HonzaBez

HonzaBez

Honza Bezděkovský

okres Praha

15 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12
    • 15.1.2019  01:52

    "Zůstaňme takoví jací jsme," zní závěrečná "rada" úžasného herce Františka Němce v moc zajímavém dokumentu Jiřího Stracha. Na první pohled je znát, že to mezi oběma aktéry dokumentu docela pěkně jiskří (viz třeba když Strach navštíví Němce při natáčení pohádky kde hraje dotyčný Lucifera - "nebesa jsou obsazena", - "Za to můžu já jo?".- "já musím do pekla, aby se to vykompenzovalo...."). Líbí se mi, že se dokument nebrání nepříjemným tématům jako je podpis anticharty či účinkování v seriálu Major Zeman), přičemž ty hlášky ze zmiňovaného seriálu, které v dokumentu zazní, hezky zapadají do vyznění dokumentu ("Kde jsme jenom udělali chybu...nic si nevyčítej, nenajdeš ji. Za každé poznání se musí těžce platit..."). Z těch příjemných témat je určitě logické, že je v dokumentu poměrně hodně prostoru věnováno jeho divadelní roli Hamleta a samozřejmě pak vzpomínkám na natáčení dvou rodinných filmů Marie Poledňákové (Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny). Vždyť právě tohle jsou dvě zásadní polohy tohoto herce. Jinak je asi pravda, že těch opravdu velkých rolí ve filmu František Němec zas moc neměl ("Jak si Vás našel film?....On si mě moc nehledat"). O to více mi přišla škoda, že v dokumentu vůbec nebyl zmíněn film Tak chvíle, ten okamžik. Vždyť ten film není vůbec ideologicky zabarven, ale jde o normální (silný) válečný snímek. A Němec zde má přitom titulní roli. Žel je asi příznačné, že ten film v televizi nedávali ani nepamatuji. Pokud jde o formu vedení rozhovoru, moc se mi líbily dialogy vedené při jízdě autem. Působí velmi "vzdušně". Stejně jako vzdušně působí docela familiární oslovení "Fráňo". Tak "pozdrav pánbůh Fráňo...." :-)

    • 14.1.2019  15:04

    Přemýšlím kolikrát už jsem tento film vlastně viděl.... Minimálně 5krát (naposledy v sobotu se staršími dětmi z oddílu), takže těch 5 hvězdiček v tomto případě u mě zosobňuje opravdu mnohonásobně prověřenou kvalitu. Ten film v sobě samozřejmě nezapře typickou obsesi amerických tvůrců/diváků po patosu (viz zejména závěrečná scéna s "děkovačkou"), ale jinak jsou v něm namíchány snad všechny ingredience, který by měl podle mě správný film mít. Především je tu silný základní příběh (o životních osudech učitele hudby a především velkého milovníka hudby), přičemž charakter hlavní postavy není černobílý (dotyčný má i své slabosti, a kvůli jedné nich se dostane do velkého pokušení). Nechybí ani silné myšlenky (viz dále) a taky řada silných emocí (z počátku humor jako třeba když Holland učí černošského nehudebního kluka hrát na buben, pak smutek, když se Hollandovi alespoň na první pohled zhroutí celý jeho "svět" a nakonec i hodně dojetí - kromě zmiňované závěrečné scény jde za mě zejména o scénu když Holland zpívá svému synovi). Asi kapitolou samou pro sebe je pak hudba, která tu hraje (asi logicky) opravdu výraznou roli. Skoro bych řekl, že jedním z hlavních poselstvích filmu je ukázat, že naprosto každý člověk může získat krásný vztah k hudbě. A taky že není dobře škatulkovat hudbu na tu klasickou a ostatní (populární), ale jedině (pokud už vůbec chceme škatulkovat) na hudbu dobrou a špatnou. To hlavní, co však chce tento film říct, je, že i když život mnohdy nejde podle našich představ, může být i přesto nakonec krásný. Stejně tak krásný jako je krásný tento film.

    • 12.1.2019  00:31

    „Myslí si, že nic nevíme…nic nevědí“ Sám úplně nevím, zda ty 4 hvězdičky nejsou trošku nadsazené, protože celá ta hlavní zápletka této jinak vcelku vtipné prvorepublikové komedie je hodně nepravděpodobná... Jedna dvojnásobná vdova, jejímž oba zemřelí manželé nakonec jeden po druhém "vstanou z mrtvých"... což nakonec napomůže tomu, aby Ančí nemusela zůstat "švindl manželkou" na věky věků. Přesto mám minimálně 2 důvody, proč jsem ty 4 hvězdičky (po přihmouření obou oček) nakonec dal. Jednak mě svými hereckými kreacemi bavila dvojice Nedošínská, Pištěk v poměrně typických rolích stárnoucích rodičů ("s tvým srdcem na tak dlouhou cestu nemůžeš....a bez srdce cestovat, to taky nejde..."). V jejich podání jde opravdu o pěknou konverzačku. Druhým důvodem je Věra Ferbasová, která s tou svou roztomilou hubatostí ("nedám se už líbat na cizí účet a pod cizí firmou") a svými neodolatelnými "kukadly" je vážně kouzelná.

    • 11.1.2019  00:10

    "Láska je nad všechna kouzla" Tak toto v pohádkách platí asi vždy, ale já jako člověk, co nemá rád horory, mohu jen stěží kouzlo tohoto filmu zcela ocenit. I když je po vizuální stránce (skoro) stejně dokonalý jako jiné Zemanovi filmy. Ale temné to bylo na mě opravdu hodně... A přitom mi tam na druhou stranu chyběla tak silná hudba jako v též strašidelné pohádce O Maryšce a vlčím hrádku dokázal vykouzlit Luboš Fišer.

    • 10.1.2019  20:56

    "Zpívám své zpívání, nejvroucněji jak vím, o první setkání s úplňkem a sním. Zpívám své zpívání dobráčkům a dál o šťastném setkání, s tím kdo klid mi vzal...." Nevím jestli je to jen díky této písni Heleny Vondráčkové či všeobecně mě povědomé hudbě mého oblíbence Karla Svobody, ale měl jsem pocit, jako bych tuhle pohádku už určitě musel někdy vidět. Každopádně kromě té výrazné (ale určitě ne kýčovité, jak tu někdy píše) Svobodovy hudby, kterou jsem si opravdu užíval každým coulem, jsem si tohle "vyprávění, co se nevešlo do oslavných kronik" užíval i díky umění mistra animace Karla Zemana stejně jako třeba díky Františku Filipovskému, který pro sebe typickým způsobem namluvil postavy hodného i zlého skřítka.

    • 10.1.2019  09:44

    "Nikdy ti to nepovím..." To já rád povím o téhle chutné pohádkové "jednohubce" všem svým známým, co mají děti. Je to sice maličko strašidelné, přičemž onu strašidelnou atmosféru skvěle dotváří potemnělá Fišerova hudba, ale opravdu jen maličko... Jinak to jako ve všech českých pohádkách musí nakonec dopadnout dobře, a tak je prostor i pro Fišerovu typicky romanticko-poetickou hudbu se zvonkohrou či vokály.

    • 9.1.2019  23:47
    Romanetto (TV film) (1970)
    *****

    Film beze slov zato napěchovaný skvělou Fišerovou hudbou, která je krásně kontrastní (jako třeba v Morgianě - ty temné motivy mi přišly dokonce trošku povědomé). Hodně umělecké dílko, které asi řadu lidí odradí již svou koncepcí. Nejde jen o to, že jde o němý film ale i o ten nelineální styl vyprávění, který vyžaduje extrémní divákovu pozornost, aby mu něco neuteklo. Kdo ale bude mít tu trpělivost, nebude jistě zklamán. Jana Brejchová je jako vždy kouzelná, Vlasta Chramostová v jednom momentu v trošku netradiční poloze svůdkyně a Jan Kačer coby typicky tajemný a zároveň neodolatelný don Juan. A do toho umění paní režisérky Sadkové, která v tomto televizním dílku vykouzlila vskutku řadu krásně poetických záběrů. Takže celkově pastva pro oči a díky Fišerovi i pro uši. A možná i dobrý podmět a inspirace k tomu přečíst si Arbesův originál (knihu Poslední dnové lidstva).

    • 9.1.2019  01:10

    "Halo jsme na konci..." Pro někoho, jako třeba opilce (bravurní Martin Růžek) pohybujícího se, jak alespoň on sám říká, "na čáře mezi dobrem a zlem" zde svět skutečně jaksi "končí", pro jiné ale (snad) teprve "začíná"... Studentka Olinka (moc zajímavá Eva Očenášová) si ovšem ten začátek představovala asi trošku jiný, než jaký ji nabízí egoistický lékárník Karel. "A potom? Co bude potom?" Takhle roztomile se ve filmu ptá malá Hanička, ale diváka tohoto filmu ta otázka napadá též. Rok s rokem sešel, osudy několika lidí jednoho domu na konečné tramvaje se za tu dobu zajímavě vyvinuly, život ale běží dál... Co asi bude "potom"?

    • 8.1.2019  11:09
    Meze Waltera Hortona (TV film) (1968)
    *****

    "Kde jsou meze ďábelského Hornotova talentu?" Neznám asi film, kde by v hlavní roli nebyli tak úplně herci jako spíše skladatelé klasické hudby (Chopen, Bach, Mozart, Beethoven, Debussy či Gershwin) resp. jejich geniální klavírní hudba. Samotné toto televizní dílko je určitě originální, přičemž tři herečtí bardi (Brodský, Jirásková a Hrušínský) zde i na malém prostoru rozehrávají vskutku zajímavý herecký "koncert".

    • 2.1.2019  23:12
    Definice lásky (TV film) (2012)
    ***

    "Život není to co chceme, ale to co máme".... Leporelo několika příběhů ze života, z nichž některé jsou až trošku přitažené za vlasy. Asi nejméně logicky mi přišel příběh mladíka, který nejdříve vybere celou hotovost, koupí za ni své přítelkyni (asi) zásnubní prstýnek a když ji ho má předat při romantické večeři, udělá nakonec něco úplně jiného. Jako proč? To mě hlava nebere. Přesto mě film místy pobavil i dojmul zároveň (mj. díky Květě Fialové v její poslední roli). A zaujal i hudbou Jana Maxiana.

    • 27.12.2018  02:19
    Kouzelník Žito (TV film) (2018)
    ***

    "Čert může být kdokoliv..." I autoři této pohádky spáchali vůči tomuto žánru řadu nepravostí. Ať už to bylo nepřirozené pitvoření ze strany Tány Vilhelmové, neumělé herectví hlavních protagonistů či podivný úkrok stranou do žánru muzikálu s písněmi třetí cenové skupiny. Přesto do samotného pekla alias "odpad" bych si je za toto "dílko" hnát nedovolil, už jen kvůli závěrečnému povedenému extempore lucifera v podání Bolka Polévky či standardně nadprůměrnému výkonu Jiřiny Bohdalové. A hlavně tohle "výsadní" místo mají u mě asi na věky věků "předplacené" autoři pohádky Slíbená princezna. A že by rozdíl mezi těmito dvěma pohádkami měl být pouhé 3 procentní body se mi tedy vůbec nelíbí... Ale co s tím nadělám (kromě udělení 3 hvězdiček s přimhouřenými očima). Spravedlivost asi vítězí jen v pohádkách :D

    • 27.12.2018  00:02

    Vizuální pastva pro oči "made in" František Vláčil (viz třeba záběr na padající květiny na vodní hladinu), i dech beroucí Liškova hudba.... A přesto to za mě na plný počet hvězdiček tentokrát nestačí. Hlavně díky takovému nemastnému neslanému závěru. Přiznám se, že jsem čekal pesimističtější vyústění. Něco ve smyslu Čarodějek ze Salemu. Takových lidí, kteří si v dějinách lidstva mysleli, že "máme tak čisté svědomí, že nám nikdo nemůže nic udělat" a ono to nedopadlo, totiž jistě není málo. Postava jezuitského mnicha pro mě přitom byla ukázkově vykresleným příkladem rafinovanosti zla. A Macháček se této role zhostil opravdu výborně. Jen ten venkovský lid byl jaksi na svou dobu až moc "uvědomělý"...

    • 26.12.2018  22:01

    "Někdy ani ten nejsilnější chlap sám nic nezmůže...." Nebo že by přece? Jen Terezka, žena Ondřeje Barana tuší, čeho všeho je její muž schopen.... Tak tenhle baladistický film s atmosférou hustou tak, že by se dala krájet (do značné míry díky Liškově geniální minimalistické hudbě) mě totálně rozsekal. Asi ho sice zařadím do kategorie filmů, které mě asi jednou zhlédnout stačily, ale to nic nevypovídá o kvalitě tohoto filmu. Jen jsem zvědavý, jak tento film bude za takových 30-40 let hodnotit generace našich dětí a vnuků...Tedy pokud se na něj někdo v té době bude ještě vůbec chtít dívat.... Protože to co se ve filmu odehraje na ploše celovečerního filmu by dnešní režisér natočil na ploše sotva čtvrtinové... Ale přesto smekám klobouk jak před hereckými výkony Juraje Kukury a Gustava Valacha, tak před režií Františka Vláčila.

    • 25.12.2018  23:58

    "Zázraky se nedějou..." Nevím jak to bylo s tou červenou lahvičkou, nicméně co vím jistě, že tento film takovým malým zázrakem je. A to nejen proto že jej z velké míry tahne 13letá dětská herečka Michela Kudlačková (známá pro mě zatím jen že seriálu My všichni školou povinni). Hezkou dvojici vytváří s potulným muzikantem v podání Ivana Vyskočila a to zvláště když se dají spolu do zpěvu: "Už kohoutek kokrha, kokrha, naše Manda ospala, ospala, něco se jí zdálo." Přitom to propojení atmosféry drsného středověku (viz zejména úvodní scéna přepadení) s jistou uvolněností, kterou přináší hudba a zpěv vážně funguje.

    • 23.12.2018  23:35
    Ondřej Vetchý je Přemysl Otakar II. (studentský film) (2012)
    ****

    Trošku bizarní zápletka, ale na studentský film je to docela vtipné a hlavně tu je Ondřej Vetchý, jehož kratičký monolog umírajícího Přemysla Otakara II v samotném závěru je prostě ukázkově ujetý.... PS: Docela by mě zajímalo, zda i ta ukázka z divadelní hry s Vetchým coby estébáckým bachařem v úvodu filmu je čistá mystifikace. Spíš bych si myslel že ano, ale jistý si tím úplně nejsem...

    • 22.12.2018  21:32
    Dvanáct měsíčků (TV film) (2012)
    *****

    " Co kdyby jsme z Marušky udělali 13 měsíc... :D" 55% hodnocení? To si snad někdo dělá srandu... Na tuhle pohádku se s dětmi díváme rok co rok a furt se nám líbí... Základ je moc příjemná hudba (nejen ta titulní píseň) Ondřeje Brzobohatého, k tomu krásné zimní scenérie, řada českých hereckých velikánů v rolích měsíčků. Roman Vojtek je celku fajn, Veronika Žilková v roli "záporáka" nezklame. Kdo možná trochu přehrává je věčně ukřičená "Květuška". Ale při tak mizerném hodnocení ostatních uživatelů musím hodnocení navýšit na plný počet hvězdiček.

    • 19.12.2018  00:29
    Čím lidé žijí (TV film) (2018)
    *****

    "Cokoliv jste učinili jednomu z mých nepatrných bratří, mě jste učinili...." Libreto téhle původně televizní opery Bohuslava Martinů je sice možná podle Tolstého, nicméně samotná základní myšlenka opery je poněkud staršího původu (viz Matoušovo evangelium). Samotné toto filmové zpracování se řadí do úžasné řady originálních filmových zpracování minioper Bohuslava Martinů z produkce Jiřího Nekvasila (viz v minulosti opery Slzy nože a Hlas lesa). Tím jeho nejnovějším počinem jsem byl doslova nadšen. Jednak originální stylizací (viz zasazení příběhu o ševci, který prožívá setkání s Bohem prostřednictvím několika setkáními s potřebnými lidmi, do vánočního času v životě jedné rodiny), jednak velmi působivým (téměř pohádkovým) vizuálem. Ten člověka upoutá již prvních momentech, kdy syn otevře knihu, kterou dostal coby vánoční dárek, a z knihy vystoupí z papíru vyrobená ulice malého městečku, v jehož kulisách pak Nekvasil rozehrává celý příběh. Na rozdíl od některých televizních oper dřívějšího data (např. Rusalka apod.) zde není snaha o to, aby herci otvírali pusu podle zpěvu, což je výrazně osvobozující. Činoherní a hudební složka tohoto zpracování se tak vzájemně doplňuje a to aniž by to bylo jakkoliv násilné. Pomáhá tomu i fakt, že již samotná opera obsahuje mluvené slovo vypravěče. A když se k tomu přidá kouzelná Martinů hudba (tentokrát neoklasicistního pojetí) je o úžasný zážitek postaráno.

    • 17.12.2018  06:16
    Teorie tygra (2016)
    ****

    Skvělé obsazená komedie (nejen Jiřím Bartoškou), u níž jsem se i na podruhé dost dobře bavil. I když ten obraz majetnickych žen je až skoro na hranici uveřitelnosti. Ale je fakt že jsem si pak přišel jako že mám vlastně úžasně tolerantní ženu, pokud ji furt nemusím "hlásit" kam jdu, s kým jdu a kdy se vrátím..

    • 17.12.2018  00:15

    Václav Voska v jedné z mála větších filmových příležitostí v zajímavé vystavené i ztvárněne roli (az poněkud přiliš) zvědaveho postaršího klavíristy, kterému coby jedinému svědků noční vraždy nedá spát jako roli v celém případu měl asi muž, který po sobě v podkroví jednoho činžovního domu zanechal několik vykouřených cigaret. V zasade detektivka z rodu těch, kdy divák dopředu zná vraha (Otakar Brousek st.) i jeho motivaci a vlastně jen sleduje, jak dojde k jeho odhalení. V tomto případě ale víc než policejní vyšetřování sledujeme spíše Václava Vosku, jak se snaží pátrat na vlastní pěst. A když už se dostane policie ke slovu, divák moc netuší, jak vlastně přišla ta tu správnou stopu. Pokud se však člověk soustředí především na Voskuv herecky výkon a pěknou hudbu Karla Svobody (s krásnou ústřední klavírní melodii), neměl by být zklamán.

    • 9.12.2018  22:26
    Kvarteto (2017)
    **

    "Štěstí jsou jen jednotlivé okamžiky, jde jen o to, si jich všimnout..." Asi nejsem moc všímavý, ale nějak jsem moc nepobral, co chtěli autoři tohoto filmu říct. Film o čtyřech "divných" hudebnících hrající "divnou" (myšleno soudobou) hudbu. Divná je i řada scén či zápletek filmu (neustálé lezení jednoho z hlavních protagonistů domů po lešení, tu večírek s rádoby "uměleckým" striptýzem v historickém sklepení tu zas večírek s polosvlečenými hosty nebo další večírek kde ale vlastně zní jen "šílená" hudba). V samotném závěru filmu si psychoterapeutka Sylva v přednášce pro seniory klade docela zajímavou otázku: "Může být štěstí samo o sobě nebo může být člověk šťastný pouze ve vztahu". Nemám však pocit, že by samotný film na tuto otázka přinášel jakoukoliv srozumitelnou odpověď.

    • 2.12.2018  22:53

    Mám k této třetí sérií První republiky především jednu zásadní faktografickou výhradu, která je vlastně spojena s celou základní zápletkou. Vím, že to je dnes zcela mimo rozlišovací schopnost většiny diváků, ale význam Senátu za První republiky, potažmo pak jednoho osamoceného senátora (ani není vlastně z seriálu jasné za jako stranu), nikdy nemohl být takový, jaký se rozhodli autoři tohoto projektu přisoudit postavě Škvova. Aby někdo vyvíjel takové úsilí o jeho zabití, mi tak z historického hlediska přijde naprosto uhozené na hlavu. No ale budiž... Jinak tato série se na jednu stranu nedokázala oprostit od jalových dialogů spojených se vztahovými záležitostmi jednotlivých protagonistů (včetně obligátního milostného trojúhelníku - tentokrát v případě Jaroslava), ale přeci jen se výrazně lépe než minule povedla ta detektivní linka. Seriál v tomto směru rozhodně nepostrádal napětí. Stejně tak je samozřejmě znát, že se seriál posunul do 30 let dvacátého století, kdy v Německu již převzal moc Hitler a národnostní konflikt mezi Čechy a Němci v Československu tak začíná nabírat na obrátkách. Ne že by se autoři úplně snažili o výraznější vystihnutí tehdejší dobové atmosféry, což je má konstantní výhrada již od první série. Ale určitá potemnělost byla v případě této série přeci jen znát. A to též oceňuji. Rozhodně se pak povedlo vyústění, při němž jsem měl konečně pocit, že se nekoukám na "lacinou limonádu". Hlavně kvůli tomuto dílu dávám nakonec (s přimhouřenými očima) 4 hvězdičky a jsem napjatý, jak se autoři poperou ve 4 sérii s obdobím konce první republiky (nástupu 2. republiky, případně i začátku okupace), případně kam až budou schopni (ochotni) zajít v zájmu alespoň trošku pravdivého vylíčení těchto smutných dní. Skoro mi nedává smysl to celé opět zarámovat detektivkou, spíše bych uvítal kdyby se to celé alespoň trošku posunulo směrem k hlubšímu psychologickému vyznění. Od začátku si především říkám, jak autoři využijí onen židovský motiv. Škvorovi jsou přeci Židé, tedy syn Vladimíra Valenty a Magdalény Škvorové je poloviční Žid a o jeho (případně i Magdaleninu) záchranu by se tak příště mohlo hrát především. Ale uvidíme jaký koktejl namíchají autoři tohoto seriálu tentokrát...

    • 5.11.2018  19:45
    Balada o pilotovi (TV film) (2018)
    ***

    "Válka skončila....neskočila" Letos již další snímek mapující období po 2. světové války v Československu. Zároveň další snímek o osudech českých válečných pilotů působících za války ve Velké Británii. Ani druhý Toman ani druhý Hřbitov pro cizince (výborný televizní film z roku 1991) se bohužel nekoná. Film má jistě silný závěr, zejména když se úplně nakonec z úst samotného autora námětu Jiřího Stránského dozvídáme, jak to celé bylo (viz Malík alias Balík), ale po většímu času se v něm až moc akcentuje vztahová linka příběhu (Malíkův složitý vztah k manželce, podobně napjatý vztah jeho ženy se svou sestrou). Naopak o dost méně se toho člověk dozví, jak to vlastně bylo s Malíkovou spolupráci s NKDV za války, když on tvrdí něco jiného než oni ("podepsal jsem mlčenlivost ne spolupráci" x "jste náš člověk"). Mezi silné momenty snímku určitě patří, když mu sovětský agent říká, že oni umí "být trpěliví, nezapomínat a neodpouštět". Ale myslím si, že snímek měl v tomto ohledu větší potenciál, než jaký se podařilo naplnit.

    • 31.10.2018  23:59

    100 let republiky jsem si dnes, tj. s mírným zpožděním, připomenul filmem o jedné z velkým postav, které se zasloužili o její vznik. Nevím, zda tento dobou svého vzniku určitě silně poznamenaný snímek, dokáže ještě dnes oslovit někoho jiného než filmové fajnšmekry. Skoro bych řekl, že by si životní osudy tohoto politika, tak jako se to stalo v případě Masaryka a svým způsobem i Beneše, zasloužily nové filmové či alespoň televizní zpracování. Tomuto snímku sice nelze vytknout to, že v zásadě zmapovává nejdůležitější okamžiky Štefanikova působení za 1.světové válce (až na jeho pobyt v USA), chyběl mi ale jakýkoliv psychologický vhled do této osobnosti a chybělo mi třeba i ztvárnění jeho mnohdy napjatých vztahů s Edvardem Benešem. To samozřejmě v době vzniku tohoto snímku (v době kdy se Beneš právě stal novým československým prezidentem) patrně ani moc nešlo. Přesto si nejsem jistý, že bylo nutné, aby se Beneš tak i Masaryk se ve filmu neobjevili vůbec (resp. jen v podobě Masarykovy telegrafové zprávy či Benešova podpisu na dopise Štefanikovi). Naopak bych si odpustil silně "rozjuchanou" filmovou hudbu a možná i délku ilustrativních (nejen) bojových scén, které mají v zásadě charakter němého filmu.

    • 22.10.2018  13:29
    Toman (2018)
    *****

    "Potřebuješ peníze? Není problém..." Pro Zdeňka Zoltána Tomana dlouhou dobu evidentně nic nebylo problém. Sehnat peníze do stranické pokladny KSČ, zachránit židovské uprchlíky z Polska, zabezpečit zakázku zbraní do Izraele (oboje samozřejmě za úplatek) a především se sám slušně "nabalíkovat"... Co mi na filmu Ondřeje Trojana přijde úžasné, je hlavně to, jak hodně odpovídá skutečnosti. Kdyby tomu tak nebylo (včetně okolností Tomanova útěku), měl by člověk pocit, že je to až neskutečné. Ono velmi věrohodné zasazení filmu do reálií 3. československé republiky považuji za hlavní přínos tohoto snímku. Točit to Američani, určitě by to natočili jinak, určitě by zde bylo více emocí a méně "nudné" politiky... Nicméně mě osobně tohle pojetí hodně sedlo. Sedlo mi i Macháčkovo ztvárnění Tomana coby hochštaplera a tak trochu politického dobrodruha. A co určitě oceňuji je casting pokud jde o představitelé jednotlivých protagonistů tehdejšího establishmentu, počínaje Romanem Luknárem (Jan Masaryk) přes Stanislava Majera (Rudolf Slánský) či Marka Taclíka (Bedřich Reicin) a Alešem Procházkou (Klement Gottwald) konče. Když se v samotném závěru filmu divák dozvídá o osudu jednotlivých postav a má možnost vždy vidět filmového představitele i reálnou osobu, musím říct, že u některých byla podobnost až neskutečná. To platí i u senátora Kubery coby Edvarda Beneše, kde jsem však byl přeci jen trošku zklamán, že nedostal ve filmu vlastně vůbec žádný prostor. Konec filmu je pak (nejen díky poměrně naturalistické scéně mučení Tomanovi sestry) docela síla. Zvláště když si pak člověk uvědomí, jak jednotliví soudruzi (včetně Slánského, který sám sebe v rozhovoru s Gottwaldem ujišťuje: "Mě přeci nedáš Klémo!"), co se snažili Tomana zbavit, nakonec sami dopadli. Sám Toman jistě nebyl kladnou postavou, o čemž po zhlédnutí tohoto Trojanova filmu nelze pochybovat. Přesto nakonec on sám dopadl (na rozdíl od ostatních členů jeho rodiny) vlastně nejlépe. Což je asi trošku paradox doby, která skutečně plná paradoxů byla...

    • 21.10.2018  01:37
    Hovory s TGM (2018)
    *****

    "My Masarykové jsme strašní..." Tenhle film teda strašný rozhodně není. Především je postaven na velmi záhodné koncepci Pavla Kosatíka, scénáristy Českého století, ukázat Masaryka jako člověka z masa a kostí. To se nejvíce projevuje ve chvíli, kdy Masaryk prozrazuje Čapkovi svoje tajemství o vztahu s Oldrou Sedlmayerovou,a diskutuje s ním poměrně otevřeně o půvabech fyzické lásky. Ale jsou zde i některé další momenty, které Masaryka svým způsobem demytologizují. Jde hlavně o Masarykův vztah s Čapkem, který zde rozhodně není tak harmonický a vřelý, jak jej člověk může třeba vnímat při čtení knihy Hovory s T.G.M nebo i z filmu Člověk proti zkáze. Četl jsem rozhovor s Pavlem Kosatíkem, v němž tvrdí, že Masaryk Čapkem ve skutečnosti pohrdal za to, že se tak absolutně přizpůsobil jeho vizi a že jej považoval vlastně za slabocha. Budařův Čapek rozhodně jako slaboch nepůsobí, ale stejně mě napadlo, zda si jej režisér Červenka coby představitele Čapka nezvolil i proto , že jej lidé tolik nevnímají v poloze dramatického herce a spíše jako někoho, kdo častěji ztvárňuje různé "směšné figurky". Budaře rozhodně nelze srovnávat s Josefem Abrhámem v jeho z mého pohledu legendárním ztvárnění Čapka v již zmiňovaném Člověku proti zkáze. Ale směšně rozhodně nepůsobí. Spíš s ním má člověk tendenci ve chvíli, kdy se mu dlouho nedaří Masaryka přesvědčit, aby souhlasil s vydáním jejich společné knihy, soucítit. Onen (patrně jen fiktivní) konflikt obou protagonistů ohledně vydání Hovorů s T.G.M přitom dává filmu přeci jej jakýsi dramatický rámec. Jinak je to totiž veskrze novodobá konverzačka plná moudrých Masarykových i Čapkových výroků na rozličná témata. Tu spolu dotyční řeší náboženství, tu historii vzniku Československa a jindy zabrousí do Masarykova dětství, když se Čapek (marně) snaží od Masaryka dozvědět jeho pocity z toho, že o něm někteří šíří zvěsti, že je nemanželské dítě. V některých hlubokomyslných dialozích se člověku vybaví obdobné scény z prvního dílu seriálu České století (Velké bourání), kde Masaryka rovněž vynikajícně ztvárnil Martin Huba. Přesto si nemyslím, že by tomuto filmu spíše slušel formát televizního filmu. Hlavní zásluhu na tom, že má tento film podle mě šanci uspět i na filmovém plátně, má vynikající kamera Jana Malíře. Ta se jednak snaží oba protagonisty snímat ze všech možných úhlů pohledu, ale dokáže rovněž poeticky zabrousit i na okolí, ve kterém se celý film odehrává, ať už jde o park Topolčanského zámku či romantická zřícenina hradu. A někdy se daří toto zajímavě vzájemně propojit jako třeba ve scéně, kdy oba muži kráčejí na boso po louce. Celkově tak za mě velká spokojenost. Těžko asi zatím říct, jak na tento film zareagují svou návštěvností čeští diváci. Dnes jsem ale v kině rozhodně neseděl sám, což ve mě vyvolává dojem, že by to i z diváckého hlediska nemusel být úplný propadák. A to mě coby vlastence rozhodně těší...

    • 17.10.2018  07:49
    Labyrint - Série 3 (série) (2018)
    ****

    Když jsem psal komentář k 6. dílu, dost jsem pochyboval, že budu moct dát téhle sérii Labyrintu víc než 3 hvězdičky. Tak moc mě tento díl nazdvihl tím, jak totálně znehodnotil veškerou tu mysterióznost, kterou Strach v předchozích 5 dílech tak skvěle vybodoval. Po seznámení s finální zápletkou však musím říct, že jsem v zásadě spokojený. Neříkám, že zde jisté nelogičnosti nebyly a že vyústění nemohlo být přeci jen trošku mysterióznější. I když třeba sám nápad se zabitím iniciátora všeho vraždění pomocí zvonu byl dosti mrazivý. Jinak si ale říkám, že tím, že nás Strach po celou dobu tak mistrně "vodil za nos", vlastně jen znovu dokázal, v čem je jeho síla. Že se mu podařilo nás "chytit" do labyrintu plného prazvláštních představ o tom, kdo vlastně je ten tajemný fantom z podzemí vraždící podle osudu jednotlivých apoštolů, proč k těm vraždám dochází a jakou roli zde hraje němý Adam/Tomáš. Že to vyústění bylo nakonec docela banální, tak úplně neberu jako prohru autorů. Vždyť život někdy banální i je...

    • 10.10.2018  16:50
    My všichni školou povinní (TV seriál) (1984)
    *****

    "Žák to není nádoba, kterou je třeba naplnit, ale pochodeň, kterou je třeba zapálit..." Tenhle legendární televizní seriál mám navždy spojený se svým dětství, kdy měl premiéru. Tehdy jsem asi vnímal hlavně ty linky příběhu týkající se vztahů mezi žáky ve škole, případně vztahů žáků a učitelů a těm ryze dospěláckým problémům (manželské odcizení, nevěra, rozvod, bezdětné manželství) úplně nerozuměl. Od té doby při reprízách občas zkouknu sem tam nějaký díl... a faktem je, že musím přitom ocenit i ty dospělácké linky příběhu. Tehdy jsem nejvíce (kromě dětských herců - Milan Šimáček, Michal Hofbauer a jiní)) hltal hlavně postavy mladého učitele Karfíka (Vladyka) a pionýrské vedoucí Vychodilové (Žilkové). Teď musím ocenit celkově výborné herecké obsazení, kdy skoro co postava to herecká osobnosti. Počínaje filosofujícím stárnoucím učitelem Lamačem (Jiří Sovák), rozvážnou ředitelkou školy (Věra Galatíková) a konče třeba nervní učitelkou Hájskou (Gabriela Vránová). Nelze též zapomenout na optimistickou a velmi lidskou učitelkou Zmatlíkovou, která pro Danu Medřickou byla její vůbec poslední (a de facto nedokončená) role. Je moc škoda, že díky jejímu úmrtí zde už nemá tolik prostoru, jak se patrně zamýšlelo, ale každá chvíli na obrazovce s ní stojí za to. Celkově musím souhlasit s tím, co je zde napsáno v obsahu, že jednotlivé postavy (i ty nesympatické) jsou napsány věrohodně. Naprosto geniální je pak Hapková hudba (nejen úvodní melodie), která mi i dnes po letech zní hodně uších. Zaujme i (na seriálovou tvorbu) v celku neotřelé režijní pojetí, zvláště pak ty některé zpomalené poeticky nasnímané záběry a též řada moudrých výroků ať už z úst Jiřího Bartošky coby soudce nebo již zmiňovaných postav Jiřího Sováka či Věry Galatíkové (např. "Když je všechno v životě moc jednoduchý, tak si ani neuvědomíš, jak je to vzácný."). Když to tak píšu, nějak nenacházím důvod, proč tomuto dnes již pamětnickému seriálu nedat plný počet hvězdiček.

    • 9.10.2018  23:41

    Hodnocení si nechám až na samotná závěr tohoto seriálu, nicméně komentář si dovolím napsat už dnes. Šestý díl byl totiž (z mého pohledu docela předčasně) zlomový. Pět dílů se Strachovi dařilo vyvolávat v divákovi dost dobrou mysteriózní atmosféru, ale stačilo málo, a (patrně) všechny karty jsou odhaleny. Co zůstává na poslední díl? Patrně hlavně závěrečná honička na hradě s možná (ale možná taky úplně ne) dobrým koncem. Vsázet se tak asi můžeme jen o to, zda to velitel kriminálky (Donutil) přežije či nikoliv. Což mi přijde docela málo. Ale třeba se ještě nějakého překvapení dočkáme.

    • 1.10.2018  11:59

    Možná je 50 let od srpnové okupace už dost dlouhá doba na to, aby se na tyto tragické chvíle dalo nahlížet s nadhledem a třeba i v lehce komediálním duchu. Komediálních filmů z doby druhé světové války se též pár najde (viz třeba skvělá česká poválečná komedie Nikdo nic neví). Ale ona není komedie jako komedie. Tahle má podobu filmů typu Kameňák či Babovřesky. Tedy děs, bída a utrpení.... Nápad to možná nemusel být úplně špatný, střet polských herců (okupačních vojáků) s (malým) českým člověkem.... Ale to ztvárnění bylo otřesné, plné různě se pitvořících českých herců (škoda že i takových jako Bolek Polévka) a plné vulgarit od všech zúčastněných aktérů. Ještě štěstí, že jsem to neviděl na Nově coby připomínku srpnového výročí. To bych asi vážně dal odpad.

    • 10.9.2018  00:27
    Sluníčko na houpačce (TV film) (1981)
    ***

    Samotná zápletka, kdy jako vždy milá a usměvavá Marta Vančurová spolu v Jiřím Bartoškou řeší převoz jednoho klučiny (Matěje) z dětského domova do Prahy na převzetí první ceny z výtvarné soutěže, mi úplně nesedla. Moc věrohodně na mě hlavně nepůsobily ony neustálé návštěvy Vančurové u všech těch možných osob spjatých s Matějovým dosavadním životem. Je jasné, že scenáristicky zde bylo účelem, aby se divák toho mohl o těžké Matějově životní situaci co nejvíce dozvědět a to z různých úhlů pohledu. Ale dost pochybuji, že by se někdo tak intenzivně zajímal o něčí cizí osud a věnoval tolik času návštěvám cizích lidí, jak to ve filmu činí postava Vančurové. To všechny ty scény vzájemné interakce mezi postavou Bartošky a Matějem mi přišly mnohem uvěřitelnější. A hlavně i mnohdy docela vtipné a velmi lidské. Nejsilnější mi ovšem přišla scéna, kdy je malý Matěj se svým tátou alkoholikem (skvělej Petr Čepek se svýma typickýma "psíma" smutnýma očima) a snaží se jej přesvědčit, že "rum je blbec". Jinak jsem moc nerozuměl, v jakém vztahu spolu vlastně byli v tomto film Vančurová s Bartoškou (staří přátelé/milenci v nezávazné vztahu). Celý film pak končí tak nějak divně do ztracena a vlastně i dost smutně. Coby televizní snímek to nebylo špatné, ale možná jsem (i kvůli mé oblíbené Martě Vančurové) čekal maličko víc.

<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace