Swallowdale

Dvouhodinový kolotoč násilí, na který opravdu není veselý pohled. Alžírská válka za nezávislost probíhala v letech 1954-1962 a byla to jedna z nejbrutálnějších koloniálních válek, o život při ní přišlo zhruba 600 000 lidí: 150 000 příslušníků FLN (Fronta národního osvobození), 25 000 francouzských vojáků a dále 100 000 Harkiů (Alžířanů, sloužících ve francouzské armádě), počet zabitých alžírských civilistů se odhaduje na 300 000, počet evropských zabitých civilistů na 10 000. Film je takořka dokumentární. Nenabízí nám nějaký zásadněji rozpracovaný životní příběh jednotlivých postav, ale od začátku až do konce ukazuje brutální svět guerillové války. Střelbu alžírských povstalců do policistů a vojáků, několik bombových útoků na evropské civilisty, nevybíravé nájezdy Francouzů do arabské čtvrti, i mučení alžírských zajatců francouzskou armádou. Ve filmu není jediná postava, která by se nesmyslné vraždění snažila zastavit. Na násilí odpovídají obě strany ještě větším násilím. Zajímavá a děsivá je scéna bombového útoku na dostihovém stadionu, kdy přeživší evropané začnou lynčovat malého alžírského chlapce... Hlavní devízou filmu je autenticita záběrů, celý film byl natočen v Alžíru, v širokých bulvárech evropské čtvrti i křivolakých uličkách Kasby (citadely) jen 4 roky po skončení války. Hlavní nevýhodou je již zmíněná nedostatečná charakteristika postav a zejména otázka jazyka. Miluju italštinu, ale když se spolu Francouzi a Arabové baví italsky, působí to fakt divně. Na druhou stranu, to že film natočili Italové je asi dobře, Francouz by to takhle otevřeně v té době určitě nedokázal. To, že si film ke francouzské koloniální politice nebere žádné servítky se projevilo na tom, že byl ve Francii 5 let zakázán...

Milujete-li tuhle legendární švédskou čtyřku, musíte to vidět! Máte-li k nim vlažnější či přímo záporný vztah, bude to pro vás ztráta času. Příběh filmu je velice slaboduchý, ale originální záběry z koncertů australského turné v roce 1977 jsou úžasné. Jedinou vadou je pro mě to, že ve filmu nezazní moje nejoblíbenější pecka, bo se narodila až o dva roky později. Ale peckami jako "Dancing Queen", "S.O.S.","Eagle", "I'm a Marionette" nebo "The Name of the Game" taky nikdy nepohrdnu a vidět je v živém provedení je prostě bezvadný... Za mě 100%.

Hroznej odšťavňovač tenhle film. Ze začátku jsem se přitom několikrát i od plic zasmál, postavy sršely humorem a optimismem. Postupně se ale propadaly do zoufalství a ten závěr byl fakt vyhrocenej. 95 %

Mistrně natočený snímek, vystihující bezvýchodnost, bezradnost a sklíčenost lidí tísnících se v utajení v bytě nad dílnou jednoho amsterdamského domu. Anne je dospívající dívka, která snáší situaci ze všech obyvatel skrýše nejhůře. Celkem logicky, neboť chce poznávat svět kolem sebe a rozvíjet se a místo toho se dusí v nekonečných sporech s paní Van Daan, svojí matkou a nakonec i svým otcem. Tyto výbušné scény střídají Anniny vnitřní monology (knihu jsem nečetl, ale předpokládám, že to budou pasáže z Deníku), při kterých se člověk musí podivit, jakou inteligenci tato nešťastná dívka na svých 13 až 15 let má. Několik napínavých scén je věnováno situacím, kdy odhalení obyvatel skrýše bylo na spadnutí. Nejsilnější scéna zobrazuje jak obyvatelé přežívají spojenecké bombardování Amsterdamu. Několik scén je naopak plných naděje, ať už jsou to oslavy kapitulace Itálie v záři 1943 a zejména pak nadšení z vylodění Spojenců v Normandii. Vše ale směřuje k neodvratnému konci, a ač člověk ví, jak to dopadne po celou dobu, na konci nejde nebrečet. Nebrečet nad zbytečně zmařeným životem jedné inteligentní dívky a tisícům dalších, jí podobných, bezejmenných... 95%

Hlavní devízou filmu jsou autentické reálie, nádherná kurdistánská příroda (ty záběry vám úplně zboří stereotypy o tom, že je to jen vyprahlá poušť), krásná citadela v Arbílu i vyobrazení některých aspektů života v současném Kurdistánu: na jednu stranu relativní svoboda, na druhou stranu časté teroristické útoky a všudypřítomné vojenské hlídky. Značná nedůvěra mezi lidmi rozjitřená od pádu Saddáma tím, že nová kurdská vláda slíbila amnestii všem kurdským "zrádcům", přisluhovačům Saddámova režimu. Vlastní děj filmu sestává převážně z "road movie", která je možná poněkud zdlouhavá, ale zato závěr má grády a pořádně divákem zatřese... 90%

Heh, to jsem si zase narval do žil koňskou dávku deprese... V rámci filmové tour po Evropě jsem zavítal do Rakouska, abych se seznámil s Georgem, Annou a jejich dcerkou Evou, rodinkou, žijící v obyčejném domku na předměstí neurčeného města. Podle jedné nápovědy, adresy napsané na adrese stěhovacího auta, se můžeme domnívat, že jde o Linz, ale je to vcelku jedno. První hodinu sledujeme v detailním rozboru jejich každodenní život, který je svojí jednotvárností a nepřekvapivostí začne nudit. Když už jsem se pomalu znuděným stával i já, přišlo zbylých 40 minut, kdy bez dechu sledujeme, jakým způsobem se rozhodnou tuto znuděnost životem řešit... Dobře stupňované psychologické drama, slušné herecké výkony, a několik námětů k přemyšlení. Sečteno podtrženo: Záležitost hodná pozornosti! 95%

Je to především absolutní vizuální orgasmus, práce kamery je opravdu fantastická a přiková vás k filmu, že vám po těch 2 hodinách 40 jeho konce přijde škoda, a zjistíte, že byste chtěli pokračovat... Dále je film vynikajícím přehledem významných události, formujících dějiny Číny od svržení císařství, přes občanskou válku, japonskou okupaci a vytvoření loutkového Mandžukua, až po Maovu kulturní revoluci v 60.letech. No a v neposlední řadě je film opravdu kvalitní biografií onoho "posledního císaře" (jmenoval se Aixin Jueluo Pu Yi (Aj-sin Ťüe-luo Pchu I), vládl jen do svých 4 let jako císař Xuantong (Süan-tchung)), který prožil neuvěřitelně zajímavý, ale katastrofálně nešťastný život. Prvních 18 let svého života prožil jako vězeň svého paláce v Zakázaném městě, později pak naletěl slibům Japonců a pod vlivem své vlastní domýšlivosti, kdy hodlal znovu obnovit slávu mandžuské dynastie, se stal loutkou v japonských rukou, která se stala spoluodpovědnou za hrůzy, které Japonci v Mandžusku a později i centrální Číně provedli... 95%

Neuvěřitelně milý a pozitivní film, který vás donutí o spoustě věcí přemýšlet. Protest proti konzumní společnosti a jiný pohled na výchovu dětí, to je důvod proč se hlavní hrdina filmu, famózní Viggo Mortensen dostane do konfliktu se svojí sestrou a hlavně se svým tchánem. Ale co na to děti samotné? Jsou silné, odolné a vyspělé na svůj věk, jak tvrdí otec anebo nevychované a nepřipravené na život, jak tvrdí jeho tchán? Názor ať si udělá každý sám... Film sice jinak řeší vážný věci, ale je to hlavně komedie, plná absurdních situací i skvělejch hlášek od dvou nejmladších dětí. A i kdyby byl tenhle film úplnej šit, tak už jen za nápad slavit místo Vánoc "Noam Chomsky Day" je za pět hvězdiček... 100%

Jedním slovem: Hustý! Hustý jako džungle nádherných salvadorských hor. Hustý jako vlasy nádherných salvadorských žen. Salvador je nádherná země s necelými 6 miliony obyvatel. V 80.letech však země prošla peklem. Peklem, do kterého ji neuvrhly nejen místní sociální rozdíly, ale zejména smrtící soukolí špinavé mezinárodní politiky. USA se totiž rozhodly udržet u moci pravicovou vojenskou vládu, proti které povstali chudí rolníci, podporovaní zbraněmi z Nikaragui a v menší míře i z Kuby a Sovětského Svazu, za každou cenu. A tak vládu podporovali finančně i vojensky, přestože vládní komanda (nechvalně proslulé "eskadry smrti" procházely výcvikem amerických vojenských poradců, mimo jiné v nechvalně proslulé "School of the Americas", dnes přejmenované na "Western Hemisphere Institute for Security Cooperation" (Institut západní polokoule pro bezpečnostní spolupráci)) vyvražďovala celé vesnice a neštítila se ani vraždy arcibiskupa Óscara Romera i mnoha dalších kněží, neboť tito vládu kritizovali a zastávali se chudých obyvatel (Je to dost bizarní, většinou je násilí vůči kněžím připisováno krajní levici). Krev nevinných Salvadořanů vám z rukou nikdo nesmyl a doufám, že pokud peklo existuje, smažíte se v tom největším kotli, pane Reagane!!! Film je jinak opravdu brilantní. Je nutné vypíchnout zejména to, že ač je záměr "levičáka" Stonea naprosto jasný, a z celých dvou hodin křičí obžaloba americké zahraniční politiky, Salvadorské levicové povstalce rozhodně nezobrazuje jako neviňátka a taky jim dá co proto. Velice zajímavý je způsob zobrazení práce novinářů a médií obecně. Zatímco někteří nevytáhnou paty z bezpečné půdy americké ambasády a papouškují to, co se objeví v oficiálních komuniké, jiní neváhají nasadit svůj život, aby světu zprostředkovali pravdu... Film má pár momentů, které nejsou pro slabé povahy, a uvrhl mě do lehčí deprese. Takže jasnejch 100% Jo a ještě jedna perlička. Výhružka, která je adresována zaměstnanci americké ambasády "...your next job will be in Rwanda counting fucking spears, understand?!" je v kontextu toho co se ve Rwandě odehrálo 8 let po natočení tohohle filmu krajně nepříjemná...

Snad žádný jiný název nevystihuje film tak dokonale. Hodinu padesát jsme uspávani pomalu plynoucím horkým dnem na ruské dače. Napětí probublává pomalu na povrch. A závěr filmu je pak o to brutálnější a nespravedlivější... Vyzdvihnul bych skvělý herecký výkon režiséra Nikity Michalkova i jeho osmileté dcery Nadi. O to více je smutné, že se ten člověk dočista zbláznil a natočil v letech 2010 a 2011 další dva díly, ve kterých pošlapal a zahodil poselství tohohle filmu. Nevím, jestli někdy budu mít koule na to je shlédnout, recenze jsou všelijaké. Ale už jenom to, že v něm jeho dcera Naďa opět hraje Naďu Kotovu? Panebože, tenhle film se odehrává v roce 1936, dvojka v roce 1941. Nadi je tu 6 let a ve dvojce je jí najednou 20? WTF?!? 95%