Spooner

Čekal aspoň menší Shyamalanův návrat do formy, dostal jsem ale jen naprosto rutinní a zcela předvídatelný příběh (co to jako bylo za rádoby twist?) s pár atmosféričtějšími momentkami. Po té vší chvále jsem ale čekal přeci jen daleko víc.

Jak poznáte totálně odfláklý a ničím zajímavý horor? Že i té jindy sexy Natalie Dormer to zde vůbec nesluší!

Tak trochu nechápu, koho napadlo zkombinovat rodinnou vánoční podívanou s rádoby děsivým hororem, jenž se ovšem kvůli cílení na rodinné publikum musí držet absolutně zkrátka a nic neukázat. Komediální rovina tak nefunguje, hororové pasáže spíš nudí, a nebýt celkem podařeného titulního bubáka a závěru, tak bych snad usnul. Absolutně nevyužitý potenciál.

Pilot:Tentokrát to Shondě Rhimes prostě nevyšlo. Zatímco její předchozí zářezy se mohly pochlubit minimálně svižnými úvodními díly, v nichž úspěšně nalákala diváky na svou stranu, zde se ani toho nedočkáme. Místo toho dostáváme po všech stránkách nudnou a bezpohlavní podívanou s nesympatickými charaktery, která nemá namlsaného a zkušeného diváka vůbec čím oslovit. Spíše si budete říkat, proč Mireille Enos do tak nudného kousku po slušně rozjeté kariéře vůbec lezla. 40%

Z novinky The Ranch se po čtyřech viděných epizodách žádná velká komediální pecka nestala. O žádný průser se naštěstí nejedná. Divák se i přes výhrady několikrát usměje a celé vám to díky sympatickému castingu a pohodovému country soundtracku příjemně uteče. Jen jsem se nemohl celou dobu zbavit dojmu, že z toho mohla být daleko větší pohodovka. To by si však tvůrci museli rozmyslet, co přesně chtějí točit. Místo správného feel-good kousku tak zatím dostáváme spíše rutinní nudu, která neví jestli chce spíše bavit, nebo být tak trochu dramatem o rodinných vztazích. A nefunguje moc bohužel ani jedno. Další hitový zářez po vzoru Zlatých sedmdesátých a Dva a půl chlapa tak tentokrát nečekejte. 50%

Ano, Vinyl opravdu není bez chybiček. Na scénáři by se dalo ještě malinko zapracovat, v polovině seriál malinko přešlapuje na místě a vedlejší charaktery by si zasloužily podstatně větší péči. Jenže co naplat, když ten zbytek je i přes mušky neskutečně návykovou a mistrně natočenou záležitostí, která je vlhkým snem pro fandy sedmdesátkové hudby. Dobová atmosféra i soundtrack jsou opravdu geniální, celý seriál si však i po odchodu Martina Scorseseho z režijní židličky udržuje neskutečný feeling jeho dobových filmů. Divák tak už jenom čeká, kdy ze stojícího taxíku vyleze mladý De Niro. Ostatně, i ta gangsterská zápletka páchne jeho fláky na sto honů. Jde prostě o režijní, hereckou i vizuální parádu, na níž je poznat, s jakou nesmírnou péčí tvůrci k seriálu přistupovali. A vy byste se díky nim do tohoto nespoutaného hudebního ráje, nebo vlastně svým způsobem i pekla, nejraději ihned vydali. Takhle má prostě vypadat poctivá, vypiplaná televizní práce.90%

Bondovská atmosféra, labužnické obsazení, výtečná kamera a neselhávající Susanne Bier. Co víc si přát? Snad jen podstatně vyhrocenější a napínavější finále, které přeci jen malinko zaostalo i za očekáváním. I přesto ale poctivá a řemeslně výborná minisérie, jak má být.

Co se dá dělat, i já to musím napsat. Už i Marvel má holt svého Temného rytíře. Comicsová krasojízda plná neskutečně vymazlené a intenzivní akce a hlavně výtečně sepsaného scénáře, jenž skvěle těží svou třináctidílnou stopáž a netflixovskou binge-watch metodu. Tady totiž nejde jen o titulního ďáblíka, konečně (!!!) geniálního Punishera a nepředvídatelnou Elektru, ale ten správný prostor a vývoj zde dostává také sympaťák Foggy a hlavně výborná Karen. To všechno v tempu, které ani na chvíli nepolevuje, vizuálem říkající si o velké plátno a v příběhu, jenž má tendenci vás neustále překvapovat. K úplné spokojenosti tomu chybí jen malinko výraznější a hrozivější záporák. Tady to schovávání padouchů do pozadí po výživném Kingpinovi přece jen tolik nefunguje. Už dlouho se mi nestalo, že bych chtěl nějaký seriál vidět ihned po skončení znovu, na tuhle výjimku si ovšem zřejmě čas udělám. Zatím nejlepší marvelovka. 90%

Stejně jako si Tarantino dialogově zaonanoval v Osmi hrozných, udělal si podobně radost u Jobse i Sorkin. A jeho neustálá dialogová smršť je zde tak enormní, že to bohužel v některých částech upozadilo i samotného Boyla a ubírá to bohužel i některým emotivním scénám. Někdy by zkrátka neuškodilo dialogově malinko přibrzdit a nechat vyniknout i obraz a samotnou režii. Možná by to pak celkově nepůsobilo tak chladně a odměřeně. Jenže i onanující Sorkin je pořád výborný Sorkin a i Boyle v pozadí má své řemeslo plně v rukou, takže jde pořád o velmi solidní nadprůměr. A po herecké stránce už je to úplná extra třída. Jen se nemohu ubránit dojmu, že kdyby se milovaný scenárista držel trochu na uzdě, mohlo to být ještě o něco lepší a hlavně emotivnější.

Učebnicový příklad výrazu nuda k po*rání. Režijně absolutně nezvládnutá věc, které chybí jakékoliv napětí, drajv, gradace či dokonce zajímavě vykreslená hlavní postava. Co na tom, že se to Cooper snaží pojmout co nejvíce realisticky, když z hlediska mafiánského žánru se jedná o naprostý průser, v němž nedokáže divákovi správně naservírovat ani ty základní žánrové prvky. A proč zde sakra hraje polovina Hollywoodu, když zde téměř nikdo nemá co hrát? Ano, Johnny Depp je po delší době konečně zase za pana herce. Bohužel ovšem pod taktovkou režiséra, jenž si to vůbec nezaslouží.