Sharlay

Och, kde začít... kde jen začít... Z celkového pohledu – je to strašně moc špatné a lituju toho času, co jsem do koukání investoval (jen protože jsem posledních pět dní ležel s chřipkou, tak jsem to zvládnul, ovšem proložil jsem to dvěma řadama Better Call Saul). Knihu jsem nečetl, ale pár dobrých známých, co ji četlo a co má na literaturu vysoké nároky, se všichni shodli, že je to výborné a kvalitní sci-fi – takže to posral akorát Netflix a duo velekokotů Benioff a Weiss. Teď pár detailů: 1. Strašně špatně to vypadá, opravdu strašně moc. CGI je v polovině scén morbidně slabé a odfláknuté, na 4k televizi se pak celý obraz sype. Už jste si všimli, že přes 90 procent netflixovských seriálů vypadá vizuálně úplně stejně? Barevnými tóny, rámováním, nasvěcováním atd. To je hlavní rozdíl mezi Netflixem nebo třeba HBO – na HBO ty věci, do nichž se investuje hodně dolarů a mají tvořit main content pro daný rok, aspoň vypadají "filmově", na Netflixu to vypadá všechno jako rom-com s Adamem Sandlarem. 2. Ještě horší než vizuál jsou herecké výkony, ty jsou opravdu zcela mimořádně ultimátně špatné! Především Eiza Gonzáles si definitivně zkurvila kariéru. Ovšem casting celkově je totální shit. Jediný pořádný herec je zde Jonathan Pryce, jehož role ovšem stojí kompletně za hovno a navíc ho brzo zabijou. Zbytek herců jsou diletanti (někteří méně, jiní nadmíru, třeba takový Alex Sharp mě nutil v polovině svých scén pátrat po mé kapsli s kyanidem), jejich herecké vedení ostudné. Rozpočet 20 milionů na epizodu a nenašlo se dost peněz na talentované herce, omg? 3. Od začátku do konce to smrdí nepromyšlenou koncepcí, jak předlohu vlastně adaptovat. Stačilo přečíst si letmé synopse celé knižní trilogie, aby bylo jasné, že tvůrci nemají ponětí, kolik sezón by seriál měl mít, jak přeskakovat mezi hlavními linkami, jak dávkovat napětí, co je vlastně hlavní myšlenkou příběhu. Poslední díl první řady to stvrzuje extrémně: Saul, který po celou dobu neměl žádný vývoj a ani neovlivňoval děj, je najednou hlavní postavou, s mocí, kterou se seriál neobtěžuje vysvětlovat, zbytek postav to totálně odsouvá stranou mimo jakoukoliv důležitost; a závěrečná scéna představuje všechno možné, jenom ne cliffhanger. 4. Takových pičovin, kterými je to vyplněné, aby každý díl měl alespoň 50 minut, se už dlouho nikde tolik neurodilo, snad s výjimkou 1899. Namísto toho, aby měl seriál spád, je permanentně retardován vložkami z osobního života postav, jež ale postrádají smysl, protože jsou jednak nudné, jednak vylíčeny enormně tupými a debilními dialogy.

Pravda č. 1: je to hustý jak sviňa! Pravda č. 2: posledních cca 70 minut to je malinko uspěchanější, ale koho to sere. Pravda č. 3: neznalí knižní předlohy si asi budou muset googlit, jestli to je opravdu správný konec a zda nebude trojka. Pravda č. 4: asi budu vzácné zvíře, ale ta hudba je podle mě prostě víc nudná než dechberoucí, tak abyste se ze Zimmera všici zase neposrali. Pravda č. 5: schválně, co si vybavíte, až přiště budete číst trojku Harryho Pottera a teď na vás najednou vyskočí "Červíček"?

Z nějakého podivného důvodu se nový Slámův film řadě lidí nelíbí, dle hodnocení a komentářů. Bohužel, když komentáře pročítám, budí to ve mně soucit a lítost na touto databází, která už není "rájem cinefilů", ale pouhopouhým odkladištěm něčích komplexů z toho, že když si zajde do kina na vpravdě současný film, který navíc zdaleka není doslovný, tápe a tápe a tápe... Proč je Sucho současný film? Na to snad netřeba odpovídat nijak detailně – jde o žalozpěv nad současným úpadkem vztahu mezi námi a půdou, jež nás živí a po níž kráčíme. Jak by řekl přírodovědec, ta půda tady je, něco z ní roste, mnohé závisí na správné péči o ní. Z takového pohledu se ovšem kompletně vytrácí perspektiva, kterou nabízí třebas vědy humanitní (a umění, v tomto případě umění filmové) – ona to není prdel žít v současném světě, protože sice všechno můžeme dát pod mikroskop a dát do laboratoře na rozbor, ale co pro koho příroda znamená a jak ovlivňuje něčí myšlení (a následné zacházení s ní), na to jsou třeba jiné dovednosti: empatie, soudnost, rozvážnost a taky altruismus (neexistuje pilulka, co by ve vás probudila soudnost). Sucho zcela podmanivě ukazuje, že současný svět je v rozporu, ten rozpor ale netvoří svět sám (v tom přírodovědném smyslu), nýbrž lidé (navíc lidé v tom humanitním, a bohužel i nehumanitním smyslu slova). Na jedné straně jsou tací, jimž osud místa (a půdy), kde žijí, není lhostejný, a na druhé straně jsou tací, kteří té empatie a soudnosti nejsou schopni. A pak je tu strana třetí, prostor pro možnost přecházet od jednoho k druhému, zažije-li impuls k tomu, aby dosáhl nějaké sebereflexe a našel v sobě lítost. V případě Sucha je tímto impulsem bohužel zbytečná a nespravedlivá smrt. S "poselstvím" filmu nemusíme souhlasit všichni, rozhodně ale není fér jej torpédovat nálepkami "agitka" nebo "nefungující".