Terter

Ty čtyři hvězdy rozhodně nejdou na vrub kvalitám filmu, ale čistě jeho schopnosti pobavit svou debilitou, která ve výsledku tvoří nehorázný mix absurdní akce (střelec na skateboardu zaštiťující se nafukovací pannou), šíleností typu infikovaný had a neskutečně blbých hlášek a dialogů.Prostě ideální letní party-film.

Invaze USA pro rok 2013 aneb film, který měl vzniknout před 25 lety. Tohle je totiž ojedinělý relikt připomínající akčňáky z 80. let a všechno v tomto filmu (od jednotlivých scén až po celkové vyznění příběhu) jede přesně podle této premisy. Zde se však najde i trochu solidní akce notně podepřená blbým příběhem a nezbytným patosem. Takže pokus si chcete zavzpomínat na staré dobré Eighties, s klidným svědomím vyražte do kina!

Oproti první sérii je zde znát citelný posun co se tempa vyprávění týká. Menší počet epizod dělá druhou sérii intenzivnější, na druhou stranu však působí místy trochu zmatečně (zejména dějová linka s novým ministrem je mírně nepřehledná). Celkově však druhá série působí lepším dojmem než její předchůdce, jehož chybám (roztahanost děje apod.) se důrazně vyhýbá.

Problém celého tohoto filmu tkví v tom, že neví, jestli chce být komedií o partě ňoumů, kteří se rozhodnou spáchat zločin, anebo seriózním "heist-movie" se vším, co k tomu patří, a tak ve výsledku lavíruje mezi oběma polohami. Bohužel tak nečiní s grácií a nenuceností, ale jednotlivé předěly jsou až příliš okaté. Navíc film ani zdaleka nenaplňuje škatulku "heist movie". Chybí zde oponent, který se snaží zmařit plány hlavních postav (Alan Alda zde funguje pouze coby cíl loupeže, ale už ne jako aktivní oponent, a agentka FBI hrdinům spíše pomáhá), nevíc jednotlivé fáze, kterými podobné filmy procházejí (plánování, příprava, provedení atd.) jsou zde kvapně (pokud vůbec) odvyprávěny. Film tedy funguje lépe jako komedie. Některé momenty jsou dobré a herci se rovněž snaží, ale bohužel neutáhnou celý film.

Zdá se, že britsko-švédská spolupráce plodí skvělá díla. Když před několika lety BBC zpracovala detektivní sérii o inspektoru Wallanderovi, byl z toho seriálový klenot. Teď si švédský režisér vzal do parády jednu z nejznámějších knih anglického klasika špionážní literatury Johna le Carrého a výsledkem je jeden z nejlepších filmů roku. Retro-look a paranoidní atmosféra vévodí tomuto (pro někoho možná až moc) komplikovanému pátrání po dvojitém agentovi ve vedení britské tajné služby. Divák je vržen přímo doprostřed děje a je nucen se zorientovat ve spleti vztahů a flashbacků. Teprve v polovině filmu začnou souvislosti do sebe zapadat a na konci je vše uspokojivě vysvětleno (pokud ovšem přistoupíte na pravidla hry diktovaná filmem, v opačném případě hrozí monstrózní záchvat nudy). Fenomenálnímu hereckému obsazení vévodí minimalistický Gary Oldman, pro jehož kariéru by tento film mohl představovat slušné nakopnutí směrem vzhůru.

Celkově vzato lepší než Šifra. Příběh je konzistentnější (i když stále stejně přiblblý), má větší spád, prostředí je atraktivnější a Hanks snesitelnější. Ale i tak to působí jako jeden velký videoprůvodce Římem a Vatikánem podkreslený báječnou hudbou Hanse Zimmera.

Zpočátku to vypadá jenom jako nevýrazný remake hodně dobrého filmu. Cage pátrá po své zmizelé dceři (oproti originálu oslabení, ale budiž...), trajdá po ostrově osídleném jakýmsi kultem (o němž se skoro nic nedozvíme) a neustále má na tváři výraz Muppeta se zácpou. Jakmile však začne mlátit hospodyňky, krást jim bicykly a nutit je nasazovat si ptačí masky, musí být každému jasné, že LaBute točí parodii na originál. Důkazem budiž posledních cca dvacet minut. Tam, kde původním filmem prochází průvod masek vedený Christopherem Lee za doprovodu písní a tanců, v tomto filmu běhá po lese Nicolas Cage v medvědím kostýmu pronásledovaný Sonderkommandem ekofeministek v masopustních maškarách. Samotný konec pak kandiduje na zhovadilost půlstoletí. Zatímco v Hardyho snímku slouží závěrečná scéna jako působivé podtržení motivu konfrontace mezi křesťanstvím a pohanstvím, zde je celé finále jakýmsi bezkrevným převyprávěním bez jakéhokoliv vyvrcholení. A v tom tkví problém celého tohoto filmu. Neví, jestlli chce být svůj, nebo remakem. Každopádně selhává v obojím. Jednu hvězdu dávám za náznak "guilty-pleasure" potenciálu, kterého je však ve výsledku hanebně málo.

Kterak Jiří VI. našel řeč a já ji ztratil. Jeden z těch filmů, kde všechno funguje až s chirurgickou přesností, od scénáře přes herecké výkony (trojice Firth, Rush a Bonham Carter prostě kraluje) a technické aspekty (dobře vybraná hudba a precizní kamera) až po scénář.

Stylově (jak po vizuální, tak po hudební stránce) vymakaná one-man show Jamese Franca, na jehož výkonu stojí celý film a který je po většinu času na plátně sám. Danny Boyle rovněž zaslouží pochvalu, neboť se mu podařilo udržet na uzdě emocionální nátlak, ke kterému některé pasáže přímo vybízely.Samotný příběh by se dal shrnout do jedné věty, což však v tomto případě vůbec nevadí, protože film je dobře vystavěn a hluchých míst je tu pomálu. Celkově vzato se jedná o příjemné překvapení (podle traileru jsem čekal ubrečenou slátaninu s nesympatickým hlavním hrdinou) a nedivil bych se, kdyby si film odnesl nějakého toho Oscara (myslím, že minimálně v technických kategoriích má šanci).

Předvídatelný a už tisíckrát viděný příběh táhnou z průměru dvě věci - Liam Neeson (který se filmem valí jako tank, s ničím a nikým se nepárá a jde si za svým - a celé to vypadá dosti uvěřitelně) a nápaditá akce, které by však prospěl klidnější střih. I tak se však jedná o doubrou akční jednohubku s několika výbornými momenty (večeře nebo výslech pomocí elektřiny).