Celsius

Pixar to opět dokázal! Dokázal, že i v dnešním světě Kokosáčkova dobrodružství, Barbie v kině s grafikou The Sims a spoustě dalších sraček, existuje animák, u kterého se člověk řeže smíchy a místy má i na krajíčku. Tenhle animák se mi do hlavy uloží jako velmi velmi důležitá vzpomínka, kterou si budu přehrávat stejně často jako znělku z reklamy na zubní pastu. :-)

Konečně po dlouhé době nekorektní, brutální, krvavý, přidrzlý film, jak jej máme rádi.

Přiznám se bez mučení. Vůbec se mi nechtělo ten film pouštět. Vůbec jsem jej nechtěl vidět a až s příchodem tolika nominací jsem se tedy odhodlal. Smekám před tou mravenčí prací. Smekám přede všemi, kteří se s jedním jediným filmem dokázali mazlit celých dvanáct let. A všechno působí tak strašně přirozeně, tak nenuceně a tak parádně. Člověk (dobře, možná jen kluk) se v tom pozná a dokonce se teď už zasměje. Stopáž je možná místy trochu zbytečně dlouhá, avšak nikterak moc nenudí. Ano, příběh se dá shrnout jednou větou, ale co byste od života chtěli. :-) Co o filmu ve zkratce říct? Stačí tahle věta z obsahu výše. - "Výsledkem je snímek, který je neobyčejný svou obyčejností a také tím, jak neuvěřitelně pestrou škálu emocí dokáže ze svých diváků vydolovat."

Působivé. Pusťte si první díl a pocítíte taky tu závislost vidět další a další a další...

▬ (Pár spoilerů se tu najde.) ▬ Když jsem přicházel do kina, byl jsem plný pocitu natěšení, co si pro nás Nolan tentokrát přichystal, a také pocitu obezřetnosti, že se vydává doposud neprobádanou cestou, na kterou ještě nikdy nevkročil. Ergo, že si vzal příliš velké sousto. Bál jsem se dokonce i stopáže, protože tři hodiny donutit diváka udržet pozornost, je výzva sama o sobě. Drtivá většina mých pochybností se vytratila. Nevím jak to Nolan dělá, leč dokázal z filmu doslova nadpozemských rozměrů zrežírovat komorní tříhodinovou podívanou do které, aby toho nebylo málo, s něhou uložil vzkaz. Není to ten kýčovitý vzkaz aka "všichni tady chcípneme" a nesnažil se nás dostat takovými efekty, jakými jsou např. výbuchy sopek, mohutná zemětřesení a ječící lidé, Christopherovi postačí hrstka prachu a zatahání za správnou nitku. Význam se skrývá jinde, v něčem mnohem jednodušším - v čase. S ním si pohrává a předkládá krásné teze o něm společně s ukázkou, jak málo jej máme. První polovinu filmu člověk snad ani nevnímá, že nějaký čas ubíhá. Pomalá, leč cílená, gradace. Ačkoli jsem si nemohl pomoci s tím, že mohl Nolan více vykreslit Cooperovu minulost, aby nevypadal, že k raketě přišel jako slepý k houslím. Ano, vím, že náznaky tam byly, ale pro mě málo na změnu inženýr-"farmář"- vyvolený kosmonaut, o kterém skrytá NASA věděla pouhých pár minut. Druhá polovina mě chladným rozhodně nezanechala. Sice si nejsem jistý, jak moc si s fyzikou pohrává - něco mi dávalo smysl a něco trochu menší až skoro žádný, nicméně pohybujeme se ve SCI-FI žánru, budiž. Parádní relativitu v praxi předvedl zprávami za poslední dekády let po "chvilkové návštěvě planety". Ten moment byl jednoznačně nenásilně dechberoucí. Naprosto bravurní ztělesnění myšlenky Brandové, že příroda není ďábelská, leč ohromná, předvedly vlny na první planetě. Druhá planeta tento motiv převzala a obrátila - jedinou ďábelskou věcí ve vesmíru je člověk a jeho "pud sebezáchovy". A pak jen gradace a porce, pro mě, filozofické fyziky, o které si určitě budu muset něco přečíst a pobavit se s přáteli, kteří se jí zabývají hlouběji. I přes tyhle nedostatky - tři hodiny utekly jako pár sekund na jiné planetě. Nesmím zapomenout na Zimmera - ztělesnění toho, že v jednoduchosti je krása - snad 4 tóny, které opakuje celé hudební těleso vždy za doprovodu další složky, mají alespoň pro mé ucho magický účinek a tu hudbu nemůžu dostat z hlavy. ▬▬▬▬ Summa sumárum - Komplexní komprese filmu gigantických rozměrů do osobní úrovně - zajímavě řešený rozpor nebezpečí člověka a "přírody", chcete-li prostředí - bravurní hudba dokreslující příběh - skvělá práce kamery - a jedna gigantická červí díra poblíž Saturnu - pak černá díra, která je sice černá, ale pouze z jedné strany ( Like what? Sh*t happens.), no ale ze které se hlavně dá odletět a proletět červí dírou zpět, když horizont událostí neopustí ani foton. Přesto věřím ve film roku se jménem Interstellar.

Dlouho jsem se na Zimzelou těšil, takže když jsem šel do kina, bál jsem se, že nesplní mé očekávání. S první scénou, kdy Amy leží hlavou v Nickově klíně a on si pohrává s jejími vlasy a s ledovým klidem přemítá, že by chtěl rozbít její lebku, aby se podíval co se jí honí hlavou, veškeré mé obavy zmizely jako pára nad hrncem, či snad příhodněji - jako Amy samotná. Dostalo se mi přesné precizní porce v podobě klamu diváka servírovaném jedním úhlem pohledu za druhým, v podobě nečekaných zvratů, v podobě Bena, který snad svou přirozenou nepřirozeností říká, že se tohle může stát každému, a v neposlední řadě v podobě hudby, která, jak jinak, podtrhává tohle nové Fincherovo dílo, za které se rozhodně stydět nemusí! Snad se uvidíme na nějaké té nominaci na Oscara.

"Díváte se pozorně?" Tak se dívejte. Dokonalý trik za to stojí, páč nekouzlí víc, než je schopen ukočírovat v mezích komorního vyprávění pod Nolanovým dohledem. Poutavý zdroj nejedné následné diskuze potom, co jsem jej pustil přátelům. :-)

Silný zážitek, který člověka připoutá k obrazovce. Ten si pak děj dopředu -tedy pozpátku- snaží domýšlet a najednou příjde rozhřešení nerozhřešení. Nolan je klasa, po které sáhnout nikdy neomrzí a vždy se jedná o silný útok na lidské vjemy.

Klasik a král mezi sitcomy, kterého i přes jeho stáří ostatní jen dohánějí, ale nepředehnali. Sice se v 10ti sezónách prakticky opakuje to samé, ale pokaždé alespoň trošku obměněně, koneckonců život taky přináší staronové věci. Za život by měl aspoň jednou zkouknout každý, aby pochopil význam a původ hlášek z něj, se kterými se denně setkává, aniž by o tom měl tušení. 100%

Na Star Wars jsem byl odkojen. Proto jsem rád, že se konečně kruh uzavřel. Jsem rád za akci, kterou je film naplněn. Jsem rád za zpracování, jakým se Anakin stal Sithem. Jsem rád za epickou hudbu Willamse, kterou podtrhl rozhodující děje na Mustafaru. Příběhově původní trilogii dobíhá pouze v posledních etapách, zač může parádní atmosféra, nicméně celkově je film chudý na komunikaci a dialogy, přesto je lepší než první dva články této nové trilogie.