woody

Omluvy nebo dokonce pochvaly typu "pohrávání se s klišé", "žánrové hrátky" nejsou na místě. Shutter Island mi připomněl některá moje stylistická psaníčka z dob rané mladosti - mnoho odkazů, překombinovanost, dramatické flashbacky (pravda, trauma ze zmrzlých Židů v Dachau překvapilo i mě), mimózní dobový kontext vyčtený z wikipedie (Výbor pro neamerickou činnost, wtf?), celkově takové hochnóbl. Jediný rozdíl tkví v tom, že mě nezfilmoval Scorsese, který si tímhle doufám vybral svou senilnější chvilku. Oscara už má, tak ať brnkne De Nirovi, Pescimu a bandě herců s taliánským přízvukem a vrátí se do Vegas, to mu šlo vždycky skvěle (stejně jako vést herce, škoda upozaděného Ruffala). ... Když už letos jít na paranoidní thriller, volím mistra oboru Polanského, snad mě Ghost Writer nezklame...

Jako porno odpuzující (ostatně to většina 70's hardcore produkce)... Jako sonda do života jednoho švédského sadistického zvrhlíka o něco zajímavější... Atmosféra chladnější jak severská zima, což mám na jednu stranu rád, ale zde jsem z toho měl chvílemi nepříjemný pocit.

Life měl všechno - originální hlavní postavu, zajímavé zápletky a nápady, kvalitní herce. Ale doplatil na dvě věci - stávku scénáristů, kvůli které byla první sezóna značně uspěchaná. První díly pracně budovaná konspirace se vyřeší během dvou epizod a to velmi podivně a je vidět, že se narychlo přepisovalo. Druhá sezóna se pak snaží naroubovat nějaké dovysvětlování a rozvíjí uzavřenou první sezónu, ale už jí to tolik nejde. Tou druhou věcí byl pak nepříliš dobrý vysílací čas ve Státech... Velká, převeliká škoda, že se to dočkalo jen jedné a půl sezóny, zenový policista Damiana Lewise by mě zajímal desetkrát více než vyčpělý a otravný Adrian Monk, jenž se dočkal sezón devíti.

Na Turcích mě pokaždé šokuje, že se vůbec nesnaží tu mizérii způsobenou lacinými kulisami a minimálním rozpočtem, maskovat jako všichni ostatní. Nemají scénáře, objedou se bez hereckých výkonů, bez dramaturgie, narace, střihu, dokonce posloupnosti scén nebo hudby (dva akordy na varhany jsou výhra). Na každém trashi je alespoň něco profesionálního, turkishplotation je naproti tomu amatérské domácí video s neuvěřitelnou mírou brutality jak vůči postavám, tak divákovi... (protrpěn celý film, vy s klidem berte 6 minutové video na YouTube)

Zajímavé zamyšlení nad nevýhodou silného právního státu - a sice, že právo na obhajobu má i monstrum. Kdyby si odpustili tu konspirační rovinu s neonacisty, která jakoby se sem zatoulala z Wolfova revíru a navíc vyšumí naprosto do ztracena, udělali by lépe. Výbuch auta se přemýšlivého soudního dramatu absolutně nehodí a devalvuje tak jeho nadčasovou výpovědní hodnotu. (Götz George namaskován k nepoznání překvapil).

Pocahontas se šmoulama a v 3D ... Zní to ignorantsky, ale Cameron si vždy tak pěkně pohrával s nejrůznějšími klišé, že byla radost sledovat nejen vypiplaný vizuál, ale i příběh... Tady jsem to chtěl po hodině vzdát, protože všechny postavy se chovají jak kreténi a pobíhání po fosforeskujících kmenech mezi svítícími medůzkami začne být únavné. Přiznám se, že podruhé bych to vidět nechtěl a když už, tak jen s palcem na tlačítku rychloposuvu... Přesto je zřejmé, že po tomhle filmu už nebude kinematografie, čím bývala... Zda je to dobře nebo ne, nejsem z to posoudit. (Prvních 30 minut, než se to okouká je božských; posledních 20 minut, při vědomí, že to bude končit, exaktických)

Mám dojem, že Cary tu roli vzal jen kvůli té jediné scéně skotského tance, kdy odhodil všechnu svou důstojnost šedivějícího seladona, kterou si po celé padesátá léta pracně budoval... A čert vem nějakou světáckou eleganci, jeho kreace je úžasná a já se smíchy poskládal jak skládací křeslo...

I já měl na konci na krajíčku a to je co říct, kór, když i u takového zastřelení Bambiho maminky jsem fandil lovci...

Mít to hodinu a čtvrt s lepší hudbou, bez Svěrákova (či jakéhokoliv jiného) proslovu a pouze na konec vložit titulek "Všichni umřeme do 10, možná 20, nanejvýš 50 let, pokud budeme vyhazovat pytlík od čaje do koše a nebudeme recyklovat," pak bych neřekl ani popel a vysolil tomu plný počet.

Zapomenutá hloupost plná pitoreskních skopčáků, přehrávajících makarónů, úlisných žluťáků a neviditelných luciferů, kteří nebohého Adolfa topí ve vaně. Žádné nadčasové poselství Chaplinova Diktátora nečekejte, ačkoliv si z něj půjčuje mnohé (včetně závěrečné záměny Adolfa a dvojníka). Tahle hodinová groteska odehrávající se v 5 interiérech měla zesměšnit zrůdného válečného nepřítele, udělat z něj prskajícího hňupa, který propadá stropy, visí na lustrech, v zadku má petardy a chová se jakoby byl permanentně na tripu. Nemluvě o pokusu o alternativní historii, při níž zahyne Vůdce při výbuchu skladu zábavné pyrotechniky. Quentin může jen vyjeveně zírat. Zajímavá divácká zkušenost, kterou na 3* vytáhne hrozivá trashovitost a rok vzniku, tedy doba, kdy to neměli Spojenci vůbec jisté.