Parabot

Parabot

Petr C

okres Brno

1 bod

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 16.7.2018  12:50

    Skvělý minimalistický, řemeslně velmi zručný thriller, odkazující pojetím k Telefonní budce nebo Locke-ovi. Tedy film, který dává velký prostor divákově imaginaci. Na rozdíl od dvou výše jmenovaných je ústřední děj, který rekonstruujeme společně s hlavní postavou, temný a skutečně ponurý jako polární noc.

    • 22.6.2018  09:27
    Westworld - Série 1 (série) (2016)
    ****

    Pozn) Any man whose errors take ten years to correct is quite a man.

    • 21.6.2018  11:37

    Na čem pracujete, doktore Čechove? Píši dvě sestry. A, není to málo, Antone Pavloviči? ___Lze diskutovat, na kolik je cimrmanovský humor lidový, či intelektuální, nicméně je velmi originální, a na české poměry až ikonický. Tak jako ten montypythonovský pro Brity.

    • 13.6.2018  15:39
    Westworld (TV seriál) (2016)
    ****

    Svoboda, kontrola, vědomí a identita. Ústřední čtyři pilíře, kolem kterých se točí tento zajímavý HBO počin se zcela zřetelným rukopisem Nolana mladšího.

    • 12.6.2018  12:30

    Atmosferická melancholická jízda. Přestože tento díl měl na hlavní dějové linky minimální vliv (alespoň jak se momentálně zdá), tzn. šlo o vatu, tak se mě vedle čtvrté epizody líbil nejvíc. Možná taky proto, že v něm nebyla ani sekunda Dolores a kolektivu. Její "narativ" je čím dál víc ubíjející. Uvidíme, za jej zvrátí poslední dvě epizody.___Mimo jiné díky WestWorldu se Ramin Djawandi zařadil do mého TOP filmových/seriálových hudebních skladatelů.

    • 6.6.2018  12:08

    Velmi průměrný film, který vlastně ani neví, co chce divákovi říct. Kromě toho, že vizualizuje vyřčené Solovy věci z původní trilogie. Nijak zvlášť zajímavým způsobem. Takže vlastní imaginaci, kterou Lucas divákovi nabídl, Ron Howard zase vzal. Film selhává podobným způsobem, jako třeba Prometheus mezi Vetřelci. ____Bohužel se s každým novým Star Wars filmem čím dál víc obnažuje fakt, že toto univerzum je již vyčerpané. A kromě recyklovaných motivů se moc nedaří vytvořit nové, dostatečně konzistentní ale zároveň originální. Závěr, kdy postavy řeší, kdo koho podrazil víc, už zavání fraškou ala Cimrman. Prostě, Disneyho mašina na mrzký peníz musí jet a zastaví se třeba někdy až za patnáct let, kdy bude točit 14. spin-off, tentokrát o "I Don't Like You Either Guy-ovi".___PS. Kathleen, jestli chceš ve Star Wars důstojně pokračovat, nedělej Zagorku a nech další trilogii udělat bratry Nolanovými.

    • 22.5.2018  12:22

    Strach - Chaos - Bolest...the stronger the issues, the more powerful the catharsis, jak uvádí tvůrce v jiném svém filmu. TDKR je příběh vyhořelého odpojeného jedince, který vše nedokončené, nežádoucí vytěsnil za velké zámky, do nehlubších stok nevědomí a to přikryl (sebe)klamem a lží. Jenže, jak už to tak bývá, nic potlačeného nezůstane pohřbeno věčně. Postupně to probublává skrze chatrný konstrukt na povrch, více a více, až nakonec obří silou protrhne oponu a vyhřezne ven. Za sebou pak nechává spoušť, jak fyzickou, tak psychickou a hlavní postavu uvrhává zpět do díry, hlubší izolovanější a temnější než kdykoli před tím. A aby se náš hrdina stal opět symbolem, musí se první stát zase člověkem. Skrze zpětné nalezení svého emocionálního já - na jeho napojení, v tomto případě reprezentované strachem - ústředním motivem prvního dílu trilogie. S tím rozdílem, že jej následně nezačne projektovat do druhých ale zpracuje formou (sebe)přijetí. Výše popsaný psychologický princip není navíc aplikován pouze na Bruce Waynea ale na celý Gotham.___Fantastické monumentální zakončení mé nejoblíbenější trilogie, organicky propojující dva předchozí filmy. Rozumím výtkám při srovnání s druhým dílem. Ano, není zde Joker a katarzní díl se opět přibližuje více komixu. Ale. Bane je skvělá volba. Jednak díky minimalistickému projevu Toma Hardyho a za druhé proto, co reprezentuje - bezohlednou, utlačovanou horu negativní energie. Dark Knight navíc obsahoval nesrovnalosti rovněž, pouze nebyly tak viditelné. Temný rytíř povstal je epická freska, ve které dojde velmi smysluplnému naplnění osudů všech postav, nejen Bruce Waynea, rámovaná Příběhem dvou měst od Charlese Dickense.

    • 17.5.2018  14:13

    Stagnaci první série tohoto seriálu s P. K. Dickovským námětem otočily až poslední díly. Nyní se jeví, že celá první řada byla pouhou expozicí toho, co teprve příjde. Nolan mladší a Joy se začínají dotýkat podstatně hlubších existencionálních témat. Opravdu se těším na pokračování.

    • 16.5.2018  11:54

    A já to klidně přiznám. Fakt nemám rád komixové filmy. Když vidím, že vedle sebe ve zpomaleném záběru řadí atlet v úplém trikotu, který umí teleportovat galaxie, cool týpek se specializací na točení s nožem typu motýlek a gymnastka, jež, je na kladině (na níž se obvykle vyskytují generičtí nepřátelé) jako doma, aby v perfektně estetickém útoku zpacifikovali zlořáda - čisté ztělesnění zla, začnu mručet jako Tom Hardy ve většině svých rolí. A pokud se k nim ještě následně přidá telepatka, schopná číst myšlenky, za podmínky fyzického uspokojení kategorie PG12, potomek aztéckého Opeřeného hada a nadlidsky silný mimozemštaň - vyděděnec s nihilistickými myšlenkami, aby opět zaútočili na zlořáda, znovu a lépe, tak se opravdu začínám vztekat. A následně se slzou v oku nostalgicky vzpomínat na normální filmy ze života, kde trochu nařachaný týpek s rotačním kulometem a motorovou pilou zlikviduje ideologicky nekompatibilní armádu země třetího světa. Naštěstí, ne každý tvůrce komixového filmu má potřebu podnikat regres do svého dětství a hojit traumata. Jako Mangold u Logana.___Mangold zcela zbavil hlavní postavy superhrdinské aury a takto obnažené, vybavené pouze svými drápy, je umístil, jako lovnou zvěř, do bezútěšného světa. Tomu odpovídají i akční scény. Jsou extrémně brutální, syrové, nelítostné, bolestivé, fyzicky i psychicky, kruté až na kost, bez jakékoli estetizující choreografie. A mezi tímto animálním násilím se odehrává civilní vztahové drama. Největší mínus celého filmu vidím v jeho předvídatelnosti. Po úvodní expozici je poměrně jasné, kam bude děj směřovat a jak budou jednotlivé oblouky hlavních postav zakončeny. Ostatně nejen ty hlavní. Když se třeba na scéně objeví rodina, která hrdinům poskytne teplo a mír domova, je vám jasné, že ti prostě půjdou. Do jednoho! To ale není v případě Logana zase až takový fail. Navíc, poslední záběr filmu - gesto malé Laury, je daleko silnější, než třeba Joseph Gordon-Levitt vyjíždějící na plošině v netopýří jeskyni.

    • 27.4.2018  10:45

    Léto 2005. Místo - grilování na zahradě v Londýnském Camdenu. St: "Teď jsme byli na tom novém Batmanovi." Já: "To je v kině zase nějaký nový Batman? Je dobrý, jako ti Burtonovi?" St: "Je jiný. Ukázali, jak začínal. Že ho jakože cvičili nindžové v horách". Oči se mě protočily ve sloup a v duchu si pomyslel, "bože, to bude zase pi****na."___Zima, začátek roku 2008. Místo - žlutý autobus nejmenované společnosti někde na cestě do Maďarského Győru. Zde si dovolím malou odbočku ve vyprávění. Vite děti, ono ty chytré telefony a tablety neexistovaly vždy. Dokonce vlaky a autobusy neměly zabudované malé displaye v sedadlech. Pokud už disponoval dopravní prostředek nějakou obrazovkou, byla umístěna v přední části a možná i někde po stranách, aby i cestující v zadní části měli nějaký filmový zážitek. No, zážitek. Stevardi mívali zvláštní fetišisticko-perverzní potřebu pouštět VHSkové céčkové záležitosti a zvyšovat tak utrpení dlouhé úmorné cesty. Ne tentokrát. Na obrazovce se objevil Bale, otevírající oči po dětské noční můře. Ko: "Ty jsi to neviděl? To je vynikající film". Ano, měl pravdu. Dodnes mě mrzí, že jsem ho neviděl na velkém plátně. A stačilo, kdyby St před třemi lety řekl, že Batman begins je od člověka, který točil Memento a Insomnii.______Nolan začíná něco, co piluje a zdokonaluje následujících deset let. A to nejen v rámci trilogie Temného rytíře, ale i filmů za odměnu - Dokonalého Triku, Inception a Interstellaru. Hned na několika frontách. Jednou z nich je storytelling, struktura příběhu. Batman begins má pevnou čtyř aktovou strukturu. Zní to banálně ale ani tu není schopna značná část filmařů udržet. První končí rozhodnutím nezabít, druhá odhalením kostýmu - alter ega. Třetí reprezentuje dějový oblouk Scarecrowa a čtvrtá finální střet s Ras al Ghoulem. Každá část je vyplněna konfliktem, ať už vnitřním, nebo vnějším, a vyprávění se plně soustředí na dané téma definované tímto sporem. Hlavní antagonisté společně s Brusem Waynem tvoří tzv. 4bodovou/rohovou opozici. Matrice více charakterů ve vzájemném střetu dává možnost košatějšího vyprávění, než prostý duální souboj dobra se zlem. A tu Nolan bohatě využívá.___Základy druhého pilíře, který Batman begins pokládá, je analytická psychologie postav. Každý komixový námět je vlastně absurdní. Tohoto nevnímaje. Hlavní postavě v dětství zabijí rodiče a on se chce mstít. Budiž. Ale tak, že si na sebe vezme kostým létající krysy a po nocích běhá po střechách a bije je pěstí? Christopher Nolan bere tento námět a přepracovává jej tak, že každá motivace, pohnutek, čin, rozhodnutí je smysluplné. V Batmanovi můžeme vidět reálné lidi, reálně se rozhodující v nereálném, komixovém prostředí, jež je determinuje.__Co poněkud zastinuje začínajícího Batmana vůči následujícím sequelům je fakt, že tvurci neměli k dispozici příliš velký rozpočet. Také casting nebyl úplně podařený. Tím mám na mysli především Katie Holmes. Ta měla opravdu hrát jen subjekt vlhkých snů středoškoláků ve fotbalových bundách, řešících hluboké problémy u plechových školních skříní někde na americkém středozápadě. A nakonec. Souboje. Těžko říct, jestli chtěl Nolan navodit atmosféru chaosu z pohledu bitých pěšáků, kteří neví, co se dějě, až do momentu, kdy jejich mysl knokautuje Wayneova pěst, vynořivší se ze stínu. Nebo to prostě neuměl natočit. V každém případě. Velmi slušný start mé nejoblíbenější trilogie.

    • 26.4.2018  15:46

    Scénáře dvou doposud nejlepších filmů Alfonze Cuaróna by šly šmahem odsoudit jako primitivní. Putování z místa A do místa B. Ale, život je přece cesta, východní filozofie a náboženství o tom ví své. Zatímco pozdější Gravitace je mimořádná především díky svému technickému zpracování, Children of Men paří mezi vyjímečné filmy hned z několika důvodů. Jedním je obsah a emocionálně-atmosferická stopa, která po zhlédnutí zůstane. Potomci lidí jsou syroví, bezútěšní a občas působí až fyzickou bolest. Na druhou stranu také neuvěřitelně dojemní. Především ve scéně, kdy po zuby ozbrojené lidstvo, nyní ohrožený vymírající druh, spatří novou, nevinnou, bezbrannou naději.___ Druhým důvodem jsou opravdu překvapivé vizionářské schopnosti tvůrců. Dvanáct let starý dystopický film reflektuje masovou migraci, terorismus nejasného původu, hybridní války, vzestup autoritářských forem vlád, izolacionismus, intelektuální degradaci a především snížení reprodukčních schopností tzv. vyspělého světa.___A konečně, samotné filmové řemeslo je prostě pecka. Duo Cuarón-Lubezki dokáží vymyslet a realizovat virtuózní choreografie kamery či snímat skutečně dlouhé dynamické sekvence bez střihu které vás vtáhnou do děje jako, sirény na skalním útesu někde uprostřed oceánu.

    • 16.4.2018  00:57
    Foxtrot (2017)
    ****

    Těžký izraelský buldozer. Trojjediný (až tak hluboká a dávná reflexe?) příběh o traumatech a vině, která jde napříč generacemi. Brutální jungovský námět. První dvě historky mě trochu nudily, byť byly hodně intenzivní. OK. zajímavá manýra. Snímat téměř vše z kolmého pohledu vůči zemi. A hlavně, řešit aktuální byrokratické odosobněné procesy pouštního státu, které vycházejí z pohnuté historie posledních padesáti let. Nicméně sdělení těchto příběhů nebylo samoúčelné. Vše totiž vyústí do velmi osobní roviny. A v ní mě fakt zaujal jeden motiv na úrovni běžných mezilidských vztahů. Neizraelský, nadregionální. Do popředí se dostane deník mrtvého vojáka, a zejména jeho poslední stránka. Protagonisté si fabulují, marginalizují výjev, o němž nemají žádné informace, neví vůbec nic. Projektují si do něj vlastní kostrukty a přitom jde o vyobrazení velmi fatální, a zcela jiné, události. Odsuzují se k dalšímu kolečku foxtrotu.

    • 13.4.2018  10:59
    Kód Enigmy (2014)
    *****

    Výborný životopisný film s neštastně zavádějícím českým překladem názvu. Ale chápu, že Hra na předstírání nebo Turingův test nezní marketingově příliš sexy. Klíč k pochopení Alana Turinga zde totiž až tak není prolomení Enigmy, nebo položení základů výpočetní techniky, ale jeho koncept testu umělé inteligence, probíhající ve filmu v jediné neretrospektivní časové linii, kdy do role testujícího subjektu je situován samotný divák. Vše je na emocionální úrovni samozřejmě umocněno osobním osudem v kontextu doby, která odlišně orientovaným fakt nepřála. ___Cumberbatch role tzv. "Gifted People/Adults" zvládá brilantně, z pozitivních i negativních stran této skupiny lidí. Ostatně, hrál vlastně někdy něco jiného?

    • 11.4.2018  16:11
    Atlas mraků (2012)
    *****

    Chápu. Existuje celá řada lidí, pro které jsou rozmáchlá témata řešící podstatu lidství, duše, a všechno je propojeno apod., něco jako červený hadr pro býka. Jako Fontána nebo Mr. Nobody. Rozumím. Mě to ale baví. A dokonce si odvážím tvrdit, že Atlas mraků je to nejlepší, v čem bratři/sestry…prostě entity Wachowské měly prsty. Dost možná taky proto, že polovinu práce svěřili Tomovi Tykwerovi.___ Alas Mraků je adaptací stejnojmené knihy Davida Mitchela, jednoho z nejzajímavějších současných prozaiků. Co je na tomto filmu, dle mě, výjimečné, jakým způsobem Wachovští uchopili předlohu a využili film jako médium se vším, co nabízí. Mitchelova kniha má relativně konvenční chronologickou formu vyprávění, která by se dala charakterizovat jako “cesta tam a zase zpět” šesti povídkami, navzájem propojenými. Film má naprosto roztříštěnou strukturu, kde, kromě knižních pojítek, spojuje jednotlivé scény například úhel snímání kamery, totožný dramatický moment či nějaká kauzální vazba. A, ono to funguje! Kromě toho se mezi jednotlivými příběhy velmi dobře orientuje díky tomu, že autoři pro každý z nich zvolili zcela jiný žánr. ___Jako nejslabší hodnotím NeoSoul, ve kterém bratři, sestry, whatever předvedli svůj standard, "pilovaný" od Matrixu až do jejich posledního počinu - přicházejícího Jupitera. Odporně samoúčelně přestylizované souboje, honičky, teatrální mluva bez obsahu atd. Asi by bylo dobré, kdyby už nikdy netočili cokoli, co se nějak dotýká science fiction, a zkusili jiný žánr. Nebo možná nefilmovali už vůbec. Naproti tomu, Přelet nad kukaččím hnízdem stylizovaný do raných filmů Guye Richieho, respekt Tome!___Původní knižní předloha má také trochu jiné zakončení. Všech povídek. To Ale Wachowští přepsali, aby zapadalo do jejich spirituálního konceptu vycházejícího z východních filozofií, které rovněž cpou všude, kde se dá. V případě Atlasu Mraků mě to ale nevadilo. Možná právě i naopak. Jednak proto, že díky jejich změnám je celkové dílo kompaktnější, a asi bych chtěl, aby mé životní rozhodnutí formovaly lepší budoucnost. …we cross, and recross our old tracks like figure skaters.

    • 9.4.2018  23:01

    Je naprosto jasné, že Prezident Blaník vznikal za pochodu. To ostatně tvůrci deklarovali. Vyčítat mu šití horkou jehlou je nesmyslné, protože vysoustružit vtipný scénář, na bázi dění, dřív, než se stane, by nezvládl ani kvalitně zhulený Machiavelli. Naopak druhá polovina, když už Najbrt a kolektiv museli fungovat v podstatně vyšším improvizačním duchu, mě přišla podstatně humornější, než ta první, která se neúnosně vlekla. Asi proto, že autoři zveřejňovali materiál již během prezidentské kampaně a třeba nesestříhaná "reportáž" Tondova meetingu s občany, nebo samotnými kandidáty, byla zábavnější, než finální filmový střih. Možná, kdyby expozice měla formu kvazidokumentu začátku Blaníkovy kampaně, celé by to působilo jinak. Filmu prostě chybí údernost klasických Blaníkovských desetiminutovek, protože je to jiný formát. Ale po bitvě je každý generálem. Zvlášť, když jste se té bitvy neúčastnili. Věřím, že další Tondův vstup na scénu bude vypilovanější.___ Camea osobností Českého společenskopolitického dění mě bavila. Byla to pouhá camea, nikoli plnohodnotné role. Tonda Blaník potvrdil roli jediné aktuální opravdové české satiry v dnešní komplikované době a já váhám, zda mu ještě nepřidělit čtvrtou hvězdu.___pokud se zde dostane do modrých, tak to udělám. Dodatek. A tak se také stalo.

    • 8.4.2018  15:15

    Když se někdo pokusí natočit film, který alespoň rámcově neobsahuje klasickou dramatickou klenbu, nějaké ucelené sdělení, obvykle vstupuje na velmi tenký led. Ve mě to obvykle vyvolává pocit znechucení, že má zase někdo potřebu exhibicionistické egomasturbace, aniž by měl vlastně co říct. A tak místo toho, aby si o tom popovídal se svým psychoterapeutem, infikuje v lepším případě okolí, v horším podstatně větší geografické celky, svými vizemi a toxickým myšlením.___ Toto se naštěstí netýká Velké nádhery, kde rovněž chybí kompaktnější děj. Sorrentinův atmosferický cyklus výjevů ze života lehce znuděné a těžce zhýčkané římské smetánky je orámován naprosto úžasným vizuálem. Poměrně snadno se dá přistoupit na hru, ve které absenci děje substituuje něco, co by se dalo nazvat výletem do duše hlavní postavy. A ta rozhodně není fádní.

    • 7.4.2018  12:01
    Mládí (2015)
    ****

    V souvislosti s Mládím se nabízí otázka, zda nebyl Sorrentino součástí nějakého eugenického programu typu Lebensborn, protože i malé dítě, či miss universe je zde inteligentnější, ba dokonce moudřejší, než polovina mé sociální bubliny. To je ale docela malý škraloup na jinak velmi příjemném, vtipném a vizuálně opulentním rozjímání o životě dvou starců v podání Michaela Cainea a Harveyho Keitela. Chemie mezi nimi je vůbec největší devíza tohoto filmu. Velmi zdatně jim sekunduje stále krásná Rachel Weisz.___"You say that emotions are overrated. But that's bullshit. Emotions are all we've got."

    • 6.4.2018  00:39

    Spielbergovi se podařilo vystavět fantastický etalon osmdesátkové popkultuře. A to jednak množstvím odkazů na tehdy se formující herní komunitu, tak samotným příběhem. Pokud na tento film vezme otec svého nezletilého syna, ten o generaci starší bude v extázi, když hlavní protagonista vrhá fireball přesně jak ve Street Fighterovi II. A jeho potomek v témže momentu také, protože nakopává koule obří korporaci v duchu aktuálně poptávaných dystopických teenagerských filmů.___ Ready Player One je jak Stranger Things. Tyto dvě díla odlišují pouze léta pilování řemeslné zručnosti. A tu má Spielberg fakt v malíku.

    • 4.4.2018  12:29
    Dobrodružství kriminalistiky (TV seriál) (1989)
    ****

    Skvělý český seriál s naprosto ikonickou znělkou, ve které se ovšem Karel Svoboda "lehce" inspiroval Vangelisovým End Titles z Blade Runnera. Nevadí. Udělal to s důstojně a s grácií.

    • 29.3.2018  15:16

    Tento film demonstruje snad vše, co je na současném Hollywoodu špatně. Předpokládám, že jeho geneze byla následující: Režisér měl tvůrčí vizi. Přišel za producenty. "Hmm, komixový námět říkáš. Týmovka. Avengers těm z***ům z Marvelu sypou docela dobře". Oči se proměnily v bubny výherního automatu, roztočily, a s cinknutím mechanické pokladny zastavily na symbolu USD (znáte ze starých kreslených grotesek). "Natočíme frančízu!"___Ano. Frančízu. Nikoliv film. Filmy už prece nikdo točit nechce. Já to chápu. Ekonomicky to dává smysl, jak se říká u nás v práci na oddělení. Snižují se fixní náklady, dál náklady na výrobu, marketing. Generuje to příjmy v delším časovém horizontu.___A tak se rozjela výrobní kola továrny na sny. Problémem bylo, že původní režisérova představa byla zcela jiná, než papalášů nad ním, kteří potřebovali rýžovat. Podívejte se na ComiCon teaser - first look. A tak se o výsledek díla přetahovali a přetahovali, a kdyby neměli termíny, tak se přetahují dodnes.___Výstupem tohoto procesu je naprosto nesmyslná slátanina bez hlavy a paty. Sebevražedný oddíl začíná klasickou expozicí, ze které je cítit, jak byla přešívaná velmi horkou jehlou. Končí naprosto průměrnou CGI bitvou. To, co se děje mezi tím je úplně jedno. Někam jdou. Jediný důvod, proč jdou, je, aby došli někam, kde udělají akci, a z úst vypustili nějakou tu hlášku. Vše, co se odehraje, má nulovou kauzalitu k ději. Veškeré scény by se mohly libovolně zaměnit, prostříhat a zřejmě by to nikdo ani nepoznal. Stodvacetiminutová reklama na akční figurky a jiný merch. Hádám, že nejprodávanější bude Margot Robbie s baseballkou a Will Smith v pevném rozkročeném asymetrickém postoji s kvérem v ruce. Osobní automobil sloužící jako sokl se samozřejmě prodává zvlášť. ___A ještě jeden nešvar Sebevražedný oddíl nastolil. Již jsem zmiňoval trailer. Druhý trailer byl koncipovaný tak, že na Bohemian Rhapsody od Queen nastříhali zpracovaný materiál. Mělo to velký úspěch. Troufám si tvrdit, že tento akt se významně podílel na výsledném vyznění Suicide Squad, ale o tom už dost. Zkrátka. Od té doby jde o standardní pojetí trailerů. Vezme se nějaká notoricky známá odrhovačka, která velmi často nemá vůbec žádný vztah k danému filmu a na ni se naroubují samotné záběry. Utrpení v multiplexech před začátkem filmu se tím nesnesitelně prodlužuje. Jako by nestačila standardní paleta reklam na globální nápoje. Markeťáci, uvědomujete si vůbec, že lidi chodí často do kina pod vlivem?

    • 28.3.2018  14:19
    Annihilation (2018)
    ***

    Po shlédnutí trailerů jsem nechápal, proč tento film nejde do kin. Nyní se rozhodnutí nedivím. Otázka, jak by na velkém plátně vynikl svébytný vizuál. Alex Garland chtěl údajně natočit chytré, inteligentní science fiction. Zůstal ale někde na půli cesty. Sebedestrukce člověka, potažmo celého lidstva, jako nosný motiv filmu, není příliš vytěžena. Hlouběji k ní odkazuje pouze jeden monolog a charakter hlavních ženských hrdinek. Ve finále, které je poměrně zajímavě zpracované, si Garland nekonzistentně odskakuje k úplně jinému tématu. Samozřejmě by se dala vykonstruovat nějaká metafora, dávajíci smysl. Třeba o ztrátě čistoty, nevinnosti, následné cestě slzavým údolím plným klasických archetypů, a katarzi v podobě nalezení zrcadla sama sebe, která jde ruku v ruce s nezbytným koncem, jež je také začátkem něčeho jiného. ...mno. Super! ___Výsledek filmu je zkrátka rozpačitý. Na druhou stranu, pořád jde o docela originální film. Nedá se říct, že je úplně zbytečným odpadem. Průměr.

    • 27.3.2018  14:31

    Težko říct, co opravdu motivovalo tvůrce k návratu do světa skotských narkomanů. První Trainspotting se stal generační výpovědí evropské mládeže devadesátých let. Boyle a kolektiv si museli být vědomi, že natočit další kultovní navazující film se prostě nepodaří. Obzvlášť s původním hereckým čtyřlístkem hlavních charakterů, nyní čtyřicátníků, stavících se negativně k fenoménům jako gentrifikace či sociální sítě. Tedy věcem, které jsou zcela přirozené pro nynější generaci. Pro lidi, kteří si sami určují, co se stane jejich vlastním manifestem. T2 je takovým sentimentálním dárkem nám všem, kteří jsme chytili ducha původního Trainspottingu ve věku, kdy to bylo aktuální.___O čem tedy toto pokračování je? O krizi středního věku. O hořkém ohlednutí za sebou samým. O promarněném potenciálu, vyplýtvané energii, rozbitých vztazích. Postavy bez sebereflexe (SickBoy, Beggbie) se vlastně neustále motají v tom samém kruhu. Charaktery schopné kritického pohledu (Renton, Spud) narážejí na něco, co by se dalo s nadsázkou nazvat božími mlýny. To třeba demonstruje slavný monolog "choose life". V původním Trainspottingu jde o drzý prostředníček namířený proti celé společnosti, blízkých nevnímaje. Zde je o tom, jaké následky toto sobecké gesto přineslo. A v souvislosti se zmíněnou scénou vyvstává asi největší slabina Trainspottingu po dvaceti letech. Film je strašně nostalgický a sentimentální. Vzhledem k tomu, co (asi) chce říct, v pořádku. Problém ale je, jak neobratně jsou tyto scény vlepeny do děje. Mark Renton se rozhodne rozohnit na téma, proč si vybrat život poté, co se ho jedna z nových postav ve scéně zcela mimo děj natvrdo zeptá, co znamená "choose life". A tak je to téměř se všemi vzpomínkovými scénami. Od Boylea bych čekal podstatně invenčnější přístup.___Charakter Roberta Carlyle, byť prvoplánově zábavný, je často na hranici velmi hloupé frašky. Zde ale není problém v herci, spíše v tom, jak má napsanou roli. Naopak Spud, v podání Ewena Bremmera, ve velké míře zastiňuje hlavní postavu Marka Rentona/Ewana McGregora a zároveň legitimizuje celý film. Povyšuje jej nad pouhé nastavování kaše. Tvůrci se totiž rozhodli personifikovat Spuda s Irwinem Welshem, autorem původní předlohy. A jeho dějový oblouk rovněž obsahuje nejsilnější emoční náboj.___To, co výrazně vyčlenilo devadesátkový Trainspotting nad ostatní filmy, byl jeho kompilovaný soundtrack. Mix jednak hudby, která byla aktuální v době vzniku Welshovy novely (Iggy Pop, Lou Reed), a progresivního soundu konce milénia. Ať už kytarových/britpopových kapel (Blur, Pulp, New Order) nebo čerstvých elektronických projektů (Underworld, Leftfield, Primal Scream). Soundtrack T2 v tomto směru kopíruje film. Rozhodně nebude patřit k těm ikonickým. Jde o ne příliš funkční kompilát. Retro již zastupují remixovaní Underworld nebo totální mainstream - Queen, The Clash, Blondie. Čerstvý vítr mají přinést Young Fathers - nositelé Mercury Prize, či Wolf Alice se skvělým songem Silk. ____Verdikt. T2 Trainspotting je dobrý film. Ovšem vždy bude ve stínu svého slavnějšího předchůdce.

    • 23.3.2018  11:02

    Ghost Dog pro mě jednoznačně představuje absolutní vrchol Jarmushovy tvorby. Meditativní jízda newyorskými periferiemi nájemného zabijáka Foresta Whitakera, afroameričana žijícího podle japonského kodexu Hagakure, pracujícího pro italského mafiána s upadajícím vlivem. Kromě toho Whitakerova postava chová holuby a za jediné dva přátele má malou vášnivou čtenářku a francouzského zmrzlináře, jež neumí ani slovo anglicky. Dále se filmem proplétá kniha Rašómon, staré kreslené grotesky, hiphop od RZA a mnoho jiných prvků a motivů. Ghost Dog - Cesta samuraje je jako New York, do nějž je zasazen. Tavící kotel kultur, vlivů, odkazů.___A to mu dává další rozměr. V době jeho uvedení do kin vrcholila devadesátá léta. Uvolněná dekáda po konci studené války, bez globálního nepřítele a výraznějších společenských třenic, kdy mezi nejsledovanější kauzy patřil blowjob v oválné pracovně. Tuto atmosféru usekl nástup nového tisíciletí s jedenáctým zářím. Sám Jarmush měl následně ve svých fimech problém, nebo možná nechuť, reflektovat aktuální společenské fenomény a vracel se ke staromilským modelům. I v jeho zatím posledním počinu - Patersonu. Ghost dog reprezentuje takovou filmovou tečku za jednou dlouhou lidskou érou. Autentický otisk doby.

    • 23.3.2018  09:46

    Strach a hnus v Las Vegas patří vedle Trainspottingu a Requiemu za sen mezi nejvýraznější filmy s drogovou tématikou. Je také završením nejplodnějšího období T. Gilliama. Nechci nikoho falešně obviňovat ale myslím, si, že jak Gilliam, tak Depp měli v době vzniku bohatou zkušenost s pestrou paletou měničů nálady a vědomí.___Tento film ale není pouhou taškařicí, kterak si dva rozklížení lidé vyrazili do centra amerického hazardu. Obsahuje tři scény, které mu dávají postatně hlubší podtext. Tou první je scéna s nožem v zapadlém bistru na periferii Las Vegas, která poměrně jasně ukazuje odvrácenou tvář gigantické továrny na zábavu. Druhá je tzv. "wave speech" a třetí samotný závěr ve zničeném pokoji. Ty představují svědectví doby a jedné ztracené generace. Studenou sprchu po idealistické dekádě, kdy čelní ikony zemřely dřív, než stačily dospět, vystřízlivět a zmoudřet.

    • 22.3.2018  17:05
    District 9 (2009)
    *****

    Takové to, když vás kamarádi vytáhnou do kina a vy vlastně vůbec nevíte na co jdete. "Hmm, začíná to jako dokument...spíš kvazidokument...cože? Tak ono je to nějaké podivné sociální drama situované do sci-fi roviny..." Do závěrečných titulků se ještě u tohohle žánrového mashupu vystřídá triller, horror a čistokrevná akce. A vy tak sedíte s otevřenými ústy s hloupým výrazem - eufemicky řečeno - na sedačce a moc nevěříte, jaký úlet jste viděli.___Je velmi velká škoda, jakým způsobem Blomkamp promarnil svůj sebevědomý a drzý nástup mezi filmařskou smetánku. S ohledem na další filmy se i nabízí otázka, jak moc Peter Jackson zasahoval do celého tvořivého procesu. V každém případě, District 9 patří mezi nejoriginálnější sci-fi filmy posledních dvaceti let.

    • 22.3.2018  16:45

    V první stovce nejlepších filmů? To jako vážně? O 9 příček výš, než 12 opic, když už jsme u toho cestování časem? Opravdu? Tato chatrná televizní inscenace? Začínají mě docházet otazníky. Nikdy jsem nepochopil přitažlivost tohoto dílka. Snad jedině, že je jednoduše pochopitelný naprosto kýmkoliv. To z něj ovšem nedělá dobrý film. Na "Rotenech" je adekvátnější a střízlivější hodnocení.

    • 21.3.2018  11:40
    Interstellar (2014)
    *****

    Interstellar rozhodně není nejlepší film Chrise Nollana. Z odstupem téměř čtyř let jej ale hodnotím jako můj nejoblíbenější. Byť, při prvním shlédnutí, po dvou a půl hodinové orgasmické jízdě přišlo kruté probuzení někde u Saturnu, kdy jsem ucítil prudký záchvěv vzteku a pomyslel si: "To si dělá snad pr**l!" ___ Jako chápu. Koproducent, nyní již nositel Nobelovy ceny, Kip Thorne, chtěl dopovědět teorii o pohybu částic skrze černé díry. Taky by asi nebylo dobré, kdyby Interstellar končil jako 2001 vesmírná odysea, jen víc doslovně. A do třetice, úplně vidím situaci, kdy si producent po přečtení scénáře pozve bratry Nolany na kobereček. "Chlapi, je to super! My vám tu čtvrt miliardu dáme. Jen ten konec. Víte, nemyslíme si, že diváci by úplně nadšeni z toho, že necháte McConaugheyho zařvat někde v hlubokém vesmíru a Jessica Chastain bude úplně v pohodě, protože pochopí, že vlastně byl celou dobu svým způsobem s ní." ___ Christopher si tentokrát ukrojil opravdu velký krajíc. Chtěl udělat výpravné hard sci-fi, odvyprávět rodinný příběh, zamyslet se nad podstatou času, lidského bytí, trochu edukovat diváky v astrofyzice. A taky zřejmě ukázat, že umí natočit i film, který není emocionálně odtažitý. A téměř se mu to podařilo. Téměř. Film má velmi proměnlivé tempo a zbytečně doslovná popisnost jej sráží dolů.___ Na druhou stranu. Interstellar je plný úžasných scén. Pronásledování dronu, vlny, souboj na zmrzlé planetě a mnoho dalších. Hans Zimmer, resp. tým Hanse Zimmera, udělal zřejmě nejlepší soundtrack za posledních 15. let. Už proto, že je úplně jiný, než standardně vychází z jeho "garáže". Práce Hoyte van Hoytemy je fantastická. Měl jsem rád snímání Wallyho Pfistera ale tohle je úplně jiná liga. A nakonec. Myšlenka, že jediné, co prostupuje časem i prostorem, je gravitace a láska, je vlastně hezká.

    • 21.3.2018  09:28
    Příchozí (2016)
    *****

    Za mě jednoznačně nejlepší film roku 2016 a Villeneuve potvrzuje svoji pozici jednoho z nejzajímavějších filmových tvůrců této dekády. To, o co se snažil Christopher Nolan v poněkud šroubovaném závěru ambicózního Interstellaru, zde Denis s lehkou rutinérskou samozřejmostí nasází do diváka nevídaným způsobem, kdy hardcore sci-fi ustupuje něčemu abstraknějšímu, metafyzičtějšímu, lidštějšímu. Plus ta učebnicová počáteční expozice. Nádhera. Nelze dát méně, než 5.

    • 8.10.2017  22:50

    Tears in the rain which had been dripping for 30 years created an ocean of apathy, excitement, emptiness, anger, joy, hope, loss and a bit a happiness. What a movie! Teď mě zase nějaký čas bude připadat každý nový film - v lepším případě - ordinérní.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace