Tristan Rafael

HBO's Quality TV po česku strikes again! Ivan Zachariáš jakožto dosud plně nevyužitý tuzemský ultratalent bere na výlet do socialistického Československa památného roku 1989. S parádní atmosférou čekání na Godota (důsledky perejstrojky), v momentech, kdy si kágébáci, estébáci a britové šermují pikovýma esama před ksichtem a nikdo z nich netuší, co netuší ti druzí. Bez vědomí je mnohovrstevnatej počin, který minimálně ve druhé polovině soustruží podvratný twisty do nemyslitelnejch spirál, což ve výsledu ublíží, páč Ondřej Gabriel není John le Carré nebo Guy Ritchie, ale neublíží to naštěstí tolik.. Bez vědomí vtáhne a už nepustí, pro svoji ucelenost, pro svižný tempo bez vaty, pro svůj obrazovej rukopis halenej do vybledlých a béžových barev, pro svou zpřeházenou Prahu, která nevadí, pro skvělej cast: Vlasák, Hofmann, Myšička, Podzimková, Nykl, Vlasáková, skvělá parta na protějších stranách barikád.. Jazz a Samet, morální rozklad all the way a karty znovu rozdány podle zákonů džungle.. Zachariáš a HBO - těšim se na třetí kolabo)

Emocionální šleha - straight and fast - do čistýho středu mýho srdce.. I Love You Alaska Young!

Pulpovej a nenáročnej rádoby neonoir na pozadí rasový segregace. Hezky se na ty neonový a sytý barvy korupcí zkaženýho Města Andělů kouká.. o tom žádná.. Mě osobně však zamrzel fakt, že to geniální zlo, kterýmu se tu jde po krku, je explicitně odhaleno velmi brzy a tím ztrácí na své hrozivosti. Každopádně líbivej počin, kde hrají prim uhrančivý a fantastický oči Indie Eisley. Plus za zlehka načrtnutý otázky, který míří až k Zodiacovi. Doporučuju blíž nastudovat osobnost George Hodela a publikace, které k jeho osobě sepsal jeho (zde nezmíněný) syn. Under the Silver Lake ale dle mě, i přes svůj šílenej crazy přístup načrtnul konspirace a zkaženost LA svou až lynchovskou optikou mnohem, mnohem líp.

Na Mandyho jsem se hodně těšil, protože trailer nastiňuje možnou budoucí kultovku. A jsem zklamán, okultní tematika je zpočátku pohlcující jak černej mrak. Mlčící a temnotou zahalené Děti Nového Úsvitu se blíží jak Aleister Crowley a jeho armáda šílenců, bohužel jen do chvíle než se zjeví ve své pitoresknosti, tady Cosmatos dost přecenil svou schopnost jít do hloubky, nebo to byl záměr? To asi těžko. Barvy chvílemi dechberoucí, tahle ultimátní obrazová exprese je ale až trestuhodně promrhaná a ve výsledku se jedná o jednoduchý revenge s prvky gore, kde Cage nemůže předvést zhola nic a Linus Roache se svým deklamativním přednesem se zdiskredituje sám, ač ho jinak jako Ecberta ve Vikinzích dost můžu. Hypnoticko okultní vibe novýho tisíciletí nesenej na křídlech Jóhannssonova posmutnělýho podkresu, oškubanej totálně plochým scénářem. Cosmatos si napávil ego na formě a na zbytek nemá kapacitu. R.I.P. Jóhann Jóhannsson

Monumentální pomník ke stoletému výročí památky a zeširoka pojatá historická epopej s hlubokou a v první řadě nesmírně důležitou výpovědní hodnotou, rozštěpená a kolísající mezi kýčovitou romancí soustředěnou okolo milostného trojúhelníku a sugestivním převyprávěním hrůz arménské genocidy. Objektivně určitě zdaleka ne za 100 %, ale za tohle filmovým mainstreamem a širokou veřejností v tichosti opomíjené "ruce pryč" třaskavé politické téma, musím a vice versa nadhodnotit. Terry George se musel jevit po Hotelu Rwanda jako naprostá režijní sázka na jistotu, ale jak se říká, dvakrát nevstoupíš do téže řeky a platí to i v tomto případě, The Promise se nemůže kvalitám a naturalismu Rwandy ani zdaleka přiblížit, svou výpověď systematického vyvražďování jednoho národa se pokouší prodat ve více prodivácky orientovaném balení, což bohužel značně zmírňuje dopad celkového vyznění, několik zapamatováníhodných, emocionálně drtivých scén se ale přeci jen najde (Michael nad zmasakrovanými těly své rodiny, atd..). Dávám plné hodnocení z piety nad zmařenými životy a z úcty k post mortem poselství arménce Kirka Kerkoriana, který celý tenhle nákladný spektákl ze staré školy na sklonku svého života inicioval a zafinancoval veškerou produkci, minimálně 90 mega $. Žel, The Promise prošuměla za tichého a zbabělého nezájmu velkých distributorů. Ale zbytečný film to vůbec není, právě naopak, díky za něj!

Meditativní odyssea plující proti proudu, stvořená pro milovníky ryzí kinematografie.. James Gray - Pan Filmař, Pan Režisér, o tom absolutně nemůžeme pochybovat, potvrzuje svůj ucelený režisérský rukopis, kdo viděl předchozí The Immigrant, potvrdí.. Gray a jeho vypiplané - nehostinnou džunglí protáhlé - autorské dítě - Ztracené město Z, je již od počátku naplněno totálním fatalismem, který čpí z každého detailu, z všeprostupující mysticko-zadumané, zachmuřené atmosféry, která spěje k neodvratnému konci/nekonci skrytému v mlze nevědomí, ta nejednoznačnost je geniálně provedená a zároveň přes znalost života Fawcettova - překvapivá, velká katarze z ničeho, velkej plus a velkej obdiv.. Jak je Grayovým zvykem, předestírá hutnou atmosférickou podívanou, rámovanou pro velké plátno stvořenými obrazy, perfektně vysoustruženými, David Lean in-spirare? Jeho práce s Hunnamem a Pattinsonem - precizní a skvělá! Kdo je zná, nepozná.. Gray je v nejlepším slova smyslu retrográdní umělec, v dnešní době totální výjimka z pravidla a o to víc je jeho uchopení látky vzácností, kterou je nutno si předcházet a vytvořit jí kvalitní podmínky... Nebo za chvíli bude s velkými filmaři - milovníky celuloidu (Nolan, Tarantino, Gray, etc..) Amen..

Tom Hardy si spoluvytvořil ikonickou roli Jamese Keziaha Delayneho, neproniknutelného mystického přízraku, u kterého nemáte předvídat ani mrknutí oka.. Hardyho role nakonec zůstává jedinou výraznou proměněnou devizou poměrně ambiciózního projektu. Obskurní, depresivní, špinavé a rádoby syrové (tohle slovo pro mě u BBC už dávno neplatí), často prvoplánově nechutné, výrazně stylizované, s fetišem na Delayneho vlající černý plášť a cockney slang, bez kterýho se žádný řádný london-situated neobejde.. Bohužel, tvůrci přecenili svoje síly a natřískali všechny propriety dohromady tak, že nezbyla žádná lehkost a seriál poměrně brzy začne unavovat.. Vcelku si také troufám tvrdit, že britský režisér, s původem daným vztahem k reáliím, by byl šťastnější volbou ku prospěchu uvěřitelnosti či vykreslení díla než dvojice odlišnou optikou k ryze britské látce nahlížejících, skandinávských tvůrců.. Velká škoda, nemálo věcí v Taboo zaujme či přímo nadchne, ale celkově temná nahuštěná atmosféra bez nosnější narativní linie nemá šanci a dávno před osmým dílem je u konce s dechem..

Quarry je přesně ten typ anti/hrdiny, kterej je šitej přímo na míru mýho srdceoka. Mlčenlivej, zadumanej, stále trpící, takřka na pokraji celkovýho kolapsu, permanentně zmítanej post-traumatem a totální dezorientací, těsně před ničivým výbuchem a sebezničením, což z něj činí neuvěřitelně odolného misantropa (Quarry, right?), ačkoliv pomalu odkrývaná Macova introspekce mluví o opaku.. A to mě pohltilo.. Společně s nádhernou výpravou, s nesmírně parádním soundtrackem a podmanivým jižansko syrově-pulpovým Memphisem.. Quarry je mučedník a ač je tenhle špinavej chlapák šmahem k odsouzení na první dobrou, on je jeden z těch nejcharakternějších, a ta oscilace, jenž se pne celou sérií, je bravurní, do posledních chvil čekáme na Macovo rozhřešení či zatracení... Poslední scénou se pro mě série stala nesmírnou kultovkou, protože ta scéna je jako zastavení v čase.. nostalgickej pohled do minulosti... a ještě víc melancholickej do budoucnosti... Ale mezitím, Mississippi plyne dál a to je Elevatio Animae.. Mac Conway a Rust Cohle, dvě nejlepší seriálový postavy posledních let, není divu, že jsou si tak mnoho podobní.. Díky za Srdcovku - Cinemax*

Tak se básníci a umělci musí vzdálit od svých blízkých, mají-li se setkat s věčnou krásou a interpretovat ji ostatním lidem, neboť ta se zjevuje jen za plného soustředění na skutečnost.

V tichosti rozjímání přerušovaném nelidskou nenávistí zaobalenou v chlad... se Padre Rodrigues snaží najít odpovědi, které jsou cennější než život... Ale nepřichází nic, nic - než Silencio... Kdo poradí? ... Scorsese, nevím, z jakého důvodu potřeboval natočit tuto fresku, tak moc odkloněnou, neb nejvýše protikladnou od bohapustého a zhýralého Vlka z Wall Street.. aby nám předložil otázky, na které sám nezná odpověď... Cui bono? Předložil a tedy se tážeme... A odpověď přijde/nepřijde/přichází.. kdo ví? ... Deus vult.