Nápad a zpracování o duši člověka je na výbornou. Leč rozmáchlé pohyby postav "samá ruka, samá noha" s dalšimi efekty zinfantilňuje příběh pro menší diváky. K nadprůměrnému filmu tomu chybí troška a to více vtáhnout diváka. Ale co mne hodně bavilo, tak to byly ztracené duše, výtah na věčnost a důraz na každou minutu života.
Psychicky deptající povolání operátorky tísňové linky je dovedeno do málo uvěřitelnému extrému. Berry mi vyloženě nesedla, alespoň ze Breslin si zahrál dobrého psychouše, ale dobrého, nikoliv velmi dobrého.
Boxerský ring, klišé, rodinna chce oddych, peníze jsou jen na první splátku. To už tu bylo tolikrát. Tak jak je možné, že Gyllenhaalovi věřím každý pohyb a kapku krve se slzou? A proč mne několikrát málem rozbrečel naprosto přímý emocionální zásah na komoru s milovanou dcerou a ženou? Odpovědí je plný počet hvězd a silný filmový zažítek (kéž to zažít v kině, tak tam sedím snad ještě dnes).
Alkoholové křepčení, nezvládnutá pořadatelská služba, tuny ženských lezoucích po charismatickém zpěvákovi s melancholií, která ho dohnala. To jsem si odnesl. A velké hity, které i dnes si rád poslechnu, nyní i s příběhem.
Odlišujme změny klimatu (kterou můžeme ovlivnit z části) a čistotu přírody (kterou ničíme permanentně). Ano, jsme zabijáci druhů, ras, ať chceme či ne. Attenborough a jeho tým se chytře veze na mainstreamu, dávkování poškození a velký vliv jeho ega a osobnosti. Jeho kredit mu nikdo nebere, ani nemůže, je to pan dokumentarista. Ale zda to něco změní? Silně pochybuju a to mě zároveň rmoutí.
Jak mi může tento alkoholik připadat zajímavý? Proč jej nazývají básníkem století? To mi běží hlavou celý dokument a ani na konci mi není úplně jasno. Tak jsem si půjčil pár knížek a třeba pochopím.
Western souboj dvou skoro klaďasů, doplněný kvantem unylých písniček a červené barvy na plech jako krve. Neudrželo by to pozornost ani v polovičním času a dvojnásobném tempu. Proč vidět? Výborné kulisy, brutální ustřelování slepičích hlav a oba hlavní hrdinové. Jinak se zde ve stáji choulí nuda k promarnění, za výřečných songů a prachu mezi zuby.
Další příběh, jak snadno přijít k penězům a následně bojovat o přežití, v jinak sociálně obyčejném sousedství. Míra naivity a upřímnosti je zarážející. Hlavnímu hrdinovi asi nejde moc vyčíst, nemusí to být Brad Pitt. Ale scenérie se jeví jako amatérské video. Dost jsem se nudil, předvídal a konec si neužil.
Přežijte úvodní muzikální příběh (trošku šok, když čekáte pořádný western) a lehce plujte po příbězích lidí na dalekém západě. Užijte si skvélé kamery a zvuku. Zatleskejte hercům a nezapomeňte na malou pálenku, ať tento umělecký počin zůstane v paměti alespoň týden.
Dokument o napadení několika chovatelů kosatkami by nebyl tak zajímavý, kdyby jej tak umně režisérka nedávkovala, zpětně tleskám. Vpodstatě je to film na 5 minutovou reportáž o obřím a masivně deprivovaném zvířeti v zajetí, o kterém víme tak málo. A které za hodné chovné zvíře na atrakce může brát jen mentálně nezdravý jedinec a přece se tak dle vyjádření aktérů běžně dělo. Za vším opět stojí peníze, ale mne zaujala i divácká vize zavřených zvířat jako zábavy a zároveň totálnímu vypnutí soucitu. A že češi nemají mořské parky, se ve světle oblíbených zoo vypaří v lesku bolestivé pravdy.
Po odkládaném shlédnutí je jisté, že vidět tento dokument je vhodné, pro rodiče takřka povinné. Sledujeme drsnou zpověď části virtuálního světa. Co ale chybí, je bližší náhled na techniky a finty magorů shánějících holčičky. Také skoda, že gradace je uprostřed filmu. Ve dvojce by mohli rozkrýt lépe, co a kdy říkají ti, kteří jsou schopni přesvědčit puberťačky jim poslat intinmí foto. PS: být genderově pomatený, zmíním absenci druhého pohlaví.
Hlubinné divadlo v alternativní podobě platformou filmu? U mne propadák. Nechytlo mě to skoro vůbec, přestože výkon herců je velmi dobrý. Ale slabý kuchař vařící ze sněhu nezaujme.
Čysto vylekaná venkovská selka s korunou se přeobsadila za chladnou můru, s korunou. Nesympatická (ale možná blíže skutečnosti) královna dál politikaří se svým manželem, který lavíruje mezi diváckým sympatií a odmítnutím. Ale především, ztratila se šťáva, energie, ta esence, která přes politiku táhla předchozí série.
Verbal použil slovo "unylost", což je krásně vystihuje tento snímek, jenž má být oslavou Churchilla. Jeho geniality na poli politickém, literárním a rétorickém. Bohužel, nestalo se tak. Jsem znuděn a zahlcen byrokratickým aparátem, jenž je zpodobňuje psací stroj a lejstro.
Dokument o drancování moře je dobré vidět v krátké stopáži, ale celodokument je náročný na divákovu trpělivost a chuť odejít za jiným zážitkem, protože v praxi se nic nezmění. PS: zajimavější by bylo vidět japonce na chráněných velrybách nebo rusáky na tuleních.
Koincidence při loupeži se zvrtne na pronásledování pravdy. A po počátečním nadšení z dobré technické práce filmařů zjišťuji, že je to naprosto zbytečný film. Jako by na objednávku policie a úřadů, které alespoň ve filmu upřednostní spravedlnost.
Ve státě, který ustrnul v čase, se zvedl vítr rodinného dramatu v podobě stárnoucí Roberts a nestárnoucí Streep. Obnaženost charakterů, soucit nastavený krutostí. Scénář podpořen režií a povýšen herci. To je unikátní soukolí v jinak nudném prostředí balíků, kteří si žijí své obyčejné životy. Stejně jako my.
Pojďme si říct, že prožít si western s prachem mezi zuby, fazolemi u ohně, ohlušujícím zabíjením, zlatou horečkou a neustálým cestovaním spojeným s nebezpečím... to se jen tak nevidí. Žádné svaly, ale povolené břicha hlavních hrdinů nám ukazuje pravdou podstatu a ukazuje reálnost života, který bych moderní člověk vpravdě nechtěl. Audiard umožňil, aby Reilly vykvetl jak pouštní kaktus vedle škorpióna Phoenixe a hereckou volavkou Gyllenhaala. Nedoceněný snímek, pro mne neprávem.
Detailní zpracování kralování Alžběty je doplněno již historickými aspekty, což ale neumocňuje její životní příběh a lidskost (v dobré i zlém) aktérů z nejbližšího okolí. Jak být součástí rodiny a zároveň následník rodové linie střežící monarchii a tím i své bohatství, slávu a moc? PS: z herců zdůrazněme Foy a Lithgowa.
Čím překvapit? Kvalitní záběry komisaře a trapně amatérské scény havárie či dramatu. Držíme mu palce, jak jinak. Ale aby to nakonec bylo dobré a to je za tři.
Zastavit globalizaci nebo vyslyšet hlas svého srdce (a své podstaty)? To řeší hrdinka z lidu, která není jen tak obyčejná učitelka zpěvu. Chybělo mi trošku zabrousit do intimity přibližně 45-leté ženy. Ale za odpor, odvahu a vytrvalost proti koncernům palec nahoru. Je je otázkou, zda to k něčemu bude.
Jaká hranice alkoholu je dobrá? Jaké výhody a nevýhody skýtá bytí v náladě se rozhodla vyzkoušet parta kamarádu ve středních letech. A pozorný divák si užívá hranici pijáctví, oživení vztahu a zaměstnání, důsledky chlastu a možná i zavidí vzájemnost a přátelství. Líbí se mi pojetí bez velkých efektů, ale za to s pauzami na emoce A nejde jen o koncert Mikkelsena, režie drží všechny potřebné střípky filmu v obdivuhodném souboji se zobrazením psychologie postav. A to je umění.
Hrana umění a úchylnosti. Filmového extrému a násilí. Důvod shlédnutí je jen a pouze se nechat šokovat. Vykolejit své zaběhané filmové zážitky a uvidět svět očima, které nechceme vidět.
Vlastenecká agitka o neohrožených bolšivických hrdinech a zcela hloupých němcích. Počítačové triky na úrovní starších her člověka zamrzí (chápu ekonomický důvod), naopak atmosféra mně bavila. Souboje jsou uvěřitelné a tak se nám zrodil pro nesoudruha průměrný film, kdy času nelitujete a hledáte si při sledování útržky zábavy. A ponaučení, že do tanku normální člověke nevleze.
Skvělý současný příběh naivních puberťaček, které sice už můžou sexovat závodně, ale v hlavě toho mají sakra málo. A pak se banda těchto naivců seber a chce změnit svět. A dojedou na dřeň. Zde už jsme v moderním béčkovém hororu (hranost domorodců je až zarážejícně slabá) a přiblížení surovosti navýší zajímavost, ale kvalitě nepřidá.
Skvělý životopisný snímek o Mötley Crüe, o které jsem nikdy neslyšel a jejich hudba mne více méně nezajímá. Přes ambiciózně dementní oblečky, pytle drog a ojetých fanynek mi kapela, tedy spíše jejich protagonisté, přišli sympatičtí a film mne bavil až do konce. Zejména svou otevřeností a přímou dějovou linkou. PS: scéna s dcerkou frontmena mi takovou flákla, že jsem byl schopen mu vše odpustit a soucítit v nezměrné bolesti, kterou by nikdo neměl zažít.
Moje komentáře
Duše (2020)
Nápad a zpracování o duši člověka je na výbornou. Leč rozmáchlé pohyby postav "samá ruka, samá noha" s dalšimi efekty zinfantilňuje příběh pro menší diváky. K nadprůměrnému filmu tomu chybí troška a to více vtáhnout diváka. Ale co mne hodně bavilo, tak to byly ztracené duše, výtah na věčnost a důraz na každou minutu života.
Tísňová linka (2013)
Psychicky deptající povolání operátorky tísňové linky je dovedeno do málo uvěřitelnému extrému. Berry mi vyloženě nesedla, alespoň ze Breslin si zahrál dobrého psychouše, ale dobrého, nikoliv velmi dobrého.
Bojovník (2015)
Boxerský ring, klišé, rodinna chce oddych, peníze jsou jen na první splátku. To už tu bylo tolikrát. Tak jak je možné, že Gyllenhaalovi věřím každý pohyb a kapku krve se slzou? A proč mne několikrát málem rozbrečel naprosto přímý emocionální zásah na komoru s milovanou dcerou a ženou? Odpovědí je plný počet hvězd a silný filmový zažítek (kéž to zažít v kině, tak tam sedím snad ještě dnes).
The Doors - When You're Strange (2009)
Alkoholové křepčení, nezvládnutá pořadatelská služba, tuny ženských lezoucích po charismatickém zpěvákovi s melancholií, která ho dohnala. To jsem si odnesl. A velké hity, které i dnes si rád poslechnu, nyní i s příběhem.
David Attenborough: Život na naší planetě (2020)
Odlišujme změny klimatu (kterou můžeme ovlivnit z části) a čistotu přírody (kterou ničíme permanentně). Ano, jsme zabijáci druhů, ras, ať chceme či ne. Attenborough a jeho tým se chytře veze na mainstreamu, dávkování poškození a velký vliv jeho ega a osobnosti. Jeho kredit mu nikdo nebere, ani nemůže, je to pan dokumentarista. Ale zda to něco změní? Silně pochybuju a to mě zároveň rmoutí.
Bukowski: Born into This (2003)
Jak mi může tento alkoholik připadat zajímavý? Proč jej nazývají básníkem století? To mi běží hlavou celý dokument a ani na konci mi není úplně jasno. Tak jsem si půjčil pár knížek a třeba pochopím.
Pat Garrett a Billy Kid (1973)
Western souboj dvou skoro klaďasů, doplněný kvantem unylých písniček a červené barvy na plech jako krve. Neudrželo by to pozornost ani v polovičním času a dvojnásobném tempu. Proč vidět? Výborné kulisy, brutální ustřelování slepičích hlav a oba hlavní hrdinové. Jinak se zde ve stáji choulí nuda k promarnění, za výřečných songů a prachu mezi zuby.
Severozápad (2013)
Další příběh, jak snadno přijít k penězům a následně bojovat o přežití, v jinak sociálně obyčejném sousedství. Míra naivity a upřímnosti je zarážející. Hlavnímu hrdinovi asi nejde moc vyčíst, nemusí to být Brad Pitt. Ale scenérie se jeví jako amatérské video. Dost jsem se nudil, předvídal a konec si neužil.
