Oktavianus

Oktavianus

okres Praha
http://www.tyden.cz/autori-tydne/david-lancz/

56 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 10 20 29 38
    • 25.3.2020  15:51
    Barokní srdce Evropy (TV seriál) (2020)
    ***

    Je to pěkné, ale... stejně jsem zklamaný. Když už nemluvím o tom, že jsem se o svém oblíbeném období prakticky nic nedozvěděl (jasně, baroko se má chápat spíš citem než ratiem, ale když už je o něčem řeč, že to je "barokní krajina", neškodilo by říct proč, čím se to vyznačuje, poukázat na nějaký prvky, zasadit do kontextu), hrozně mi vadila kamera. Ta kamera, kterou tu všichni vyzdvihují. Ty záběry jsou tak moc líbivý, tak moc filtrovaný a tak moc pro efekt, že mě mnohem víc odpuzovaly než okouzlovaly. Škoda. Fakt jsem se na tenhle dokumentární seriál těšil, poctivě ho sledoval, ale podruhý už to neudělám. Jedno plus zmínit ale musím: frackovitý hlas Vojty Dyka mi nevadí, ale velmi příjemně mě překvapila Vilhelmová, která když se nepitvoří, dá se velice příjemně poslouchat.

    • 6.2.2020  16:18

    Příběh: nula (naprosto o ničem). Myšlenka: nula (a to je "podivuhodná proměna" žen v posledních letech sakra dobrý téma, tenhle film je velmi feministický, což by bylo plně v pořádku, ale jako takový nefunguje). Logika: nula (těch pitomostí...!). R-rating: nula (jo, je tam jedna "sadistická" scénka, ale cudně mimo záběr). Záporák: slabota (když je Ewan McGregor jakože drsnej, je to zoufale nevěrohodný, mnohem víc mu sedí ta gay poloha roztančeného padoucha). Postavy: jedna (Harley je naprosto boží, ostatní stojí za hovno, do jedné, kušostřelkyně nebo policajtka jsou naprosto k ničemu). Výsledek? Ten film je tak moc cool! V akčních scénách je to prostě fantazie, nevím, kterou vyzdvihnout víc, snad jak Harley "vystřílí" policejní stanici... nebo vlastně jakákoli další. Plus fantastická hudba, plus humor, plus kýble komiksové nadsázky. Výsledek? Vizuál nepředčil obsah, jak jsme na to ostatně zvyklí, ale naprosto dokonale ho překryl. O třídu výš než stejně slepený (a nepovedený) Suicide Squad včetně flashbacků, představování postav a podobně. Objektivně? Dvě hvězdy a ani o procento víc. Subjektivně? Pálím čtyři.

    • 27.12.2019  21:31
    Čarovný kamínek (TV film) (2019)
    odpad!

    Nečekal jsem zázraky, ale tohle bylo ještě horší. Hrozná blbost. Všichni zlí chtějí žít ve městě, všichni hodní chtějí žít na vesnici. Tak určitě. Samozřejmě je správné věnovat se čím dál víc aktuálnějšímu ekologickému tématu, rád bych za to připsal plusové body - ale proč je film natočený tak strašně nudně? A tahle pohádka byla extrémně nudná. Zlý mladý hrabě se v desáté minutě rozhodne, že vykácí les, a do 45. minuty jen opakuje: "Vykácíme les. To bude nádhera." A ani pak se nic nestane, protože mocné síly lesa dokážou proti kácení lesa jen poslat vlky, na které stačí jediný výstřel, a tak největší úspěch lesních králů je pomocí ukňouraného čarovného dítěte (asi skřítka nebo co to bylo) přesvědčit uvědomělou mládež, aby napráskala hraběte jeho otci. Jo, tomu říkám lesní božstva. Fuj tajbl. No, a když tak nad tím přemýšlím, tak vlastně i titulní čarovný kamínek tam byl celkem dost k ničemu, většinu filmu byl ztracený a úplně na nic. Celkově srovnání s Avatarem kulhá, protože i ty lesní potvory se objeví v pár záběrech a jsou úplně stejně nedůležité jako kamínek. Slovenský herecký ansámbl navíc ani neumí hrát, což bilo do očí (ono obecně, když se v jakémkoli filmu nejpřirozeněji jeví herecký výkon Pavla Kříže, víte, že ten film je po herecké stránce průšvih), český dabing taky body nepřidal... přesto jsem tu nudu k nepřežití nevypnul a vytrval do velenudného konce. Proč? Zajímalo mě jediné: motivace zlé statkářky, která se strašně moc těšila, až provdá zlou dceru a ta konečně potáhne z domu. Výsledek? Nedočkal jsem se. Těšila se na to, protože... se těšila. Bez vysvětlení. Nerad dávám pohádkám odpad, ale tady není o čem přemýšlet.

    • 24.10.2019  11:01

    Strašnej průšvih. Vejdělek stvořil zas další vejdělkovinu - nudnou, humoru prostou a zaměnitelnou s jakýmkoli svým výtvorem. Bohužel. Že s knižní předlohou tato Poslední aristokratka nemá kromě jmen postav a faktu, že restituovali zámek, nic společného, by nevadilo tolik, kdyby vzniklo něco zábavného a vtipného. Ani omylem. Zatímco Bočkova tetralogie je napsaná v duchu fantastické nadsázky jako vystřižené od Švandrlíka, film se bere vážně, takže do něj vůbec nezapadají nerealistické postavy na hraně karikatury a trapnosti, a vůbec nedává smysl. Spoustu blbostí z filmu vypsal do své recenze František Fuka, takže ho nebudu tady papouškovat, jen dodám, že jak s ním většinou nesouhlasím, tady má bohužel pravdu. Přemýšlím, zda je co vyzdvihnout - snad možná příjemnou vánoční atmosféru, fajn soundtrack složený z mozartovské klasiky (teda do naprosto zrůdné titulkové písničky od No Name - jak v kině vždy sedím do konce titulků, tahle příšernost mě snad poprvý vyhnala ze sedadla dřív), milé překvapení v podobě přesvědčivé Yvony Stolařové - a tím to hasne. Humor z nefunkčních pokusů o hlášky, trapné postavičky jako z Účastníků zájezdu, naprosto debilní rozuzlení zápletky s prodejem zámku, dokonce přišlo i zklamání z jindy skvělé Smutného kamery - v Aristokratce se opakují stereotypní letecké pohledy na zasněžený zámek a tím to hasne, prostě bez nápadu. Tak na mě ostatně film působil celkově: jako kdyby se Vejdělek, Smutný a prostě všichni u natáčení nudili, odvedli povinný standard s vidinou "vyděláme prachy na zfilmování bestselleru, takže je jedno, že to bude debilita, kvůli názvu na to lidi stejně přijdou" a honem domů. Když jsem se při novinářský projekci začal nudit fakt už strašně moc a poprvé se podíval na hodinky, vyděsilo mě, že uteklo teprve 30 ze 110 minut stopáže. A to je fakt průser.

    • 27.9.2019  22:19
    Joker (2019)
    ****

    Upřímně takové nadšení nesdílím a ke čtyřem hvězdám se přikláním až po hodně dlouhém mučivém váhání, reálné hodnocení osciluje mezi třemi a čtyřmi. Totiž "filmařsky objektivně" je na Jokerovi všechno dobře - moc se mi líbilo retro ladění s hudbou, promyšlené prokreslení hlavního antihrdiny a hodně dirty vizuál. Na druhou stranu jsou někdy ty tragické události, co se Arthurovi dějou, až moc okaté, některé vysvětlující scény příliš doslovné a trochu mě uráží, že mi je tvůrci museli ukázat, aby mi to došlo, když to bylo zřejmý i tak (nejkřiklavěji třeba dějová linie se sousedkou Sophií, ale je toho víc), hodně otravné je poselství o zkaženosti světa ve stylu "ti bohatí můžou všechno a na chudý lidi serou". Tohle moralizování mě ubíjí víc než Joker s nůžkami v ruce. (Mimochodem, znalci Batmana, kolik má tady být Bruci Wayneovi? Deset let? Pokud je Arthuru Fleckovi nějakých pětačtyřicet, tak se coby Batman a Joker střetnou v době, kdy je Joker důchodce...?) Naštěstí má film Joaquina Phoenixe. Nevím, zda jde o jeho životní výkon, ale je fantastickej a moc si říká o Oscara. Jde z něj psychopatická hrůza od první chvíle a znepokojení každou scénou narůstá, jeho vychrtlý tanec bez košile, kdy mu všude lezou kosti, je směšný, fascinující i odpudivý zároveň... Pro něj slovo dokonalost rozhodně platí. Ale jinak jsem po tak obrovském hypu maličko zklamaný. Fascinující poslední půlhodině, kdy se Joker konečně stane Jokerem se vším všudy (a u které jsem se přistihl, že se nadšeně usmívám stejně jako titulní klaun, protože to jsou extrémně skvělý scény), totiž předchází hodina a půl, která je pomalá. Velmi pomalá. Jak tu čtu, ledaskomu to vyhovuje. Mně ne. Já se průběžně díval na hodinky, kolik času sakra ještě zbývá, a vlastně se chvílemi dost nudil. Takže teď mám nutkání změnit hodnocení jen na tři hvězdy. A asi to ještě párkrát změním.

    • 26.9.2019  12:54
    LOVEní (2019)
    **

    Romantický film tak moc dokonale podle šablony, až to trochu vzbuzuje odpor. Karel Janák dodržuje všechna žánrová pravidla naprosto dogmaticky, bez jakékoli špetky invence, že se dá předvídat zdaleka nejen to, jak celý film dopadne, ale scéna za scénou včetně trapných klišé jako zpěv na veřejnosti nebo běh městem, aby se něco zachránilo... LOVEní je kdoví proč žánrově zahrnuto jako komedie, což mi tedy není jasné, z jakého důvodu - vedle jednoho zajímavého (Malá pardubická), jednoho úsměvného (hradecko-pardubický vtip) a jediného opravdu vtipného momentu (postava Jarouška Plesla, za což ale může hlavně Pleslovo geniální herectví, s jakýmkoli jiným hercem by ta scéna skončila tragicky trapně) se není čemu smát. A že negativ je fakt dost... když opominu skutečnost, že spousta věcí scenáristicky nedává smysl (včetně výchozí premisy - proč by doprdele šla hlavní hrdinka bydlet s "nevlastním bratrem", kterého vůbec nezná, když je jí zatěžko bydlet s nejlepší kamarádkou?), což je hloupé, ale ještě ne otravné, tak fakt otravný jsou především karikatury postav ztvárněné Romanou Goščíkovou (která zoufale přehrává a hrát vůbec neumí, ale jasně, je to režisérova manželka), Evelyn Kramerovou (afektovaná, nerealistická a strašně směšná postava - že by protivná tlusťoška měla být vztahovou rádkyní, haha, tak určitě) nebo Veronikou Žilkovou (v momentě, kdy vytáhla samopal, bylo jasný, že tenhle film bude průser). Ostatně, i Ester Geislerová je unylá jak leklá ryba, ale dobře, mohl to po ní chtít režisér. Jasně, v seznamkách jsou hodně divný lidi - ale ne karikatury. A LOVEní víc než nepovedené karikatury nenabízí.

    • 26.9.2019  11:59
    Zádušní oběť (TV film) (2017)
    ***

    Není smutný, že i když v případě Zádušní oběti nejde zrovna o nejpovedenější televizní dílo, pořád je lepší než většina filmů, která míří do kin? Herecky velmi dobře zvládnuté (vedle všemi opěvované Evičky Josefíkové je nutné vyzdvihnout i pro mě zcela neznámou Ági Gubíkovou i - nebudeme si nic nalhávat - poprsí Viktorie Čermákové, které je v jejím věku mimořádné), horší to je se scénářem, který se společně s postupující stopáží rozplizává do neurčitého patvaru. Škoda, protože začátek (zhruba do poloviny filmu) je skvělej, atmosférickej a hutnej, jenže co se stane potom... třeba nevyužitý a de facto zbytečný motiv té jakési satanistické společnosti je nejkřiklavějším příkladem. A bylo jich tam víc. Je to prostě škoda. A k poznámkám o antisemitismu musím dodat jedinou věc: docela se ztotožňuju s postoji židovských vojáků z prostoru budoucího Státu Izrael po druhé světové válce, kteří nedokázali pochopit, že šest milionů jejich soukmenovců šlo do plynových komor jak ovce na porážku bez náznaku odporu. Příslušníků národa, který vytvořil Mosad a Šin Bet, patrně nejlepší a nejtvrdší zpravodajské služby na světě! Jsou chvíle, kdy válka prostě smysl má.

    • 26.9.2019  10:48

    Je Vandam jenom nepochopené a nemilované dobračisko, takový smutný rváč, anebo agresivní, militantní a xenofobní opilecký hovado s komplexem, že ho vyhodili od policie, a tak šikanuje svoje okolí a s kýmkoli se popere prostě jenom proto, že se mu nelíbí? Výklady jsou možný oba a oba sedí, za sebe se přikláním spíš k tomu druhýmu, jakkoli je Hynek Čermák v roli Severkou otřískanýho rváče fakt cool a ty drsný role mu neskutečně sedí. Tak jako celej casting - Katka Janečková je jako výčepní naprosto přesná a velmi mile mě překvapil Jan Cina, z kterýho roste čím dál lepší herec, takže když mu budou chodit takovéhle role (a ne přihlouplí pohádkoví čerti jak v Čertím brku), můžeme se těšit na velký věci. Ale to je právě to - kromě několika malejch lapsů ve scénáři Národní třídě není moc co vytknout, vizuál je skvělej a hudba, šmrncnutá německou scénou, dokonale sedí. Jako další zde ale mám problém s vyzněním filmu. A to nejen v obhajobě typu člověka, jako je Vandam, ale s obhajobou jeho světa: světa frustrátů, zaprděně toužících po neměnnosti. A fakt si nemyslím, že filmem "nastavené zrcadlo doby" ukazuje současný společenský stav. Jakkoli současnýho premiéra i prezidenta považuju za sráče první kategorie, opravdu tu od revoluce nešlo všechno do prdele, právě naopak, a aktuální prezident a premiér jsou dočasným produktem zrovna těchto frustrátů. Film neukazuje současnou společnost, vůbec ne. Ukazuje jen plno klišé - o politice, společnosti, bohatých a chudých, developerech... a dokonce i o rodinných kořenech, čemuž Národní třída dává velký důraz. Jenže synové fakt nejsou jak jejich fotrové, vymlouvat se na to je k smíchu. A ani tak nekončí.

    • 20.9.2019  22:18

    Já taky nemám rád děti, takže tohohle francouzskýho Santu dost chápu. Ale režiséra Alaina Chabata už ne. Tím, že do hlavní role obsadil sám sebe, udělal Santu mimořádně nesympatickým. Navíc ho daboval Pavel Zedníček a jako... nezvykl jsem si na to. Navíc Vánoce a spol. trpí všemi neduhy francouzských komedií, které ve snaze o bláznivost přestávají být veselé. Když se na jakoukoli francouzskou komedii podíváte v dospělosti bez nánosu nostalgie z dětství a nejste úplný retardi, dojde vám, jaký to jsou kraviny. A od 60. a 70. let se nezměnily. Jo, občas se fór povede, vůbec nejlepší jsou okamžiky, kdy se Santa, střetává s realitou světa lidí. Že když se nečekaně zjeví u někoho doma, může se dočkat rány pěstí. Že se v obchodě musí platit. Že dětičky nejsou sladce spinkající andílkové, ale ukřičené bestie. Takže vtipné momenty jako Santovo centrální zamykání saní na dálku nebo závěrečný "skoro polibek" mezi policisty naneštěstí vyvažuje množství klišé a předvídatelných okamžiků. Klidně by se dal označit za instantní vánoční film: kdokoli čeká cokoli nového, má smůlu. Všiml jsem si ale jiné věci. Vánoce a spol. se obejdou bez vulgarismů. Všimněte si, v nových českých pohádkách se to nadávkami jen hemží, tenhle film je skoro balzám pro uši. Nicméně... to je trochu málo.

    • 20.9.2019  22:04

    Přijde mi vtipný, že Martin Horský u tohoto filmu režijně debutoval, a přitom nejvíc vyhořel v tom, co už párkrát v životě dělal, tedy jako scenárista. Hlavně dialogy trhají uši, jak při pokusech o humor znějí nerealisticky, a mnohdy přecházejí do skutečně trapných okamžiků. Když se řeší ztráta panictví nejstaršího syna Kostkové pomocí glos mladších sourozenců ("Chce se s ní rozejít, protože mu nechce dát. Sice nevím co, ale já bych taky nechtěl být s lakomou"), styděl jsem se za Horského. A hodně. Podobně jako když trénuje navlékání kondomu na okurku (v kolika filmech to už bylo?) nebo při hláškách "dnes je středa", tedy den soulože, což mohlo bejt vtipný v Kdo chce zabít Jessii? objevila poprvé. Ale to už je víc jak padesát let. Podobně bolí z prstu vycucané zápletky. Co se romantické linie týká, už po 20 minutách je jasno, jak to celé dopadne, když se hrdinové přirozeně spárují, jen se čeká další hodinu, během níž dojde i k povinnému dílčímu rozkolu, aby na konci všechno dobře dopadlo. A protože ty rozkoly jsou u každého páru nějaký, jejich seřazení hned za sebe působí neúmyslně komicky. Jako by měl režisér šablonu a pouze doplňoval dílky skládačky. Do ní patří otravný product placementu, klišé o ženských a mužských světech, videoklip o běhání s motivační písničkou, pár instantních mouder... zkrátka čekat od filmu jakoukoli originalitu nejde. Na to jsou všichni čeští tvůrci příliš zbabělí. Naštěstí se občas vtip podaří; na svědomí ho má výlučně mužská část ansámblu, a všechny herečky opravdu působí jako rodina. Snad až na naprosto nesmyslný castingový fail složení dvojice Veroniky Kubařové a Martina Hofmanna, protože ti k sobě nepasují ani v nejdivočejší fantazii. No jo, no. Ale navzdory obrovskýmu množství chyb a přehmatů dobrej pocit po zhlédnutí zůstává. A možná jsem sentimentální, ale stačí mi to na tři hvězdičky.

    • 20.9.2019  21:42

    Geniální. Jednoduše fakt geniální a je mi docela líto všech, kteří na Jarmuschovu hru nepřistoupili a nebavili se taky. Mrtví neumírají, a to je nutné si uvědomit, není standardní parodií na zombie horory, případně parodií a svébytným filmem zároveň (jako senzační Shaun of the Dead). Tenhle film je čímsi jako metaparodií na špatné zombie filmy. A protože jich je dost, je z čeho brát... Počínaje příšernou titulní odrhovačkou, která hraje všude, protože přece "je to ústřední song filmu", po schválně toporné herectví jinak špičkových herců, naprosto geniálně idiotské dialogy opakující stejné vtipy (a že humor je řádně suchý, suchý jak bondovské martini - líp by ten koktejl nenamíchali ani sami Britové), trocha ekologie, ale ne nějak přehnaně, vlastně taky slouží skvělým fórům o přemoudřelých dětech v (nejen) zombie filmech. A čím víc děj postupuje, tím jsou režisérovy nápady ujetější a ujetější a pořád to graduje, takže ve chvíli, kdy se herci na plátně baví o tom, kdo četl kolik ze scénáře a že "Jim je kokot", může se zdát že dál to jít nemůže. Ale Jarmusch dokazuje, že může, jak vzápětí dokáže Tilda Swintonová. Když je řeč o hercích a jejich mimořádně špatných výkonech, strašně mě mrzí, že je stopáž tak krátká, protože kromě Billa Murraye a Adama Drivera mají všichni spíš jen štěky. Což je škoda - každá postava by si zasloužila mnohem větší prostor, ať už Selena Gomezová s Austinem Butlerem (moc mě potěšilo, jak oba dopadli, moc), rozkošnej rasista Steve Buscemi (Make America white again!) nebo shledání po letech s Dannym Gloverem... Jim Jarmusch mi tímhle filmem letos připravil připravil jeden z nejsilnějších kinozážitků, který dokázal trumfnout už jen Tarantino.

    • 19.9.2019  13:49
    Mladý papež (TV seriál) (2016)
    ****

    Největší seriálové překvapení poslední doby - a to jsem Mladého papeže sledoval trestuhodně až tři roky po jeho vzniku. Ale zato hned třikrát za sebou, protože mě dlouho nic tak nevzalo. Pomalé tempo neuspává, naopak - každá scéna je maximálně hypnotická a magická a nutí mě chtít vědět, co bude dál. Když je třeba, dojímám se (u scény Pope's Love Letters jsem byl naměkko jak snad nikdy), když je třeba, směju se. Což je prakticky u každé papežské audience, z nichž nejlepší je setkání Pia XIII. s italským premiérem, kterého si namazal na chleba, a taky s grónskou premiérkou. Skladbu Senza un perché od Nady od té doby poslouchám skoro pořád - a vlastně i teď, když tohle píšu. Takže nemůžu zapomenout na senzační soundtrack. Jasně, ne všechny díly jsou dokonalé, dějová linka se starým kamarádem kardinálem Dussolierem mě jako jediná moc nebavila, ale to jsou detaily. Vedle perfektní Sorrentinovy režie a parádního scénáře je nutno vyzdvihnout práci s postavami: osobně mě nejvíc bavily tři. Vedle Lennyho Belárda pak (asi nepřekvapivě) kardinál Gutierréz a hlavně camerlengo, kardinál Voiello. A pro mě jako pro někoho s trochu složitějším vztahem ke katolictví (ovšem nutno zdůraznit, že složitější z pozice katolíka, nikoli bezvěrce) mimořádné hluboké, nutící k zamyšlení nad otázkami věrouky a - vzhledem k tomu, co tu od ostatních čtu, možná překvapivě - mě to mnohem víc přivedlo zpět ke katolictví než naopak. Už se nemůžu dočkat podzimního Nového papeže.

    • 19.9.2019  13:28

    Přidat k osmi stům další zbytečný komentář skoro nemá smysl, protože řečeno bylo vše, co být řečeno mohlo. Tak jen ve zkratce: naprosté nadšení. Po letech beru Tarantina zpět na milost, a to nikoli jenom kvůli stejnému fetiši. Tyhle filmové šedesátky jsou tak moc krásný a tak moc zářivý, že se chci vrátit v čase a prostě je zažít taky. "Špinaví zasraní hipíci" jsou všeobecně vykresleni jako naprosté zlo (což podtrhuje i hudba, která je věrně dobová, ale v soundtracku se neobjeví snad žádná hipísácká písnička, jen tehdejší čistej mainstream), za což velkej palec nahoru. DiCaprio hraje jako král, byť ho lehce zastiňuje Pitt, ale to proto, že role Cliffa Bootha byla prostě napsaná zajímavěji - jinak Leonardo fakt předvádí úchvatnej hereckej koncert. A Sharon Tateová je tu fakt k sežrání a ty z množství odkazů a narážek, které jsem pochytal, mě hodně zahřály. Těch 162 minut je fakt málo, chci další a další příběhy Ricka a Cliffa! A jelikož všechno další tu napsali jiní, omezím se jen na to, že si jdu koupit plamenomet.

    • 19.9.2019  13:18
    Přes prsty (2019)
    **

    Poté, co jsem viděl Román o pokročilé, si už dám velkej pozor, než o nějakým filmu prohlásím, že je sexistickej. Jinak by to totiž rozhodně platilo i o Přes prsty, kde je Langmajer naprosto ukázkovej šovinistickej macho. A s takovou vizáží bezdomovce se prostě nechce věřit, že by tak snadno sbalil holky typu Hřebíčkové nebo Nesvačilové. Ale to se dostáváme k hlavnímu problému: a tím je scénář. Budu jen papouškovat, co už tu bylo řečeno, ale právě na tomto filmu bylo strašně vidět, jak Kolečkovi chybí Prušinovský (nebo jiná autorita ještě nad Kolečkem, která by jeho sepsané vlhké sny kočírovala). Scénář je tak moc plný klišé, že mě po zhlédnutí filmu bolelo za krkem, jak jsem nevěřícně kroutil hlavou. A stejná klišé obsahují i režijní prvky: Kolečko prostě něco viděl v televizi, takže nabyl dojmu, že určité scény "tak točit má". No, nemá, co zafunguje jednou dvakrát, už napodesáté nebo posté prostě nefunguje. A taky - a to mě zrovna u Kolečka překvapilo nejvíc - nefunguje humor. Aspoň to jsem myslel, že tenhle úchyláček má zmáknutý, a až teď se ukazuje, že za humor můžou spíš další tvůrci než samotný Kolečko. Takže pokusy o hlášky, které hercům ani herečkám prostě nejdou přes pusu, nejsou vtipný - jo, natočit komedii se správným timingem vůbec není lehký, naopak. Když se v kině Lngmajerovým sexistickým vtípkům chichotá jen herečka na plátně, zatímco publikum je zticha, něco je blbě. Naštěstí se film pomalu, ale jistě rozjíždí. První polovina je fakt špatná a nic se v ní neděje, což se v druhé půli přece jenom zlepší, jakkoli je rozuzlení jasné na míle dopředu. A taky - a to už na sexistickou vlnu najedu taky - se na Hřebíčkovou i Nesvačilovou hrozně pěkně kouká. Takže abych to zkrátil jedním slovem: zklamání.

    • 19.9.2019  12:52

    Šel jsem na film Ovečkou Shaun zcela nepolíben a byl nečekaně překvapený, jak moc jsme se bavil. A to nejen záplavou popkulturních (ovce obědvající na traverze jako slavná fotka zedníků na rozestavěné budově Empire State Building mi zůstane v hlavě ještě hodně dlouho) a hlavně sci-fi odkazů (od těch prvoplánově nejzřetelnějších jako Vesmírná odysea nebo ET mimozemšťan po mnohem nenápadnější narážky na Akta X či Příchozí; napočítal jsem jich na první dobrou přes dvacet, vidět to znovu, bude jich daleko víc, určitě jsem ledacos přehlédl), ale hlavně humorem: milým, nevtíravým a třeskutě vtipným. Škoda snad jen maličko dojáku, tolik povinného pro animáky: přestože "dojímavá scéna" trvá asi dvacet vteřin, bylo nutné do ní hned naroubovat melancholickou písničku, aby se to ještě podtrhlo? Dost to vyrušilo rytmus bláznivin, kterých je jinak Farmageddon ne plný, ale úplně přecpaný. Normálně mám nutkání (které si ve chvíli volna rozhodně splním) pustit si seriál nebo předchozí film Ovečky Shaun, což bych nečekal, že ve svým věku někdy řeknu. Ale rozhodně jo. Béé.

    • 19.9.2019  12:06

    Vzpomenete si, kdy naposledy Jiří Adamec natočil nikoli televizní, ale celovečerní film? Ano, správně, nikdy. A u toho mělo zůstat. Když sám vystupuje ve scéně, kde jeho postava jménem Adamec (a poslouchá u toho příšernou píseň Můj čas ze Sanitky, haha, asi humor) vypouští mezi lidi splašky, aby nakonec sám skončil celý od hoven (jasně, až na to, že z hadice zjevně teče jenom voda), je nejlepší metaforou celé jeho tvorby. Celý film působí jako jeden dlouhý díl Pojišťovny štěstí, čemuž nahrává i strašná hudba, které napsala slova jeho manželka - doufal jsem, že výstupy této sporťačky na hudebním poli byl jen omyl, no, tak zjevně nebyl. Léto s gentlemanem je v první řadě strašně špatně napsaný film. V mnoha scénách si odporuje a děj nedává smysl, scénky mající ukazovat "kolorit chatařského života" jsou úplně navíc a fakt nevím, proč tam jsou... snad aby se natáhl děj na celovečerní stopáž...? Už vůbec nechci hodnotit základní premisu, že "všechno je lepší než rozvod", protože bych byl leda tak vulgární. Jasně, čert vem životní štěstí nebo spokojenost, jednou sis vzala debila, tak holt s ním musíš vydržet až do hořkýho konce. Tak tuhle odevzdanost a českou neschopnost přijmout zodpovědnost za vlastní osud z duše nenávidím. Navíc film ani není vtipný, což na to, že má jít o komedii, je celkem průser. Ale humor tam opravdu není ani náznakem. Jestli to mělo být těch několik geronto-sexistických rádobyvtipů, no tak to teda potěš. Všichni navíc v tom filmu pálí za Alenou Antalovou, což teda vůbec nechápu proč, život se jí ve strhané tváři podepsal tak hrozivě, že matku Lucie Vondráčkové jí klidně věřím. A propos, Vondráčková. Škoda, že jí nikdo neřekl, že není herečka, protože tak zoufalej nehereckej výkon jsem dlouho neviděl. Skoro jako Martin Kraus, kterýmu pro změnu není ani rozumět. Ostatní na tom s výjimkou Igora Bareše ale nejsou líp, i sám Hanzlík, a to ho mám hodně rád, je s rozhalenou bílou košilí k pupku spíš k smíchu a dýchavičně nemůže ani pořádně nastoupit do auta. A vlastně se v celém filmu nic neděje. Tak proč tak vysoký hodnocení? (Ano, dvě hvězdy je horší průměr a v zásadě vysoké hodnocení.) Asi za to, že zvlášť teď, s koncem léta, na mě to v zásadě pohodový léto ve filmu nostalgicky padlo. Ta atmosféra Šrámkova Splavu a letních lásek tam prostě je, stejně jako touha po štěstí a pocitech znovunabyté svobody. Škoda, že ty pocity závěr zašlape do země. A taky a hlavně: jednu hvězdu čistě za osobní vzpomínku na vlastní letní románek s jednou starší dámou s odrostlými dětmi v nefunkčním manželství, ke které jsem se v myšlenkách při sledování Léta s gentlemanem pořád vracel.

    • 19.9.2019  10:52

    Pokud Román pro pokročilé není nejvíc sexistickej film české kinematografie vůbec, je to rozhodně nejsexističtější českej film, kterej jsem kdy viděl. Ze všeho nejvíc v tom vynikají samozřejmě Etzler s Vašutem, jejichž postavy jsou vyloženě slizce oplzlé a vzbuzuje to ještě nechutnější dojem než u gerontofilního letošního Léta s gentlemanem, kde ten sexismus byl jenom hloupý. Marek Vašut opět hraje svoji jedinou roli světáckého chlapáka, kterému k nohám padají všechny ženy, akorát je to pořád na jedno brdo (kdy jste naposledy viděli Vašuta v jiné roli?). Film je ale průšvih i z jiných stránek. Třeba hudební, kterou zajišťoval Martin Maxa (taky mě překvapilo, že - minimálně umělecky - ještě žije. A zní pořád stejně unyle jako před skoro dvaceti lety v dobách největší "slávy" písně C'est la vie), nebo co se týká scénáře, protože postavy jsou špatně napsané karikatury v čele s ožrale-oslizle-nechutným bratrem hlavního hrdiny v podání Mirka Etzlera, děj celkem vykrádá zahraniční romantické komedie třeba s Tomem Hanksem a Meg Ryanovou a snaha o hlášky a humor je zoufale křečovitá. Buď to jsou otřepané staré vtipy, které všichni znají, nebo jsou šroubované a komplikované a nefungují, protože timing se taky musí umět. Kapitolou samou pro sebe je product placement, kterej zoufale nenávidím (pořád tvrdím, že když někdo nemá peníze na to, aby točil bez něj, tak ať radši netočí vůbec). Tady PP vedle mnoha dalších reklam dosahuje vrcholu, kdy na svatbě chválí ženichův oblek vyloženě reklamním sloganem, což vyvolává úplný WTF dojem. A být majitelem hotelu Monínec, jsem zděšen, protože po takové reklamě bych na to místo nepřijel, ani kdyby mi za pobyt chtěli sami zaplatit. Takže za co ta jedna hvězda? Jednak existují i horší české filmy a škála pěti hvězdiček neumožňuje takový rozptyl, jednak je na filmu sympatické to, že si na nic nechce hrát a má to být jen nevázaná taškařice bez jakékoli ambice (ovšem jasně, i taškařice se musí umět), jednak za některé scény, které se docela povedly a jako kdyby vypadly z vaudevillů francouzského typu (třeba když v závěru dojde k profláknutí jedné zápletky, vedle sebe stojí hrdina, jeho exmanželka, bratr, syn a hotelová recepční, všichni melou jen to svoje a vzniká nádhernej chaos jako třeba od Feydeaua nebo Vebera). Víc mě ale už nenapadá.

    • 18.11.2018  17:20

    Jestli je film v něčem silný, je to především v příjemné předvánoční náladě, která se táhne celým filmem. A nijak ji nekazí, že hned na začátku předpokládaná hlavní postava umře, takže v rodině je (pochopitelně) docela smutno. Ale proto, že do vyšetřování se pustí všichni a každý po svém, přicházejí na jiné myšlenky a nevadí to. Tolik k plusům. Mínusů je však mnohem víc. Především v tom, že tento film má být komedie, což předpokládá humor - ale ten jaksi chybí. Jestli se někdo nesměje jen proto, že celoživotního plešouna Hynka Čermáka vidí jako zastydlého rockera s dlouhými vlasy (a nechutně připomíná Ladislava Jakla, brr), moc legračních věcí ve filmu nenajde. Dvojice policistů na sledovačce s ptačími jmény, takže dochází k záměnám při hlášení do vysílačky „tady orel, tady orel", ruský gangster nebo úchylný sex mezi oplzlým ředitelem školy se starou ošklivou učitelkou - to všechno má být vtipné. Jenže není. Fakt není, humor je to křečovitý, místy až velmi trapný a jako podle špatné učebnice současné bídy trapných českých komedií, fóry na úplně stejné brdo jsou v každém českém filmu - bohužel. Vedle toho zaniknou i zajímavě napsané postavy vdovy nebo korunní svědkyně. Jasně, ani kdyby tam ten "humor" nebyl, stejně z filmu vánoční klasika nebude, ale mohl z toho vyjít fajn zimní příběh. Jenže... ten "humor" tam je.

    • 18.11.2018  17:05

    Největší problém Grindelwaldových zločinů je především v tom, že se jedná o typickej „prostřední“ díl. Nikde nezačíná ani nekončí, nic moc se v něm nestane a zatímco jednička představovala fantastická zvířata, dvojka představuje lidi. To je vše. Od úvodního Grindelwaldova dechberoucí útěku z vězení úroveň celého spektáklu jen klesá, a jakmile se retrospektivními scénami začne řešit minulost jednotlivých hrdinů, vrcholících v závěru scénami jako z Cimrmanovy Hodiny pravdy, převládá velmi rozpačitý dojem. Stejně tak mi dost vadila vlastně zbytečná účast hrdiny celé série, Mloka Scamandera – kdyby v tomto filmu nebyl, na děj to nemá žádný vliv. Naštěstí má film řádně temnou a dospělejší atmosféru, kterou David Yates umí, hodně připomene jeho poslední díly Harryho Pottera. S tím souvisí i krátká návštěva Bradavic doprovázená původní hudbou, která mě moc potěšila, tak jako hra s potterovskou mytologií a uvedení na scénu Nicolase Flamela nebo Nagini(ho). Jen doufám, že si Rowlingová uvědomuje, jak moc závěrečným "rodinným twistem" riskuje a celou mytologii nepostaví na hlavu. Ale především: je tu fantastický záporák. Johnny Depp po hodně dlouhé době ukázal, že v něm něco ještě je a není to jen věčně sjetá troska, navíc Grindelwald není stejně prvoplánový padouch jako Voldemort. Jeho postava naznačuje hlubší vývoj i ve vztahu k Brumbálovi – až dostane Jude Law prostor, máme se v dalších pokračováních na co těšit. Jenže to bude nejdřív za dva roky. Pak budou Grindelwaldovy zločiny dávat smysl v celku. Jako samostatný díl... mě to zklamalo.

    • 17.11.2018  23:01

    Pravda je, že ztvárnění královského paláce a jeho obyvatel je fakt hodně sladký. Napomáhá tomu i vzhled hradu, který dost výrazně kopíruje nadýchanou podobu moskevského chrámu Vasila Blaženého v Kremlu. Že by šlo o alegorii říše, trpící pod domnělým nebezpečím, a tak sama začne nesmyslně zbrojit...? No nic. Lze se taky pozastavit nad překladem, dialogy jsou mnohdy kostrbaté, některé výrazy zbytečně knižní a obraty zastaralé, v dalším dialogu se rozhovor odehrává normálně a s moderními výrazovými prostředky... Ale mnohem důležitější je, že celé dílo je okouzlující tím správným disneyovským způsobem. Z plátna dýchá duch doby starých pohádek, první setkání s démonickým myším králem rozhodně stojí za to, a vůbec mě celý přeslazený kouzelný kraj jako z klasické disneyovky fakt bavil. Velkým plusem je fakt, že Mackenzie Foy je stejně stará skoro jako její postava, a Keira Knightley je ve všech svých polohách Cukrové víly rozkošná (ostatní herci předvádějí jen takovou rutinu, mám pocit, že třeba Helen Mirren to moc nebavilo). A úplně nejlepší je, že film naladí na blížící se Vánoce. I díky melodiím z Čajkovského - škoda, že neměly větší prostor. PS: Na nářky chytrolínů, že louskáček Filip nebo kmotříček ve viktoriánském Londýně jsou ztvárněni černými herci, lze říct jen to, že v pohádkovém syžetu, kdy nikomu nevadí, že se hrdinka setká s myším králem a pobývá ve světě hraček, vyhlížejí tyto stížnosti minimálně nepatřičně.

    • 27.10.2018  14:21

    Kýč. Obrovskej, ale obrovskej kýč. Přemýšlím, z čeho mám cítit tu národní hrdost. Z toho, že jsme si úspěšné sportovce po roce 1948 pozavírali? Tak určitě. Když na novinářský projekci Jakub Bažant mluvil o tom, jak doufá, že na diváka dýchne étos první republiky, a pak film zakončuje jakýsi podivný hudební remix české hymny, nevěděl jsem, zda se nesmát nahlas. Ten film je nepovedenej z vícero důvodů, nejdůležitější je především scénář: Pánové Bažant a Závozda jsou snad dobří sportovní redaktoři, určitě fanoušci basketu, ale jestli něco nejsou, tak scenáristé. Tak tragicky napsané dialogy, jednobarevné postavy (dobře, až na dvě výjimky) - já ty Mirky Dušíny fakt nemusím, a zdejší hlavní hrdina by šéfa Rychlých šípů čestností strčil do kapsy, fuj - nebo přehlídka klišé (netuším, zda se Bažant se Závozdou někdy podívali třeba na YouTube na záznamy starších sportovních utkání, k dispozici mají i archiv ČT. Ale asi ne. Kdyby totiž jo, viděli by, že jak se sportovci na hřištích či palubovkách chovají dnes, se ve 40. letech fakt nechovali). Film chce pokrýt velké časové období, je proto buď špatně napsaný, nebo mizerně sestříhaný, a ten patos a kýč, co z něj odkapává, nepřekousnu. Ale nechci jenom hartusit: jsou tu i dobré momenty, a ne málo. Geniální kamera Vladimíra Smutného (díky němu je Zlatý podraz první český sportovní film, který je fakt dobře natočený), dva skvělí herci (Patrycja Volny je úžasná a Ondřej Malý taky, mohou za to ale hlavně jejich role, jako jediné nejsou jednorozměrné), celá pasáž na mistrovství Evropy ve Švýcarsku, která je (i díky mé oblíbené Alence Dolákové) fakt vtipná. Ale jinak kýč.

    • 27.10.2018  14:03

    Na slavnostní premiéře chvíli před koncem prohlásilo jedno dítko, které sedělo kousek vedle mě: "Babi, pojď domů, mě to nebaví." A tím je řečeno vše. Pokud to nebaví cílovku, tedy malý děti, pak se prostě něco nepovedlo. A tady se toho nepovedlo hodně. Režisér Rapoš na téže premiéře prohlásil, že chtěl "jenom ukázat, že i když mají Češi a Slováci každý svou hlavu, srdce máme stejné". No, to opravdu zobrazil. Jenom to. Už totiž nic navíc. Nebudu tu vypisovat všechny přešlapy jako infantilní a vlastně hrozně prázdnej scénář (takže když má pohádka 100 minut, je to malér), příšerné triky, neskutečnou lacinost každého záběru, špatné ozvučení i špatné obsazení včetně tragického omylu s Karlem Gottem (není to herec a to je strašně vidět, slovensky mluví jednak špatně, tedy s chybami, a jednak je vidět, jak strašně se na to soustředí, takže deklamuje jako v Národním divadle. Což ve spojení s tím, že není herec, vede k herecké tragédii). Hlavou jsem tloukl do stěny ve chvíli, kdy se product placement nacpe i do pohádky (jako ta Marlenka... to bylo moc. Ještě horší než štěk Osmanyho Laffity. Na PP jsem alergickej, ale tohle šlo ještě dál a ještě hůř, než jsem si kdy dokázal představit). Napadlo mě, s kým a jakou musel Rapoš uzavřít dohodu, že tenhle film jde do kin? Svým pojetím a laciností nepatří ani do televize v hlavním vysílacím čase (prokrista, i Troška točí lepší pohádky!), maximálně tak v neděli v jednu odpoledne na ČT 1 mezi nejlacinější studiovky. Ale do kina fakt ne. Jedno jediný pozitivum ale vidím: obsazení princezny Zuzanou Žákovou. Sice tu neměla moc co hrát, ale věřím, že dostane pořádnej scénář, hvězda z ní být může. Talent má a skvěle vypadá (po premiéře jsem z ní nemohl spustit oči). To je ale strašně málo. Ten film je fakt průšvih.

    • 27.10.2018  13:41

    Zatím je to společně s Máří Magdalenou, Prvním člověkem a Halloweenem pro mě film roku. A to i když by bylo co vytýkat: dalo se přitlačit na Freddieho homosexuálních večírcích plných drog a chlastu, že i když se film odehrává během 15 let, nikdo nestárne a v roce 1985 vypadají všichni stejně mladistvě jako roku 1970, že film jen naplňuje šablonu životopisných filmů o muzikantech: nula z nuzných poměrů - start ke hvězdám – pobyt na vrcholu - hvězdné manýry, opouštění svých ideálů – pád dolů – usmíření a velkolepý návrat. Nic nového ani objevného. Jenže těžko to ale scenáristům vyčítat, když se to právě takto (plus mínus, v zájmu dramatického vyprávění bylo nutný pár maličkostí časově posunout, to bych filmu fakt nevyčítal) odehrálo a dohlížel na to i Brian May... Celkově mě to sebralo. Možná proto, že celým filmem zní muzika Queenů, že vystoupení na Live Aid je zrekonstruovaný skoro kompletně, že Rami Malek je naprosto dokonalej Freddie se všemi detaily (nakonec to platí i o ostatních), že ten film má duši. To je ono. Freddie je i podle vlastních slov "hysterická buzna", zároveň tak trochu malý dítě ztracený ve velkým světě, a možná právě ten lidskej dojem na mě zapůsobil nejvíc. Technicky je film taky vynikající - divák je s Queeny pokaždé na pódiu, když hrajou, což ve Wembley před celým světem bere dech. Pasáž z Live Aid je natočena geniálně. A souhlasím s tím, co už tu bylo řečeno: jakmile společně s Mercurym nejen Wembley, ale celý svět roztleskává Radio Gaga, může se jít jiná Gaga i se svým kýčovitým Shallow schovat... Moc často se mi nestává, že bych měl po novinářské projekci nutkání jít na film ještě jednou, až bude v běžné distribuci. Letos jen u Bohemian Rhapsody.

    • 25.10.2018  15:25

    Pro všechny by mělo platit, že je zakázáno hledat promyšlený scénář, složitosti nebo cokoli dalšího. Nic z toho tam není, trojka Johnnyho Englishe je - podle očekávání - úplně stejně prázdná jako hlava hlavního hrdiny. Ale i tak svoje kouzlo má. Protože celý film slouží jenom k pobavení, a to na základě one man show Rowana Atkinsona, který na plátně řádí jako zamlada. Úplně nejsilnější je Atkinson ve chvílích, kdy se zdrží verbálního humoru (ten v žádném ze tří dílů moc nefungoval) a na scénu nastoupí jako klasický Mr. Bean. Taneční vystoupení na diskotéce po nadopování povzbuzujícími léky nebo eskapáda ve středověkém brnění by se neztratila ani ve zlatém fondu beanovských kreací. Jasně, jakýsi náznak vážnosti představuje střet moderních digitálních technologií se starým světem, obrazně vyjádřeným i Englishovým historickým úborem v brnění v závěru, ale tato linka vyšumí – ostatně i ona je ve filmu jen jako kulisa Atkinsonovu bláznění. Podobně jako ne vždy pochopitelné motivace postav a jejich konání. Ta ruská agentka tedy vlastně byla kdo? A proč měla za úkol nejdřív Englishe zlikvidovat? A kdo byl ten hlas s ruským přízvukem v telefonu? A tak dále, a tak dále. Na tom však nezáleží, protože celý film nemá jinou ambici než vypustit na plátno Rowana Atkinsona a nechat ho běsnit, což se vzhledem ke střídmé stopáži a rychle odsýpajícímu ději daří. A to beru.

    • 25.10.2018  15:09
    Climax (2018)
    ***

    Nejsem si vůbec jist, zda se mi to líbilo. Nejsem si vůbec jist, kolik kvalit film vlastně má. Nejsem si jist, zda všechny symboly jsou vlastně symboly - hned na úvod, kdy v televizi sledujeme představení jednotlivých tanečníků, je možné si všimnout knížek kolem. Dobře jsou vidět tituly o Fritzi Langovi, Murnauovi, knihy s názvy Suspiria a podobně... ale nejsem si vůbec jist, zda to mělo nějaký reálný dopad ve filmu a šlo o inspirační zdroje, nebo se jednalo jen o náhodu. Dost se mi totiž při sledování Climaxu vybavoval dialog ze Simpsonových, když si Vočko změnil hospodu a dal třeba židle na strop: "To je PM, dobrý, ne?" - "Co?" - "Postmoderna!" - "?" - "No dobře, samoúčelná úchylárna." A přesně tak na mě Climax působí. Jak jinak si vysvětlit závěrečné (?) titulky, které proletí filmem zhruba uprostřed stopáže? Nepochybuju o tom, že jinde než v kině se na to dívat nedá. Už první půle, kdy se střídaly jednotlivý dialogy, jak by kdo koho chtěl ojet, se táhla. Druhá půle, kdy všichni byli sjetí, se sice netáhla, ale v počítači bych ji nedal, taky by mě nudila. Paranoie a šílenství jsem nějak nemohl uvěřit. A filozofickýmu podtextu, ujasňovanýmu na průběžných rádoby hlubokomyslných citátech, už vůbec.I navzdory účasti Sofie Boutelly, kterou jsem si dosud jako blondýnu neuměl představit, a taková je z ní kočka. Gaspar Noé mým oblíbencem ale fakt nebude. Pokud tento film tak moc ohromil Cannes i - co tak čtu ve zdejších komentářích - Karlovy Vary, je to další doklad toho, proč se podobným akcím vyhýbám a vyhýbat vždy budu.

    • 18.10.2018  14:22

    Dannyho parťáci v důchodu. Potřeba dokázat si, že jste naživu, je silnější než obava z dopadení. Nakonec jak říká sám Brian Reader: "Nebojím se života ve vězení. Bojím se života po smrti.“ Bavilo mě, že film si s kriminálním tématem hraje přesně v duchu britské tradice. Navzdory vypjatým scénám nechybí velká porce suchého humoru, výborný soundtrack, prima jsou i prostřihy s archivními reálnými i filmovými záběry na swingující Londýn z dob, kdy dnešní hrdinové byli mladí (prý je tam i záběr, kde hraje mladý Ray Winstone, ale přiznám se, že jsem ho nepoznal). Scény akčních lotrů a obtížně se pohybujících starců vedle sebe působí nejen komicky, ale i příjemně nostalgicky. A nostalgická je i účast odcházející generace velkých britských herců. Michael Caine, Jim Broadbent, Michael Gambon, zmiňovaný Winstone – k dokonalosti chyběl snad jen Ian McKellen. Všichni jsou přesvědčiví nejen jako nejprve sympatičtí dědečkové, ale i později, když odhazují stařecké masky a na povrch vyplouvají jejich skutečné, ne vždy příjemné charaktery. Na druhou stranu tomu chybí něco navíc, nějaký důvod, proč se na to chtít podívat ještě jednou, aby to nebyla jen - byť příjemná - jednohubka. Hlavně druhá část filmu, kdy dochází k hádkám nad kořistí a falešné hře všech proti všem, je to kapánek zdlouhavé. A proto i když slušné tři hvězdy, pořád jenom tři.

    • 17.10.2018  12:27
    Hovory s TGM (2018)
    ***

    Byl jsem velmi zvědavý, dojem je nakonec spíš rozpačitý. Vlastně takový nemastno neslaný. Vzhledem k formátu je stopáž 80 minut možná zbytečně moc. Protože na začátku Čapek přijde za Masarykem, mluví spolu, pak Čapek odejde. A to je celé. Jistě, čekat něco jiného by bylo bláhové, ale tím, že filmu chybí jakýkoli dramatický konflikt (že se Masaryk na poslední chvíli zasekne a odmítne knihu Hovorů vydat, totiž konflikt vlastně nevyvolává, stejně jako to, že se po jedné prezidentské poznámce Čapek malinko urazí), je to jen o mluvení. Zajímavém mluvení, bezpochyby, ale jen mluvení, takže i pouhých 80 minut je příliš. Srovnání s Českým stoletím se už kvůli osobě scenáristy Kosatíka nebo představitele Masaryka Hovory s TGM nevyhnou - už proto, že jsou de facto pokračování prvního dílu Velké bourání. A mě Sedláčkův opus bavil o dost víc. Naopak je nutno vyzdvihnout oba herce, Martina Hubu a - pro mě osobně velmi překvapivě - i Jana Budaře. Jsou svým historickým předobrazům nejen mimořádně podobní (u Budařova Čapka se tomu nepřestávám divit ještě teď), ale i přesvědčiví v každém hnutí mysli. A moc mě bavil barevný filtr, díky němuž celá mizanscéna včetně postav vypadá jako ze starých, dodatečně kolorovaných fotografií a pohlednic. Sice lituju každého, koho nebaví formát "mluvících hlav" (protože právě třeba České století je perfektní), ale u Hovorů s TGM dokážu nižší hodnocení pochopit. Přestože je odkrývání osobností hlavně Masaryka, ale pak také Čapka zajímavé, zpracování už holt tolik zajímavé není. Ne na celovečerní kinofilm. Tohle mělo zůstat jen v televizi.

    • 16.10.2018  16:34
    Halloween (2018)
    ****

    Díkybohu. Po nepovedených pokusech zoufalého neumětela Roba Zombieho, které naštěstí můžeme spláchnout do hajzlu, je Myers zpět. Jistě, logiku nutno nechat doma, jinak by hodnocení bylo ještě nižší, ale jako Michaelův dlouholetý fanoušek na to kašlu. Jinak bych se moc podivoval nad tím, jak Laurie po 40 letech příprav může dělat tak školácký chyby, proč se v závěru neřešilo, co s jednou z postav (nechci spoilerovat, pardon), nebo dost podivuhodnej zvrat po zhruba dvou třetinách děje. A tak dále. Ale čert to vem, jsem mimořádně spokojenej: je to jízda. Začátek v blázinci bere dech a z nastoupeného tempa se neuhne o milimetr. Krev stříká, Michael likviduje všechny, co mu zkříží cestu, nechybí napětí, skvělá Carpenterova melodie ani odkazy na jiné filmy v televizi - Season of the Witch rules! A pokud někdo nemá originál z osmasedmdesátýho nakoukanej i pozpátku, neuškodí na něj před projekcí mrknout. Díky tomu se pochytá spousta nastražených odkazů na původní film, mnohdy vtipně variovaných. A k tomu atmosféra illinoiského Halloweenu, oldschool ladění, přidržení se ducha originálu a já jsem po dlouhý době z něčeho nadšenej. Navzdory nezničitelnosti pana Myerse i paní Strodeové. Anebo možná právě proto.

    • 16.10.2018  13:10

    Dokonalost. Přestože jsem si po přečtení Palahniukovy knihy nemyslel, že by filmové zpracování mohlo být ještě lepší, tak bylo. Nejen zásluhou Pitta a Nortona, nejen zásluhou Pixies a odlišného konce, nejen tím, že převedením obtížného textu nezmizela původní poetika. Kdo by nechtěl být Tyler Durden? Kdo by nechtěl mít alespoň kamaráda, jako je Tyler Durden? Kdo se nenašel v některé z mnoha myšlenkových "poselstvích" (a to tenhle termín z duše nesnáším)? Byť se neztotožňuju s filmovým anarchismem, i já si našel svoje: mužská generace vychovaná ženami nemá svoji válku, nestane se rockovými a filmovými hvězdami, nestane se opravdovými chlapy, a to nám prostě chybí a musíme si to vynahrazovat jinak. A pokud se vám tahle teze nelíbí, zkuste jinou. Je jich tam dost... Nepamatuju se, že by mi film se stopáží dvě hodiny dvacet utekl tak rychle. Rychlé střihy, brilantní kamera, senzační režijní nápady (dobře, až na tu jeskyni s tučňákem). O Heleně Bonham Carterové jsem před projekcí pochyboval, zda se na Marlu hodí. Stejně jako o Nortonovi coby vypravěči. Beru všechno zpět. Fight Club není jen film. Fight Club je život se všemi esencemi. Mohl bych tu o snímku psát celé hodiny (a ve chvílích volna možná budu), ale zatím se spokojím s jednou lakonickou větou (kterou teda použil Strugackij v reakci na Tarkovského Stalkera, ale who cares): Mistrovské dílo.

    • 16.10.2018  12:56
    Vesnice (2004)
    ***

    Konečně jsem si dohnal jeden z restů, za který mi bylo dlouho stydno. Jedna z věcí, kterou jsem si ze sledování (pohříchu v televizi, takže s dabingem a reklamami) odnesl, je zjištění, že Linda Rybová by nikdy neměla nikoho dabovat. Co se filmu týče, bohužel jsem na rozdíl od diváků před čtrnácti lety samozřejmě pointu znal, takže jsem byl ochuzen o závěrečný "šok". S ním bych možná hodnotil výš. Ačkoli... dobře si vybavuju módu z počátku tohoto století, kdy se filmy se závěrečným zvratem sekaly jako na běžícím pásu. A už tehdy mě štvaly, protože bez několika posledních scén celé dvě hodiny předtím postrádaly smysl a pro mě to byl podraz na diváka, nikoli hra. A v případě Vesnice bych mnohem raději přivítal původní příběh o odlehlé a trochu sektářské vesnici, kterou terorizují podivná monstra z lesa, než to, co se z filmu nakonec vyklubalo. Už proto, že tady naopak právě pointa spoustu dosavadních informací znehodnověrnila. Atmosféra s tušeným tajemným zlem v lese je vynikající, když se ti, o kterých se nemluví, poprvé mihnou v záběru, pouští opravdovou hrůzu, jenže pak... Díky bohu za Joaquina Phoenixe, jenž je coby mlčenlivý mládenec přesvědčivý. Daleko hůř se hodnotí Adrien Brody i Bryce Dallas Howardová, kteří... no, zůstali hluboko za očekáváním, oba dovedou předvést mnohem víc. Hlavně jindy fantastický Brody. Mám s Shyamalanem zkrátka trochu problém a kromě Šestého smyslu jsme spolu nějak nenalezli společnou řeč. A to to pořád zkouším.

<< předchozí 1 2 3 4 10 20 29 38