Oktavianus

Oktavianus

okres Praha
http://www.tyden.cz/autori-tydne/david-lancz/

51 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 10 19 27 36
    • 19.4.2018  13:07
    Pomsta (2017)
    ****

    Ze subžánru rape and revenge už tu byly lepší filmy, ale Pomsta se jim v mnoha ohledech vymyká. Nejen tím, že se do takového filmu pustila sama žena, takže na oplátku mnoha obnaženým ženským postavám to jsou tentokrát chlapi, co jsou během finále komplet nazí. Rozdíl je taky ve vrstvení jednotlivých symbolů, barev a náznaků, někdy okatých (jablko s mravenci, močení na pavouka), jindy nenápadných (Bohorodička v závěru mě dostala) nebo peyotlových. Především kvůli barevné symbolice je třeba být opatrný ve výtkách, které určitě přijdou, tedy že sled scén a střídání dne a noci nemusí dávat vždy smysl. Právě v tom mi Pomsta přijde nejsilnější, takže jsem ochoten odpouštět i chyby, kterých je dost (včetně natolik triviálních, jako je záběr do údajně prázdné pouště, ale kdesi daleko projíždí auto, které tam rozhodně nemá co dělat - to nemohlo být ani jako symbol). Včetně toho, s čím obvykle mívám problém - že by postavy mohly to všechno přežít nebo ještě před smrtí třeba rozhýbat. Taková ztráta krve nebo už jenom napíchnutí Jennifer na ten pahýl stromu... No, to ne. Z pohledu formalit subžánru ale film splňuje vše, včetně hodně brutálních krvavých scén, gore jak se patří. A Matilda Lutzová je jednoduše nádherná, a to nejen jako vypucovaná lolitka, ale i když je špinavá a od krve. Tenhle film je nutné chápat především symbolicky. A jako takový stojí za to.

    • 19.4.2018  12:52
    Hastrman (2018)
    ****

    Navzdory některým chybám, které ve filmu jsou - je přece jenom znát, že jakkoli je Havelka velmi nadaný člověk, byl to pro něj filmový debut, tempo je zbytečně líné a místy herecky divadelní -, ve mně Hastrman zanechal poměrně hlubokou stopu. Jednak proto, že na zdejší poměry je to film ojedinělý, i když ne tolik výjimečný, jak se mnozí tváří: na téma vnitřních běsů v člověku, personifikovaných do postav strašidel, tu vznikl jen před dvěma lety hodně povedený a taky hodně podceněný snímek Polednice. Taky proto, že orámování českým folklorem je skvělý nápad, každá z jednotlivých kapitol je zakončena odpovídající pointou a tenhle (malinko idealizovaný) náhled na český venkov počátku 19. století se fakt povedl. Hodně mě bavily i jednotlivé postavy, ať už komické figurky jako Jiří Lábus, nejednoznačné jako Jiří Maryško či Jan Kolařík coby podivnej farář, anebo mnohovrstevnatá hlavní dvojice Karel Dobrý a Simona Zmrzlá, na niž se jednak skvěle kouká, jednak hraje výborně a je dobře napsaná. Ve filmu rochu zaniká ekologický apel, vyjádřený v epilogu, ale vynahrazuje ho "láska k obyčejnosti země" v průběhu děje. Byť tedy rozhodně nejde o dokonalé dílo, mám velkou chuť ho hodnotit vysoko, protože zdaleka není prvoplánově líbivé, ale je působivé a svým způsobem hypnotické. Po letošních českých sračkách konečně film naší kinematografie, na nějž se dá koukat.

    • 16.4.2018  11:03
    Wings (1927)
    *****

    Academy Award 1929. Velkolepý film, u kterého se mi nechce věřit, že vznikl před více než devadesáti lety. Ostatní snímky té doby převyšuje o hlavu a je to naprosto zasloužený první nositel Oscara. Jistě, je z dnešního pohledu trochu naivní a hlavní hrdinové Jack a David jsou vlastně naprostí supermani; vůbec piloty ve filmu obestírá aura superhrdinů a nedivím se Blackadderovi v Černé zmiji, že si právě z této glorifikace "leteckých es" dělá legraci. Ovšem vedle Upíra Nosferatu a Kabinetu dr. Caligariho se jedná o jediný němý film, kdy jsem ani na chviličku nekoukl na hodinky, kolik ještě zbývá času. Není to soudržné dílo, fantastické a napínavé letové scény plné soubojů jsou o moc lepší než scény z vojenského zázemí (kde to vypadá jako na skautském táboře) nebo když mají oba letci opušťák a chlastají v Paříži (nad bublinkami, co pronásledovaly ožralého Jacka, kroutím hlavou ještě teď). Na začátku oba piloti pálí po Sylvii, aby se na ni v průběhu děje zapomnělo... Ale dojem, umělecký i trikový dojem zastiňuje všechno ostatní a hlavně proto dávám o hvězdičku víc, než by si to (čistě objkektivně) zasloužilo, protože dojem z filmu je velkolepý. Je mi tam sympatický i americký patriotismus, který se na Velkou válku dívá ve stylu "přišli jsme, viděli jsme, zvítězili jsme" - ale neměli to Američané právě tak? Zaujala mě taky Clara Bow, která byla dost roztomilá (a je púrima vědět, že letěla na upíry a někdy v té době si to vesele rozdávala s Belou Lugosim) a koneckonců i oba hlavní hrdinové. Prostě úžasný předchůdce Pearl Harboru - a z mého pohledu lepší.

    • 16.4.2018  01:12

    Academy Award 1929 nominee. Velmi zajímavý film, který se v první hodině tváří jako sentimentální romantické drama se sociálním podtextem o Popelce z ulice, aby se v druhé půli zcela změnil v regulérní válečné drama. Poměrně hodně naivně natočený, koncem války, když byl všude hlad a bída, si vojáci v zákopech pojídají pečená kuřata nebo co to je, ale přesto regulérní válečný film – dojde i na bitvu na Marně a na pařížské taxikáře, přivážející na frontu vojáky. Obě části jsou ale důležitý, aby mohlo dojít ke katarzi v závěru: jelikož je jedním z klíčových témat filmu i vztah k Bohu a víře, je válečný prožitek pro Chica a koneckonců i Diane nezbytný. Když už je řeč o hercích, je nutno vyzdvihnout fantastickou Janet Gaynorovou, která na etapu němého filmu, kde bylo divadelní přehrávání nezbytné, působí neuvěřitelně přesvědčivě. Hlavně v úvodu osudem a sestrou deptané ubožačky. Naopak Chico je hodně nesympatická a nafoukaná figura, přičemž jeho představitel Charles Farrell nejen neumí hrát, ale vypadá nepříjemně floutkovsky. K plusům filmu pak vedle režie a pařížských kulis patří i kamera, která je na němý film nezvykle pohyblivá, vůbec ne tak statická jako obvykle. Jen úvodní dojem poněkud kazí nablblá komika podivného soudružského laškování Chica a jeho souseda a pak i spolubojovníka, zbytečně přepálená stopáž nebo lepší dovysvětlení chvilky, kde u Chica došlo ke zlomu, že už Dianu nechtěl vyhodit na ulici, ale najednou si ji vzít. Nicméně na němé poměry více než solidní.

    • 16.4.2018  01:11
    The Racket (1928)
    ***

    Academy Award 1929 nominee. Klasická gangsterka z němého období, která reflektovala boj s mafií a zkorumpovanými úřady z dob prohibice – tedy z dob, kdy byl samotný film natočen. Samozřejmě z dnešního měřítka nese všechny zápory němých filmů, ať už to je nepříjemné přehrávání a grimasy jednotlivých aktérů, nebo sem tam zrychlené záběry, které vypadají mírně řečeno komicky, i když vzhledem k vypjaté situaci komické být nemají. Plusem ovšem je relativně civilní příběh o střetu poctivýho policejního kapitána McQuigga a gangstera Nicka Scarsiho (zahraného neuvěřitelně tuponosým Louisem Wolheimem) a natočeným ještě v prekodexovém období – takže bylo možné zobrazit i zastřelení policisty. Za pozornost ještě stojí Marie Prevostová a tehdejší představa zlatokopky, naopak si nejsem jist, zda komické postavy novinářů jsou komické úmyslně, nebo ne. Ale nechybí ani chtěný situační humor, což je taky příjemný klad. A na rozdíl od kolegů oceňuju velké množství titulků, že to právě není jen nablblá pantomima, ale je snaha v dialozích nejen něco říct, ale i třeba nést humor. Jen si nejsem jist přiřazením k počátkům noirového subžánru. Třeba co se hry stínů týká, je tam jen jedna jediná – i když velice povedená.

    • 15.4.2018  15:36

    Včera jsem se chystal na trojku této německé série, proto jsem se podíval na předchozí dva díly, abych věděl, co mě zhruba čeká. A byl jsem příjemně překvapený. Už jenom spojení slov „německá komedie“ totiž nejen u mě budí rozpaky, ještě pořád mám v živý paměti hrůzy ze 70. a 80. let nebo ještě starší sérii o Spessartu. Jenže časy se mění. Skvělej soundtrack, zajímavá hlavní myšlenka a v zásadě sympatický postavy mladých Němců (fakt jsem to napsal??) zapříčinily, že jsem se docela bavil. Jo, ne každej vtip se povede a bez fekálního humoru bych se úplně obešel, někdy jsou situace výchozí premisy „kriminálník ve škole“ tlačený až moc na sílu, ale je to nečekaně svižné, svěží, s trochou povinnýho dojáku a příjemně multikulturním obsazením. Ano, já na rozdíl od kritiků to kvituju: tuniský Mnichovan Elyas M'Barek je sympaťák a frajer, berlínská Turkyně Gizem Emre nádherná, i když ještě mladičká (do dalších dílů příjemně vyrostla), a co se klasických Němců týče, Jella Haaseová rozkošně tupá a dokonce mi nevadil ani Max von der Groeben, a to tenhle typ kluků nemám ani trochu rád. Úmyslně pitomě ztřeštěné Fakju, pane učiteli si mě nečekaně získalo.

    • 15.4.2018  15:33

    Druhý díl o partě retardů z Goethovy školy šel kvalitativně dolů, ale ne zas o tolik. Všechny klíčové postavy zůstaly a ty protivné se v zásadě dost eliminovaly – především Elizabeth coby jinak hezká Karoline Herfurthová, jejíž role i v jedničce byla ukazovat protiklady flákače Zekiho a poctivku Elizabeth, takže sympatická ani nemohla být. Dvojce Fakjů škodí dvě věci: jednak návrat charakterů na začátek, i když na konci jedničky byli už všichni jinde (což při sledování těsně za sebou, jak jsem to podnikl, bije do očí), takže se opět všichni chovají jako kreténi, než se zase napraví. A taky vůbec ten pitomej nápad školního výletu do Thajska. Přes dobré momenty (zápasení se Schillerovkou) je tu mnohem víc mravoučných keců ohledně sirotků po tsunami a podobně. Naštěstí je Zeki Müller pořád frajer, Chantal a Zeynep neboli Jella Haaseová a Gizem Emre dorostly v opravdový sexy kočky a fantastická kreace Uschi Glasové jako učitelky Ingrid mě rozesmála jako snad nejlepší moment celé trilogie. Na pár nekorektních fórů připadá hodně korektních, ale celkově to funguje, humor je ještě bláznivější a dovede to zabavit po celé dvě hodiny stopáže. A významné plus je multikulturní poselství.

    • 15.4.2018  15:30

    Strávil jsem s postavami z Goethovky celý jeden den, celkem šest hodin, a za tu dobu mi nečekaně přirostly k srdci. Dostalo se jim důstojného odchodu na vysokou a bůhvíkam ještě. Oproti dvojce všem prospěl návrat do školy, rozšířila se morální stránka filmu o problémy šikany, problematických rodin a dalších, a i když vyřešení těchto problémů bylo dost pohádkový, bavilo mě to. A paradoxně humor se vedle vážnější polohy v některých chvílích přehoupl až za hranu anarchistického bláznění. Fakjů 3 proto nabízí vyváženou směs humoru o vážnějších věcech, která se absolutně nebere vážně, hloupé postavy jsou opravdu maximální retardi a všichni si svoje role užívají. Snad až na Elyase M'Bareka, který mi oproti prvním dvěma dílům přišel trochu unavenej a bez šťávy. Jo, nemusely tam být některé až příliš primitivní fórky jako zarážení čípku do zadku nebo nezvyklá obhajoba čipování dětí, ale zase ten důraz na poselství „můžeš změnit svůj osud“ to vyváží. (Jaký to rozdíl oproti českému sračkovitému Pepovi, co šel do kin ve stejný den, který naopak tvrdí, že se nikdy nic nezmění, a když, přijde to nějak samo nebo co.) I to je důvod, proč jsem se rozhodl dát trojce Fakjů hvězdu víc než předchozím dílům, byť to kvalitativně vidím zhruba na stejné úrovni. Čím víc se tohle bude vtloukat komukoli do hlavy, tím líp. A taky na rozloučenou partě z Goethovky.

    • 12.4.2018  01:48
    Pepa (2018)
    *

    Já nechci bejt zlej na každej českej film, ale copak mám jinou možnost? Když dostanou zoufale nevtipnou a nekonečně nudnou komedii se zvráceným poselstvím, že "typický průměrný Čech Pepa Novák" za nic nemůže a vinu za všechno nesou vždycky ti druzí, tak těžko můžu jinak. Fakt, hlavní myšlenka Pepy je, že my jsme ti hodní, ale ten hnusný svět s námi nehezky vyjebává a ostatní nás jen využívají. Takže leitmotivy jsou neschopnost přijmout odpovědnost za vlastní osud, zbabělost postavit se za něco, čemu věřím a co chci - je smutné, že se režisér Kameňáku 4 Novák a zoufale netalentovaný scenárista Sauer domnívají, že to jsou převažující pocity většiny z nás, a na jejich základech staví celý film. To vše podporují myšlenkou, že když to holt v tomto životě nevyjde, povede se to v tom příštím. Jenže Pepa Novák nevyvolává soucit. Mělo jít o hodného smolaře, ovšem vyšel nesympatický a evidentně mentálně slabší jedinec, který rád šmíruje lidi a bůhvíco pak dělá ve sprše. Asi nejlépe tragédii celého filmu vystihují postavy šmírovaných sousedů Martina Pechláta a Anny Stropnické. Právě jediný pokus o životní vzdor unavené manželky, její snaha něco se sebou udělat a něco změnit, je spolehlivě udušena odporným manželem - a ještě se to podává jako výhra. Pokud film stojí na takhle vratkým ideovým základě, dost těžko lze očekávat vyšší hodnocení. Ani tu nemusím psát o kravinách, jichž je ve filmu taky dost (více o nich zde). Už plakát by měl každého varovat. Smolařem proti své vůli je nesmyslný slogan, podle kterého někdo jiný asi může být smolařem o své vůli nebo co. Mám chuť na člověka, co to vymyslel, zblízka zařvat, že neexistuje jediný dobrovolný smolař, každičký smolař jím je proti své vůli... Ach jo. No jo. Tak třeba v nějaké další inkarnaci bude z Pepy koukatelný film, ne jen esence zbabělosti. V tomhle životě to fakt nevyšlo.

    • 10.4.2018  11:01
    Zlato (2016)
    ****

    Že akademici přehlédli chvástavě nechutného Matthewa McConaugheyho a nejen že mu zlatou sošku nedali, ale ani ho na ni nenominovali, považuju za jejich obrovský přešlap. McConaughey září, baví v každé scéně, je slizký, odporný, snílkovský, idealistický, a nakonec jeho Kenny Wells je opravdovější postavou než jeho protiklad, charismaticky chlapácký prospektor s aureolou zlatého chlapce Michael Acosta alias Edgar Ramírez. Navzdory dvouhodinové stopáži Zlato nenudí ani na chviličku, ať už se odehrává v džungli, nebo na snobských večírcích s trochu jinými zlatokopkami, stupňuje napětí, má fantastický soundtrack a nádherně se na něj dívá. Jeden z nejlepších filmů roku 2016.

    • 10.4.2018  10:53

    Toskánsko je opojná země, odstěhovat se tam, nejlépe do usedlosti s vlastní vinicí, je i jeden z mých nesplnitelných snů. Proto mě trochu mrzí, že tenhle film nedopadl úplně podle mých představ. Asi proto, že mě neskutečně iritovaly snad všechny postavy. Pod toskánským sluncem je totiž maximálně ženský film - předlohu napsala žena, scénář napsala žena, natočila ho žena... a hrají v něm převážně samé ženy. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se všechny nedopouštěly trochu mylných představech o mužích - například dějová linka s mladým Polákem, zamilovaným do místní dívky, byla mírně řečeno divná. Stejně tak mi velmi divné přišlo chování jak postav Diane Laneové, tak především Sandry Oh a dalších. Občasný odkaz na Felliniho, jako bylo koupání v kašně, by potěšil, kdyby se nemusel doslova polopaticky vysvětlit. A hlavně: na to, jak je Itálie temperamentní země, jaký život pulzuje ve zdejšíá půdě po staletí skrápěné potem a krví Etrusků, Římanů a Italů, je celý film takový bez života. Pohodový, ale neživotný...

    • 3.4.2018  23:36

    Aby to byla komedie, je tam hodně málo humoru. Aby to byl akční film, je tam dost málo akce. A dramatických chvilek sice je požehnaně, ale nějak nedrží pohromadě. Asi nejpřesněji tento film vystihuje slovo utahanost. Netuším, na co scenáristi mysleli, když Gringa psali, ale tak nějak si představuju, že se jim dost často myšlenky rozlétly, pak se autoři horko těžko vraceli k textu, a tak aby nějak navázali, pomáhali si naprosto nesmyslnými oslími můstky. Film nemá vůbec žádný spád, tempo, hlavní hrdina víceméně celou dobu jen sebelítostivě kňučí, jak jsou na něj všichni zlí, a já mu celou dobu přál kulku do hlavy. Zajímavě rozehraná partie několika nesourodých postav, co se kvůli zeleným pilulím sejdou v Mexiku, mizí do ztracena. Scény nedávají smysl a jejich zařazení do filmu postrádá logiku, spousta scén je naprosto zbytečných, což platí i o postavách, třeba Thandie Newtonová jako Soyinkova manželka je tam úplně navíc, a z těch zajímavějších - jako je Charlize Theronová - zase zdaleka nebylo vytřískáno všechno. A to nejde na vrub jen scenáristům, ale i režii, která se Edgertonovi vymkla z rukou, a on snímek dost zbabral. Zmar je vidět třeba i na tom, že si do jedné z hlavních rolí obsadil vlastního bráchu, který je jeden z nejhorších na place a hraní mu vůbec nejde.

    • 30.3.2018  16:07

    Skvělý film, kterému k dokonalosti chybí snad jen vybrat si jednu rovinu: buď se stát brutálním politickým thrillerem, nebo udržet černočernou humornou linku až do konce. Líbily by se mi obě varianty, protože postavy komoušských pohlavárů jsou pro nemilosrdný thriller jako stvořené a dělat si legraci z gulagů a poprav mě osobně baví moc. Navíc když je to tak dokonale zahraný: podle očekávání filmu kraluje Steve Buscemi jako Chruščov, ale bavil mě i Malenkov Jeffrey Tambor, samozřejmě Berija Simon Russell Beale, impozantní nástup měl Jason Isaac jako maršál Žukov. Ambivalentní pocity mám z Michaela Palina - pořád v něm vidím tu komickou montypythonovskou figurku, takže jeho Molotov byl hodně legrační až sympatický - což mi vlastně vadí vzhledem k tomu, že Molotov byl vedle Beriji největší stalinistická bestie. Jenže to byli v reálu vlastně všichni hrdinové tohoto filmu a chcípnout krutou a bolestivou smrtí si zasloužili do jednoho všichni. Ztratili jsme Stalina je v první řadě skvěle napsaný film. Jistě, to se to píše, když scenáristu vede "sám život", který byl mnohem zajímavější než fantazie většiny spisovatelů, ale tenhle film je napsaný výborně. Historické minely (třeba že Berija nebyl popraven v den zatčení) pomíjím, čert je vem, i tak je film hodně historicky věrný. Třeba mě pobavila úvodní chlastačka u Stalina a vtipy s rajčetem, co jsem tak četl, tímhle se soudruzi vážně bavili. Zkrátka výborný snímek, kterému chyběl jenom nějaký wow efekt. (A mimochodem, srovnávat Stalina s Tondou Blaníkem - míněno filmy, nikoli postavy, haha -, jak tu tak činí třeba mudrc JASM a další, je naprosto mimo mísu a dokládá nepochopení celýho žánru.)

    • 30.3.2018  13:48
    Babovřesky (2013)
    odpad!

    Připravuju velkou kritickou analýzu o úpadku českého filmu, a tak sleduju všechny možné sračkovité české filmy. Je jich fakt hodně. Ovšem tohle... pokud to není dno, tak k tomu má zatraceně blízko. Jasně, Kameňáky jsou ještě horší, jenže Kameňáky nejsou v pravém slova smyslu film. Tahle zrůdnost filmem být má. A tady je špatně úplně všechno. To se hodně málo vidí, že opravdu všechno... dokonce ani ta letní atmosféra, která Troškovi ve Slunce, seno tak šla, se tady nějak nepovedla. Z letargie ztrácených více než dvou hodin života mě vytrhl jen vtip s "alternativním koncem". Nebyl k smíchu, ale bylo to oživení. Toť vše. Dokonce mě ta sračka tolikrát přiměla stydět se za tvůrce, že zvažuju víc se fenoménem "trapna z viděného filmu" zabývat v dalších textech. Masochista jsem na to dost. Nakonec, další díly Babovřesků mě teprve čekají.

    • 28.3.2018  16:15

    Když si vezmu dvě roviny filmu, tak jedna je ok, druhá podaná katastrofálně, a jak už to tak u feminismu bývá, velice agitačně. To mi vadí. Totiž queer linka s lesbickým milostným vztahem byla výborná, dlouho jsem neviděl tak příjemně podávané coming out téma. Ale feministická linka o zrovnoprávňování žen... to tu bylo katastrofální. Já jsem jednoznačně pro rovné příležitosti pro všechny bez ohledu na pohlaví, barvu, vyznání a bůhví co ještě. Příležitosti! To se není o čem bavit. Ovšem každý má být odměňován podle toho, co udělá/dokáže/předvede, rozhodně ne všichni stejně. Klidně ať má na stejný pozici žena víc a muž míň, když si to podle výkonu zaslouží, ale klidně ať je to naopak. Proto zrovna prize money v tenise nemůžou být nikdy rovné, protože tam chlapi jednoduše předvádějí mnohem víc. Takže i když člověk ví, jak to dopadne, stejně jsem fandil Bobby Riggsovi. Navíc co dokládalo fakt, že hráčka na vrcholu porazila o pětadvacet let staršího tenisového důchodce...? Už vůbec nemluvím o tom, co film zamlčuje: že Riggs vlastní zápas kvůli penězům prodal a že odvrhnutá milenka Billy Jean Kingovou žalovala a vyhrála. O tom ve filmu není slovo - jasně, nehodilo se to do agitačního krámu. A jelikož je film tak moc idelogicky zaměřený, ani já nehodlám být v hodnocení úplně objektivní. Přitom jak Emma Stoneová, tak senzační Steve Carell hráli skvěle, feeling sedmdesátých let byl nevtíravě přítomný v každé scéně a právě ten společenský přesah mě bavil víc než samotné drama o nesmyslném tenisovém utkání. Jenže narazil: ne všichni chlapi jsou šovinistická prasata, jak se tu naznačuje, a ne všechny ženy poblázněné feministky. Ale tohle nečernobílé uvědomění tvůrcům chybí a ta urputná feministická snaha, která doslova z plátna odkapává, to tlačení na pilu Souboji pohlaví podřezalo vlastní větev.

    • 28.3.2018  13:36
    Den co den (2018)
    ***

    Nečekaně milé překvapení, bál jsem se romantickýho dramatickýho průseru, ale výsledek nakonec předčil očekávání. Docela milá, jen trochu jiná pubertální romance. A jestli něco hodně oceňuju, tak že puberťáky hrajou skuteční puberťáci (v čele s úžasně roztomilou Angourie Riceovou), případně herci těsně po dvacítce s dost dětskou vizáží. Příjemná je i atmosféra a vůbec celé naladění filmu, potěší také relativně realistické chování jednotlivých postav bez přehrávání a přepjatých gest. Horší je ale základní premisa. Vůbec nerozporuju zdejší fikční svět, kde prostě existuje někdo (nebo něco nebo co to je), kdo se kažé ráno vzbudí v někom jiném. Čistě logicky by to mimo jiné znamenalo, že je vlastně nesmrtelný, což ho v jeho situaci asi nemuselo potěšit. Ok, beru, to mi nevadí. Co mi ale vadí, je fakt, že to není nijak vysvětleno. Proč se to děje? A jak A. dokázal najednou - zjevně poprvý v životě - bez problémů v někom zůstat víc dní? Trochu víc vysvětlování by neuškodilo. Bůhví, třeba je to v knižní předloze, ale to divákovi může být ukradené, když se to z plátna nedozví. Naopak je hodně oceňuju základní poselství: je jedno, jaké má kdo tělo a jaké je kdo sexuální orientace, cítíme všichni stejně. Tohoto připomínání není nikdy dost.

    • 28.3.2018  13:15

    Vezmeš si mě, kámo? navazuje na tradice francouzské komedie, které se od vaudevillovských dob táhnou dějinami tamního humoru. Prostě spousta záměn, nedorozumění, zmateně pobíhajících lidí, jednu lež střídá jiná a tu pak ještě větší... Jenže tenhle film, který vlastně nedělá nic jiného, než že pokračuje v tradici, byť tedy s novými rekvizitami, jako je problematika přistěhovalectví, migrace, homosexuality a podobně, naplno odhaluje bídu tohoto typu komedie. Na všechny ty fraškovité filmy s Funésem, Bourvilem, Richardem a podobně vzpomínáme trochu nostalgicky, jako něco, co se nám v dětství líbilo, takže k nim jsme shovívavějš. Proto když vznikne něco přesně v tomto duchu, ale moderní a nové, odhaluje se v plné - vlastně prázdné - nahotě (vlastně ze současné francouzské komedie mám jako takový guilty pleasure slabost leda tak pro sérii Taxi). Zaplaťpánbůh se tvůrci vyvarovali nějakého nechutného, fekálního nebo nevkusného humoru (ačkoli i tohle všechno tam je), je to prostě jenom pohodová výplachovka, která u mě zafungovala jen na těch nejabsurdnějších místech, jinak mi moc vtipná nepřišla. Od pohodovýho průměru film níž táhne leda režisér, scenárista a představitel hlavní role Tarek Boudali, dost nesympatický chlapík, který má před čtyřicítkou, ale hraje studenta. Střela dost vedle. Naopak za pozornost stojí vesměs neznámí herci, kteří vůbec nejsou špatní (a kteří jsou na rozdíl od nechutně správňáckého hlavního hrdiny nositelé humoru): Philippe Lacheau coby druhý oženěný "kámoš", David Marsais jako slizký šéf a Philippe Duquesne, jehož imigrační komisař mi dost připomínal jiného komisaře, Giberta z už vzpomínané Taxi. A docela rád bych vynadal distributorům za nápad ušetřit diváky francouzštiny a pustit film do kin nadabovaný. To prosím fakt ne.

    • 26.3.2018  13:49

    Popcornová hra s popkulturou, která se rozpadá v okamžiku, kdy se konečně začne něco dít. Knihu jsem četl, ta je daleko lepší. Začátek mě dost vyděsil, když po nezbytným představení celýho fikčního světa blízké budoucnosti se nic neděje, ale postupně mě začaly do příběhu vtahovat alespoň jednotlivé hudební a filmové odkazy - především na 80. léta. Ze všech nejvíc mě potěšil svět v hotelu Overlook podle Osvícení včetně dobrých vtipů s fotkou z minulosti, pobavil mě i detail, když jeden z hráčů v Oasis vystoupí jako mechagodzilla - a v pozadí je slyšet geniální hudební téma Akiry Ifukubeho z první Godzilly. Takových momentů je tam víc, slouží trochu jako hra s divákem na pochytání všech narážek, zároveň drží pozornost. Je to třeba - příběh samotný je veskrze pitomý, předvídatelný, až to bolí, včetně snahy, aby postavy v reálném světě nebyly tak moc "hezký" - takže Spielberg sice Olivii Cookovou ozdobí něčím nepěkným na tváři, ale pak ji stejně nechá pobíhat tu v sukýnce, tu v přiléhavém tílku... prostě aby postavy byly outsidery, ale nedejbože ne zas tolik. Jelikož jde o teenage zábavu, tak padouch vůbec není padouch a je spíš směšnej, což je zásadní chyba každýho autora: vítězství o to víc vynikne, když je protivník silný, ne když to je zároveň komická figura. Ve snaze, aby všechno bylo pokud možno podle knížky a hollywoodských pravidel, ledaskteré scény prostě nedávají moc smysl. Jasně, trikově je to (jak se ostatně od Lucasovy Industrial Light and Magic očekává) na senzační úrovni, ústřední dvojice Sheridan a Cooková je sympatická, když se v druhé půli filmu začne konečně něco dít, rychle to odsýpá... osobně bych ale byl raději, kdyby se ne až tak originální nápad, přesto zajímavý varování před "virtuálním životem" neodbylo tak rutinně.

    • 19.3.2018  18:06

    Vzhledem k velmi chytře sestříhanému prolnutí dvou různých scén - útoku Izraelců na terminál letiště a tance s židlemi na skladbu Echad mi Yodea - bych ten film klidně překřtil na "izraelský tanec smrti". Velmi dobře natočené drama o sedmi dnech únosu letadla. Za sebe bych chtěl míň pochopení pro bláznivý německý teroristy a Palestince a víc prostoru pro jednání izraelské vlády a hlavně co nejvíc místa pro Šimona Perese (klobouk dolů před Eddiem Marsanem, jeho kreace neměla jedinou chybu, tohoto legendárního politika vystihl perfektně). Film je totiž v otázce "spravedlnosti" nestranný, i když je jasný, že Palestinci jsou únosci a Židi oběti, nekloní se ani na jednu stranu konfliktu, spíš naznačuje kořeny celého problému včetně idealismu a dalších osobních motivací jednotlivých aktérů. Německé levicové teroristy podává dokonce jako sympaťáky. Osobně jsem v otázce blízkovýchodního konfliktu jednoznačně proizraelskej, tudíž relativizování považuju za zbytečný. A možná malinkou výtku bych měl k osudu Joniho Netanjahua - pro Izrael je národní hrdina, ale tady jeho figura skoro není důležitá... Ale dost remcání. Operace Entebbe je hodně povedené, lineárně vyprávěné drama z ranku filmů typu Argo, které nezdržuje ani na vteřinu, je dobře napsané, schopně natočené a v závěru dovede hodně napnout. A hlavně: vyvarovalo se patosu, k čemu občas někteří filmaři sklouznou (třeba Affleck ve zmiňovaném Argu). Hodně solidní práce.

    • 19.3.2018  12:26

    Úchvatná freska o posledních Ježíšových dnech očima Marie z Magdaly. Znamená to, že divák vidí jen to, co mohla vidět ona sama, kde nemohla být - Pilátův soud a podobně -, to vidět není. Kromě postavy Jidáše, kterého mám spojeného s vyobrazením v Jesus Christ Superstar jako člověka mimořádně chytrého, který věděl, co a proč dělá - tady je jen sobecky náboženský fanatik -, nenacházím chybičku. Ale i s Jidášem je to problém můj, nikoli problém filmu. Ten je skvělý. Komorní drama o několika postavách v realisticky chudém prostředí navzdory línému tempu bere dech. Je prodchnuté nepochopením Ježíšova učení (vyjma samotné Marie), klíčovým motivem odpouštění a fascinujícím mysticismem, podpořeným skvělou hudbou. Při vzkříšení Lazara jsem měl husí kůži po celém těle, jak moc mystická ta scéna byla. Trochu jsem se bál castingu, ale stačilo pár minut a všechny obavy se rozplynuly. Rooney Mara svůj part "emancipované" ženy zvládla a Joaquin Phoenix je fascinující - byť je starší než Ježíš v posledních dnech a v civilu docela tloustne, tady vystřihl Proroka skvěle. Docela by mě zajímalo oficiální přijetí v katolických kruzích. Já jsem nadšenej z nejlepšího biblického filmu - a to říkám jako fanda velkofilmů klasického Hollywoodu a katolík.

    • 19.3.2018  12:04

    Začalo to jako obrovskej průser a skončilo jen o malinko líp. A nezachránily to ani Hanička Vagnerová, ani Jana Stryková (pohříchu ani jejich společná lesbická scéna!), ani Ondřej Sokol. Nudné vztahové drama s banálními situacemi, který se dalo předvídat jedna po druhé. A další ze scénářů, kam Kolečko pouští svoji nerealistickou pubertální fantazii, když předkládá k věření, že si to dvě heterosexuhální třicítky jen tak rozdaj mezi sebou uprostřed hospody. Tak určitě, ty puberťáku. Ovšem za úplně největší problém bych viděl v tom, že všechny postavy jsou k nesnesení afektovaný a protivný. Snad vyjma barmanky Jany Strykové, ovšem ta je pouze snesitelná, ale afektovaná rozhodně taky. Prostě ne všechno, co může fungovat jako divadelní hra, může fungovat i před kamerou. A Zakázané uvolnění je toho jasným dokladem. Třeba rádoby ozvláštňující promluvy do kamery - na divadle snad, ve filmu ne. Snad jediný co, tak oceňuju realistickej konec, protože o lidským plemeni nemám valný mínění a přesně takhle by to rozhodně skončilo. Jinak je to ale další Kolečkův a další Hřebejkův průser.

    • 19.3.2018  00:51

    Banální scénář a megalomanská, ovšem amatérská režie, to jsou ve zkratce dva hlavní problémy tohoto filmu. Už hned začátek, kdy jsou do jakože dobových záběrů z Berlína vloženy postavy Pauhofové a Stašové, dávají tušit, že následuje průser. A taky že jo. Je to škoda, že při tak velkorysém rozpočtu a z něj plynoucí výpravnosti a účasti hvězd vznikla taková hovadina. Nevím, co kritizovat dřív, zda Renčovu zálibu v bezdůvodně drasticky dramatických scénách (křišťálová noc, popraviště, sebevražda Zorky Janů), nebo prostě jen nepochopitelných momentech - Hitler "svádějící" Baarovou (nebo co to mělo být) Wagnerem, Mádl toužící osahávat kozy, scenáristické klišé jako "záchrana před popravou v poslední vteřině, když někdo přiběhne ze vzkazem od ministra" či pravděpodobně nejhorší milostná scéna v dějinách českého filmu (což mě rmoutí o to víc, protože v ní účinkovala moje drahá Táňa Pauhofová). Vůbec Goebbelsova postava byla napsaná strašně divně. Několikrát se zmíní o jeho pronikavém intelektu, ale není to vůbec poznat, působí jen jako nadrženej strejda. K tomu musím na Renče směřovat další výtku - hlavně na jeho zbabělost nenechat německé scény v němčině. Zaprvý profláklé hlasy Viktora Preisse (Goebbels) a Martina Stránského (Fröhlich) dost ruší, zadruhé to vede k neúmyslně komickým momentům, kdy všichni šprechtí česky, ale dopisy si posílají v němčině. No, zkrátka celá Lída Baarová měla velké ambice, ale především vinou Filipa Renče dopadla blbě. Ohromná promarněná šance a promrhaných 80 milionů.

    • 18.3.2018  22:22
    Bajkeři (2017)
    *

    Několikrát - asi třikrát - jsem se fakt zasmál, protože to byly natolik absurdní vtipy, že jsem zíral. Třeba když Jakub Štáfek jako ožralej kombajnista vyrobil "kruhy v obilí". A z českých hereček mojí generace ze všech nejvíc miluju Hanku Vagnerovou (Táničku Pauhofovou a Vicu Kerekes jako Slovenky nepočítám). To jsou asi tak ve zkratce všechny plusy tohoto filmu. Mínusů ovšem je podstatně víc. Od totálního neherce Mišíka a jeho lobotomické kamarády přes dementní vtipy, nulový příběh, tradičně ubohé představy o mladé generaci (mobil v ruce a to je vše, tak určitě), trapný product placement a naprosto kreténské postavy, které jsou do jedné dementní a úchylné. Vůbec celí Bajkeři na mě působí jako pubertálně vlhký sen Kolečka a Koppa, nejen celá zápletka (sexy nevlastní matka se synem na prázdninách, kde jsem tohle viděl? Ano, v každým druhým pornovideu na světě) nebo nahé koupání v lomu. Všechny postavy sice jsou úchyláci, ale zřejmě proto, že Kolečko s Koppem jsou úchylní ještě víc. O tom směšně nelogickém a happyendovém závěru, který je nejen brutálně nereálný, ale vyloženě nesmyslný (hlavně co se týče rodinky Haničky Vagnerové a Mišíka), se vůbec nezmiňuju. Z některých scén bylo vyloženě trapně, ale naštěstí ne reálně trapně, jen absurdně - ostatně jako je celý film. O totálně ujetý dvojici Štáfek-Záveský a Laviho cameu ani nemluvím, to bylo proboha co za nápad? Jako... on to možná byl celý jen vtip. Kolečko s Koppem natočili naprosto šílenou a absurdní parodii na teenage filmy, čtou si tu naše komentáře a smíchy padají na zem, jak nás doběhli. Možný to je. Osobně si ale myslím, že ne.

    • 18.3.2018  17:22

    Krátce po premiéře Špuntů na vodě jsem dělal pro časopis, pro kterej pracuju, rozhovor s režisérem Jiřím Chlumským. Bylo to nesmírně zajímavý povídání o Fellinim a našich dalších oblíbených klasicích, o smyslu použití filmové hudby a podobně. Vrtalo mi hlavou, proč tak inteligentní člověk točí samý hlouposti. A pak mi to sám objasnil: kdyby měl točit jenom ty filmy, které chce, nikdy by se prý neuživil. Špunti na vodě (zase naprosto zrůdnej název českýho filmu) je přesně z toho ranku - prostě zakázka. Ovšem zpracovaná schopným režisérem do co nejlepšího výsledku. Jistě - okatá vykrádačka "komedie století" je tak moc vidět, až to bolí. Vlastně není ani moc vtipná, je Bystroněm mizerně napsaná a najdou se v ní otravnosti jako dva vodáci, co koukají po Kateřině Coufalové (dceři Pavla Lišky), celá ta linka byla dost otravná, nebo nadrženej slovenskej majitel penzionu, co vyjede po Janě Kvantikové (která je ovšem mimořádně rozkošná, vyjel bych po ní taky). Naštěstí je celý film složený z fajn herců (prima, až na Goldflama, ten sice má minimum prostoru, ale i tak přehrává, až to bolí) a kupodivu sympatických dětí. A hlavně - a to právě přičítám hlavně režisérskému umu - krásná letní prázdninová atmosféra. Především to bych na Špuntech vyzdvihl jako nejlepší. Pohoda, klídek, prázdniny. Při sjíždění jezu nebo na scéně na kolotoči jsem měl pocit, že je mi zase deset a mám prázdniny. No a co chtít víc.

    • 18.3.2018  13:25
    Muzzikanti (2017)
    *

    Hvězdičku si dohromady vysloužily okouzlující a éterická Sára Sandeva a živočišně rajcovní Michalina Olszańska. Jinak je tenhle film tragédie ze všech stran. Poslední dobou mě baví sledovat několik kinematografických proudů, jedním z nich je kategorie "současné špatné české filmy" (což jsou téměř všechny), po zkušenosti s příšernými Muzzikanty jsem ovšem v pokušení toho masochismu nechat. Tragicky napsáno, neumětelsky zrežírováno, všude samí nekvalitní herci a ještě si to hraje na obhajobu muziky před "popovými sračkami". Jak aspoň na vteřinu věřit parodiím na Michala Davida od člověka, co si do filmu pozve těšínskýho udavače Nohavicu a pracuje pro TV Šlágr? O obsazení rodiny Wronků a dalších neherců ani nemluvě, a to včetně sladkých hošíků Děrgela a Callty. Nefunguje tu nic, vlastně se to ani nepodobá filmu, jen takový improvizační estrádě, o karikovaných charakterech Dejdara, Lichého a hlavně trapně ubohého "rockera" Kříže se nezmiňuju vůbec, nebo se rozčílím. Ale jedno pozitivum tu vidím. Česká republika musí být opravdu bohatá země, když se najdou peníze na takovou slátaninu. To je fajn, peníze evidentně jsou. Jen ty dobrý filmy tu ještě chybí.

    • 18.3.2018  13:13
    Bába z ledu (2017)
    ****

    Český lev ve správných rukou. Je to sice přesně vykalkulovaná v zásadě banální story podle šablon americkýho nezávislýho filmu, jen ozvláštněná prostředím otužilců, ale nevadí. Film mě bavil, jakkoli se dal předvídat takřka doslova. Spíš mě přiměl k zamyšlení nad cenami Českých lvů samotných a v souvislosti i české kinematografie vůbec. Hlavně v souvislosti s oceněním za vedlejší role. Za co prokrista dostala Lva Petra Špalková? A za co byli nominovaní její kolegové Vilhelmová, Neužil a Daniel? Během těch několika málo minut nepředvedli nic, vůbec nic, jen pár utrápených vzdechů nad životem! Takže buď politika akademie funguje stylem "máme tu solidní film, tak ho nominujeme na všechno", anebo byly vedlejší role v jiných filmech ještě horší. Obojí ale vystihuje velice neradostný stav současného českého filmu. Bída a zmar. No nic, zpět k Bábě z ledu (kdo probůh vymyslel tak idiotskej název?). Bylo na ní znát, že ji Sláma piplal dlouhé roky, má všechno do detailu napsané a promyšlené, měl ohromující šťastnou ruku na Zuzanu Kronerovou (co se Pavla Nového týče, prostě zahrál sám sebe - nerudnýho dědka, tam jsem v chvalozpěvech opatrnější). Není to nic fantastického, k dohánění pohříchu pouze evropské, když se ani neodvažuji mluvit o zámořské, kinematografie to nestačí, ovšem v marasmu posledních let je to jedna z mála světlých výjimek.

    • 17.3.2018  22:51

    Ztráta iluzí. Tenhle film jsem naposledy viděl v dětství někdy v první půlce devadesátých let, od té doby ne. Pamatoval jsem si ho jako super zábavnou komedii. No... a dnes večer běžel v televizi. A já udělal tu chybu, že si ho pustil. Viděl jsem ho po víc než dvaceti letech - a musím velmi výrazně snížit hodnocení. Až teď sleduju, jak je to o ničem a dost pitomý. Otakar Brousek tam provází komentářem i to, co je jasně k vidění, a aby se udržel lehký tón, i když teroristi vraždí odpůrce, je to zrychlený jako v grotesce. K tomu protivná učitelka s dobráckým hlasem Nadi Konvalinkové (fakt nemám rád českej dabing) - a nejlepší herec je křovácký domorodec s úžasným jménem, kde mě ten vykřičník uprostřed fascinoval od dětství. Takže... jako vzpomínka na dětství fajn, ale jako film to fakt nestojí za nic.

    • 17.3.2018  17:14

    James Wan moc dobře ví, jak si pohrát s psychikou svého publika. Napětí dávkuje postupně, ale stále víc a víc. Ani v momentech, které slouží k vydechnutí, ho neopustí mrazení v zádech a nepříjemný pocit, že se brzy musí zase něco stát. Atmosféricky je film zvládnutý na jedničku, pečlivě spočítané a odměřené lekačky plní svůj účel a tradiční Wanovy propriety, jako jsou dětské hračky, zrcadla, umrlčí hlas vycházející z hrdla mladé dívky a podobně, fungují bezchybně. Zde je ovšem dobré říci jedno velké ALE. Filmu po formální stránce nelze nic vytknout, dějově je nabitý a navzdory slabšímu vyznění finále skutečně strhující. Pokud však Wanovu tvorbu znáte, při sledování se nemůžete zbavit dojmu, že něco podobného už jste viděli. Ne, Wan sám sebe nevykrádá a přichází se stále novými nápady, ale jede přesně podle osvědčené šablony, která sklízí úspěch. Pokud jeho snímek vidí divák poprvé, musí být v sedmém nebi, jak se krásně bál; ale po prvním V zajetí démonů a dvou dílech Insidious přece jen lze snadno vytušit, jak se příběh bude vyvíjet i jak to celé dopadne. A to je trochu škoda.

    • 17.3.2018  17:07

    Otázka za sto bodů v rámci fikčního světa: proč se odpovědní lidé zabývali sestavováním podobného komanda, když mají k dispozici kladné hrdiny? Deadshota i Harley Quinn za katr dostal Batman, Boomeranga lapil Flash - tak proč se namáhat omilostňováním vyvrhelů? Ani námitka, že Batman se právě zabýval sestavováním Justice League, nemůže obstát, protože manažerská superhrdinská práce by ve srovnání s chystanou apokalypsou mohla chvíli počkat. Ale to by nebylo o čem točit. No a už to začíná, samý negativa... Film má tempo, ale točený je hrozně nenápaditě, všechny akční scény jsou na jedno brdo a ve snaze nacpat tam co nejvíc ujetých postav si vzájemně ukrajují prostor. Ještě hůř se odpouští prokreslení jednotlivých figur. Z nájemného zabijáka Deadshota je regulérní správňák s rodinnou motivací; naštěstí je obsazen Willem Smithem, jehož charisma z něj stejně jednu z nejzábavnějších figur udělá, a jeho pistolnické představení, kdy zcela sám postřílí jednotku padoušských příšer, nemá chybu. Hůř to funguje při jeho špičkování s Flagem. Tady mělo být vidět pořádné chlapské jiskření - od počáteční antipatie přes vzájemné respektování po závěrečné souznění, které tvůrci naštěstí trochu sebeironicky shodili. Jenže chemie nefunguje. To se týká všech postav; jednotliví sólisté jsou zábavní, ale dohromady působí nesourodě a nesladěně. A úplně největší průšvih je děj. Film trvá něco přes dvě hodiny, ale klipovité sestříhání výsledku neprospělo. Úvodní představovačka hrdinů je neúměrně dlouhé, časté flashbacky nekonečně zdržují, pak se jde konečně do akce a najednou je konec. Ano, rychle to uteče, ale nejlepší scény si tvůrci opět vystříleli už v traileru. Akce se opakují, nic nového nepřibývá a finále je takové odfláknuté... Nápad na jednotku gaunerů byl milionový, místo drsného akčňáku ale vznikl jen zapomenutelný popcorn. Z obavy, aby antihrdinové umožnili divákům se s nimi ztotožnit a film nepropadl, to vůbec nejsou antihrdinové. Jak poznat, že jde o padouchy, když se tak nechovají, jen každou chvíli o sobě řeknou, že jsou fakt "bad guys"? Nejzápornější postavou je nakonec samotná tvůrkyně jednotky Wallerová. Kdyby tvůrci přidali na temnotě, krvi a sprostých hláškách, do toho řádně dráždivou erotickou scénu mezi Harley a Jokerem, mohla z toho být skvělá podívaná. Jenže by to nebylo přístupno mladším ročníkům a do kasy by nepřiteklo tolik peněz...

    • 17.3.2018  16:58
    Mělčiny (2016)
    ****

    Jednoduché komorní drama pro jednu herečku, jednoho digitálního žraloka a jednoho racka. Dobře napsaný souboj vůlí, souboj inteligence a pudů. Až mě překvapilo, jak racionálně se Nancy chovala; podobně vysokou inteligenci může vykázat žralok. Nejsem ani zdaleka odborníkem na paryby, a tak netuším, nakolik bylo jeho chování realistické, nebo ne (včetně toho, zda těmto strunatcům jsou nepříjemné žahavé medúzy, či nejsou), ale v každém případě to film udělalo lepším. Žádné hysterické záchvaty, žádné nelogické chování, kde bych si říkal: "To nedělej, to je snad jasný, jak to můžeš udělat...!" Žralok navíc vypadá docela hrozivě. O to víc kontrastuje s Blake Lively, které to v plavkách kromobyčejně sluší, což režisér ví, divákovi na ni dopřeje nejeden pohled, který se o ni o to víc obává. Jasně, hluchý místa se najdou: třeba naprosto zbytečně naznačený vztah Nancy k rodině a k mrtvé matce. Ve filmu je proto, aby postava dostala nějaký rozměr, ale není nijak funkční a působí násilně. A také samotný konec - režisérovi a scenáristovi trochu ujela ruka a výsledek je nepříjemně přepísknutý. To je však jen chabá slabina jinak dobrého celku. PS: teď už je pozdě, jistě, ale tohle je přesně ten typ filmu, který je nutné vidět na velkým plátně. Což ostatně platí skoro o každým filmu.

<< předchozí 1 2 3 4 10 19 27 36
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace