Sharlay

Och, kde začít... kde jen začít... Z celkového pohledu – je to strašně moc špatné a lituju toho času, co jsem do koukání investoval (jen protože jsem posledních pět dní ležel s chřipkou, tak jsem to zvládnul, ovšem proložil jsem to dvěma řadama Better Call Saul). Knihu jsem nečetl, ale pár dobrých známých, co ji četlo a co má na literaturu vysoké nároky, se všichni shodli, že je to výborné a kvalitní sci-fi – takže to posral akorát Netflix a duo velekokotů Benioff a Weiss. Teď pár detailů: 1. Strašně špatně to vypadá, opravdu strašně moc. CGI je v polovině scén morbidně slabé a odfláknuté, na 4k televizi se pak celý obraz sype. Už jste si všimli, že přes 90 procent netflixovských seriálů vypadá vizuálně úplně stejně? Barevnými tóny, rámováním, nasvěcováním atd. To je hlavní rozdíl mezi Netflixem nebo třeba HBO – na HBO ty věci, do nichž se investuje hodně dolarů a mají tvořit main content pro daný rok, aspoň vypadají "filmově", na Netflixu to vypadá všechno jako rom-com s Adamem Sandlarem. 2. Ještě horší než vizuál jsou herecké výkony, ty jsou opravdu zcela mimořádně ultimátně špatné! Především Eiza Gonzáles si definitivně zkurvila kariéru. Ovšem casting celkově je totální shit. Jediný pořádný herec je zde Jonathan Pryce, jehož role ovšem stojí kompletně za hovno a navíc ho brzo zabijou. Zbytek herců jsou diletanti (někteří méně, jiní nadmíru, třeba takový Alex Sharp mě nutil v polovině svých scén pátrat po mé kapsli s kyanidem), jejich herecké vedení ostudné. Rozpočet 20 milionů na epizodu a nenašlo se dost peněz na talentované herce, omg? 3. Od začátku do konce to smrdí nepromyšlenou koncepcí, jak předlohu vlastně adaptovat. Stačilo přečíst si letmé synopse celé knižní trilogie, aby bylo jasné, že tvůrci nemají ponětí, kolik sezón by seriál měl mít, jak přeskakovat mezi hlavními linkami, jak dávkovat napětí, co je vlastně hlavní myšlenkou příběhu. Poslední díl první řady to stvrzuje extrémně: Saul, který po celou dobu neměl žádný vývoj a ani neovlivňoval děj, je najednou hlavní postavou, s mocí, kterou se seriál neobtěžuje vysvětlovat, zbytek postav to totálně odsouvá stranou mimo jakoukoliv důležitost; a závěrečná scéna představuje všechno možné, jenom ne cliffhanger. 4. Takových pičovin, kterými je to vyplněné, aby každý díl měl alespoň 50 minut, se už dlouho nikde tolik neurodilo, snad s výjimkou 1899. Namísto toho, aby měl seriál spád, je permanentně retardován vložkami z osobního života postav, jež ale postrádají smysl, protože jsou jednak nudné, jednak vylíčeny enormně tupými a debilními dialogy.

Pravda č. 1: je to hustý jak sviňa! Pravda č. 2: posledních cca 70 minut to je malinko uspěchanější, ale koho to sere. Pravda č. 3: neznalí knižní předlohy si asi budou muset googlit, jestli to je opravdu správný konec a zda nebude trojka. Pravda č. 4: asi budu vzácné zvíře, ale ta hudba je podle mě prostě víc nudná než dechberoucí, tak abyste se ze Zimmera všici zase neposrali. Pravda č. 5: schválně, co si vybavíte, až přiště budete číst trojku Harryho Pottera a teď na vás najednou vyskočí "Červíček"?

Z nějakého podivného důvodu se nový Slámův film řadě lidí nelíbí, dle hodnocení a komentářů. Bohužel, když komentáře pročítám, budí to ve mně soucit a lítost na touto databází, která už není "rájem cinefilů", ale pouhopouhým odkladištěm něčích komplexů z toho, že když si zajde do kina na vpravdě současný film, který navíc zdaleka není doslovný, tápe a tápe a tápe... Proč je Sucho současný film? Na to snad netřeba odpovídat nijak detailně – jde o žalozpěv nad současným úpadkem vztahu mezi námi a půdou, jež nás živí a po níž kráčíme. Jak by řekl přírodovědec, ta půda tady je, něco z ní roste, mnohé závisí na správné péči o ní. Z takového pohledu se ovšem kompletně vytrácí perspektiva, kterou nabízí třebas vědy humanitní (a umění, v tomto případě umění filmové) – ona to není prdel žít v současném světě, protože sice všechno můžeme dát pod mikroskop a dát do laboratoře na rozbor, ale co pro koho příroda znamená a jak ovlivňuje něčí myšlení (a následné zacházení s ní), na to jsou třeba jiné dovednosti: empatie, soudnost, rozvážnost a taky altruismus (neexistuje pilulka, co by ve vás probudila soudnost). Sucho zcela podmanivě ukazuje, že současný svět je v rozporu, ten rozpor ale netvoří svět sám (v tom přírodovědném smyslu), nýbrž lidé (navíc lidé v tom humanitním, a bohužel i nehumanitním smyslu slova). Na jedné straně jsou tací, jimž osud místa (a půdy), kde žijí, není lhostejný, a na druhé straně jsou tací, kteří té empatie a soudnosti nejsou schopni. A pak je tu strana třetí, prostor pro možnost přecházet od jednoho k druhému, zažije-li impuls k tomu, aby dosáhl nějaké sebereflexe a našel v sobě lítost. V případě Sucha je tímto impulsem bohužel zbytečná a nespravedlivá smrt. S "poselstvím" filmu nemusíme souhlasit všichni, rozhodně ale není fér jej torpédovat nálepkami "agitka" nebo "nefungující".

První řada: Tady není o čem diskutovat – úhelný kámen, mírná redefinice žánru, formálně i vypravěčsky dokonalé, perfektně skloubená témata, vynikající drobnokresba hlavních postav, nenapodobitelná atmosféra, napětí až na půdu, zločin a úvahy o záležitostech, co přesahují každodenní lidský život. Chcete pořádné krimi s dávkou invence, nebo furt dokola totéž? Odpověď je jasná, popularita seriálu tedy tkví právě v tom, že šel jinou, netuctovou cestou a perfektně si ji vydláždil. Druhá řada: To jste se všichni jednohvězdičkáři fakt museli takhle nesmyslně posrat? Od začátku tvůrci říkali, že nová řada bude jiná, protože nedává smysl tu první zbůhdarma replikovat. Co se lidem na první řadě líbilo, přece byla ta neočekávanost, že sledujete něco nového, ale zároveň perfektně promyšleného a úžasného. Dialogy tvůrců a kulturních dezolátů tedy mohly vypadat takto – "Kde je Mek-konohi?" "No, není tam, říkali jsme dlouho dopředu, že půjde o úplně nový případ s novými postavami." "Kde je okultní ujetej vrah?" "No, není tam, říkali jsme dlouho dopředu, že půjde o úplně nový případ s novým vrahem a novou zápletkou." "Kde je to ponuré prostředí Louisinay?" "No, není tam, říkali jsme dlouho dopředu, že půjde o úplně nový případ v jiném prostředí. A copak bahno velkoměsta prolezlé korupcí a zkažeností není ponuré? Copak nevnímáte tu permanentní depresi, ve které ostatně řada z nás taky žije? Nebezpečí číhá všude a ve všem." "Vy jste kreténi, nemá to s jedničkou nic společnýho." "Ale to jsme od začátku říkali, tak jsme to chtěli, neměli jsme zájem na tom dělat remake jedničky, to byste nás zase ukamenovali poznámkami, že jsme nedodali nic nového." "Už vás neposlouchám, jste kreténi, dávám jednu hvězdičku." Třetí řada: Tak teda Pizzolato opět odvedl prvotřídní práci, vlastně se z vypravěčského hlediska dokonce překonal a nabídl úplně jiný případ s úplně jinými postavami, jak opět bylo dlouho dopředu avizováno, a přesto je to feelingu jedničky mistrně podobné, ale stále osvěžující, protože vykloubeno opět poněkud jiným směrem. A zase jsou mraky lidí, co držkujou, že tam není Mek-konohi a že tam je namísto něj černoch a že co je komu do ztráty paměti a že co tam všechno není. Lidem se prostě nezavděčíte, když jejich vkus odpovídá 20dekům pařížáku, kterej je "na hovno, protože dycky byl ve slevě a teď už není". Čtvrtá řada: Ty hejtící komenty už mě začínají ultra-srát. Opět je dlouho dopředu avizováno, že půjde o nový případ s novými postavami v jiném prostředí, dokonce se změnil klíčový tvůrce – ALE bere si to do vínku ty nejlepší postupy a fungující metody z jedničky (to pokukování na Pizzolatovy majstrštyky, to je blaho na duši), a přece se to tady hemží odpady a (především slovenskými) komenty, jak je to nudné a trapné, byť klasicky se případ odvíjí postupně, v malých dávkách, s vynikajícími cliffhangery, s traumatama hlavních postav, s odkazy na koncepty, co běžný život přesahují, atd. Prostě True Detective, jak ho máme nejraději, ale tupým fanouškům to prostě nevysvětlíte, že tenhle seriál není a nikdy neměl být Pařbou ve Vegas na jedno brdo furt dokola.

Naprosto hrůzně promarněný potenciál a podvod na diváka! Když sérii otevřete citátem Pabla Escobara, že Griselda byla jediným člověkem, kterého se kdy bál nebo měl k němu respekt, ale pak tu postavu vyobrazíte asi pěti procenty toho, co z ní ten postrach udělalo, tak jste prostě jako filmař totálně selhal. V celkových cca 360 minutách stopáže se divákovi dostane osmisměrka, jejíž vyhledávané výrazy v obrazci není možné nalézt (proč byla Griselda tak nebezpečná, jakou měla povahu, že zvládla ovládnout takto drsné prostředí, co přesně ji motivovalo k boji proti všem, jak si zvládla moc udržet tak dlouho, kvůli čemu se jí násobně bohatší a nebezpečnější Escobar bál, jakými metodami ji bezpečnostní složky vyšetřovaly) a jejíž tajenka je vyzrazena už anotací, takže není možné čekat žádná překvapení, žádné výjimečné zvraty, ale ani žádný plastický a věrohodný obraz obchodu s narkotiky ve sledovaném období. Narcos vyobrazuje mašinérii drogového byznysu a metodiku předem prohrané války proti drogám komplexně a s drsnou naléhavostí. Griselda ukazuje trochu násilí, o něco méně šňupání a špetku prapodivně ospravedlněné frustrace dvou či tří policajtů, to vše bez spádu, bez jiskry, podivně vykastrovaně a hlavně v toku primitivních dialogů, které postrádají pointu. Že tvůrčí skupina, co má v profesním životopisu dvoje Narcos, natočí takhle plochou a nezáživnou minisérii, bez snahy představit nějakou kontroverzi, to mi hlava nebere... Drogový Darth Vader v sukni se tu nekoná, spíš to působí jako remake Četnických humoresek v rámci cvičení prvního ročníku scénáristiky FAMU, v němž zločiny vyšetřuje Jiřina Bohdalová.

Nejpozději v půlce stopáže jsem si vzpomněl na dávný hype kolem seriálu Pustina. Zatímco celý svět západní seriálové produkce jednoznačně sázel na abstraktní mustr quality TV, v Čechách se přesto rodily kriminálky podle konkrétního mustru low produkce normalizačního období (čest výjimkám typu Dobrodružství kriminalistiky), a do toho hodila vidle Pustina, která vypadala lépe, měla zajímavější zápletku... ale furt to byl průměr, nic světobornýho, nic přelomovýho. A přece se to všude hemžilo komentáři typu "konečně, taky Češi si umí natočit něco hustýho". No ani hovno, přátelé, protože Pustina furt byla průměr, jen v komparaci s lokální produkcí šlo o překvapení, ale schopnosti točit pořádně jsme jistě měli, techniku a řemeslníky taky – jen na to všici jebali, protože pupkáči u televize chtějí lahváča a k němu klídek, ne odvážnou produkci (to je ostatně důvod, proč se nikdo, ale absolutně nikdo od té doby ani nepokusil jít ve stopách Pustiny). Bod obnovy je nemlich totéž – vypadá to lépe než Devadesátky, má to lepší hudbu než Četníci z Luhačovic a zápletku spletitější než Místo zločinu: [doplň název sudeťáckého krajského města]. A přece je to pořád jenom průměr, když se podíváme za humna. Ono totiž aby něco mělo kredit i v porovnání se zajímavou audiovizí ze zahraničí, na to potřebujete hlavně schopného dramaturga, co má nakoukáno a načteno, a režiséra se scénáristou, co s tím dramaturgem budou spolupracovat. Protože to se evidentně nestalo, dostalo se nám: zaprvé scífko odvozené od jiných filmů, aniž by na ně rafinovaně pokukovalo nebo je v nějakých drobnostech zkoušel kreativně překonat (takže inspirace sloužila jen k ulehčení "literární" práce), zadruhé detektivka skrz naskrz ochuzená o to, že by si při jejím konstruování někdo lámal hlavu s vnitřní logikou nebo uvěřitelností jednání postav (je skoro zázrak, že Václav Neužil dokázal ze své hloupoučké postavy vytěžit parádní záporácké momenty). Absolutní tragédie je finální scéna, kdy detektivka, která není schopná na začátku filmu pořádně zahrát Debussyho Clair de lune, ho po vyšetřování zahraje naprosto bezchybně. Film, který byl po celou dobu extrémně doslovný, najednou nutí diváka se zamyslet, jestli: 1. se detektivka bez cvičení jen tak posunula na vyšší úroveň hraní na klavír (totální blbost, viz dramaturg dostal kafe a pak měl mlčet); 2. jestli při obnově dostala "dáreček" (omg, to fakt museli Hloz a spol. přebrat tu největší pitomost z Demolition mana?); 3. jestli teda když dostala "dáreček", jak se to mohlo stát, když Hádek předtím přece jasně říkal, že ty "dárečky" nikdy neuvedli v provoz (a proč ho teda dali jemu, když ho obnovovali?). V úhrnu tedy nejde o žádný přelom, jen někdo vyseděl a vypiplal formu, čímž filmu zajistil pozornost, ale obsah zůstal klasicky "český", tedy nedomyšlený, bez hloubky, s promarněným potenciálem.

Tak tedy šest sezón za námi, seriál je "kompletní", tož můžeme bilancovat a říct si, na co přesně jsme se tedy koukali. Předně, je to užasné, dechberoucí, skoro se nechce věřit, že s nástupem pandemického a popandemického programu, kdy Netflix cíleně už natáčí jen pro debily, se Koruně podařilo udržet řemeslnou laťku nastavenou prvními sériemi, kde se hrálo primárně na kvalitu. I když... nezavírejme oči před skutečností, že v posledních dvou sériích se producenti rozhodli dramaturgy poslat na dovolenou, aby se seriál dotáhl spíše nemastně neslaně. Zatímco v prvních řadách Koruna otevírala i nepříjemná témata, v posledních řadách se hraje pouze na vztahy, city, potažmo pochvaly a nostalgii. Spolehlivě zajímavý vizuál (všimněte si, jak skoro všechny netlixovské seriály mimo Korunu a pár dalších vypadají navlas stejně) prostě nezakryje, že symbol britské monarchie drží národ pohromadě nikoliv kvůli bulvárním senzacím, ale kvůli tomu, že ty senzace stojí jaksi "pod" problémy politickými, ekonomickými, mezinárodními. Fascinace lidí nad královnou Alžbětou vždy spočívala v tom, že ji nikdy nic nenasralo tolik, aby se o tom vědělo. Seriál Koruna tak mohl otevírat i kontroverzní témata a ohledávat je takovým způsobem, že mohl vzniknout seriálový kolos, jenž my měl potenciál stát se ultra-klasikou, v níž by se shlížely všechny národy, co mají na těle a duši tucty bolavých míst způsobené za posledních 70 let světového vývoje. Ale ne, Koruna v cílové rovince volí bezpečnou cestu toho, že tu byla princezna Diana, že Charles měl své komplexy a že Harry se jako puberťák navléknul do kostýmu nacistické uniformy. Kde se řeší Velkopáteční dohoda? Nebo teroristické útoky v Londýně? Nebo finanční krize? Že se tvůrci "šikovně" vyhnuli i problematice brexitu, je tak šíleně podezřelé, až má člověk pocit, že zakončení seriálu o královně Alžbětě svatbou Charlese a Camilly má emblematizovat konec typu "zazvonil zvonec a pohádky je konec". Přitom to největší maso od druhé světové války teprve nastávalo. Proto je Koruna seriál vynikající, ale pouze oddechový. Výborně natočený, ale bezzubý. Není to seriál, o němž se po každé epizodě musíte s někým nutně pobavit nebo si, nedej bože, před někým obhajovat třeba názor na nějakou událost. Takové 60epizodové fotoalbum...

Perfektně promyšlený a do posledního strukturního detailu vypiplaný film, který dělá čest obvykle průměrné kategorii prequelů. O instantní klasiku určitě nejde a leckomu nebude štimovat, že "původní" Wonka není takový asociál jako Wonka "pozdější". I tak ale není pochyb o tom, že ve filmovém rybníčku blockbusterů posledních let bude Wonka považován za film, který má ohromnou výhodu – někdo se při vymýšlení koncepce snímku opakovaně zamyslel nad otázkami "jak to udělat, aby to nebylo blbý", "jak se vyhnout digitálnímu mrdníku, aby to bylo malebný" nebo "co by se tam dalo vymyslet, aby měl Chalamet co hrát". Není důvod Kingova Wonku úzkostlivě porovnávat s Burtonovým Karlíkem a továrnou na čokoládu, naštěstí jde o dva úplně jiné filmy stejného žánru, ale na první dobrou jiného pojetí, které když je dotažené, nemůže urazit. Tentokrát už naštěstí ani slovenští (falešní) katolíci (či čeští gumáci) nemají na co nadávat, protože herců a hereček tmavé barvy pleti je ve Wonkovi tolik, že upozorňovat na ně by zabralo víc času než vypít ty dva lahváče, co zasviští tatíkovi do chřtánu před koncem úvodních titulků, takže víc sil zabere otevřít lahváče třetího – nicely done.

Ty pičo cóóóó? Ty pičo vole kurva CÓÓÓÓ? Jakože teda jako......... CÓÓÓÓ? ______ Co je to za sračku? Vždyť je to sladké jak hovno z nutrie [still better story then Rings of Power].

Hroby-Ban Retcony