Oktavianus

Další z podivných mexických filmů, kde hrdinou je wrestler v té směšné sadomasochistické masce. Nevím, co mají Mexičani za úchylku, že jejich akčními hrdiny bývají právě tyto legrační postavičky. Kdyby alespoň byli nějak svalnatí, když už se s celoobličejovou maskou producírují nahoře bez, ale většinou bývají akorát směšně obtloustlí. No nic. Film je to zábavný, spíš akční thriller než cokoli jiného (já se díval kvůli kolonce sci-fi, a to to fakt není), i když začátek vypadá slibně - brutální vražda včetně krvavého vydloubnutí očí oběti (jasněže mimo záběr), ve tmě zářící dvě démonické oči... ale pak se to celé posune do akčního příběhu se spoustou rvaček, přestřelek, zachraňováním ošklivé dívky, zkrátka plno klišé a nic, co by za to stálo.

Navzdory tomu, že film je k zhlédnutí třeba na YouTube, je evidentně málo známý (tady hodnotím jako jediný, na IMDb má pouze 13 hodnocení...). Pravda ale je, že si nejsem moc jistý, co k tomu napsat. Jednak jsem to viděl ve španělštině bez anglické podpory, takže jsem nepochytal všechny dialogy, moje školní španělština by za jedna dnes ve škole určitě nebyla. A i tak si nejsem jist, co k filmu napsat. Oč v něm jde: starý nadržený doktor touží po skotačivém mládí, a tak se mu podaří být nahrazen blazeovaně unylou kopií sebe sama z obrazu, co mu visí na stěně. Aby si však mladistvý vzhled udržel, musí občas udělat něco, co nepatří do kánonu slušného vychování... Film však není jednoduchou hororovou podívanou. Je komplikovaně vrstevnatě natočen, prolínají se v něm snové sekvence s filmovou realitou, snad i vinou nedokonale zvládnutého jazyka jsem si občas nebyl jist, kde se děj právě odehrává (zdá se, že vše funguje jako v realitě, když najednou přijde surreálně snivý obraz). Některé výjevy jako hřbitovní alej plná křížů jsou skutečně luxusní. Film byl dobrý, s titulky bych si ho dal znovu - přesto té surreálnosti tam bylo místy až příliš a cítil jsem se jako na vizuálních orgiích v Dementii. A já se snových výjevů přejím velmi rychle.

S jediným zdejším komentářem nelze souhlasit (a srovnání s The Lodger je dost mimo, když už bych chtěl srovnávat, vytáhnu spíš House of Wax z roku 1953). Film je totiž velice dobrý, krátký, dějově sevřený a s tradičně úchvatným Vincentem Pricem, který svou tichou melodií hlasu a civilním projevem na sebe strhává maximum pozornosti. Taky tu jsou dvě poměrně brutální vraždičky (škoda, že nevyšla třetí, byla taky velmi nápaditá), škoda, že nejsou tolik v záběru, jak by si zasloužily, ale stojí za to. Zkrátka mstící se Vincent Price nudný určitě není, protože atmosféra tiché hrozby je všudypřítomná a pěkně vlezlá, a postupné propadání se šílenství Dona Gallica od normálního jevištního kouzelníka k vraždícímu maniakovi s cirkulárkou a plameny za vidění určitě stojí.

Kupodivu to nebylo až tak strašné, jak bych od tureckého Draculy čekal, tvůrci se v některých fázích hodně drželi kopírování geniální verze z roku 1931, a proto se jim podařilo přijít s docela zajímavým filmem, kterému jsem dal sice lehce nadhodnocené tři hvězdy, ale nechci, aby se tu na tento film pohlíželo jako na krávovinu. Protože jí není. Jasně, je tu celá řada blbin, k nimž patří zdlouhavé scény v divadle (hlavní hrdinka Guzin - rozumějte Mina - je pěvkyně a tanečnice), odfláknutý závěr, příliš dlouhé pasáže v ději v Istanbulu (což je škoda, protože co se dělo na Draculově hradě, bylo přesnou kopií Browningovy verze - doslova, scény byly fakt stejné. A tedy dobré) a hlavně Dracula samotný: plešatý dědoušek s komicky křivými upířími tesáky, co mnohem víc než magie využívá rány pěstí. Legrační taky bylo, když se tvůrci snažili nasvítit jeho oči jako kdysi Lugosimu, ale úplně to nezvládli, nos tureckého Draculy vrhal dlouhý stín, co nasvícení mařil. No jo, no. Zato se podařila atmosféra, scény na hřbitovech s mrtvou Sadan (tedy Lucy) jsou fakt povedené jako z nejlepších draculovských bijáků. Škoda té prostřední části, kdy se film snaží jít vlastní cestou a nekopírovat starší vzor, pak selhává. Bez zajímavosti není ani to, že jelikož je film turecký, nenajdeme tu jediný kříž ani Hospodina, ale zmíněn je Alláh. Zkrátka jako rarita je to velmi zajímavé a pro ostatní diváky snesitelný film na jedno podívání.

Naprostá hloupost. Ale fakt strašná. Debilní příběh slouží jen k exhibici dvou jakože legračních komiků Deana Martina a úplně strašlivého Jerryho Lewise s frackovitým chováním a neskutečně iritujícím hlasem. Mafiánská polovina filmu byla hodně přihlouplá, ale to jsem ještě netušil, co za trapnosti se budou odehrávat na strašidelném zámku. Děj nesmyslný, postavy na pěst (všechny, to se málo vidí, že jsem během sledování snímku chtěl zabít opravdu všechny), pointa jasná a hloupá. A jako komedie to zoufale nefunguje už vůbec, protože celý humor vychází z toho, že nějaká z postav (obvykle Jerry Lewis jako Myron) komicky zakopne a švihne s sebou o zem, anebo se postavy chovají jako idioti (všichni, ale Lewis v tom fakt vede). K popukání. Už vůbec nemluvím o tom, že muzikálová čísla (a že jich je!) mají primitivní choreografii a slouží jen jako další prostor k exhibici těch dvou pitomců. Zač ta jedna hvězda? Za hudbu (když jsem zavřel oči a nemusel se dívat, písničky se poslouchat daly) a kameru. Až mi bylo líto, jak zručně je natočená taková kravina. Prostoduchý humor pro mimořádně prostoduché lidi.

Na to, jaké je téma filmu vlastně blbina, je zpracování nesmírně poctivé a herecky kvalitně zahrané. O to víc mě mrzí, že mě příběh o velkém mozku v kádi, co ovládá svého doktora, mě vlastně v nejmenším nechytil, nezaujal, nebavil... Přitom od tvůrců snaha byla, třeba o atmosféru hodně velká, ale bylo to hodně přitlačené, až to vyznělo naprázdno: třeba závěr, kdy mělo "démonické vyvrcholení", které stejně uteklo mezi prsty, podpořit blesky a hromy na nebi (ale bez deště, postavy stály venku), dramatická hudba, napínavé okamžiky, kdy se zdá, že dobro nezvítězí - a dohromady z toho byla příliš rychle zakončená scéna. Vlastně se mi líbil jen nekvalitní model mozku, a to ještě jen ze škodolibosti.

Jsou to tři hvězdy s velikou rezervou. Hodně velkou. Film je totiž v první řadě úplně střelená a pitomoučká komedie, ostatní zařazení (sci-fi atd.) fungují spíš jen jako rámec řadě vtípků. Některé jsou dětinské a opakují se, až začínají být únavné (neustálé vzájemné mlácení se do hlavy palicí), některé ale povedené a fakt vtipné (kuželky). Jo, asi nevíte, o co jde: o pravěké lidi, nejprve v jejich domovině i čase (včetně gumových a trikově slaboučkých, ale přesto okouzlujících dinosaurů), pak i v našem čase, kde dochází k převýchově neandrtálce v moderního člověka. Tato poslední část filmu už byla nezajímavá a nudná, ale pravěké blbnutí muselo tvůrce hodně bavit - a moc by mě zajímalo, jak moc tento film znali tvůrci rodiny Flinstoneových, protože mi přijde, že celou řadu žertů (včetně již zmíněných pravěkých kuželek) Hanna a Barbera těmto Mexičanům prostě ukradli. Pokud to kromě mě ještě někdo uvidí, nepodivím se, když dá od jedné hvězdy po čtyři - ale já se docela bavil.

Romantická komedie s trochou napětí. Jo, a několika dětinskými čáry. Ne, horor to opravdu není, ale v tomto případě to na škodu až tak není, protože film je to dobrý i tak. Sice herecké výkony jsou dost špatné, a to i u představitelky hlavní role, jakmile měla zahrát nějakou emoci, vypadla hůř než ochotnice na divadle. Ale byla hezká - a hlavně nečekaně odvážná. Kdo by to byl řekl, že ve Finsku v roce 52 byli tak málo puritánští a nevadilo hned několik různých záběrů na její odhalené tělo. A bylo nač se dívat, takže atmosféra byla značně uvolněná, veselá a dráždivá. Super. Škoda slaboučkého závěru a až příliš bezstarostně komediálního tónu, nahánění čarodějky vesničany mohlo být temnější, ale to je detail. Důležité je, že se na to kouká dobře.

Zábavná taškařice orámovaná sci-fi příběhem, ale to je jen berlička pro alegorii Rakouska po 2. světové válce. V první řadě je to totiž komedie - dobová, možná zastaralá, ale stále zábavná. Nejkomičtější jsou ony výjevy z budoucnosti: rakety, policie v obřích gumových skafandrech, Globální unie... Je příliš přísné tvrdit, že jde o "propagandu" - spíš o takovou dobráckou agitaci za rakouskou věc. Naštěstí se plné autonomie tato nádherná země dočkala už tři roky po natočení tohoto filmu a nemusela čekat půl století až do roku 2000. Je to film zbytečně dlouhý, příliš naivní, opakujícími se motivy dokonce až unavující, ale asi jsem ovlivněn svým nostalgickým obdivem k Rakousko-Uhersku, proto jsou pro mě rakouské dějiny a obrovské, ohromující kulturní dědictví hodny obdivu. Není bez zajímavosti, že film Rakušany jasně líčí tak podobné Čechům - až na tu kultivovanost, v té máme co dohánět. Není však lepšího dokladu provázanosti našich dvou zemí než skutečnost, že hrdinného rakouského prezidenta představuje vídeňský rodák, který vystupoval pod jménem Josef Meinrad, ale ale narodil se jako Josef Moučka. Takže asi tak.

Prázdný postapokalyptický svět plný vybělených koster v košilích v oknech a v autech. Pět postav, z nichž ani jedna není jednoznačná a každou zmítají nějaké vášně a hříchy. Jiskra naděje v závěru, ale jinak zatraceně bezútěšný svět. To, co mi tolik chybělo v podobném filmu The World, the Flesh and the Devil, právě zde bylo obnaženo doslova až na kost - že lidé ani v nejvyšší nouzi lidské rasy spolupracovat nebudou a pořád to budou sobečtí parchanti. Snad jen škoda prostřední části, která se změnila v konverzačku ve srubu, kterou příchod rasistického syčáka Erika moc neoživila, ale aspoň byla prodchnutá smutnou nostalgií po jejich bývalých životech. A závěrečná projížďka mrtvým městem, kde Roseanne (ta mimochodem nebyla na pár facek, ale daleko horší inzultaci) hledá a nalezne vyběleného manželova kostlivce, byla lahůdková. Tento film navzdory klidnému tempu probouzí především pocit - strašně nepříjemnej pocit, velmi nehezkou náladu. A proto si zaslouží pozornost.