Oktavianus

Oktavianus

okres Praha
http://www.tyden.cz/autori-tydne/david-lancz/

57 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 10 20 29 38
    • 18.11.2018  17:20

    Jestli je film v něčem silný, je to především v příjemné předvánoční náladě, která se táhne celým filmem. A nijak ji nekazí, že hned na začátku předpokládaná hlavní postava umře, takže v rodině je (pochopitelně) docela smutno. Ale proto, že do vyšetřování se pustí všichni a každý po svém, přicházejí na jiné myšlenky a nevadí to. Tolik k plusům. Mínusů je však mnohem víc. Především v tom, že tento film má být komedie, což předpokládá humor - ale ten jaksi chybí. Jestli se někdo nesměje jen proto, že celoživotního plešouna Hynka Čermáka vidí jako zastydlého rockera s dlouhými vlasy (a nechutně připomíná Ladislava Jakla, brr), moc legračních věcí ve filmu nenajde. Dvojice policistů na sledovačce s ptačími jmény, takže dochází k záměnám při hlášení do vysílačky „tady orel, tady orel", ruský gangster nebo úchylný sex mezi oplzlým ředitelem školy se starou ošklivou učitelkou - to všechno má být vtipné. Jenže není. Fakt není, humor je to křečovitý, místy až velmi trapný a jako podle špatné učebnice současné bídy trapných českých komedií, fóry na úplně stejné brdo jsou v každém českém filmu - bohužel. Vedle toho zaniknou i zajímavě napsané postavy vdovy nebo korunní svědkyně. Jasně, ani kdyby tam ten "humor" nebyl, stejně z filmu vánoční klasika nebude, ale mohl z toho vyjít fajn zimní příběh. Jenže... ten "humor" tam je.

    • 18.11.2018  17:05

    Největší problém Grindelwaldových zločinů je především v tom, že se jedná o typickej „prostřední“ díl. Nikde nezačíná ani nekončí, nic moc se v něm nestane a zatímco jednička představovala fantastická zvířata, dvojka představuje lidi. To je vše. Od úvodního Grindelwaldova dechberoucí útěku z vězení úroveň celého spektáklu jen klesá, a jakmile se retrospektivními scénami začne řešit minulost jednotlivých hrdinů, vrcholících v závěru scénami jako z Cimrmanovy Hodiny pravdy, převládá velmi rozpačitý dojem. Stejně tak mi dost vadila vlastně zbytečná účast hrdiny celé série, Mloka Scamandera – kdyby v tomto filmu nebyl, na děj to nemá žádný vliv. Naštěstí má film řádně temnou a dospělejší atmosféru, kterou David Yates umí, hodně připomene jeho poslední díly Harryho Pottera. S tím souvisí i krátká návštěva Bradavic doprovázená původní hudbou, která mě moc potěšila, tak jako hra s potterovskou mytologií a uvedení na scénu Nicolase Flamela nebo Nagini(ho). Jen doufám, že si Rowlingová uvědomuje, jak moc závěrečným "rodinným twistem" riskuje a celou mytologii nepostaví na hlavu. Ale především: je tu fantastický záporák. Johnny Depp po hodně dlouhé době ukázal, že v něm něco ještě je a není to jen věčně sjetá troska, navíc Grindelwald není stejně prvoplánový padouch jako Voldemort. Jeho postava naznačuje hlubší vývoj i ve vztahu k Brumbálovi – až dostane Jude Law prostor, máme se v dalších pokračováních na co těšit. Jenže to bude nejdřív za dva roky. Pak budou Grindelwaldovy zločiny dávat smysl v celku. Jako samostatný díl... mě to zklamalo.

    • 17.11.2018  23:01

    Pravda je, že ztvárnění královského paláce a jeho obyvatel je fakt hodně sladký. Napomáhá tomu i vzhled hradu, který dost výrazně kopíruje nadýchanou podobu moskevského chrámu Vasila Blaženého v Kremlu. Že by šlo o alegorii říše, trpící pod domnělým nebezpečím, a tak sama začne nesmyslně zbrojit...? No nic. Lze se taky pozastavit nad překladem, dialogy jsou mnohdy kostrbaté, některé výrazy zbytečně knižní a obraty zastaralé, v dalším dialogu se rozhovor odehrává normálně a s moderními výrazovými prostředky... Ale mnohem důležitější je, že celé dílo je okouzlující tím správným disneyovským způsobem. Z plátna dýchá duch doby starých pohádek, první setkání s démonickým myším králem rozhodně stojí za to, a vůbec mě celý přeslazený kouzelný kraj jako z klasické disneyovky fakt bavil. Velkým plusem je fakt, že Mackenzie Foy je stejně stará skoro jako její postava, a Keira Knightley je ve všech svých polohách Cukrové víly rozkošná (ostatní herci předvádějí jen takovou rutinu, mám pocit, že třeba Helen Mirren to moc nebavilo). A úplně nejlepší je, že film naladí na blížící se Vánoce. I díky melodiím z Čajkovského - škoda, že neměly větší prostor. PS: Na nářky chytrolínů, že louskáček Filip nebo kmotříček ve viktoriánském Londýně jsou ztvárněni černými herci, lze říct jen to, že v pohádkovém syžetu, kdy nikomu nevadí, že se hrdinka setká s myším králem a pobývá ve světě hraček, vyhlížejí tyto stížnosti minimálně nepatřičně.

    • 27.10.2018  14:21

    Kýč. Obrovskej, ale obrovskej kýč. Přemýšlím, z čeho mám cítit tu národní hrdost. Z toho, že jsme si úspěšné sportovce po roce 1948 pozavírali? Tak určitě. Když na novinářský projekci Jakub Bažant mluvil o tom, jak doufá, že na diváka dýchne étos první republiky, a pak film zakončuje jakýsi podivný hudební remix české hymny, nevěděl jsem, zda se nesmát nahlas. Ten film je nepovedenej z vícero důvodů, nejdůležitější je především scénář: Pánové Bažant a Závozda jsou snad dobří sportovní redaktoři, určitě fanoušci basketu, ale jestli něco nejsou, tak scenáristé. Tak tragicky napsané dialogy, jednobarevné postavy (dobře, až na dvě výjimky) - já ty Mirky Dušíny fakt nemusím, a zdejší hlavní hrdina by šéfa Rychlých šípů čestností strčil do kapsy, fuj - nebo přehlídka klišé (netuším, zda se Bažant se Závozdou někdy podívali třeba na YouTube na záznamy starších sportovních utkání, k dispozici mají i archiv ČT. Ale asi ne. Kdyby totiž jo, viděli by, že jak se sportovci na hřištích či palubovkách chovají dnes, se ve 40. letech fakt nechovali). Film chce pokrýt velké časové období, je proto buď špatně napsaný, nebo mizerně sestříhaný, a ten patos a kýč, co z něj odkapává, nepřekousnu. Ale nechci jenom hartusit: jsou tu i dobré momenty, a ne málo. Geniální kamera Vladimíra Smutného (díky němu je Zlatý podraz první český sportovní film, který je fakt dobře natočený), dva skvělí herci (Patrycja Volny je úžasná a Ondřej Malý taky, mohou za to ale hlavně jejich role, jako jediné nejsou jednorozměrné), celá pasáž na mistrovství Evropy ve Švýcarsku, která je (i díky mé oblíbené Alence Dolákové) fakt vtipná. Ale jinak kýč.

    • 27.10.2018  14:03

    Na slavnostní premiéře chvíli před koncem prohlásilo jedno dítko, které sedělo kousek vedle mě: "Babi, pojď domů, mě to nebaví." A tím je řečeno vše. Pokud to nebaví cílovku, tedy malý děti, pak se prostě něco nepovedlo. A tady se toho nepovedlo hodně. Režisér Rapoš na téže premiéře prohlásil, že chtěl "jenom ukázat, že i když mají Češi a Slováci každý svou hlavu, srdce máme stejné". No, to opravdu zobrazil. Jenom to. Už totiž nic navíc. Nebudu tu vypisovat všechny přešlapy jako infantilní a vlastně hrozně prázdnej scénář (takže když má pohádka 100 minut, je to malér), příšerné triky, neskutečnou lacinost každého záběru, špatné ozvučení i špatné obsazení včetně tragického omylu s Karlem Gottem (není to herec a to je strašně vidět, slovensky mluví jednak špatně, tedy s chybami, a jednak je vidět, jak strašně se na to soustředí, takže deklamuje jako v Národním divadle. Což ve spojení s tím, že není herec, vede k herecké tragédii). Hlavou jsem tloukl do stěny ve chvíli, kdy se product placement nacpe i do pohádky (jako ta Marlenka... to bylo moc. Ještě horší než štěk Osmanyho Laffity. Na PP jsem alergickej, ale tohle šlo ještě dál a ještě hůř, než jsem si kdy dokázal představit). Napadlo mě, s kým a jakou musel Rapoš uzavřít dohodu, že tenhle film jde do kin? Svým pojetím a laciností nepatří ani do televize v hlavním vysílacím čase (prokrista, i Troška točí lepší pohádky!), maximálně tak v neděli v jednu odpoledne na ČT 1 mezi nejlacinější studiovky. Ale do kina fakt ne. Jedno jediný pozitivum ale vidím: obsazení princezny Zuzanou Žákovou. Sice tu neměla moc co hrát, ale věřím, že dostane pořádnej scénář, hvězda z ní být může. Talent má a skvěle vypadá (po premiéře jsem z ní nemohl spustit oči). To je ale strašně málo. Ten film je fakt průšvih.

    • 27.10.2018  13:41

    Zatím je to společně s Máří Magdalenou, Prvním člověkem a Halloweenem pro mě film roku. A to i když by bylo co vytýkat: dalo se přitlačit na Freddieho homosexuálních večírcích plných drog a chlastu, že i když se film odehrává během 15 let, nikdo nestárne a v roce 1985 vypadají všichni stejně mladistvě jako roku 1970, že film jen naplňuje šablonu životopisných filmů o muzikantech: nula z nuzných poměrů - start ke hvězdám – pobyt na vrcholu - hvězdné manýry, opouštění svých ideálů – pád dolů – usmíření a velkolepý návrat. Nic nového ani objevného. Jenže těžko to ale scenáristům vyčítat, když se to právě takto (plus mínus, v zájmu dramatického vyprávění bylo nutný pár maličkostí časově posunout, to bych filmu fakt nevyčítal) odehrálo a dohlížel na to i Brian May... Celkově mě to sebralo. Možná proto, že celým filmem zní muzika Queenů, že vystoupení na Live Aid je zrekonstruovaný skoro kompletně, že Rami Malek je naprosto dokonalej Freddie se všemi detaily (nakonec to platí i o ostatních), že ten film má duši. To je ono. Freddie je i podle vlastních slov "hysterická buzna", zároveň tak trochu malý dítě ztracený ve velkým světě, a možná právě ten lidskej dojem na mě zapůsobil nejvíc. Technicky je film taky vynikající - divák je s Queeny pokaždé na pódiu, když hrajou, což ve Wembley před celým světem bere dech. Pasáž z Live Aid je natočena geniálně. A souhlasím s tím, co už tu bylo řečeno: jakmile společně s Mercurym nejen Wembley, ale celý svět roztleskává Radio Gaga, může se jít jiná Gaga i se svým kýčovitým Shallow schovat... Moc často se mi nestává, že bych měl po novinářské projekci nutkání jít na film ještě jednou, až bude v běžné distribuci. Letos jen u Bohemian Rhapsody.

    • 25.10.2018  15:25

    Pro všechny by mělo platit, že je zakázáno hledat promyšlený scénář, složitosti nebo cokoli dalšího. Nic z toho tam není, trojka Johnnyho Englishe je - podle očekávání - úplně stejně prázdná jako hlava hlavního hrdiny. Ale i tak svoje kouzlo má. Protože celý film slouží jenom k pobavení, a to na základě one man show Rowana Atkinsona, který na plátně řádí jako zamlada. Úplně nejsilnější je Atkinson ve chvílích, kdy se zdrží verbálního humoru (ten v žádném ze tří dílů moc nefungoval) a na scénu nastoupí jako klasický Mr. Bean. Taneční vystoupení na diskotéce po nadopování povzbuzujícími léky nebo eskapáda ve středověkém brnění by se neztratila ani ve zlatém fondu beanovských kreací. Jasně, jakýsi náznak vážnosti představuje střet moderních digitálních technologií se starým světem, obrazně vyjádřeným i Englishovým historickým úborem v brnění v závěru, ale tato linka vyšumí – ostatně i ona je ve filmu jen jako kulisa Atkinsonovu bláznění. Podobně jako ne vždy pochopitelné motivace postav a jejich konání. Ta ruská agentka tedy vlastně byla kdo? A proč měla za úkol nejdřív Englishe zlikvidovat? A kdo byl ten hlas s ruským přízvukem v telefonu? A tak dále, a tak dále. Na tom však nezáleží, protože celý film nemá jinou ambici než vypustit na plátno Rowana Atkinsona a nechat ho běsnit, což se vzhledem ke střídmé stopáži a rychle odsýpajícímu ději daří. A to beru.

