mustafa

mustafa

Česko

36 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5
    • 23.4.2013  14:43

    Velice vtipný dokument o naivitě a (ne)důležitosti jedné skupinky berlínských hipíků. Ústředním tématem snímku je samozřejmě reflexe problémů, smýšlení a několikaletého úsilí této ekoaktivistické skupiny, která je v závěru konfrontována s velmi nepříjemným zjištěním, které naplno vyjeví naivitu, omezenost a vlastně i zbytečnost uskupení Fuck for Forest. Nic to ovšem nemění na faktu, že při pozorování jednání, promluv a bizarního filozofování ústředních představitelů se člověk opravdu velmi slušně pobaví a zasměje, což je umocněno i pojetím dokumentu, který v určitých sekvencích připomíná spíš inscenovanou, dobře vypointovanou komedii o hipících.

    • 7.4.2008  20:18

    Gone, Baby, Gone je zajímavým počinem, jehož atmosféra a kriminální zápletka vás vtáhne, ovšem závěrečné rozuzlení se rovná scénaristické sebevraždě. Snaha zapůsobit oslňujícím, nečekaným koncem se proměňuje v pouhou konstrukci, která při hlubším zkoumání nedává valný smysl. A v mých očích to nezachrání ani fakt, že se autoři obrací směrem k divákovi a dají mu prostor k přemýšlení, jak bychom se zachovali a nastálou situaci vyřešili my (tedy diváci). Oceňuji zasazení příběhu do stísněných ulic bostonského podsvětí, které kriminálnímu příběhu tvoří vynikající kulisu. Vyšetřování je vedeno zvláštním způsobem, nabízí se otázka o motivaci jednotlivých postav. Absolutní posedlost soukromého detektiva po odhalení pravdy je násilně efektní a k rozřešení případu je potřeba spoustu zbytečných postav, které jsou pouhými typy a do výše popsaného prostředí svou úlohou, zjevem a především výstředním chováním nezapadají. Scény z bostonských čtvrtí tak na jednu stranu působí velmi emotivně a zároveň nepochopitelně. Hlavním tématem snímku je rodičovství, ale snímek naštěstí nefunguje na jednoduché tezi a schématu o dítěti jako smyslu života. Únos dítěte se v tomto snímku stává klíčem k otevření řady témat. Celkově se jedná o snímek, který obsahuje výpověď o současné společnosti, klade divákovi otázky a právem si tak vynucuje svou pozornost.

    • 29.2.2008  23:42

    Úchvatná komedie, nesoucí se ve stylu Zoolandera či Vybíjené. Podobnost příběhu s těmito snímky je zřetelná. Snímek vrcholí prvkem Železný lotus, podobně tomu bylo u Zoolandera s Modrou ocelí. Jenže o příběh v tomto filmu vůbec nejde, kouzlo snímku spočívá v dialozích a extrémně vtipných záběrech z krasobruslařského prostředí. Ledově ostří jsou vlastně typicky stavěné sportovní drama, které je okořeněno o nepřeberné množství narážek, odkazů a vtipných momentů. Snímek si krásně pohrává s žánrovými konvencemi, které ovšem neporušuje, pouze je přetváří až do parodické roviny. Nejedná se o geniální, nýbrž kouzelný film. Od začátku do konce jsem se královsky bavil a to považuju za základní prvek úspěšné komedie. Dále snímek vyniká velmi efektním a velice originálním způsobem snímaní záběrů z krasobruslařských závodů. Hra s úhly a pohledy kamery dodovají přenosu šťávu a umožňují lépe vyniknout gagům, které se na ledě odehrávají. Ledově ostří jsou zcela jistě jednou z nejpovedenějších komedií posledních let.

    • 29.2.2008  23:39

    Sweeney Todd je prezentován jako muzikál, tedy největším problémem jsou průměrné písně s hloupými texty. Ačkoliv Johny Depp i Helena Bonham Carter zpěv zvládají, jejich hudební vystoupení mě zklamaly, často jsem je vnímal jako rušivý element. Choreografie je omezena na minimum a časté opakování jednoho hudebního motivu mi přijde nešťastné. Touha hlavního hrdiny po spravedlivé pomstě je postupem času zaslepena bezhlavým násilím, které vyústí v tragédii, která není zajímavá, natož šokující. Temná vize burtonovské poetiky mi hodně neseděla, postrádal jsem hravost a jakýkoliv moment překvapení. Sweeney Todd toho překvapivě vlastně moc nenabízí a jedná se o překvapivě průměrnou podívanou, která zaujme snad jen těmi masovými bochánky...

    • 3.2.2008  17:25
    Monstrum (2008)
    ***

    První třetina snímku je struhující, chaos a zmatek je zachycen strhujícím způsobem. Úprk před neurčitým monstrem, které zničehonic začalo bořit iluzi dalšího všedního dne plného zbytečných problémů, je jednoduché a svým způsobem pobuřující, protože monstum je pouhý tvar, neurčité zlo. Po chvíli to ovšem omrzí a divák čeká, s čím dalším snímek přijde. S ničím. Monstrum se začne proměňovat v naprosto průměrný konvenční žánrový přírůstek. Zhruba v polovině se začíná příběh rozvíjet a hlavní hrdinové začínají přemýšlet a moralizovat, tím snímek ztrácí své kouzlo a monstrum ustupuje do pozadí, aby tvůrci mohli zachytit základní lidské emoce. Navíc podobnost příběhu s nedávným 30 dní dlouhá noc bije do očí. Využití ruční kamery mi poté přišlo spíše jako laciný prostředek, jak zakrýt naivnost a konvenčnost příběhu, který se pro tyto typy snímků stává základem. Monstrum není ničím víc než hezky zabaleným cukrátkem, které se navenek hezky třpytí, ale uvnitř nic nenabízí.

    • 24.1.2008  11:12

    Věřím, že tematika filmu dovede diváka zaujmout a vyvolat v něm nějakou emotivní reakci, zvlášť když se jedná o děti, o kterých se raději bojí přemýšlet. Určitě se jedná o problém, o kterém se v širším povědomí nemluví. Jenže se nedovedu zbavit dojmu, že snímek působí prvoplánovitě a a příliš naivně. Želvy mohou létat totiž nenabízí nic víc než neustálé drásavé scény s dětmi zachycující jejich utrpení. Morbidní příběh se nakonec dostává do roviny, kdy se holčička snaží zbavit dalšího dítěte, aby se o něj nemusela starat. Dále se mi ve filmovém příběhu nelíbil fakt, že sotva desetiletá děcka dovedou hlásat rozumy a jejich moralizování nad světem působí jen jako hezká scenáristická hříčka. To si ty děcka opravdu ani na chvili společně nehrajou, nedovedou zapomenout alespoň na chvíli na realitu a prožívat dětství? Příběh je tak chudý, že si tvůrci musí vypomáhat příběhem o chlapci, který vidí budoucnost. Tato vložená rozvíjející se dějová linie mi ve filmu naprosto neseděla a příběh tím ztrácí na tempu, které je ovšem při akčnějších scénách strhující. Navíc ať je to jak chce, dětští představetelé zkrátka nejsou herci, neumí hrát a jejich strojové opakování naučených replik, pohledů a gestikulace mě neustále vytrhávaly z filmového příběhu. Je mi líto, ale podle mě tento snímek nabízí trochu málo a nehodlám tleskat jen proto, že bych kvůli společenské povinnosti asi měl...

    • 18.1.2008  00:03

    Ohromně kruté sociální drama. Ve všech ohledech. Náměstí spasitele se tematicky zřejmě nemůže zalíbit vůbec nikomu, protože destrukce hlavní hrdinky okolím je tak naturalisticky natočená, že divákovi nezbývá nic jiného než postavu litovat, obdivovat, ale jen těžko by se chtěl s ní identifikovat. Náměstí Spasitele je snímkem, který není lehké vstřebat a hlavně sledovat. Příznávám, tyto filmy ve mě nevyvolávají estetické potěšení, ale oceňuji, že se těmto tématům tvůrci nevyhýbají a nepřikrášlují je k obrazu svému. Domnívám se, že snímku se daří postihnout polskou realitu všednosti a stává se tak výpovědí nejen jedné rodiny, nýbrž i společnosti. Snímek je prostoupen společenskými událostmi a vystřízlivění hrdinů z celoživotního snu je nanejvýš hořké, stejně jako vyrovnávání se s minulostí. Ačkoliv postava Barteka během snímku prodělává řadu rychlých proměn o jejichž logice a reálnosti by se dalo velmi pochybovat, daří se zejména díky výbornému výkonu Arkadiusze Janiczeka přetvořit postavu Barteka-otce v Barteka-monstrum. Jeho podmračený, nečitelný výraz, neprojevování jakýchkoliv emocí, řídká mluva a strojové replikace cizích názorů je ztělesním totálního záporného hrdiny, ke kterému divák pociťuje odpor a to je dobře, protože tento snímek chce v divákovi vyvolávat emoce a donutit se zamyslet nad tím, co se vlastně na plátně odehrává...

    • 14.1.2008  15:46

    Velmi poutavý a zajímavý dokument. Na jedné straně dokáže i naprostému laikovi přiblížit a prezentovat celoživotní dílo tohoto architektera, přiblížit autorský rukopis a především osobu Louise Kahna. Nejvýznamnější stavby dostávájí díky putování nemanželského syna Nathaniela Kahna až duchovní rozměr. Na druhé straně se jedná o osobní dokument, který pojednává o problematických vztazích v rodině. Snímek se tak stává osobní výpovědí svědků, kteří jsou až neobvykle přístupní vůči kameře. Nathaniel Kahn nechává divákovi možnost podniknout vzrušující cestu ve stopách svého společně s ním. Nebojí se konfrontace či negativních zpráv, které jsou mu díky svědectví prezentovány. V pozadí vždy zůstane jen touha po poznání otce, jehož Nathaniel nikdy neměl. Bohužel některé emočně vypjaté scény působí samoúčelně (zpověď vlastní matky) a snímek tím ztrácí na objektivnosti. Přesto snímek dokáže divákovi podávat ucelené informace o architektuře, které jsou zabalené pod vrstvou zajímavého rodinného dramatu.

    • 7.1.2008  16:39
    Hitman (2007)
    **

    Předlohu neznám. Film na mě působil chaotickým dojmem, především co se děje týče. Nějak jsem nepochopil úvodní scénu, která je osvětlena až ke konci filmu a svým způsobem mi nejpřijde nějak zásadní. Působí spíš samoúčelně a zavání neschopností tvůrců film plnohodnotně uvést. Některé dějové zvraty jsem nepochopil a podezřívám tvůrce, že to nebylo kvůli mé neznalosti této počítačové série. Na druhou stranu oceňuju, že akční scény byly přehledné a v akci jsem se orientoval, což je v dnešní době rychlého střihu skoro zázrak. Proti Timothy Olyphantovi nemohu napsat jediné kritické slovo, protože mi přijde, že jen díky němu je film drží pohromadě. Jeho strojená chůze a pozice kamery především při akčních scénách mi přišla jako celkem vtipné připomenutí faktu, že se jedná o adaptaci počítačové hry. Věřím, že Hitman si své publikum najde a to by ho mohlo zhodnotit plnohodnotněji než já.

    • 7.1.2008  16:21

    Už dle hereckého obsazení je jisté, že film svým humorem zaujme pouze některého diváka. Bohužel bych řekl, že si to spoustu lidí uvědomuje a nedovedu se zbavit dojmu, že spousta uživatelů snímek prostě shlédla s odhodláním nekompromisně snímek odsoudit a napsat, že se jedná o dno české kinematografie. Když to zjednoduším - stačí si pustit Kinobox nebo jakýkoliv záznam Českého lva a divák ví, do čeho jde. Poslední plavky se prostě odvíjí v duchu tohoto typu humoru. Jak tento druh humoru přiblížit? Ve snímku je spoustu trapných a nevtipných momentů, které mi ovšem svou naivitou a trapností přišly vtipné. Už před projekcí je jasné, že se nebude jednat o geníální dílo, nýbrž o sled krátkých epizod, které jednoduše buď vtipné jsou nebo nejsou. Jak jednoduché. Nesnaží se o nějakou výpověď nebo skryté poselství. Vše závisí na ústřední dvojici Čtvrtníček - Polášek. A že snímek postrádá jakýkoliv nástin děje? To mi nevadí, klidně mě kamenujte, já se totiž pobavím u scény, kdy rybář používá jako návnadu na sumce cizího psa a opakovaný vtípek s probíjející pípou taky není k zahození. Poslední plavky jsou filmem na jedno použití. Docela jsem se bavil:-)

    • 7.1.2008  16:01

    Film, který na plné čáře převálcoval svou předlohu. Komiks 30 dní dlouhá noc sice vyniká svým výtvarným ztvárněním, ovšem příběh nepůsobí kompaktně. Komiksová políčka se rozpadají v slet vizuálně podmanivých obrázků, které bohužel při "čtení" komiksu nedokážou čtenáře vtáhnout do děje a čtenář musí používat veškerou fantazii k dokreslení událostí mezi dvěma různými okénky, které by měly příběh plynule rozvíjet. Čtenář by se neměl pozastavovat nad nedořečeností příběhu mezi jednotlivými okénky, jelikož se tím pádem nedaří rozvíjet temnou atmosféru, která je čtenářem již po přečtení infa očekávaná. Komiks tedy vyniká kresbami upírů, kteří působí jako moderní monstra, jenže pachuť z dějové vypráznděnosti a nedořečenosti dojem z vizuální stránky přebíjí. Autorům filmu se ovšem podařilo citlivě do děje zasadit více dějových zvratů. Jako první příklad lehkého pozměnění předlohy by se dalo uvést proměnu harmonického manželství Stely a Ebena v rozpadající se vztah, což přináší řadu momentů, které později jejich vztah upevňují. Dále rozvíjící se vztahy mezi přeživšími se vyvíjí v heroickou touhu po přežití a tvůrcům daří zachytit panickou hrůzu z cizího nepřítele, který svou brutalitou a nesmlouvavostí plní svůj cíl - uspořádat co nejkrvavější hostinu. Filmu se daří budovat atmosféru a nebojím se přiznat, že jako divák jsem se v kině bál. David Slade dokázal vizuální stránku komiksu přenést do filmu, víceméně nepozměnit základní linii příběhu a přitom ještě látku obohatit o úžasnou formální stránku (především kamera, osvětelní a dekorace mají největší podíl na vybudování temné vize příliš dlouhé noci). Na plátně to této látce svědčí více než na papíře...

    • 14.12.2007  22:15

    Velmi zajímavá a povedená komedie. Líbil se mi nápad natočit příběh o milostném vztahu kariéristky a chlapíka posedlého sportem (konkrétně baseballem). Navíc se bratři Farrellyové dokázali vyhnout přílišnému moralizovaní a především se do jejich tvorby navrací humor, nejvtipněji se jeví zachycení zaslepeného fanouška, pro něhož existuje pouze jediný tým. Téma fanouškovství je ve filmu pojaté velmi citilivě a hlavnímu hrdinou jsem jeho posedlost věřil a jeho jednání na stadionu či v soukromí chápal. Sport je zkrátka zdrojem humoru a zábavy. Fanaticky zamilován na to velmi vtipně poukazuje a v tom spatřuji největší klad filmu. Na druhou stranu se mi zdálo, že se scénaristé v některých pasážích až příliš krotí, především ve prospěch romantiky. Je to škoda, protože se film v průběhu začíná proměňovat v další žánrový přírůstek a film evidentně ztrací dech. Vytrácí se humor, vyprávění se zvrhne v žánrové klišé, které vyvrcholí stupidním koncem. Bohužel ani chemie mezi Drew Barrymore a Jimmy Fallonem příliš nefunguje a jejich vztah je opravdu jen scénáristikcou konstrukcí. A to především zásluhou Drew Barrymore, v jejímž podání postava Lindsey působí jako naivní emancipovaná panenka z pohádky. Bohužel zcela selhává jako komediální herečka a tím herecky naprosto nestačí Jimmymu Fallonovi, jehož postava a styl herectví (hodně přehrává a gestikuluje) jsou zdrojem většiny vtípků v tomto snímku.

    • 21.11.2007  20:33
    Rebelka (2006)
    ****

    Kupodivu se nejedná o další naivní přírůstek o zmoudření zlobivé holčičky, tentokrát ze sportovního prostředí. Plytký děj v druhé polovině filmu přechází do ústraní a film se proměňuje ve sportovní přenos, který je vizuálně opravdu lahodný a nejen kvůli postavám hereček. Rebelka dovede zaujmout především svou vizuální stránkou. Díky skvělé kameře a dynamickému střihu se daří tvůrcům vytvořit pro sportovní odvětví gymnastiky nový rozměr snímání. Všichni si určitě pamatujeme na roztahané, dlouhé a nudné záběry gymnastiky z olympiády. Rebelka tento nudný typ přenosu zcela boří a přichází s novými nápady, jak se dá tento sportovní přenos zvládnout. Bohužel sportovní přenosy jsou tak trochu podceněným tématem, přitom právě přenos dákáže u diváka nadšení ze hry umocnit a vtáhnout ho do hry. Hlavní hrdinky chtějí inovovat "svůj" sport, totéž se daří tvůrcům tohoto snímku. Ačkoliv snímek nemá po příběhové stránce cokoliv nabídnout a jasné sdělení snímku o tom, že každý sport je krutý, je tak obehrané, až je trapné. Přesto si film zaslouží pozornost. Jo a to jsem ještě nezmínil jeden megavtípek s Jeffem Bridgesem a trampolínou:-)

    • 12.11.2007  19:16
    Once (2007)
    ***

    Otevřeně přiznám, že jsem v kině byl nadšený. Na Once se kouká opravdu nádherně a i při závěrečných titulcích jsem se nechal unášet pronikavými tóny Hansardovy hudby a neměl jsem k filmu výtek. Určitě taky znáte film, který se Vám během projekce líbil a ihned po skončení titulků a opuštění hřejivé sedačky kinosálu začnete přemýšlet o tom, že ten film zase tak úžasný vlastně nebyl. Once je vlastně jenom takové pozlátko, které se sice na plátně třpytí, ale v podstatě nemá co nabídnout. Hudba The Frames a GH je mi známá i mimo plátno. Rád si je poslechnu, ale rozhodně nejsem jejich skalním fanouškem, otevřeně se přiznám, že názvy jednotlivých skladeb nezmám. Čili v tomto ohledu pro mě film nebyl žádným překvapením a citlivost jednotlivých skladeb GH je přesně tím typem skladeb, které se hodí do "špinavé" romance z okraji společnosti a dokáže vyvolat atmosféru, která nechá zapomenout i na ametérské zpracování snímku připomínající ubrečené, domácí video. Spíše mě zklamalo, že celým filmem prostupuje pouze jedna skladba. Krásně se poslouchá a zřejmě utkví v paměti každému divákovi, který film viděl, to jistě ano (především její úvodní prezentace v prodejně hudebnin je nezapomenutelná). Jenže mi přijde její neustálé opakovaní trochu alibistické a trochu shazující další skladby, kterým není věnován dostatečný prostor. Minimální příběh se redukuje na vylíčení vztahu (nebo něčeho podobného) mezi ženou a mužem. Vývoj jejich vztahu se postupně stává postupně čím dál větším klišé a vyvrcholí koncem, který má jednoznačně každého dojmout. Ta snaha o citlivý konec je znát až příliš. Není špatným řešením, ale rozhodně nepomůže pochopit jednání filmových postav a vyzní kamsi do ztracena. Nikdy bych nevěřil, že by filmu mohla prospět delší stopáž. U Once tomu tak je. Zkrátka mi to v celkovém součtu přišlo málo. Postava dívky Markety Irglové je neprokreslená, typově těžko zařaditelná a naprosto nehmatatelná. Vůbec jsem nevěděl, co si o té postavě mám myslet. Vyvolávala ve mně dojem, že zůstala někde na cestě mezi naivní holčinou, která marně hledá svoje štěstí v Irsku a emancipovanou ženou s hadrovou kabelou, která si prostě do Irska jela rozšířit obzory. Ano, jsou to naprosto odlišné postavy a doteď nevím, jak si s postavou dívky poradit. Koho má vlastně představovat a co chce sdělit. Samotná Markéta Irglová sice není geniální herečkou a je patrné, že se jedná o její filmou prvotinu. Některé dialogy v jejím podaní vyznívají příliš učeně a je vidět patrná snaha scénu hlavně nepokazit. Přesto je přirozená, roztomilá a na plátně se divák může pouze nechat unášet její krásou. Once určitě není filmovým zázrakem, ale pouze llehce nadprůmérným yrickým vyznáním, které si určitě zaslouží pozornost.

    • 24.10.2007  21:31
    Síla srdce (2007)
    **

    Nemá cenu psát, že se jedná o velmi silné téma, které by si zasloužilo lepší zpracování. Podle mě tomu tak jednoduše není. Snímek je založený na předpokladu, že vyobrazí velmi silnou, emancipovanou ženskou hrdinku, která se stačně pere se svým osudem v zemi těch "druhých". Subjektivně a zaujatě nabízí fakta, staví tak diváka do pozice, kdy si musí plně uvědomovat potřebu světového míru a snímek předkládá jedinou možnou pravdu, tedy že za světovou nestabilitu mohou "oni". Celou dobu jsem si kladl otázku, proč ta Angelina hraje tak špatně a proč je z každé repliky a gesta tak silně cítit, že tohle je právě ta role, na kterou čekala a za kterou by si zasloužila být poplácána po zádech a pochválena za to, jak plnohodnotné role se rozhodla na úkor honoráře ztvárňovat. Odpověď na její záměrné křečovité a trapné herectv íjsem nenašel a netuším, kdo by jí její roli silné a odhodlané ženy mohl byť jen trochu uvěřit. Snaha o dokumentárnost snímku mi nesedla a použití ruční kamery nemá valnější smysl, protože autentičnosti snímku opravdu nedodá. Děj se neuvěřitelně vleče a postupem času jsem si začínal klást otázku, co ten reportér a všichni ostatní vlastně čekali. Svobodu a rovnoprávnost? Vždyť jen samotné vyšetřování poukazuje na fakt, že v Pákistánu vládne policejní režim a stát spolupracuje se západem jen naoko. Samotné vyšetřování únosu je paradoxně nejsilnější částí Síly srdce. Je zde vykreslena policejní krutost a nadvláda, mezi praktikami teroristů a policistů neexistuje rozdíl. Snaha za každou cenu dopadnout pachatele se postupně mění v zoufalost a odhodlanost neudělat mezinárodní ostudu. Život reportéra je víceméně nepodstatný, hlavně z této šlamastiky vyjít s čistým štítem. To je asi ta nejsmutnější pravda, kterou se snímku podařilo zachytit. Bohužel.

    • 24.10.2007  21:09
    Bohémové (2005)
    ****

    Už dlouho jsem neviděl muzikál, který by mě uchvátil především svými písněmi. Filmu Bohémové se to podařilo. Písně jsou ozdobou celého snímku a film neobsahuje jedinou průměrnou píseň. Síla textu a jednoduchost melodiky dokáží ze snímku udělat nezapomenutelný zážitek. Musím se přiznat, že mi Bohémové chvílemi připomínal další nedávný snímek, a to sice Shortbus. Narozdíl od Shortbusu ale Bohémy nezdobí jen velmi povedený hudební doprovod. Bohémové se svou tematikou zaměřují především na mezilidské vztahy a každodenní situace lidí na okraji společnosti (což stále není takový rozdíl od Shortbusu), jenže Bohémové disponují lepšími herci a především lepším scénářem, který nestojí na předpokladu, že film má za úkol především diváka šokovat. Dále bych chtěl napsat, že písně v Bohémech velmi dobře rozvíjí a posouvají vyprávění. Hudební čísla nepůsobí jako sled videoklipů, které sice zaujmou, ale snímek nikam neposouvají. Film tak působí velmi celistvě a především důvěryhodně a díky tomu tento film působí jako vynikající komorní drama.

    • 24.10.2007  20:58
    Motel smrti (2007)
    ****

    Snímek, který zdobí tempo. Za pomoci rychlého střihu, zběsilého útěku a rychlého stylu vyprávění se Antalovi daří zakrýt skutečnost, že scénář je vlastně totální shit a je v rámci žánru velmi podprůměrný (někteří zdejší uživatelé se dokonce odvažují napsat předvídatlený..) Je to jízda od začátku do konce. Snímek má skvělou atmosféru, která je trpělivě budována za pomoci podzemních honiček, drastickými scénami odkazujícími k problematice snuff filmů a především snímek dokáže v divákovi vyvolat pocit úzkosti a zoufalosti především díky tomu, že monstra v tomto snímku představují lidské bytosti, které si krutost a nechutnost svého počínání plně uvědomují. Při troše nádsázky se dá napsat, že některé bestie podobné snuff filmy opravdu točí a mohly by mít reálný předobraz. Ovšem při sledování snímku není čas na nějaké úvahy ohledně této problématiky. Už jen stopáž napovídá o tom, že vše je řečeno neuvěřitelně rychle a film se zaměřuje jen a jen na téma pudu sebezáchovy. Aby bylo jasno, Vacancy není ničím víc než žánrově nadprůměrný přírůstek, který vyniká především svým zpracováním.

    • 15.9.2007  23:00
    Medvídek (2007)
    **

    Hřebejk ždíme ze stále stejného hadru naprostý zbytek a vývar ze své tvorby. Měl by se odebrat na delší odpočinek a nic netočit, aby mohl začít přemýšlet nad novými tématy a určit si, kterým směrem se jeho další tvorba bude ubírat. Jeho filmy jsou čím dál více trapnější a zbytečnější. Podle všeho se má jednat o jakousi generační výpověď, ale nic zde nefunguje. Hlavní postavy, které jsou nehmatetelné, nemastné a především nereálné natož snesitelné. Nechci tady nějak dlouze spoilerovat, ale při některých scénách a jednáních postav mi rozum zůstával stát. Bohužel, ani herci nehrají tak, jak by bylo záhodno a to je škoda, protože se podle všeho jedná o českou hereckou špičku (např. Trojan je naprosto neobratný a zřejmě má jeho postava vyvolávat mražení a znechucení, ve mně ten pokus vyvolával spíše naprostý nezájem, Klára Issová v roli idiota - proboha, kam to ta herečka spěje a proč ta role vůbec ve filmu je?). Medvídek si podle mě nezasloužá pozornost a už vůbe si nezaslouží pochvalu. Jediným plusem je vztah Macháček - Vilhemová, v jejich rozhovorch a jednáních jsou patrné jakési pokusy zachytit rozhovory a hádky párů, jejichž vztah kvapem spěje ke konci. Intimně laděné zpovědi, vzájemné drzé a kruté dialogy vrhají film alespoň do jiné roviny, než je marnivá snaha ukázat, jak "vlastně žijeme". Medvídek je zbytečný film.

    • 10.9.2007  23:30

    Celý můj komentář by se možná měl nést v duchu jednoduchých vět obsahujících spoustu hojně používaných slovních spojení, aby navodil atmosféru tohoto filmu:-) Jedná se o naprostý propadák ve všech směrech, s tím s většinou zde přispívajích souhlasím. A.L.E ! Celou dobu jsem si kladl otázku, zda ten film brát jako chorý produkt hollywoodských studií, který je natočen ve stylu pomalu stárnoucí vlny alá Charlieho andílci nebo si film sám sebe uvědomuje a tvůrci si jeho prostřednictvím opravdu dokonale z diváka dělají "prdel". Nakonec jsem zvolil druhou variantu. D.E.B.S je naprosto prostoduchý, naivní a hloupoučký film, který je zajímavý z mnoha hledisek. Jedná se buď o hodně nevtipnou komedii či velmi povedenou parodickou hříčku? Otázka ohledně žánru je podle mě u toho filmu celkem na místě a možná nejdůležitější, protože z toho plyne výsledný divákův dojem. Podle mě spíše jedná o parodii špionážních filmů. Nemohu napsat, které snímky přesně film paroduje. D.E.B.S totiž parodují žánr celkově, než-li jednotlivé snímky. Tisíckrát viděné akční a milostné scény jsou zaobalené jako falešně a trapně natočené úseky, které vynikají svou naivností a křečovitostí. Právě v tom spatřuji velmi povedené a vtipně využité parodické prvky, které vlastně tvoří celý film. Nezastírám, že některým replikám jsem se opravdu upřímně zasmál především z důvodu, že se jedná o naprosto typické žánrové žvásty. Úsměvně to na mě působilo především kvůli faktu, že dialogy v D.E.B.S fungují , narozdíl od svých "vážnějších" sourozenců, kde jsou dialogy hlavních postav víceméně naprosto totožné a jsou myšleny naprosto vážně. Jednoduše řečeno: To co nefunguje jinde, tady funguje. Přece nemůžete brát vážně snímek, kde je hlavní hrdinka lesba a zamiluje se do první sexy agentky v těsném oblečku, kterou potká. Přistoupil jsem na hru, že ten fim si dělá srandu sám ze sebe, a proto se mi jeví jako celkem povedená hříčka.

    • 19.8.2007  15:01

    Líbil by se Vám film, kde se hlavní hrdinka po celou dobu chová jako naprostá "kráva"? Po celou dobu sledování jsem si musel říkat: "A co jsi čekala!?" Otevřeně přiznávám, že celkový dojem jsem si utvořil z faktu, že jsem prostě nepřistoupil na hru s hloupou husičkou, která se snaží nalézt štěstí zaobalené v prvním keňském černochovi, kterého potká. Jedná se o naprosto bezduchý snímek o rozlišnosti kultur, jakých už bylo natočeno bezpočet. I kruté scény (např. narození mrtvého dítěte, hádky mezi Carolou a Lemalianem) na mě působily chladně, nepřesvědčivě. Bílá masajka je trapným moralismem a naprosto nezajímavým filmem.

    • 8.8.2007  14:38

    Zathuru jsem zhlédl víceméně omylem a klišovitě musím napsat, že jsem byl velmi mile překvapen. Snímek je inteligentní, dialogy smysluplné a děj celkem strhující. Jedná se o skvěle natočený dobrodružný film z vesmírného prostředí. Srovnání s Jumanji se přímo nabízí, ale myslíim si, že Jon Favreau (líbil se mi už jeho Elf a potvrzuje, že dobrodružný žánr je jeho parketa) předlohu zpracoval poutavěji a tím pádem lépe, skvěle stupňuje napětí, volí zajímavé postavení kamery a měl zejména větší štěstí na dětské představitele, kteří hrají se skutečným odhodláním a díky nim je celkem stravitelné i jasné ideologické poselství, které je ve filmu obsaženo. Ovšem film paradoxně problematika "rodiny nade vše" jaksi zceluje a hádky mezi sourozenci jsou podány celkem věrohodně, není to jen takové bezduché "pošťuchování" a primitivní tlachání o rodinném štěstí. Kouzlo filmu spočívá především v tom, že pracuje s dětskou představivostí a dětským okouzlením, touhou po nezávazném dobrodružství. To se do filmu podařilo přenést bravurně, i za cenu omezení vizuálních efektů, které bývají součastí každého podobného filmu (a to se snímek paradoxně odehrává ve vesmíru). Vizuální efekty jsou ve filmu jen proto, aby podpořily vyprávění a neobtěžovaly diváka od děje, nechtějí diváka nadchnout faktem, že jsou daleko lepší než v předchozím snímku, který se ovšem omezil pouze na efekty a příběh je odsunut na vedlejší kolej. Tento přístup se mi líbí a bezmezně ho schvaluji. Být o deset let mladší, u filmu slintám nadšením, takhle alespoň vím, co pustit mladšímu příbuzenstvu, až se opět dostaví na povinou rodinnou návštěvu. Zathuru totiž s chutí zhlédnu znovu s nimi.

    • 7.7.2007  00:30
    Hyena (2006)
    ****

    Tíživá, temná , depresivní atmosféra. Vysídlená, rozpadající se polská sídliště a průmyslové zóny. Beznaděj, krutá realita a naprostá odevzdanost všudypřítomná. Do toho vyjukaný klučina, který v těchto končinách prožívá doslova muka. To vše tvoří velmi dobrý a atmosférický thriller, který působí trochu jako zjevení. Vizuální stránkou, atmosférou a dětským hrdinou mi film připomínal Faunův labyrint a sám režisér přiznává inspiraci Nočními můrami. Jedná se o hodně moderní podívanou, střihem se rozhodně nešetřilo (zvláště u a "akčních" scén útěku či požáru). Bohužel v naší kinematografii se podobně laděných snímků zřejmě jen tak nedočkáme, což je škoda. Hyena je zajímavým snímkem, který určitě zaslouží pozornost.

    • 6.7.2007  23:57
    Hranice (studentský film) (2006)
    **

    Sdělení filmu je chvályhodné a je dobře, že se někomu povedlo na tento problém poukázat. Bohužel jsem ve filmu postrádal jakoukoliv atmosféru a nějaký moment překvapení. Hlavní pointa filmu je jasná po pár minutách, což určitě není dobře a film to v celkovém výsledku velmi sráží (nejvíce mě iritovala scéna s rozsvícením lampy a následného "odhalení"). Upřímně se musím doznat, že mi vadila postava a výkon Martina Hoffmana. Jeho postava je naprosto neživá, chladná, odevzdaná a u herce jsem postrádal nasazení, které by postavu dokázalo polidštit a divákovi přiblížit a vykreslit emoce.

    • 6.7.2007  23:47
    Penelope (2006)
    *****

    Snímek je nanejvýš milý a roztomilý, kýčovitý. Filmu se daří parodovat žánr romantické komedie a přitom do této škatulky spadá. Obsahuje vše, co by romantický film měl obsahovat (zpomalené záběry, nejrůznější překážky v cestě za nehynoucí láskou, tematika pravého přátelství a samozřejmě škůdce v podobě slizouna). Kouzlo Penelope tkví právě v tom, že si scénáristé opravdu s těmito zažitými žánrovými postupy pohrávají a inovují je za pomoci pohádkových prvků (podivné bytůstky, legenda o prasečím rypáčku) tak, že vynikne jejich vtipnost a originálnost. Bohužel, Penelope je opravdu díky vyjmenovaným bodům tak výjimečným filmem, že vrhá velký stín na podobně laděné snímky, které sráží snad až na úroveň ubohosti.

    • 6.7.2007  23:15
    Dar od Boha (2005)
    *****

    Tematicky velmi zajímavý snímek. Příběh je opravdu obsáhlý, daří se výborně zachytit život jedné rodiny během dvaceti let. Atmosféra 70. let je zachycena zajímavě, poutavě a dovede diváka naprosto pohltit. Jak je zde již zmíněno, je třeba vyzdvihnout filmovou hudbu, která nádherně doplňuje jednotlivé pasáže a dopomáhá vykreslit pocity zmateného hrdiny, který touží najít "své" místo na světě, což je samozřejmě i zásluha hlavního představitele role. Právě zejména díky hudbě na mě snímek působíl spíše melancholickým dojmem. V některých chvílích jsem se pousmál, ovšem byl to spíše pokřivený úsměv, nikoli veselý smích. Snímek rozhodně není jen dalším přírůstkem do ohromné řady snímků o hledání vlastní identity, film se totiž štěpí do několika závažných tematických rovin (rodina, drogy, sexuální život, atmosféra a vývoj doby, víra) a v tom spočívá jeho výjimečnost. Skoro jsem se až divil, že ten film drží pohromadě a dává smysl. Dar od Boha je jedním z nejpovedenějších a nejoslovujících snímků posledních let, který si ovšem jen tak znovu nepustím. Film na působil opravdu velmi melancholicky a při sledování jsem neměl nejlepší pocit, osud rodiny Beallieuových mi přišel možná až příliš krutý...

    • 24.6.2007  14:24

    Naprosto obludný projekt, který pouze bezhlavě parazituje na prvním díle. Přitom oba díly spojuje snad jen postava hlavního hrdiny, který dokáže pozměnit minulosta postava jakési femme fatale, která je důvodem hrdinova konání. Žene ho touha po dokonalosti. Jenže první díl je jízda vyčnívající svou originálností a struhujícím způsobem vyprávění. Naproti tomu dvojku zdobí katastrofální příběh, velmi špatní herci, laciné triky a ke všemu naprosto laciný konec. Postavy jsou jednotvárné, neprochází jakýmkoliv vývojem. Ovšem nejhorším shlédávám přílišné a především hloupé moralizování a neustálé podstrkování nejobyčejnějších ideologických tezí, které z diváka dělají naprostou loutku a hlupáka. Naprosto zbytečný film, který neměl vzniknout.

    • 15.6.2007  19:36
    The Quiet (2005)
    ****

    Není to tichý film. Je v něm řečeno možná až příliš mnoho. Komorní drama, které vyniká především svou hlavní myšlenkou - vyobrazit svět viděný do sebe uzavřenou, nedůvěřivou dívkou. Film pomalu, ale jistě balancuje na hranici několika žánrů (drama, thriller, komedie), ovšem od počátku jsem pociťoval při sledování mírné mrazení (umocněné vhodně použitou hudbou) a především znechucení nad hlavní myšlenkou snímku Quiet. Je těžké popsat pocity, které film vzbuzuje. Svou poetikou plyne vyprávění pomalu, ale jistě. Směřuje k závěrečné kolizi, která je zbytečně znevážená svým vyustěním. Jakoby se tvůrci zalekli být příliš netradiční a především chtěli ukázat, že každý čin musí být potrestán. Jak už je zde řečeno, Elisha Cuthbert je sice neuvěřitelně krásná. Ovšem herecky ji zde velmi zastiňuje Camilla Belle. The Quiet je velmi povedené drama.

    • 15.6.2007  19:25
    Saw 3 (2006)
    ****

    Narozdíl od většiny si nemyslím, že by série upadala do prostého opakování a vykrádání sama sebe. Ačkoliv vraha známe již z předchozích dílů, daří se tvůrcům vynikajícím způsobem budovat napětí (především díky paralelním dějům) a snaží se vysvětlit nesrovnalosti z předchozích Saw. Celý film navazuje na předchozí děj a ano, trojka je rozhodně krvavější a násilnější - násilí zde působí místy velmi samoúčelně, snaží se za každou cenu šokovat a znechutit divákovi podívanou. Nelíbí se mi ani přílišné moralizovaní trojky. Na druhou stranu - snímek není rozhodně horší než druhý díl, který podle mě kopíruje a vykrádá první díl víc. V trojce je vidět snaha rozložit děj do několika paralelních časových úseků, které se propojí ve velkém finále, které dává prostor pro pokračování, na které se opravdu srdečně těším. Saw je velmi vyvedená série, která mě svou atmosférou dovede doslova pohltit a i přes mnoho nedostatků si myslím, že v současně žánrové tvorbě vyniká.

    • 26.5.2007  13:32
    Edith Piaf (2007)
    ***

    Souhlasím se skvělým výkonem Marion Cotillardové, která prodělala v tomto filmu změnu k nepoznání. Její výkon jde do krajností. Gesta, mimika i způsob řeči, to všechno vyzdvihuje její výkon z celkově velmi chladného a skoro až podprůměrného autobiografického filmu. Jednotlivé úseky ze zpěvačina života jsou naprost nepochopitelně řazeny. Chvílemi jsem měl problémy se v ději vůbec orientovat a především odhalit, o kterém období Edith Piaf snímek zrovna pojednává. Nechronologičnost celému filmu neuvěřitelně škodí a závěrečná část velmi silně připomíná emocionální vydírání diváka. Nesnáším sitauce, kdy se film snaží za každou cenu diváka dohnat k nezměrnému obdivu hlavní postavy a především citově vydírat. Osud Edith Piaf byl krutý, ale tento snímek je krutý vůči ní. V celkovém dojmu z filmu Edith působí jako bohyně, která se svým životem protrápila k pokojné smrti. To vše na úkor hudby a vylíčení dobové situace. Myslím si, že za Edith by měla hovořit spíše hudba, která po ní zůstala, než její nesčetné životy eskapády.

    • 13.5.2007  22:39

    Naprosto klasicky vystavěné sportovní drama, které nepřináší vůbec žádnou inovaci. Už tolikrát viděný příběh o podceněném sportovním družstvu, které navzdory nespočtu překážek (osobní spory, nepřízeň "mocných", sportvoní neúspěchy) vždy dovede najít cestu ven z těchto zapeklitých situací. Není to vyloženě špatný film, už jen kvůli problematizaci rasismu a vlastně vykreslení nových trendů v basketbalu. Film obsahuje hodně témat. Jenže není prvním a přiznávám, že nemám basketbal v oblibě. Čistě subjektivní zabarvení, ale je tomu tak, na basket se nevydržím koukat ani v televizi a vykreslování "amerického snu pomocí sportovního dramatu mi také nepřijde zrovna jako nejšťastnější řešení...

<< předchozí 1 2 3 4 5
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace