LencaN

Toto nemá chybu. Monty Pythoni mi přirostli k srdci, protože jejich inteligentní prčovní humor mi neuvěřitelně sedne. Umí si proměnit historii ve svůj prospěch a vytřískat z ní co se dá, najdou tam prosto pro srandičky i pro super herecké/komické výkony.

Taková příjemná klasická rodinná komedie, kdy floutek, pro kterého jsou důležité jen jeho peníze, úspěch ve sportu a zábava a najednou zjistí, že má dceru a musí se s tím vypořádat a naučit se o ni starat. The Rock tady má dokonce ještě vlasy, takže to pro mě nebylo až takovým utrpením :D při baletění byl dokonce roztomilý a ta jeho maličká filmová dcera byla tak sladká, až byla k sežrání.

Na jedno zkouknutí dobré. Ale když o tom začne člověk trochu víc rozmýšlet, tak to nebyla zase taková pecka. Čekala jsem mnohem víc. Scénář byl takový povrchní. Většina byla vyloženě bitka a počítačové orgie. Komparzistů potřebovali asi opravdu hodně a peněz až běda, ale i tak mi to přišlo nějak "omezené". Možná tím, že se většina filmu odehrává jen na Velké čínské zdi a "velkomonstrozní konec" v jakémsi jiném počítačovém městě. Film nezachrání ani Damon, protože jeden profláknutý obličej neutáhne celou takovou předigitalizovanou asijskou nicneříkající zpatlaninu. Podruhé to vidět nepotřebuji a obávám se, že moje paměť bude v případě tohoto filmu velice krátkodobá.

Dnes už skoro 20 let staré, ale pořád to mělo svoje kouzlo. Trochu mi trvalo se zorientovat v těch postavách a kdo má co za úkol nebo jen za lubem, ale pak to jelo jako po másle. Vůbec se to nezdálo, ale přitom některé hlášky byly hodně chytré a hodně rýpavé do náboženství, i když zase ne vyloženě urážlivě nebo jako výsměch. Spíš takové škádlení. A já ač ateista, tak se mi film s náboženským tématem líbil. On tady totiž hraje hlavní roli humor a smysl pro recesi. Nejvíc mě dostal Bůh, když se ve filmu poprvé objevil - takové herecké obsazení bylo jako rána z čistého nebe :D a i pak byl Bůh opravdu roztomilÁ ;)

Většinu filmu jsem byla napnutá a nemohla jsem ani odtrhnout oči. Děj je navrstvený do tří realit - spisovatel píše o spisovateli, který ukradl knihu o smutném životě jiného spisovatele a pod svým jménem ji publikoval a sklízel ovace. Ta "nejsvrchnější" realita s Dennis Quaidem mě moc nebavila. Šlo tam jen o jednu studentku, která se chtěla dostat k autorovi knihy, přičemž těžko říct, co po něm vlastně chtěla. Dějová linka s Bradleym Cooperem mě bavila naopak hodně. Objevil se tady vnitřní rozpor kvůli krádeži knihy - Přiznat se? Jak by na to reagovalo okolí? Jak bych mohl žít s vědomím toho, že moje úspěchy patří někomu jinému? A rovina s Benem Barnesem byla plná zármutku, výčitek a životních milníků, které možná měl ten hoch zvládnout jinak. Každopádně se mi z toho filmu motalo v hlavě spoustu otázek a teorií. Jediné co mi vadilo, byl konec. Rozuzlení bylo jako facka. Doslova. V negativním slova smyslu. Bylo to studené jako psí čumák, bez kouska citu.

Mě to bavilo. Uznávám, že nejde o žádný kasovní trhák a myslím, že moc fanoušků si asi tenhle film nenadělal. Jenže mně se líbí právě ta odlišnost od jiných hrdinských snímků. Nejde o nagelovaného hezounka, který je jasným klaďasem, co pomáhá babičkám přes přechod třeba :) je to hrdina, který se teprve hledá a zjišťuje, čeho vlastně je schopen kromě toho, že létá, má sílu a je neprůstřelný. Něco mi tam ale chybělo. Nedokážu specifikovat co. Přijde mi, že scénář byl trochu odfláknutý, že to bylo takové lehce nevýrazné a předvídatelné. Na druhou stranu to bylo občas úsměvné a dojemné. Triky byly taky ucházející. Maličko jsem měla problém s postavou ženy toho PR agenta Charlize Theron. Nemůžu si pomoct, ale měla jsem dojem, že koukáme na příklad rozdvojené osobnosti.

