Toj

První film Petera Jacksona, ze kterého se mi nechce zvracet. Myslím, že se přes všechnu krev a nápaditou přehlídku nechutností opomíjí skutečnost, že film je neuvěřitelně stylisticky vybroušený a osobitý. Potěšil především jistý Buster Keatonovský rozměr okořeněný oidipákem - je vidět, že Jackson ví a zná a měl talent předtím než začal točit sterilní lobotomické studiové spektákly.

Je smutný, že místní "filmoví znalci" se s tímto filmem nedokáží vyrovnat. Ve chvíli, kdy se někdo nedokáže vyvázat při sledování filmů z oceňování kategorie nějaké normativnosti, tak sám sebe šidí nejenom o zážitek z dobrého filmu, ale v podstatě o celý jeden rozměr chápání kultury vůbec. Skutečnost, že Afterschool nepoužívá hudbu a nájezdy kamery v emocionálních scénách, že kamera mnohdy znemožňuje blízkost a viditelnost většiny postav, není chyba. Existuje celkem dost filmů, které nepředpokládají, že divák je uplný idiot, který potřebuje, aby ho někdo emocionálně vodit za ručičku ohranými postupy. Některé filmy chtějí, aby jim divák vyšel naproti a nezapomněl přemýšlet, protože takový dialog mezi divákem a filmem může celkem pomoc v uvědomění si různých normálně nečitelných rozměrů problému. Afterschool asi nechce za každou cenu rozbrečet diváka - ono to není tak těžký, k tomu občas stačí na youtube hledat videa štěňátek v útulcích. Afterschool se neotřele vztahuje k tématu a počítá s otevřeným a chytrým divákem. Z tohoto hlediska se jedná o extrémně znepokojivý a koncepčně poměrně silný film. Oproti filmu "posledních 15" je Afterschool příběhově mnohem zralejší a citlivější a Campos se už oprostil od dětinské manifestování vlastní nonkonformity a protisystémovosti. "BabyHaneke" je něčím možná výstižná přezdívka, ale Campos došel k vlastnímu svébytnému filmovému výrazu. Každý má právo na svůj vkus, ale pokud si někdo vysvětluje oceňování tohoto filmu jenom jako výraz pózy nebo hipsterství, tak zjevně sám ztrapňuje svoji inteligenci.

Šel jsem na nový star trek prakticky naslepo, nevěděl jsem nic o příběhu a předchozí film se mi již dávno vykouřil z hlavy. V prvních okamžicích jsem byl poměrně rozpačitý. Měl jsem dojem, že Star Trek příběhově najel na koncept "Planet of the week" a v přiblblém rádobyspektakulárním začátku se snaží ustavit všechny klasické připitomělé stereotypy. Každopádně jsem si film nakonec užil. Po chvíli se vše zlomilo a s příchodem Khana (Benedict Cumberbatch je zajímavější a víc cool než celá posádka Enterprise dohromady) to dostalo i celkem grády. Je to zábava, je to atrakční, je to dobře natočený a stejně je to plný ustálených modelů a klišé. Ovšem v dobré zábavě a příjemném zážitku to nikterak nebrání.