    • 25.10.2018  15:09
    Climax (2018)
    ***

    Nejsem si vůbec jist, zda se mi to líbilo. Nejsem si vůbec jist, kolik kvalit film vlastně má. Nejsem si jist, zda všechny symboly jsou vlastně symboly - hned na úvod, kdy v televizi sledujeme představení jednotlivých tanečníků, je možné si všimnout knížek kolem. Dobře jsou vidět tituly o Fritzi Langovi, Murnauovi, knihy s názvy Suspiria a podobně... ale nejsem si vůbec jist, zda to mělo nějaký reálný dopad ve filmu a šlo o inspirační zdroje, nebo se jednalo jen o náhodu. Dost se mi totiž při sledování Climaxu vybavoval dialog ze Simpsonových, když si Vočko změnil hospodu a dal třeba židle na strop: "To je PM, dobrý, ne?" - "Co?" - "Postmoderna!" - "?" - "No dobře, samoúčelná úchylárna." A přesně tak na mě Climax působí. Jak jinak si vysvětlit závěrečné (?) titulky, které proletí filmem zhruba uprostřed stopáže? Nepochybuju o tom, že jinde než v kině se na to dívat nedá. Už první půle, kdy se střídaly jednotlivý dialogy, jak by kdo koho chtěl ojet, se táhla. Druhá půle, kdy všichni byli sjetí, se sice netáhla, ale v počítači bych ji nedal, taky by mě nudila. Paranoie a šílenství jsem nějak nemohl uvěřit. A filozofickýmu podtextu, ujasňovanýmu na průběžných rádoby hlubokomyslných citátech, už vůbec.I navzdory účasti Sofie Boutelly, kterou jsem si dosud jako blondýnu neuměl představit, a taková je z ní kočka. Gaspar Noé mým oblíbencem ale fakt nebude. Pokud tento film tak moc ohromil Cannes i - co tak čtu ve zdejších komentářích - Karlovy Vary, je to další doklad toho, proč se podobným akcím vyhýbám a vyhýbat vždy budu.

    • 18.10.2018  14:22

    Dannyho parťáci v důchodu. Potřeba dokázat si, že jste naživu, je silnější než obava z dopadení. Nakonec jak říká sám Brian Reader: "Nebojím se života ve vězení. Bojím se života po smrti.“ Bavilo mě, že film si s kriminálním tématem hraje přesně v duchu britské tradice. Navzdory vypjatým scénám nechybí velká porce suchého humoru, výborný soundtrack, prima jsou i prostřihy s archivními reálnými i filmovými záběry na swingující Londýn z dob, kdy dnešní hrdinové byli mladí (prý je tam i záběr, kde hraje mladý Ray Winstone, ale přiznám se, že jsem ho nepoznal). Scény akčních lotrů a obtížně se pohybujících starců vedle sebe působí nejen komicky, ale i příjemně nostalgicky. A nostalgická je i účast odcházející generace velkých britských herců. Michael Caine, Jim Broadbent, Michael Gambon, zmiňovaný Winstone – k dokonalosti chyběl snad jen Ian McKellen. Všichni jsou přesvědčiví nejen jako nejprve sympatičtí dědečkové, ale i později, když odhazují stařecké masky a na povrch vyplouvají jejich skutečné, ne vždy příjemné charaktery. Na druhou stranu tomu chybí něco navíc, nějaký důvod, proč se na to chtít podívat ještě jednou, aby to nebyla jen - byť příjemná - jednohubka. Hlavně druhá část filmu, kdy dochází k hádkám nad kořistí a falešné hře všech proti všem, je to kapánek zdlouhavé. A proto i když slušné tři hvězdy, pořád jenom tři.

    • 17.10.2018  12:27
    Hovory s TGM (2018)
    ***

    Byl jsem velmi zvědavý, dojem je nakonec spíš rozpačitý. Vlastně takový nemastno neslaný. Vzhledem k formátu je stopáž 80 minut možná zbytečně moc. Protože na začátku Čapek přijde za Masarykem, mluví spolu, pak Čapek odejde. A to je celé. Jistě, čekat něco jiného by bylo bláhové, ale tím, že filmu chybí jakýkoli dramatický konflikt (že se Masaryk na poslední chvíli zasekne a odmítne knihu Hovorů vydat, totiž konflikt vlastně nevyvolává, stejně jako to, že se po jedné prezidentské poznámce Čapek malinko urazí), je to jen o mluvení. Zajímavém mluvení, bezpochyby, ale jen mluvení, takže i pouhých 80 minut je příliš. Srovnání s Českým stoletím se už kvůli osobě scenáristy Kosatíka nebo představitele Masaryka Hovory s TGM nevyhnou - už proto, že jsou de facto pokračování prvního dílu Velké bourání. A mě Sedláčkův opus bavil o dost víc. Naopak je nutno vyzdvihnout oba herce, Martina Hubu a - pro mě osobně velmi překvapivě - i Jana Budaře. Jsou svým historickým předobrazům nejen mimořádně podobní (u Budařova Čapka se tomu nepřestávám divit ještě teď), ale i přesvědčiví v každém hnutí mysli. A moc mě bavil barevný filtr, díky němuž celá mizanscéna včetně postav vypadá jako ze starých, dodatečně kolorovaných fotografií a pohlednic. Sice lituju každého, koho nebaví formát "mluvících hlav" (protože právě třeba České století je perfektní), ale u Hovorů s TGM dokážu nižší hodnocení pochopit. Přestože je odkrývání osobností hlavně Masaryka, ale pak také Čapka zajímavé, zpracování už holt tolik zajímavé není. Ne na celovečerní kinofilm. Tohle mělo zůstat jen v televizi.

    • 16.10.2018  16:34
    Halloween (2018)
    ****

    Díkybohu. Po nepovedených pokusech zoufalého neumětela Roba Zombieho, které naštěstí můžeme spláchnout do hajzlu, je Myers zpět. Jistě, logiku nutno nechat doma, jinak by hodnocení bylo ještě nižší, ale jako Michaelův dlouholetý fanoušek na to kašlu. Jinak bych se moc podivoval nad tím, jak Laurie po 40 letech příprav může dělat tak školácký chyby, proč se v závěru neřešilo, co s jednou z postav (nechci spoilerovat, pardon), nebo dost podivuhodnej zvrat po zhruba dvou třetinách děje. A tak dále. Ale čert to vem, jsem mimořádně spokojenej: je to jízda. Začátek v blázinci bere dech a z nastoupeného tempa se neuhne o milimetr. Krev stříká, Michael likviduje všechny, co mu zkříží cestu, nechybí napětí, skvělá Carpenterova melodie ani odkazy na jiné filmy v televizi - Season of the Witch rules! A pokud někdo nemá originál z osmasedmdesátýho nakoukanej i pozpátku, neuškodí na něj před projekcí mrknout. Díky tomu se pochytá spousta nastražených odkazů na původní film, mnohdy vtipně variovaných. A k tomu atmosféra illinoiského Halloweenu, oldschool ladění, přidržení se ducha originálu a já jsem po dlouhý době z něčeho nadšenej. Navzdory nezničitelnosti pana Myerse i paní Strodeové. Anebo možná právě proto.

    • 16.10.2018  13:10

    Dokonalost. Přestože jsem si po přečtení Palahniukovy knihy nemyslel, že by filmové zpracování mohlo být ještě lepší, tak bylo. Nejen zásluhou Pitta a Nortona, nejen zásluhou Pixies a odlišného konce, nejen tím, že převedením obtížného textu nezmizela původní poetika. Kdo by nechtěl být Tyler Durden? Kdo by nechtěl mít alespoň kamaráda, jako je Tyler Durden? Kdo se nenašel v některé z mnoha myšlenkových "poselstvích" (a to tenhle termín z duše nesnáším)? Byť se neztotožňuju s filmovým anarchismem, i já si našel svoje: mužská generace vychovaná ženami nemá svoji válku, nestane se rockovými a filmovými hvězdami, nestane se opravdovými chlapy, a to nám prostě chybí a musíme si to vynahrazovat jinak. A pokud se vám tahle teze nelíbí, zkuste jinou. Je jich tam dost... Nepamatuju se, že by mi film se stopáží dvě hodiny dvacet utekl tak rychle. Rychlé střihy, brilantní kamera, senzační režijní nápady (dobře, až na tu jeskyni s tučňákem). O Heleně Bonham Carterové jsem před projekcí pochyboval, zda se na Marlu hodí. Stejně jako o Nortonovi coby vypravěči. Beru všechno zpět. Fight Club není jen film. Fight Club je život se všemi esencemi. Mohl bych tu o snímku psát celé hodiny (a ve chvílích volna možná budu), ale zatím se spokojím s jednou lakonickou větou (kterou teda použil Strugackij v reakci na Tarkovského Stalkera, ale who cares): Mistrovské dílo.

    • 16.10.2018  12:56
    Vesnice (2004)
    ***

    Konečně jsem si dohnal jeden z restů, za který mi bylo dlouho stydno. Jedna z věcí, kterou jsem si ze sledování (pohříchu v televizi, takže s dabingem a reklamami) odnesl, je zjištění, že Linda Rybová by nikdy neměla nikoho dabovat. Co se filmu týče, bohužel jsem na rozdíl od diváků před čtrnácti lety samozřejmě pointu znal, takže jsem byl ochuzen o závěrečný "šok". S ním bych možná hodnotil výš. Ačkoli... dobře si vybavuju módu z počátku tohoto století, kdy se filmy se závěrečným zvratem sekaly jako na běžícím pásu. A už tehdy mě štvaly, protože bez několika posledních scén celé dvě hodiny předtím postrádaly smysl a pro mě to byl podraz na diváka, nikoli hra. A v případě Vesnice bych mnohem raději přivítal původní příběh o odlehlé a trochu sektářské vesnici, kterou terorizují podivná monstra z lesa, než to, co se z filmu nakonec vyklubalo. Už proto, že tady naopak právě pointa spoustu dosavadních informací znehodnověrnila. Atmosféra s tušeným tajemným zlem v lese je vynikající, když se ti, o kterých se nemluví, poprvé mihnou v záběru, pouští opravdovou hrůzu, jenže pak... Díky bohu za Joaquina Phoenixe, jenž je coby mlčenlivý mládenec přesvědčivý. Daleko hůř se hodnotí Adrien Brody i Bryce Dallas Howardová, kteří... no, zůstali hluboko za očekáváním, oba dovedou předvést mnohem víc. Hlavně jindy fantastický Brody. Mám s Shyamalanem zkrátka trochu problém a kromě Šestého smyslu jsme spolu nějak nenalezli společnou řeč. A to to pořád zkouším.

    • 16.10.2018  12:16
    Mars (2018)
    **

    Já nevím... já vážně nevím. Bezpochyby jsem to nepochopil, ovšem nejsem si jist, zda bylo co k chápání. Tvůrci na tiskovce po novinářský projekci hovořili o "experimentálním filmu", s čímž lze bez výhrad souhlasit. A já asi nejsem správnej typ na experimenty... nebo prostě nevím. Určitou poetiku jsem ve filmu viděl, ale nebyla mi moc blízká. Viděl jsem tam jasné ozvuky humoru založeného na trapnosti (což je termín, nikoli urážka) v podání členů Vosto5, ale ani to mi není moc blízké. Některé fóry byly senzační (Whitney Houston, máme problém), jiné trapné hluboko pod úroveň (Your Eyes September - to se scénář na víc fakt nezmohl??) Alespoň mě bavili herci: ze všech nejvíc neherec Ondřej Doule jako pošahanej autistickej rodokapsovej robot. Nezklamali ani Tomino Jeřábek a Halka Třešňáková. Velmi potěšily Tereza Nvotová a i v kombinéze příjemně sexy Petr Nesvačilová (jíž bych přál, aby si alespoň jednou zahrála pořádnou femme fatale, protože na to má nejen fyzické dispozice a byla by v tom skvělá). Jenomže co začíná jako podivnost, končí jako mnohem větší podivnost a já už si vůbec nebyl jistej, na co koukám, jestli jsem nic nepochopil, nebo co se to dělo. Strašně bych si přál být na jedné vlně s tvůrci, pak bych si tuhle ujetost bezpochyby užil, a závidím těm, kteří to dokážou. Asi jsem příliš konvenční divák. Nebo... vážně nevím.

    • 12.10.2018  12:54

    Jedna věc se musí McEwanovi nechat - jako jeden z mála spisovatelů nepropadá při psaní scénáře podle vlastní knížky velikášství a touze narvat do filmu všechno, proto jako scenárista na rozdíl od mnoha jiných uspěl. A to říkám jako čtenář, který jeho knihy moc nemusí, protože mu přijdou nudné. Což ani zdaleka není případ malého příběhu, který se jedno odpoledne odehrál na Chesilské pláži. První část snímku trochu nudná je - to je přesně McEwan, říkal jsem si, utápí se v retrospektivách, byť důležitých, a zatímco Edwardova sexuální frustrace roste (taky vám Billy Howie připadá tolik podobný Eddiemu Redmaynovi? Asi je to tím účesem, nevím, ale po zhlédnutí traileru jsem se musel přesvědčit, že to není on), roste i divácká frustrace s na první pohled nedůležitými odbočkami. A k tomu ta autorská ironie, McEwan Edwarda vykoupe v trapnosti a fakt ho nešetří, až mi ho bylo líto - vysmějou se mu číšníci, nemá se komu svěřit se svým úspěchem, nervozní upjatá novomanželka, zaseknutý zip na jejích šatech, a to všem katastrofám není zdaleka konec... Druhá část ale dostává grády. A ta mozartovsky dokonalá hudba! Přestože se úplně poslední scéna vlastně dala předvídat zhruba 45 minut dopředu, stejně mě dostala a dojala (za to ta čtvrtá hvězda při zdejším hodnocení). Do té doby dost chladná a odosobněná režie umožňuje prožít si Edwardův smutek naplno. Přiznám se, soucítil jsem s ním. Hlavně proto, že to je po Lady Bird další film, který opět doložil mou platonickou lásku k Saoirse Ronanové, A to se mi přitom fyzicky vlastně nelíbí. Zvláštní. Zvláštní stejně jako frustrované odpoledne Chesilské pláži. Holt má předmanželskej sex smysl.

    • 11.10.2018  12:32

    Zatímco v Chatě v horách se Drew Goddard vypořádal s horory, Zlý časy v El Royale jsou další žánrovou poctou, tentokrát věnovanou Quentinu Tarantinovi. Goddard vystavěl komplikovaný pulpový příběh s retro laděním (zlaté časy El Royale zažil v 50. letech, zlé časy se odehrávají 60. letech, takže má špičkovej dobovej soundtrack) a věrný žánrovým pravidlům si pohrál s každičkým detailem. Nejde v ní jen o ukrytý balík peněz, ale i třeba tajnou pásku, na který je zachycený někdo „mrtvý a slavný, kdo dělá velmi neslušné věci“. Na koho se odkazuje, je zřejmé, a že se (opět v rámci žánrových pravidel) divák nedozví, co na natočené pásce vlastně je, lze dopředu dobře tušit. Zvratů tu je víc než u Hitchcocka, nikdo není tím, jakým se zdá, ne náhodou se děj odehrává zrovna ve čtyřech hotelových pokojích... Jenže zatímco v Chatě v horách Goddard svou poctu hororům zvládl, tady ve snaze vyrovnat se svým vzorům příběh přece jenom překombinoval. Byl to záměr, který ale tolik nevyšel – nenadálé zvraty začínají být postupem času trochu otravné, aby se do filmu všechny vešly, stopáž se natáhla na 142 minut, čímž se unaví počáteční spád a přijde uspávací nuda. Geniální dialogy, jaké píše Tarantino (a proto jsou jeho filmy o partě gangsterů, kteří jenom postávají ve skladišti a u toho klábosí, tak zábavné), Goddard napsat zatím nedovede. Plus Jeff Bridges, úžasně slizkej knírkatej Hemsworth a Cynthia Erivo má famózní hlas. Mínus je Dakota Johnsonová, která sice nedostává nařezáno jak v Padesáti odstínech a ohání se brokovnicí, ale hrát podle mě pořád neumí.

    • 2.10.2018  22:13

    Zbytečně roztahané (ani zdaleka to nemuselo mít dvě a čtvrt hodiny), přitom plno věcí chybí (manažer změní Ally barvu vlasů a bum, je tu nominace na Grammy, bez vysvětlení, prostě najednou), a tak je střední pasáž krutě nudná. Přičítám to především Cooperovi a faktu, že jde o jeho režijní debut, zatím si za kamerou není ani zdaleka tak jistej jako před ní. Naštěstí tam je senzační, jeho Jack je suverénně nejzajímavější a nejsympatičtější postavou celého filmu. Oscarovou nominaci bych mu za něj jistě přál, byť si myslím, že sošku mu sebere Ryan Gosling. Naopak ani zdaleka si nejsem jistej Lady Gagou. Zpěvačka je to famózní, což uznávám, jakkoli mě její písně žánrově naprosto míjejí. Ale herečka...? Já jí žádnou z emocí nevěřil, vůbec mi nepřišla tak přesvědčivá. A její postavě by patřilo dát pár facek, a to nejen v rámci tématu "komerční úspěch vs. umělecká pravdivost", který film sice nastiňuje, ale nakonec nijak nedořeší. Mnohem víc se tu v melodramatu o moderní Popelce řeší vztah, který ani není nijak výjimečný - chlap prostě víc chlastá. Takže za sebe oceňuju především Bradleyho Coopera - herce. Ale nějak nic moc víc... Byť vzhledem k nafouklému hypu o dalších oscarových nominacích nepochybuju, v jejich proměňování moc nevěřím.

    • 2.10.2018  21:40

    Přestože dávám plný počet, klidně bych půlhvězdu ubral, a to především za kameru. Sice si na kamerové hrátky člověk u Chazella zvykne, ale tady bylo to ruční roztřesení na mě prostě moc. Ale jinak? Obrovská spokojenost. Ať už s příběhem, který vychází spíš z postavy Armstronga jako člověka (manžela a otce) než vesmírného hrdinu, stejně civilně pojatý patos (trocha ho tam je, ale jen tak akorát), důraz na důležitost posouvání lidského poznání, tradičně skvělou Hurwitzovou hudbou nebo rozmáchle pojatým přehledem vývoje programu Gemini a Apollo. Dovedu si představit, že se u té "technické" části bude někdo nudit, ale třeba mě to bavilo nejvíc. A k tomu Ryan Gosling - už po La La Landu jsem ho vzal na milost, a v Prvním člověku je bezchybnej. Naprosto. Pokud mu loni Oscara sebral Casey Affleck, za půl roku si pro něj Gosling dojde, neumím si představit, že by se tak nestalo. Navíc ten retro feeling mu hodně pomáhá. Samozřejmě v tom není sám, skvělá je i Claire Foy nebo mě hodně bavil Jason Clarke jako chudák Ed White, ale Gosling si je strká do kapsy všechny. A úplně nejlepší? Samotné zpracování přistání na Měsíci. Chazelle je génius. Dokonale propojil obrazové a zvukové výrazové prostředky v naprosto dechberoucí okamžik, kdy se otevřou dveře lunárního modulu a před Armstrongem a diváky je měsíční krajina...

    • 1.10.2018  23:33

    Patrně nejlepší Hřebejkův film, což sice vzhledem k jeho klasicky českému "laskavému stylu" není žádná výhra, ale Musíme si pomáhat mezi jeho filmografií vyčnívá jako jednooký mezi slepými. Líbí se mi tu ale hlavně tři věci. Jedním z nich je nečernobílé vykreslení Čechů a Němců: ne všichni Němci jsou parchanti a ne všichni Češi oběti, bylo to daleko složitější a nakonec se Češi chovali jako stejnej dobytek. Kvůli tomu překousnu i fakt, že si nakonec "všichni pomáhají". Osobně takovou vírou v dobré lidstvo netrpím. Zadruhé mě nečekaně dostalo při prvním sledování napětí, jež mě většinu stopáže příjemně znervózňovalo: jak to bude s židovským klukem? Dozví se o něm Horst Prohaska dřív, nebo později? Co bude dál? Nějak jsem tomu uvěřil. A to bylo fajn. A za třetí mě bavili herci. Přestože - a to musím zdůraznit - přestože dost přehrávali, a to jak Jaroslav Dušek, tak Anička Šišková. Joo, tady byla ještě fajn milfka. Letos v létě jsem s ní dělal rozhovor pro Instinkt a ejhle. Věk nezastavíš, no. Oba jsou ve filmu výrazní, oba jsou přesvědčiví, ale zároveň je v jejich hraní obrovská porce ironie, kvůli které bych Českého lva Šiškové ten rok nedal... Což neplatí o Polívkovi, který je každým rokem lepší a vyzrálejší jako pravá valašská slivovice. I v jeho hraní ta ironie byla cítit, ale mnohem lidštěji než u zmiňovaných druhých. Naopak jestli bych něco vedle klišé a té hřejivé lidskosti (brr) vytkl, tak podivnou roztřesenou kameru (asi umělecký záměr, který jsem ovšem nepochopil), strašně nesympatického Kassaie, zbytečně dlouhou stopáž a takovou tu "českost". Ovšem jsou to vlastně maličkosti.

    • 27.9.2018  17:29
    Toman (2018)
    ***

    Roztříštěné a bez života. Postavy chodí z kanceláře do kanceláře, zdraví se „Čest práci“ a o ději samotném se jenom baví, spousta informací je navíc dořečena tak jakoby mimochodem. Film se tak zúžil jen na sled epizod ze tří let antihrdinova života, které na sebe nenavazují. O neživotném hadrovém panákovi Jiřím Macháčkovi ani nemluvím. Není na něm znát nic: emoce, motivace, životnost... O nějakém vývoji postavy nemůže být ani řeč, a to neplatí jen pro něj, ale pro všechny. Pokud se Sedláčkovu Českému století vyčítalo, že jde jen o „mluvící hlavy“, tady jde o mluvící hlavy po dvě a půl hodiny. To už se mnohem víc povedla Tomanova manželka Kateřina Winterová se snahou o "malého komunistu" nebo Roman Luknár jako Jan Masaryk - pro mě asi nejzajímavější postava celého filmu. Naopak hvězdné obsazení do každé role přináší i nečekaný faily. Bedřich Reicin aka Marek Taclík - pořád jsem měl dojem, že si Taclík dělá prdel a hraje to jako parodii, ale nejspíš ne... Stejně tak bylo zbytečný do rolí Tomanovy sestry a švagra dát Pauhofovou a Plesla, když se mihnou dvběma scénami a konec. Podobně jako senátor Kubera coby Beneš - je to zajímavej pokus, ale aby na něj dvakrát na pár vteřin zajela kamera a to bylo celý... Film je technicky parádní, rozpočet je na výsledku vidět, je to vymazlený do každýho detailu, navíc hrozně zajímavý téma (než se o filmu začalo mluvit, nikdy jsem o Zdeňku Tomanovi jako spousta dalších neslyšel, přitom příběh má za sebou ohromnej), sympatické je i to, že nad nikým nevynáší morální soudy, ale nechává to na divákovi, jenže... jenže to ve filmu vypadá spíš jako v muzeu než v minulosti. Trojan zjevně hodlá zaútočit na velké množství Českých lvů. Bezpochyby se mu to podaří, ovšem stejně jako loni u Masaryka tomu nebude na základě kvality Tomana, ale mizivé kvality konkurence, která je letos fakt bídná.

    • 27.9.2018  09:17

    Nenadál bych se, že v roce 2018 půjdu do kina na klasický slasher se vším, co k němu patří, se všemi klady i zápory. K těm tedy bohužel patří strašná klišé o maskovaném vrahounovi, který je prakticky nezničitelný jak terminátor, dokáže se nepozorovaně dostat na místa, kam by se dostat nikdy nemohl, hrůzu vyvolává tím, že nehnutě stojí jak Michael Myers před 40 lety, ovšem na rozdíl od něj ten zdejší má nulové charisma... A k tomu závěr, který s ohledem na spoilery nebudu rozebírat, co všechno mi vadilo. Jen zmíním slovo motivace a celkově odfláknutý dojem z konce. A aby toho nebylo málo, vedle množství nelogičností je tu i velké množství nesympatických hrdinů, jimž bych vychcípání přál, místo abych se o ně bál. Vede v tom především Bex Taylor-Klaus, kterou jsem strašně baštil v seriálu Vřískot, ale tady byla vyloženě napřesdržku. Naopak hlavní hrdinka Amy Forsythe je vyloženě rozkošná a je tu taky Tony Todd. Tony Todd! Tak snad je jasné, co to bude za film. Velmi osvěžující je také vidět v kině vyšší rating než PG 13 a náznaky nečekané brutality, byť jen na dvou místech a vlastně decentně; ale díky bohu za ně. K tomu trocha slušného napětí a celková zábavnost, jak se na slasher sluší. Ale především: já byl vyloženě uhranut Hell Festem, čímž nemyslím film, ale filmový lunapark. Ten je vážně okouzlující a strašně bych chtěl něco takovýho navštívit. V Praze je Fear House, který je fajn, ale takový lunapark je o hodně levelů dál. A do něj bych se podívat fakt chtěl.

    • 21.9.2018  14:00
    Beze stop (2018)
    ***

    S třemi hvězdami jsem možná zbytečně přísný, ale na mě je tempo prostě až moc pomalé. A to nejsem nutrně příznivec dějem a akcí nabité stopáže. Jenže Beze stop je jenom popisem rutinní všednodennosti v hodně nevšedním prostředí. A taky - což je samozřejmě problém můj, nikoli problém filmu - se ideologicky zcela míjím s pojetím života v divočině. Já sice nenávidím lidi a můj sen je žít na pustém ostrově (v teple: z lesů amerického Severozápadu byla zima a mokro až do kinosálu), ale v komfortu a pohodlí. Představa celoživotního táboření ve stanu se mi ani trochu nezamlouvá a trávit čas v karavanové osadě s tamními (dobrovolnými!) vyvrženci je představa ještě děsivější. Beze stop má ovšem tři trumfy: slušnou kameru, senzační obsazení: hlavní dvojice je zahraná parádně, a to jak Ben Foster, od nějž se to tak nějak čeká, ale i mladičká Thomasin McKenzie, před níž smekám. V jejich poslední společné scéně je všechno. Paráda. A dobře napsaný scénář, který komorní příběh představuje velmi civilně, takže třeba divák tuší, že táta je válečný veterán s posttraumatickým syndromem, ale vzhledem k jeho mlčenlivosti se víc nedozvíme... A to kvituju, žádný dovysvětlování blbečkům. Takže spíš tři a půl hvězdy... ale to líné tempo mi místy prostě fakt vadilo.

    • 12.9.2018  14:37

    Okouzlení. A taky uhranutí Malou čarodějnicí. Dalo by se hodně hrát se slovy na téma, jak tahle pohádka zapůsobila, ale postačí říct, že jsem hodinu a půl okouzleně zíral na nádherný barevný svět, kde se nesmí kouzlit v pátek a starý havran dokáže připravit narozeninovou oslavu. Bez chyb ten film není, občas sklouzává k hodně infantilní rovině, a to i co se týká humoru, a po trikové stránce by vše šlo taky provést lépe, ale jinak je mix vtípků, dojáku a morálního ponaučení připravený velmi slušně. Valpuržina noc při tancích kolem ohně bere dech - a Karoline Herfurthová je dokonale rozkošná malá čarodějnice! (A díky bohu, že ji nedabuje Bohdalová jako ve večerníčku. Byť ani Vondráčková není žádná výhra, pořád je to prima.) Celkově mi poslední roky významně napravují dojem z německé kinemtagorafie. Ať už jde o komedie (série Fakjů nebo geniální Toni Erdmann), anebo o pohádky. Samozřejmě že mají víc peněz atakdále, ale hodně výrazně nám ukazují záda. V posledních letech se žádná z našich pohádek Malé čarodějnicí ani nepřiblížila. Potlesk do Německa a povzdech nad tím, že kvůli dementnímu odsunu sudetských Němců jsme přišli o tak skvělého spisovatele, jakým byl Otfried Preußler.

    • 12.9.2018  14:01

    Čekal jsem mnohem větší průšvih, takže možná rozjařeně o hvězdu nadsazuju. Ale poslední dobou čím dál častěji dávám víc na dojem než na strojový poměr mezi kvalitou a chybami. A z Predátora mám dojem velmi dobrej, bavil jsem se, Evoluce je čistokrevný zábavný blockbuster jako vyšitý. Děj rychle utíká, akce není až tak moc tupá, navzdory nesympatičnosti hlavního hrdiny (jak stále pořád vzpomínám na Schwarzeneggera!) ani dialogy nejsou úplně blbé - a moc mě bavila parta vojenských cvoků, která hláškuje po celou dobu, co jsou na plátně. Vtip s Forrestem Gumpem mě vyloženě rozesmál. Díky tomu se až do konce udrží nálada v mírné nadsázce, což jsem s radostí kvitoval. Jasně, chyb a chybiček se najde taky dost, za všechny zmíním ukvapený závěr, kde se najednou začne divoce a nepřehledně umírat, klišé o geniálním aspergerovským spratkovi, občasnou superultradrsnost hlavního hrdiny (co je místy fakt směšná, byť je míněna tvrďácky vážně) nebo samotný fakt, že nestačí normální Predátor, ale je třeba ho nechat se vyvíjet, až je z něj taková potvora, co si s sebou vozí i domácí mazlíčky. Nicméně se zapracovalo na predátoří mytologii - jsem zvědav, zda s ohledem na další díly. Vůbec bych nebyl proti.

    • 9.9.2018  19:55
    Teambuilding (2018)
    odpad!

    Zdejší hodnocení mluví za všechno. Spíš mě udivuje, že to vidělo všehovšudy 127 uživatelů, protože od české komedie (bez ohledu na kvalitu) bych čekal mnohem víc. Ale když se dívám, kolik lidí ho celkově v kině vidělo... tak mě to vlastně neudivuje. Pořád je to víc, než si zaslouží. Tuhle hrůzu by totiž neměl vidět nikdo. Špatně je totiž úplně všechno počínaje scénářem (a ten je extrémně tragickej - původní verze prý nebyla tak špatná, ale co z něj vylezlo, nad tím by jeden zaplakal) a konče tragickou režií. A ten humor, ach ten humor... zvracení, průjem, vulgarity, blbosti. A karikatury postav, co nedávaly smysl. Mě to mrzí proto, že v Teambuildingu hrají mladé naděje českého filmu, které mám fakt rád (Kristýna Kociánová, Alena Doláková, Lenka Vacvalová, Denisa Pfauserová), a takovou kaňku do životopisu si nezasloužily. Absurdní a blbé dialogy, stavba příběhu a jeho děj taky nula, spousta scén sloužících jen k tomu, aby se film roztáhl na celovečerní stopáž ( i tak má pouhopouhých 83 minut - naštěstí, protože to je 83 minut plných hrůzy), na konci neskutečně WTF morální ponaučení, které všemu nasazuje korunu a absolutně staví na hlavu celý blbý film... nene. Teambuilding se zapíše do historie - mezi nejhorší české filmy všech dob. A naprosto po právu.

    • 9.9.2018  18:54

    Když pominu dvě věci, který mi fakt vadily - totiž skutečnost, že chytré dinosaury si lze něco jako vycvičit a pak s nimi dokonce frčet na motorce, a ještě víc "detail", že Tyranosaurus už je kdovíproč asi moc obyčejnej, tak si tvůrci museli vymyslet nějakýho mutanta, aby to bylo zajímavější a zábavnější -, nemám zásadnějších výtek. Nejen proto, že jsem se dobře bavil. Nejen proto, že mi k Chrisu Prattovi, což je poslední roky jeden z mých největších hollywoodských oblíbenců, Bryce Dallas Howardová fakt sedla. Dokonce ani nejen proto, že vizuál snímku je fantastickej, a jak jsem fanouškem triků dělaných poctivě a postaru, smekám před dokonalým CGI. Ne, mě ze všeho nejvíc na Jurském světě bavilo to, že jsem při sledování cítil pocity vzdáleně podobné těm, které jsme vnímal jako desetiletej kluk v kině, když jsem s očima navrch hlavy sledoval první Jurský park. Fakt už je to čtyřiadvacet let, jo...? No nic. Právě tím, že Jurský svět je pokračování s mnoha odkazy, ale zároveň i do jisté míry remake Parku, na chvilku byly zpět všechny dojmy a pocity z doby, kdy šel u nás do kin poprvé. Ta radost, hraní si s detaily, vymazlení každé scény, důraz i na jakous takous vědeckou možnost (byť vycucanou z prstu, já vím)... tak nějak před lety vypadal i Spielberg. Pak to sice pojebala dvě úplně blbá pokračování, ale čtyřka je důstojným nástupcem. Jen škoda, že u ní to neskončilo...

    • 9.9.2018  18:35

    Naprosto průměrný a ve své existenci zbytečný film. Proč vznikl? Aby si producenti namastili kapsu? To sice je důvod vzniku mnoha snímků, ale nedávají to alespoň tak okatě najevo. A taky mi není moc jasná souvislost s Jurským parkem, respektive Jurským světem. Už pomalu s nimi tenhle film neměl společného ani dinosaury: ta snaha předvést v každém díle dokonalejšího a děsivějšího zabijáka je směšná, tenhleten rádoby nejděsivější mutant Indoraptor stojí za vyližprdel, to i ten Indominius Rex z předchozího dílu byl lepší. Ale i tak je to pitomost: zlatí tyranosauři a raptoři. Další zoufalá chyba byla přenést dinosaury z tropického ostrova na pevninu, ještě k tomu do pomalu viktoriánského domu, kde je v podzemí obří laboratoř a klece na dinosaury, ovšem pán domu o tom nic neví, i když mu přímo pod barákem bydlí takovejch lidí a zvířat... no to jistě.Samozřejmě, na film se kouká velmi dobře, pravěké a zmutované potvory jsou počítačem i dalšími triky vymodelovány hrozně hezky, děj frčí, není to nuda, Chris Pratt i Bryce Dallas Howardová jsou fajn postavy a celkem jim to spolu ladí... Jenže přes to všechno film jaksi zapomněl být Jurským parkem nebo i světem. To, co se mi tak moc líbilo v původním filmu a co jsem trochu nacházel u předchozího dílu, v Zániku říše není ani náhodou. Ta radost, hravost, blbnutí při vytváření fantastických světů - a miliony dolarů to vydělalo jakoby mimoděk. Zánik říše je čistá kalkulace a nic víc. Úplně zbytečný film.

    • 9.9.2018  18:06

    V zásadě průměrný survival, který sice v některých scénách dovede napnout jak kšandy, ale sám si podkopává nohy hned několika (zásadními) věcmi. Zaprvé je to strašlivé použití CGI, protože film byl zjevně velmi laciný (museli se zaplatit herci) a na triky nezbylo. A to je zoufale vidět. Přijít v roce 2015 s tak trapně nerealistickými digitálními záběry, to je drzost. Opakuju to všude a pořád, když nemám peníze, no tak je lepší netočit než točit trapně. Za druhý dost vadí ta odfláklá stopáž. 86 minut je sympatické číslo, jenže Grizzly zabiják vypadá jako prostříhaný dvouapůlhodinový epický spektákl, z kterého zbylo jen torzo. Nejvíc je to vidět na postavě B. B. Thorntona, ale platí to o většině figurek. Ovšem tady to nevzniklo prostříháním hodně materiálu, alébrž tím, že si tvůrci zoufale nevěděli rady... A za třetí mi vadily zoufale nesympatický postavy v čele s Marsdenem. A i tedy český televizní dabing, ale to je moje chyba, že jsem na tenhle film koukal v sobotu v noci v tv. Takže díkybohu za Aljašku a trochu napětí. Jinak to byl průměrný, stěží 50 procent dosahující ryze televizní film, co by v ní měl zůstat.

    • 6.9.2018  14:34
    Sestra (2018)
    ***

    Zatím lavíruju mezo třemi a čtyřmi hvězdami, rozhodnutí možná ještě upravím, zatím nevím. Film je to totiž zvláštní: zaplaťpánbůh o dost lepší než loňská dvojka Annabelle, ovšem s podobnými chybami. A tou hlavní je vpravdě hloupý scénář (zase Dauberman, proč tomu chlapovi někdo dává práci? Kdokoli viděl Krvežíznivé opice, musí mít jasno). Zase taková tuna klišé: exorcista si nese trauma z minulosti, jak jinak. Náhle se zjevivší hrdina v poslední vteřině, jak jinak. Když už se neví, kudy kam, zjeví se jako deus ex machina v náhodné rakvi kniha: „Třeba nám pomůže.“ Jako z udělání zrovna opravdu pomůže, jak jinak. A plno dalších včetně očekávaných lekaček. Na druhou stranu: je tu titulní jeptiška, která na rozdíl od jiných bubáků nepřestává být děsivá ani v momentě, kdy ji vidíme v plném lesku. V tom selhává spousta dalších hororů, v nichž odhalení strašidla vyvolává spíš rozpačitý úsměv než strach. Tak tahle jeptiška ne. A je tu parádní atmosféra, která vzdává hold klasikám od Hammeru (a těší mě, co tu tak čtu, že nejsem jediný, kdo si toho všiml). Třeba noční scéna na hřbitově plném dřevěných křížů, kdy se jednomu z hrdinů pod nohama válí chuchvalce mlhy vyrobené ze suchého ledu, by dokonale zapadla do kterékoli hammerovky. Ve výsledku: nakonec vlastně spokojenost, ale může za to spíš dojem než kvalita. Proto (zatím) tři hvězdy.

    • 24.8.2018  12:22
    Dubček (2018)
    ***

    Televizní film se všemi klady a zápory, přesto dík slovenské televizi za vznik filmu a České televizi za spolufinancování. Mezi hlavní zápory patří samozřejmě lacinost: nejvíc je to vidět v momentech, kdy před plénem ÚV demonstrují obyčejní lidé - a při detailnějším záběru jich je asi pět. Ale to k televizním filmům tak nějak patří. Osobně mám daleko raději zpracování srpnových událostí ze Sedláčkova Českého století, které se vykašlalo na "prosté lidi" a rodiny funkcionářů a šlo jen po nejvyšších politicích. Tím Sedláček vytvořil strhující drama, ke kterému bylo našlápnuto i zde - ale právě prostřihy na Dubčekovu rodinu děj zdržují. Naopak na rozdíl od ostatních komentujících chválím chytře provedené přechody mezi dokumentárními záběry skutečných událostí a hraným filmem, vůbec mě nerušily, naopak se sem dost hodily. Po stránce obsazení je nutno pochválit casting - Adrian Jastraban do role (pro mě hodně nečekaně) perfektně sedl. Vlastně všechny role byly obsazeny možná méně výrazně než v Českém století (s výjimkou Jiřího Zapletala, co si zopakoval roli Josefa Smrkovského) - mluvím hlavně o Černíkovi, Krieglovi, Mlynářovi, Svobodovi, ale i Bilakovi nebo Brežněvovi -, ale zase o to věrněji směrem k předobrazům. S jedinou výjimkou: zobrazení Husáka mi tu fakt nesedělo. A tedy nejsem historik, nechci se v tom rýpat, ale co jsem tak četl, Husák byl spíš kdysi kamarád s Krieglem, ne s Dubčekem... Ale to je detail a autorská licence si může dovolit ledacos. Výš nehodnotím, něco přes 60 procent film realisticky oceňuje, a hlavně: já nějak nejsem moc nadšenej z "reformovaných komunistů". Nic takovýho neexistuje. Jak říká staré úsloví, jedinej dobrej komunista je mrtvej komunista. A lidská tvář v socialismu neexistuje.

<< předchozí 1 2 3 4 10 20 29 38
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace