Streeper

Tím, že se mi forbal dostal do života díky mému příteli, tak jsem byla donucená se na tenhle film podívat. Nakonec to nebylo zas tak strašné jak jsem očekávala. Typický americký film o americkém snu. Oddechovka, která ničím nepřekvapí, je to docela předvídatelné a občas hloupočké, ale na nudné odpoledne, když nechcete moc přemýšlet to vystačí.

Tak nějak jsem tušila, že moje hodnocení takhle dopadne. Jane Campion je pro mě tak zvláštní režisér. Její filmy mi vůbec nejdou po srsti. Viděla jsem od ní tři další filmy a všechny jsem hodnotila třemi hvězdami a jeden dvěmi. Točí velmi zvláštním způsobem, který se mi nelíbí a filmy mě pak kvůli tomu vůbec nebaví. I když upřímně a narovinu říkám, že Síla psa je nejlepším filmem, který jsem od Jane Campion viděla. Hodně tomu dopomáhá herecký výkon Cumberbatche a druhá půlka filmu, který je o tisíc procent lepší než ta první a konečně divákovi dává nějaké napětí. Kirsten Dunst navíc úplně nepatří mezi mé oblíbenykně a tady jsem měla chuť jí dát pěstí v každé scéně kde se objevila.

Obrovsky silným elementem na tomhle filmu je soundtrack. Lin-Manuel Miranda to s hudbou umí, dokázal to v Hamiltonovi nebo Moaně. Umí napsat písničky, které se vám zaryjí do mozku a nemůžete kvůli tomu spát a bez něj by Encanto nebylo tak dobré. Příběhově je to totiž hodně mdlé a slabé. Vlastně tam nemáme ani žádného padoucha ani klasického nejlepšího parťáka k hlavní postavě (i když v tomhle případě to byl asi dům). Příběhově je to opravdu hodně slabé a jednoduché, ale písně, atmosféra i postavy jsou dostatečně zajímavé, abych dala čtyři hvězdy, protože mám teď chuť se na to kouknout a prožít celý film znovu.

Nebylo to nejhorší. Je to takové fajn uzavření všeho, i když seriál byl zakočený opravdu skvěle. Chápu, že z toho chtěl Netflix vyždímat ještě něco, ta natočil film a alespoň vidíme, že se Kimmy dobře vdá. Některé momenty byly vtipné a líbilo se mi, že to Netflix udělal hravou formou aneb ty rozhoduješ, co se stane dál.

Milý a příjemný film. Ze začátku jsem očekávala něco ve stylu Glee, protože to tomu trochu napovídalo, ale druhá polovina filmu krásně otočí z romantiky a pohody do dramatična. Najednou si divák uvědomí, jak těžké to Ruby má a jak sobecky sek ní její rodiče chovají. Je to moc povedený film, který mě chytl u srdíčka, dojal mě k slzám a krásně se na to koukalo. Rozhodně je to jeden z filmů, ke kterým se ráda v budoucnu zase vrátím.

Ve většině dílů převládal trapný vtip, který je mi hodně cizí a moc ho nemusím. Navíc první polovina série byla opravdu pitomá a vůbec mě nebavila. Celkově jsem ze seriálu spíše zklamaná. Asi jsem prostě očekávala něco jiného než jsem nakonec dostala. Nicmeně konec je fajn, líbilo se mi zakončení a že nám tvůrci řekli, co se s postavami stalo v budoucnu.

Příjemná komedie, která ničím neurazí ani nepřekvapí. Nancy Meyers tohle prostě umí a i když má za mě daleko lepší filmy než je Nějak se to komplikuje, tak to pořád za to stojí. Několikrát jsem se během filmu zasmála. Jsou tam i táhnuté a ukecanější scény, hlavně konec, což je možná trochu na škodu, ale nevadí to tolik, abych hodnocení snížila. Meryl mám v komediích moc ráda, hlavně v těchto, kde se nejedná vyloženě o trapný typ humoru, ale o humor ze života. Vyměnila bych Aleca Baldwina za jiného herce, tady mi vůbec neseděl a celý film jsem měla chuť mu dát jednu přes držku. Steve Martin dokonalý.

Díky tomuhle dokumentu jsme mohli sledovat poslední měsíce života Karla Gotta. Moc se mi líbilo zpracování. Režisérka to hezky vyvážila, jsou tam scény, kdy Karel vzpomíná na různé momenty ve svém životě, které pro něj byly důležitě, jako spolupráce s bratry Štaidlovými, Karlem Svobodou, setkání s Armstrongem nebo vystupování v Německu. A to vzpomínání je proložené scénami z jeho života, kdy si užíval poslední chvíle s rodinou nebo chodil na léčbu do nemocnice. Je to poslední sbohem a samozřejmě já taková velká plačka jsem se slzám neubránila.

Film jako celek spíše nudí, než aby bavil. Jsou tam chvíle, kdy mi to přišlo až moc zdlouhavé nebo zbytečné. Vše to pak zachraňují hudební scény. Myslím si, že se tvůrci při natáčení drželi hodně zpátky a to filmu škodí. S některými scénami by se dalo pracoval lépe a více dramatičtěji, což by divákovi navodilo pořádné emoce. Nejlepší a nejsilnější scénou z celého filmu je za mě bez pochyby závěr, který mě dohnal k slzám. Neuvěřitelné ztvárnění gospelové písně Amazing Grace, při které v jejím hlase slyšíte veškerou bolest, minulost a démony, kterými si Aretha prošla. Při tomhle vystoupení jsem měla husí kůži a rozhodně se zařadí mezi mé nezapomenutelné scény.

Bylo hezké vidět herce ze série, jak vzpomínají na natáčení Harryho Pottera a jak navštěvují kulisy. Občas byl znát ten tlak, že něco bylo vyloženě nahrané, že jim nakázali, řekněte tohle a řekněte tamto. To se dalo čekat, u Přátel to nebylo nic jiného. Nejvíce mě bavily scény s Helenou a Danielem, to jsem se nasmála nejvíce a taky pěkně zvládli situaci s J.K., protože i když s ní nechtějí mít kvůli jejím výrokům nic společného, pořád je to ona, kdo všechnos tvořil, takže jí nemohli jen tak vynechat a vymysleli to dobře.