conejo

Uchvacující začátek série, cool téma hacker a ještě k tomu s duševní poruchou a sociální fóbií, ale zhruba po třetím dílu mě začal být jeho osud skoro lhostejný, proti citování a využívání různých předloh (od Fight Club po Anonymous) asi až tak moc primárně nemám, prostě mě ty šokující zvraty šokovaly o dost míň než bych čekala. Puf, jak to vyjádřit... chladné? moc vykalkulované? Scéna inscenovaná tak, aby se postavy v šedém pozadí pokaždé a vždy ztrácely? Vykulené oči hlavní postavy? :) Něco mi na tom prostě nesedělo, aby mě to celé naprosto fascinovalo stejně jako úvod do hackování lidí. Předposlední díl mě znovu chytil, ale konec série to zase zařadil níž...

Nic, co se od Linklatera nedalo čekat...bla bla bla... Nabubřelé životní rady, všichni nevlastní otcové jsou kořaly a násilníci. Stačí někomu říct jsi chytrý, jdi studovat a změní mu to život. Americkej sen!

Slibuje více než plní. Dobrý, ale nic, co by se mi zarylo do paměti.

Forma dokumentu mi vyhovuje a slouží podle mě tématu nejlépe. Nepotřebuji, aby autorka pobíhala před kamerou, vkládala vlastní komentář, nebo Daniela konfrontovala s protinázory a jeho odpůrci a plnila tím jakousi ideu vyrovnaného, vyváženého a objektivního dokumentu. Tohle není televizní zpravodajský příspěvek a myslím si, že je zbytečné vše tlačit do "objektivní" osnovy "pět minut pro pana Hitlera a pět minut pro pana žida" :). Tady plní druhou stranu protinázoru vůči pedofilovi Danielovi sám divák. A na konci dospěje (alespoň v mém případě) do rozporuplného stavu, kdy ho není schopen odsoudit, ale ani mu na sto procent fandit.

Druhá půlka s nikam nesměřující a na jednom místě se stále točící překombinovanou zápletkou a taky postava Robertova otce táhnou jinak zábavný film dolů.

Nulové napětí a především neztotožnitelné umělé postavy. Škoda takových dobrých herců pro tak slabý film. Zbytečně strávený čas.

S tímhle filmem mám opravdu problém. Právě jsem si ale přečetla recenzi Terezy Reichové a musím uznat, že podle toho, jak záměr filmu popisuje, ho na mě splnil: naštval mě, jako dlouho nic, a vyprovokoval takřka celodenní festivalovou diskuzi mezi mým okolím a kamarády o tom, jak kdo film vnímal. A opravdu si nejsem jistá, zda je to chyba (anebo záměr:) na straně autorky, že film je částí lidí čten jako řekněme klasický český vtipný (i když o vážném tématu) dokument, kde se smějete hlavnímu protagonistovi, jeho právě ne nejpřesvědčivějšímu projevu a slabé argumentaci, zoufalé organizaci akce, která je ve finále tragikomickou groteskou a dokladem, že demonstrace typu "přivážeme se k ..." poněkud postrádají smysl (tak jsem film vnímala v průběhu já). Ale on ten film je více o pasivitě lidí, nás všech, kdo s chutí podepíšeme online petici, ale že bysme zvedli zadek a šli na demonstraci, to ne. Otázka je, zda to dokládá nezájem lidí o tohle téma (tzn. že je někde na místě koncentráku prasečák jim přijde vedle ostatních důležitějších problému podružné) anebo současný "pasivní aktivismus", nebo špatně zorganizovanou akci? A proč se vůbec bavit o tom, jak to kdo zorganizoval, nebo jak to kdo zaznamenal na kameru... nemělo by jít spíše o téma? O to, že teda chceme ten prasečák zbourat? Hned po filmu ve mě tlakovalo naštvání z toho, jak je film "odfláknutý" (v podstatě sledujeme hlavně prázdnou silnici a recyklovaný záběr na jeden roh prasečáku), proč nevíme více informací, proč tam nedostali více lidí. A zároveň touhu pochopit tyhle idealistické aktivisty, kteří navenek působí dojmem "přivazovačů" stavějících se do pozice zneuznaných osamělých bojovníků za zlepšení světa, ale zároveň jim chybí trochu reálnější pohled na věc, snaha svůj ideál promyslet a pokud ho chci realizovat a ne ho jen pokřikovat, tak pro to udělat něco reálného. Takže mě to opravdu dovedlo ke studu nad tím, že o aktivismu vůbec nic nevím, nevím, s čím se musí potýkat a že my pasivové se jim jenom smějeme a přitom se ani nepokusíme alespoň o to, o co oni. Chápu to tak, že záměrem autorek je vypustit "něco" a pak to nechat žít vlastním životem - hlavní je diskuze, totální bourání hodnot, donutit člověka obhajovat svůj postoj a argumentovat. Tzn. formální podoba filmu je naprosto vedlejší. To mě taky hrozně štvalo, předpokládám, že šlo o frustraci z vyvedení z konceptu a "dokumentárního" očekávání (ostatní FAMU dokumenty přece jen formu a obsah vyvažují tak na 50:50, nebo 60:40 :). Nevím jestli sbírat odvahu a s novým pohledem se na film podívat ještě jednou.... možná ale bude více funkční něco si o problému přečíst.... Doporučila bych film jako "iniciační moment", ale bez festivalového ducha a diskuse po filmu to asi nemá moc smysl...

Děsivé. Když se za film v průběhu sledování stydíte, je to to nejhorší. Hvězdička za jedinou scénu (Kaiser převlékající se za žáky), u které jsem se vážně smála. A taky trochu za scénu, kdy Komenský hladí učitele po tváři, i když to byl trochu zlomyslný smích.

Záznam do deníčku: odškrtnuto: nenudila jsem se, vizuální pastva, herci dobrý, tygr vypadá jako živý. Celkově bezva a dobře strávený čas. Ale myšlenkově absolutně ploché, zjednodušení trojí víry Pí a filosofie náboženství v iritující výkřiky "Bože!". Alegorie ani duchovní putování to podle mě není. Film samozřejmě nemůže být kniha (ve které všechno tohle je a stojí za mnohem víc).

Klasický schematický romantický příběh, který se celou dobu snaží, aby to na něm nebylo poznat. Trochu jsem měla pocit, jakoby nejprve vznikla tahle osa okolo provařené otázky láska x kariéra a pak na to byly neuměle nabaleny prvky spousty dalších žánrů...