Jeer

Poetický film o kouzelné, křehké a zasněné dívce, která nedokáže žít svůj vlastní život, a tak se alespoň pokouší nenápadně zasahovat do života ostatních, podobně opuštěných lidí. Zlatavé tóny, pařížské ulice, krásná posmutnělá hudba a spousta roztomilých maličkostí vytváří téměř pohádkový svět (balancující na hranici kýče), který dokáže diváka zcela pohltit.

Když jsem tento film shlédla poprvé, moc se mi nelíbil, ale nedalo mi to a musela jsem se na něj podívat znovu a znovu... Nakonec mě dostal. Je to jedním slovem úlet, ale v pozitivním slova smyslu. Díky němu se dostaneme do úplně jiné reality a díváme se na svět očima malého-velkého kluka Stephana, žijícího ve svém vlastním světě snů a majícího problém sžít se s obyčejnou, nudnou a šedou realitou. Stephan se po smrti otce vrací do Paříže za matkou, kterou v dětství opustil, když se jeho rodiče rozvedli. Matka stále nemá na syna čas, zato mu najde práci, která Stephana psychicky ubíjí. Stephan se seznámí se svou sousedkou Stephanií, ve které konečně najde spřízněnou duši a zamiluje se do ní. Ona ho sice také miluje, ale odmítá ho - možná ji děsí jeho bláznivé nápady nebo má špatné zkušenosti s muži. Postupně k sobě hledají cestu. Příběh je sice jednoduchý, avšak o to více film překypuje fantaskními nápady a originálními triky, je zde např. papírové město, ve kterém Stephan "plave", ožívající předměty a textilní zvířátka, televizní studio uvnitř Stephanovy hlavy, malinkaté hory se sjezdovkou a lyžaři - vše v papíru a plsti. Vždycky, když se na tento film podívám, zlepší mi to náladu a okamžitě dostanu chuť vzít nůžky, lepidlo, jehlu, nit a začít něco tvořit :-)

Úžasný snový zážitek! Taky bych chtěla mít takovou zahradu a žít v sepětí s přírodou...