Vavča

Ainny a další mě asi sežerou, ale prostě i když je Joon-ki Lee ve své roli socipata naprosto nádherný a dokonalý. Z psychiatrického hlediska diagnóza hlavního hrdiny nesedí, ale to vem čert. Joon-ki Lee opět předvádí svůj herecký rejstřík a charisma naplno. Velmi napínavý thriller, detektivka a na korejské poměry vše funguje dobře do dílu 12, poté je vidět, že Korejci ještě moc neumí pracovat s temnými náměty (čest výjimkám), a příznivci Dextera, nebo Mentalisty budou kroutit hlavou, co se z hlavního hrdiny stalo (když zde byly zajímavější možnosti). Navíc Moon Chae Won herectví svého kolegy někdy vyloženě nestačí, její postava mi lezla někdy dost na nervy, je i lehce hysterická, otázka je, za co může scénář a za co herečka. Přesto stačilo málo a mohlo to být hodně dokonalé, takhle nadprůměr s „korejským koncem,“ který nepřekvapí. Za mě tři a půl hvězdy, ta solidní stavba dramatu se začne v poslední čtvrtině až moc rozpadat a je to velká škoda, navíc jsou tam linie, které mi nesedí.

Ano, přiznám se že tomuto snímku nadržuji, protože úplně dokonalý není, jenže přináši, něco více, než jen indické pokusy o historický epos z rychlíku. Dostáváme do poloviny 18.stol. říše Maráthů roste, ale afghánský vládce Ahmad Šáh Durrání chystá na pozvání Mughalů menší návštěvu... Zpočátku působí film levně, nezajímavě a jako klasická schématická věc, nízkonákladové cgi pro rekonstrukci epických exteriérů bitev, klasická linka válečný hrdina, co se nechce vázat, nějaká ta taneční čísla. Jenže pak začíná celkem realistické dvorské a mezinárodní piklení a film se náhle dostává do zcela jiné dimenze. Na rozdíl od tuny jiných a nejen indických filmů se tady řeší logistika, taktika. Zbraně a bojové techniky doby jsou celkem reálné, film skutečně ukazuje možné obtíže tažení a bitevních střetnutí, na Indii nevídaný reliasmus, který kvituji s nadšením. Navíc Arjun Kapoor v hlavní roli fajn, ale film pro sebe krade zcela zásadně Sanjay Dutt jako afghánský warlord, film pak po rozpačitém začátku vypadá skutčně výpravně. Z historického hlediska mohu říci, a pozor spoiler, že třetí bitva u Panipátu roku 1761 dopadla jasně ve prospěch jedné strany, ale tím si tenhle film nenechte kazit.

Tři hvězdy s hodně odřenýma zádama, nebýt v tom kanóny jako Sailf Ali Khan, Ajay Devgan a Nagin:) Nevím, co Mughalové indickým režisérům udělali, že jsou skoro vždy záporáci, asi zabírají příliš mnoho stran školního učiva, nebo nevím:) Je to už jako psychóza, zlé impérium, chce dobíjet svobodnou Indii, to je hodně zjednodušující pohled odporující historii, a Maráthové také žádná kůzlatka nebyli, ale o tom až jindy. Co mě na filmu baví jsou samozřejmě herecké výkony hlavních představitelů, ok hudba, na výpravě se mohlo přidat, až moc okaté cgi, někdy jsou skutečná zvířata lepší, než digitální. Možná by filmu prospěly nejen větší finance, ale i minutáž je to hodně komplexní příběh, působí občas usekaně, dost se spěchá. Za císaře Auragnazeba se vydá hrdinný velitel Mughalů (Khan) s obřím kanónem dobýt jednu pevnost ve střední Indii a zabránit mu v tom má legendární maráthský šermíř Tanhaji (Devgan). Bojové scény někdy ok, jindy přestřelené, ale zabaví, hudba ok. Film má svoji kvalitu, kterou však sráží málo rozvinuté postavy, absence peněz, aby to vypadalo jako dokonalý epos, přesto tenhle titul stojí za vidění.

Wild Grass je pro mě Wong Kar-Wai do 21. století, síla nápadů, invence, svěžest, svébytnost, perfektní audiovizuální look romantického dramatu s realistickými prvky, něco takového jsem dlouho neviděl, režisérský debut jako hrom. Totálně mě to přejelo, tenhle nostalgický výlet do 90.let čínského maloměsta se rozhodně vyplatí vidět. Už jen proto, že film obsahuje řadu ikonických momentů, uvidíte zde absolutní hereckou špičku Sandra Ma, dále nejvíce sexy a schopná herečka čínské pevniny Elane Zhong, která má neskutečně atleticky vypracované tělo, je neskutečně krásná a charismatická. V propleteném příběhu uvidíte osudy tanečnice, která chce prorazit v cizině, malé rebelky, co chce vypadnout do velkého města, jazzového trumpetisty, který je na hraně zákona a pokouší se najít své místo ve společnosti... Proč odhalovat příběh, to má tak neskutečnou sílu a atmosféru, vzpomínky na Chunking Express, A Fishy Story se mi derou na povrch šedé kůry mozkové. I pokud vám nic čínské filmy poslední tří dekád neříkají, tohle by jste měli vidět, a sledovat prosím do konce!

Mnozí mi budou asi vyčítat, proč dávám tak vysoké hodnocení, ale tenhle film není jen zábavná akční jízda, přináší vážné téma, jak čelit paralení společnosti, která ignoruje naše hodnoty, zákony, aktivně podvrací legální režim, při konfrontaci dovedně využívá médií a práv, aby se vydávala za slabší stranu. Zásah indické policie v jednom dome roku 2009 vedl k smrti několika studentů, ale jak se ukazuje, studentíci to byli jen částečně, jejich spojení s teroristickými organizacemi však musí hlavní hrdina dlouho a složitě hledat, přitom čelit vlastním démonům, neschopným, zbabělým nadřízeným. Jeden z nejdůležitějších filmů součanosti, úžasné taneční číslo, co tady má Nora Fatehi je pouze třešničkou na dortu https://www.youtube.com/watch?v=_uUdJalMaF8

Celkem povedený počin, špionážní thriller dob indo-pakistánské války, respektive těsně před ní. John Abraham je neuvěřitelně tvárný herec, dokáže hrát pořezy, ranaře, ale také jako zde nenápadné civilisty s kukučem absolventa, bravo za výkon. Film je zajímavý hlavně svým nenásilným pojetím, nejde prvoplánově po dramatu nebo akci, vykresluje práci rozvědky, jako zdlouhavou, složitou a hlavně nebezečnou činnost, která může jít kdykoliv do háje... Přesto jsem tušil hlavní zvrat a nedokázal jsem nějak více k ději filmu přilnout, bylo to takové hodně chladné, odtažité, něco mi na to chybělo, byť to nedokážu přesně popsat.

Klasické revenge drama, které mě ze začátku bavilo, dva bratři si to hodlají vyřídit s dávným nepřítelem rodiny, co je navíc nyní odporně bohatý. Jeden hrdina zapadne do zločinu, druhý do státní správy a začnou se dít věci. První díly to funguje dobře, navíc Hiroši Tamaki, Isse Takahaši mají charisma, perfektně hrají své charaktery, zbytečná tady není ani dcera hlavní záporáka Kirisma Majumi (vynikající Matsumoto Marika), která je chladná cynická, ale začne se měnit, když jí Ryuji (Issei) začne nadbíhat. Souboj se utěšené rozvijí, sázky se zvyšují a pak přijde mozková smrt scénáristy, zbytečná postava a role nevlastní sestry bratrů Misa (Macumoto Honoka). Absolutně to tam nedává smysl, neschopná trubka jako postava, nemá žádný význam pro příběh bezmocně lítá sem a tam, vůbec k ničemu tam není. Místo nějaké závěrečné konfrontace a nečekaných řešení to upadne do těžkého klišé, kdy si scénáristi myslí, že jsou ruskými klasiky 19. stol. (nejsou, leda po těžké mozkové obrně). Škoda, poslední dva díly sráží nadpůrměrný seriál spíše do průměru, mužští herci ovšem výborní, rovněž Endo Keniči jako lepkavé zlo.

Téma šikany na školách ve velmi drsném a nevybíravém podání, které přivádí na scénu hrdiny, jimž nelze nefandit, zamrzí pouze to, že systémové řešení spočívá v tom, že se má člověk nechat zabít, zmlátit, aby s tím pak dospělí mohli něco dělat a tvářit se tragicky, nebo sveřepě. Prostě pokrytectví na plný plyn, naštěstí podle čínského scénáře vše dobře dopadne, člověk se musí nechat zavřít do vězení, pak soudruzi nastaví nové zákony a už bude dobře díky aktivním boji proti šikaně. Herectví ok, příběh silný, podvratné idelogické poselství však film posouvá do vod průměru...

Bo Huang patří mezí mé oblíbené herce a tvůrce, tady ovšem šlápl vedle. Film, o kterém propagace tvrdila, že je scifi, je spíše námět na téma krize metzigeneračního soužití, krize středního věku, pokládá si otázku, co je vlastně láska... Nad jedním městem podivné světlo nechává mizet zamilované dvojice, problém je, že to tyto dvojice nejsou ve většině případů manželé. Muži a ženy se tak nečekaně seznamují s pravou tváří svých blízkých. Ani skvostné herecké obsazení mě nedokázalo nějak zaujmout v podivném scénáři, který se složitě převaluje sem a tam, a vlastně žádný podstatný příběh a ni rozřešení nenabízí.

Na pokyn velkého čínského kormidelníka dostal jeden režisér nevděčný úkol udělat film na počest rusko-čínského přátelství, a místo road movie komedie, je to spíše horor. Hrdina středního věku cestuje transsibiřskou magistrálou s matkou v jednom kupé, chcesi totiž v Moskvě zavzpomínat na staré časy, kde vystupovala jako zpěvačka. Hlavní hrdina se seznamuje s krásami ruských žen a krajiny, ruských zvyků. Do toho řeší svůj rozpadající se osobní život s manželkou, co podala rozvod... Ta snaha o vtipy se podle mě nedařila, nebo působila děsně křečovitě, věru nevím, co vytknout dříve. Zda mátožnost postav, absenci scénáře, atd. Prostě utíkejte od toho ruského medvěda a dobromyslného čínského podnikatele hodně daleko, kdo ví, když včas vyskočíte z vlaku zachráníte si život, nebo nějaký ten čas.