sidonka

sidonka

Česko
knihkupec

30 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 7
    • 10.11.2017  21:19
    Harém (1999)
    *

    Velmi slabé, bez sexuálního napětí a gradování, což při tomhle tématu v tomto prostředí je opravdu na škodu. Film působí lacině, i když kostýmy jsou krásné. V podstatě bez emocí, bez sugestivní erotické atmosféry, film přeskakuje bez potřebných spojovacích mostů,neposkytuje mnoho informací, nedostal se ke mně ani dost blízko.

    • 9.11.2017  15:42
    Pirko (2016)
    ***

    I když si spoustu lidí myslí, že o děti z dětských domovů je dbáno tak,aby se v dospělosti dokázali zařadit do normálního života a po propuštění z chráněného prostředí se většina z nich o sebe uměla postarat, že je připravena na život venku a neocitá se na ulici, v pasti dluhů, neřešitelných situací, které vedou k asociálnímu jednání jako je například prostituce, opak je pravdou. Statistiky mluví jasně. Přečtěte si jakoukoli studii o bezdomovectví či profesionální, erudovaný rozbor sociologů o tom, s jakými životními vyhlídkami většina bezprizorních polodětí končí a jaké mají možnosti nebo spíše nemožnosti (pokud se náhodou miniaturní hrstky šťastlivců neujme nějaká neziskovka) a možná budete mít jasno. Pokud někdo z diváků jako reakci na shlédnutý film řekne, že je příběh přemrštěný a takhle přece lidé v 21.století nežijí, pravděpodobně je to hýčkaný jedinec, který neví nic o reálném, tvrdém životě k těm, kteří měli v životní loterii hodně velkou smůlu. Ano, někdo si myslí že by to zvládnul lépe a kdo chce, může si najít slušnou práci, bydlení a normálně žít. Pokud ovšem takové dítě není nadprůměrně schopný jedinec, s velkou pravděpodobností ve všech těchto oblastech i při snaze selže. A selhal by i ten mudrc, který žije v jiné dimenzi. - Film není obhajobou svobodně zvolené prostituce. Přesto film nepopírá, že někdy je tato profese ještě nejlepší cestou z pekla, jak se v mládí může atraktivní žena v bezvýchodné situaci bez zázemí zajistit a díky finanční podpoře se zařadit do obyčejného života, najít si byt, vdát se za slušňáka... Ale to pochopí jen ten, co pracuje se sociálně vyloučenými nebo někoho takového osobně zná. P.S. Víte kolik je lidí, kteří chodí do obyčejného zaměstnání, ale mají tak nízký plat, že nemají ani na bydlení (komerční nájem je u nás ve městě včetně ostatních poplatků za bydlení už skoro stejný jako nájem v Městském bytě, vyloženě sociální byty takřka nejsou ani pro zdravotně postižené občany s dětmi) a tak žije mezi bezdomovci někde v odstaveném vagónu na nádraží a svoje tajemství před obyčejnými lidmi úzkostlivě tají? Kolik z nich se myje a holí ráno v placených veřejných sprchách, aby v práci nikdo nepoznal, kde strávil noc? Kolik z nich neholduje alkoholu ani nebere návykové látky? A přesto to do zařazení do společnosti pořád ještě nestačí? - Dobře, že se alespoň podobné filmy točí, i když je nepohodlné jim uvěřit. Zvlášť neuvěřitelné se to zdá tomu, kdo má byt v osobním vlastnictví zdarma zděděný po babičce nebo mu rodiče umožnili vystudovat vysokou školu a podporují ho doposud. Já ve svém okolí neznám jediného normálního člověka, který by začal v osmnácti letech samostatně fungovat bez jakékoli podpory buď od rodiny nebo od životního partnera. Pracují, do toho studují, snaží se, ale citové a finanční zázemí a předávání životních zkušeností, aby byl mladý člověk schopný v tom dospělém světě fungovat, jsou přesto ještě v těchto letech nezbytnou potřebou.

    • 8.11.2017  11:15

    Výborné drama, které ani na minutu nedá člověku vydechnout. Je zde dobře viděno, že i vyvrhelové mají mít svá práva (například právo na lékařské ošetření), které se jim mnohdy nedostává. Není to obhajoba nepřizpůsobivých kriminálníků, ale toho, že určitá práva by se měla respektovat za všech okolností a například neposkytnout umírajícímu na rakovinu alespoň anestetika je nelidské, ať se obviněný v minulosti dopustil čehokoli. Nápis na zdi: "Zde v této cele zemřel YX na bolavou hlavu," je sdělení, který ve mě vyvolává soucítění i bezmoc. Stejně tak je pozoruhodný příběh dosud naprosto bezúhonného vězeňského dozorce, který se souhrou nešťastných náhod, ocitl v nesprávný čas na nesprávném místě a zůstane uvězněný v těžce stresující situaci, která se postupně ještě více komplikuje. I ti, co se ničím neproviní nebo se dopustí nesprávného jednání, do kterého je dohnala extrémně tíživá a vypjatá situace vyvolaná agresí někoho jiného, mají právo na slušnější zacházení. Spoiler: Jednotlivci mohou být obětováni, pokud jsou svědky něčeho, u čeho žádní svědci nejsou žádoucí. Jen aby se nějaká pochybení veřejně neprovalila a zůstala navěky zavřená pod poklicí. Aby se nenarušil a uchoval stávající, i když nespravedlivý řád. Aby náhodou někdo neřekl, že se instituce, politici, atd. dopustily omylu, neetického jednání, je třeba odstranit nepohodlné svědky a zahladit stopy. Vše pro to, aby veřejné mínění zůstalo klidné a lidé uvěřili, že špatné věci se dějí jen špatným lidem. Obětní beránek je obětován za zájmy smečky, smečka se zbavuje nežádoucích členů. Nadřazení si chtějí udržet své místo, podřízení i nezaslouženě umírají v nečestném boji o výsostné postavení a v boji za svá potlačovaná práva. A chtít se pomstít za bezpráví nebo jít proti své původní smečce? To je cesta na hřbitov, do pekel, to je prostě konečná.

    • 6.11.2017  22:46

    Dobrý film, ale co naplat, převálcovala ho naprosto dokonalá kniha od naprosto dokonalého spisovatele Jaroslava Havlíčka.

    • 6.11.2017  16:53

    Hrdinka dostane několik příležitostí napravit si karmu, několikrát brutálně zemře, několikrát se znovu probudí do stejného dne a nám je naservírovaný další z nepříliš invenčních, ale pořád ještě stravitelných hororů, které pravděpodobně vymizí z naší paměti nejdéle do druhého rána. Spoiler: Časová smyčka není nic příjemného, pokud však z toho postava vytěží vlastní nápravu charakteru a urovná vztahy s lidmi, nelze jí nic jiného než poblahopřát mnoho štěstí do dalších let a mnoho dalších, poklidněji prožitých narozenin. - Dávám dvě a půl hvězdy.

    • 5.11.2017  19:27

    Zbytečná komedie, kterou osobně opravdu nemůžu doporučit. Vcelku sympatičtí herci a pěkný dům se zahradou, bazénem a fontánou nemůžou nahradit chybějící obsah, jiskru, lehkost, chybějící děj. Film vede odnikud nikam, měla jsem dojem, že místo 97 minut jsem v kině strávila alespoň 3 hodiny. Nicméně například moje matka, které jsem koupila vstupenku jako jeden z narozenin. dárků se dobře bavila a některé divačky též. Svoje publikum si tato umělá romantika pro ženy zjevně najde, ale já opravdu čekala mnohem lepší oddechovou zábavu na jedno nedělní odpoledne.

    • 30.10.2017  21:12

    Za mě jednoznačně nejslabší díl z dosavadní trilogie Thor. Film byl v rozporu a laděním například prvního dílu. Infantilní vtípky se do pokračování příliš nehodily, akční hrátky mě klasicky příliš nebraly, celé to působilo povrchně, prostě jedno velké nestrhující nic moc. Pro Studio Marvel zjevně nejsem cílovým, vděčným divákem. :)

    • 30.10.2017  20:03

    Tuto komedii mám ráda. I přes nadbytečně dlouhé pasáže z Riviéry ( například až otravně působí vleklé hudební vsuvky při představování jednotlivých slečen). Nicméně lechtivé prostředí, kde jde především o rozptýlení, občasný vtip, vzbuzuje dobrou náladu i u mě, pouhého diváka. A o to zde primárně šlo. Nově příchozí dívka, atraktivní slečna Renáta rozjíždí zábavnou manipulativní hru o lepší život, která vzhledem k jejímu zaměstnání a okolnostem vede jedinou možnou cestou - přes postel vlivných a bohatých pánů. Navíc jí hraje moje oblíbená herečka Zdena Studénková. Praktická a chladně uvažující bordelmamá Gábi Stolařová nemá chybu. Snaživej policejní moula v podání Karla Heřmánka a figurky z policejního zkorumpovaného prostředí jsou také velmi zdařilé. Někdo tento film, který sám sebe nebere příliš vážně, hodnotí odpadem. Já se bavila a statečně to přiznávám. Nebýt výše zmiňovaných prozívaných momentů... Klidně bych tento nenáročný kousek, který ani nepředstírá žádné velké umění, ohodnotila plným počtem. Jak ráda říkám, hodnoceno pouze v rámci nenáročného, oddechového žánru.

    • 30.10.2017  19:27
    Motýlek (1973)
    **

    Uznávám, že mé 2* neodpovídají kvalitám snímku. Nicméně jakmile si na toto ponuré drama vzpomenu (viděno někdy před mnoha a mnoha lety), vybaví se mi nejdříve ze všeho úpěnlivá snaha bojovat o důstojné přežití v nelidských podmínkách, živoření na samotce, vypadávání zubů, vyhladovění, které vede k pojídání hmyzu, moře nespravedlnosti, zklamávání se v lidech... útržkovitě samé negativní pocity, které přehluší hlavní myšlenku. Proto kdykoli tento film opakují v Tv, obloukem se mu vyhýbám, pocitově to mám bohužel až někde pod průměrem.

    • 27.9.2017  00:03

    Nevím, nevím... 3 nebo 4 body? Asi něco mezi tím, zajímavé to pořád ještě je. Srozumitelnější než první epizoda, skryté náznaky se začínají poodkrývat, mnohé nedořčené věci z jedničky začínají dávat konečně smysl:)

    • 26.9.2017  20:16

    Hodnotím pilotní díl. Upřímně a na rovinu přiznávám, že ne vše mi dávalo smysl, i když nejsem fanda pouze polopatických sdělení a nevyhýbám se některým experimentům. Prvních zhruba deset minut bezvadná podívaná, kdy se po ztrátě 2% lidské populace snaží žít pozůstalí dál a smířit se s nevysvětlitelnou ztrátou lidí dobrých i špatných, starých i mladých, kteří zmizeli patrně bez výběru kdo ví koho kdo ví kam, kdo ví na jak dlouho a kdo ví proč. K problému se samozřejmě staví i média a politici. Aby těch záhad a nedořčeností nebylo málo, celou epizodou se pohybuje nějaká prapodivná sekta v bílém, která kdo ví proč nemluví a komunikuje s ostatními i mezi sebou jen psaným slovem, pronásleduje nějaké lidi (zejména jednu z žen), která se do jejich společenství SPOILER: nakonec kdo ví proč přidává a jiná chce kdo ví proč kdo ví na jak dlouho odejít. V příběhu je hrozně moc postav, některé mají strašně malej prostor v krátkém časovém úseku, někteří se chovají podivně, ale pozadí jejich činů přesto ještě chápu. Zjevuje se nám i kongresman, který jede na nějakou uzavřenou farmu?-nebo ranč- kdo ví proč se zavázaným šátkem přes oči a po rozhovoru s kdo ví s kým, kdo ví o čem, chce zase spokojeně odejít kdo ví kam. Že by další sekta se samozvaným mesiášem, tentokrát usídlená v roubených chatách za ostnatým plotem? Nebo vedená černým gangsterem? Tak tuhle příhodu už mi hlava příliš nebere a zápletka už je tak zamotaná, že jí skoro přestávám brát vážně . Podle mého úsudku všeho moc škodí a epizoda se z bezvadné filmové záhady, která se bude pravděpodobně postupně rozplétat a dovysvětlovat, mění v chaos postav a různých tajemných činů, někdy dokonce i pochopitelných! motivů, zapletená ovšem do množství různých přebytečných odboček. Původně slibný záhadný příběh se mi postupně změnil v mišmaš. I kvůli mé chybě, a to sice častému odbíhání od obrazovky, takže jsem měla tzv.přetrhaný děj i obraz. Pořád mě něco nutilo odcházet pryč a pozastavovat obraz, třeba abych mohla zapnout pračku nebo udělat večeři, což je neklamný znak toho, že mi to i přes jisté zaujetí zas tolik netáhlo a hlava mi po chvilce nechtěla brát kdo ke komu patří do rodiny, kdo je čí přítel apod., protože epizoda neměla mou plnou pozornost:) Ne že bych se tady zase chtěla mermomocí ohánět literárním kurzem, kterým jsem prošla, ale při sledování epizody se mi najednou úplně zjevila učitelka kreativního psaní a volala na mě: „Když chceš v příběhu sdělit příliš mnoho, nesdělíš nakonec pořádně vůbec nic. Vyber si téma a hlavní postavy, ale hlavních postav nemůžou být desítky, nebo to čtenáři nepoberou a zláme to příběhu vaz.“ Někteří uživatelé píšou: „o co v seriálu sakra vůbec jde?“ Ono v seriálu nemusí být sděleno, kam se ztracení lidé poděli, ale udržet nás v napětí jak se se ztrátou vyrovnávají přeživší. A já nemám správnou chuť tuhle změť dlouho rozplétat, přesto zkusím ještě jeden díl. Neodpustím si jednu citaci přímo ze seriálu: „…Lidé hledají smysl ve věcech, které je nemají.“ Jestli má smysl sledovat tento seriál, to si ještě nejsem zdaleka jistá. Každopádně do průměru zatím Pozůstalé nehážu, nějaký potenciál to má. A základní námět je bezesporu přes všechny zmatečnosti zajímavej.

    • 19.9.2017  00:40
    Anna Nicole (TV film) (2013)
    *

    Předpokládala jsem, že životopisný film o Nicol Smith bude povrchně vystavění a mnoho jsem od něho neočekávala. Na jejím neuvěřitelném příběhu holky z nočního klubu tancující u tyče, která více a více podléhá drogám i alkoholu, naivně přitom sní o celosvětové slávě a přesto všechno se jí nakonec skutečně podaří provdat za miliardáře, je něco fascinujícího. Komu se tohle z holek na okraji společnosti podaří? Stěží jedné z miliardy? Proto jsem na film byla i přes nevelká očekávání zvědavá. Stala se slavnou Playmate, sex symbolem a pochybnou celebritou, ačkoli spíše než kvůli své atraktivitě díky své neuvěřitelné životní výhře, pak následným mnohaletým sporům s ostatními dědici o značné jmění a kvůli bouřlivému, divokému životu, která propírala bulvární média. Film je bohužel dosti stručný a patrně nepřesný, skoro nic se o její osobě nedozvíme. Z filmu se ani nedozvíme o kolik let svého manžela přežila a mohli se zmínit alespoň ve zkratce o její dceři a dalším soudním přím o tom kdo je otcem a kdo bude dcerku vychovávat... Ještě nedávno jsem četla na internetu článek, že její dcera Dannielynn patří mezi nejbohatší děti světa právě díky pozůstalosti po ropném magnátu. Jinde se píše že v roce 2008 byla Dannielynna prohlášena za jediného dědice majetku Smithové, který se odhaduje "pouze" na 700 000 dolarů, děvčátko je již od narození středem zájmu různých médií, od malička se věnuje modelingu, je též ráda na výslunní a pozvolna kráčí v matčiných stopách. Je škoda, že po shlédnutí snímku toho vím o Anně Nicol a její rodině stejně jako před tím. Zábavný mi tento film též moc nepřišel.

    • 17.9.2017  13:11

    Kupodivu rychle a zajímavě plynoucí film o tom, že člověk musí o své štěstí a životní cíle bojovat bez ohledu na překážky. Motivující životní příběh handicapovaného mladíka, který se nechtěl nechat vtlačit do role invalidy, ale dělal vše pro to, aby se mohl zařadit do normální společnosti. Nevím, jak dalece byl životní příběh Saliyho ve filmovém zpracování upravován, ale jeho životní postoj je v každém případě obdivuhodný. Jako na postiženého se na něho nedíváte, je prostě především mladíkem, který se snaží uplatnit v práci, která ho baví a najít si partnerku a přátele. Velmi příjemně a svižně plynoucí odlehčený film. Přestože to není rozřehtaná komedie, kdy se smějete každému gestu nebo super vtipné hlášce od začátku do konce, odcházela jsem po závěrečných titulcích s úsměvem na rtech. - Původně jsem dala jen tři hvězdy, ale za motivační poselství dávám dodatečně ještě o hvězdu navíc.

    • 17.9.2017  12:54

    Viděla jsem sice již před 20 lety, úplně přesně už si nevybavuji děj, ale vím, že se mi tehdy film moc líbil. Pohoda, milá ale nepřihloupá romantika, která neřeší jen co si kdo vezme na sebe nebo podobné nepodstatné blbosti. Příjemný pocit, který po shlédnutí filmu v člověku zůstává dlouhá léta.

    • 16.9.2017  10:56

    K sepsání tohoto konkrétního komentáře se už chystám dlouho a teprve nyní jsem dostala odvahu se do toho pustit. Nejhorší na celém filmu je, že to je ještě zidealizovaná, upravená verze oproti nestravitelné reálné životní zkušenosti jedné týrané dívky. Četla jsem kdysi zápis ze soudního přelíčení, doteď je mi z toho špatně a doteď nechápu mírný trest pro Gertrudu a jak se do celé záležitosti týrání mohla vložit celá městská čvrť!, aniž by to někdo stopl. Například mučená dívka, když se jí ještě neděly ty nejhorší věci a nebyla uvězněná, volala své starší sestře, že se z domu musí dostat rychle pryč a ona tedy na místo vyslala sociální pracovnici k prověření události. Té bylo mezi dveřmi sděleno, že dívka je lhářka, před časem utekla se skupinou pochybných mužů a už v domě nebydlí ( ve skutečnosti však byla vězněná ve sklepě a nacházela se už v tak bídném fyzickém stavu, že žádných důkazů o špatném zacházení by už nebylo třeba). Aniž by případ zmizení nezletilé dívky ona dotyčná sociální pracovnice předala policii. Žádné pátrání, případ byl uzavřený jako neopodstatněná stížnost. Ani nikdo další neřešil týrání, do kterého se zapojilo spoustu místních lidí, nikdo z přihlížejících diváků ty zvěrstva veřejného mučení uvězněné dívky ve sklepě vilky, na něž chodilo početné obecenstvo, neoznámil na příslušných místech. Nejvíc je smutné, že příkoří neohlásila ani její druhá, tuším mladší ustrašená sestra, která byla též vydána tomuto hroznému domu na milost, protože se bála, aby nedopadla obdobně. Případ vypovídá o nefunkčnosti sociálních systémů, o nedovolatelnosti se práv v určitých případech, o laxní práci sociálních pracovníků, kteří od některých případů dávají raději ruce pryč, o členech náboženské " křesťanské" skupiny, které se zvráceností zúčastňovali, o nefunkčnosti školství, které neřešilo proč žákyně přestala chodit do školy, o lhostejnosti nejbližších sousedů, kteří si nechtěli dělat potíže a tak raději nic neslyšeli, o nezodpovědnosti rodičů, kteří své vlastní dítě předají neznáme ženě k hlídání a pak o ně nejeví zájem, neprojeví občasný dozor... Velice smutně vypovídá o postoji celé společnosti k bezbranným bytostem a ukryté krutosti v lidech, kteří když dostanou příležitost... Nejvíc jsem alergická na to, když pak slyším, že bezprizorní lidé si za svůj úděl můžou sami. - Je dobře, že byl film o těchto skutečnostech domácího násilí alespoň natočen. Je dobré vidět, jak málo je často osud v rukou samotných obětí a že pomoc od těch pouze přihlížejících, ale silnějších "diváků", je skutečně potřeba. Je dobré si připomínat slova jako například "nelhostejnost" nebo "mít svědomí." - Drama podle skutečné události, na který pravděpodobně hned tak nezapomenete.

    • 12.9.2017  20:02

    - Něco podobného jsem už viděla mnohokrát. Místy s odpuštěním hloupé jednání postav, nenápadité běžné lekačky, nic zvláštního, vyvážené některými klady v první polovině filmu. Jsem spokojená s hereckým obsazením, líbil se mi ten sesterský vztah, sympatická dětská hrdinka (po obrně), jíž jsem držela palce. I řádová sestra vcelku imponovala. 1* je za onu první polovinu filmu, která ještě měla přijatelnou atmosféru v dětském sirotčinci, nad nímž se stahují mračna. Zbytek filmu - obyčejné béčko, podobných filmů jsou stovky. - Panenka se vyloženě nepovedla, byla hrozná a prvoplánově odpudivá, nevěřím, že by někdo něco takového vyrobil a nějaké dítě se takové hračky chtělo vůbec dotknout . Skutečná satanská panenka Annabelle, z které se v reálném životě vymítači ďábla pokoušeli vymýtit údajné zlo, vypadala na první pohled neděsivě, o to překvapivější pak byly její skutky a strašidelná pověst, kterou si vysloužila. - P.S. Psychor má v něčem pravdu. Minimálně tři lekací scény i mně osobně přišly nechtěně úsměvné.

    • 11.9.2017  20:37

    Vynucená přízeň. Pronásledování vojáka, vysněného "sexualního objektu", jednou fanatickou, přecitlivělou, nemocnou ženou, které překvapivě nevedlo ze strany vojáka pouze ke zhnusení z dámy, ale zároveň ambivalentně i ke zdeformované, soucitné lásce. Muž se nad nebožačkou slitoval, ale "nakazila ho svým pokřiveným vnímáním světa", zkazila mu svojí zvrácenou vášní život. Pozoruhodné, kniha je ještě lepší.

    • 11.9.2017  15:06

    Přestože už název napovídá, že nám bude Ostrava představená jako „Ocelové město,“ tedy hlavně jeho technické památky, vysoké pece, doly, železárny, smrsklo se nám to takřka pouze na představování technického areálu a setkáme se zde pouze s nepříliš objevnými toulkami v hornických šachtách. Jednou větou je zde zmíněno, že horníci si zašli po práci na pivo. Druhou větou, že pracovníci z dolů a železáren bydleli v pro ně zbudovaných domcích, které kamera ukázala z výšky snad na dvě sekundy a absulutně kamera nevystihla poezii a atmosféru tohoto místa. Ve městě jsem byla a tak jsem trochu zklamána, že byla ošizená i ta ostravská architektura, která je právě pevně spjata s těžkým strojírenstvím. Ani zmínka o tom, že Vítkovické železárny v roce 1877 vybudovaly městské centrum „NOVÉ VÍTKOVICE“ - a pokud ano, řekli to tak rychle, že jsem to ani nezaznamenala. Šlo o KOMPLEX OBYTNÉ A OBČANSKÉ VÝSTAVBY V JEDNOTNÉM ARCHITEKTONICKÉM STYLU (unikátní dělnické kolonie z červených cihel, úřednické vilky, fara, kostel sv.Pavla, budova radnice na Mírovém náměstí, školka, tuším že je v tomto stylu vybudovaná i nemocnice?, atd.). Vše z režných červených cihel, nazývaných též jako anglické režné zdivo. Při procházce jsem měla skoro pocit, že jsem se ocitla opravdu někde v samotné Anglii. Okna i dveře jsou často v zelené barvě (část Vítkovic - tzv. Hrabůvka), je těsně vedle železáren. Řekla bych, že si tvůrci pořadu látku zjednodušily až moc a mohli se o kolonii zmínit více. Okolní výstavba je opravdu kouzelná a k ocelárnám, železárnám, dolům úzce patří. Takto to vypadá, že Ostrava jsou jen bývalé doly, těžní věže, továrny a jiné zrezivělé, postupně upravované technické objekty a několikakilometrové podzemní chodby. Chápu, že pořad je časově omezený, ale i tak nás mohli ve dvou tří minutách vzít dovnitř nějaké architektonicky cenné budovy a zmínit se o "městečku ve městě." Protože mám na Ostravu hezkou vzpomínku, byla jsem tam letos v lednu na Mistrovství Evropy v krasobruslení, dávám vyšší počet hvězd, než si dokument zaslouží. Tenhle díl ze seriálu Národní klenoty byl z mého úhlu pohledu až moc odbytý. O "Ocelovém městě" jen částečně vypovídající. Neúplný. Škoda.

    • 10.9.2017  15:54

    HODNOCENÍ 1.DÍLU:Zajímavé téma, které jsem uvítala. Zpracování se však příliš neodlišuje od jiných povrchnějších dokumentů o Egypťanech, přesto dokument potěšil. Zápory filmu: Hrubě načrtnuté informace, nedořčenost a naznačování, které nám mnoho nesdělí. Například:" faraóni se dopouštěli hříšných extrémů, děly se různé erotické nepředstavitelné zvrácenosti..." To mělo být jako kupříkladu konkrétně co? Nic bližšího se nedozvím, jen že měli harémy a velké množství žen. Je to takové letem světem, ale pěkně se na to dívá a člověk může nadále jen fantazírovat, jak život vládce, který si mohl dovolit úplně vše, který se pokládal za božského panovníka, nadčlověka, asi vypadal. Scházely mi také digitální ukázky, jak přepychové paláce, v nichž faraoni žili, pravděpodobně vypadaly. Zde je ukázaný jen bazén, kus sloupu a Kleopatřina luxusní zlatá loď.:) - Lepší průměr s několika působivými scénami. (Komentář je psaný po prvním dílu. Uvidím, kam se to posune dál). 2.DÍL: Je slabší, s méně líbivým námětem (sadismus některých faraonů, lži, atd.).

    • 8.9.2017  22:58
    Viktorie (TV seriál) (2016)
    ***

    Roztomilé. Nikoli bezchybné, ale mně se na to přesto dobře dívalo. Příjemně zromantizované, vidíme patrně méně intrik, než jaké probíhaly ve skutečnosti a málo ze skutečného politického zákulisí. - Mnohé historické filmy o královnách jsou značně zidealizovány, okleštěny a nedrží se přesně faktů. Většinou sklouzávají do vlekoucího se sladkobolného melodramatu pro ženy. U modernějších příslušníků královské rodiny se zase třeba u některých zpracování dozvídáme jen to nejzákladnější a jsou to jako by na zakázku vyrobené "umělohmotné" rádobyživotní příběhy, jednostranně zpolitizovány bez dramatického příběhu a zábavnější linky. Charaktery bývají černobílé. Většinou je to jen poupravené politizování k uzoufání, která nemá skoro žádný dramatický spád. Nebo životopisný film zase padá do druhého protipólu a extrému - do čistě vztahové romantické limonády. - Proto jsem v hodnocení v tomto žánru shovívavější a protože si vystačím i s povrchnějším nastíněním životních osudů panovnic a vím, že historie se stejně vždy přepisovala, výpravný seriál o prvních letech vládnutí královny Viktorie se mi zatím celkem líbí. V porovnání s unylou verzí samostatného, kýčovitého filmu "Královna Viktorie", u kterého jsem usnula snad do deseti minut, se mi toto jeví jako mnohem zdařilejší dílo. Ano, možná je to trochu pohádka oproti realitě, do jejíž skutečných hlubin ovšem stejně nikdo nemůže zcela nahlédnout. Já to beru jako odpočinkovější díl na páteční večer. A protože si potrpím na kostýmní hrátky a krásné paláce a líbí se mi zpracování povahy mladičké královny, která se brzo oprostila od matčiných rad, manipulací a přestala se jí držet za sukně (i přes její počáteční infantilní záliby například v panenkách...), zatím seriál chválím. Není to úchvatné drama, ale to jsem ani nečekala. Lepší průměr, pokud do toho tak jdete, nebudete zklamáni. Já alespoň nejsem. Prozatím.

    • 7.9.2017  20:34
    Den kobylek (1975)
    ****

    Den kobylek je velice působivé drama o bezohlednosti a odvrácené straně syrového hollywoodského světa, v němž uspěje sotva jeden z tisíce. Pro mě osobně má "pouze" dvě slabiny - příliš dlouhou stopáž a silně depresivní pocit, který z něho pokaždé mám. SPOILER: Meze únosnosti končí detailním, brutálním kohoutím zápasem a nastěhováním si omezeného pořadatele kohoutích zápasů do vily poloretardovaného, ale velice hodného boháče a zároveň stupňující se bezohledné chování boháč. milenky, která ho se svými přáteli zneužívá. Pak už jsem vždy musela přeskakovat, v celém kuse jsem film nikdy nedala. Ušlapání a lynčování davem jedné z kladných postav a navíc příšerné chování toho malého spratka-hollywoodského herce (nebo jen komparzisty?), který zvítězil v mé soukromé anketě neodpornější, nejnevychovanější dětská filmová postava všech dob, je třešinkou na nestravitelném dortu. Kvality zmiňovaného filmu jsou přesto nepřehlédnutelné a nemohu je pro to tvůrcům "upřít."

    • 6.9.2017  15:59

    Další dokumentární "postapokalyptická romance" o tom, jak se žije lidem v uzavřených zónách, uprostřed léty netknuté přírody, v nedostatečně udržovaných domech.Dokumentů z černobylského území už bylo natočeno více a nezdá se mi, že by tento nějak obzvláště vyčníval z řady, až na více zdůrazňovaný optimismus místních. Osobně bych vyzdvihla sdělení, že staré ženy, které se neoficiálně, "tajně" vrátily domů a dlouhodoběji žijí v uzavřené zóně, v nebezpečné oblasti stálého zamoření, se dožívají vyššího věku, než nynější seniorky co nebyly dlouhodobě vystaveny radiaci a byly rozstrkány do vzdálenějších měst, ke kterým však neměly citovou vazbu, kde nestrávily dětství,nevychovávaly děti, neznaly sousedy, neměly oblíbená místa, nemohly žít uprostřed přírody,možná si už ani z různých důvodů nemohly najít opravdové přátele.Vliv psychiky a komunita, držící pospolu má ohromný vliv na kvalitu a zdraví člověka. Nevím, jestli si do uzavřené zóny troufly vrátit jen ty odolnější, ale vliv psychiky na zdraví člověka je určitě značný a nikdy není zbytečné si tuto známou pravdu opakovat. Cituji: "Více se umírá na samotu a nenadálé vytržení z původních kořenů, než na nemoci." Nebo: "Nikdy jsme se nebály. Na rodné zemi neonemocníte." Jedno z poselství snímku je tedy jasné.

    • 6.9.2017  10:55
    Černé zrcadlo (TV seriál) (2011)
    ****

    Bezvadný seriál. Je dobře, že něco na toto téma vzniklo – důsledky rozvoje technologií a potíže z toho vyplývající. Mnohé obavy jsou oprávněné, avšak některé můžou vést člověka až k paranoidní zbytečné podezřívavosti. Jak tady již mnozí uvedli, většina dílů už není žádné sci-fi, ale temná realita, jen trochu zveličená nebo dohnaná do extrémnější podoby. I ty nejslabší nebo nejméně sympatické epizody mají skvělé téma a je dobré, že ho tvůrci seriálu otevírají. Proto i těm méně oblíbeným dílům nemůžu dát za 3*, protože všechny stály za to, aby dané téma někdo natočil. Nestěžuji si ovšem jako někteří diváci, že seriál není horor nebo komedie, seriál podle mého názoru obsahuje všechny vypsané žánry: drama, komedie, horor, sci-fi, thriller. Například černý humor, absurdita a až úsměvná nadsázka nebo občas nějaký ten hláškovitý špek je přítomný takřka všude. A kdo například alespoň podvědomě nemá obavy, že budou nějakým způsobem zneužity informace, které poskytl internetu a zničí mu pak pověst ( až život)? V některých televizních povídkách určitý žánr vévodí a jiný je takřka upozaděný, ale alespoň v miniaturních detailech jsou žánry v každém dílu a hlavně jsou kompletně přítomny v seriálovém celku (jeden díl je spíše satyra, další horor, jiný více sci-fi). Za mě dobrý.

    • 2.9.2017  21:01
    Showgirls (1995)
    ****

    Můj oblíbený uživatel Mortak nechápe rozdíl v hodnocení mezi Showgirls a Černou knihou. Já navíc nechápu i ten rozdíl v hodnocení mezi Showgirls a dalším tanečním filmem Varieté, jasným kýčovitým béčkem, kde šlo jen o to ukázat obnažená tančící těla a myšlenku a děj ztratili tvůrci někde u cesty, pokud jí tedy vůbec měli někde založenou. Nechápu ani světově úspěšný Flashdance, dnes již kultovní film z osmdesátek, též z tanečního prostředí, který se zde dlouho držel v červených číslech. Asi pro to, že sám září jako nekvalitní červená knihovna, až z té vtíravé barvičky oči přechází. Naopak erotické drama Showgirls, na něhož jsem málem zapomněla a Mortak mi ho svým hodnocením právě připomenul, se mi před lety líbil a nabízel i něco víc než jen disco světla a varietní vystoupení s třpytkami a dlouhými nohami na vysokých podpadcích. Samozřejmě je dobrý v rámci žánru, ale dávat mu hromadně 2 hvězdy si přeci jenom nezaslouží. Už od začátku měl špatné kritiky a byl umělecky ztrhán, snad pro to, že tehdy se ještě od režiséra Verhoevena čekalo mnohem víc. Byl natočený pouhé tři roky po Základním instinktu, který způsobil hotové davové šílenství. Možná režisér a producenti podcenili peníze na reklamu, na novináře a oslavné ódy na film, které mohly při správném finančním řízení vycházet v samozřejmě jinak zcela nepodplatitelných a seriózních periodikách. Buď jak buď, jestli se mi podaří ještě film dohledat, pustím si ho znovu a budu si o něm nadále myslet své. V rámci žánru, jak jsem již zdůraznila.

    • 2.9.2017  19:41
    Tore tančí (2013)
    ***

    Šokující příběh je těžký vůbec vydýchat, bylo mi z něho vyloženě úzko. Je velmi obtížné takhle deprimující látku sledovat až do konce. Věříci mladík Tory v dosud neznámé násilnické rodině, které nejdříve pomáhá s domácími pracemi, vcelku normálně tam zpočátku žije a pak později zažívá stupňující se peklo. I když je z rodiny později vyhazován, vrací se do ní zpět, ač ví, že ho tam nic dobrého nečeká. Trpí, vykupuje se za děti a prochází si peklem ponížení i tělesného bití až k samotnému mučednictví. Za bohulibým účelem. Být vzorem, ukázat, že se dá jednat i mírně, hlavně zachránit zneužívané děti v rodině před násilnostmi a životem na šikmé ploše, který jim osud v nevhodné rodině chystá, seznámit je s jinou morálkou a životními hodnotami, zastavit šířící se pohromu, valící se na další generaci. Pomoci jim uniknout, byť za cenu obětování se. Ukázat jim, že i na zlo se dá reagovat dobrem, nastavuje druhou, třetí tvář k dalším ranám. Touží lidem otevřít oči a pochopit špatnosti, jímž dosud spíše nečinně přihlížejí. Nesmírně tíživé a silné. Pro nevěřícího bude jeho jednání patrně nepochopitelné, proč si to všechno nechal líbit a proč do toho vůbec šel. Film vyzdvihuje nechutnost krutosti, lhostejnost a odsuzuje nečinnost. Nečinnost při přihlížení špatným skutkům, které se v okolí dějí. Vysvětluje smysl sebeobětování.- Člověk některé agresivní bezduché zrůdy, jež představují rodiče a jejich "přátelé", opravdu nemá šanci pochopit. Jak se některých skutků můžou vůbec dopouštět? Ošklivost života v nejhorší podobě a obžaloba zla, jemuž by jsme se měli vyvarovat. Jen pro silné žaludky. Pointa opravdu není vtipná, ale je částečně v jednom momentu úlevná. SPOILER: Ne všechny oběti jsou vždy zbytečné. - A je škoda, že tu nevhodnou výchovu nešlo vyřešit raději obloukem přes policii a často špatně fungující sociálku, s níž oběti domácího násilí ne vždy chtějí spolupracovat...

    • 2.9.2017  10:26
    Orel Eddie (2016)
    *****

    Na jednu stranu sympatický, úsměvný sportovní film, který svižně odsýpá, navíc má dobrý děj, autentickou atmosféru a dá se u toho přemýšlet, což u sportovního žánru není zas tak obvyklé. Je až neuvěřitelné, že se toto opravdu stalo a příběh se až na linku s trenérem (který je zde ovšem "božskou" postavou), takřka neodchyluje od reality. Pouze v detailech. - Film na jednu stranu působí motivačně, jako že houževnatost se vyplácí a není hlavní vyhrát, ale zúčastnit se. Eddimu fakt držíte palce a máte z jeho pokroků i po skončení filmu radost. Postava sportovního antihrdiny zde ve filmu působí mile, dokážete se do něho vcítit, chcete aby to dal a splnil si svůj nereálně vyhlížející sen. Nevím, jakou je osobností ve skutečnosti, ale ve filmu vzbuzuje kladné empatie. Tvůrci mu i přes různé ústrky od skutečných olympijských šampionů nechali jistou úctyhodnost, vyzvedli jeho pracovitost a heslo: nevzávat se, nesebelitovat, takže ho zde neberete jako vyloženého outsidera. Tolik k povedenému filmu, kterému dávám jednoznačně palec nahoru. - A ke skutečnému Eddimu? Myslím, že vše má mít své meze a člověk by měl být soudný do čeho jít a co už je nad jeho možnosti (nebo nad jeho talent, zkušenosti, osobní finance, sportovní zázemí jeho země, apod.), kdy už snaha přestane být produktivní a úmorná houževnatost navzdory všemu se už stává spíše terčem posměchu. Jeho snem bylo dostat se na olympiádu za každou cenu, stůj co stůj. Osobně nevím, jestli bych z podobného "vítězství" - nevítězství byla šťastná. I když se pak podobná osobnost coby zábavná kuriozita proslavila, vydělala spoustu peněz a získala pochybnou slávu v zábavných televizních programech a reklamách. Člověk by měl vědět na co stačí a pokud je mu odezvou posměch od různých lidí z oboru a mění se pak kvůli němu pravidla pro kvalifikaci, aby se už něco takhle až absurdního ve sportovním vrcholovém sportu neopakovalo, není to pro něho zcela důstojná, obdivuhodná pozice. Takže dát palec nahoru i nefilmové, skutečně žijící figurce jménem Eddie? To už si nejsem tak úplně jistá.

    • 30.8.2017  21:19

    Strašná slátanina. Hlavní mužská postava se chovala tak hrozně naivně až s odpuštěním přihloupě a nesoudně, že s ní nešlo sympatizovat. Navíc ten přechod od nenávisti a touhy po pomstě k potenciální travičce a vražedkyni Ráchel až k bezbřehé lásce na první pohled a absolutní důvěře k této neznámé sestřenici s pochybnou minulostí, kterou původně nesnášel? Navíc to zpronevěření se všem svým dosavadním přísahám? Jo, jsou padouši, muži i ženy, kteří dokáží okouzlit druhé a zblblé oběti už si pak od člověka, do něhož se poblázní,nechají líbit neuvěřitelné věci. Ale tohle už je dost za hranou. SPOILER: Dosud zdraví mladík na svojí milou Ráchel, které podezřele umírají manželé a kvůli tomu jí zpočátku nedůvěřoval, převede veškerý majetek. Od té chvíle se pak Ráchel nesmí ani dotknout, ona ho zavrhuje a on ještě pije její nasbírané bylinky, které mu vůbec nechutnají, ničí ho, on po nich upadá do bludů až několikadenního kómatu a přesto je jako ovce konzumuje pořád dál,ani lékaře si nezavolá... Po tom co se množí mnoho důkazů od různých lidí a zdrojů, že je kolem jeho lásky příliš mnoho temného a nebezpečného... A nakonec ta pointa?! Opravdu slabé. - Chválím interiéry, exteriéry, kostýmní historickou romantiku, ale nějak u toho všichni zapomněli přemýšlet.

    • 29.8.2017  13:07
    Kdyby stěny mohly mluvit! (TV seriál) (2011)
    *****

    Velmi milý dokument, který potěší zejména ženy. Je natočen pro ty, co si z dějepisu ještě něco pamatují i pro ty, kteří se o historii příliš nezajímají a ani širší znalosti nemají. Například ten díl o obývacích pokojích je roztomilost sama a potěší mnohé oči, ale moc příjemný bude jistě i ten díl o ložnicích. Ne každý dokument musí nutně poučovat o tom, co téměř nikdo nezná. Tenhle patří do dokumentů dělaných druhým pro radost.- Alespoň třikrát denně je divákům k dispozici dokument o druhé světové válce apod., tohle je příjemné vypadnutí z TV stereotypu (například o vojenství).- Britská historička poutavě a zajímavě vypráví o životě a zařízení domů i bytů vyšších vrstev, které určovaly bytovou módu, vzory a vybavení v měšťanských i v chudších domácnostech, kteří u těch bohatších hledaly skromnější inspiraci. Vybavení domácností ve Velké Británii jsou sledovány od středověku až po současnost, napříč stoletími. Čtyřdílný seriál BBC, vyrobený už v roce 2011, na české TV obrazovky uvedený však až letos.

    • 28.8.2017  15:16

    Už nemá smysl se s komentářem rozepisovat, poukazovat na množství chyb, argumentovat. Jako finální epizoda opravdu dost slabé, děravej předvídatelnej scénář a velká nuda bez opravdového překvapení, přemýšlela jsem i nad jednou 20% hvězdičkou. Chápu, že se s tímto kdysi tak dobrým seriálem někteří diváci raději nadobro rozchází. Já statečně dokoukám závěrečnou osmou řadu, vydržím ze zvědavosti co s látkou nynější bezradní tvůrci ještě nadále zamýšlejí, napáchají a spáchají, vydržím až do samého konce. Ale půjdu do toho už jen jako do béčkového fantasy příběhu, nebudu Hru o trůny už brát jako "výpravný nejsledovanější seriál v historii HBO, jako celosvětový televizní fenomén." Tím NEJ už opravdu není, alespoň co se kvality týče. - A to byly první série jedněmi z nejlepších, které jsem kdy spatřila!

    • 25.8.2017  22:39
    Oculus (2013)

    Jeden z těch hororů, které jsou zdařile natočené, ale natolik mi nahání hrůzu a sugestivně, nepříjemně vtahují do světa halucinací a démonů, že je prostě nemůžu kladně ohvězdičkovat. Ale ani jim dát odpad, protože to podřadný mysteriózní film není. Prostě z mého hlediska nelze hodnotit, abych hororu "neublížila nízkým hodnocením", jenom to není nic pro mojí náturu. Občas se seknu, říkám si, že to může být zajímavé, pak vidím že je to na mě příliš drsné, ale už film musím dokoukat do konce, abych věděla, jak vše skončilo. - K filmu OCULUS o satanskému zrcadlu, který lidem měnil vědomí a požíral jejich duše i těla, bych jen podotkla a vytkla bych scénáristům, že sestra Kaylie by se asi chovala jinak. Mohla předem tušit, zda se dá zrcadlo přelstít, zda obyčejná dívka může vymítit, zničit, zabít zlo v něm ukryté a zda je vhodné k němu hned tahat bratra po několika letech čerstvě propuštěného z blázince, který si díky této zlověstné starožitnosti mnohé vytrpěl již dříve. - Nakonec dodávám: horory jsou mým nejobtížněji hodnotitelným a nejhůře předem odhadnutelným žánrem (tj. mnohdy předem netuším, zda budu filmem znechucená nebo s ním spokojená). Ostatní filmy a moje sympatie k nim obvykle předem odhadnout umím, například na základě anotací, fotek, ukázek, recenzí,zkušeností, šestého smyslu apod. A pak na film buď koukám nebo se mu raději zdaleka vyhnu. Jenom horory jsou volba "na slepo" a často předem neodhadnu do čeho jdu...:)

<< předchozí 1 2 3 4 6 7
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace