Steffa.

Steffa.

Kamila Andresová

okres Brno

21 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2
    • 17.1.2019  05:37
    Dívka (2018)
    *

    Snímek vyprávěl o trans dívce Laře, která se však narodila v těle muže. Podstupuje proto množství hormonálních a chirurgických procedur, aby jejímu pocitu, že je ženou, odpovídalo i její tělo. Jejím snem je také stát se profesionální baletkou. Film samotný je až naivně idilický. Lara žije s otcem a bratrem, kteří se s ní kvůli jejímu snu stát se baletkou, přestěhovali dokonce do jiného města, ve kterém se taneční škola nachází. Její otec je až nenormálně chápavý, obětavý, starostlivý a Laru podporuje jak jen může. Neustále si s ní povídá, řeší s ní její pocity, chodí s ní na zdravotní vyšetření a také toleruje všechny její výkyvy nálad, výbuchy vzteku a vždy je jen přívětivým a chápavým tatínkem. Nejinak milé je i zbylé Lařino okolí. Její učitelé ve škole jsou velmi vstřícní a spolužáci ji kvůlu jejímu „problému“ také nijak neodsuzují či nešikanují. Při velmi citlivě položeném dotazu, zda dívkám nebude vadit, když se bude Lara s nimi převlékat v dívčí šatně, není ani jedna dívka proti. Dá se říct, že Lara vlastně žije v úplně ideálním světě plném porozumění, přesto však tohle všechno prožívá velmi těžce, což je samo o sobě pochopitelné, nicméně prostředí vykreslené ve filmu podle mě absolutně neodpovídá realitě. Herecké výkony byly velmi přesvědčivé, Victor Polser v roli Lary předvedl zajisté vynikající výkon, avšak svou idylkou mě film nepřesvědčil, abych mu uvěřila a dovedla se skutečně vcítit. Jako pěst na oko na mě působil i konec, ve kterém si Lara nůžkami ustřihne své přirození, ačkoli ji již zanedlouho má čekat operace, která by celé její trápení vyřešila. Neskutečně vlídná a chápavá reakce jejího otce i na tuhle „hrůzu“ způsobila, že mi film v závěru přišel spíše jako velmi špatná komedie, než jako kvalitní drama.

    • 28.11.2015  00:20

    Ukázkový příběh ze života, ve kterém místo toho, aby partneři hledali porozumění a naplnění uvnitř vztahu, hledají ho vně. Nevede je to však ke štěstí, snaží se jen naplnit vzniklou prázdnotu z odcizení a víry v něco lepšího, zajímavějšího, což však nenachází. Avšak ani tyto nevěry však nebyly úplně nesmyslné, neboť si díky nim uvědomili svou hloupost a omyly a začali si vážit jeden druhého. Pochopili, jak zbytečné to všechno bylo, což dokazují na pohřbu, kde se setkají a uvědomí si, že se stále milují a ani neví, proč se to všechno předtím vlastně muselo stát.

    • 3.2.2016  22:35
    Laggies (2014)
    ****

    Že to nemá zajímavou kameru? Že střih nestojí za pozornost? Že psát na to neoformalistickou analýzu nemá cenu? Je mi to fuk. Je to život. A ať je to sentimentální jak chce, pořád je to prostě jen obyčejný život a ten za pozornost stojí.

    • 17.11.2014  00:20

    Chápu místní hodnocení, nicméně v jednom se musím filmu zastat. I když se to může zdát tuctové a můžete to vidět v mnohých filmech, vztah dvou mladých lidí je tu krásně vykreslen. Krásy i bolesti lásky. Snaha neomezovat druhého v jeho snech, ale současně s tím i bolest z toho, že nás opouští. Neustálým přemýšlením a plánováním je možné si zkazit i chvilky, jež tráví spolu a mohli by být šťastni, kdyby stále jen nepohlíželi do budoucnosti. Zdá se to však být těžké, možná až nemožné. Knížka je oproti tomu v mnohém strohá a až příliš jednoduchá.

    • 20.1.2014  17:05

    Tento film je pro mě jedním z těch, které kvůli obsahu považuji částečně za nehodnotitelné. Vzhledem k tomu, že jsem ho ale přeci jen zhlédla, pokusím se o komentář, který by vysvětlil mé konečné hodnocení. V prvním díle jsem velice postrádala nějaký náhled do psychiky hlavní hrdinky. Na to, co prožívala, působila naprosto ploše, bez jakékoli hloubky. Jako by s ní to, co dělá, ani nehnulo. Druhý díl je v tomto směru lepší. Je v něm vidět zoufalství ženy, jež se snaží se svou poruchou bojovat, avšak neúspěšně. Herecký výkon Charlotte Gainsbourg byl velmi dobrý, ačkoli z mého pohledu dost klesla, když se z bývalé představitelky Jany Eyrové stala hlavní hrdinkou Nymfomanky. Měla jsem dojem, že v dnešní době, ve které neexistuje snad žádné tabu, už nemůže člověka nic šokovat. Tento film mě však šokoval svou otevřeností k tématu Nymfomanie, kterou hrdinka nebyla schopna zvládnout až do té míry, že začala vyhledávat sadistické praktiky, jimiž snad chtěla ulevit své posedlé mysli, ale které ji naopak uvrhly do mnohem většího "pekla". Ať dělala co dělala, nebyla schopna se posedlosti sexem zbavit. Pokud bych měla hodnotit zpracování zvoleného tématu, není mu snad co vytknout, když se však zamyslím nad tím, jaký smysl má tento film pro lidstvo, co dobrého a povznášejícího mu přinesl, nic mne nenapadá. Nevidím v tomto filmu nic, co by člověka něčím obohatilo, nebo učinilo jeho život lepším. To jen takový malý dodatek k zamyšlení pro ty, kteří nad morálkou ještě úplně nezlomili hůl...

    • 22.5.2015  16:52

    Film na mě byl doslova přeslazený. Na začátku vidíme psa, který přijde o páníčka a cestou zažívá mnohé krušné chvíle (jeden muž se ho pokouší bít lopatou, z čehož pramení i fenčin strach z předmětů podobného tvaru a materiálu, na což jsme ve filmu mnohokrát upozorňování flashbacky), než se dostane právě do útulku ke Kanzakimu. Dále je celý film o tom, že se Kanzaki tuto fenku se štěňaty pokouší zachránit, neboť to slíbil své dceři po tom, co se dozvěděla, jakou práci je vlastně její otec nucen dělat. Ačkoli se film zabývá vážným tématem a je dokonce natočen podle skutečné události, působil na mne spíše jako líbivý příběh pro děti plný psíků a holčiček v růžových oblečcích, kteří se uráží na své tatínky, když se jim něco nelíbí.

    • 30.11.2014  05:58

    Film vypráví životní příběh zahrnující vzestup i pád makléře Jordana Belforta a je natočen podle skutečných událostí. Dalo by se říct, že hlavním tématem filmu je oslava makléřského kapitalismu. O postavě Jordana Belforta, ztvárněné ve filmu Vlk z Wall Street Leonardem di Capriem, bychom mohli mluvit jako o člověku, jenž nijak nedbá na morálku, zákon, na lidi kolem sebe, ani na lidi hodně blízké, ale jde si vytrvale za svým cílem, kterého je ochoten dosáhnout jakýmikoli prostředky a během toho si ještě užívá života jakýmkoli způsobem, kterým se mu zachce, například i požíváním drog. Děj je vyprávěn prostřednictvím nespolehlivého vypravěče, neboť informace, které od něj získáváme, nejsou, jak později zjišťujeme, vždy úplně pravdivé, mnohdy jsou doslova lživé. O vypravěči bychom také mohli říct, že je sebeuvědomělý, jelikož se obrací přímo k divákům, do scény občas dokonce i vstupuje z polohy mimo obraz. Funkce hlasu mimo obraz není po celou dobu stejná, jedná se o komentování minulosti, přítomnosti nebo myšlenek postav. Události prezentované syžetem nejsou chronologicky řazené a experimentuje se s jejich trváním, neboť nevíme, jak dlouhá doba mezi jednotlivými scénami uplynula, ani jakou dobu určité dějové celky trvaly a frekvencí, jelikož tu stejnou událost nám syžet prezentuje vícekrát, ovšem pokaždé jinak. Film využívá převážně omezené narace, čili vidíme pouze to, co protagonista, pouze občas zachází do narace neomezené (například, když si zvláštní agent Patrick Denham připíná na svou nástěnku fotku Jordana Belforta, nebo když se Jordanův otec Max rozčiluje doma u televizní obrazovky, atd.). I tyto události jsou však komentované protagonistovým voice-overem. Styl napomáhá vyprávění pomocí zpomalování, zastavování, zaostřování či rozostřování, kamera má v tomto případě vyprávěčskou funkci. Styl také do značné míry upozorňuje sám na sebe pomocí prolínaček, mrtvolek, rychlých montáží, velmi dlouhých záběrů nebo pohledů postav do kamery. Ve filmu se také opakují i variují motivy, jako například výstupy Jordanova otce Maxe, plánování a házení trpaslíků do terče, protagonistovy motivační proslovy k zaměstnancům, užívání drog, atd.

    • 22.5.2015  16:53

    Film nás pomocí flashbacků postupně seznamuje s minulostí obou hlavních hrdinů, která je velmi dramatická, proto se není čemu divit, že jsou hrdinové svou minulostí poznamenaní. Ve filmu je také často řeč o sebevraždách (například když se jeden ze spolužáků zabije skokem z budovy, nikdo tomu vlastně ani nepřikládá velkou důležitost, nebo když Yuki povídá, že dítě v ní spáchalo sebevraždu atd.), což by mohlo divákům připadat poněkud zvláštní, avšak v Japonsku je sebevražda ve filmech něčím zcela běžným a vítaným.

    • 22.5.2015  16:50
    Kokuhaku (2010)
    *****

    Film byl naprosto šílený, ale po uležení prvních dojmů, dá se říct šílený v dobrém slova smyslu. Samotný příběh filmu je velmi nečekaný, avšak všechno do sebe skvěle pasuje, žádný prvek ve filmu není bez smyslu a promyšlení. Film hodně využívá flashbacků pro objasnění některých částí děje. Zajímavé jsou také subjektivně zabarvené scény, kdy vidíme pomocí prostřihů scénu, jak se opravdu děje, ale také, jak ji vnímá protagonista, což se od reality dost liší a vytváří to tak zajímavý kontrast. Za pozornost též stojí osvětlení, které v mnoha scénách zvýrazňuje některou postavu, zatímco ostatní jsou skryty v šeru, není jim vidět do tváří.

    • 28.11.2015  00:10
    Mes chères études (TV film) (2010)
    ****

    Skvěle zahraná role Laury, která se skrz svůj sen vystudovat a stát se překladatelkou a cestovat, propadá hlouběji a hlouběji, daleko za hranice své vlastní morálky, kterou však cítíme, že má po celý film i přes všechno, co dělá. Zprvu má pocit, že jen jednou překročí své hranice, aby zaplatila dluhy a než se naděje, dělá to znovu a znovu, přičemž spatřujeme, jak ji celý tento způsob života ničí a nabourává její psychiku. Záběr, ve kterém sedí ve škole a ostatní spolužáci si balí věci a odchází z učebny dokonale vystihuje Lauru jako dívku, pro níž na světě zbyla jen samota, prázdnota a pomíjivost.

    • 22.5.2015  16:56
    Průvodce (2008)
    *****

    Film krásně ukazuje, že je možné dělat jakoukoli práci tak, aby měla smysl a abychom z ní měli dobrý pocit (nedalo se srovnat, když mrtvé na odchod připravoval tento mladík, nebo když cizí muži bez zájmu a citlivosti dávali do rakve mladíkova otce). Když byla přítomna i jeho manželka, pochopila, že tato práce není nic, za co by se u svého manžela měla stydět. Film je něčím na rozmezí mezi komedií a dramatem.

    • 22.5.2015  16:58

    Extrémně zajímavý film, který uchvacuje svou otevřeností i brutalitou. Studenti jsou ochotni podstoupit pro své přesvědčení všechno (vzdát se panenství se spolužákem, zabít muže, který je odhalil, svést manžela své „jakoby přítelkyni“), ale zároveň nejsou schopni vzdát se citu a své lidskosti.

    • 24.7.2012  23:29

    Pokud jste stejně jako já četli slavný román od Oscara Wilda, museli jste být tímto zpracováním doslova pohoršeni. Nejen, že Dorianova podoba ani trošku nepřipomíná popis knižní, ale i samotný fakt, že slavný obraz „věčného mládí“ byl namalován na skále u moře a blonďatý Dorian je oblečen v plavkách svědčí o tom, že autor si s vystihnutím předlohy hlavu opravdu nelámal. Myslím, že po tomto úvodu už vás ani moc nepřekvapí, že slavný malíř Basil se v tomto filmu stává ženou a pro dovršení celé této „komedie“ se na konci vdává za Harryho Wottona. Kdybychom ovšem pominuli celý tento nesmyslný děj, musím podotknout, že ani herecké výkony nebyly nijak oslnivé a prostředí, ve kterém byl film natočen se také vůbec nehodil. Film na mě působil jako pořádná slátanina.

    • 22.5.2015  16:59

    Krásný meditativní snímek, ve kterém do každého ze čtyř ročních období vstupujeme branou, která se před námi v obraze otvírá. Chlapec prochází životem, uprchne kvůli dívce, spáchá zločin a poté se opět navrací s duší a srdcem plným neklidu, kterého se zbavuje vyřezáváním znaků, což mu zadal mnich. Až potom odchází s policií, kterou tohle všechno také dojalo a i oni pomáhají s barvením znaků. Všechny to tedy, dá se říct, smířilo, chovají se vstřícněji, ale zákon je zákon a vražda nikomu jen tak neprojde. Po odsezení trestu se vrací zpět a pokračuje ve svém údělu.

    • 22.5.2015  16:49
    Old Boy (2003)
    ***

    Tématika a vlastně i hlavní zápletka filmu - incest se mi docela protivila, proti zpracování však víceméně nemohu nic namítnout. Během filmu jsme neustále nuceni měnit své hypotézy, neboť pravda je nám odhalována velmi pomalu, protože narace je spíše omezená. Film ve skutečnosti také nemá jasně dané, kdo je vlastně záporná postava, protože oba dva, protagonista i antagonista jsou vlastně něčím vinni, uškodili si navzájem a film tedy funguje na základě vzájemné pomsty.

    • 25.5.2015  23:36
    Pokoj (2003)
    *****

    Je to po všech stránkách tak špatný, až je to skvělý. Plus když si uvědomíte, že to tvůrce myslel vážně, je to na přidání další hvězdy. :D Viděno v Kabinetu múz, takže opravdový zážitek!

    • 22.5.2015  16:58
    Drsné jaro (2001)
    *****

    Ve filmu spatřujeme bandu kluků, kteří nemají žádné cíle, trpí nudou a stále více se propadají do násilí, cigaret a nebezpečně si zahrávají se svými životy i se životy ostatních spolužáků. Kujo je dokonce po celý film naprosto citově chladný, nikdy nehne ani brvou, až na konci, když vidí, že Aokiho snažení dopadne jedině jeho smrtí, pokouší se ho zastavit, dobíhá však pozdě a Aoki umírá. Prostředí školy jen napomáhá k dokreslení atmosféry, neboť stěny školy jsou posprejované, toalety věčně špinavé a celá budova působí spíše jako příbytek nějakého gangu, než jako škola. Hudba jen doplňuje drsnost a násilí, ale zároveň i citovou vyprahlost jejích obyvatel, stejně jako postava liliputánského zahradníka. Film je vlastně takovou výpovědí mladé generace, nemající dostatek zájmů, smysluplných aktivit a pevného sociálního zázemí.

    • 28.7.2012  23:23

    Příběh, který má duši. Co je správné? Ohlížet se za hlasem morálky..nebo za hlasem svého srdce? Je správné vzdát se všeho a být nešťastný jen proto, že by naše rozhodnutí nemuselo být z morálního hlediska vhodné? Nebo všechny předsudky hodit za hlavu a poddat se citu, který je tak silný, že ho již nemůžeme přehlížet? Inu, co dělat.. Film vás přenese do roku 1939, do Anglie, která je právě ničena válkou. Při bombardování, ve kterém Maurice málem zahyne, složí Sára přísahu, že vztah ukončí, pokud se jejímu milovanému opět vrátí život. Násilné odloučení ale ničí oba dva. Po dvou letech se opět setkávají a jejich vášeň vzplane nanovo. Tentokrát se již na nic neohlížejí a jdou za svou láskou. Zdá se však, že ani to, co jsme považovali za věčné, nemusí mít šanci věčným se stát..

    • 22.5.2015  16:57
    Tři sezóny (1999)
    *****

    Linie příběhu se krásně propojují a tvoří citlivě vyprávěný příběh o lidském neštěstí, obětavosti, touze, ale i splněných přáních. Je v něm několik dojemných momentů (například, když si chlapec nosící kufřík sedne v obchodě s televizemi a zadívá se na obrazovku, na které právě běží animovaný film a člověku dojde, že se vlastně jedná o malého chlapce, který se už teď tahá po nocích tmou a prodává zbytečnosti, aby se uživil, ale i chvíle, kdy rikša vezme dívku do aleje stromů, ze kterých neustále padají květy, tak, jak to prožívala, když byla ještě mladá a plná naděje do budoucnosti, která ale dopadla úplně jinak).

    • 22.5.2015  16:55

    Extrémně působivý film, ve kterém se postupně odhaluje vzájemné „soužití“ žen, intriky, faleš i ztráta jejich vlastní individuality. Jedinou jejich snahou je, aby se před jejich domem vyvěsily červené lampiony na znamení toho, že pán dnešní noc stráví u nich. Se ženami je zacházeno bez úcty, nemají téměř žádnou hodnotu a porušení pravidel se krutě trestá. A některé ženy se ještě snaží získat pro sebe lepší pozici způsobením jakéhokoli zla zbývajícím ženám.

    • 22.5.2015  16:54
    Killer (1989)
    ****

    Ačkoli ve filmu umírají hromady lidí, není to tím stěžejním. Tím je přátelský vztah dvou mužů, ačkoli jeden je policista a druhý nájemný vrah. Film nám však Jeffreyho předkládá tak, že ho začínáme vnímat jako kladnou postavu a držíme mu palce. Ve filmu je také krásně vystavěna mizanscéna, která symbolicky vytváří kontrast mezi dobrem a zlem (obleky postav jsou černé nebo bílé, v různých časových sekvencích se vrací záběry na kostel – místo úniku, do kterého se protagonista stále navrací, v kostele se také vyskytuje bílá holubice, zatímco když je venku střelba, z křoví vylétají černí ptáci atd.)

    • 23.1.2015  16:39
    Kin-Dza-Dza! (1986)
    *****

    Film vypráví příběh dvou sovětských občanů, kteří jednoho dne na ulici potkají muže, jenž tvrdí, že je z jiné planety a v ruce drží přístroj, pomocí kterého se prý na planetu může přenést. Muži ho považují za blázna a jeden z nich z legrace zmáčkne tlačítko na přístroji. V tu chvíli jsou muži přeneseni na cizí planetu, na které žijí obyvatelé ovládající telepatii. Na planetě se seznamují s Uefem a Bimem, kteří jsou nejprve jejich protivníky, avšak později se spřátelí a zažívají spolu mnohá dobrodružství. Na závěr se oběma mužům podaří dostat zpět na planetu Zemi. Tohle pro mě bylo asi nejpodivnější sci-fi, které jsem doposud měla štěstí vidět. Kromě naprosto specifického příběhu mě zaujal také fakt, že v první polovině člověk vůbec netuší, oč běží a z řeči tamních obyvatel, kteří při své mluvě neustále používají výraz ku, není divák také příliš moudrý. Přesto však film člověka ani na chvíli nenudí a jen zaujatě čeká, co se bude dít dál.

    • 22.5.2015  16:42
    Dobrá žena (1985)
    ***

    Ve filmu je zajímavě zobrazeno především postavení ženy ve společnosti. Například to, že může být bita, protože není schopna otěhotnět, nebo že může být proti své vůli provdána za malé dítě, které potřebuje zatím pouze matku, ne manželku. Maličkost žen je podpořena i stylovou rovinou, neboť ženy jsou umisťovány převážně do velkých celků, případně do zadních plánů obrazu. Hezky je také zobrazen vztah dívky k malému chlapci, i chlapcův vztah k dívce, který je vlastně láskyplný, ale to spatřujeme až ve chvíli, kdy se dá dívka s chlapcem rozvést.

    • 23.1.2015  16:36

    Tento válečný film se odehrává v Bělorusku za druhé světové války a vypráví příběh mladého chlapce, který se dobrovolně, s nadšením, ale proti vůli své matky přidává k partyzánům. Je však od skupiny oddělen a jeho osud se touto skutečností velmi mění. Skrz jeho oči pozorujeme bombardování, vypalování celých vesnic i s jejími obyvateli, střílení atd., což se na chlapci velmi projeví. Jeho dětství je pryč a z veselého chlapce se stává prázdná skořápka. Film mne neskutečně zasáhl. Především záběr někdy u konce filmu, kdy hledíme na chlapce, jehož kůže je vrásčitá a vlas bílý a my si uvědomujeme, že takhle opravdu vypadala válka. Proměna chlapce byla neskutečná. Je na něm vidět děsivá skutečnost toho, jak válka měnila lidské životy, jak zbytečně umírali lidé a to vše pozorujeme očima malého chlapce.

    • 23.1.2015  16:38

    Děj příběhu je zasazen do ruského maloměsta a odehrává se v 19. století. Hlavní hrdinkou je dívka Larisa, která je zchudlou šlechtičnou a se svou matkou se snaží pro sebe najít vhodného ženicha. Larisiny sestry již provdané jsou, ale kvůli současné finanční situaci nemá Larisa žádné věno. Je však velmi krásná, proto má mnoho nápadníků. Ona se ale zamiluje do Sergeje Sergejeviče, který je velmi populární, avšak ten ji brzy opouští a odjíždí řešit vlastní finanční záležitosti. Larisa se tedy rozhodne přijmout nabídku jiného muže z chudších poměrů, který je však všemi zesměšňován a ponižován a Larise tak způsobuje spíše ostudu. Larisa je i přesto rozhodnuta si ho vzít. Do toho se však ze svých cest nečekaně vrací Sergej Sergejevič a bere Larisu se svými přáteli na loď, na které stráví noc. Druhý den však Larise oznamuje, že se již zaslíbil jiné, čímž Larisu uvrhne v zoufalství. Na loď se však dostane i Larisin budoucí ženich, kterého zničená dívka odmítá. On s vidinou toho, že mu nikdy nebude patřit, uchyluje se k nejhoršímu a Larisu zastřelí. Film je vizuálně velmi pěkný a herecké výkony skutečně přesvědčivé. Velmi mě zaujal především výkon představitelky hlavní hrdinky Larisy, u které je krásně vidět proměna z klidné, vyrovnané dívky ve zničenou, životem, ale hlavně láskou ztrápenou dívku, která zastřelení svým bývalým budoucím ženichem vlastně vnímá jako vysvobození ze své současné zoufalé a neřešitelné situace. Dílo také krásně dokreslují Larisiny písně, které se celým filmem prolínají, a které vždy vypovídají o jejím současném duševním rozpoložení.

    • 23.1.2015  16:34
    Pokání (1984)
    ****

    Film vypráví o postavě jménem Varlam Aravidze, jenž je symbolem skutečně existujících diktátorů a film je tak jakousi výpovědí i obžalobou tehdejšího režimu. Film začíná Varlamovou smrtí a jeho slavnostním pohřbem, avšak následující den se jeho mrtvola objeví opřená o strom v zahradě své rodiny. To se děje každý den, znovu a znovu. Varlam je neustále znovu pohřbíván a někým znovu vykopáván. Žena, která to činila je nakonec dopadena, avšak odmítá jakoukoli vinu a vypráví o zlu, které Varlam napáchal a kvůli kterému ho nepřestane stále znovu vykopávat, dokud toho bude schopna. Její tvrzení později dopadá i na jeho rodinu, která s až teď začíná uvědomovat své zaslepení lží a možné škody, které Varlam napáchal. Film na mne dost zapůsobil. Zpočátku se divák směje, jelikož neustálé objevování se mrtvoly v zahradě působí absurdně a mnohdy až komicky, avšak s tím, jak se děj vyvíjí, si divák začíná uvědomovat smysl celého tohoto činu - obžalobu stalinistického režimu.

    • 22.5.2015  16:51
    Kagemuša (1980)
    ****

    Větší část filmu se zabývá právě Šingenovým dvojníkem, který se musí naučit vystupovat tak, aby nebyl od originálu k rozeznání. Daří se mu to velmi dobře, avšak jediný, koho neobalamutí hned na poprvé, je malé dítě. To jediné cítí pravdu, avšak později i ono uvěří a nového strýce si velmi zamiluje. Všichni se k novému vládci chovají s úctou, která také působí velmi důvěryhodně. Vypadá to, že si navzájem skutečně všichni přirostli k srdci, což je ale vyvráceno ve chvíli, kdy je lež odhalena a dvojník je bez úcty vyhnán jako obyčejný zloděj a předchozí roky jako by ani neexistovaly.

    • 23.1.2015  16:39
    Oblomov (1979)
    *****

    Film vypráví o muži jménem Oblomov, který je „nejzbytečnějším člověkem“ jakého si jen dovedete představit. Nic nedělá, celé dny se jenom válí a jí. Vše se změní ve chvíli, kdy za ním přijede jeho kamarád z dětství, který je Oblomovým pravým opakem - mužem činu. Dá Oblomovi chuť do života a seznámí ho s dívkou, do které se Oblomov později zamiluje. Dívka Oblomova také miluje, přesto však jejich láska zůstává nenaplněna. Oblomov na konci umírá a dívka si bere jeho kamaráda z dětství. Film mne velmi zaujal zobrazením postavy Oblomova i jeho neskutečnou proměnou ze „zbytečného člověka“ v člověka aktivního a radostného. Film si také krásně hraje s prostředím. Nejprve vidíme pouze Oblomovův ošuntělý byt, ze kterého se odmítá hnout, ale později, s tím, jak se mění jeho nálada a přístup k životu, se přesouváme do krásné, svěží přírody, což jen podporuje náš dojem změny, která u Oblomova proběhla.

    • 26.12.2016  23:07

    Při sledování filmu mě neustále udivovala hrdinčina naivita. Její jednání, které běžnému člověku přijde úplně nelogické s ohledem na vlastní pocity a emoce, však Věra myslí naprosto upřímně a vede ji jakési svědomí vůči straně, pocit spravedlnosti, snad i správnosti, kvůli kterému činí tak, jak činí. Avšak někdy je potřeba se zamyslet, zda je správné a upřímné vůči něčemu (v tomto případě se jedná o socialismus) skutečně správné, nebo zda s vírou ve spravedlivost strany nebudeme upřímností činit naprosto zle.

    • 23.1.2015  16:35

    Film mne opravdu velmi zaujal svým zpracováním, které nám ukazuje chlapcovy představy, které ve filmu skoro splývají s realitou. Příroda pro něj není pouhým útočištěm, ale živým světem, se kterým si povídá při svých hrách, až se nakonec promění v rybu, plavající za bílým parníkem (možná se jednalo o chlapcovu sebevraždu). Ve filmu jsou skutečně krásné barvy přírody i chlapcova snového vidění světa.

<< předchozí 1 2
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace