Oktavianus

Oktavianus

okres Praha
http://www.tyden.cz/autori-tydne/david-lancz/

52 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 10 19 28 37
    • 30.5.2018  15:15
    Delirium (2018)
    ***

    První polovina stojí za to, hrdina se v obrovském sídle plném tajných chodeb se šmíráckými průzory do jednotlivých místností a divných zvuků či stínů noří do tenat šílenství a film diváka ponechává v nejistotě, zda se to děje jen v hrdinově hlavě, anebo v obřím boháčském sídle straší doopravdy. Dvě tři lekačky fungují a sledování vyvolává mrazivý pocit. Je taky zábavné sledovat, jak tvůrci nezapřou svou inspiraci jinými horory.Dva příklady za všechny: když se Tom prochází v chodbách sídla zazobaného otce, nelze si nevzpomenout na Osvícení a chodby hotelu Overlook. Anebo záběr z videopásky, na němž jeden z duchů leze rozevlátým způsobem zpoza postele: nebylo přesně tohle chování Samary z Kruhu? Bohužel pak přijde druhá polovina filmu. A ta se dost zvrtne. Twist je překvapivý, ale změní se tím celý žánr - což uprostřed děje diváckému zážitku neprospělo. Kromě toho je druhá půlka plná klišé a nepravděpodobných okamžiků. Opravdu by se Tom uvězněný ve sklepení pustil do dlouhé a pomalé prohlídky sklepa, místo aby se pokusil dostat ven a zachraňoval Lynn, které jde o život? A proč by vlastně Lynn nebyla zabita hned a dočkala se další scény? Nebo třeba se nejde nepozastavit nad tím, jak mohl Tom mít po dvaceti letech pobytu v blázinci tak namakané a vysvalené tělo... Tyto scenáristické (a vlastně i castingové) chyby strašně škodí. Podobně jako obří nedovysvětlení celé zápletky na konci filmu. A kdo za to může? Správně, režisér Iliadis. Film se mu nějak rozpadl pod rukama, pevnější vedení by bylo jen ku prospěchu. Ale žádné nebylo. Což je škoda.

    • 27.5.2018  18:46

    Největší problém Krotitelek netkví v zastaralém předsudku, že by hlavní představitelky nesměly být ženy. Problém je, že tyhle ženštiny nejsou vtipné. Čtyři elitní americké komičky - a vůbec nejsou vtipné! To je hlavní průser. Tam, kde Bill Murray, Dan Aykroyd a Harold Ramis používali nádherně absurdní pseudovědecké dialogy, se v rebootu ozývá pištění, koulení očí a poskakování - když mají hrdinky radost, když na něco čekají, když se něco řeší... pořád. Fakt pořád. Ne že bych se u filmu ani jednou nezasmál, nikdy za to však nemohly hlavní hrdinky, ale komická figurka asistenta Kevina v podání Chrise Hemswortha. Jeho parodie na tupé blonďaté sekretářky se docela vyvedla (ať už to je jeho prsaté logo firmy, anebo dilema, jakou fotku si má dát na Facebook). I když jsem srovnávat s původními Ghostbustery nechtěl, samozřejmě se tomu nelze ubránit. A reboot prohrává na celé čáře. A jako samostatný film... vlastně taky. Hloupý, nevtipný, zbytečný, zapomenutelný - prostě vznikl, někdo promrhal 144 milionů dolarů a tím to zhaslo. Jdu si pustit geniální originál a udělám mnohem líp.

    • 27.5.2018  16:03
    Decibely lásky (2016)
    odpad!

    Každá holka přece chcee randit s popelářem, to je snad jasný. Jasný taky bylo, že film bude sračka, když jsem to zapínal. A očekávání se naplnilo, v mnoha ohledech hrůzná realita dokonce předčila černé scénáře. Třeba právě v tom, jak jsou vlastně popeláři sexy. Hudba Michala Davida je stejně zrůdná jako vždycky (až mě zamrzelo, že sám velký kolotočář neměl nějakou větší roli, mohl bych se filmu pošklebovat ještě víc). Marně pátrám v paměti a hledám na Decibelech něco pozitivního. Snad jen částečně casting - spousta nádherných holek. A showman Horváth. Jenže koho napadlo angažovat Hrušínské, Vojtka nebo Cíla, zasloužil by oběsit na nejbližším stromě, takže ani ten casting není bez výhrad. A jinak...? Podobně stručný budu u záporů: všechno. Bez legrace všechno. On to vlastně není film a jako film nefunguje, takže co pak s tím. Jedno negativum přesto zdůrazním: málokterému filmu se podaří, aby mi u něj bylo hodinu a půl v kuse trapno. Trapno za herce, za tvůrce, za děj, za dialogy, za všechno. Ohromující trapno. Škoda, že ho necítili i na place při natáčení.

    • 27.5.2018  12:56
    Ave, Caesar! (2016)
    ****

    Nepodceňovanější film roku 2016. Přitom je to místy až anarchisticky zábavná coenovská bláznivina, která zvysoka kašle na příběh, ironicky tepe do současného i minulého Hollywoodu a vzdává hold 50. letům. Dvacet čtyři hodin ze života Eddieho Mannixe, který řeší problémy - a že se jich najde. Spousta skvělých herců (nejzajímavější je mladík Ehrenreich), suchého humoru, který nejede na první dobrou, ale je za ním mnohem víc. Já na coenovskou hru přistoupil a válel se smíchy po celou dobu stopáže. Podvratné vtipy ovšem vyvažuje zobrazení mého milovaného Hollywoodu z 50. let. Jasně, ne všechny Mannixovy případy byly tak zajímavé, bez dějová linka se Scarlett Johanssonovou a Jonahem Hillem bych se zcela obešel,ovšem všechny ostatní to bohatě vyvažovaly. Pásová výroba dementních westernů, nesmyslné společenské filmy, opulentní biblické velkofilmy, přiteplené muzikály a úplně vypatlané filmové hvězdy. A do toho banda komoušů a spousta narážek, odkazů a skrytých vtipů. Prostě paráda. A pokud si tu někdo stěžuje, že to nepochopil, protože nemá nakoukáno, tak je chyba u něj, ne u Coenů.

    • 26.5.2018  21:23

    Nepatřím k těm srdcařům, pro které Poirota představuje jenom David Suchet. Přestože je Suchet skvělý, chtěl jsem dát Branaghovi šanci. A tenhle génius mě nezklamal - moc rád bych v jeho podání viděl třeba Vraždu na Nilu (jak ostatně naznačoval vtípek v závěru). Sice mě tu štvalo zbytečně moc věcí: třeba Branaghovo velikášství, že neukočíroval patos v závěru nebo se nechal strhnout počítačovými triky (ovšem to druhé dovedu pochopit. Zasněženou horskou krajinu vykouzlil fascinující). Taky mě trochu mrzí, že nedovysvětlil fotku ženy, kterou Poirot tak opatruje. Jinak ale bez námitek: Branagh Poirota sympaticky zlidštil, dal dohormady úžasnej tým skvělých herců (o Deppovi, Pfeifferové a dalších hvězdách první velikosti netřeba ztrácet slov, mně udělali radost především Derek Jacobi nebo Manuel Garcia-Rulfo, o jehož existenci jsem do nových Sedmi statečných neměl tušení) a zahrál si s klasickým případem, kdy podezřelí jsou všichni, což vede až k "překvapivému" rozuzlení. Uvozovky píšu proto, že o tom, jak tahle detektivka dopadá, myslím už všichni vědí, patří to ke kánonu kulturního vzdělání. Bavil jsem se náramně, Branagh režíroval s jistotou a starosvětsky poctivě a na chvilku připomněl okouzlení starým typem filmařiny.

    • 26.5.2018  21:00
    To (2017)
    ****

    Patrně nejlepší dětský film, který jsem kdy viděl. Takhle měly být půvabné všechny disneyovky, které nebyly animované, ale hrané; takhle si představuju strašidelnou zábavu pro chytré děti. Škoda, že mi není zhruba tolik jako Loserům. Byl bych nadšenej a nedal bych pět, ale snad deset hvězdiček, kdybych přišel na to jak. Jenomže jsem krapet starší. A tak jsem si nemohl nevšimnout, že se zapomnělo na to podstatné... na hrůzu. Fakt, To je všechno možný, ale ne horor. A já si v posledních dnech tu Kingovu jedenáctisetstránkovou bichli znovu přečetl, abych se ujistil, že předloha je strašidelná až dost. Film ne. A to je důvod, proč ubírám hvězdu. O důvodech můžu jen spekulovat: dostanu se k tomu, že v rámci snahy zachovat z logicky vykuchaný předlohy co nejvíc spousta motivů musela ustoupit. Aby zachovali počet členů Klubu smolařů, ale zároveň se jim věnovali a každýho postrašili, muselo se to odehrát hrozně rychle a na malém prostoru. Škoda, protože casting byl perfektní, děti sympatický, a to především Bill Kokta a Beverly Marshová; naopak Henry Bowers jako hlavní sígr byl fakt nechutnej a na pěst, přesně jak měl být. A především, proč mě odklon od mrazivého hororu k mainstreamové popcornové zábavě mrzí, je samotný Pennywise. Bože, Bill Skarsgård se narodil pro tuhle roli! Mnohem démoničtější než Tim Curry v roce 1990, mnohem děsivější a působivější... tak snad ve dvojce, kdy bude strašit už dospělé hrdiny.

    • 26.5.2018  20:21

    Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Ovšem ani to, že by se mi to líbilo. Optika malýho kluka na válčený události by mohla fungovat snad v případě, že by knížku staršího Svěráka přepisoval sám starší Svěrák, nikoli ten mladý. Protože ten jen (z úcty k otci?) otrocky přepsal mikropovídky z knihy. A takový je i film: utkaný z mikropovídek, idylicky přibarvený a vlastně totálně nezajímavý. Dá se překousnout, když film nemá jeden jednotící příběh. Daleko hůř se dá snést, když nemá ani žádné menší příběhy. Po strništi bos tvoří jen sled scén, co si starý muž pamatuje z raného dětství. A snové okamžiky - jak se Vlk mění ve vlka, jak chlapec na vozíku odlétá atd. - dojem nevylepšují. To se týká i poetiky probouzející se sexuality, kterou starý Svěrák vždycky nějak obsáhl. Mladý Svěrák ji otrocky převedl do Edy zírajícího do výstřihů. Herecky taky není o co stát. Ondřej Vetchý s Terezou Voříškovou - jednotlivě skvělí - nefungují dohromady. Že jsou manželský pár, bych jim neuvěřil ani za milion. Přesto je zajímavé je sledovat, protože Terezka je tradičně nádherná a tady dokonce i něco hrála, byť dobově - stejně jako Vetchý. Tento film totiž nemá být vzpomínkou na dětská léta za války, ale vzpomínkou na dětství v podobě filmu pro pamětníky. Jako takový v některých scénách není špatný, ale zdaleka to k plnohodnotnému zážitku nestačí. Kaiser si Lva zasloužil, to není pochyb, a Terezce bych ho taky přál, přestože musím uznat, že za tuhle roli to na Kronerovou z ledu nemohlo stačit. Ani moc nepomáhá fakt, že se většina filmu natáčela v mé rodné obci. Slavonice jsou sice nechutná díra, ale opravdu se v nich zastavil čas. Stejně jako ve filmu, který přepísknutou stopáží začne nudit.

    • 26.5.2018  19:21
    Mumie (2017)
    **

    Průser egyptských rozměrů. Což mě štve, protože když jsem kdysi zaslechl první zmínky o chystaném dark universe, nadchlo mě to. Jako oddaný milovník klasického Universalu bych si hrozně přál, aby se stará dobrá hororová monstra reinkarnovala, řádila a ve filmech se jejich příběhy prolínaly jako ve 40. letech. Jenže pak přišel Dracula Untold, což měl být start, a já zaváhal, protože ten film byl nadprůměrně blbej. Nápad zapadl, ale naštěstí ne hluboko, s napětím jsem čekal na restart ve stylu "Dracula je zapomenut a nepočítá se, jedem od začátku" v Mumii - a ona dopadla ještě hůř. Přitom: s Cruisem nemám nejmenší problém, Russell Crowe jako doktor Jekyll je trefa do černého, v rámci současné feminizace je padoušská postava příšery žena - no, budiž, jakkoli zůstávám fanouškem pojetí mumie spíše v osobě Borise Karloffa, beru to. Zvlášť když je to rozkošná Sofia Boutella, která už místo nohou nemá meče jako v Kingsmanovi. No jooo... ale tahle Mumie vůbec vlastně nebyla o mumii! Začátek by ještě ušel, dokonce mi Cruisův dobrodruh trochu připomínal Jacka Reachera, kterýho jsem s Tomíkem taky nedávno viděl. Jenže pak se to rozpadne v blábolivý výplach bez mozku, který mě ani nezaujal, ani ničím nechytil, jenom dost nudil a nutil se nespokojeně ošívat. Celý londýnský děj je jedna velká nuda. Tudy cesta nevede, je to samé klišé a nemá jediný nápad, který by vznik nového univerza ospravedlnil. Takže palec dolů. A to říkám jako někdo, kdo si univerzum klasických hororových monster přeje hrozně moc.

    • 26.5.2018  18:26

    Zatraceně stylový zážitek. Jeden z mála okamžiků, kdy se těšení do kina při střetu s realitou nerozpadlo v prach. Tahle verze King Konga je totiž výborná, a jak mé skromné zkušenosti říkají, tak i druhá nejlepší. Jistě, není to tak těžké: být horší než Guillerminova verze a její idiotská pokračování skoro nejde, ta sentimentální varianta od Petera Jacksona taky nestojí za nic, naopak úžasná verze z roku 1933 překonat prakticky nejde... Ovšem Skull Island je lepší i než Son of Kong, a to už je co říct. Ale dosti k mé posedlosti tvořit žebříčky. Kong je vymazlený do každého detailu, dotyk sedmdesátých let (včetně hodně povedeného soundtracku) se podařil na výbornou, zasadit děj do vietnamské války byl skvělý tah. CGI funguje a nepůsobí rušivě, teď si nevybavím potvoru, která by mi přišla přestřelená, jak se tvůrcům tak často v okouzlení počítačovými triky stává. Ostrov lebek je tajemný, nebezpečný a působivý, postupem až depresivní, a přirozeně se mění v past, kde lze uvíznout stejně spolehlivě jako v temnotě duše. Samotné monstrum je po dlouhé době zase monstrem, žádnou lítost budící figurkou opičky. Kong je tu opravdu králem a bohem, byť trošku smutným bohem... ale pořád bohem. Ve srovnání s ním jsou lidské postavy drobet odfláknuté, jsou zaměnitelné a klidně by jich mohlo být méně. Sympatie alespoň ve mně vzbuzovala snad jen ústřední dvojice v podání Hiddlestona a Larsonové; komická figurka J. C. Reillyho mi spíš lezla na nervy. A hlavně a především: největší plus má tento film za to, že na rozdíl od všech předcházejících verzí vynechává New York a celou dobu se odehrává jen a pouze na Ostrově lebek. Tam ostatní filmy selhávaly, to je největší síla tohoto monster movie. Dost se těším, až se tenhle démonický Kong střetne s Godzillou.

    • 25.5.2018  19:18
    Panství (1999)
    *

    Viktoriánsky laděné detektivky mám rád, Panství jsem chtěl vidět od chvíle, kdy se natáčelo a Martin Dejdar o něm tehdy v médiích mluvil neskutečně sebevědomě. Včera jsem pak náhodou o filmu zaslechl zmínku a konečně si znalost doplnil. A výsledek? Ono je to vážně skoro tak špatné, jak se povídá. Tenhle film chatrně stojí a především padá se scénářem, který se hrubě nepovedl. Jo, chtít z divadelní hry udělat film není snadný. A tady tvůrci vybouchli. Blábolivý děj, Dejdar, co svým umem stačí na televizi, nikoli však na film, stotisíc flashbacků, dokola padající těla že schodů, rádoby šokující twisty, nepochopitelný hrdinovy představy a strašný dabing, a to nejen Nadi Konvalinkové, ale i Dejdara dabujícího sebe sama, hyperkorektně vyslovujícího "Jsem" a že někdo padá "se schodů"... V opileckém závěru jsem se už nepokrytě bavil na účet filmu a kroutil hlavou, co je to za debilitu. Vzhledem k obsazení je to škoda, Gabrielle Anwarová je nádherná, Greta Scacchiová zajímavá (byť jí hlas Konvalinkové strašně ubírá), Laura Harrisová, u který jsem dlouho přemýšlel, odkud ji znám, než mi konečně docvakla Rodriguezova Fakulta... ale film je propadák. O nesmyslných dovětcích, co jako hrdinové dělali potom, se zmiňovat nebudu. Trapárny s Margaret Thatcherovou nebo Chamberlainem a Hitlerem nelze přejít bez spršky vulgarismů. Nerad to říkám, ale je to fakt blbost. Hodně velká blbost.

    • 25.4.2018  17:56

    Nezatracuju to, protože doufám, že ve spojení s dalším dílem to bude dávat smysl jako celek. Zatím se to neděje. Jo, dvě a půl hodiny utečou jako voda, pořád se něco děje a je to akce, na kterou se dobře dívá, potěší vidět všechny superhrdiny pohromadě, ale chybí tomu cokoli navíc. Pár hlášek, pár narážek, sem tam trocha humoru (u postav, co mají nosit humor, jako jsou Tony Stark, doktor Strange nebo strážci Galaxie), spousta patosu, takových těch klišé rádobyhlubokomyslných rozhovorů, jak musí zachránit celý vesmír a bla bla bla. Postav, kterým se film chce věnovat, je prostě až moc, takže na ně nezbývá čas. Navíc se mezi dějovými liniemi střídá strašně divně: nejvíc je to vidět v okamžiku, kdy Strange, Iron Man a Spiderman zmizí v kosmické lodi... a snad tři čtvrtě hodiny se jim nikdo nevěnuje. Divné. A tedy ohromný zklamání z hlavního záporáka: Thanos možná má nějakej větší rozměr svou motivací, ale nevzbuzuje ani respekt, ani strach, vůbec nějak není jasný, proč by by měl být takový postrach superhrdinů a proč zrovna on je padouch padouchů. Na to, jak jsem se na Infinity War těšil, je to tedy docela zklamání. Ještě dvě poznámky na závěr: castingové obsazení Marka Ruffala jako Hulka prostě nechápu. Je to senzační herec, ale na rozdíl od všech ostatních aktérů, kteří do blockbusterů patří, tam Ruffalo trčí jako bolavý prst. Je herecky úplně jinde než hezounci Hemsworth, Evans a Pratt nebo komiksově výrazní Downey či Cumberbatch. A za druhý - někdo to už psal u Ready Player One, tady to musím zopakovat - není nic otravnějšího než v kině poslouchat idioty, jak se snaží dávat najevo, že pochopili tu kterou narážku nebo odkaz. Zvlášť na novinářských projekcích bych takovou debilitu nečekal.

    • 19.4.2018  13:07
    Pomsta (2017)
    ****

    Ze subžánru rape and revenge už tu byly lepší filmy, ale Pomsta se jim v mnoha ohledech vymyká. Nejen tím, že se do takového filmu pustila sama žena, takže na oplátku mnoha obnaženým ženským postavám to jsou tentokrát chlapi, co jsou během finále komplet nazí. Rozdíl je taky ve vrstvení jednotlivých symbolů, barev a náznaků, někdy okatých (jablko s mravenci, močení na pavouka), jindy nenápadných (Bohorodička v závěru mě dostala) nebo peyotlových. Především kvůli barevné symbolice je třeba být opatrný ve výtkách, které určitě přijdou, tedy že sled scén a střídání dne a noci nemusí dávat vždy smysl. Právě v tom mi Pomsta přijde nejsilnější, takže jsem ochoten odpouštět i chyby, kterých je dost (včetně natolik triviálních, jako je záběr do údajně prázdné pouště, ale kdesi daleko projíždí auto, které tam rozhodně nemá co dělat - to nemohlo být ani jako symbol). Včetně toho, s čím obvykle mívám problém - že by postavy mohly to všechno přežít nebo ještě před smrtí třeba rozhýbat. Taková ztráta krve nebo už jenom napíchnutí Jennifer na ten pahýl stromu... No, to ne. Z pohledu formalit subžánru ale film splňuje vše, včetně hodně brutálních krvavých scén, gore jak se patří. A Matilda Lutzová je jednoduše nádherná, a to nejen jako vypucovaná lolitka, ale i když je špinavá a od krve. Tenhle film je nutné chápat především symbolicky. A jako takový stojí za to.

    • 19.4.2018  12:52
    Hastrman (2018)
    ****

    Navzdory některým chybám, které ve filmu jsou - je přece jenom znát, že jakkoli je Havelka velmi nadaný člověk, byl to pro něj filmový debut, tempo je zbytečně líné a místy herecky divadelní -, ve mně Hastrman zanechal poměrně hlubokou stopu. Jednak proto, že na zdejší poměry je to film ojedinělý, i když ne tolik výjimečný, jak se mnozí tváří: na téma vnitřních běsů v člověku, personifikovaných do postav strašidel, tu vznikl jen před dvěma lety hodně povedený a taky hodně podceněný snímek Polednice. Taky proto, že orámování českým folklorem je skvělý nápad, každá z jednotlivých kapitol je zakončena odpovídající pointou a tenhle (malinko idealizovaný) náhled na český venkov počátku 19. století se fakt povedl. Hodně mě bavily i jednotlivé postavy, ať už komické figurky jako Jiří Lábus, nejednoznačné jako Jiří Maryško či Jan Kolařík coby podivnej farář, anebo mnohovrstevnatá hlavní dvojice Karel Dobrý a Simona Zmrzlá, na niž se jednak skvěle kouká, jednak hraje výborně a je dobře napsaná. Ve filmu rochu zaniká ekologický apel, vyjádřený v epilogu, ale vynahrazuje ho "láska k obyčejnosti země" v průběhu děje. Byť tedy rozhodně nejde o dokonalé dílo, mám velkou chuť ho hodnotit vysoko, protože zdaleka není prvoplánově líbivé, ale je působivé a svým způsobem hypnotické. Po letošních českých sračkách konečně film naší kinematografie, na nějž se dá koukat.

    • 16.4.2018  11:03
    Wings (1927)
    *****

    Academy Award 1929. Velkolepý film, u kterého se mi nechce věřit, že vznikl před více než devadesáti lety. Ostatní snímky té doby převyšuje o hlavu a je to naprosto zasloužený první nositel Oscara. Jistě, je z dnešního pohledu trochu naivní a hlavní hrdinové Jack a David jsou vlastně naprostí supermani; vůbec piloty ve filmu obestírá aura superhrdinů a nedivím se Blackadderovi v Černé zmiji, že si právě z této glorifikace "leteckých es" dělá legraci. Ovšem vedle Upíra Nosferatu a Kabinetu dr. Caligariho se jedná o jediný němý film, kdy jsem ani na chviličku nekoukl na hodinky, kolik ještě zbývá času. Není to soudržné dílo, fantastické a napínavé letové scény plné soubojů jsou o moc lepší než scény z vojenského zázemí (kde to vypadá jako na skautském táboře) nebo když mají oba letci opušťák a chlastají v Paříži (nad bublinkami, co pronásledovaly ožralého Jacka, kroutím hlavou ještě teď). Na začátku oba piloti pálí po Sylvii, aby se na ni v průběhu děje zapomnělo... Ale dojem, umělecký i trikový dojem zastiňuje všechno ostatní a hlavně proto dávám o hvězdičku víc, než by si to (čistě objkektivně) zasloužilo, protože dojem z filmu je velkolepý. Je mi tam sympatický i americký patriotismus, který se na Velkou válku dívá ve stylu "přišli jsme, viděli jsme, zvítězili jsme" - ale neměli to Američané právě tak? Zaujala mě taky Clara Bow, která byla dost roztomilá (a je púrima vědět, že letěla na upíry a někdy v té době si to vesele rozdávala s Belou Lugosim) a koneckonců i oba hlavní hrdinové. Prostě úžasný předchůdce Pearl Harboru - a z mého pohledu lepší.

    • 16.4.2018  01:12

    Academy Award 1929 nominee. Velmi zajímavý film, který se v první hodině tváří jako sentimentální romantické drama se sociálním podtextem o Popelce z ulice, aby se v druhé půli zcela změnil v regulérní válečné drama. Poměrně hodně naivně natočený, koncem války, když byl všude hlad a bída, si vojáci v zákopech pojídají pečená kuřata nebo co to je, ale přesto regulérní válečný film – dojde i na bitvu na Marně a na pařížské taxikáře, přivážející na frontu vojáky. Obě části jsou ale důležitý, aby mohlo dojít ke katarzi v závěru: jelikož je jedním z klíčových témat filmu i vztah k Bohu a víře, je válečný prožitek pro Chica a koneckonců i Diane nezbytný. Když už je řeč o hercích, je nutno vyzdvihnout fantastickou Janet Gaynorovou, která na etapu němého filmu, kde bylo divadelní přehrávání nezbytné, působí neuvěřitelně přesvědčivě. Hlavně v úvodu osudem a sestrou deptané ubožačky. Naopak Chico je hodně nesympatická a nafoukaná figura, přičemž jeho představitel Charles Farrell nejen neumí hrát, ale vypadá nepříjemně floutkovsky. K plusům filmu pak vedle režie a pařížských kulis patří i kamera, která je na němý film nezvykle pohyblivá, vůbec ne tak statická jako obvykle. Jen úvodní dojem poněkud kazí nablblá komika podivného soudružského laškování Chica a jeho souseda a pak i spolubojovníka, zbytečně přepálená stopáž nebo lepší dovysvětlení chvilky, kde u Chica došlo ke zlomu, že už Dianu nechtěl vyhodit na ulici, ale najednou si ji vzít. Nicméně na němé poměry více než solidní.

    • 16.4.2018  01:11
    The Racket (1928)
    ***

    Academy Award 1929 nominee. Klasická gangsterka z němého období, která reflektovala boj s mafií a zkorumpovanými úřady z dob prohibice – tedy z dob, kdy byl samotný film natočen. Samozřejmě z dnešního měřítka nese všechny zápory němých filmů, ať už to je nepříjemné přehrávání a grimasy jednotlivých aktérů, nebo sem tam zrychlené záběry, které vypadají mírně řečeno komicky, i když vzhledem k vypjaté situaci komické být nemají. Plusem ovšem je relativně civilní příběh o střetu poctivýho policejního kapitána McQuigga a gangstera Nicka Scarsiho (zahraného neuvěřitelně tuponosým Louisem Wolheimem) a natočeným ještě v prekodexovém období – takže bylo možné zobrazit i zastřelení policisty. Za pozornost ještě stojí Marie Prevostová a tehdejší představa zlatokopky, naopak si nejsem jist, zda komické postavy novinářů jsou komické úmyslně, nebo ne. Ale nechybí ani chtěný situační humor, což je taky příjemný klad. A na rozdíl od kolegů oceňuju velké množství titulků, že to právě není jen nablblá pantomima, ale je snaha v dialozích nejen něco říct, ale i třeba nést humor. Jen si nejsem jist přiřazením k počátkům noirového subžánru. Třeba co se hry stínů týká, je tam jen jedna jediná – i když velice povedená.

    • 15.4.2018  15:36

    Včera jsem se chystal na trojku této německé série, proto jsem se podíval na předchozí dva díly, abych věděl, co mě zhruba čeká. A byl jsem příjemně překvapený. Už jenom spojení slov „německá komedie“ totiž nejen u mě budí rozpaky, ještě pořád mám v živý paměti hrůzy ze 70. a 80. let nebo ještě starší sérii o Spessartu. Jenže časy se mění. Skvělej soundtrack, zajímavá hlavní myšlenka a v zásadě sympatický postavy mladých Němců (fakt jsem to napsal??) zapříčinily, že jsem se docela bavil. Jo, ne každej vtip se povede a bez fekálního humoru bych se úplně obešel, někdy jsou situace výchozí premisy „kriminálník ve škole“ tlačený až moc na sílu, ale je to nečekaně svižné, svěží, s trochou povinnýho dojáku a příjemně multikulturním obsazením. Ano, já na rozdíl od kritiků to kvituju: tuniský Mnichovan Elyas M'Barek je sympaťák a frajer, berlínská Turkyně Gizem Emre nádherná, i když ještě mladičká (do dalších dílů příjemně vyrostla), a co se klasických Němců týče, Jella Haaseová rozkošně tupá a dokonce mi nevadil ani Max von der Groeben, a to tenhle typ kluků nemám ani trochu rád. Úmyslně pitomě ztřeštěné Fakju, pane učiteli si mě nečekaně získalo.

    • 15.4.2018  15:33

    Druhý díl o partě retardů z Goethovy školy šel kvalitativně dolů, ale ne zas o tolik. Všechny klíčové postavy zůstaly a ty protivné se v zásadě dost eliminovaly – především Elizabeth coby jinak hezká Karoline Herfurthová, jejíž role i v jedničce byla ukazovat protiklady flákače Zekiho a poctivku Elizabeth, takže sympatická ani nemohla být. Dvojce Fakjů škodí dvě věci: jednak návrat charakterů na začátek, i když na konci jedničky byli už všichni jinde (což při sledování těsně za sebou, jak jsem to podnikl, bije do očí), takže se opět všichni chovají jako kreténi, než se zase napraví. A taky vůbec ten pitomej nápad školního výletu do Thajska. Přes dobré momenty (zápasení se Schillerovkou) je tu mnohem víc mravoučných keců ohledně sirotků po tsunami a podobně. Naštěstí je Zeki Müller pořád frajer, Chantal a Zeynep neboli Jella Haaseová a Gizem Emre dorostly v opravdový sexy kočky a fantastická kreace Uschi Glasové jako učitelky Ingrid mě rozesmála jako snad nejlepší moment celé trilogie. Na pár nekorektních fórů připadá hodně korektních, ale celkově to funguje, humor je ještě bláznivější a dovede to zabavit po celé dvě hodiny stopáže. A významné plus je multikulturní poselství.

    • 15.4.2018  15:30

    Strávil jsem s postavami z Goethovky celý jeden den, celkem šest hodin, a za tu dobu mi nečekaně přirostly k srdci. Dostalo se jim důstojného odchodu na vysokou a bůhvíkam ještě. Oproti dvojce všem prospěl návrat do školy, rozšířila se morální stránka filmu o problémy šikany, problematických rodin a dalších, a i když vyřešení těchto problémů bylo dost pohádkový, bavilo mě to. A paradoxně humor se vedle vážnější polohy v některých chvílích přehoupl až za hranu anarchistického bláznění. Fakjů 3 proto nabízí vyváženou směs humoru o vážnějších věcech, která se absolutně nebere vážně, hloupé postavy jsou opravdu maximální retardi a všichni si svoje role užívají. Snad až na Elyase M'Bareka, který mi oproti prvním dvěma dílům přišel trochu unavenej a bez šťávy. Jo, nemusely tam být některé až příliš primitivní fórky jako zarážení čípku do zadku nebo nezvyklá obhajoba čipování dětí, ale zase ten důraz na poselství „můžeš změnit svůj osud“ to vyváží. (Jaký to rozdíl oproti českému sračkovitému Pepovi, co šel do kin ve stejný den, který naopak tvrdí, že se nikdy nic nezmění, a když, přijde to nějak samo nebo co.) I to je důvod, proč jsem se rozhodl dát trojce Fakjů hvězdu víc než předchozím dílům, byť to kvalitativně vidím zhruba na stejné úrovni. Čím víc se tohle bude vtloukat komukoli do hlavy, tím líp. A taky na rozloučenou partě z Goethovky.

    • 12.4.2018  01:48
    Pepa (2018)
    *

    Já nechci bejt zlej na každej českej film, ale copak mám jinou možnost? Když dostanou zoufale nevtipnou a nekonečně nudnou komedii se zvráceným poselstvím, že "typický průměrný Čech Pepa Novák" za nic nemůže a vinu za všechno nesou vždycky ti druzí, tak těžko můžu jinak. Fakt, hlavní myšlenka Pepy je, že my jsme ti hodní, ale ten hnusný svět s námi nehezky vyjebává a ostatní nás jen využívají. Takže leitmotivy jsou neschopnost přijmout odpovědnost za vlastní osud, zbabělost postavit se za něco, čemu věřím a co chci - je smutné, že se režisér Kameňáku 4 Novák a zoufale netalentovaný scenárista Sauer domnívají, že to jsou převažující pocity většiny z nás, a na jejich základech staví celý film. To vše podporují myšlenkou, že když to holt v tomto životě nevyjde, povede se to v tom příštím. Jenže Pepa Novák nevyvolává soucit. Mělo jít o hodného smolaře, ovšem vyšel nesympatický a evidentně mentálně slabší jedinec, který rád šmíruje lidi a bůhvíco pak dělá ve sprše. Asi nejlépe tragédii celého filmu vystihují postavy šmírovaných sousedů Martina Pechláta a Anny Stropnické. Právě jediný pokus o životní vzdor unavené manželky, její snaha něco se sebou udělat a něco změnit, je spolehlivě udušena odporným manželem - a ještě se to podává jako výhra. Pokud film stojí na takhle vratkým ideovým základě, dost těžko lze očekávat vyšší hodnocení. Ani tu nemusím psát o kravinách, jichž je ve filmu taky dost (více o nich zde). Už plakát by měl každého varovat. Smolařem proti své vůli je nesmyslný slogan, podle kterého někdo jiný asi může být smolařem o své vůli nebo co. Mám chuť na člověka, co to vymyslel, zblízka zařvat, že neexistuje jediný dobrovolný smolař, každičký smolař jím je proti své vůli... Ach jo. No jo. Tak třeba v nějaké další inkarnaci bude z Pepy koukatelný film, ne jen esence zbabělosti. V tomhle životě to fakt nevyšlo.

    • 10.4.2018  11:01
    Zlato (2016)
    ****

    Že akademici přehlédli chvástavě nechutného Matthewa McConaugheyho a nejen že mu zlatou sošku nedali, ale ani ho na ni nenominovali, považuju za jejich obrovský přešlap. McConaughey září, baví v každé scéně, je slizký, odporný, snílkovský, idealistický, a nakonec jeho Kenny Wells je opravdovější postavou než jeho protiklad, charismaticky chlapácký prospektor s aureolou zlatého chlapce Michael Acosta alias Edgar Ramírez. Navzdory dvouhodinové stopáži Zlato nenudí ani na chviličku, ať už se odehrává v džungli, nebo na snobských večírcích s trochu jinými zlatokopkami, stupňuje napětí, má fantastický soundtrack a nádherně se na něj dívá. Jeden z nejlepších filmů roku 2016.

    • 10.4.2018  10:53

    Toskánsko je opojná země, odstěhovat se tam, nejlépe do usedlosti s vlastní vinicí, je i jeden z mých nesplnitelných snů. Proto mě trochu mrzí, že tenhle film nedopadl úplně podle mých představ. Asi proto, že mě neskutečně iritovaly snad všechny postavy. Pod toskánským sluncem je totiž maximálně ženský film - předlohu napsala žena, scénář napsala žena, natočila ho žena... a hrají v něm převážně samé ženy. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se všechny nedopouštěly trochu mylných představech o mužích - například dějová linka s mladým Polákem, zamilovaným do místní dívky, byla mírně řečeno divná. Stejně tak mi velmi divné přišlo chování jak postav Diane Laneové, tak především Sandry Oh a dalších. Občasný odkaz na Felliniho, jako bylo koupání v kašně, by potěšil, kdyby se nemusel doslova polopaticky vysvětlit. A hlavně: na to, jak je Itálie temperamentní země, jaký život pulzuje ve zdejšíá půdě po staletí skrápěné potem a krví Etrusků, Římanů a Italů, je celý film takový bez života. Pohodový, ale neživotný...

    • 3.4.2018  23:36

    Aby to byla komedie, je tam hodně málo humoru. Aby to byl akční film, je tam dost málo akce. A dramatických chvilek sice je požehnaně, ale nějak nedrží pohromadě. Asi nejpřesněji tento film vystihuje slovo utahanost. Netuším, na co scenáristi mysleli, když Gringa psali, ale tak nějak si představuju, že se jim dost často myšlenky rozlétly, pak se autoři horko těžko vraceli k textu, a tak aby nějak navázali, pomáhali si naprosto nesmyslnými oslími můstky. Film nemá vůbec žádný spád, tempo, hlavní hrdina víceméně celou dobu jen sebelítostivě kňučí, jak jsou na něj všichni zlí, a já mu celou dobu přál kulku do hlavy. Zajímavě rozehraná partie několika nesourodých postav, co se kvůli zeleným pilulím sejdou v Mexiku, mizí do ztracena. Scény nedávají smysl a jejich zařazení do filmu postrádá logiku, spousta scén je naprosto zbytečných, což platí i o postavách, třeba Thandie Newtonová jako Soyinkova manželka je tam úplně navíc, a z těch zajímavějších - jako je Charlize Theronová - zase zdaleka nebylo vytřískáno všechno. A to nejde na vrub jen scenáristům, ale i režii, která se Edgertonovi vymkla z rukou, a on snímek dost zbabral. Zmar je vidět třeba i na tom, že si do jedné z hlavních rolí obsadil vlastního bráchu, který je jeden z nejhorších na place a hraní mu vůbec nejde.

    • 30.3.2018  16:07

    Skvělý film, kterému k dokonalosti chybí snad jen vybrat si jednu rovinu: buď se stát brutálním politickým thrillerem, nebo udržet černočernou humornou linku až do konce. Líbily by se mi obě varianty, protože postavy komoušských pohlavárů jsou pro nemilosrdný thriller jako stvořené a dělat si legraci z gulagů a poprav mě osobně baví moc. Navíc když je to tak dokonale zahraný: podle očekávání filmu kraluje Steve Buscemi jako Chruščov, ale bavil mě i Malenkov Jeffrey Tambor, samozřejmě Berija Simon Russell Beale, impozantní nástup měl Jason Isaac jako maršál Žukov. Ambivalentní pocity mám z Michaela Palina - pořád v něm vidím tu komickou montypythonovskou figurku, takže jeho Molotov byl hodně legrační až sympatický - což mi vlastně vadí vzhledem k tomu, že Molotov byl vedle Beriji největší stalinistická bestie. Jenže to byli v reálu vlastně všichni hrdinové tohoto filmu a chcípnout krutou a bolestivou smrtí si zasloužili do jednoho všichni. Ztratili jsme Stalina je v první řadě skvěle napsaný film. Jistě, to se to píše, když scenáristu vede "sám život", který byl mnohem zajímavější než fantazie většiny spisovatelů, ale tenhle film je napsaný výborně. Historické minely (třeba že Berija nebyl popraven v den zatčení) pomíjím, čert je vem, i tak je film hodně historicky věrný. Třeba mě pobavila úvodní chlastačka u Stalina a vtipy s rajčetem, co jsem tak četl, tímhle se soudruzi vážně bavili. Zkrátka výborný snímek, kterému chyběl jenom nějaký wow efekt. (A mimochodem, srovnávat Stalina s Tondou Blaníkem - míněno filmy, nikoli postavy, haha -, jak tu tak činí třeba mudrc JASM a další, je naprosto mimo mísu a dokládá nepochopení celýho žánru.)

    • 30.3.2018  13:48
    Babovřesky (2013)
    odpad!

    Připravuju velkou kritickou analýzu o úpadku českého filmu, a tak sleduju všechny možné sračkovité české filmy. Je jich fakt hodně. Ovšem tohle... pokud to není dno, tak k tomu má zatraceně blízko. Jasně, Kameňáky jsou ještě horší, jenže Kameňáky nejsou v pravém slova smyslu film. Tahle zrůdnost filmem být má. A tady je špatně úplně všechno. To se hodně málo vidí, že opravdu všechno... dokonce ani ta letní atmosféra, která Troškovi ve Slunce, seno tak šla, se tady nějak nepovedla. Z letargie ztrácených více než dvou hodin života mě vytrhl jen vtip s "alternativním koncem". Nebyl k smíchu, ale bylo to oživení. Toť vše. Dokonce mě ta sračka tolikrát přiměla stydět se za tvůrce, že zvažuju víc se fenoménem "trapna z viděného filmu" zabývat v dalších textech. Masochista jsem na to dost. Nakonec, další díly Babovřesků mě teprve čekají.

    • 28.3.2018  16:15

    Když si vezmu dvě roviny filmu, tak jedna je ok, druhá podaná katastrofálně, a jak už to tak u feminismu bývá, velice agitačně. To mi vadí. Totiž queer linka s lesbickým milostným vztahem byla výborná, dlouho jsem neviděl tak příjemně podávané coming out téma. Ale feministická linka o zrovnoprávňování žen... to tu bylo katastrofální. Já jsem jednoznačně pro rovné příležitosti pro všechny bez ohledu na pohlaví, barvu, vyznání a bůhví co ještě. Příležitosti! To se není o čem bavit. Ovšem každý má být odměňován podle toho, co udělá/dokáže/předvede, rozhodně ne všichni stejně. Klidně ať má na stejný pozici žena víc a muž míň, když si to podle výkonu zaslouží, ale klidně ať je to naopak. Proto zrovna prize money v tenise nemůžou být nikdy rovné, protože tam chlapi jednoduše předvádějí mnohem víc. Takže i když člověk ví, jak to dopadne, stejně jsem fandil Bobby Riggsovi. Navíc co dokládalo fakt, že hráčka na vrcholu porazila o pětadvacet let staršího tenisového důchodce...? Už vůbec nemluvím o tom, co film zamlčuje: že Riggs vlastní zápas kvůli penězům prodal a že odvrhnutá milenka Billy Jean Kingovou žalovala a vyhrála. O tom ve filmu není slovo - jasně, nehodilo se to do agitačního krámu. A jelikož je film tak moc idelogicky zaměřený, ani já nehodlám být v hodnocení úplně objektivní. Přitom jak Emma Stoneová, tak senzační Steve Carell hráli skvěle, feeling sedmdesátých let byl nevtíravě přítomný v každé scéně a právě ten společenský přesah mě bavil víc než samotné drama o nesmyslném tenisovém utkání. Jenže narazil: ne všichni chlapi jsou šovinistická prasata, jak se tu naznačuje, a ne všechny ženy poblázněné feministky. Ale tohle nečernobílé uvědomění tvůrcům chybí a ta urputná feministická snaha, která doslova z plátna odkapává, to tlačení na pilu Souboji pohlaví podřezalo vlastní větev.

    • 28.3.2018  13:36
    Den co den (2018)
    ***

    Nečekaně milé překvapení, bál jsem se romantickýho dramatickýho průseru, ale výsledek nakonec předčil očekávání. Docela milá, jen trochu jiná pubertální romance. A jestli něco hodně oceňuju, tak že puberťáky hrajou skuteční puberťáci (v čele s úžasně roztomilou Angourie Riceovou), případně herci těsně po dvacítce s dost dětskou vizáží. Příjemná je i atmosféra a vůbec celé naladění filmu, potěší také relativně realistické chování jednotlivých postav bez přehrávání a přepjatých gest. Horší je ale základní premisa. Vůbec nerozporuju zdejší fikční svět, kde prostě existuje někdo (nebo něco nebo co to je), kdo se kažé ráno vzbudí v někom jiném. Čistě logicky by to mimo jiné znamenalo, že je vlastně nesmrtelný, což ho v jeho situaci asi nemuselo potěšit. Ok, beru, to mi nevadí. Co mi ale vadí, je fakt, že to není nijak vysvětleno. Proč se to děje? A jak A. dokázal najednou - zjevně poprvý v životě - bez problémů v někom zůstat víc dní? Trochu víc vysvětlování by neuškodilo. Bůhví, třeba je to v knižní předloze, ale to divákovi může být ukradené, když se to z plátna nedozví. Naopak je hodně oceňuju základní poselství: je jedno, jaké má kdo tělo a jaké je kdo sexuální orientace, cítíme všichni stejně. Tohoto připomínání není nikdy dost.

    • 28.3.2018  13:15

    Vezmeš si mě, kámo? navazuje na tradice francouzské komedie, které se od vaudevillovských dob táhnou dějinami tamního humoru. Prostě spousta záměn, nedorozumění, zmateně pobíhajících lidí, jednu lež střídá jiná a tu pak ještě větší... Jenže tenhle film, který vlastně nedělá nic jiného, než že pokračuje v tradici, byť tedy s novými rekvizitami, jako je problematika přistěhovalectví, migrace, homosexuality a podobně, naplno odhaluje bídu tohoto typu komedie. Na všechny ty fraškovité filmy s Funésem, Bourvilem, Richardem a podobně vzpomínáme trochu nostalgicky, jako něco, co se nám v dětství líbilo, takže k nim jsme shovívavějš. Proto když vznikne něco přesně v tomto duchu, ale moderní a nové, odhaluje se v plné - vlastně prázdné - nahotě (vlastně ze současné francouzské komedie mám jako takový guilty pleasure slabost leda tak pro sérii Taxi). Zaplaťpánbůh se tvůrci vyvarovali nějakého nechutného, fekálního nebo nevkusného humoru (ačkoli i tohle všechno tam je), je to prostě jenom pohodová výplachovka, která u mě zafungovala jen na těch nejabsurdnějších místech, jinak mi moc vtipná nepřišla. Od pohodovýho průměru film níž táhne leda režisér, scenárista a představitel hlavní role Tarek Boudali, dost nesympatický chlapík, který má před čtyřicítkou, ale hraje studenta. Střela dost vedle. Naopak za pozornost stojí vesměs neznámí herci, kteří vůbec nejsou špatní (a kteří jsou na rozdíl od nechutně správňáckého hlavního hrdiny nositelé humoru): Philippe Lacheau coby druhý oženěný "kámoš", David Marsais jako slizký šéf a Philippe Duquesne, jehož imigrační komisař mi dost připomínal jiného komisaře, Giberta z už vzpomínané Taxi. A docela rád bych vynadal distributorům za nápad ušetřit diváky francouzštiny a pustit film do kin nadabovaný. To prosím fakt ne.

    • 26.3.2018  13:49

    Popcornová hra s popkulturou, která se rozpadá v okamžiku, kdy se konečně začne něco dít. Knihu jsem četl, ta je daleko lepší. Začátek mě dost vyděsil, když po nezbytným představení celýho fikčního světa blízké budoucnosti se nic neděje, ale postupně mě začaly do příběhu vtahovat alespoň jednotlivé hudební a filmové odkazy - především na 80. léta. Ze všech nejvíc mě potěšil svět v hotelu Overlook podle Osvícení včetně dobrých vtipů s fotkou z minulosti, pobavil mě i detail, když jeden z hráčů v Oasis vystoupí jako mechagodzilla - a v pozadí je slyšet geniální hudební téma Akiry Ifukubeho z první Godzilly. Takových momentů je tam víc, slouží trochu jako hra s divákem na pochytání všech narážek, zároveň drží pozornost. Je to třeba - příběh samotný je veskrze pitomý, předvídatelný, až to bolí, včetně snahy, aby postavy v reálném světě nebyly tak moc "hezký" - takže Spielberg sice Olivii Cookovou ozdobí něčím nepěkným na tváři, ale pak ji stejně nechá pobíhat tu v sukýnce, tu v přiléhavém tílku... prostě aby postavy byly outsidery, ale nedejbože ne zas tolik. Jelikož jde o teenage zábavu, tak padouch vůbec není padouch a je spíš směšnej, což je zásadní chyba každýho autora: vítězství o to víc vynikne, když je protivník silný, ne když to je zároveň komická figura. Ve snaze, aby všechno bylo pokud možno podle knížky a hollywoodských pravidel, ledaskteré scény prostě nedávají moc smysl. Jasně, trikově je to (jak se ostatně od Lucasovy Industrial Light and Magic očekává) na senzační úrovni, ústřední dvojice Sheridan a Cooková je sympatická, když se v druhé půli filmu začne konečně něco dít, rychle to odsýpá... osobně bych ale byl raději, kdyby se ne až tak originální nápad, přesto zajímavý varování před "virtuálním životem" neodbylo tak rutinně.

    • 19.3.2018  18:06

    Vzhledem k velmi chytře sestříhanému prolnutí dvou různých scén - útoku Izraelců na terminál letiště a tance s židlemi na skladbu Echad mi Yodea - bych ten film klidně překřtil na "izraelský tanec smrti". Velmi dobře natočené drama o sedmi dnech únosu letadla. Za sebe bych chtěl míň pochopení pro bláznivý německý teroristy a Palestince a víc prostoru pro jednání izraelské vlády a hlavně co nejvíc místa pro Šimona Perese (klobouk dolů před Eddiem Marsanem, jeho kreace neměla jedinou chybu, tohoto legendárního politika vystihl perfektně). Film je totiž v otázce "spravedlnosti" nestranný, i když je jasný, že Palestinci jsou únosci a Židi oběti, nekloní se ani na jednu stranu konfliktu, spíš naznačuje kořeny celého problému včetně idealismu a dalších osobních motivací jednotlivých aktérů. Německé levicové teroristy podává dokonce jako sympaťáky. Osobně jsem v otázce blízkovýchodního konfliktu jednoznačně proizraelskej, tudíž relativizování považuju za zbytečný. A možná malinkou výtku bych měl k osudu Joniho Netanjahua - pro Izrael je národní hrdina, ale tady jeho figura skoro není důležitá... Ale dost remcání. Operace Entebbe je hodně povedené, lineárně vyprávěné drama z ranku filmů typu Argo, které nezdržuje ani na vteřinu, je dobře napsané, schopně natočené a v závěru dovede hodně napnout. A hlavně: vyvarovalo se patosu, k čemu občas někteří filmaři sklouznou (třeba Affleck ve zmiňovaném Argu). Hodně solidní práce.

<< předchozí 1 2 3 4 10 19 28 37
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace