Mr.KarlAdler

Mr.KarlAdler

Karl Adler

okres Praha
porozpadové dítě (jů, dvojsmysl), VOŠP, FF UK

17 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11
    • 14.9.2017  10:06
    To (2017)
    *****

    Neskutečně zábavné. A určitě jeden z nejvíc bezprostřeních filmů, co jsem viděl. Dějově je It tak nabité, že si člověk připadá v kině aspoň tři hodiny, ale přitom ho gejzír režijních nápadů neustále udržuje spokojeně koncentrovaného. Je potřeba si uvědomit, že King píše veskrze braky, a tak je jasné, že čas od času Muschiettim vytvořenou atmosféru narušují jistá žánrová klišé nebo prostě jenom blbě odvyprávěné sekvence knížky (just guessing). ale Andy je docela bůh a pohrává si s nimi s jistou parodičností, a navíc je narušuje solidními žánrovými skoky (plakát kapely v pokoji tlouštíka, souboj s šutrákama..). Dětem z pusy vylézají dost neodolatelně přiblbé hlášky s takovou mírou intenzity, že jsem se provinile přiblbe culil po většinu stopáže. Jasně, lze vytýkat místy trochu zbytečný digibordel a to, že It opravdu není sázka na plíživou atmosféru a vypointované lekání, takže Pennywise a jeho podoby jsou spíš ztělesněním permanentního děsu než strachu.. Jenže - proč ne, žejo. Jo, a Sophia Lillis je jednoznačně moje femme fatale (i když vlastně taky trochu vypadá jako klaun :).

    • 3.8.2017  14:58

    O co víc prapodivně je to napsané, o to zajímavější je sledovat některé režijní postupy. Protože přes veškerou scenáristickou snahu držet se romantické linky a udělat z Bodyguarda především limonádový dojáček (jednoznačně cílící na ženské publikum), jde Mick Jakson až překvapivě opačným směrem. Nálada je šedavá a znepokojující, objevují se střihové postupy jak u akčního thilleru (a to i při obyčejných přechodech mezi scénami, nad kterými jsem štěstím plesal) a cukrování mezi ústřední dvojící víceméně ustupuje tomu, jak poutavě lze zachytit jejich blízké okolí. Jinými slovy - při scéně, kdy Rachel roztomile šermuje Frankovi před nosem šavlí a dojde k jejich romantickému vzplanutí, zajímá režiséra spíš to, jak si vyhraje se světelnými odrazy a pohybem šátku letícího vzduchem, než že by se dvakrát soustředil na chemii mezi postavami. Možná že by Osobnímu strážci prospělo, kdyby ho natočil někdo, kdo nechá přirozeně jednoduché repliky herců vplouvat do odpovídající atmosféry romanťáren. Ale na druhou stranu je to, jak tenhle film "nehodícím se způsobem" vypadá, podstatně nejoriginálnější a tuctovou práci pera dost zachraňuje.

    • 3.8.2017  09:06
    Janička (2017)
    **

    Muzikál Janička mi utekl ve Varech, a tak jsem se těšil, že se do téhle osobité verze slavného příběhu konečně pořádně ponořím. Jak se ukázalo, režisér Bruno Dumont jede na něčem hodně tvrdém, protože s šíleností, jakou pojal svět kolem Jany z Arku, si upřímně nezadá ani třeba Život Briana. Janička ale stojí na něčem úplně jiném než film populárních Monty Python. Jelikož jsou samotné dialogy a myšlenky nedotčené a zůstávají ve vší své hloubce a složitosti, humor závisí na faktu, že vylétají z úst zhruba osmiletých dětí a za zvuků pořádně tvrdé muziky. Je pravda, že tohle mě na Janičce bavilo – představa, že konzervativním divákům může vadit pouze to, jak herci vypadají a jak se chovají, protože repliky a moudra pronášejí se vší vážností. Problém je, že nekonečný headbanging na metalové skladby, provázející muzikálové výstupy, se po čase děsně přejí – jde skutečně do úmoru stále o to samé. Dumont jako by ani nechtěl, aby lidé před plátnem dávali pozor. Z Janičky se tak nakonec stává občasná celosálová zábava, při které si lidé vyměňují svoje pocity z očí do očí a sem tam propukají v hysterický smích z absurdně nehodících se kreací (nebo tiše vyčkávají, až taková pasáž přijde). Vydržet u něčeho podobného bezmála dvě hodiny mi přijde trochu jako ztráta času.

    • 26.7.2017  14:30

    Tak já fakt nevim, jestli Lynch lidi víc miluje nebo nenávidí, každopádně je jeho náhled do našich povah neuvěřitelně zábavný pozorovat. Začíná to najíždět na notu vztahový limonády, směšný konzumnosti a nevypočitatelných charakterů, tedy notu původní, a tak se už zase cejtim provinile okouzlen. Držet se tohohle schématu Return celou dobu, popravdě nechci koukat na nic jinýho.

    • 23.7.2017  22:50

    Všichni budou věčně třepit hubu o té první scéně, která je totálně Samoúčelná, šustí z ní papír, z něhož nabubřele křičí - hlavně teď zarámovat tyhle střeva, hlavně teď zabrat tuhle useklou ruku a nalejt tři tuny barvy do moře, abysme na ně zapůsobili (rádoby špinavost v totálně čistém a pro mě až nezajímavém stylu) - a ani zdaleka se ve výsledku nerovná závěrečné megasekvenci při obraně mostu (a vlastně intenzitou ani několika dalším). Tam Spielberg vytahuje všechna esa, co má schovaná po rukávech a všude možně jinde, aby mě nechal s otevřenou pusou zírat na výstavbu atmosféry ticha před bouří a prvních vzdálených hromů, a pak rozmašíroval gejzírem nápaditosti a kontaktního snímání, které za mě nemá ve filmu obdoby (aspoň ne takhle poutavě po takovou dobu). Samozřejmě není možné zapomínat na všechny ty zbytečně patetické výlevy - začnu vlajkou, skončim vlajkou, Hanksovi přišroubuju gloriolu a udělám válečnému buddyshipu reklamu jak hovado - tahle občasná zklámání, která mi ostatně lezla na nervy i v Schindlerově seznamu, ani výjimečná technická stránka nezachrání. A to bych tentokrát na těch 5 šel tak rád.

    • 21.7.2017  04:03
    Dunkerk (2017)
    ****

    Skutečně jde snad o první Nolanův film, který nevábí k opětovnému zhlédnutí kvůli wow efektu, ale proto, aby člověk prozkoumal všechny jeho netradiční tvůrcovské postupy. Hledat hlavní sdělení v lehce naťuknutých politických souvislostech nebo v příběhu postav je zbytečné. Pokud Dunkerk ukrývá nějaké bohatství, pak je obsaženo právě v neokoukané formě vyprávění a netradičně nasnímaném prostředí, které zase trochu jinak připodobňuje, jak asi mohla ta druhá světová válka vypadat z první ruky. Výsledek připomíná arytmii, kdy se při nádechu zrychluje srdeční činnost a při výdechu zase zpomaluje. Vyprávění totiž střídavě graduje a rychle ustupuje do znepokojivého stádia vývoje, z čehož je člověk po čase podobně otupělý jako vojáci, které vidí zmateně hledat cestu z nekonečné šedé pláže. Nevadí mi čistota v zobrazování násilí, vůbec mi nevadí, že chybí typický hollywoodský punc, ale poprvé mi u Nolana vadí totální citová prázdnota a neschopnost mě plně vtáhnout. Možná jde o přenesený a chtěný efekt, to ale odohalí až druhá projekce.

    • 10.7.2017  19:22

    Já jsem na Heathcliffa ujetej, ale I Am Heath Ledger je trochu zklamání. Ačkoliv to může působit jako řemeslně poctivě odvedená práce, vezoucí se na „kapadiovském“ trendu použití záběrů z domácího videa a snahy ukazovat co nejmíň „mluvících hlav“, vlastně nepřináší nic nového. Chronologicky odvypráví Ledgerův příběh, zmíní jeho výjimečnost, talent i těžkosti v průběhu kariéry, ale nepokrytě jen směřuje k srdceryvnému finále. Nešťastná smrt mladého talentu je smutná sama o sobě, takže nevidím důvod, proč si pomáhat obrazovými klišé jako k nebi stoupající jiskry z otevřeného ohně.. Po pár dnech upadne všechno v zapomění asi jako zážitek z televizního pořadu.

    • 9.7.2017  14:24
    Křižáček (2017)
    **

    Pokus o vysoké umění, co má řemeslné nedostatky - jo, tady je něco špatně. Film podivně plochý, neschopný do fresek připomínajících záběrů komponovat herce, zdlouhavý, do sebe zahleděný.. A přesto dostal jako silně autorský a divácky nevstřícný projekt zelenou, prosadil se a uspěl. Palec nahoru jde ještě za skvělou hudbu, bohužel jedinou složku, která tvoří atmosféru (ostatní její snaze spíš podkopávají nohy. Beru, že některé filmy jsou náročnější a ukrývají spoustu duchovního, což člověk nemusí na prvni dobrou pochytit, ale Křižáček k nim fakt nepatří.

    • 7.7.2017  15:39

    Hlasitý aplaus tak trochu z principu. Příběh mladé lásky mezi dvěma chlapci je citlivě podaný, ale naroubovaný na spoustu šablon. Podsouvá tolik vztahových, rodinných i celospolečenských klišé, že si moc neumím představit divácké přijetí jeho heterosexuální verze. Pokud spějeme k ideálu toho, že budeme na homosexuální i heterosexuální páry pohlížet bez rozdílu, zbude prostor rozlišovat originální a neoriginální filmy, bez ohledu na tematiku. Na druhou stranu ale věřím, že vztah dvou pubertálních kluků může spoustu konzervativců a ignorantů popíchnout. Aspoň tak.

    • 7.7.2017  14:13

    Musím to trochu obhájit. Sluneční stát jsou skutečný čáry máry se zvukem (bože, ten machrovinkovej přechod z burácení hromu do burácení lokomotivy - slast!), obrazem a propojováním objektů v náročnejch podmínkách pro kompozici - každej záběr je vlastně tak dobrej, že by si zasloužil vlastní rozbor. Sice si myslím, že znova už to tu hodinu a třičtvrtě nedám (ostatně z toho nebude víc než zapadlá festivalovka), ale na jedno podívání si Rati Oneli zaslouží absolutorium. Už jenom proto, jak na mě dokázal přenýst atmosféru mésta, prostředí, do kterýho je zasazený, a (byť trochu stylizovaně) života smutně šťastnejch lidí v něm.

    • 6.7.2017  09:24

    Tenhle film pravděpodobně rozdělí, a vlastně už rozděluje, diváky na dvě strany. Jedni v něm vidí úžasnou nálož hořce podané zábavy a druzí směsici nesouvislých hysterických skečů a nesympatických postav. Jenže to je přesně ono – Axolotl Overkill je taková předimenzovaná výpověď o roztěkanosti a přepjatosti současné mladé generace. Jakkoliv je to do jisté míry manýristická snaha o děsnou jinakost (axolotlové, tučnáci, atd.), Miftiino extrémní prožívání si mě prostě získalo.

    • 4.7.2017  12:05
    Odnikud (2017)
    *****

    Zážitek, který emočně vyčerpá, způsobí husí kůži a navodí chuť projít se někam doblba, zapálit si cígo a vstřebat tu depku. Po celou dobu filmu pozorujeme, jak se Katja vypořádává se smrtí svých milovaných, přičemž u toho prochází několika stádii – odmítnutím, uvědoměním si, ztrátou vůle k životu i touhou po pomstě. Tím, že se umírněná režie koncentruje ryze na svou protagonistku, dává vyniknout hereckému koncertu Diane Kruger – a ono to místy fakt vypadá, že stačilo zajímavě zacílit kameru a nechat se unášet její odevzdanou zarputilostí (což kvalitám zpracování samozřejmě nijak neubírá). Možná lze namítnout, že Akin s divákem manipuluje tím, že ho přinutí dívat se na problematiku čistě z pohledu zraněné Katji, ale víc než o samotné klasické vyšetřování toho, „kdo za to může“, jde skutečně spíš o film intimně zacílený na prožívání pozůstalých. V tomhle pohroužení se do lidské bolesti je výtečný, dle mého názoru se nijak nepodbízí a svou podmanivostí si nezadá s těmi nejlepšími severskými kriminálkami.

    • 22.6.2017  09:42

    Noví Transformers ukazují, že Michael Bay definitivně ztratil kontakt s realitou. Ztratil schopnost odvyprávět příběh a utopil se v epické akci takového levelu, že způsobuje ochromující pocit, při kterém člověk mimoděk pozuruje, jak mu odumírají tkáně. Dobře, tohle bylo ještě mohlo za jistých okolností v kině fungovat, kdyby to nebyl zároveň nekustečně tupý a přitom tak extrémně komplikovaný film. Stoprocentně se jedná o blockbuster s historicky největším počtem vedlejších postav, které se navíc většinou objevují bez jediné logické příčiny své existence a z pusy jim padají infantilní repliky o alkholismu, sexu, placení daní nebo taky o ničení planet. Pak, stejně z nenadání jako se objevily, zase zmizí a třičtvrtě filmu se neukážou, aby se mohly po čase znova vrátit s důležitou poznámkou - akorát už si nikdo nepamatuje proč. Z tohohle samovolného vznikání a zanikání linií se samozřejmě vytváří monstrózní guláš, ve kterém Bay ke všemu patlá dohromady krále Artuše, opilého Merlina, sirotky automechaniky, černochy bez zdravotního pojištění, nacisty, francouzské komorníky, britské ponorky, sexy a přitom zastydlé oxfordské historičky, atomové bomby a sem tam nějakého autobota. Je to skutečně jako když chcete do megafilmu narvat všechny podstatné složky a zaujmout všechny věkové kategorie, ale nějak se vám to vymkne z rukou a zapomenete, co jste tím chtěli říct - tak to nasypete dohromady a rozházíte všude kolem. I když si nikdo, kdo na tenhle výlev zajde, nebude druhý den pamatovat, o čem byl - jedno v hlavě zůstane: Optimus Prime, Optimus Prime! Takže hračka na poličce stejně skončí.

    • 18.6.2017  01:33
    Švýcarák (2016)
    ***

    Jakkoliv Švýcarák působí místy blábolivě a sanží se zaujmout za každou cenu, v celku mám pro to pochopení. Radcliffe v podstatě představuje mrtvou, pohybu neschopnou a prdicící stránku každého podivína, která tam uvnitř zkrátka někde je. Člověk se s ní musí naučit komunikovat, najít si k ní cestu (mít se rád) a taky se s ní smířit, protože jinak ho bude do smrti svazovat. A nejtěžší je to samozřejmě při konfrontaci s okolním světem. Ten bude možná nejdřív v šoku, ale nakonec se zasměje a časem si zvykne. V tu chvíli se prdící stránka stává normou a její "divnost" vlastně mizí. Jestli chtěli pánové demonstrovat tohle, tak za mě pohoda. Akorát mou plnou pozornost získali tak někdy kolem incidentu s medvěděm - do té doby to byla podívaná dost na hraně mezi zaujetím a obočím zvednutým až někam do prdele.

    • 13.6.2017  17:45
    Safari (2016)
    *****

    "Stojíš jako Atlas," říká žena rozechvěle svému muži potom, co sestřelil žirafu, která se de facto ještě několik minut trápila v bolestech. Teď už její krk bezvládně leží na rameni rozkročeného lovce... No, jedno je pravda - z nudy to musí vytrhnout znamenitě. Seidl navíc perfektně pracuje s emocí ve tvářích a projevech, což je na celém dokumentu to nejvíc "real" (zejména záběr na sotva dospělýho kluka, co má po sejmutí zebry výraz, jako kdyby si poprvé vyhonil). Paralelní výpovědi, ve kterých se nadšenci pokouší vysvětlit svoje počínání a místy ho "hlubokomyslně" obhájit, odkrývají tak "wtf" pokrytecké uvažování (plné ignorace), až člověk žasne. Nádherná je pak etuda s párem dvou důchodců/hovádek, kteří se za těžký prachy přijedou do Afriky namazat krémem, namazat pivkem v plechu a trochu se prochrupat na posedu. Celé je to v čupr obrazovém zpracování - obyčejné záběry z ruky při lovu kombinované s pevně rámovanými staťáky, ve kterých lidé pózují jak fotografovi do ročenky, sami vystavení jako trofeje. Dokument o zástupcích druhu (potažmo rasy), který se začal brát příliš vážně - a jakkoliv si to místy uvědomuje, v první řadě si tady ten život musí přece užít, žejo.

    • 28.5.2017  18:44

    Strach, zbabělost, obvinu, existenční nejistotu, předsudky - a já nevím, co všechno ještě Čarodějnice předhazuje jako trpký obraz doby. A číní tak v hodně stylizovaném, až přestylizovaném prostředí (jestli se něco spolehlivě vejde do rozmezí padesáti odstínů šedé barvy, tak tenhle film). Problém je, že to provedení, a hlavně v klíčových dramatických/emocionálně vyhrozených chvílích, na mě nepůsobilo přesvědčivě, ale skoro směšně - podivně pointovaný scény, tak nějak vlastně totálně odlišené např. od ladnosti Shyamalanovy režie ve vesnici. Celkově by se to sice zprůměrovalo, kdyby ovšem rozuzlení nepůsobilo jako celkem dost epická účelová depka.

    • 3.5.2017  01:25

    I s bídným hodnocením mě trochu překvapuje, že má tenhle film očividně skoro nulovou návštěvnost (ani čsfd projekce nebyla plná - člověk by řek, že digitální interaktivní film bude mít aspoň spoustu zvědavejch diváků). Pravda je ale nepříjemná. Přes vehementní snahu distributorů přesvědčit o tom, že tehle film zasluhuje pozornost a mělo by se na něj jít víckrát kvůli alternativním vyvrcholením příběhu, zkrátka není proč - a tím není proč mám na mysli fakt, že se další projekci Noční směny vyhnu obloukem. Zážitek by totiž měl posouvat kino někam ke sférám virtuální reality, jenže ve výsledku se sotva přibližuje hraní počítačový hry, spíš odpovídá pocitu někoho, kdo to hraní jenom pozoruje (všechny rozhodnutí jdou na vrub většiny v sále). Navíc je to lacině uplácaný, provedení ani neodpovídá indie filmu, spíš amatérskýmu projektu. Chování postav je i díky rozhodování diváků naprosto neuvěřitelný, a přitom hlavní hrdina má vynikat logickým myšlením a při rozhodování brilantně využívá statistiku. ...Jo tak.

    • 3.5.2017  00:30
    La La Land (2016)
    *****

    Kýčovitá jednohubka plně funkčí, a to jsem si teď potvrdil, nejen v kině, ale i doma na podstatně menší obrazovce. Ať si kdo chce o recyklaci a vyprázdněném odkazování na klasickou dobu, řiká, co jenom chce. V první řadě není snad pochyb o tom, že je to bezchybně technicky udělaná limonáda, navíc skvěle zahraná a s chytlivými motivy (za tím si budu stát). To podstatné podle mě je, že film o snílcích pro snílky vlastně ve výsledku vyznívá jako jasná facka pro ty, co svoje sny nikdy neopustí, a odmítnou je realizovat. Vzít lidem zrovna to, o co přijít nechtěj (s využitím jazzu jako skomírajícího žánru i toho klasickýho hollywoodskýho glamouru) pro demonstraci pointy? Víc než v pořádku. Jak jinak hodit do konfrontace lásku a takřka nereálný cíle.

    • 2.5.2017  22:38
    Raw (2016)
    ****

    Do useknutého prstu tak nějak zvláštně plíživě atmosferické, až je člověku víc divně, než když se pak pořádně krvácí. Speciálně úvod s bouračkou a prvními chvílemi na veterině je záběrově splendidní (vzpomněl jsem si na Gaspara Noého). A hlavní herečka svým nevinně úchylným pohledem tak trochu evokuje ženskou verzi Paula Dana - něco podobnýho je samo o sobě výživný. Pak po incidentu s prstíkem mi přijde veškerá stylizace už tolik zaměřená na snahu znechutit, že se původní znepokojivá atmosféra vytrácí a přechází do jakési absurdní, za vlasy přitažené frašky. Zároveň s tím ale překvapivě neubývá humoru, ten zůstává poctivý - a tak nějak francouzsky ukecaný (trochu jak v Intouchables nebo v LOL) - takže s přihlédnutím k tomu, že se Raw vlastně nebere vážně (via LDuk) a ještě stíhá vystrčit diváka z komfortní zóny, je to bon. Jinak bych šel s hodnocením dolů.

    • 28.4.2017  03:10
    Atlanta (TV seriál) (2016)
    *****

    It's black. Everything is black. Even Justin Bieber is black. And it's cool. Really cool.

    • 20.4.2017  10:22

    Já si nemůžu pomoct, ale Hawksovy užvaněné filmy prostě nechápu. Dialogy jsou úžasně nadupané a ostře pointované, až svým způsobem předbíhají dobu - vlastně je to ve výsledku takovej sitcom-noir, ani ne screwball. Jenže zorientovat se v průběhu děje v postavách, v tom, co se vlastně s kým děje, a na konci si ještě dotvořit nějaký příběhový celek, to chce asi vyšší kumšt.

    • 19.4.2017  10:20
    Pustina - Epizoda 1 (E01) (epizoda) (2016)
    *****

    Jasně že jsem čekal, že to bude dobrý, ale ne až takhle dobrý. Vykreslení Sudet je sice možná i přehnaný, a to říkám jako někdo, kdo v nich vyrůstal, i když ne zrovna v podkrušnohoří. Přes esenci toho nejdepresivnějšího zůstává ale ta atmosféra prostředí tak uchopitelná, až opravdu mrazí, což je pro mě momentálně nejvíc podstatný, a rozmetává to nejčastější neduh většiny "našich" (ok, není to origo koncept) pokusů přesvědčit - hele, fakt jsme tady, není to rádoby. Marně vzpomínám, kdy jsem naposled cejtil něco podobnýho z důvěrně známýho prostředí - snad při sledování Schmitkeho a trochu při Kobrách s užovkama. Tady je ale zachycení těch nejjemnějších detailů v chování a reakcích postav skoro furt tak věrný, že nemám slov. Výborně hrajou všichni, Stivínová jak o život. Normálně mám strach podívat se na další díl, aby se ten dojem nepokazil.

    • 18.4.2017  15:03

    Caesarova předpisová revoluce utlačovaného opičího národa - tak v čem jsou tupohlavý, sebestředný a konfliktní Malfoyové o tolik lepší, aby si udrželi výsadní postavení? Možná v tom, že je nikdo nerámuje v kýčovitejch přemrštěnejch válečnickejch záběrech na Golden Gate Bridge - zdá se, že finále zosnoval sám Peter Jackson. Jinak se pro mě Caesar zařadil po bok Ýtýho, Falka nebo Draka k těm nejoblíbenějším skoroživejm postavám.

    • 18.4.2017  12:37
    Provaz (1948)
    *****

    Brilantní, a já přikládal zásluhy hlavně božskému Orsonovi, přitom už velký Alfred předvedl v Provazu něco, co dneska vypiplali k dokonalosti Cuarón nebo Iñárritu - nepřetržitou jízdu/pohyb a zdánlivě bezstřihové záběrování. Skvost po kamerové stránce, který rozhodně funguje tak výjimečně i díky hereckým výkonům, solidním dialogům a tradičně skvělé Hitchcockově práci se zvuky. Rok 1948. Tohle posadí na prdel.

    • 3.4.2017  17:38
    Taboo (TV seriál) (2017)
    ****

    Na Taboo je super hned několik věcí. Zaprvé udržuje Delaneyho v oparu nepříjemnýho tajemna - vlastně za celou první sérii nejsou úplně jasný jeho skutečný motivace (chce vyjebat se všema, co mu ublížili, skutečně ovládnout trh, nebo jenom pátrat po vlastních kořenech?), a i když se jeho minulost postupně odhaluje, tak to tvůrci drží na hodně odvážným minimu. Další plus je moc pěkně zvládnutej vizuál - osm hodin ukázkový obrazový deprese, temnoty a špíny, která zalejzá až pod nehty. Do toho všeho občas pobaví Hardyho místy na oko kultivovanej, ale převážně agresivně přímočarej hrdina, kterej svým chováním sem tam připomene Daniela Plainviewa z Až na krev - obchodník,co jde přes mrtvoly. Nejde nezmínit pojetí historický Anglie. Málokdy má člověk pocit při zpracování dobovýho života (a srovnával bych třeba i s loňskou Vojnou a mír), že je skutečně "tam", a ne "tady" ve 21. století, což často ubírá na věrohodnosti. V Taboo nejsou chování, vzhled a mluva postav vůbec podobný dnešku, a přesto nepůsobí škrobeně a pateticky. Za všechny stačí zmínit krále Jiřího, kterýho v podobě odpudivě opruzený kreatury ztvárňuje Mark Gatiss. Teď ještě zapracovat na tom, aby každá epizoda měla co nabídnout, a nedocházelo tak k překvapivejm výkyvům a stagnaci v příběhu jako do teď. Good day.

    • 27.3.2017  19:08
    Až tam nezbyl žádný (TV seriál) (2015)
    *****

    Místama jsem se až culil nad tím, jak vypiplaná je výstavba atmosféry. Na tak malém prostoru až bezvadně obrazově pestré a v do nejmenších detailů propracovaném prostředí. Díky postupnému odhalování minulosti paralelně s celou vyvražďovačkou navíc skvěle graduje vyprávění, a to je na téhle adaptaci vůbec nejlepší - prostě maximálně využívá všech možností, které má film proti knížce.

    • 7.3.2017  10:00
    Jan Cimbura (1941)
    ***

    Kladu si otázku, jestli to, že jde o nepokrytě protižidovskej, ženy degradující a nacionalistickej film, je nutně známka toho, že je špatnej. Zrovna ten nacionalismus tu figuruje v podobě roztomile naivní hrdosti a humanismu, až je z kontextu doby (podle mýho) zcela pochopitelnej - nebo jinak, bez hodnocení - minimálně tu snahu v období utahování hrdel za Protektorátu nějak odráží.

    • 4.3.2017  09:30

    1) Je to úžasně polopatická emocemi a krví prošpikovaná podívaná. 2) Přece jenom mám trošičku rozporuplný pocity – a ani nejde tolik o to, že je to vlastně celkem nebezpečnej film, protože tak enormní produkce akčního násilí může fakt vyvolávat animální tužby. Co zamrzí, je, že ta fantasticky řízná a nekompromisně chladnkorevná atmosféra se začne tak po dvou třetinách vytrácat. Po masakru na ranči najednou tempo vyprávění upadá, dojde na pár klišé a z ryze existenciálního akčního námrdu, výrazně přesahujícího ty nejdivočejší představy o Nadkomiksu, je chtě nechtě zase jenom velmi dobře udělanej komiks. Otázkou je, jestli to takhle stačí na plnej počet.

    • 30.1.2017  03:25

    Takřka bez příkras - aspoň co se týče zachycení rozpadu nešťastného sebedestruktora. Bohužel s jedním či dvěma romantickými klišé, což by jindy vůbec nevadilo, ale tady to trochu bralo vítr z plachet odvážnému stylu vyprávění. Kdo nepoznal byť jen trochu z toho, co je v Benovi, asi neporozumí, film dělá únosné minimum pro to, aby si jeho postava získala nějaké sympatie. Proti tomu je v kontrastu, jak se s odzbrojujícím porozuměním vypořádává se statusem šlapky, což na mě udělalo větší dojem něž cokoliv jiného. Zároveň jde asi o nejlíp zachycenou atmosféru Las Vegas, co jsem zatím viděl - neúnavný koloběh tržeb, kde na ulici snad každý třímá zvací letáček, protože ho buď dostal, nebo je rozdává. Za zmínku stojí několik hodně silných scén, které se i díky kameře vryjí do paměti - jako třeba blackout v kasínu nebo polévání prsou u bazénu. Trochu mě zklamala práce s muzikou, protože jde o skoro nepřetržitý sled skladeb, sice možná pro Vegas typických, ale ve výsledku si spíš málokdy hraje s proměnlivou atmosférou na plátně, takže časem děsně zevšední.

    • 17.1.2017  03:09

    Je to napínavé, v pro postavy neuvěřitelně stresujícím a pro diváka adrenalinovém tempu - hodně obstojně zrežírované. Jenomže celý "Sherlock koncept" tady kompletně roztekl do emocemi napěchované vztahovky našich milovaných hrdinů - a co mě nejvíc mrzí, že se na konci úplně stejně roztekl i scénář tohohle dílu. Celou dobu to směřuje (k jakkoliv samoúčelně vystavěnému) srdcervoucímu finále, aby byl výsledek tak neuspokojující a podivně strnulý? A co ten vinnetouovský dodatek? Úplně jsem si vzpomněl na: Tak tady jsou - legendární postavy našeho mládí.. Patos.

<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace