HonzaBez

HonzaBez

Honza Bezděkovský

okres Praha

18 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 9 12 16
    • 2.6.2020  17:58
    Až po uši - Série 1 (série) (2014)
    ****

    "Jseš takovej skaut….akorát sis měl ulovit bobříky a ne uplíst sviště…" Trošku jsem sám překvapený, že jsem vůbec zavítal do "vod", do kterých normálně moc nelezu. Asi jsem byl dost zvědavý na další režijní seriálový počin Jana Hřebejka i na některé své oblíbené herce (Aňu Geislerovou zvláště). A v zásadě nelituji. Vcelku vtipné dílko, herecky atraktivní a hlavně se spoustou krásných záběrů na naši stověžatou matičku Prahu. Jen si nejsem jistý, zda mám chuť i na druhou sérii. Možná někdy příště...

    • 1.6.2020  19:36
    Pustina (TV seriál) (2016)
    *****

    „Slabší v nás vyvolávají touhy ublížit jim ještě víc...“ Depresivní kraj severočeských dolů, depresivní prostředí pasťáku, depresivní vztahy mezi občany vesnice Pustin a především depresivní příběh brutální vraždy 14 leté dívky. A do toho všeho do závěrečných titulků prvního a závěrečného dílu píseň Waldemara Matušky Sbohem lásko... Slušně paradoxní kombinace... Jinak samozřejmě výborní herci (včetně Jaroslava Duška, kterého jinak nemusím), působivá kamera a parádní režie.

    • 31.5.2020  12:33
    John Adams (TV seriál) (2008)
    *****

    „Vy, naši potomci, nikde nepochopíte co všechno nás naše svoboda stála. Doufám, že s ní naložíte správně. A pokud ne, bude v nebo litovat i toho nejmenšího úsilí za její uhájení.“ John Adams, druhý americký prezident, asi nepatří mezi ty nejznámější prezidenty. HBO však dobře věděla, proč si zrovna jej zvolit za titulní postavu tohoto výborného seriálu a tímto počinem se jim myslím podařilo tuto důležitou osobnost boje o americkou nezávislost postavu vcelku umně zpopularizovat. John Adams je jistě zajímavá a charakterově mnohovrstevná postava. Seriál nám jej ukazuje mnoha klíčovým momentech této historie, z nichž samozřejmě tou nejdůležitější je přijetí a vyhlášení Deklarace nezávislosti z roku 1776, na níž formulaci spolu s Thomasem Jeffersonem aktivně podílel. Právě vylíčení jejich komplikovanému vztahu věnuje seriál velkou pozornost. „Severní a jižní pól revoluce“, jak tyto muže v závěru seriálu někdo označí, prožili období intenzivní spolupráce z nichž vzešlo přátelství, přesto pak měli výrazné spory, které nakonec vyústili v silnou rivalitu a intriky ze strany Jeffersona. Přesto se nakonec v závěru života dokázali usmířit. Kéž by se takto dokázali chovat (nejen) někteří naši politici. Až neuvěřitelně symbolické přitom je, že oba tito muži zemřeli ve stejný den a to dokonce v den 50. výročí vyhlášení oné Deklarace nezávislosti. Z řady jiných věcí, kterou musím na tomto seriálu vyzdvihnout, je výborný dabing Vladimíra Dlouhého. Vůbec s nedivím, že za tuto roli dost Cenu Františka Filipovského.

    • 30.5.2020  22:55
    Cyrano z Bergeracu (divadelní záznam) (1986)
    *****

    "Svůj širák odhazuji v dáli a s grácií...." Grácie nechybí ani Jaromíru Hanzlíkovi. Jeho Cyrano z Vinohradského divadla patří k pokladům českého divadelnictví.

    • 26.5.2020  23:21
    Kateřina Veliká (TV seriál) (2019)
    ****

    „O mocných ženách na napovídá tolik lží….“ O Kateřině Veliké, "ruské patriotce s německou hlavou", koluje mj. spousta "zaručených historek" pokud jde o její intimní život. Tomu se tento seriál nemohl úplně vyhnout, když se jeho hlavní linka vyprávění točí kolem vztahu Kateřiny s jedním z jejich milenců knížetem Potěmkinem. Oním Potěmkinem, který "dal" světu sousloví "Potěmkinova vesnice"... Seriál je rozhodně zajímavý a má co předat, i pokud jde o celkovou historii tehdejšího Ruska. V kontextu dneška je poučná zejména ta část popisující, jak Rusko ke Krymu přišlo. Přesto ta "soukromá" linka o vztahu Kateřiny s Potěmkinem je vskutku více než nosná. I přes to, že Kateřinu po celou dobu hraje (ač výborně) víc jak sedmdesátiletá Hellen Mirrenová. "Dějiny na to totiž přijdou… Laská bude vždy soukromá věc… A o to je sladší"

    • 12.5.2020  14:59
    Dnes v jednom domě (TV seriál) (1980)
    ****

    Krásně napsané příběhy obyčejných lidí z "domu bez dějin a paměti". Nevím proč mě zatím tenhle seriál nějak míjel. Asi proto, že jsem se bránil srovnání s mým velmi oblíbeným seriálem Byl jednou jeden dům. Nebo možná proto, že jsem měl zejména dříve k životu k paneláku podobně skeptický postoj jako postava Petrboka s podání famózního Martina Růžka. Jeho soukromé "válce" s osudem (stěhování z Malé strany) jsem přitom strašně moc rozuměl, protože sám jsem (ač jako mladík) zažil stěhování z kouzelného prostředí na Vinohradech do "pixly" na severozápadním městě. Po víc jak 20 letech mi už asi nevadí, že ty zdejší paneláky nejsou "baroko", ono totiž hezky se asi dá žít všude. Když se sejdou lidi. V tomto seriálu se tedy těch "krásných" lidí (herců) sešlo požehnaně. Skoro každá výraznější postava seriálu (počínaje zmiňovaným Růžkem s Medřickou či Rosůlkovou přes tehdejší střední generaci jako Menšík, Vínklář až po mladý pár Maciuchová s Postráneckým) by si zasloužila samostatný komentář. Mě ale asi nejvíce zaujala naprosto geniální dvojice Kolářová s Hanzíkem, jejichž vzájemné namlouvání je úžasně vtipné (viz třeba hláška Hanzlíka "Se na mě díváš jako na Pinocheta") a jiskrné. A pak postava věčného gentlemana Jiřího Adamíry, když se s neuvěřitelnou noblesou vypořádává s nevěrou své ženy a pronáší u toho velká moudra ("pravda může být někdy k ničemu, nikomu nepomáhá a jenom ubližuje"). Vůbec v tomhle směru seriál v sobě nezapře rukopis obou scénáristů (Otčenášek, Daněk). Samozřejmě, že se zde objeví trocha toho "dobového balastu" (domovní důvěrník, soudruhování na schůzky, kde se řeší nesplnění plánu nebo dialogy Postráneckého s Větrovcem o tom, nakolik je v socialisté společnosti potřeba pokrok). Ale nemohu si pomoct na svou dobu je ten seriál výborný a dnešní produkce mu nesahá ani po kotníky. Proto mě rozčiluje to slabé zdejší hodnocení (49%). Dokonce jsem kvůli tomu přemýšlel dát i plný počet... Ale přišlo mi to nefér vůči tomu prvnímu (již zmiňovanému) společnému počinu Otčenášek, Daněk, který přeci jen hodnotím o trošku víc. Ale jen o trošku.

    • 10.5.2020  16:30

    Na prvním místě mě zaujala dvojrole mé oblíbenkyně Libušky Šafránkové. Zápletka s ukradenými dary a následných potrestáním namyšlené princezny mírně podobná zápletce ve Třech veteránech. Že by autoři obou pohádek "opisovali" od Jana Wericha?

    • 10.5.2020  16:21
    O Terezce a paní Madam (TV film) (1976)
    ****

    Jako obvykle kouzelná Iva Janžurová a celkově silné herecké obsazení jsou základem téhle jinak vtipné studiové pohádky.

    • 4.5.2020  00:29
    Začarovaná láska (TV film) (2007)
    ****

    "Lidská láska, to je síla". Síla téhle pohádky za mě spočívá hlavně v herectví Ivany Chýlková coby čarodějnice. Zaujala mě ale i chytlavá Viklického hudba. A takovou "třešničkou na dortu" je pak píseň Spirituálu kvintet.

    • 4.5.2020  00:17
    Anatomie zrady (TV film) (2020)
    ****

    "Chceme-li přežít, musíme se vyrovnat se skutečností a najít si vlastní cestu." Zmapovat osud Emanuela Moravce bylo jistě žádoucí. Nejdůležitější asi bylo ukázat a srozumitelně vysvětlit přerod legionáře a masarykovce v kolaboranta největšího zrna. I po shlédnutí filmu si ovšem kladu otázku, co u Moravce hrálo větší roli. Zda to byla obyčejné obava o vlastní existenci resp. existenci své rodiny (nová žena, malé dítě) nebo zda šlo především o reakci na z jeho pohledu zjevnou nespravedlivost, když byl mnohými ostouzen coby Benešův spojenec, jímž se rozhodně být necítil. V tom prvním díle mi přitom místy přišlo, jako by se autoři snímku snažili alespoň část Moravcovy viny svést právě na prezidenta Beneše. A že měli tendenci Moravce možná až moc polidštit. Na druhou stranu i kdyby Benešova slova o tom, že je třeba přijmout "racionální řešení a přizpůsobit se" či kontext, v jakém měla být vyslovena, nebyly úplně autentické, celý film velmi zdařile ukazuje, v čem vlastně spočívala ona tragika Emanuela Moravce. Nejen, že vyzýval k přizpůsobení celý náš národ, ale sám byl v tomto směru opravdu velmi "důkladný". Tragický osud jeho dětí (zejména pak toho nejmladšího syna Pavlíka) je tak v tomto směru dosti silným mementem. Právě vyobrazení rodinného života Moravce přitom asi patří mezi to nejzajímavější z celého filmu. I když je zřejmé, že do filmu tyto scény dali autoři snímku hlavně proto, aby Moravec nepůsobil jen jako "ubožák bez páteře". Nejsem úplně historik, tak tento nečernobílý pohled na Moravcovu postavu hodnotím v zásadě kladně. K čemu ale určitě výhradu mám, je použití fiktivní postavy německého důstojníka Gretzkiho, který je v některých částech filmu je i poměrně významným hybatelem děje. Dialogy Gretzkeho s Moravcem mi většinou přišly tak trochu zbytečné a někdy i dosti jalové. Všechny ty "oslí můstky" ve scénáři si mohli podle mě jeho autoři odpustit.

    • 27.4.2020  14:54
    Brexit (TV film) (2019)
    ****

    "Největším nepřítelem jsou ti, co nejsou vidět. Ta netvárná masa, ten anonymní dav. Ta drtivá většina, co jako tupé stádo opakuje, co ji někdo druhý předžvýkal..." (Henrik Ibsen, Nepřítel lidu). Proč se mi v souvislosti s tímto filmem vybavil právě citát z této Ibsenovy divadelní hry, je vcelku nabíledni. Film ukazuje, že lehce manipulovatelní mohou být lidé. Stačí vymyslet dobře zapamatovatelné heslo (v tomto případě "take the control back"), namíchat to se zavádějícím výpočtem kolik stojí členství Británii její členství v EU a doplnit k tomu naprosto lživý předpoklad, že se tyto peníze přesunou do zdravotnictví a o výsledek referenda o vystoupení Británie z EU je postaráno... Jak už totiž správně poznamenává postava dr. Stockmanna z uvedené Ibsenovy hry "hloupých je všude naprostá většina" a proto tedy "většina má moc, ale ne patent na rozum...." Pro mě tak z tohoto filmu vyplývá zcela jasné poselství. Už nikdy žádné referendum o zásadních věcech!

    • 27.4.2020  14:35
    Past (TV film) (2020)
    ****

    Ne všechno v tomto filmu odpovídá patrně realitě (viz třeba natáčení filmu Past, který je staršího data, než se odehrály události popisované v tomto filmu). Přesto mě film poměrně zaujal a to jak způsobem zpracování námětu tak i použitými filmovými prostředky (např. nápad s černobílou kamerou zobrazující pobyt Štěpničkové ve vězení). Film určitě není černobílí, což je vidět zejména na vedlejších postavách filmu (vyšetřovatel Doubek s nastíněním jeho pozdějšího osudu, herec svědčící proti Štěpničkové u soudu a jeho špatné svědomí). Nad tím vším ale ční výborný herecký výkon Zuzany Stivínové.

    • 20.4.2020  01:10

    "My ho nebijeme, my ho milujeme." Mé dojmy z tohoto filmu jsou hodně rozporuplné. Téma určitě silné, ale mám dvě zásadní výhrady. Jednak mi u většiny scén vadilo, jak jsou nedořečené, díky čemuž divák v kterých momentech nechápe, o co zde vlastně jde. Možná to byl záměr, nechat to někdy na divákově představivosti, ale mě se tenhle styl vyprávění moc nezamlouval. S tím souvisí i má druhá výhrada. Někdy kolem polovičky filmu dojde k určité dosti podstatné přeměně hlavní postavy, která mi ale přišla neskutečně uspěchaná a nedůvěryhodná, stejně jako celá její motivace. To je samozřejmě důsledkem oné neochoty autora k doslovnosti, což je však podle mě ve finále spíš na škodu.

    • 14.4.2020  10:15
    Favoritka (2018)
    ***

    Místy dost bizarní (viz některé výjevy ze života šlechty) a plné vulgarit. A taky s výrazný motivem lesbické lásky (se kterým se podle mě už nějak roztrhl pytel). Zaujal mě celkový historický námět, který mě hned přivedl k tomu si připomenout celkové historické pozadí, dále výprava a hudba. Celkově ale za mě jen slabý průměr.

    • 13.4.2020  01:18

    Mám rád biografické filmy, zvláště ty, které mi rozšíří obzory. O životě francouzské spisovatelky Colette jsem nevěděl vůbec nic, dokonce jsem ani nevěděl, že někdo jako takový kdy existoval. V tomto směru ten film svůj účel splnil. Ale jinak mi to přišlo takové rutinní. I když se film se jmenuje "příběh vášně", já moc vášně z tohoto filmu nevnímal.

    • 7.4.2020  13:00

    "Žasl bys, co já dokážu…" Nad chováním šestnáctiletého středoškoláka jsem vskutku taky trošku žasl a nechápal... Ale nejsem si jistý, zda je film v tomto směru natočený dostatečně věrohodně. To jeho chování mi mnohdy nedávalo moc smysl. Že je Tood výjimečně nadaný, OK... Že je natolik vychytralý, že dokáže umě "klamat tělem, OK...(viz jeho plamenný projev při slavnostním ukončení střední školy, když říká třeba toto: "Chceme-li stoupat ke hvězdám, musíme do hlubin…. I nám byly dány dary…. My sami rozhodujeme, jaké dary položíme na oltář naší civilizace...."). Ale nějak v tom filmu nevidím ani náznak motivace jeho zvráceného já. Mnohem víc mě na filmu zaujala postava starého nacistického válečného zločince a některé vzájemné dialogy obou mužů. Třeba když dotyčný upozorňuje mladíka na to, že "probudit démony je tak snadné". Ta zápletka s bezdomovcem, při níž se ony démony zjevně znovu probudily i v tomto starci, na mě ale opět moc důvěryhodně nepůsobila. Zbytečně se tím překrylo ono finále celého filmu.

    • 2.4.2020  23:46
    Mečiar (2017)
    ****

    "Nechť žije Mečiar..." Je vcelku fajn si takto zpětně připomenout, jak silné emoce a silnou polarizaci společnosti vyvolávala ve své době postava dlouhodobého slovenského předsedy vlády Vladimíra Mečiara. Patřím ještě do generace, která si tohoto muže pamatuje z období konce Československa, tak to bylo zajímavé vzpomínání. Na celém dokumentu mě ale asi nejvíc zaujaly všechny ty scény rozvášněného davu oslavující "svého Mečiára". Velmi zajímavý je přitom závěr dokumentu ukazující jak v zásadě stejné typy žen, které oslavovaly Mečiara oslavují pro změnu zas Fica ("Na prvom miste je Fico, až potom svatý otec). Z dnešního pohledu si člověk může říct, že ona tam ta paralela mezi oběma těmito politiky vskutku byla a je. "Pomníčkem" Mečiárovi éry je zavražděný Róbert Remiáš, "pomníčkem" Fica zas zavražděný novinář Ján Kuciak se svoji partnerkou. To ale ještě paní režisérka Nvotová v době vzniku tohoto dokumentu nemohla tušit. O to víc však z toho mrazí.

    • 23.3.2020  00:20
    Rusalka (1962)
    *****

    "Měsíčku na nebi hlubokém, světlo tvé daleko vidím, po světel bloudíš širokém, díváš se v příbytky lidí..." Arie o měsíčku je patrně nejznámější z celé této úžasné Dvořákovi opery. V tomto Kašlíkově hudebním filmu je tahle árie podána vskutku pěkně romantický. Hlavně se mi líbila část árie, kdy kamera snímá současně odraz svitu měsíce a Rusalky na vodní hladině. V jiných scénách (s čarodějnicí a vodníkem) je film naopak docela temný. Tohle podání mě hodně nadchlo. Lepší než Weiglova verze z roku 1977. Hlavně pokud jde o synchronizaci zpěvu a obrazu.

    • 22.3.2020  22:42
    Rusalka (TV film) (1960)
    ****

    "Běda ti běda, ubohá Rusalko bledá... byť měl tě člověk stokrát rád, navždy ho nemůžeš upoutat." Už jenom kvůli Eduardu Hakenovi v jeho asi nejslavnější roli vodníka stojí tohle přeci jen trošku papundeklové televizní zpracování určitě za to.

    • 12.3.2020  13:29
    Dirigentka (2018)
    *****

    „Když zavřu oči, neslyším dirigovat ženu….“ Nějak vlastně ani nechápu, proč někomu mohlo někdy přijít, že by dirigování orchestru ženou mohlo jít "proti všem hudebním tradicím". Faktem ale zůstává, že ani dnes, když jinak feminismus jen „kvete“, není tato profese vůči ženám tak otevřená, jak by asi mohla být. Události, které tento velmi zajímavý životopisný snímek se sympatickou hlavní hrdinkou popisuje, se sice odehrály před nějakými 80-90 lety, přesto ono hlavní téma filmu spojené s předsudky společnosti vůči ženám v některých specifických profesích, je (možná až přeskvapivě) v zásadě stále aktuální.

    • 2.2.2020  23:46
    Nápady svaté Kláry (TV film) (1980)
    ****

    Velmi zajímavý film. Celý v němčině, ale s českou dechovkou a s Landovským prozpěvujícím si písničku "stavěli tesaři, zedníkům lešení" a hrajícím na housle. Film začíná jako taková nevinná taškařice ze školního prostředí. Postupem času, kdy se na scéně objeví postavičky komunistických potentátů, začne "přituhovat" a všechna ta společenská satira na poměry v socialistickém Československu, točená ovšem za "kopečkama", vrcholí závěrečnou scénou se "zemětřesením" ve školní aule. Film o tom, jak moc se soudruzi báli zázraků a náboženského vzedmutí, mi v něčem připomněl vrcholně satirickou Bílou paní. Ta je však přeci jen trošku "jiná liga", neboť byla natočena nejen ve zvukových ale reálných kulisách Československa, byla natočena česky a tu satiru tehdy natočit, muselo stát přeci jen trošku odvahy. Nic z toho tento film nemá, a i proto nemohu dát plný počet hvězdiček...

    • 2.2.2020  01:13
    Brankář (2018)
    *****

    "Každý má být posuzován podle toho, kým sám je". Slova rabína Altmann jsou autentická, jako je v mnohém autentický celý tento životopisný film. Osud Berta Trautmana, nejprve nacistického vojáka na východní i západní frontě a držitele Železného kříže a po válce především dlouholetého brankáře Manchesteru City, který se ve své době zasloužil o usmíření Angličanů a Němců, je mnoha ohledech pozoruhodný. Velmi oceňuji, že se film netočí jen kolem Traumanovy jistě úctyhodné kariéry a rozhodně to tak není jen čistě sportovní film. Silným tématem filmu je odpuštění a odmítnutí principu kolektivní viny. Odpuštění od druhých však někdy nestačí. Trautmanovi se jeho trauma z války vrací jako bumerang v okamžiku, kdy prožívá velkou rodinnou tragédii. Odpustit sobě samému se za této situace zdá být skoro nemožné, možná ještě víc nemožné, než bylo dohrát zápas finále Anglického poháru se zlomeným krkem. V obojím ohledu je životní příběh Berta Trautmana naprosto neuvěřitelný a je skvělé, že se jej podařilo v tomto filmu zachytit.

    • 30.1.2020  23:58
    Muž v osidlech (TV film) (1973)
    *****

    Velmi zajímavý snímek kombinující čistou konverzačku s detektivním žánrem. Důležitou roli při rozuzlení filmu přitom hraje parta místních dětí. Malíř John Hamilton v podání Rudolfa Jelínka to s nimi opravdu umí, a to je taky jeho velké štěstí. Děti, jak je vidět, jsou totiž jako jediné imunní vůči davové psychóze, která se v městečku po zmizení Hamiltonovy ženy rozpoutala. Film tak ukazuje, jak jednoduše jde s lidmi manipulovat.

    • 26.1.2020  17:33

    Místy poměrně groteskní film s kouzelným Landovským o životních stereotypech, ze kterých není v socialistickém Československu úniku... Pro starší manželský pár je oním stereotypem každonedělní kuře na paprice či karetní sešlost s přáteli, pro mladou dvojici zas sobotní sex. Ani částečná "výměna" partnerů však stereotyp ze života dotyčných úplně neodbourá, reps. jen na chvilku. Vystřízlivění v podobě uvědomění, že onen nový stereotyp je vlastně ještě horší než ten původní, pak nakonec vedení k dobrovolném návratu do zarytých kolejí.... Ona totiž taková "zlatá klícka" má pro některé lidi své zjevné kouzlo.... Ať už z ní vyhrává Smetanovo "Proč bychom se netěšili" nebo Neckářova "Lékořice".

    • 24.1.2020  00:14

    I ve svém druhém filmu dostal Karel Kachyňa nelehký úkol natočit film s propagandistickou námětem. Přesto však podle mě nevznikla jen obyčejná pohádka v barvách o našich hrdinných pohraničářích. Zásluhu na tom vedle samotného Kachyni má podle mě hlavně Eduard Cupák, jehož postava vojína Pavla Kříže není úplně černobílá. Je to hrdina, který to jako jediný umí s psem bouřlivákem Bujarem, ale v něčem je to i taková křehká a citlivá duše. Filmu nechybí "povinná" zápletka o zlém diverzantovi trávícím pohraničářům jejich psy. Díky té druhotné linii příběhu s E. Cupákem jsem se nakonec po velkém váhání rozhodl dát filmu 3 hvězdičky.

    • 23.1.2020  23:04

    "Štědrý, neštědrý, na vojně to máte všechno jedno..." První řekl bych plnohodnotný film Karla Kachyni. Na to, že film vznikal ještě v 50. letech, je docela pozoruhodné, že v něm není žádná prvoplánová propaganda (např. se tu vůbec "nesoudruhuje"). Vlastně mi to v něčem připomnělo Kachyňův pozdější film Práče (minimálně díky postavě Menšíka). Úvodní (pak i závěrečná) varhanní hudba mi zas trošku evokovala atmosféru filmu Polnočna omša. Po většinu času je ale film spíše poklidný, nechybí humor ale dojde i na dojemnou scénu, když Haničinec líčí, jak to bylo s jeho degradací u Kyjeva za opilectví. Když z německých příkopů začne vyhrávat vánoční hudba, člověk by řekl, že všechny čekají příjemné vánoce. Touha všech po konci války je silná, což ale může být někdy velmi zrádné...

    • 23.1.2020  22:37

    "Proboha dejte pokoj s tou babou..." Tenhle film je hodně poplatný době, a i scénář je dost slaboučký. Přesto režijní duo Kachyňa/Jasný ve svém debutu udělali vše proto, aby se na film dalo aspoň místy koukat. A díky hudbě Svatopluka Havelky i poslouchat.

    • 22.1.2020  17:08

    "Pravda leccos odhalí, ať chceš nebo ne." K filmům (ale i knihám) o holocaustu mám silný vztah, neboť jsou v něčem očistné... Zde je to celé pojato ve více časových rovinách, což mi přišlo zajímavé a nikterak me to netušilo. Zajímavé mi přišlo i téma vypořádání se s vlastní (i cizí) minulosti.Je logické, že kdyz se rozhodnete otevřit něčí 13. komnatu, můžete se setkat s temnými stíny minulosti, které ve Vás mohou vyvolat pochybnost, co "nám ta pravda vlastně přinesla". Závěr filmu však ukazuje, že tento proces je vskutku očistný. I proto jsem moc rad, že jsem tento film objevil a mohl shlédnout

    • 20.1.2020  23:40

    Zápletka o ztrátě "nedostatkových" jogurtů je v dnešní době samozřejmě velmi úsměvná....Ale proč ne... Dětská hvězdička Jiří Strnad v doprovodu pohodářského Jaroslava Satoránského a starostlivé Elišky Balcarové coby rodičů hlavního dětského hrdiny v příjemném dětské filmu. S dětmi to Karel Kachyňa vždy uměl....

    • 20.1.2020  12:58

    Vladimíra Kořena si moc vážím a to ani ne tak pro jeho angažmá ve známém pořadu Zázraky přírody jako spíše kvůli jeho angažmá v komunální politice coby starosta Říčan, přes které často jezdím a mám tu pár známých. Nebýt tohoto pořadu člověk by vůbec netušil, čím si tento všestranně úspěšný člověk musel projít. Každopádně po vzhlédnutí tohoto dokumentu je mi dotyčný ještě sympatičtější.

<< předchozí 1 2 3 4 5 9 12 16