Filmu do páté hvězdy chybí jedna, ale dost zásadní věc - logika. Ocitáme se ve světě, kde díky lékům nikdo nic necítí a ti kdo se vzbouří a začnou opět cítit jsou ničeni. Ovšem už tady vidím ten nesmysl... kdybych brala ampulky proti citům, jak by se bez citové angažovanosti mohlo stát, že se rozhodnu je přestat brát? Nebo co by mě vedlo k tomu, abych ampulky brala? Přece jedině strach z toho, že mě zastřelí, když začnu zase cítit. A k filmu - jak je možné, že hlavní postava Johna Prestona (nejlepší hledač těch, co protizákonně cítí) nepozná na určitých postavách, že jsou cituschopní? Co se týče jeho druhého parťáka - z toho přímo čišela ctižádost a slova "Na Vás udělám kariéru" až smrdí chtíčem po uznání. Copak tohle nejsou city? Tohle bylo prostě divně specifikované, nedomyšlené a beru to jako velký nedostatek scénáře. Pokud ale odmyslím od všech těchto nesrovnalostí, tak jsem z filmu měla dobrý pocit. Jde o revoltu proti diktatuře, o to, jak je důležité mít pocity, umět milovat atd. Jako myšlenka to má opravdu grády, jen provedení dost pokulhává. Vizuál se mi moc líbit. Všechno bylo šedivé a strohé, jakoby "necitlivé" a neútulné, vyloženě jen praktické, i barevně to působilo dobře - stroze bílá, černá, šedá, sem tam jiná barva. Moc chválím soundtrack, ten zněl místy velice pompézně a naléhavě. Herecky mi Christian Bale opět jen potvrdil, že je Pan herec a že umí zahrát cokoliv.

V mých filmových znalostech zela obrovská díra, protože jsem se ještě nesetkala se zfilmovanou Elsou. A jsem velice ráda, že si pomyslně můžu tuto klasiku na svém diváckém seznamu odškrtnout. Volání divočiny je krásný film. Svým způsobem jednoduchý, ale plný lásky, něhy, radosti a strachu. Málokdo se na konci za znění songu Born free ubrání alespoň lehkému dojetí. V dnešní přetechnizované době působí takový život v divočině a mazlení se se lvy jako balzám na bolavou uspěchanou duši. Z filmu čiší úcta k přírodě a toho bychom se měli držet.

Přesně tahle kombinace se mi ve filmech líbí. Naprosto obyčejný reálný svět s jeho problémy a do toho se přimotají tajemné síly a různé příšerky a skřítkové. Jako třeba Harry Potter, stejný princip. Příběh se odvíjel moc hezky, postavy byly sympaticky obsazené. Dokonce jsme viděli i dvojroli. Ty čarovné bytosti byly poctivě a příjemně naanimované a hezky zapadly do obrazu, takže to nebyla počítačová digitální facka. Kronika rodu Spiderwicků mi hezky zpříjemnila den.

Dlouho jsem nebyla takhle zklamaná. Byla jsem hrozně zvědavá na postavy a hlavně na Harley Quinn. A vlastně vůbec na všechno, co tam vymyslí. Jenže pokud už předloha stála za prd, tak se není čemu divit. Možná v komiksové podobě to ale vyzní jinak, netuším, nečetla jsem. Ale filmový scénář se moc nepovedl. Záporačka není dost záporná a odpudivá. Spíš mě ta modelka s mrožím obočím iritovala a ta postava byla taková nijaká, vyumělkovaná. Členové našeho kriminálního komanda byla sbírka loserů. To mě mrzelo nejvíc. Nebyli to žádní velcí vrahouni, spíš jen zlobiví ne zrovna vzorní občané. Navíc nechápu to označení metalidi, když někteří z nich byli normální, jen prostě třeba uměli zacházet s bumerangem nebo šavlí... to z nich ale nedělá nic extra. "Hostování" Batmana tu bylo spíš jen jako tahák, aby film vypadal nadupaněji. Bohužel to mělo opačný efekt. Spousta postav a žádná nebyla dotažená. Dalším smutným bodem byl Joker. Jereda Leto mám jako zpěváka ráda a uznávám, že jako herec se chová jako naprostý profesionál a je schopný kvůli své roli naprosto měnit svůj zevnějšek. Ale ač se tady snažil, co mu síly stačily, tak byl málo démonický, málo psychopat. Na Heatha Ledgera nikdo nemá, jeho Joker byl ikonický. Stejně tak od jeho přítelkyně Harley jsem čekala mnohem víc a ne jen, že to bude lehce šílená bývalá doktorka se sexy zadečkem. To záporačku neudělá. Jediné, co můžu opravdu s čistým svědomím kladně ohodnotit je hudba. Soundtrack byl bombastický. Ale jinak to byla jedna velká bublina.