Balada o Busteru Scruggsovi (2018)
Přežijte úvodní muzikální příběh (trošku šok, když čekáte pořádný western) a lehce plujte po příbězích lidí na dalekém západě. Užijte si skvélé kamery a zvuku. Zatleskejte hercům a nezapomeňte na malou pálenku, ať tento umělecký počin zůstane v paměti alespoň týden.
Černý zabiják (2013)
Dokument o napadení několika chovatelů kosatkami by nebyl tak zajímavý, kdyby jej tak umně režisérka nedávkovala, zpětně tleskám. Vpodstatě je to film na 5 minutovou reportáž o obřím a masivně deprivovaném zvířeti v zajetí, o kterém víme tak málo. A které za hodné chovné zvíře na atrakce může brát jen mentálně nezdravý jedinec a přece se tak dle vyjádření aktérů běžně dělo. Za vším opět stojí peníze, ale mne zaujala i divácká vize zavřených zvířat jako zábavy a zároveň totálnímu vypnutí soucitu. A že češi nemají mořské parky, se ve světle oblíbených zoo vypaří v lesku bolestivé pravdy.
V síti (2020)
Po odkládaném shlédnutí je jisté, že vidět tento dokument je vhodné, pro rodiče takřka povinné. Sledujeme drsnou zpověď části virtuálního světa. Co ale chybí, je bližší náhled na techniky a finty magorů shánějících holčičky. Také skoda, že gradace je uprostřed filmu. Ve dvojce by mohli rozkrýt lépe, co a kdy říkají ti, kteří jsou schopni přesvědčit puberťačky jim poslat intinmí foto. PS: být genderově pomatený, zmíním absenci druhého pohlaví.
Titus (1999)
Hlubinné divadlo v alternativní podobě platformou filmu? U mne propadák. Nechytlo mě to skoro vůbec, přestože výkon herců je velmi dobrý. Ale slabý kuchař vařící ze sněhu nezaujme.
Psí veličenstvo (2019)
Prvoplánově pro malé děti, kterým se to líbilo. Pro dospělého na pár vtipných hlášek a pěkné dětské animace to nestačí.
Koruna - Olding (S03E01) (epizoda) (2019)
Čysto vylekaná venkovská selka s korunou se přeobsadila za chladnou můru, s korunou. Nesympatická (ale možná blíže skutečnosti) královna dál politikaří se svým manželem, který lavíruje mezi diváckým sympatií a odmítnutím. Ale především, ztratila se šťáva, energie, ta esence, která přes politiku táhla předchozí série.
Nejtemnější hodina (2017)
Verbal použil slovo "unylost", což je krásně vystihuje tento snímek, jenž má být oslavou Churchilla. Jeho geniality na poli politickém, literárním a rétorickém. Bohužel, nestalo se tak. Jsem znuděn a zahlcen byrokratickým aparátem, jenž je zpodobňuje psací stroj a lejstro.
Leviathan (2012)
Dokument o drancování moře je dobré vidět v krátké stopáži, ale celodokument je náročný na divákovu trpělivost a chuť odejít za jiným zážitkem, protože v praxi se nic nezmění. PS: zajimavější by bylo vidět japonce na chráněných velrybách nebo rusáky na tuleních.
21 Bridges (2019)
Koincidence při loupeži se zvrtne na pronásledování pravdy. A po počátečním nadšení z dobré technické práce filmařů zjišťuji, že je to naprosto zbytečný film. Jako by na objednávku policie a úřadů, které alespoň ve filmu upřednostní spravedlnost.
Koruna - Mezi muži (S02E02) (epizoda) (2017)
To jest obyčejná citová scéna natáhnutá na celý díl série, za doprovodu okaté počitačové simulace a radoby chlapské zábavy.
Koruna - Gloriana (S01E10) (epizoda) (2016)
Nechte sestru Alžběty taky zazářit a Kirby ji dopomohla ke slunci relfketorů, za cenu zlomeného srdce.
Blízko od sebe (2013)
Ve státě, který ustrnul v čase, se zvedl vítr rodinného dramatu v podobě stárnoucí Roberts a nestárnoucí Streep. Obnaženost charakterů, soucit nastavený krutostí. Scénář podpořen režií a povýšen herci. To je unikátní soukolí v jinak nudném prostředí balíků, kteří si žijí své obyčejné životy. Stejně jako my.
The Sisters Brothers (2018)
Pojďme si říct, že prožít si western s prachem mezi zuby, fazolemi u ohně, ohlušujícím zabíjením, zlatou horečkou a neustálým cestovaním spojeným s nebezpečím... to se jen tak nevidí. Žádné svaly, ale povolené břicha hlavních hrdinů nám ukazuje pravdou podstatu a ukazuje reálnost života, který bych moderní člověk vpravdě nechtěl. Audiard umožňil, aby Reilly vykvetl jak pouštní kaktus vedle škorpióna Phoenixe a hereckou volavkou Gyllenhaala. Nedoceněný snímek, pro mne neprávem.
Koruna - Série 1 (série) (2016)
Detailní zpracování kralování Alžběty je doplněno již historickými aspekty, což ale neumocňuje její životní příběh a lidskost (v dobré i zlém) aktérů z nejbližšího okolí. Jak být součástí rodiny a zároveň následník rodové linie střežící monarchii a tím i své bohatství, slávu a moc? PS: z herců zdůrazněme Foy a Lithgowa.
Žena v kleci (2013)
Čím překvapit? Kvalitní záběry komisaře a trapně amatérské scény havárie či dramatu. Držíme mu palce, jak jinak. Ale aby to nakonec bylo dobré a to je za tři.
Žena na válečné stezce (2018)
Zastavit globalizaci nebo vyslyšet hlas svého srdce (a své podstaty)? To řeší hrdinka z lidu, která není jen tak obyčejná učitelka zpěvu. Chybělo mi trošku zabrousit do intimity přibližně 45-leté ženy. Ale za odpor, odvahu a vytrvalost proti koncernům palec nahoru. Je je otázkou, zda to k něčemu bude.
Chlast (2020)
Jaká hranice alkoholu je dobrá? Jaké výhody a nevýhody skýtá bytí v náladě se rozhodla vyzkoušet parta kamarádu ve středních letech. A pozorný divák si užívá hranici pijáctví, oživení vztahu a zaměstnání, důsledky chlastu a možná i zavidí vzájemnost a přátelství. Líbí se mi pojetí bez velkých efektů, ale za to s pauzami na emoce A nejde jen o koncert Mikkelsena, režie drží všechny potřebné střípky filmu v obdivuhodném souboji se zobrazením psychologie postav. A to je umění.
Srbský film (2010)
Hrana umění a úchylnosti. Filmového extrému a násilí. Důvod shlédnutí je jen a pouze se nechat šokovat. Vykolejit své zaběhané filmové zážitky a uvidět svět očima, které nechceme vidět.
Legenda jménem T-34 (2018)
Vlastenecká agitka o neohrožených bolšivických hrdinech a zcela hloupých němcích. Počítačové triky na úrovní starších her člověka zamrzí (chápu ekonomický důvod), naopak atmosféra mně bavila. Souboje jsou uvěřitelné a tak se nám zrodil pro nesoudruha průměrný film, kdy času nelitujete a hledáte si při sledování útržky zábavy. A ponaučení, že do tanku normální člověke nevleze.
The Green Inferno (2013)
Skvělý současný příběh naivních puberťaček, které sice už můžou sexovat závodně, ale v hlavě toho mají sakra málo. A pak se banda těchto naivců seber a chce změnit svět. A dojedou na dřeň. Zde už jsme v moderním béčkovém hororu (hranost domorodců je až zarážejícně slabá) a přiblížení surovosti navýší zajímavost, ale kvalitě nepřidá.
Hnüs (2019)
Skvělý životopisný snímek o Mötley Crüe, o které jsem nikdy neslyšel a jejich hudba mne více méně nezajímá. Přes ambiciózně dementní oblečky, pytle drog a ojetých fanynek mi kapela, tedy spíše jejich protagonisté, přišli sympatičtí a film mne bavil až do konce. Zejména svou otevřeností a přímou dějovou linkou. PS: scéna s dcerkou frontmena mi takovou flákla, že jsem byl schopen mu vše odpustit a soucítit v nezměrné bolesti, kterou by nikdo neměl zažít.
Doktor Spánek od Stephena Kinga (2019)
Líbilo i nelíbilo. Sympatické i ne. McGregor ano i ne. Nevím sám, alespoň že napojení na předlohu funguje zřetelně.