Eddie003

Povedený koncert, doporučuji shlédnout. Na začátku vás uveden skladba s názvem One Wild Night , následně budou pokračovat skladby jako Runaway, Livin' On A Prayer a samozřejmě You Give Love A Bad Name

Twin Peaks po česku.

Pravda, Iron Maiden a jejich "Rockové Rio" patři mezi ohromujici, mluví o tom i jejich pravě vydana deska Brave new World kterou predvedli spolecne v čele s frontmenem Dickinsnem, Již začáteční skladba The Wicker Man Mě ohromila na tolik, že jsem běžel do nejbližšího shopu s DVD nosiči a tuto desku si zakoupil.

Geniální.

Film plný zašlé romantiky, hrdinských činů a všelijakých příšer, chrlících oheň, kde nechybí velká láska a neméně velké dobrodružství. To celé doplňené výbornými počítačovými efekty a hudbou Howarda Shorea (závěrečná píseň v podání Annie Lenox - zpěvačky Eurythmics - člověka donutí na chvilku zavřít oči a jen tak bezstarostně poslouchat.) Já, starý, plísní prolezlý romantik, který v téhle době už asi nemá co pohledávat, byl na výsost spokojený, možná jen těch uplakaných proslovů nad umírajícím, končících přežvýkaným záběrem na doširoka otevřené oči zesnulého, či nečekaně očekávaných zezadu provedených zapíchnutí, samozřejmě na poslední chvíli, kdy se nepřítel už sápe po hrdinovi, myslím, bylo ve filmu zbytečně mnoho, ale i tak se jedná o úžasnou popcornovo - filsofickou (nejkrkolomější přirovnání pod sluncem, já vím) záležitost. Konec (cca posledních 20 minut) je pro mě meditativní záležitost. ;-)

Za mraky pro mě bylo DOSLOVA probuzení z letargie, takového filmového "zimního spánku". ;-) Tenhle film člověk vychutná až v určitém období života, do kterého dospěje, nebo aspoň v momentu, kdy si jako dospělý připadá - každopádně, věci, zažité a předcházející projekci, mě přes svůj negativní dopad pomohly přiblížit se filmu a pochopit ho jako alegorii: Mladí lidé, recitující, tím, jak vážně se berou, až směšné úvahy o různých typech lásky a jejího co nejvíc praktického využití v životě (a naopak), to jsou zkrocené šelmy z Danteho lesa; slova, vyplňující skoro tři hodiny času před obrazovkou a kterými se ti lidé dorozumívají bez věcného výrazu ve tváři, to přece nejsou vážně míněné názory, lidé, kteří je vyslovují, nejsou jejich pravými zastánci!, skutečná myšlenka čeká až na samotném konci. Mladí lidé jsou jenom prostředky k jejímu "vyslovení" a já náhodou napnul uši. A myslím, že mi ta náhoda pomohla překonat spoustu překážek, které přede mnou byly kladeny (a ani na vteřinu nepochybuji, že kladeny budou :-) ,podobně jako John Malkovich kráčel s podivnou jistotou po městě a pláži, tak i já budu moct kráčet svým životem. Btw: Scéna s Marcellem Mastroiannim je NÁDHERNÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A Bono je hudební génius, seč mě ty jeho boje za záchranu deštných pralesů v Jižní Americe, nebo co to vlastně dělá, nehorázně štvou.

Skvělé navození deprese za pomoci hluku a konání potřeby v názvu zmíňěných "hrdinů" - to zní vážně divně, ale ono to také divné je! Každopádně nevím, co to dělá tady na csfd, jelikož je to pouze takový flipper, pohyblivá skulptura, kterou David vytvořil za dob studií pro soutěž experimentálních obrazů na Philadelphiiské Akademii. Jedná se čistě o věc malířství. Sám k tomu řekl: "Chtěl jsem vidět, jak se pohybuje malba." (Pro pochybovače: jedná se o ověřenou informaci, pocházející z knihy David Lynch: Temné stránky duše.)

Některé interpretace mě upřímě pobavily - čímž ovšem nechci říct, že sám jsem poselství filmu odhalil. Kdo neviděl, neuvěří. Po celou stopáž jsem byl nalepený na obrazovce svého počítače a připadalo mi, že s každou přibylou vteřinou filmu vyprchávám ze svého pokoje; to jsem si uvědomil až s doznívající Zarathustrou a titulky, které jsem s dokořán otevřenou pusou dodíval až do konce, kdy jsem se z toho všeho jaksi "probral". Následující poznámkou stoprocentně zneuctím památku filmu i jeho tvůrce, ale já si to můžu dovolit, neboť není větší fanoušek Kubricka, nežli já: Tak tedy, pokud se někdo chce legálně zfetovat, nechť vsune do svého dvd přehrávače Vesmírnou odysseu.;-)Btw: Pokud někdo shlédl Magical Mystery Tour, možná se i jemu jako mě přihodilo, že se mu v závěru Vesmírné odysey nakrátko vybavila píseň Flying a (hlavně) její doprovodná filmová sekvence.;-)

Seriál o tom, jak je důležité nenávidět Dány, účastnit se kampaně Čerstvý vzduch, nezapomenout čas od času polít kávou nějaké to důležité lejstro a hlavně, vždy pečlivě odmontovat poklice ze svého auta. Do mého živoat vstoupil ten nejlepší seriál všech dob a obrátil mi ho naruby způsobem nevídaným. Co to k čeru bylo, co mě přimělo zamilovat si Královskou nemocnici a její personál? Že by v tom měli prsty duchové? Nepochybně. A taky takřka Hitchcockovské výstupy tvůrce Larse Von Triera v závěru každého dílu - ten chlap je geniální a já mu to děsně závidím.

Přestože mi byla hlavní protagonistka krajně nesympatická a při scéně, kdy policistova dcerka vypnula proud a její tvář tak padla do tmy, mi dokonce připomínala Marlona Branda v Apokalypse, nic to nemění na mém učarování pro tento film a speciálně pro duo Francis Ford Coppola - Rober Duvall. Francisovi vděčím za krásný a nadstandartní filmový zážitek a Robertovi - vlastně za to samé, ale především za jeho jízdu na motorce před jedoucím autem Shirley Knightové. No prostě nááádhera.