Poslední recenze (66)
Perfect Days - I ženy mají své dny (2011)
Perfect Days vypovídají celkem pravdivě o moderní ženě dnešní doby. Ambiciózní dáma, které táhne na čtyřicítku, si najednou uvědomí, že by chtěla rodinu. A zvolí dost neobvyklí způsob. Film, který je jasně zařazen do kategorie komedie, splňuje svůj účel. Baví vtipnými, ale ne nereálnými situacemi, do kterých se hlavní hrdinka, v dokonalém podání Ivany Chýlkové, dostává. Ve vedlejších rolích ji neméně dobře sekundují další známá česká jména, a dohromady tvoří zajímavou mozaiku lidských osudů. Pokud neočekáváte vysoce intelektuální, psychologické drama, jenž život hlavní hrdinky rozeberou ´až na kost´, a pokud si umíte udělat srandu i sami ze sebe, pak se jistě pobavíte. A to jsem si myslela, že se mi filmy od Alice Nellis nelíbí.
Jak jsem poznal vaši matku (2005) (seriál)
Seriál Jak jsem poznal vaši matku nemůže přebít slávu svého o dobrých 20 let staršího soupeře - seriálu Přátelé, už jen proto, že prostě na téma skupiny kamarádu jen tak poflakujících se po kavárnách/ barech, se nedá točit zajímavý materiál donekonečna. Dalším problémem HIMYM je, že i když na začátku to má dobrý rozjezd, a vy prvních pár řad dychtivě čekáte na další díly a nemůžete se dočkat rozuzlení, trpí i tento seriál syndromem zbytečného natahování. Šest řad by úplně stačilo k tomu, aby se řeklo vše potřebné, seriál by se vyhnul řadě klišé a diváci by nemuseli mít pocit, že minimálně dvě poslední řady se točily jen kvůli tomu, aby se na nich vytřískaly peníze. Seriál má samozřejmě i spoustu dobrých momentů, vtipných situací a srdceryvných událostí, ale stejně se pořád nemůžete zbavit pocitu, že jste to už někde viděli a také posun postav není tak zřetelný. Za mě má seriál ***, s tím, že první 4 řady jsou mezi ****/*****, ale od té doby to jde z kopce.
My děti ze stanice Zoo (1981)
Pamatuji si, když jsem kdysi v nějakých 13 letech poprvé četla předlohu. Přísahám, že ta kniha mi doslova explodovala v hlavě. Hltala jsem každou stránku jedním dechem, a vzadu na krku mi permanentně stály chlupy hrůzou neskutečné reality, která se odehrávala ve skupině lidí, kteří tenkrát byli stejně staří jako já. Syrová mluva, nechtěná přesnost a detaily ze života drogově závislých, z přímého pohledu jedné z nich. Film, který je podle této knihy natočen, nemá ani z 5% tu samou atmosféru, je to mdlé, nemastné, natočené pouze s úmyslem šokovat. Ale musíme se asi pozastavit nad tím, že film byl natočen jen pouhé dva roky po vydání knihy a jeho hlavním účelem bylo pravděpodobně především ukázat na problematiku dětí závislých na drogách.