GiorgioB.

Snad to bylo tím vlažným svařeným vínem... Snad to bylo tou lahodnou vodní dýmkou... Snad to bylo tím pohodlným polštářem... Snad to bylo tím krásným časem mládí... Tenkrát poprvé... Leone, Stansfielde, Mathildo! Director's cut. Láska na celý život!

Svou kvalitou a proslulostí filmové dílo Numero Uno.

F**k it Dude, let's go bowling!

Docela mě překvapilo, že ve druhé polovině dvacátého století mohla brazilská vláda nechat děti, aby se víceméně bez zájmu úřadů navzájem vraždily. Pak mě taky překvapilo, že v současné Brazílii umějí natočit takhle perfektní film. Musím si doplnit vzdělání... Město bohů je film svůdný a děsivý jako šamanský rituál uprostřed džungle, omamný jako tropická horečka.

Brečel jsem u toho jako želva, několikrát po sobě. Jak to ten Besson dělá, že tak snadno vytváří hořkosladké jiné světy, tak magické a hluboké? Ani Titanic se mnou takhle nezamával. Že by se byl Leo Kapr nepotopil dost hluboko? A proč hraje Jean Reno nejlíp zrovna v jeho filmech? To snad ví jenom delfíni.

Že nám hraje na city? "It's like electricity!"

Nadmíru inteligentní, decentní konverzační veselohra plná svěžího, kultivovaného a laskavého slovního humoru, která i divákovi na úrovni vykouzlí na tváři lehký distinguovaný úsměv gurmána, jež dokáže ocenit kvalitu vybraného jinotaje... tohle neni. Tohle je (pro člověka se smyslem pro humor v kompatibilní vývojové fázi), neskutečná p***l! Já se smál tak, že mě pomalu braly křeče. Reno se nemusí snažit bejt vtipnej (bůhví jak by to dopadlo), prostě se tváří jako rytíř, co to umí hlavně s mečem a Clavier předvádí různý nechutnosti, ale kdo by se na ně zlobil, dyk jsou tu přece na návštěvě ze středověku! Někdo se asi líp zasměje u Marečku, podejte mi pero, pro vyznavače pokleslejšího humoru jsou tu Návštěvníci, mimo jiné nepochybně nejlepší komedie s mým oblíbeným Jeanem Reno.

Invazi barbarů jsem viděl mockrát. Je to zvláštní film. Dost nenápadný. Nic nevnucuje, jenom ukazuje. Pravičáky, levičáky, intelektuály, lidi jednoduché, lidi organizované i solitéry, závislé i nezávislé, chudé i bohaté, feťáky i policajty, manželky, milenky, rodiče i děti. Nakonec TAM stejně musíme všichni. Taky je to film o historii, ekonomii, filosofii, narkomanii a euthanasii, o životě a smrti. A je velice milé, že je tak liché v něm hledat klišé.

Tenhle film je výbornej, má místa, kde se člověk směje a jiná, kde se mu chce brečet. Eastwood zosobňuje pojem "stará škola" s jeho klady i zápory. Je mi záhadou, že jsem o existenci takhle dobrého filmu od tak známého tvůrce neměl donedávna tušení.