Metal.God

Původně jsem se bál, protože Lord of the Rings se snažil využívat co nejméně CGI efektů a vsázel spíše na krásu reality a masky. Bál jsem se také toho, že příběh Hobbita bude velmi rozmělněný. Naštěstí CGI efekty měli úplně opačný účinek a příběh byl zajímavější než u Lord of the Rings. Je sice pravda, že mám raději záběry na reálnou přírodu jako v Lord of the Rings, ale CGI efekty byli v Hobbitovi úžasné a dodávali filmu více magičnosti, než bylo v Lord of the Rings. Je ale pravda, že alespoň skřeti mohli zůstat ,,reální". Co se týče příběhu, ten mi přišel svižnější, furt se něco dělo a také to velmi rozšířilo mytologii a historii Středozemě. Velmi se mi líbí jak to velmi rozšiřuje příběh Lord of the Rings a ty spojitosti s ním jsou radostné. Má to dokonce i jednu z nejlepších postav umění, Golluma, jež se ve filmu vyskytuje značnou chvíli. Hudba je stejně jako v Lord of the Rings skvělá. ,,It is sad, Frodo, how old alliances can be broken. How friendships between peoples can be lost. And for what?"

Film má výbornou atmosféru, která ukazuje myšlenou nadřazenost, ale i lidskost šlechtických rodin v Británii. Colin Firth a Geoffrey Rush předvádějí nejen mezi sebou hereckou vytříbenost, kterou zastiňují i Helenu Bonham Carter. Ale film se může pyšnit více skvělými hereckými výkony, s občasným objevením nějakého špatného. Filmařsky velmi povedený film, který ale ztrácí na rozmělněném příběhu.

Film, při jehož sledování jsem dostal zatím největší výbuch emocí. Bylo to při záběru na Amandu, která se zavázanýma očima padá z útesu. Při tomto záběru jsem nenávistně funěl a brečel zároveň a za chvíli jsem se kvůli tomu cítil trochu (ale opravdu jen trochu) trapně. Film, byť se tak nezdá, dá větší podnět k přemýšlení, než nějaké jiné filmy, které jsou označeny za filozofické. Film je opravdu plný velkých myšlenek, převážně o tom, jak je svět krutý. Film je také plný převratů a tak nic není, jak se zdá, což byla také příčina toho, proč jsem se cítil trapně. Casey Affleck dostal výbornou postavu, ale zahrál ji velmi podprůměrně. Jediné, co Casey Afflecka zachránilo, je jeho charisma.

Geniální filozofické a mistrovské umělecké dílo, obsahující prvky romantické komedie a fantasy o cestování časem, nenásilně popisující umění 20. století. Paříž navodí romantickou atmosféru, vztah nesympatické Inez a sympatického Gila vytvoří příběh do pozadí a největší umělci 20. století svižně se střídající ve filmu dokončí vše k dokonalosti. Osobně dávám přednost sci-fi stylu cestování časem než tomu fantastickému, ale když se jedná o příběh, kde jde hlavně o historická fakta a historické postavy, tak je to ta nejlepší možnost a na žánru, v jakém je cestování časem položené, nezáleží. Filozofická stránka filmu je plná mnoha myšlenkami (i od historických autorů), ale jako hlavní bych uvedl to, že člověk musí být spokojený s dobou, ve které žije. Po romantické stránce film ukazuje mnoho krásných milostných vztahů, ale mezi ně se určitě neřadí ten hlavní vztah se samolibou Inez. Film nepostrádá ani vtip a extrémně vtipná mi přijde scéna se surrealisty a Dalího: ,,Já vidím nosorožce." U mě Woody Allen dostál tímto filmem svého jména. Ve filmu zazní mnoho skvělých citátů a já si nejsem schopný vybrat jen jeden, který bych na konec recenze uvedl. Na závěr tedy napíšu, že i přestup do doby secese, se mi líbil a velmi mě mrzí, že to nepostupovalo dále, přes renesanci až třeba k počátkům civilizace a film není o hodinu delší.

Více než Al Pacinovo mimické herectví mě zaujalo spíše jeho hlasové herectví. Al Pacinova výbušnost hlasu skvěle sedla k velmi sympatické postavě plukovníka Franka Sladea, který mi přišel sympatický jak díky jeho filozofii, tak i díky jeho neslušnému,útočnému a velmi vášnivému chování. Jen je škoda, že historie postavy byla značně nedodělaná. Ani postava Charlieho Simmse nebyla nesympatická, i když byla téměř úplný opak plukovníka Sladea a to slušný a morálně korektní chlapec. K příběhu bych jen napsal, že rozhodnutí poroty podle mě nebylo správné a jakkoliv byla Sladeova řeč povedená, Charlie si zasloužil trest. ,,Makers of men, creators of leaders, be careful what kind of leaders you’re producing here."

Životopisný film o géniovi je přesně ten typ filmů, které mám nejradši. Přijde mi trochu přehnané, že Alan Turing v podstatě vyhrál válku a jen díky jeho předpovědí byla vyhrána bitva u Stalingradu, vylodění v Normandii a mnoho dalších. Herci do svých rolí padnou a podávají skvělé herecké výkony. Sympatičtí mi přijdou jak Hugh Alexander, tak Stewart Menzies tak i dokonce Alan Turing, který mi svými špatnými vlastnostmi připomíná sám sebe. Nemohu pořádně ohodnotit herecký výkon Benedicta Cumberbatche. Snažil jsem se částmi zaměřit jen na jeho herectví, ale nešlo to. Velmi dramatický příběh odlehčí pár velmi vtipných momentů, jinak je film ale velmi smutný a plný utrpení. Velmi se mi líbí, jak děj probíhá ve třech časových linkách, které jsou od sebe nenásilně odděleny. Spuštění počítače Christopher, ale spíše jeho zastavění je nejsilnější věc v tomto filmu a rozluštění první zprávy je podle mě jedna z nejlepších scén filmové historie. Ve filmu hraje i poměrně pěkná hudba.

Tentokrát se už neubráním a budu hodnotit i příběh a nejen filmařské zpracování. Golluma jsem se jako malý velmi bál, díky skvělému filmařskému zpracování, a byl tedy vlastně jediný důvod, proč jsem se na Lord of the Rings podíval až teď. A přitom postava Sméagola je podle mě velmi propracovaná a je také jeden z hlavních důvodů, proč se mi druhý díl líbil více než první. Také se mi líbí, že se rozvinuly charaktery Legolase a především Gimliho, který možná na první pohled působí jen jako komická vsuvka, ale podle mě je to velmi povedená postava. I hobiti Pipin Bral a Smíšek Brandorád dostali více prostoru, což prospělo především Smíškovi. Gandalf Bílý mi přijde lepší než Gandalf šedý, ale moc velký rozdíl mezi nimi není. Další důvody, proč se mi druhý díl líbí více jsou určitě příchod entů a bitva o Helmův žleb, ale příběh mi celkově přijde svižnější a filmové zpracování akčnější.

Bohužel jsem už před sledováním věděl, jak film skončí, ale excelentní promyšlenost tohoto filmu mě na konci natolik zmátla, že jsem tomu věřit přestal. A to byla asi jediná věc, která mi při sledování vadila (ale byla to moje chyba), a i s ní se film na konci vypořádal. Postava Jigsawa je geniální. Každou jeho do detailu promyšlenou hru jsem si velmi užíval. Sám Jigsaw je děsivý, ale ta loutka a maska prasete mu na děsivosti přidají. Všechny postavy ve filmu jsou pěkně propracované. Lékař Lawrence Gordon je velmi klidná osoba, ale to se na konci změní. Nicméně jeho vztah s Adamem, který si život mohl zachránit, mi přišel až moc přátelský. Tapp je dobrý filmový detektiv stejně jako jeho parťák Sing. Jak jsem již zmínil, všechny postavy jsou propracované a o těch několika, které zbyli, se nebudu zmiňovat. Hudba při rozuzlení je dokonalá.

Opravdu jsem se snažil být vyděšen, ale po dlouhých scénách, ve kterých se jen mluvím, ze mě strach, kterého jsem nabyl na začátku filmu především díky hudbě, vyprchal a já jen čekal, až Michael Mayers začne vraždit. Bohužel byl při vraždách nedostatek křiku a krve a herecké výkony při nich byly odporné, a tak jsem zůstal nevyděšen (ale možná to bude moje chyba). Jak jsem již napsal, nejděsivější na hororu byla, jak už to bývá, hudba a scény, ve kterých nejde vidět Michaelovi do tváře. Tyto scény jsou také výborně natočeny, což je vzhledem ke zbytku záběrů ve filmu velmi nadprůměrné. Další a asi poslední více děsivá scéna je poté, co se Laurie dostane do domu a objeví postel s náhrobním kamenem. Postava Micheala Mayerse je extrémně nevyužitá, což je škoda, protože se jedná o jednoho z nejlepších vrahů v kinematografii. Jamie Lee Curtis zahrála svoji roli výborně. Líbil se mi i otevřený mysteriózní konec. Po hororové stránce se mi film zdál slabý, ale to bude pravděpodobně moje chyba, nicméně když vezmu film jako celek, tak má dobrý příběh, se skvělou postavou a výbornou atmosférou. ,,I met him, fifteen years ago; I was told there was nothing left; no reason, no conscience, no understanding; and even the most rudimentary sense of life or death, of good or evil, right or wrong. I met this six-year-old child, with this blank, pale, emotionless face, and the blackest eyes... the devil's eyes. I spent eight years trying to reach him, and then another seven trying to keep him locked up because I realized that what was living behind that boy's eyes was purely and simply... evil."

Celou dobu jsem si říkal, že děsivá je jen hudba a trochu víc strašidelné jsou lehce psychopatické chování Normana, těžce psychopatické chování Normanovi matky a samotné vraždy. Až nakonec došlo k rozuzlení, ze kterého jsem málem dostal infarkt. Norman je extrémně děsivá postava, která je o to děsivější, že znám podobné lidi. Anthony Perkins předvedl geniální herecký výkon, jeden z nejlepších v kinematografii. Tento film bych možná i zařadil do sekce psychologické, protože sledovat chování Normana, který mi při sledování přišel jen chvílemi děsivější (do rozuzlení), než Normanova matka, je reálné. Marion se chová velmi nápadně a velmi paranoicky. Osud detektiva Miltona Arbogasta byl jasný hned od té doby, co se do případu začal hodně šťourat. Myslím si, že napodruhé shlédnutí to bude ještě tisíckrát děsivější.