Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Romantický

Recenze (1 357)

plakát

August Never Ends (2021) 

Režisér Kai Li není žádný nováček, na kontě má pár titulů, které však žádný větší úspěch nesklidily. Nyní dostal k dispozici áčkové obsazení a slušný rozpočet. Uvidíte melancholickou, někdy málomluvnou romanci z moderní Šanghaje. Baristka Weiyang (Elane Zhong) má tragickou minulost (kterou prožívá znovu přes svoje introspekce). Těžko na ni zapomíná, když žije v místě, kde si vybavuje samé nepříjemné věci. I když si Weiyang udržuje odstup od lidí na hodinách japonské literatury potká přátelsky naladěnou a upovídanou Xiao Qiao (Tan Songyun). Weiyang zjistí, že jejího snoubence Zhao Yan (Luo Jin) už zná a komplikovaný vztah se začne vyvíjet jinam, než by Weiyang chtěla. Film má velmi profesionální vizuální zpracování, často bych se nebál říct luxusní, nejen rozmáchlé záběry města, vděčné panorama, ale i drobné detaily, mizanscéna malých oblastí, bloků a domů. Barevné filtry, náhledy velké kamery, ale i ruční kamera, černobílé pasáže, někdy s jednou barvou. Nevím, zda to bylo mojí kopií, nebo záměrem tvůrce, ale zvuk je někdy až hyperrealistický, ruch města je přítomen často. Hudba jako podkres minimální, což zvyšuje sevřenou atmosféru, takřka komorní pojetí snímku. Hlavní hrdinka prožívá trauma a tragédii a snaží se z minulosti oklepat. Je to emočně velmi postupně a pomalu plynoucí film, který si ale dovedně buduje atmosféru, dramatické pnutí. I s minimem postav je film zajímavý, Elane Zhong je vynikající ve své roli ostražité, chladné dívky, oheň dodává Tan Songyun, Luo Jin má velmi upozaděnou roli, jeho mužský hrdina se projevuje dost uměřeně. Jde o zajímavý mix na téma ženského přátelství, romance. A prosím sledovat do konce, jinak závěr nemusíte správně pochopit. Je možné že po repríze v lepší technické kvalitě (ten zvuk mi přišel dost rušivý a mix celkově nevyvážený), se může stát, že půjdu na čtyři hvězdy.

plakát

Student of the Year (2012) 

Film, který není indickou pomádou, ačkoliv se tak tváří a je z prostředí střední školy. Kromě artových, podstatně starších snímků indická kinematografie nedělá často zmínky o sociálním ekonomickém, společenském systému, který je pro většinu nespravedlivý. Režisér Karan Johar, tam velmi umně kromě tohoto tématu ještě vložil problematiku sexuálních menšin, jejich postavení, vnímání společností. Tenhle film je prostě mnohem více, než jen soupeření pubošů před maturitou (které hrají dvacátníci). Varun Dwahan i Sidharth Malhotra vynikající v hlavní rolích, Ali Bhatt spíše do počtu a nic moc, mám na ni averzi, a ještě se to žádným filmem nezměnilo.

plakát

Ek Villain (2014) 

Sidharth Malhotra je herec kterého jsem kdysi moc nemusel, viděl jsem s ním filmy, které se mi nelíbily, a on tam taky zrovna nehrál nic extra. Jenže pak přišel Ittefaq, A Gentleman, a pochopil jsem, proč je populární, že to rozhodně není jen vzhled, ale i herectví co lidem imponuje. Ek Villain to potvrzuje, jeho třetí film a perfektní výkon, který tady odvedl. Má roli padoucha jménem Guru, který projde charakterovou proměnou, hraje to velmi přesvědčivě, emocionálně a celý film svým výkonem táhne nahoru. Jeho schopnosti bude potřebovat na ostrově Goa místní idealistka Aisha plnící si svoje přání, a samozřejmě oběma se dramaticky tímto setkáním změní život. Režisér Mohit Suri má rukopis, který si bere něco i ze západu i východu, nelineární styl vyprávění, občas nápaditá práce kamery, scénáristicky se nemohu zbavit pocit, že rád koukal na hk akčňáky 80.let. Akce je stylizovaná, a nemohu se zbavit pocitu, že je občas spíše jako filler pro hlavní romantickou linku a drama. Jenže film klame tak trochu tělem, má v sobě jak prvky revenge drama, romantického filmu, tak náboženské odkazy k povaze života viděného karmou (dále bůh Ganéša, odstraňovatel překážek, pomáhá lidem v nouzi, patron inteligence a učení). Jaké následky bude mít zločin a trest, jak zastavit koloběh pomsty (teprve pak vám bude závěr dávat smysl proč to tak je). Tohle není tak prosťounký film, jak se tváří, tedy romance s křehkou hrdinkou a drsňákem, kterou jste viděli už mockrát, je to zpracováno originálně. Ale podle hodnocení vidím, že většina lidí tyhle subtilní odkazy a narážky absolutně nezachytila! Pokud si myslíte, že tyto motivy ve filmu nejsou, pořád máte důvody proč to vidět. Perfektní hudební režie, OST filmu, práce kamery, je která je na úrovni top západních filmů, slušná akce, perfektní Sidharth Malhortra, zdatně sekundující Shraddha Kapoor, dobře obsazený záporák Ritesh Deshmukh. Film má schopnost přinést emoce, je dojímavý, ale určitě ne vyděračský, nebo laciný, v tomto aspektu je umírněný. Mohit Suri se mi zdá jako filmař, který posouvá indický film žánrově i techniky kupředu, Ek Villain je snímek hodný reprízy. Zajímavé, že ačkoliv je to mix různých filmových inspirací a světů (nikoliv typicky indický film), přesto se divácky dostal na 9.místo TOP10 z roku 2014, a indičtí diváci jsou většinou nevraživí na experimenty, Imtiaz Ali by mohl vyprávět...

plakát

Rockstar (2011) 

Rockstar je vynikající dílo, kde režisér Imtiaz Ali rozehrál velké emoce a prokazuje svoji nápaditost. Je prostě originálním tvůrcem, co má obrovský hudební cit, smysl pro výpravu, detail, práci kamery, ale hlavně taky příběh, správný výběr herců. On prostě chce dělat věci po svém a jít proti proudu, a tak obsadil do hlavní ženské role naprostého nováčka (česko-pákistánská herečka Nargis Fakhri) do role Heer. Nejkrásnější dívka na škole, do které se zamiluje Janardhan Jakhar, zkráceně JJ, později Jordan (Ranbir Kapoor), který chce být rocková hvězda, nikoliv zkejsnout u rodinného byznysu, nebo být právníkem u okresního soudu. Vztah hlavní dvojice prochází mnoha peripetiemi, JJ musí za splnění svých snů zaplatit cenu a je na místě otázka, zda není příliš velká, za to že Heer chce, i když okolnosti tomu nepřejí. Ranbir Kapoor je nejlepší herec své generace, obrovsky procítěně podal postavu kluka, co chce dělat hudbu, ale průmysl ho ničí, jeho srdce hoří a on neví jak dál, dostal se do situace, ve které být nechtěl. Na rozdíl od Niktoria si nemyslím, že je hlavní hrdina sebelítostivý a nezodpovědný (nebo svině), prostě musel hrát se špatnými kartami. Jestli mu něco vyčítat, tak že se neprojevil dříve (v Kašmíru), aby změnil život sebe a Heer. To, že se příběh částečně odehrává v Praze je takový bonus navíc, film stojí na geniálním OST A. R. Rahmana, prvotřídním herectví Ranbira Kapoora, Nargis je na debut slušná herečka. Rockstar je příběh, který vás emocionálně zasáhne a má možná více, než jednu interpretaci závěru. (Původně viděno 2013)

plakát

Asie ve Velké válce (2018) (TV seriál) 

Asie jako neznámý prostor 1.sv., je to rozhodně zajímavý dokument, nasazení Indů v pozemních bojích, Japonsko jako účastník námořník války, nebýt rasismu (nebo spíše debility) Britů mohli bojovat i Číňané, a válka by skončila dříve (možná, kdo ví), takto zůstali jen jako pomocný personál. Povstání ve Vietnamu, i téma, které jsem považoval za provažené umí překvapit, tvůrci přinesli svěží a zajímavý materiál, který ukazuje, jak velký vliv měla válka tehdy a její výsledky formují svět dodnes.

plakát

Jab Harry Met Sejal (2017) 

Film, který často dostal nic moc recenze, ačkoliv si na sebe vydělal, považovala se jeho domácí návštěvnost za neúspěch, naopak v zahraničí byl přijat lépe a měl velký finanční úspěch. Evropský divák, a ti, kteří až tolik indické filmy nesledují budou mít pravděpodobně film rádi. Nepovažuji za náhodu, že zámořský a domácí vkus se prudce liší, když se podíváte na žebříček nejvýdělečnějších filmů za rok 2017 https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Bollywood_films_of_2017 líbí se mi z něj dva filmy, a ty nepovažuji za něco extra hodné archivace. Naopak tam chybí ty "komerčně neúspěšné" co doma schraňuji. Imtiaz Ali je můj oblíbený tvůrce, ačkoliv ho někteří obviňují, že mu po roce 2011 došly nápady, a i já musím uznat, že ne každý snímek se mu povedl Jab Harry Met Sejal není ten případ. Průvodce Harry (Shahrukh Khan) je profesně vyhořelý, uondaný neustálými cestami po Evropě, svými klienty, šéfem, nemá žádný vztah, stálou adresu, těžko říct co ho vlastně pohání kupředu. Sejal (Anushka Sharma) hledá svůj ztracený zásnubní prsten a odmítá se bez něj do Indie vrátit. Uvidíte vynikající hlavní dvojku, Anushka je prostě svérázný, živelný charakter, okamžitě vás svým projevem uhrane. Přiznávám, že filmu nadržuji, protože scénář dovedete odhadnout, ale tohle romantické/komediální drama skvěle funguje díky chemii hlavní dvojice. Ano pěkné lokace, povedená hudební čísla, ale hlavně mě skvěle zabavil humor, spád celého příběhu, který nikdy nenudí a dominují mu vynikající herecké výkony. Postupem času to není jen potřeštěnost, ale sálají z toho skutečné emoce a proto film považuji za vynikající. Myslím, že i ti co normálně indické filmy nesledují, nebo jen málo, by mu měli dát šanci. Shahrukh je machr a umí ztvárnit tolik emocí a charakterů, nikdy mě neunaví se na něj dívat. Anushka je nejlepší možný parťák, kterého mohl dostat, je ve svém projevu velmi přirozená.

plakát

Ae Dil Hai Mushkil (2016) 

Film o neopětované lásce má vynikající obsazení, scénář funguje dobře hlavně v komediální rovině, Ayan (vynikající Ranbir Kapoor) je nemotorný snílek toužící po kariéře zpěváka, do cesty mu vběhne svéhlavá a nezávislá Alizeh (živel Anushka Sharma), která si chce plnit svoje sny, například tanec v sárí na horách. Spousta momentů mě na filmu dostává, charaktery postav, humor, a především perfektní hudební čísla. Mihne se tady Sharukh Khan, v menší roli milostného trojúhelníku zazáří Aishwarya Rai Bachchan. Přesto všechno mě romantická linka úplně nechytla a ten konec na mě byl vyloženě až moc korejský, to melodrama (byť ne doslovné) mi prostě úplně nesedlo. Přesto nadprůměrný film, který má smysl vidět.

plakát

Seobok (2021) 

Relativně standartní věc, téma lidské nesmrtelnosti a klonování, kdy bývalý vládní agent má dopravit "vzorek" do bezpečí a zjišťuje, že žádná strana tady není správná a splněním úkolu by se mohl podílet na vytvoření pekla. Gong Yoo se relativně úspěšně vložil do ztvárnění muže s lítostí nad minulostí, který chce udělat správnou věc, Park Bo Gum hrající vzorek si na minimálním prostoru dokázal vytvořit svůj málomluvný charakter. Přijde mi to tak trochu jako klasická akce jdoucí směrem Michael Bay (The Island), otázky námětu jsou jen lehce naznačeny, než probrány, charaktery jsou stroze načrtnuty. Akce efektní a působí někdy velkolepě, přesto je to jen slabý nadprůměr, technické zpracování a herecké výkony vytáhly klišoidní scénář výš, než kde je. Nemyslím, že tento málo originální film má nárok prorazit v zahraničí, možná v Koreji, ale jinde těžko.

plakát

Sisyfos: Mýtus (2021) (TV seriál) 

Musíme si napřed vyjasnit žánr, sci-fi je asi v Koreji prokleté, respektive jejich vlastní label pro sérii jako fantasy beru spíše jako pejorativní, protože i sci-fi má mít nějakou kauzalitu, zákony opatřené fungující univerzum a fantasy vnímám jako lacinou nálepku, jak si dělat co chci, aniž bych nad tím musel přemýšlet. Sisyfos má zajímavou zápletku (kde si nemohu nepovšimnout, že si bere kus scénáře z Tenet, včetně stylu hudebního doprovodu). Geniální inženýr Han Tae Sul (Jo Seung Woo) sestrojí transportér částic, který zneužijí jisté osoby k cestování časem a vyvolání války. Jo Seung Woo mě baví ve své roli rozjíveného vtipného miliardáře chovající se jako puberťák, protože si to může dovolit, totální změna stylu hraní oproti autistovi ze Stranger. Inženýra přijde zachránit z budoucnosti Kang Seo Hae (Park Shin Hye), dívka která se vyzná ve zbraních a umí zatopit svým mužským soupeřům. Je bohužel poznat, že scénář dělali nováčci (Jeon Chan Ho, Lee Je In), kteří nikdy složitý titul nenapsali (jen romantické revenge drama Fates and Furies). Po prvních dvou dílech jsem byl příběhem zaujat, navzdory relativně provařené hlavní lince příběhu mě dostala hláška: Is it the girl or world? You can only choose one. Jenže pak přišla rána, totálně nezvládnutá akční choreografie. Moc lidí v záběru a celkově hloupé pojetí soubojů, Park Shin Hye je skvělá jako nováček v žánru GwG a akční roli umí, je vidět, že na tom dřela. Avšak navzdory lidovému přesvědčení, že akční žánr je jednoduchý a zvládne ho každý, mozek používat nepotřebujete, stačí vám přece pouze storyboard a exploze, tak to je mýtus! Seriál je toho jasným dokladem, celý akční tým a hlavní choreograf by měl za trest klikovat až do konce svých dní, nebo do konce pandemie... Kopanců je tam prostě moc v každém díle, jak jsem psal v preview, nemůžete mít cool souboje s tucty lidí v záběru, působí to nesmyslně. Horda vtrhne do bytu, k tomu horda dole na ulici a ještě horda na protější střeše, určitě lze bojovat s nezaměstnaností i jinak:) Některé souboje nakonec i vyjdou cool, ale mozek prostě chybí, tam kde si má série počínat free, aby prostě působila jako nářez, tak se snaží působit reálně, a naopak. "Chybky" typu infrapaprsek z ostřelovačky přes závěs, zásah hlavní hrdinky, nebo hrdiny z ostřelovací pušky by vedl ke smrti, nebo ztrátě končetiny i v případě tzv. líznutí. Víte vy vůbec jaké projektily to používá a jaké to má následky? https://en.wikipedia.org/wiki/Remington_MSR https://en.wikipedia.org/wiki/.338_Norma_Magnum Hovadiny typu, že někdo zapne EMP, já se na to připravím, a po odpálení si elektriku znova zapnu mě posílají do kolen (fyzika v tom univerzu neexistuje), a takových nesmyslů je seriál plný. A když už má PSH supr akční scénu, tak si prostě vykoná pár skoků o výšce několik pater budovy, a celý dojem je v háji. Že by se někdo namáhal vysvětlit, proč to může dělat, aniž by se zranila, nebo jiné detaily, to se prostě nedozvíte. Jako by jste sledovali hodně špatné anime, kde záporák je pořád vepředu, má jako support všemocnou organizaci. Ale hlavní hrdina, hrdinka si v klidu budou bivakovat tam, kde vždycky, jako by je nikdo nehledal. Nenapadne je zničit nebo poškodit sídlo kontrolního úřadu. Pak jsou tu šílené a odporné klišé typu, zabili mi mamniku, já vám ukážu...Bishík, co iracionálně miluje Seo Hae a jinak tam nemá co dělat, motivace záporáka, svět mě nemá rád komická, ploché postavy jeho sluhů. Prostě scénáristický děs a bída. Víte jak všem vadí, že jsou korejské seriály přeslazené? Tohle není ten případ, ale nelze to brát jako pozitivum. Hlavní dvojka působí tak nepřirozeně a divně, jako druzi ve zbrani a nikoliv milenci, je to nepřesvědčivé, špatně podané, nehodí se k sobě, jakoby to tam bylo omylem, kromě posledního dílu (a svatebního flashbacku) spolu neladí a basta. Postavy navíc absolutně nejednají racionálně, nejsou schopny plnit efektivně jednoduché úkoly a volby. Přes to všechno je série občas působivá a napínavá, závěr má svůj impakt, ale má to tolik chyb, které se nemusely stát, pokud vím, série byla z velké části hotová už loni, jak tohle mohlo mít sledovanost 5-6%, divné. Na misku pekelných vah musíme přidat, že OST většinou nefunguje, písňová část nezajímavá. A teď, co s tím? Archivovat? Jako příklad, jak nedělat akční sérii a promrhat prvoligové obsazení? Je to sice lepší, než https://www.csfd.cz/film/772585-aelliseu/komentare/ ale to pochvala není. PSH by si zasloužila pořádnou sérii, a nebýt našeho kleptokratického republikového zřízení a kapitalistického vykořisťování, už pro ni píšu žánrově různé scénáře. Mám nápady v hlavě na filmy, i akční seriál (se skutečnými sci-fi, fantasy prvky), a garantuji, že hudbu bych dodal prvotřídní pro instrumentální i písňovou část. Miluji PSH jako herečku a možnou akční hrdinku (protože ostatní korejské lamky a tlamky se tomu žánru vyhýbají a neumí ho, byť Kim So Hyun září v River Where The Moon Rises). Pro inspiraci, by si měla dát souhrn těch nejzásadnějších děl žánru Girls with guns https://akicon.cz/static/data/2011/girls_with_guns.pdf a pustit si filmy jako The Raid, aby pochopila, co je odbržděná akce, ze které jde brada dolů. Věřím, že může hrát v lepších sériích a filmech, než doposud, když na sobě bude pracovat, a pokud ji doopravdy akce baví, bylo by škoda, aby zůstala nevyužita pro tento žánr. A pokud se neplánuje masivní omlazení populace, tak se jí čas krátí, takže by fakt měla vybírat tituly s rozmyslem.

plakát

Penteuhauseu - Season 2 (2021) (série) 

Makjang, specifický korejský žánr, který se vyznačuje šíleností a absurdností scénaristických řešení za každou cenu až na hranici směšnosti. První série Penthouse se mohla chlubit (ne)zamýšlenou subverzivní povahou na téma kritiky kapitalistického řádu a bezvýchodnosti situace pro rozdílné vrsty společnosti. Viděli jsme neobvyklou kombinací obvyklých i neobvyklých prvků pro narativ, postavy, výborně ztvárněné charaktery, cliffhangery, ze kterých nedočkavost stoupala k Himalájím. Druhá série je už bohužel pouze generické, byť občas napínavé drama. Mocený souboj rodin v paláci Hera pokračuje, s některými postavami budete možná sympatizovat, ačkoliv dříve byly pouze opovrženíhodné, byť impresivně zahrané (Kim So Yeon cenu za nejlepší herečku musí dostat, nebo ty Dukovany nedostanete Korejci!:) Začíná to být celé až příliš absurdní a natahované, oživování a umrtvování postav, no prostě uvidíte sami, jako guilty pleasure dobrý, a hlásím se na třetí sérii, ať vidím, kam až šílenost korejských scénáristů sahá.

Reklama

Reklama