Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Horor
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (1 139)

plakát

Bábovky (2020) 

Nejhloupější - a fakt to nemyslím v dobrým - byly po novinářský projekci při čekání na tiskovku lamentace některých recenzentů a kritiků, jak moc jsou Bábovky nemorální a všechny postavy se chovají hnusně. Ti levicovější a ideologicky zaměření kritici to samozřejmě vidí jako sexistické chování k ženám, byť i ženy se ve filmu ne vždycky chovají hezky. Tyhle pseudointelektuální kecy mám fakt rád. Lidi se k sobě fakt nechovají jako věrní miláčkové, kupodivu. Stejně jako jsem se dnes dočetl v jedné podobně intelektuální diskuzi, že knihy Radky Třeštíkové jsou "nebezpečné, protože utvrzují u lidí stereotypy a jdou čtenáři na ruku, což z lidí dělá duševní lenochy a z literatury jakýsi ostrůvek intelektuálního a duševního pohodlí, kterým nikdy nemá být, a to není neškodné". Z těchto proklamací se mi chce zvracet, chybí tomu už jen volání po angažovanosti literatury či filmu a povinnosti vychovávat čtenáře nebo diváka. Ano, v jejích starších knihách je hodně stereotypu, hodně "nenáročného mainstreamu", ale na tom není nic špatného. Mě Bábovky nebavily ani jako kniha, ani jako film, ale abych kvůli tomu plácal něco o nebezpečnosti Třeštíkové... nad pseudointelektuální scénou se začíná smrákat, fakt. K filmu samotnému snad tolik - řemeslně je natočený dobře, výborný lokace, kdybych tam neviděl spoustu známých a někdy už okoukaných českých tváří, klidně bych věřil tomu, že může jít o lacinější film zahraniční provenience. Problémy vidím jinde - některé postavy jsou stereotypní (Plodková, Pauhofová) až hloupě napsané (Taclík), moc u nich nedochází k žádnému vývoji a nedočkají se ani katarze. Postav je tam pořád ještě moc, takže na jejich jednotlivé mikropříběhy není dost prostoru. Je sice pěkné a dokonce chvályhodné, když se divákovi nepodá všechno po lopatě a nechá se mu prostor pro vlastní interpretaci událostí, ale u některých postav mi prostě chyběla motivace jejich chování. A hlavně: srovnáním s Amores perros, Magnolia a podobně se tu bude ohánět každej druhej (a mimochodem z principu blbě), já vytáhnu jiné připodobnění: Bábovky jsou jako Láska nebeská s opačným znamínkem. Zatímco ovšem byl Curtisův slaďák feel good movie, Bábovky jsou pořádná depka. Hlavně ta vztahová, pro každýho je tam hodně nepříjemnej osud plnej bolesti. To by blbě nebylo, ale když je té depky tolik a pořád a pořád pokračuje, začne nudit. A to problém je.

plakát

Barokní srdce Evropy (2020) (TV seriál) 

Je to pěkné, ale... stejně jsem zklamaný. Když už nemluvím o tom, že jsem se o svém oblíbeném období prakticky nic nedozvěděl (jasně, baroko se má chápat spíš citem než ratiem, ale když už je o něčem řeč, že to je "barokní krajina", neškodilo by říct proč, čím se to vyznačuje, poukázat na nějaký prvky, zasadit do kontextu), hrozně mi vadila kamera. Ta kamera, kterou tu všichni vyzdvihují. Ty záběry jsou tak moc líbivý, tak moc filtrovaný a tak moc pro efekt, že mě mnohem víc odpuzovaly než okouzlovaly. Škoda. Fakt jsem se na tenhle dokumentární seriál těšil, poctivě ho sledoval, ale podruhý už to neudělám. Jedno plus zmínit ale musím: frackovitý hlas Vojty Dyka mi nevadí, ale velmi příjemně mě překvapila Vilhelmová, která když se nepitvoří, dá se velice příjemně poslouchat.

plakát

Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn) (2020) 

Příběh: nula (naprosto o ničem). Myšlenka: nula (a to je "podivuhodná proměna" žen v posledních letech sakra dobrý téma, tenhle film je velmi feministický, což by bylo plně v pořádku, ale jako takový nefunguje). Logika: nula (těch pitomostí...!). R-rating: nula (jo, je tam jedna "sadistická" scénka, ale cudně mimo záběr). Záporák: slabota (když je Ewan McGregor jakože drsnej, je to zoufale nevěrohodný, mnohem víc mu sedí ta gay poloha roztančeného padoucha). Postavy: jedna (Harley je naprosto boží, ostatní stojí za hovno, do jedné, kušostřelkyně nebo policajtka jsou naprosto k ničemu). Výsledek? Ten film je tak moc cool! V akčních scénách je to prostě fantazie, nevím, kterou vyzdvihnout víc, snad jak Harley "vystřílí" policejní stanici... nebo vlastně jakákoli další. Plus fantastická hudba, plus humor, plus kýble komiksové nadsázky. Výsledek? Vizuál nepředčil obsah, jak jsme na to ostatně zvyklí, ale naprosto dokonale ho překryl. O třídu výš než stejně slepený (a nepovedený) Suicide Squad včetně flashbacků, představování postav a podobně. Objektivně? Dvě hvězdy a ani o procento víc. Subjektivně? Pálím čtyři.

plakát

Čarovný kamínek (2019) (TV film) odpad!

Nečekal jsem zázraky, ale tohle bylo ještě horší. Hrozná blbost. Všichni zlí chtějí žít ve městě, všichni hodní chtějí žít na vesnici. Tak určitě. Samozřejmě je správné věnovat se čím dál víc aktuálnějšímu ekologickému tématu, rád bych za to připsal plusové body - ale proč je film natočený tak strašně nudně? A tahle pohádka byla extrémně nudná. Zlý mladý hrabě se v desáté minutě rozhodne, že vykácí les, a do 45. minuty jen opakuje: "Vykácíme les. To bude nádhera." A ani pak se nic nestane, protože mocné síly lesa dokážou proti kácení lesa jen poslat vlky, na které stačí jediný výstřel, a tak největší úspěch lesních králů je pomocí ukňouraného čarovného dítěte (asi skřítka nebo co to bylo) přesvědčit uvědomělou mládež, aby napráskala hraběte jeho otci. Jo, tomu říkám lesní božstva. Fuj tajbl. No, a když tak nad tím přemýšlím, tak vlastně i titulní čarovný kamínek tam byl celkem dost k ničemu, většinu filmu byl ztracený a úplně na nic. Celkově srovnání s Avatarem kulhá, protože i ty lesní potvory se objeví v pár záběrech a jsou úplně stejně nedůležité jako kamínek. Slovenský herecký ansámbl navíc ani neumí hrát, což bilo do očí (ono obecně, když se v jakémkoli filmu nejpřirozeněji jeví herecký výkon Pavla Kříže, víte, že ten film je po herecké stránce průšvih), český dabing taky body nepřidal... přesto jsem tu nudu k nepřežití nevypnul a vytrval do velenudného konce. Proč? Zajímalo mě jediné: motivace zlé statkářky, která se strašně moc těšila, až provdá zlou dceru a ta konečně potáhne z domu. Výsledek? Nedočkal jsem se. Těšila se na to, protože... se těšila. Bez vysvětlení. Nerad dávám pohádkám odpad, ale tady není o čem přemýšlet.

plakát

Poslední aristokratka (2019) 

Strašnej průšvih. Vejdělek stvořil zas další vejdělkovinu - nudnou, humoru prostou a zaměnitelnou s jakýmkoli svým výtvorem. Bohužel. Že s knižní předlohou tato Poslední aristokratka nemá kromě jmen postav a faktu, že restituovali zámek, nic společného, by nevadilo tolik, kdyby vzniklo něco zábavného a vtipného. Ani omylem. Zatímco Bočkova tetralogie je napsaná v duchu fantastické nadsázky jako vystřižené od Švandrlíka, film se bere vážně, takže do něj vůbec nezapadají nerealistické postavy na hraně karikatury a trapnosti, a vůbec nedává smysl. Spoustu blbostí z filmu vypsal do své recenze František Fuka, takže ho nebudu tady papouškovat, jen dodám, že jak s ním většinou nesouhlasím, tady má bohužel pravdu. Přemýšlím, zda je co vyzdvihnout - snad možná příjemnou vánoční atmosféru, fajn soundtrack složený z mozartovské klasiky (teda do naprosto zrůdné titulkové písničky od No Name - jak v kině vždy sedím do konce titulků, tahle příšernost mě snad poprvý vyhnala ze sedadla dřív), milé překvapení v podobě přesvědčivé Yvony Stolařové - a tím to hasne. Humor z nefunkčních pokusů o hlášky, trapné postavičky jako z Účastníků zájezdu, naprosto debilní rozuzlení zápletky s prodejem zámku, dokonce přišlo i zklamání z jindy skvělé Smutného kamery - v Aristokratce se opakují stereotypní letecké pohledy na zasněžený zámek a tím to hasne, prostě bez nápadu. Tak na mě ostatně film působil celkově: jako kdyby se Vejdělek, Smutný a prostě všichni u natáčení nudili, odvedli povinný standard s vidinou "vyděláme prachy na zfilmování bestselleru, takže je jedno, že to bude debilita, kvůli názvu na to lidi stejně přijdou" a honem domů. Když jsem se při novinářský projekci začal nudit fakt už strašně moc a poprvé se podíval na hodinky, vyděsilo mě, že uteklo teprve 30 ze 110 minut stopáže. A to je fakt průser.

plakát

Joker (2019) 

Upřímně takové nadšení nesdílím a ke čtyřem hvězdám se přikláním až po hodně dlouhém mučivém váhání, reálné hodnocení osciluje mezi třemi a čtyřmi. Totiž "filmařsky objektivně" je na Jokerovi všechno dobře - moc se mi líbilo retro ladění s hudbou, promyšlené prokreslení hlavního antihrdiny a hodně dirty vizuál. Na druhou stranu jsou někdy ty tragické události, co se Arthurovi dějou, až moc okaté, některé vysvětlující scény příliš doslovné a trochu mě uráží, že mi je tvůrci museli ukázat, aby mi to došlo, když to bylo zřejmý i tak (nejkřiklavěji třeba dějová linie se sousedkou Sophií, ale je toho víc), hodně otravné je poselství o zkaženosti světa ve stylu "ti bohatí můžou všechno a na chudý lidi serou". Tohle moralizování mě ubíjí víc než Joker s nůžkami v ruce. (Mimochodem, znalci Batmana, kolik má tady být Bruci Wayneovi? Deset let? Pokud je Arthuru Fleckovi nějakých pětačtyřicet, tak se coby Batman a Joker střetnou v době, kdy je Joker důchodce...?) Naštěstí má film Joaquina Phoenixe. Nevím, zda jde o jeho životní výkon, ale je fantastickej a moc si říká o Oscara. Jde z něj psychopatická hrůza od první chvíle a znepokojení každou scénou narůstá, jeho vychrtlý tanec bez košile, kdy mu všude lezou kosti, je směšný, fascinující i odpudivý zároveň... Pro něj slovo dokonalost rozhodně platí. Ale jinak jsem po tak obrovském hypu maličko zklamaný. Fascinující poslední půlhodině, kdy se Joker konečně stane Jokerem se vším všudy (a u které jsem se přistihl, že se nadšeně usmívám stejně jako titulní klaun, protože to jsou extrémně skvělý scény), totiž předchází hodina a půl, která je pomalá. Velmi pomalá. Jak tu čtu, ledaskomu to vyhovuje. Mně ne. Já se průběžně díval na hodinky, kolik času sakra ještě zbývá, a vlastně se chvílemi dost nudil. Takže teď mám nutkání změnit hodnocení jen na tři hvězdy. A asi to ještě párkrát změním.

plakát

LOVEní (2019) 

Romantický film tak moc dokonale podle šablony, až to trochu vzbuzuje odpor. Karel Janák dodržuje všechna žánrová pravidla naprosto dogmaticky, bez jakékoli špetky invence, že se dá předvídat zdaleka nejen to, jak celý film dopadne, ale scéna za scénou včetně trapných klišé jako zpěv na veřejnosti nebo běh městem, aby se něco zachránilo... LOVEní je kdoví proč žánrově zahrnuto jako komedie, což mi tedy není jasné, z jakého důvodu - vedle jednoho zajímavého (Malá pardubická), jednoho úsměvného (hradecko-pardubický vtip) a jediného opravdu vtipného momentu (postava Jarouška Plesla, za což ale může hlavně Pleslovo geniální herectví, s jakýmkoli jiným hercem by ta scéna skončila tragicky trapně) se není čemu smát. A že negativ je fakt dost... když opominu skutečnost, že spousta věcí scenáristicky nedává smysl (včetně výchozí premisy - proč by doprdele šla hlavní hrdinka bydlet s "nevlastním bratrem", kterého vůbec nezná, když je jí zatěžko bydlet s nejlepší kamarádkou?), což je hloupé, ale ještě ne otravné, tak fakt otravný jsou především karikatury postav ztvárněné Romanou Goščíkovou (která zoufale přehrává a hrát vůbec neumí, ale jasně, je to režisérova manželka), Evelyn Kramerovou (afektovaná, nerealistická a strašně směšná postava - že by protivná tlusťoška měla být vztahovou rádkyní, haha, tak určitě) nebo Veronikou Žilkovou (v momentě, kdy vytáhla samopal, bylo jasný, že tenhle film bude průser). Ostatně, i Ester Geislerová je unylá jak leklá ryba, ale dobře, mohl to po ní chtít režisér. Jasně, v seznamkách jsou hodně divný lidi - ale ne karikatury. A LOVEní víc než nepovedené karikatury nenabízí.

plakát

Zádušní oběť (2017) (TV film) 

Není smutný, že i když v případě Zádušní oběti nejde zrovna o nejpovedenější televizní dílo, pořád je lepší než většina filmů, která míří do kin? Herecky velmi dobře zvládnuté (vedle všemi opěvované Evičky Josefíkové je nutné vyzdvihnout i pro mě zcela neznámou Ági Gubíkovou i - nebudeme si nic nalhávat - poprsí Viktorie Čermákové, které je v jejím věku mimořádné), horší to je se scénářem, který se společně s postupující stopáží rozplizává do neurčitého patvaru. Škoda, protože začátek (zhruba do poloviny filmu) je skvělej, atmosférickej a hutnej, jenže co se stane potom... třeba nevyužitý a de facto zbytečný motiv té jakési satanistické společnosti je nejkřiklavějším příkladem. A bylo jich tam víc. Je to prostě škoda. A k poznámkám o antisemitismu musím dodat jedinou věc: docela se ztotožňuju s postoji židovských vojáků z prostoru budoucího Státu Izrael po druhé světové válce, kteří nedokázali pochopit, že šest milionů jejich soukmenovců šlo do plynových komor jak ovce na porážku bez náznaku odporu. Příslušníků národa, který vytvořil Mosad a Šin Bet, patrně nejlepší a nejtvrdší zpravodajské služby na světě! Jsou chvíle, kdy válka prostě smysl má.

plakát

Národní třída (2019) 

Je Vandam jenom nepochopené a nemilované dobračisko, takový smutný rváč, anebo agresivní, militantní a xenofobní opilecký hovado s komplexem, že ho vyhodili od policie, a tak šikanuje svoje okolí a s kýmkoli se popere prostě jenom proto, že se mu nelíbí? Výklady jsou možný oba a oba sedí, za sebe se přikláním spíš k tomu druhýmu, jakkoli je Hynek Čermák v roli Severkou otřískanýho rváče fakt cool a ty drsný role mu neskutečně sedí. Tak jako celej casting - Katka Janečková je jako výčepní naprosto přesná a velmi mile mě překvapil Jan Cina, z kterýho roste čím dál lepší herec, takže když mu budou chodit takovéhle role (a ne přihlouplí pohádkoví čerti jak v Čertím brku), můžeme se těšit na velký věci. Ale to je právě to - kromě několika malejch lapsů ve scénáři Národní třídě není moc co vytknout, vizuál je skvělej a hudba, šmrncnutá německou scénou, dokonale sedí. Jako další zde ale mám problém s vyzněním filmu. A to nejen v obhajobě typu člověka, jako je Vandam, ale s obhajobou jeho světa: světa frustrátů, zaprděně toužících po neměnnosti. A fakt si nemyslím, že filmem "nastavené zrcadlo doby" ukazuje současný společenský stav. Jakkoli současnýho premiéra i prezidenta považuju za sráče první kategorie, opravdu tu od revoluce nešlo všechno do prdele, právě naopak, a aktuální prezident a premiér jsou dočasným produktem zrovna těchto frustrátů. Film neukazuje současnou společnost, vůbec ne. Ukazuje jen plno klišé - o politice, společnosti, bohatých a chudých, developerech... a dokonce i o rodinných kořenech, čemuž Národní třída dává velký důraz. Jenže synové fakt nejsou jak jejich fotrové, vymlouvat se na to je k smíchu. A ani tak nekončí.

plakát

Vánoce a spol. (2017) 

Já taky nemám rád děti, takže tohohle francouzskýho Santu dost chápu. Ale režiséra Alaina Chabata už ne. Tím, že do hlavní role obsadil sám sebe, udělal Santu mimořádně nesympatickým. Navíc ho daboval Pavel Zedníček a jako... nezvykl jsem si na to. Navíc Vánoce a spol. trpí všemi neduhy francouzských komedií, které ve snaze o bláznivost přestávají být veselé. Když se na jakoukoli francouzskou komedii podíváte v dospělosti bez nánosu nostalgie z dětství a nejste úplný retardi, dojde vám, jaký to jsou kraviny. A od 60. a 70. let se nezměnily. Jo, občas se fór povede, vůbec nejlepší jsou okamžiky, kdy se Santa, střetává s realitou světa lidí. Že když se nečekaně zjeví u někoho doma, může se dočkat rány pěstí. Že se v obchodě musí platit. Že dětičky nejsou sladce spinkající andílkové, ale ukřičené bestie. Takže vtipné momenty jako Santovo centrální zamykání saní na dálku nebo závěrečný "skoro polibek" mezi policisty naneštěstí vyvažuje množství klišé a předvídatelných okamžiků. Klidně by se dal označit za instantní vánoční film: kdokoli čeká cokoli nového, má smůlu. Všiml jsem si ale jiné věci. Vánoce a spol. se obejdou bez vulgarismů. Všimněte si, v nových českých pohádkách se to nadávkami jen hemží, tenhle film je skoro balzám pro uši. Nicméně... to je trochu málo.

Reklama

Reklama