Jestli klasické čarodějnické díly byly parodie na horory, tenhle může fungovat jako horor sám o sobě. Už to není ani černý humor, ale humor zabitý mrazivými momenty. Úvod vrcholí totálním zmrazením lehkého úsměvu. V první povídce funguje scéna s posedlým Homerem jako čistě hororová, o to víc, že je to vlastně jediný výrazný moment v jinak ne moc zajímavé parodii na Vymítače ďábla. Prostřední povídka nenabízí zajímavého nic. Poslední příběh a sebekanibalizujícím Homerovi je v podstatě celá složená z tak zvrácených momentů, že se ani nedá smát těm vtipům (a ne jen proto, že nejsou dobré). Celkově je to asi nejznepokojivější čarodějnický díl, který se objevil.
Dada zábavička s jednoduchým humorem, která nevyjadřuje ani tak kouzlo/směšnost atributů 90' či 80' popkultury, jako spíš zhulenecké nálady tvůrců. Jestli chcete amatérský film s feelingem osmdesátek, doporučuji spíš Blaster nebo Noc v myší díře.
Jako pocta oldschool béčkovým thrillerům je to dobrý - zlo nemá jasnou motivaci, ale ta není pro film ani hrdiny důležitá. Záleží pouze na aktuálním problému a akci. A coolovosti morálně ambivalentního hlavního hrdiny, který pro sličnou děvu neváhá obětovat náhodného bezdomovce (trochu jako v Total Recall, kde Arnold použije náhodného chodce coby živý štít) a není nepodobný Tomovi Codymu z Ohnivých ulic nebo Napoleonu Wilsonovi z Přepadení 13. okrsku.
Emilio Fernández hrával ve filmech Sama Peckinpaha (například generál Mapache v Divoké bandě) a vliv jeho tvorby je na La Choca hodně znát - falešný machismus, nahlížení na ženy jako na sexuálně provokativní prospěchářské svině, upínající se na nejbližšího alfa samce, ilustrace světa, prodchnutého násilím, potem a chlastem, zpomalovačky při přestřelkách, "peckinpahovská" úvodní montáž, nediegetické vsuvky... plus určitý amatérismus a home invasion či rape and revenge zápletka, přičemž snímek porušuje konvence obou těchto žánrů a vyprávění vždy posune jiným směrem, než obou žánrů znalý divák očekává. Nakonec se však vrací k očekávanému vyústění. Jako se kdyby Sam Peckinpah rozhodl natočit I Spit On Your Grave nebo Poslední dům nalevo.
Abych trochu upřesnil text topvidea - nejedná se o matku a dceru, nýbrž o dvě švagrové, jejichž chýši navštíví tři pašeráci poté, co byli zrazeni manželem titulní Chocy.
Dlouho jsem neviděl nic tak cheesy. Pavel Zedníček jako "keyserosozeovský" hlavní záporák (na první pohled strejcovitý a lehce ňoumovský dobrácký polda, ve skutečnosti však chladnokrevné manipulativní monstrum), nucený pronášet věty typu "Můžeme tě kdykoli sejmout", vyhublý Jan Dolanský jako obávaný macho...a voice overy hlavní hrdinky, snažící se napodobit drsnou školu, ale znějící spíše jako něco z Mazaného Filipa ("veškerý pochybnosti se rozplynuly jako kocovina ze včerejší noci."). Navíc je vše vyprávěno z retrospektivy, která nám odhaluje střípky ze situace hlavní hrdinky. Ta situace a všechno, co se překvapivě odhalí, je však zřejmé od samého začátku. Scénáristé, kteří se nejvíce proslavili jako lovci zločineckých senzací, zde uplatňují obvyklou bulvární rétoriku, která tak dobře fungovala v Kajínkovi. Jen mají v oblibě víc kriminálních subžánrů, než Petr Jákl. Guilty pleasure jako prase.
Tematizace existenciální krize, která dopadla nepřekvapivě - borci zůstali ustavenými borci, loseři se ustavili jako borci a padouši se ustavili jako loseři. K tomu fakt špatný humor a představitel Shaggyho, jemuž jsem hrozně toužil amputovat žalud.
Nevím, nakolik je fér dělit tuhle minisérii na tři samostatné filmy, moje hodnocení i komentář se nicméně vztahuje k celé "trilogii" jako celku. Vetřelci a lovci jsou takovým pokusem navázat na seriály typu Pomsta s.r.n. nebo Status: Nežádoucí. Přitom dojíždí právě na to, na čem oba tyto seriály stojí - inteligence scénáře. Zatímco narušený Chapelle z Pomsty a bývalý CIA Michael Westen ze Statusu vymýšleli komplikované manévry k dosažení svého, lovec vetřelců Zahálka se spokojí s anonymním telefonátem, oznamující postavě A, že postava B se jí chystá zradit. Postavu A nezajímá, kdo a proč jí volá, informaci přijme a rozhodne se jednat (zkušený agent Westen přitom dobře věděl, že soupeřem manipulujete nejlépe tak, že mu dáte pocit, že se k informaci dostal vlastní zásluhou a nyní má navrch, čímž byly epizody zajímavější). Navíc jeho plány nemají žádný zádrhel, nepotká je žádná komplikace, vše jde jako po másle (Chapellovi a Westenovi se plány vždy zkomplikovaly v cca 35. minutě, takže epizoda dostala nový spád tím, že byli nuceni improvizovat). Zahálka si zkrátka s ničím nedává moc velkou práci a ve všem spoléhá na to, že protřelí mafiáni, vyděrači a obchodníci se zbraněmi jsou nepochopitelně naivní a uvěří prakticky všemu (jako vážně, jak se ke své pozici dostali? pomocí loterie? dědictvím po choromyslné tetě? kouzla?), případně sami ve vypjaté hádce mezi sebou popíšou celou tu zločinnou konspiraci, na jejímž utajení si dávali tak záležet. Na vině je možná to, že série se více než nějakému scénáři věnuje Renčově posedlosti stylizací, která sice místy vypadá dobře, ale většinou zdržuje děj a proto nejspíš úvod do problému trvá skoro déle, než jeho řešení. Takže na komplikaci, větší interakci postav a chytřejší manipulaci se záporáky zkrátka nezbývá čas. Epizody Pomsty s.r.n. a Statusu: Nežádoucí mají téměř poloviční stopáž a tohle všechno v ní zvládají bravurně. Poslední ranou do koulí je poslední díl Užij si se psem, reflektující známý případ vraždy letušky stalkerem, jehož jediným smyslem bylo zřejmě představit v jednom směšném flashbacku minulost Zahálky. Jinak se zde pro změnu neřeší vůbec nic, kromě toho, že se tu Renč formálně nejvíce vyhoní.
Nevím, nakolik je fér dělit tuhle minisérii na tři samostatné filmy, moje hodnocení i komentář se nicméně vztahuje k celé "trilogii" jako celku. Vetřelci a lovci jsou takovým pokusem navázat na seriály typu Pomsta s.r.n. nebo Status: Nežádoucí. Přitom dojíždí právě na to, na čem oba tyto seriály stojí - inteligence scénáře. Zatímco narušený Chapelle z Pomsty a bývalý CIA Michael Westen ze Statusu vymýšleli komplikované manévry k dosažení svého, lovec vetřelců Zahálka se spokojí s anonymním telefonátem, oznamující postavě A, že postava B se jí chystá zradit. Postavu A nezajímá, kdo a proč jí volá, informaci přijme a rozhodne se jednat (zkušený agent Westen přitom dobře věděl, že soupeřem manipulujete nejlépe tak, že mu dáte pocit, že se k informaci dostal vlastní zásluhou a nyní má navrch, čímž byly epizody zajímavější). Navíc jeho plány nemají žádný zádrhel, nepotká je žádná komplikace, vše jde jako po másle (Chapellovi a Westenovi se plány vždy zkomplikovaly v cca 35. minutě, takže epizoda dostala nový spád tím, že byli nuceni improvizovat). Zahálka si zkrátka s ničím nedává moc velkou práci a ve všem spoléhá na to, že protřelí mafiáni, vyděrači a obchodníci se zbraněmi jsou nepochopitelně naivní a uvěří prakticky všemu (jako vážně, jak se ke své pozici dostali? pomocí loterie? dědictvím po choromyslné tetě? kouzla?), případně sami ve vypjaté hádce mezi sebou popíšou celou tu zločinnou konspiraci, na jejímž utajení si dávali tak záležet. Na vině je možná to, že série se více než nějakému scénáři věnuje Renčově posedlosti stylizací, která sice místy vypadá dobře, ale většinou zdržuje děj a proto nejspíš úvod do problému trvá skoro déle, než jeho řešení. Takže na komplikaci, větší interakci postav a chytřejší manipulaci se záporáky zkrátka nezbývá čas. Epizody Pomsty s.r.n. a Statusu: Nežádoucí mají téměř poloviční stopáž a tohle všechno v ní zvládají bravurně. Poslední ranou do koulí je poslední díl Užij si se psem, reflektující známý případ vraždy letušky stalkerem, jehož jediným smyslem bylo zřejmě představit v jednom směšném flashbacku minulost Zahálky. Jinak se zde pro změnu neřeší vůbec nic, kromě toho, že se tu Renč formálně nejvíce vyhoní.
Nevím, nakolik je fér dělit tuhle minisérii na tři samostatné filmy, moje hodnocení i komentář se nicméně vztahuje k celé "trilogii" jako celku. Vetřelci a lovci jsou takovým pokusem navázat na seriály typu Pomsta s.r.n. nebo Status: Nežádoucí. Přitom dojíždí právě na to, na čem oba tyto seriály stojí - inteligence scénáře. Zatímco narušený Chapelle z Pomsty a bývalý CIA Michael Westen ze Statusu vymýšleli komplikované manévry k dosažení svého, lovec vetřelců Zahálka se spokojí s anonymním telefonátem, oznamující postavě A, že postava B se jí chystá zradit. Postavu A nezajímá, kdo a proč jí volá, informaci přijme a rozhodne se jednat (zkušený agent Westen přitom dobře věděl, že soupeřem manipulujete nejlépe tak, že mu dáte pocit, že se k informaci dostal vlastní zásluhou a nyní má navrch, čímž byly epizody zajímavější).
Navíc jeho plány nemají žádný zádrhel, nepotká je žádná komplikace, vše jde jako po másle (Chapellovi a Westenovi se plány vždy zkomplikovaly v cca 35. minutě, takže epizoda dostala nový spád tím, že byli nuceni improvizovat).
Zahálka si zkrátka s ničím nedává moc velkou práci a ve všem spoléhá na to, že protřelí mafiáni, vyděrači a obchodníci se zbraněmi jsou nepochopitelně naivní a uvěří prakticky všemu (jako vážně, jak se ke své pozici dostali? pomocí loterie? dědictvím po choromyslné tetě? kouzla?), případně sami ve vypjaté hádce mezi sebou popíšou celou tu zločinnou konspiraci, na jejímž utajení si dávali tak záležet.
Na vině je možná to, že série se více než nějakému scénáři věnuje Renčově posedlosti stylizací, která sice místy vypadá dobře, ale většinou zdržuje děj a proto nejspíš úvod do problému trvá skoro déle, než jeho řešení. Takže na komplikaci, větší interakci postav a chytřejší manipulaci se záporáky zkrátka nezbývá čas. Epizody Pomsty s.r.n. a Statusu: Nežádoucí mají téměř poloviční stopáž a tohle všechno v ní zvládají bravurně.
Poslední ranou do koulí je poslední díl Užij si se psem, reflektující známý případ vraždy letušky stalkerem, jehož jediným smyslem bylo zřejmě představit v jednom směšném flashbacku minulost Zahálky. Jinak se zde pro změnu neřeší vůbec nic, kromě toho, že se tu Renč formálně nejvíce vyhoní.
Hodnocení prvního dílu: Whedon dospělé postavy prostě neumí. Pubertální humor, neschopnost poradit si s jakýmkoli vztahem, obzvlášť nerd Fitz je patrně Whedonovou další sebeprojekcí, jakou byl Xander v Buffy.
Tím by tak výtky končily, protože jako většina toho, co Whedon stvořil, je první díl "Agents" výborně odvyprávěný, totálně sebeironický a s Whedonovými klasickými podrazy na diváka. Mate nás nejen stran dějových zvratů, ale i co se týče postav, s nimiž se má divák identifikovat. Pokud se bude pokračovat ve stejném duchu a trochu se eliminuje ta zastydlá puberta (kterou Whedon propašoval jak do Avengers, kde vystupují supervojáci, tajní agenti a "bohové", tak do Firefly, příběhu party ostřílených kriminálníků, takže tomu moc nevěřím), čeká nás výborný seriál.
Novácký pokus urazit obyvatele českých vesnic pomocí všech filmových vidláckých stereotypů. Ještě tam chybí kopulace s ovcemi a zabíjení zbloudilých teenagerů, ale jsem optimista a věřím, že na to taky jednou dojde.
Vtipné, sebeironické, s nezbytným minimem patosu, přímo odkazující na svůj hlavní inspirační zdroj (Die Hard), perfektní akce i práce s větším množstvím postav. Skvělá oddychová práce, o které si těžce patetické a patrioticky nabubřelé Olympus Has Fallen může nechat zdát.
Moje komentáře
Simpsonovi - Speciální čarodějnický díl XXVIII (S29E04) (epizoda) (2017)
Jestli klasické čarodějnické díly byly parodie na horory, tenhle může fungovat jako horor sám o sobě. Už to není ani černý humor, ale humor zabitý mrazivými momenty. Úvod vrcholí totálním zmrazením lehkého úsměvu. V první povídce funguje scéna s posedlým Homerem jako čistě hororová, o to víc, že je to vlastně jediný výrazný moment v jinak ne moc zajímavé parodii na Vymítače ďábla. Prostřední povídka nenabízí zajímavého nic. Poslední příběh a sebekanibalizujícím Homerovi je v podstatě celá složená z tak zvrácených momentů, že se ani nedá smát těm vtipům (a ne jen proto, že nejsou dobré). Celkově je to asi nejznepokojivější čarodějnický díl, který se objevil.
Nekonečný příběh Posledního z Aporveru (2015)
odpad!Všechno šlo jak po másle, všichni byli kamarádi, herci skvělí, štáb úžasný, režisér výborný...tak kde je teda sakra ten film?
Pirko (2016)
Mandragora pro 10. léta.
Kyborg (1989)
Cyborg (oficiální verze) - 4*, Slinger - Albert Pyun’s Director’s Cut of Cyborg - 5*
Chatrč (2017)
Je docela úsměvné, jak u filmu s jasnými protikatolickými tendencemi všichni pobuřují, že je to křesťanská agitka :)
Hlupáček (1920)
I Take it!
Rogue One: Star Wars Story (2016)
Rogue One výtečně zaplňuje mezeru, kterou v kontinuitě Star Wars zanechala prequelová trilogie.Více zde: http://www.obrazor.cz/par-slov-o-poslednich-dilech-star-wars/
Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti (2016)
Ultimate Edition
Roswell Conspiracies: Aliens, Myths & Legends (TV seriál) (1999)
Akta X +Supernatural+ Bourne + Agenti SHIELD.
Křížová cesta (2014)
V podstatě dost nepochopený film, který není zdaleka tak tragický, depresivní a náboženství odsuzující, jak se o něm říká. Více na Obrazoru
Captain America: Občanská válka (2016)
Zatím poslední Captain America zásadně posouvá způsob vyprávění marvelovek. Občanská válka je tak mnohem důležitější epizodou, než se původně zdálo. Více zde: http://www.obrazor.cz/captain-america-obcanska-valka-meni-…/
Modern Educayshun (2015)
odpad!Věčný Žid dnešní doby
Kung Fury (2015)
Dada zábavička s jednoduchým humorem, která nevyjadřuje ani tak kouzlo/směšnost atributů 90' či 80' popkultury, jako spíš zhulenecké nálady tvůrců. Jestli chcete amatérský film s feelingem osmdesátek, doporučuji spíš Blaster nebo Noc v myší díře.
Batman: Útok na Arkham (2014)
Jako když se chcete předvést, že máte koule, ale jedna vám chybí.
Noc v Myší díře (amatérský film) (2012)
Jako pocta oldschool béčkovým thrillerům je to dobrý - zlo nemá jasnou motivaci, ale ta není pro film ani hrdiny důležitá. Záleží pouze na aktuálním problému a akci. A coolovosti morálně ambivalentního hlavního hrdiny, který pro sličnou děvu neváhá obětovat náhodného bezdomovce (trochu jako v Total Recall, kde Arnold použije náhodného chodce coby živý štít) a není nepodobný Tomovi Codymu z Ohnivých ulic nebo Napoleonu Wilsonovi z Přepadení 13. okrsku.
Rude Boy (1980)
Když o punku, tak punkově.
Poznamenaná (1974)
Emilio Fernández hrával ve filmech Sama Peckinpaha (například generál Mapache v Divoké bandě) a vliv jeho tvorby je na La Choca hodně znát - falešný machismus, nahlížení na ženy jako na sexuálně provokativní prospěchářské svině, upínající se na nejbližšího alfa samce, ilustrace světa, prodchnutého násilím, potem a chlastem, zpomalovačky při přestřelkách, "peckinpahovská" úvodní montáž, nediegetické vsuvky... plus určitý amatérismus a home invasion či rape and revenge zápletka, přičemž snímek porušuje konvence obou těchto žánrů a vyprávění vždy posune jiným směrem, než obou žánrů znalý divák očekává. Nakonec se však vrací k očekávanému vyústění. Jako se kdyby Sam Peckinpah rozhodl natočit I Spit On Your Grave nebo Poslední dům nalevo. Abych trochu upřesnil text topvidea - nejedná se o matku a dceru, nýbrž o dvě švagrové, jejichž chýši navštíví tři pašeráci poté, co byli zrazeni manželem titulní Chocy.
Skryté vášně (TV seriál) (2010)
Trololo
Expozitura (TV seriál) (2009)
Dlouho jsem neviděl nic tak cheesy. Pavel Zedníček jako "keyserosozeovský" hlavní záporák (na první pohled strejcovitý a lehce ňoumovský dobrácký polda, ve skutečnosti však chladnokrevné manipulativní monstrum), nucený pronášet věty typu "Můžeme tě kdykoli sejmout", vyhublý Jan Dolanský jako obávaný macho...a voice overy hlavní hrdinky, snažící se napodobit drsnou školu, ale znějící spíše jako něco z Mazaného Filipa ("veškerý pochybnosti se rozplynuly jako kocovina ze včerejší noci."). Navíc je vše vyprávěno z retrospektivy, která nám odhaluje střípky ze situace hlavní hrdinky. Ta situace a všechno, co se překvapivě odhalí, je však zřejmé od samého začátku. Scénáristé, kteří se nejvíce proslavili jako lovci zločineckých senzací, zde uplatňují obvyklou bulvární rétoriku, která tak dobře fungovala v Kajínkovi. Jen mají v oblibě víc kriminálních subžánrů, než Petr Jákl. Guilty pleasure jako prase.
Scooby-Doo 2: Nespoutané příšery (2004)
Tematizace existenciální krize, která dopadla nepřekvapivě - borci zůstali ustavenými borci, loseři se ustavili jako borci a padouši se ustavili jako loseři. K tomu fakt špatný humor a představitel Shaggyho, jemuž jsem hrozně toužil amputovat žalud.
Život zabité žáby (1911)
Titulek "Provedla Společnost přátel přírody v Praze" je z dnešního pohledu velice vtipný. Jinak souhlas s Trafficem.
Vetřelci a lovci - Užij si se psem (E03) (epizoda) (2012)
Nevím, nakolik je fér dělit tuhle minisérii na tři samostatné filmy, moje hodnocení i komentář se nicméně vztahuje k celé "trilogii" jako celku. Vetřelci a lovci jsou takovým pokusem navázat na seriály typu Pomsta s.r.n. nebo Status: Nežádoucí. Přitom dojíždí právě na to, na čem oba tyto seriály stojí - inteligence scénáře. Zatímco narušený Chapelle z Pomsty a bývalý CIA Michael Westen ze Statusu vymýšleli komplikované manévry k dosažení svého, lovec vetřelců Zahálka se spokojí s anonymním telefonátem, oznamující postavě A, že postava B se jí chystá zradit. Postavu A nezajímá, kdo a proč jí volá, informaci přijme a rozhodne se jednat (zkušený agent Westen přitom dobře věděl, že soupeřem manipulujete nejlépe tak, že mu dáte pocit, že se k informaci dostal vlastní zásluhou a nyní má navrch, čímž byly epizody zajímavější). Navíc jeho plány nemají žádný zádrhel, nepotká je žádná komplikace, vše jde jako po másle (Chapellovi a Westenovi se plány vždy zkomplikovaly v cca 35. minutě, takže epizoda dostala nový spád tím, že byli nuceni improvizovat). Zahálka si zkrátka s ničím nedává moc velkou práci a ve všem spoléhá na to, že protřelí mafiáni, vyděrači a obchodníci se zbraněmi jsou nepochopitelně naivní a uvěří prakticky všemu (jako vážně, jak se ke své pozici dostali? pomocí loterie? dědictvím po choromyslné tetě? kouzla?), případně sami ve vypjaté hádce mezi sebou popíšou celou tu zločinnou konspiraci, na jejímž utajení si dávali tak záležet. Na vině je možná to, že série se více než nějakému scénáři věnuje Renčově posedlosti stylizací, která sice místy vypadá dobře, ale většinou zdržuje děj a proto nejspíš úvod do problému trvá skoro déle, než jeho řešení. Takže na komplikaci, větší interakci postav a chytřejší manipulaci se záporáky zkrátka nezbývá čas. Epizody Pomsty s.r.n. a Statusu: Nežádoucí mají téměř poloviční stopáž a tohle všechno v ní zvládají bravurně. Poslední ranou do koulí je poslední díl Užij si se psem, reflektující známý případ vraždy letušky stalkerem, jehož jediným smyslem bylo zřejmě představit v jednom směšném flashbacku minulost Zahálky. Jinak se zde pro změnu neřeší vůbec nic, kromě toho, že se tu Renč formálně nejvíce vyhoní.
Vetřelci a lovci - Krutá nevěra (E02) (epizoda) (2012)
Nevím, nakolik je fér dělit tuhle minisérii na tři samostatné filmy, moje hodnocení i komentář se nicméně vztahuje k celé "trilogii" jako celku. Vetřelci a lovci jsou takovým pokusem navázat na seriály typu Pomsta s.r.n. nebo Status: Nežádoucí. Přitom dojíždí právě na to, na čem oba tyto seriály stojí - inteligence scénáře. Zatímco narušený Chapelle z Pomsty a bývalý CIA Michael Westen ze Statusu vymýšleli komplikované manévry k dosažení svého, lovec vetřelců Zahálka se spokojí s anonymním telefonátem, oznamující postavě A, že postava B se jí chystá zradit. Postavu A nezajímá, kdo a proč jí volá, informaci přijme a rozhodne se jednat (zkušený agent Westen přitom dobře věděl, že soupeřem manipulujete nejlépe tak, že mu dáte pocit, že se k informaci dostal vlastní zásluhou a nyní má navrch, čímž byly epizody zajímavější). Navíc jeho plány nemají žádný zádrhel, nepotká je žádná komplikace, vše jde jako po másle (Chapellovi a Westenovi se plány vždy zkomplikovaly v cca 35. minutě, takže epizoda dostala nový spád tím, že byli nuceni improvizovat). Zahálka si zkrátka s ničím nedává moc velkou práci a ve všem spoléhá na to, že protřelí mafiáni, vyděrači a obchodníci se zbraněmi jsou nepochopitelně naivní a uvěří prakticky všemu (jako vážně, jak se ke své pozici dostali? pomocí loterie? dědictvím po choromyslné tetě? kouzla?), případně sami ve vypjaté hádce mezi sebou popíšou celou tu zločinnou konspiraci, na jejímž utajení si dávali tak záležet. Na vině je možná to, že série se více než nějakému scénáři věnuje Renčově posedlosti stylizací, která sice místy vypadá dobře, ale většinou zdržuje děj a proto nejspíš úvod do problému trvá skoro déle, než jeho řešení. Takže na komplikaci, větší interakci postav a chytřejší manipulaci se záporáky zkrátka nezbývá čas. Epizody Pomsty s.r.n. a Statusu: Nežádoucí mají téměř poloviční stopáž a tohle všechno v ní zvládají bravurně. Poslední ranou do koulí je poslední díl Užij si se psem, reflektující známý případ vraždy letušky stalkerem, jehož jediným smyslem bylo zřejmě představit v jednom směšném flashbacku minulost Zahálky. Jinak se zde pro změnu neřeší vůbec nic, kromě toho, že se tu Renč formálně nejvíce vyhoní.
Vetřelci a lovci - Zrozen bez porodu (E01) (epizoda) (2009)
Nevím, nakolik je fér dělit tuhle minisérii na tři samostatné filmy, moje hodnocení i komentář se nicméně vztahuje k celé "trilogii" jako celku. Vetřelci a lovci jsou takovým pokusem navázat na seriály typu Pomsta s.r.n. nebo Status: Nežádoucí. Přitom dojíždí právě na to, na čem oba tyto seriály stojí - inteligence scénáře. Zatímco narušený Chapelle z Pomsty a bývalý CIA Michael Westen ze Statusu vymýšleli komplikované manévry k dosažení svého, lovec vetřelců Zahálka se spokojí s anonymním telefonátem, oznamující postavě A, že postava B se jí chystá zradit. Postavu A nezajímá, kdo a proč jí volá, informaci přijme a rozhodne se jednat (zkušený agent Westen přitom dobře věděl, že soupeřem manipulujete nejlépe tak, že mu dáte pocit, že se k informaci dostal vlastní zásluhou a nyní má navrch, čímž byly epizody zajímavější). Navíc jeho plány nemají žádný zádrhel, nepotká je žádná komplikace, vše jde jako po másle (Chapellovi a Westenovi se plány vždy zkomplikovaly v cca 35. minutě, takže epizoda dostala nový spád tím, že byli nuceni improvizovat). Zahálka si zkrátka s ničím nedává moc velkou práci a ve všem spoléhá na to, že protřelí mafiáni, vyděrači a obchodníci se zbraněmi jsou nepochopitelně naivní a uvěří prakticky všemu (jako vážně, jak se ke své pozici dostali? pomocí loterie? dědictvím po choromyslné tetě? kouzla?), případně sami ve vypjaté hádce mezi sebou popíšou celou tu zločinnou konspiraci, na jejímž utajení si dávali tak záležet. Na vině je možná to, že série se více než nějakému scénáři věnuje Renčově posedlosti stylizací, která sice místy vypadá dobře, ale většinou zdržuje děj a proto nejspíš úvod do problému trvá skoro déle, než jeho řešení. Takže na komplikaci, větší interakci postav a chytřejší manipulaci se záporáky zkrátka nezbývá čas. Epizody Pomsty s.r.n. a Statusu: Nežádoucí mají téměř poloviční stopáž a tohle všechno v ní zvládají bravurně. Poslední ranou do koulí je poslední díl Užij si se psem, reflektující známý případ vraždy letušky stalkerem, jehož jediným smyslem bylo zřejmě představit v jednom směšném flashbacku minulost Zahálky. Jinak se zde pro změnu neřeší vůbec nic, kromě toho, že se tu Renč formálně nejvíce vyhoní.
Agenti S.H.I.E.L.D. (TV seriál) (2013)
Hodnocení prvního dílu: Whedon dospělé postavy prostě neumí. Pubertální humor, neschopnost poradit si s jakýmkoli vztahem, obzvlášť nerd Fitz je patrně Whedonovou další sebeprojekcí, jakou byl Xander v Buffy. Tím by tak výtky končily, protože jako většina toho, co Whedon stvořil, je první díl "Agents" výborně odvyprávěný, totálně sebeironický a s Whedonovými klasickými podrazy na diváka. Mate nás nejen stran dějových zvratů, ale i co se týče postav, s nimiž se má divák identifikovat. Pokud se bude pokračovat ve stejném duchu a trochu se eliminuje ta zastydlá puberta (kterou Whedon propašoval jak do Avengers, kde vystupují supervojáci, tajní agenti a "bohové", tak do Firefly, příběhu party ostřílených kriminálníků, takže tomu moc nevěřím), čeká nás výborný seriál.
Křižovatky života (TV pořad) (2013)
Rád se koukám na sračky. To proto vždycky vydržím do konce.
Doktoři z Počátků (TV seriál) (2013)
odpad!Novácký pokus urazit obyvatele českých vesnic pomocí všech filmových vidláckých stereotypů. Ještě tam chybí kopulace s ovcemi a zabíjení zbloudilých teenagerů, ale jsem optimista a věřím, že na to taky jednou dojde.
Mutant (2006)
Vtipná, mrazivá, komplexní aktuální společensko-politická satira, v níž má titulní monstrum stejně "okrajovou" úlohu, jako příšera z Cloverfieldu.
Sígři ve výslužbě (TV pořad) (2013)
odpad!To nejperverznější z televizního šoustbyznysu 90. let se vrací. Je to Nova. Čemu se divím.
Útok na Bílý dům (2013)
Vtipné, sebeironické, s nezbytným minimem patosu, přímo odkazující na svůj hlavní inspirační zdroj (Die Hard), perfektní akce i práce s větším množstvím postav. Skvělá oddychová práce, o které si těžce patetické a patrioticky nabubřelé Olympus Has Fallen může nechat zdát.