Vakosik

Nečekal jsem, že se mi v seznamu deseti nejlepších bude vyjímat francouzský film, protože velká část z těch novějších, které jsem měl možnost zhlédnout, byla z mého pohledu jen podívanou pro snoby od režiséru, co si rádi hrají na filosofy, ale nemají na to. A už vůbec jsem nečekal, že mě takto odrovná francouzský film o lesbách. Ale stalo se. Život Adele sleduje jedno z nejobyčejnějších témat, srozumitelné většině z nás. Nefilosofuje, politicky nijak neagituje a homosexualita ve filmu nehraje žádnou roli. Pouze umocňuje zmatenost hlavní postavy, která se nemůže najít, její vztah by ale mohl být i heterosexuální a na příběhu by se neměnilo téměř nic. Hlavní hrdinky sice pochopitelně chodí na levicové demonstrace, ale mohli bychom jinak věřit, že se film odehrává ve Francii? Život Adele je excelentní téměř ve všem, co mě napadá, ale co bych vyzdvihl ze všeho nejvíce, jsou herecké výkony. To, k čemu režisér donutil dvě hlavní aktérky (a sexuální scény jsou ještě to nejmenší) je za hranou lidskosti a nedivím se jim, že už s ním žádný film točit nechtějí. Každá scéna je zahraná tak opravdově, že se člověku ani nechce věřit, že se kouká na film. Do jakého rozpoložení se herečky musely dostat při některých scénách, aby je takto zahrály, si nedovedu představit, protože to ve filmech opravdu není standard (několik následujících filmů, co jsem viděl, mi přišlo vyloženě špatně zahraných, řekl bych ale, že spíše právě pod dojmem z tohoto filmu). Dále oceňuju výbornou close-up kameru a scénář, který velmi logicky staví jednotlivé úseky děje, a vypráví velice silný příběh úžasným způsobem. Tři hodiny je zcela odpovídající stopáž, každá scéna má v příběhu své místo. Snad jen sexem se mohlo šetřit o něco více, protože to zbytečně strhává diskuzi tam, kam nepatří, což je škoda. Přestože jsem film nezhlédl jen jednou, ale nějakou dobu se rýpal v jednotlivých scénách, jeho další budoucí zhlédnutí nevidím moc pravděpodobně. Je to film nesnesitelně smutný, zároveň realistický, lidský a ta opravdovost ho dělá skutečně depresivním, jen tak to z hlavy nedostanete. Ale zážitek je to obrovský a na poli kinematografie a umění je to pro mě naprostá špička. PS: Nechtěl bych, aby můj výrok o francouzských režisérech zněl příliš rezolutně, například Gaspar Noé podle mě patří k nejlepším na světě, ale těch negativních zkušeností jsem měl hodně.

Řekl bych, že posledních deset let se seriálům vede tak jako nikdy předtím. Každý filmový fanoušek, který tuto formu zavrhuje nebo ho jen míjí, se okrádá o moc zajímavé projekty, kterých za tu dobu vzniklo tak velké množství, že to průměrný divák vzhledem k jejich časové náročnosti ani nemůže stíhat sledovat. I na tomto poli se totiž rodí výjimečná díla a Westworld mezi ně rozhodně patří. Skvělé se mu podařilo využít seriálové formy. Do filmu by se tak rozsáhlý příběh s takovým vyjádřením nenacpal a první série není pobídkou k druhé sérii, ale sama tvoří soběstačný celek, který by dával smysl i bez dalšího pokračování (jež má ale stále dveře otevřené) a takový postup u seriálu velmi oceňuji (délka projektu by podle mě měla být vždy předem ohraničená, jinak se z toho snaží jen ždímat peníze). Svých deset dílů využívá plně, bez zbytečné vaty. Zatímco u některých seriálů mám pocit, že to snad museli psát a měnit v průběhu, protože to v jisté části začne zabíhat do zcela nepodstatných, nudných odboček (a ztrácí to tak dech) jen proto, aby se naplnil počet dílů, Westworld je naplánován do puntíku přesně. Divák sice může mít pocit, že se vše odehrává jen v náznaku a mnoho věcí nedává smysl, ale v posledním dílu do sebe vše geniálně zapadne, všechny příběhové linie se spojí a hlavní pointa se odkryje až v posledních dvou minutách. Toto finále je natočeno tak úchvatně a se smyslem pro detail a s úžasnou atmosférou, že jsem si ho pouštěl třikrát a stále mě uhranuje. Herecké obsazení se také povedlo. Asi nepřekvapí, že nejčastěji se bude mluvit o Hopkinsovi, ale ten svoji postavu (pro mě nejzajímavější) zahrál brilantně a se svým charismatem se k ní perfektně hodil. Evan Rachel Wood umí z té něžné tváře přejít k ďábelskému, nepříčetnému pohledu, což se na konci, při proměně její osobnosti, hezky uplatnilo. Zde by měl být prostor pro nějaké výtky, co mě při sledování nudilo nebo zamrzelo, ale opravdu o ničem nevím. Jedná se o neobyčejně chytrý projekt, o perfektní, poctivou a promyšlenou filmařskou práci se skvělými dialogy. Těch deset hodin tomu obětujte!

Pět hvězd spíše za to, že v naší kotlině je to s filmy už dlouhou dobu velká bída, a po přehlídce netalentovaných režiséru jsem moc rád viděl film, co má svůj styl a originalitu. Další plus přičítám za to, že někdo konečně natočil dobrý film ze dneška, protože je to právě současnost, se kterou si naši filmaři neví rady a raději neustále loví příběhy převážně z dob totality. Hodnocení na této stránce nerozumím.