Allien.9

Po rozpačitém úvodu, za který mohl především doznívající vztek vyvolaný dvanácti kino-reklamami, jsem prožila něco, co lze jen těžko popsat slovy. Když jsem seděla v kině a sledovala první díl "Hobbita", byla jsem opět dvanáctiletou holkou, která leží na zemi před televizí a zároveň jako neviditelný společník doprovází hrdiny na jejich pouti Středozemí. Opět mi bušilo srdce (nalezení prstenu & hádanky - tato jediná scéna s Glumem dokázala rázem uvrhnout v zapomnění všechny předchozí), opět mi tekly slzy nefalšovaného ohromení a naprostého okouzlení (let na orlech) a opět jsem se rozplývala nad krásou a roztomilostí (Kraj, Roklinka, Martin "John" Freeman apod.). Nicméně, "LOTR" to prostě není, proto "jen" 4,5*.

Totální průser, který si dle mého ani nezasloužil jít do kin. Příběh, dialogy, herecké výkony (dá-li se to tak nazvat), nesmyslné chování postav, vyobrazení bohů, vše je naprosto příšerné. A konec? Ten tomu nasadil korunu. Jako já chápu, že jsou "300: Bitva u Thermopyl" a "Spartacus" (tím se tvůrci inspirovali především) hity, na jejichž popularitě se dá krásně svézt, ale ono (představte si to) nestačí jen zelené plátno, zlatý odstín a zpomalené počítačové záběry. Inu, opětovné zhlédnutí nehrozí.

První polovina je vlažná a sem tam obsahuje i trapnější momenty (tím vůbec nejtrapnějším je klystýr), druhá je jedním slovem "fajn" a vrací vše do starých známých kolejí. Rodinná nedůvěra pokračuje, vztahy se rozpadají, pak se zase upevňují a všichni jsou přesně takoví, jací byli doposud. Robert De Niro, Barbra Straisand a Blythe Danner opět senzační, Ben Stiller ale jaksi uvadl a odsunutí Dustina Hoffmana do Španělska mě taky dvakrát nepotěšilo... Ale aspoň jsme se konečně dočkali více "pana dokonalého".

Zklamání, které nejde ani slovy popsat... Podle super-kladných komentářů jsem čekala úžasný a poutavý příběh s (nějakým způsobem výjimečnou) audiovizuální stránkou. První rozčarovaní mě nicméně čekalo hned v úvodu, kdy jsem zjistila, že je nám příběh předkládán ústy vypravěče. Copak je to pohádka, krucinál? Copak by nám bez pomoci nedošlo, co se v Jean-Baptistovi odehrává? Další problém pro mě představuje až přehnaně dlouhá stopáž. Kdyby pan Tykwer povolil střihačům opratě a zkrátil snímek alespoň o půl hodiny, odpadla by ona rozptylující zdlouhavost, která se do něho vkrádá během druhé poloviny. Celkově jsem byla ochotná odpustit "Parfému" mnohé, ale závěr odpustit nelze. *SPOILER* Ovládnutí davu pomocí jediné kapky? Parfém se silou vyvolat v lidech nezadržitelnou touhu po sexu? Návrat do Paříže? Polití se parfémem a sežrání zaživa za doprovodu vypravěče? No co to, sakra...?!? *SPOILER* Co se kladů týče, je jich též hned několik, přičemž tím nejvýraznějším je přímo fascinující navození hnusu (smradu, špíny) i krásy (vůně, čistoty) evropských měst. Mezi další pozitiva patří například výše zmiňovaná vizuální stránka (odzbrojující není, příjemná ano), rychlé střihy (pařížský rybí trh či míchání parfémů díky nim na okamžik doslova a do písmene přikovaly k obrazovce), ústřední hudební motiv, který zazněl už v traileru, a v neposlední řadě několik opravdu povedených scén (úvodní čtení rozsudku, porod na rybím trhu, sirotčinec, míchání Amora&Psýché a míchání parfémů všeobecně, zřícení budovy, hra na schovávanou v zahradním bludišti, oběvování mrtvých těl a následné pronásledování nevinných, nalezení a vražda třinácté dívky, představa vlastního romantického / sexuálního vztahu se zrzkou). Devět kvalitních scén však 141 minut dlouhý snímek rozhodně nespasí a nepovede se to ani Dustinu Hoffmanovi, ani Benu Whishawovi, pro kterého mám již nějakou dobu slabost. P.S.: Emocí nula, nesmyslů desítky.:-(

Náhoda se stává pravidlem. Filmy Clinta Eastwooda pohybující se v modrých barvách mě často zaujmou daleko více než filmy červené. Jinak to není ani v případě "Půlnoci v zahradě dobra a zla", jen to woodoo mi jaksi kazilo dojem a bránilo mi uvěřit nálepce "podle skutečných událostí".

Dlouho předlouho mi tento "mistrovský hororový kus" unikal, ale nakonec jsem se k němu přeci dostala. A výsledek? Obrovské zklamání. Zdlouhavé, místy nudné a atmosféru mají bohužel jen ty části, ve kterých figuruje dívka-ďábel, popřípadě knězova matka. Dvě a půl hvězdy (a to jsem na jedno oko slepá a na druhé nevidím) uděluji pouze za efekty, za hudbu, za výkon Ellen Burstyn a za relativně (ne)čekaný závěr. Když si vzpomenu, jak jsem před několika lety nadávala na prequel "Vymýtač ďábla: Zrození", mám sto chutí jít mu nějakou tu hvězdu přihodit... No, aspoň už chápu tu Afriku.;-)

Ach jo, debilita ovládající Novu a Primu už dorazila i na COOL. Rádoby vtipná moderátorka kopírující ironickou a "drsnou" Zuzanu Slavíkovou moderuje TV pořad, který nelze nazvat ničím jiným, než nejhlubší žumpou televizní "zábavy". Myslela jsem, že je paní Pazderková relativně inteligentní osoba, ale kdyby jí skutečně byla, tak tohle prostě nevezme... Jak na to může někdo koukat? Jak se do toho může někdo přihlásit? Tohle asi vážně nepochopím.:-(

Nadějný úvod se mění ve zvrhlé a odpudivé cosi, co ještě více podkopávají výkony Davida Thewlise (přehrává) a Marlona Branda (je nechutný). A to závěrečné morální ponaučení mělo být jako co? Jedna hvězda za masky a za Vala Kilmera, ale jelikož jsem měla problém film vůbec dokoukat, tak už nikdy víc.

Nenudila jsem se, k nadšení mám ale daleko. Úvod zbytečný, prostředek zábavný, rozuzlení dobré, nicméně tak blbě podané, že se divák spíše naštve než zaraduje. Skutečně potěšil akorát Robert Sheehan, kterého můžu po "Misfits" kdekoli, kdykoli a jakkoli. Ach ti Britové...;-)

Může mi někdo vysvětlit, proč jsem se tomu tak dlouho a tak usilovně vyhýbala?!? Aha, už vím - protože "Doctor Who" je droga (beze srandy), a když do toho jednou spadnete, tak už vás žádný doktor nezachrání. Jen ten Doctor.;-) 1. série: 80%. To pravé, ironické kouzlo Christophera Ecclestona jsem objevila až po druhém zhlédnutí, ale ani tak v mých očích nedokáže překonat svého mladšího nástupce. Úvodní epizoda slabší, hned s druhým dílem však přichází typický "DW", tzn. vyvážený mix akce, humoru, smutných momentů a otázek, které člověka nejednou nutí k zamyšlení. Od druhé poloviny série jeden díl lepší než druhý (také díky Jackovi), takže ještě štěstí, že se devátý Doctor příliš nezdržel, protože jinak by bylo loučení s ním o poznání těžší. 2. série: 95%. Po vánočním speciálu jsem byla přesvědčená, že si na ukřičeného a značně roztěkaného Tennanta nezvyknu, ale stačil první díl druhé, naprosto úžasné a všemožnými emocemi nabité série (mimochodem "Nová Země" je jeden z nejvtipnějších a zároveň nejsmutnějších a nejdojemnějších doctorovských dílů vůbec) a bylo to - našla jsem SVÉHO Doctora. 3. série: 80%. Změna Doctorovy společnice se na mém vztahu ke třetí sérii podepsala více, než bych čekala, a i přes těch několik opravdu výjimečných dílů ("Zácpa", "Ani mrk!" aj.), ji musím nazvat nejslabší tennantovskou sérií. Martha Jonesová, silná, sebevědomá žena, která přesně ví, co chce, a která se neustále snaží předčit Rose (nehledě na její opětovné snahy "sbalit" více méně frigidního Doctora), mi nikdy nepřirostla k srdci, a její rychlý odchod jsem tudíž jedině uvítala. 4. série: 95%. Stále se nemohu rozhodnout, zda mám raději Rose nebo Donnu, ale jisté je, že Donna je jedinou společnicí, která kdy dokázala Doctora srovnat. Oproti předešlým "I love you" tendencím je navíc tento čistě kamarádský (místy až sestro-bratrský) vztah příjemnou změnou, a o to více pak člověka zasáhne jeho konec. Střídavě komické a vážné pojetí jednotlivých epizod graduje do pěti famózních speciálů a nejsmutnějšího, nejdojemnějšího a nejdepresivnějšího odchodu celé seriálové historie. Pokud jsem u některého z předchozích dílů "DW" brečela, tak u druhé části "Konce času" jsem ŘVALA (můj nejdelší a nejintenzivnější seriálový záchvat breku v životě). 5. série: 65%. Tohle pako plivající jídlo, že má být nový Doctor? A tahle namyšlená čůza, oblékající se jako prostitutka, má být jeho nová společnice? No, thanks... Trvalo ROK, než jsem se odhodlala pustit si znovu "Jedenáctou hodinu" a ani napodruhé jsem nezaznamenala žádné zlepšení - jedině snad toho jedenáctého Doctora. Série jako taková je koukatelná, krom tří světlejších výjimek ("Čas andělů" - mrazivé nadšení, "Vincent a Doktor" - dojetí & smutek, "Pandorika se otevírá" - překvapení) ale neobsahuje nic, co by mě nějakým způsobem citově zasáhlo. 6. série: 60%. Russellův "Doctor" je definitivně mrtev. Od zmateného úvodu s astronautem, přes velké odhalení River Song (které mi s odstupem času přestalo vadit stejně jako River sama), po závěrečné splynutí časových linií, mi bylo úplně jedno, co se v seriálu odehrává a čím si postavy procházejí. 7. série: 65%. První polovina prapodivně nekonzistentní (blíží se dlooouho odsouvaný odchod madam Pond a jejího na krátkém vodítku uvázaného manžela, takže proč si je ještě neužít v několika zbytečných, vzájemně na sebe nenavazujících, epizodách, že?), prostředek více než nadějný (slušní "Andělé dobývají Manhattan", výteční "Sněhuláci"), zbytek však, i přes výměnu společnice, de facto okamžitě sklouzává do stejně nudných, nezajímavých a současně přeplácaných vod jako předchozí Moffatovské série (viz. celý koncept "nemožné dívky"). 8. série: X%. Chystám se. Oblíbené postavy: desátý Doctor (♥), kapitán Jack Harkness (♥), Rose Tyler, Donna Noble, devátý Doctor, Vládce, Lady Cassandra, River Song.