Teree_

Teree_

Tereza Menclová

okres Praha
Vášnivá fotografka.

16 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Útěk do divočiny (2007)

  • poster

    Fontána (2006)

  • poster

    Hanebný pancharti (2009)

  • poster

    V Bruggách (2008)

  • poster

    Amélie z Montmartru (2001)

  • poster

    Lolita (1962)

  • poster

    Atlas mraků (2012)

    Wachovští a Tykwer si ukrojili opravdu velké sousto vzhledem k propracované narativní struktuře knižní předlohy. Proto jsem dost na rozpacích, jak film hodnotit. Když přihlédnu k tomu, jak mě knižní příběh pohltil a nadchl, musím být kritičtější, než bych chtěla. Jedná se totiž o velkolepé tříhodinové dílo, které si bez veškerých pochybností zaslouží co největší podporu a jemuž bych moc přála, aby si našel své divácké publikum. Koncept, kdy je prakticky jedno, jestli jste mořeplavec z 19. století nebo klonovaná jídlonoška z hypermoderního Soulu, jelikož klíčový problém zůstává vždy stejný, je fenomenální. Prostřihy na sebe logicky navazují a celý snímek je navzdory rozfragmentované dějové linii překvapivě kompaktní. Tvůrci si i poměrně příjemným způsobem přizpůsobili materiál románové předlohy a ku prospěchu věci zjednodušili mnohé zápletky a vypustili méně důležité vedlejší charaktery. Divákům tak usnadnili koukání, především tedy těm, kteří Atlas mraků nečetli, a elegantně se tím vyhnuli překombinovanosti. Tleskám i konceptu, kdy jeden herec hraje několik různých rolí. Mohla jsem se tak celou dobu těšit, v čem na mě Hanks či Halle Berry vykouknou příště. A že se to někdy opravdu povedlo, na ošetřovatelku Noakesovou v podání Hugo Weavinga asi jen tak nezapomenu. Stejně jako nezapomenu na geniální soundtrack, při kterém mi v kombinaci s krásným vizuálním zpracováním naskočila i husina. Co tedy filmu nakonec vytknout? Především prvoplánové cukrbliky, jež si navíc filmaři tak trochu přimysleli, aby šli na ruku masovému divákovi. Nejenže je pak snímek plný vzletných výroků a osudových dialogů (na těch však částečně staví i původní román!!!), což může být pro mnohé silnou zatěžkávací zkouškou, ale ještě ke všemu "dojemný" závěr ždíme emoce jako na běžícím pásu. Kdyby si film pohrával s divákem stejně jako knižní předloha se čtenářem, celé vyznění by zdaleka nebylo tak laciné. I přesto ale Atlas mraků patří k největším filmovým zážitkům letošního roku. Geniální klíčová myšlenka se totiž dočkala úctyhodného zpracování a experiment, kterého jsem se bála, se nakonec podařil. Ráda se k Atlasu mraků vrátím i v budoucnu. Jak ke knize, tak k filmu. Za mě 90 %.

  • poster

    Leon (1994)

  • poster

    Věčný svit neposkvrněné mysli (2004)

  • poster

    Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem (2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace