Sidonka

Upřímně řečeno mě k seriálu přitáhlo spíše lákavé historické období, asijská exotika a doufání, že v příběhu půjde kromě strašidelného napětí i o dvorské intriky. (Seriálová nabídka je bohužel malá, takže beru skoro vše, co je k dostání. :) Se zombie jsem při tom všem pochopitelně počítala, ač je příliš v oblibě nemám. Seriálu skutečně nechybí (alespoň místy) napětí, kazí ho ovšem přístup k postavám. Hrdinové působí mnohdy až příliš jako karikatury, což se do hororového žánru úplně nehodí, jejich chování je až příliš přestřelené a postrádají pak na uvěřitelnosti. Ten křečovitý pokus o humor na mě působí až nemístně. Jenže... seriál je natočený podle komiksového příběhu a v něm mohou být hrdinové záměrně zesměšňovány a zjednodušovány. Takže, můžu tu komiku seriálu vůbec vyčítat? - Příběh dokázal udržet můj zájem, osobně bych však oželela dlouhé krvavé potyčky, ty jsem místy přetáčela a dívala se raději o kus dál. - Něco do sebe Kingdeom má, ač nejsem cílová skupina. Vyšší hodnocení vzhledem ke svému zaměření a výše uvedeným důvodům dát nemůžu.

Slunovrat je film, který se mi nedokázal dostat pod kůži a zaujmout, ač jsem se na něho poměrně těšila. Věděla jsem, že má jít spíše o artovější kousek než o průměrný horor a občas mě nějaké hlubší psychohrátky s divákem dokáží zaujmout. Nemám nic proti výstředním podivnostem, duševně traumatizovaným dívkám na plátně ani nevšedním rituálům. Nicméně od počátku filmu jsem byla příběhem jen nedostatečně zaujatá a časem se zájem ještě více vytrácel. Během projekce jsem si párkrát vzpomněla na Proutěného muže z roku 1973 (režie R.Hardy), alespoň některé prvky mi přišly podobné. Místo ponoření do děje jsem jen odhadovala, zda tento film i obdobně skončí, což jen dokazuje, že jsem se s příběhem nedokázala náležitě sžít. Proutěný muž mi přišel promyšlenější, hlubší a stravitelnější. Možná jsem Slunovrat nepochopila, nicméně se mi ani nechtělo o příběhu příliš přemýšlet. Filmy, které mají podle mého ten správný přesah nutí diváka dumat nad kdečím a zkoušet si skládat mozaiku viděného dohromady. Tady jsem se s poměrným chladem dívala na působivé tance dívek s věnečky na hlavách, ale co se odehrává uvnitř jejich duše a hlav, to mi bylo v tomto případě jedno. Folklór osobité sekty byl pozoruhodný, ale na silný zážitek nestačil. Já v tom příliš cítila kalkul, nápodobu něčeho jiného, spíše než vypiplaný,přirozeně naturalistický a originální art něco lacině umělohmotného, co ve mě nedokázalo obživnout. Převládal dojem nedotaženosti a neúplnosti. Se sebezapřením dávám jednu hvězdu, za ty dvě stovky film dle mého názoru nestál. I vzhledem k tomu, že někteří diváci odešli během promítání ze sálu (byla to starší generace, ne popcornová vyduchlá mládež), se dá předpokládat, že tohle dílo opravdu každý nedocení.

Film má krásnou atmosféru a to nejenom pro to, že se odehrává v nádherném, exotickém prostřědí. Thajská příroda s pralesy a políčky zde sehrává čarokrásnou roli. Příběh se odehrává v chudé vesnici, které se sice obloukem vyhnula válka, vesničané se tu k sobě zpočátku chovají hezky, ale idylka tu přesto není. Má totiž vlastního démona zvaného Krasue, který vstoupil do milé, mladé pečovatelky ze zdejší bývalé nemocnice, s níž se může divák snadno ztotožnit. Spíše něž děs vzbuzuje soucit, dívka je odsouzená k tomu, aby se skrývala jako kořist před hledajícími lovci. Podle mého názoru se velkou část filmu probírají melodramatické prvky a film patří mezi ty s pomalejším dějem. Žánr horor je zde upozaděný. Některé romantické mysteriózní kousky mám ráda, tento mi přesto pomalu ubíhal, dlouho jsem čekala na to, až začne mít větší spád. Hlava démona, létajícího vzduchem, na mě osobně působila navíc trochu úsměvně. Má to jistý půvab,nepopírám. Jen scénář je poněkud slabší.

Druhá epizoda je temnější, hororovější a má rychlejší spád. Je to méně o rodinkách a více o nadpřirozených bytostech. Epizoda však stále kolísá, pohybuje se mezi úsměvnými momenty ( například rozverná dětská parta) a méně příjemným nadpřirozenem. Působí to nevyváženě, jako by divák chvilkami přepínal z jednoho televizního programu na úplně jiný program. Je to horor? Pokouší se to být alespoň místy komedií? Je to dobrodružný příběh o rošťácké, zvědavé a poněkud vysmáté dceři policisty Sameero, vůdkyni party, které chybí zemřelá matka a proto se zajímá o tajemno? Nebo více o zlé síle, ukrývající se v jednom předmětu strašidelného domu? Ty nepřirozené přechody z tématu na téma a z jednoho žánru na druhý mi úplně nesedí. Nakonec ani nevím, jak tenhle koktejl hodnotit. První epizoda mi byla sympatičtější, ta druhá zase rychleji uběhla, výsledný dojem zatím dost rozpačitý.

Příběh se odehrává v Indii. Důležitou roli zde hraje zámkoidní vila Bardez, v níž kdysi bydlel spisovatel duchařských příběhů s vnučkou Jenny. Hned na úvod epizody se v dětském pokoji přihodí zvláštní příhoda... O několik let později si parta 3 místních školáků vypráví o zvláštním duchu, takzvaném měniči, který na sebe může vzít jakoukoli lidskou podobu a dokáže se vydávat za někoho jiného. Čtou knihu, která o přeludech a o tomto specifickém tajemném světě vypráví a rozhodnou se vyhledat ducha, který v opuštěném domě Bardez přebývá. Vydají se na průzkum, do vily se však právě stěhuje rodina se dvěma dětmi. Jejich matkou a dědičkou vily je nyní již dospělá Jenny, která bude hrát v příběhu podstatnou roli. Stejně jako dívka Sam, vůdkyně dětské party, jíž vychovává pouze otec, místní policista......... - Příběh je místy vyprávěn v lehkém duchu, až úsměvně, chvilkami působí jako rodinný film, někoho může i z tohoto důvodu nudit, jinému to může být naopak milé. Ostatně celý seriál je dost nevyvážený. První epizoda nemá extra spád ani originální myšlenku a závěrečná pointa je odhadnutelná. Převážnou část této epizody jsem měla navíc dojem, že spíše sleduji dojemnější výjevy o dvou indických rodinách. Nevím, jestli první díl potěší hororové fanoušky, úplně děsuplné to není, kdo se však nerad klepe hrůzou a má rád jen mírnější napětí, může být naopak spokojený. Z mého pohledu se jedná o nepromyšlený kousek na jeden letní večer, který může mít pro některé diváky kouzlo, už kvůli exotičtějšímu prostředí. Osobně jsem nakonec šla i do dalších epizod, v nich pak příběh přitvrzuje a má větší spád. Nadšená jsem z toho ovšem nebyla.

Horor o člověku izolovaném v domě s negativní minulostí, negativními pozasunutými vzpomínkami, špatnými ženami a pozvolném upadání do spáru démonů neboli šílenství mě zklamal. Zajímavější je kniha (napsal ji Martin Němec a Juraj Herz), má větší hloubku, záhadnější nejednoznačnou psychologii postav, více strhává a je sofistikovanější. Filmová písnička ovšem nemá chybu. Moc hezká uspávanka pro unavené chlapečky. Filmová atmosféra taky dobrá.

Za mně osobně - téměř parodie.

Dobrý námět. Mizerné zpracování.

Mám ráda filmy pro pamětníky, ale tento mi nesedl. Spíše než vtipné mi to přišlo trapné, přehrávající, umělé, hloupoučké a nedostalo do děje, přitom rádoby "výchovné." Nedostavil se sladký úsměv, přenesení se do idylických časů plného lidí z reprezentativních vil, elegánů v kostýmech, ze kterých srší zábavné věty a žijí v kouzelném světě lepší společnosti. Ani jsem neprožívala sladkobolně melodramatické emoce, nezasmála se, nepokochala se, myšlenkově se neobohatila, prostě prázdno. Bylo to bez atmosféry a příliš nucené. "Příklady" mě nepřitáhly ani ničím neoslovily. A do toho ten způsob konverzace... Naivní a bez invence. Patnáctiletá opožděná Jarmila s opakovaně vyplazeným jazykem, úmyslně prkenná obrýlená vychovatelka (jak nevšední nápad!) ... Další film na pohodičku? Ne, tentokrát fakt ne.

Něco mezi nebem a zemí asi existuje, ale konkrétně tomuto seriálu nevěřím ani slovo.