Othello

Othello

Hewlett Packard

Česko
kavárenský pseudointelektuál

30 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 9 17 24 32
    • 14.8.2018  20:30
    Deadpool 2 (2018)
    **

    [tzv Super Duper cut, ugh...] "Hahaha hoho haha ha haa. And I thought my jokes are bad." Pokud si chci z něčeho utahovat, je třeba v tom být lepší a nejen dělat ty samý věci a do toho se otáčet do kamery a říkat, že sem si toho vědom. Deadpool 2 je především zdánlivě nekonečná učvaňhaná parodie na zábavu, která povětšinu času selhává ve všem o co se pokouší, ale myslí si, kdovíjak na to všechno vyzrála. Uznávám, jsou tam sekvence, kdy jsem se nahlas zasmál či mě potěšil otrkanější nápad (jednoznačně nejlepší sekvence seskoku z letadla, kosení polonahých jakuzáků za doprovodu Enyi či vyhlazení doupěte ruských mafošů), nicméně z hlediska celkového konceptu mám jen slova hanby. Už ze začátku se vyplácá půlka vody z bazénu tím, že po srandovní kavalérii mrzačení a zabíjení je najednou umřeta hrdinova milá a náhle se máme dojímat nad reálnými emocemi, přičemž se v následných úvodních titulkách plácaj všichni po zádech, jakže nejsou hustý, že nechají umřít Deadpoolovo děvče. Po celý zbytek opakují veškeré nešvary superhrdinských produktů, včetně několika volně provázaných dějových linií, kde jich půlka vyjde do ztracena, únavné vytváření superhrdinského týmu a z toho vyplývající nesoustředěnost v akčních scénách, kde se mimojiné ukazuje, že ani režisér Leitch, který v Atomic Blonde předvedl některé z nejlepších bojových sekvencí za hodně dlouhou dobu, nedokáže pod křídlem Marvelu natočit za 110 mega zajímavou akci. Závěrečných 15 minut je nejutahanější nudou tohohle roku, což je co říct, obzvláště u filmu, který si podobné neduhy chce brát na paškál. Přítomný humor je neustále se dokola opakující katastrofa postavená na tom, že někdo řekne nějakou vážnou věc a protagonista jí shodí buď nepatřičným přirovnáním nebo bouračkou čtvrtý stěny. Asi nikdy nepochopím, proč dobrých deset minut stopáže probíhají ukrutně vytahané vtipy, kde Deadpool provokuje své okolí tím, že se chová jak gay, ačkoli jím není. To je ta kontroverze a nekorektnost kdyžtak? Já jen abych jí nepropás. Závěrem se svěřím se svým jedním tajným snem a to je vytvořit na premiéře někde v nějakym zachcanym multiplexu plnym lidí při promítání této parády takový projekt, že po několika náhodně vybraných vtipech, po kterých se všichni od srdce zasmějou bych zastavil film, rozsvítil bodový světlo na random nešťastníka v davu a ten by musel říct nahlas do mikrofonu, proč se právě zasmál. Já myslim, že už by se mu ten film už potom tolik nelíbil.

    • 10.8.2018  09:30
    Human Flow (2017)
    ****

    Jako tichá observace a důkazní materiál selhání Evropy v její podstatě, je to perfektní. Jakmile se to snaží být informativně angažovaným dokumentem, zjevuje se absence Ai Wei Weiovy filmařské citlivosti a sklony k megalomanství. Na dno se zde naráží, kdykoli se sám velký spasitel začne promenovat před kamerou a citlivě kývat hlavou. Naštěstí se tak neděje příliš často. I tak ale jednoho překvapí, že z 900 natočených hodin se do finálního sestřihu dostal záběr, jak tlustý Wei Wei není schopný prolézt otáčivými dveřmi. Bohužel ani tentokrát jsem nenašel svoji mikinu. (Totiž v 2015 jsem se zúčastnil několika sbírek pro uprchlíky a při jedné jsem omylem přihodil na hromadu darovaného oblečení moji milovanou mikinu Solstafir, kterou teď musí nosit nějaký šťastný uprchlík. Od té doby pečlivě prohledávám veškeré fotografie uprchlíků z balkánské cesty, zdali ho v ní někde neuvidím, že bych se s ním nějak domluvil, aby mi jí vrátil. Pořád smůla no.)

    • 1.8.2018  09:30

    [180 min. cut] Epizody ze života finského vojáka velmi volně pospojované do nějaké chronologie, jejich lepidlem je více méně svérázná postava geniálního, leč problematického vojáka Rokky. Představeno je nám sice nad tucet dalších zásadních postav, ale ty z příběhu mizí, aby se zase objevovaly, nebo aby po jejich dvouhodinovém pobíhání po filmovém bojišti někdo do nich v půlsekundě nasolil dávku olova a ony již navždy zmizely. Patos bych tomuto filmu fakt nevyčítal. Nejdůležitější poznámka může vyznívat pejorativně, ale nemyslím ji tak: Pokud vás nezajímají válečné filmy či válka obecně, fakt nemá cenu si tento film pouštět, protože nemá žádnou uměleckou nadhodnotu. Má to přehlednou kameru, dobré barvy i make-up. Výbuchy, kácení stromů, tanky, technika, zvuk, to vše je bravurním dokumentem Finské války. Ale není v tom nic víc. Války, která je mimochodem specifická tím, že se skoro celá odehrávala v bažinách a lesích, od čehož film nijak neucukne, takže bortící se kostely a pouliční válku zde také nečekejte. Být genderově zlý, tak bych ten film označil za Mamma Mia pro muže, role těch nemnoha ženských postav je zde celkem jasně definována. Každopádně i při tříhodinové pasáži je tam cítit to zběsilé stříhání a z toho vyplývající trochu neobratná epizodičnost. Faktem je totiž, že materiálu bylo natočeno tolik, že tuto zimu bude vypuštěna do finské televize 4 dílná minisérie o Finské válce, kde díl bude mít po hodině a je to jenom ještě prodlouženější verze filmu. Tomu říkám schopnost vyždímat z filmu maximum.

    • 31.7.2018  10:13
    Pomsta (2017)
    ****

    4 hvězdy tak trochu z hladu, leč nadšeně. Jádro Rape&Revenge se za ta léta nezměnilo, jen násilníci už nejsou degenerovaní vidláci, ale degenerovaní, zajištěný bohatý měšťáci s rodinama. Hlavní parchant pak je katalogovej hezoun s vypracovaným tělem a takovou prdelí na bradě, že by se Ben Affleck rozplakal v koutě jak malá holčička. Není již třeba, aby se na tý nádheře vystřídalo celý stádo zvěře ((c) Řezník), ale jenom jeden hňup, kdy ten další je vinen tím, že se rozhodne znásilnění ignorovat a ten třetí tím, že se snaží situaci zahladit. Děvče však na mimosoudní vyrovnání zvysoka a vybere si cestu podstatně bolestivější, ale s o to větší katarzí. Úvodní zpruzelost z očividně nízkého bodycountu vyrovnává sadistická radost z každého zabití. Postavy mají v sobě desítky litrů krve, kterou chlístají na počkání. Zatímco v obvyklých filmech je průstřel ramena prakticky uzívanou záležitostí, kde se sotva natrhne košile, tady taková střelná rána vybleje dobrých osm litrů hemoglobinu a tím není rozhodně osud nešťastníka uzavřen. Vyndavání střepu z nohy musí být parádní kolektivní kino zážitek, obíhačka s brokovnicí po zakrvácené vile je skutečně to co od thrilleru očekávám a maskéři se na všemožných poraněních taky vyřádili. Nicméně uznávám, že těch 108 minut fakt nebylo třeba a film se často vykroutí z určitých situací hodně srandovním způsobem. Nicméně mstitelka s vypáleným fénixem na břiše z plechovky od mexickýho piva. To si dám kurva líbit. PS: potěší takové drobné pomrknutí směrem ke Kenu Russellovi.

    • 31.7.2018  09:50

    A jaktože nikoho nenapadlo na ty mimozemšťany zaútočit zvukem, když všichni ví, že ho mají tak citlivýýýý? A proč jednou slyšej ty potvory každej prd, když o scénu dřív se postavy chovaj jak na cikánský svatbě a je to nevzrušujeeee? Atd atd. Zdejší znalecká hororová hovna jedoucí z povinnosti rychloposuvem šest filmů tejdně, aby se mohla sama označit za fanoušky, znalce či experty, jsou jako vždy nešťastná, protože je sere, že se z povinnosti musela zase dívat na nějakej film, akorát si myslí, že problém je v tom filmu. Nebrat je pochopitelně vážně, Quiet Place je výborné žánrové cvičení a dokud zůstanete u tohoto vnímání až do konce, je prakticky bezchybný. Samozřejmě premisa nabádá k tomu, aby měli diváci neustále potřebu upozorňovat na to, kdy z ní odbočí, ale to je zkrátka riziko povolání, se kterým se budou potýkat například filmy o cestování v čase navěky. U mě v tomto vítězí, pravda, rozhodnutí pořídit si potomka, což z mého pohledu je přibližně stejně kvalitní rozhodnutí, jako pořídit si kolem statku obklíčeného hypersenzitivními vetřelci, kteří při upuštění špendlíku jsou do tří sekund na prahu, zámkovou dlažbu. Nicméně ono to pravděpodobně sedí onomu dalšímu čtení příběhu, kdy si rozhodně nedokážeme představit, že ústřední rodina by za jakýchkoli okolností byla zastánkyní hnutí pro-choice. Film totiž využije mimozemské invaze k sestavení té nejtradičnější představy americké rodiny, jež od 50. let prakticky neprodělala žádný vývoj. Starostlivý, ale silný otec (udržovaný plnovous a zkrabatělé čelo), je lovec, technik, opravář a budovatel. Znavená matka má pochopitelně další buben a zatímco muž obstarává potravu, ona připravuje pokojík na příchod potomka a věší prádlo. Že jejich společná oblíbená hudba je country je samozřejmě nabíledni. To vše na odlehlé, široké a soběstačné farmě, připravené na veškeré hrozby a nebezpečí. Nejvlhčí ze snů každého survivalisty, sektáře a obecně mužů, kteří v životě hledají účel. Mimoto je zajímavým (tentokrát v dobrém) aspektem to, že film v zásadě celou dobu nikam nesměřuje a od druhé třetiny do konce je to vlastně akorát damage management, která až v úplném konci přijde z nějakým finálním rozhřešením. Do té doby lze film obdivovat za neústupnost ze své premisy (až na dva případy) a výborné uchopení výzvy expozice jiného světa beze slov, pouze skrze zobrazování rutiny postav a druhým plánem. Něco mi říká, že podobné zápletky (lidé izolovaní ve svých sídlech a bunkrech, kdy ostatní lidé znamenají jen hrozbu) budeme vídat stále častěji, viz Cloverfield Lane či Survivalist. Doba je zlá.

    • 30.7.2018  09:52

    To jsou věci. Buffalo '66 v lecčem naplňuje pejorativní obsah pojmu "filmový art", a to zejména tím, jak si podpírá příběh na základě naprosto nesmyslných, atypických a neuvěřitelných situací a motivací, jen aby byl. Nad vodou to ale drží hlavně kamera, jistá poťouchlost a naprosto bravurní, geniální konec, který mě pobavil, potěšil a stimuloval jak v poslední době máloco. Možná tomu i dopomáhá fakt, že Vincent Gallo hrál fakt sám sebe. No považte, po dokončení filmu řekl o kameramanovi Lance Acordovi, že jenom mačkal tlačítka, je to člověk bez nápadů, jakékoli estetické vize a v zásadě všechna uznání ke kameře by měla směřovat k režisérovi. Kameraman se ostatně měnil ještě předtím, za kameru se chtěl postavit sám Gallo, ale studio bylo proti. O Christině Ricci prohlásil, že je bezduchá loutka a hubu si otevřel i na Angelicu Huston, kterou vinil z neúspěchu filmu na Cannes. Zároveň během natáčení trval na využití 35 mm poloprůhledného filmu (jaké byly například diapozitivy), ačkoli si nezjistil, zdali ještě jsou někde schopný tento film vyvolat. V neposlední řadě využíval filmový rozpočet asi jako Tommy Wiseau - z 1,5 milionového celkového budgetu vyhodil 20 táců jen za paruku pro Angelicu Huston a 100 litrů musel přinést v hotovosti v papírovém sáčku Mickeymu Rourkovi (jež byl tehdy na naprostém dně) za jeho minutu a půl dlouhé posezení před kamerou. Gallovi se nakonec podařilo naplnit svou uměleckou míru svým dalším kusem Brown Bunny, kde přesvědčil svou tehdejší přítelkyni (a úžasnou herečku) Chloe Sevigny k nepředstírané on-shoot felaci, kterou zařadil do filmu a tím ji na dlouhá léta úplně odepsal z herecké asociace, což znamená téměř ze světa filmu. V jeho komplikované filmařské historii se tak alespoň ona stala jediným členem štábu, se kterým kdy byl spokojen.

    • 29.7.2018  10:30
    Knick: Doktoři bez hranic (TV seriál) (2014)
    ****

    The Knick rozhodně není seriálovou revolucí, jak mnoho kritiků i diváků hlásá, ale rozhodně je to důkaz o nadřazenosti autorského seriálu, zejména díky tomu nakolik je formálně konstatně znejišťující a uzavřený ve svém nevlídném světě. Sodenbergh výborně maskuje nemnoho lokací (jedna ulice a cca 15-20 místností) tím, že stále mění úhly snímání, využívá často nízké hloubky ostrosti, čímž uzamkne trpící postavy od okolního světa, před kterým každá něco skrývá a v dlouhých nepřerušovaných záběrech proplouvá místnostmi a chodbami, čímž se vysvětluje i celková potemnělost, protože za takových okolností není téměř možné scénu uměle nasvítit. A takový Clive Owen udělá prakticky jakoukoli epizodku jenom tím, že v ní je. Kdyby to nebyl herec s tak nepolevujícími kvalitami prakticky kdekoli se objeví, rozhodně by se dalo mluvit o životní roli. The Knick však strádá tou svou trochu unavenou dikcí "nikdo není takový jaký se zdá a všichni jsou tak trochu protipólem toho, čím se jeví býti". V kombinaci s opětovným (stále a stále) tepáním do současných společenských témat tak trochu zapomíná, že ten vtip je o něm, protože jak si mám pak vysvětlit, že po mně film chce, abych byl šokovaný tím, že jeptiška může být zároveň porodní bábou, renovovaný doktor prvotřídní kedrou či černoch dobrým doktorem? Navíc The Knick nemá cíl, je to jen sled vztahových epizod a personálních dilemat na pozadí problematické doby, kde se za maskou gentlemanství, překrásných oděvů a zdobených štítů domů skrývají potratové kliniky, ilegální operační sály, opiová doupata a kanceláře lichvářů. Jak vtipně nějaký uživatel zde poznamenal "Ordinace v Růžové zahradě pro lepší lidi". Přesto se do onoho temného, zamlženého světa plného trýzně a neštěstí rád ponořím i v druhé sérii.

    • 29.7.2018  09:56

    Naprosto po právu Dead Calm vykopl naprostou většinu zúčastněných, od režiséra přes scénáristu až po herce, do hollywoodské první ligy. Film totiž nabízí zdaleka více než indikuje uondaná anotace. Jmenovitě ve třech bodech: 1) Billy Zane zde nehraje obvyklého trendy cool filmového psychouše, ale opravdového narcistního psychopata, o jehož pozadí (příběhovém hehe hoho) se navíc prakticky nic moc nedozvíme. Působí nepříjemně povědomě, jako zkoksovanej markeťák, co čtyři hodiny vypráví, jak jednou napíše knížku, která změní celý svět a nelze se ho zbavit. 2) Protagonisti jsou inteligentní a schopní. Nepanikaří a jdokáží se neustále přizpůsobovat nastalým situacím, a to jak muž, tak žena, kde nikdo nečeká na ničí záchranu, ale aktivně každý sám budují plán ke zbavení se nechtěného pasažéra. 3) Nejen díky přítomnosti Sama Neila mi loď Orfeus v něčem připomínala Horizont události. Zmáčené, temné podpalubí s hromadou mrtvol, kde na pozadí hraje nepříjemné amatérské video naznačující události předcházející smrti posádky je sice jemným, ale právě v tom výborně fungujícím náznakem, že za příběhem, který sledujeme se skrývá jakási trhlina k absolutnímu šílenství. A film nám ji neumožní osahat, pouze pocítit.

    • 26.7.2018  10:39

    Tak odsud tu melodii máme! Poslední z Mohykánů nezapře svoji obstarožní předlohu a to zejména ve své romantické lince. Téměř každá scéna potí patos až teče z plátna a kdyby to náhodou někdo takhle necítil, tak mu to soundtrack co pět minut vrhne do gesichtu, až je to srandovní. Na Manna je ale opět spoleh, jeho perfekcionismus dělá z některých scén dechberoucí podívanou, ještě navíc podpořenou vědomím, že se jedná o takovou tu "poctivou filmařinu (TM)", kde se pohybují stovky statistů v reálných kulisách a každý ví, co má dělat (narozdíl třeba od Braveheart, kde když se v bitvách podíváte za první plán, tak tam se srandovně oťukávají nějací pánové mečíky a vypadají jako kluci, co si hrají s klackama na rytíře). Scéna přepadení konvoje je neuvěřitelná. Vybíhající Huróni z lesů na obou stranách cesty, nejprve zmatek mezi vojáky, poté první výstřely zahalují celou mýtinu do bílého kouře, to vše v jednom pomalém stoupajícím záběru, ve kterém je zjevné, že i ten nejposlednější kaskadér byl individuálně zpraven o tom, co v daném záběru má dělat. Chrrrocht!

    • 25.7.2018  10:01
    Až na dno (2017)
    ***

    Zjištění, že je to podle knihy z toho v mých očích najednou dělá ještě horší film, protože ty drobné detaily, které mi zde přišly takové civilní, milé a utvářely tu podobu uzavřeného okamžiku byly pravděpodobně jen úlomky rozsáhlejších elementů z předlohy. Samotná romance není hloupá a místy dokáže probudit vzpomínky na trýznivost vzdálené lásky a osamění, jenomže stále trpí snobismem (ústřední pár se seznámí a dny spolu tráví v luxusním evropském pětihvězdičkovém hotelu, takže jejich dny jsou rámovány luxusními obědy a odlesky krbového ohně odrážejícího se od jejich dokonalých těl) a nesedí ani kontrastní přestřihávání mezi zcela odlišnými situacemi ve kterých se oba nacházejí po svém odloučení. Pro nějaký zážitek si tady musíte jít opravdu hodně naproti.

    • 23.7.2018  10:17

    Fanoušek Iron Maiden, nechť si připraví k ruce řádnou dávku kapesníčků, co se mě týče, nejvíce fascinován jsem byl popisy válečného strádání uvnitř undergroundové hudební komunity v nesmyslné a zkurvené době, jíž otevřeně ilustrují děsivé dobové záběry na náhodná řádění ostřelovačů v ulicích. Můj problém je však s Brucem Dickinsonem, který navzdory svým hlasovým kvalitám prostě zní jako hroznej trouba a jeho návštěva po letech v Sarajevu vypadá jak sedmiletej kluk, potloukající se v muzeu, protože mu rodiče slíbili, že se potom půjde na zmrzlinu.

    • 18.7.2018  10:57

    Jason Blum údajně dal tomuhle zelenou jenom poté, co mu byla převyprávěna úvodní scéna a řečen název filmu. A to dává perfektní smysl. Je to totiž opět naprosto neschopná, netalentováná, píčovská podívaná plná neskutečně prázdných postav jak se na Blumhouse sluší. Snad jediné, čím mě to zaujalo bylo, jak ten film je opravdu pevně ukotvený v současnosti. Selfíčka, sociální sítě, pátrání, které skrze ně probíhá, film se opravdu nevyhýbá moderní technice, která normálně filmařům leze spíš do cesty a práce s ní je přirozeně zakomponována do filmu. Truth or Dare je dokonce i natolik metamediální, že název hlavního démona je odvozen od tagu na deviantartu pro obrázky s určitým typem úsměvu, který zase připomíná deformace fotografií skrze různé mobilní a počítačové aplikace natolik, že snad nejde jen o lenost tvůrců, ale i nějaký záměr. Jinak je tenhle film hrozná, ale fakt strašná volovina, která až zoufale není schopna nahnat strach, není komu fandit, vůbec vás nezajímají prosvícené životy těch mladých hezkých lidí, kteří nejsou vůbec ničím zajímavý a hlavně to je další důkaz k tomu, jak v pragmatické digitální době, kdy se držíme co nejvíce zpátky od veškerého neznáma, zkrátka ztrácíme schopnost vyprávět si strašidelně příběhy a u těch se znejištovat a bát.

    • 12.7.2018  10:24
    Miami (2017)
    *

    Není většího filmového (a vůbec obecného) zločinu, než zpracovat prostoduchou, tisíckrát viděnou zápletku táhlým samozvaně artistním způsobem a tím pádem vytvořit nesnesitelně nudnou kompilaci neoriginálních motivů, situací a klišé se všemi těmi makry, nízkou hloubkou ostrosti, mlčenlivého porozumění a dlouhými pohledy. Osobně často obhajuji filmová schémata či zdánlivě nelogická rozhodnutí i situace, když tím film pohání buď atrakce nebo katarzi (krom toho, že sám život je opakující se estrádou schémat a nelogických rozhodnutí, kdy samotná tato věta je schéma, jejíž použití je v tomto případě tím pádem nelogické). Miami nemá ale nic. Postavy jsou až nesnesitelně ploché a jejich vzájemný vztah je definován jednoduchými prostopravdami a tichými pohledy, obhájenými jakýmsi sesterským telepatickým poutem. Třetinu stopáže se brečí. Situace pohánějící děj jsou úplně vysáté z prstu. Thrillerový element je natolik slepý a laxní (zdánlivě napínavá situace, kdy hrdinka zapomene telefon, jímž natáčí mafiána v jeho obýváku je vyřešená tím, že v další scéně řekne, že si musí jenom pro něco skočit a telefon si normálně zase vezme) že ho může přebít jenom krátká a nejen díky ňoufovskému úsměvu objektu milostného zájmu, strašlivě srandovní romantická epizoda ("co vlastně děláš za hudbu?" "takovou folkovou s elektronickými motivy" "vypadáš takhle hrozně roztomile"). A trvá to madrfakin dvě hodiny, do píči! Jestli se tohle dostalo do český distribuce jinak než jakožto gratis bonus v nějakym filmovym balíčku, tak musím Film Europe pogratulovat, jakou má dobrou ruku. Doufám, že Schmarz se Stuchlým během psaní anotace potili krev ve velkym.

    • 2.7.2018  10:32
    Tah pěšcem (2014)
    ****

    Šikovnej kluk, ten Maguire. Člověk díky němu i uvěří, že starat se o něj v průběhu turnajů musela bejt větší řehole než dělat tour managera GG Allina. Taky, společně s tím, že Zwickovi se podařilo díky střihu a mnoha rozličným kamerovým úhlům, vytvořit z šachových zápasů skutečně napínavé sekvence, je to ten hlavní důvod proč chválit. Potěší i rezignace na určitou idealizaci protagonisty a nebudeme ochuzeni ani o jeho názory na Židy, ze kterých by takovému Adamu Bartošovi uletěl punt z kalhot. Věřte mi, že prosadit takovou postavu v zámoří musela být dost fuška. Co mě mrzí je ale hlavně nedostatek odvahy skutečně zaplnit tento životopisný film čtyřmi esenciálními postavami, takže musíme s Fischerem projít skrze několik zbytečných epizodních scének, které slouží jenom k tomu, aby se mezi jednotlivými vedlejšáky přepínalo při napínavém finále, na které se všichni dívají v televizi. Jako by se film bál, že není schopný onu důležitost a vypětí šachové partie století předvést sám o sobě.

    • 27.6.2018  10:24

    Padilha proč si tohle děláš, to umění? Vždyť sám víš, že tomu nerozumíš. Někdejší Greengrassův dědic jakožto odstín své dávné nekompromisnosti stimuluje úpadek vlastních sil dřeváckými alegoriemi jak školák a zůstává tak jen ocenit dokumentárně laděnou kameru, věrohodně v píči Rosamund Pike a těšit se na závěrečné zúčtování. Větší katastrofu si však těžko představit. Strašlivě pitomoučce a zmateně natočená i sestříhaná přestřelka, která ani nemá potřebu se věnovat filmově vděčným akcím invazní jednotky Mossadu, jako bylo odpálení ugandských stíhaček, smrt rukojmích či pomsta prezidenta Ugandy na jednom z nich a místo toho to přestříhává s epizodou ze scénického tance. Boha jeho.

    • 25.6.2018  10:34

    Ukázkový a nevkusný midcult, který zneužívá skutečnou tragédii k všednímu, prvoplánovému melodramatu, což jen dokazují pětihvězdičková hodnocení, které si tu v komentářích brousí své názory na trest smrti i fakt, že film měl být natočen už v roce 1990, ale nesouhlasila s tím jedna z obětí, takže až když ta v roce 2004 zemřela, začaly se vší citlivostí okamžitě přípravy na natáčení. Ten, nejenže není příliš dobře natočený, protože účel většiny scén, které mají pracovat s proměnami motivací postav by se dal popsat holou větou, ale hlavně lacině podkuřující šokovaným maloměštákům, jež se na filmy dívají od žehlicího prkna. Skutečné situace, jež svojí hrůzou nevyžadují žádného výrazného formálního vstupu, cukají kamerou a stříhají, aby nás to nevytrhlo úplně z gaučového pohodlí a ještě často mění interprety, z jejich pozice máme celé situace sledovat. Vůbec tomu nepomáhá ani ohlodání charakteru týraného děvčete na nafukovací oběť, protože postava Sylvie nemá jakoukoli osobnost, jenom vypadá nevinně, hezky a kutálí se po okolí obříma očima. Závěrečný podvod, který má asi stimulovat potřebu dopřát hrdince alespoň něco jako dobrý konec je nechutným podtržením všeho předchozího. No a bonus round je komentář Shadwella, který se snaží omluvit si podléhání kýči tím, že je to dobrý a odvážný člověk. Hahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahahaha

    • 20.6.2018  10:21

    Kdybych chtěl bejt zlej, tak řeknu, Den of Thieves ve vztahu k Heat je jako film Gridlock ve vztahu k Die Hard 2. Ale takové peklo to zase není. Problém je v tom, že DoT je opět produkt zhoubné "gym cinematography (c)", tedy trendu (zejména akčních) filmů, které vznikají setkáváním producentů, režisérů a herců v posilovnách a fitkách, narozdíl od let 80.-90., kde se potkávali zejména na kokainových večírcích. Až do omrzení se tu tak všichni ti nasvalení holohlaví hošani v tílkách plácaj neustále po ramenou, choděj s rukama metr od těla a pohybujou se houpáním. A jsou furt zpocený. Narozdíl od svého předobrazu se tu oba protagonisti nesnaží jeden druhého zas tak nějak přechytračit, ale místo toho si neustále porovnávaj péra. Úplně katastrofální jsou dějové odbočky k rodinám dvou členů proti sobě stojících stran, které se na dvou scénách snaží trapně vysvětlit, jaký vliv má jejich způsob života na jejich rodiny. Zejména u 50centa vidíme v první scéně jak vyhrožuje klukovi svý dcerky a později v další scéně, jak mu dcera říká, že ho má ráda a to je všechno! Nic víc. WTF? Co to trochu staví na nohy (krom mé tolerance k filmům, kde na sebe lidi střílej) je Pablo Schreiber, jehož minimalistický, uzavřený herecký výkon skutečně prodává iluzi, že v jeho hlavě probíhá nějaký velký plán. Co však naprosto selhává je machistická póza frackovitého Butlera, který zde hraje úplně neskutečně papírovýho pitomce, který nejspíš má být cool a gritty, ale chová se místo toho jak osmiletý dítě v kožený bundě. Scény, ve kterých ujídá koblihy z krvavé krabičky na místě činu, sám se vydá s páčidlem do banky, domněle obsazené lupiči s rukojmími či luxusní rozpoutání přestřelky v koloně aut plných civilistů, to jsou místa, kdy se celý ten koncept pohřbívá kompletně. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že Geraldovi museli kvůli fotce na plakát zlomit vaz, to možná i stálo.

    • 19.6.2018  10:08
    Býk (2001)
    *****

    Vybledlá noční můra. Nemohoucnost, zapomnění, konec před koncem v tichu osamělého lesa, kde v dálce lze slyšet zvonit nefungující telefon. Film, který mě bude v potenciálním stáří pronásledovat.

    • 19.6.2018  10:00
    Domov snů (2010)
    ****

    Dělníci si berou zpátky svůj prostor. A dovádějí názor zarytých kapitalistů, že každý si může za své štěstí sám, do patřičného extrému. Odvážná teze o hrdince, dívající se celý život na pomalu se zavírající dveře svého snu, mezi které se na poslední chvíli rozhodne vrazit nohu. A my nemáme moc důvodů jí nefandit když vidíme, jak doposud udělala legální maximum toho, co šlo, aby dosáhla svého, ale ani to nestačilo. Není to však jednostranná pokrytecká válka chudého děvčete proti dekadentním a znuděným boháčům, protože při své cestě za štěstím se nezastaví ani před brutálním kucháním prostých arbaiterů, kteří jsou dost možná na stejné společenské pozici jako ona (vrátný, prostitutky, filipínská služebná či policisté). Tak jako tak je to bravurní obžaloba systému s neuvěřitelně brachiálním násilím, kde se nikdo nikoho neptal, zdali tohle není už trochu moc. V hlavní roli plastový stahovač, řezač koberců, šroubovák, igelit s vysavačem, kladivo, kuchyňský nůž, ulomené prkno, revolver a vůle jít si za svým. Lítost a cit pro spravedlnost nechte doma. Stejně jako potřebu neustále připomínat, že celá akce protagonistky fakt není forenzně neprůstřelná.

    • 12.6.2018  10:31

    Ha! A já všude roznáším, že máme deset až dvacet let, než vznikne autonomní umělá inteligence, která bude sbírat a analyzovat data na základě samostatně vytvořených programů. A ono to bude pět. Že první věc, která jí dojde, je potřeba zlikvidovat biologickou anomálii zvanou lidstvo, je přeci samozřejmostí, vždyť to došlo i mně. Apokalyptický tón tohoto dokumentu, byť se snaží o nějakou jiskru naděje na konci (které zjevně ani její autoři příliš nevěří), je nabíledni pro dobu, kdy o sobě všichni dobrovolně vydáváme veškeré informace naprosto abstraktním kódům s vědomím, že ani nemáme alternativu, takže alespoň do doby než to všechno praskne si můžeme užívat prchavých okamžiků nadšení a čisté krásy, k čemuž nám mohou být k dispozici například použité písně v tomto dokumentu, gradujícím neuvěřitelným finále songu Untitled 8 od Sigur Rós.

    • 12.6.2018  10:19

    Ačkoli výsledkem kooperace režijních i scénáristických nepodarků, jsou druzí Strangers překvapivě zábavnou párty fošnou pro konzervativnější milovníky slasheru v jeho nejrannější podobě. A já sám jsem až překvapený jak mě to bavilo. Totiž celý film kopíruje postupy již dávno zapomenuté, ale o to je roztomilejší je se s nimi takhle po čase zase setkat. A umí to dělat bez toho, aby neustále poukazoval na to, jak jsou tvůrci sečtělí v kánonech a odměňoval hororové harcovníky let pominuvších doslovnými citacemi a pomrkáváním. Namísto toho se dočkáme věcí jako kamerové zoomy, dvouplánové překrývané záběry, dramatická smyčcová hudba s osmdesátkovými synthy či šíleně nelogické chování (zejména ženských) postav. O pozadí záporáků se nic nedozvíme, ti se nepohybují jinak než pomalou chůzí s občasnými přesuny autem, ze kterého vždycky zní nějaká osmdesátková šleha a hlavně bodycount je poměrně překvapivě rychle stoupající a neočekávaný. A naprosté zatmění bazénu krví jednoho z protagonistů je překrásná scéna. Trávíte-li čas odpočítáváním chyb a nesmyslů ve filmech, tak zvoňte na jiný vrata, ale nezaříkejte se tím, že dřív se ty slashery točily lepší a chytřejší. Byly v zásadě stejný.

    • 11.6.2018  10:14
    Mečiar (2017)
    ****

    Overvoice a stejně tak i potřeba Nvotové zbytečně se promenovat před kamerou, přesně ve stylu jejích dětských her z nichž dostaneme v dokumentu líznout, jsou naprosto strašné a to ne ani ze své podstaty, kdy zpracovat deziluzivní dopad průběhu turbulentních devadesátých let na jednu svobodomyslnou rodinu mohl být poměrně podnětný, ale hlavně tím, jak je snímek využívá nahodile, jen jako vycpávky mezi jednotlivými tematickými a chronologickými posuny. Jako informativní dokument ale Mečiar funguje velmi dobře, neodskakuje příliš tématu, jednotlivým aspektům jeho vládnutí nevěnuje více času než je třeba a nevynechává nic zásadního. Navíc v takto zkrácené formě je fascinující zase sledovat, jak lid propadává dokola a dokola těm samým typům vůdců, protože potřebuje svoje idoly, tatíčky, lidi, kteří budou silní za ně a vyřeší problémy místo nich. Jen si všimnout nakolik mají ve svých projevech a metodách společného lidé jako Mečiar, Fico, Trump, Putin, Okamura, Nixon či Mussolini. Ano, všichni jsou to chlapáci.

    • 1.6.2018  09:20

    V očekávání, že se na mě chystá nová Hanna či Atomic Blond, jsem se luxusně pronudil dobrou třetinou filmu, než mi došlo, že on možná ten problém bude právě v tom očekávání. Jakoby s tím však snímek počítal a když se protagonistka přesune do tajného výcvikového centra, kde namísto předpokládaného špionského výcviku ji čeká spíše etapa ze 120 dní Sodomy, na což si posléze ona stěžuje úplně stejně jako my. Čím rychlejší přeladění na kanál tak trochu jiného (přesto v lecčem až klasického, kánon držícího), reflektivního špionážního filmu, zvolíte, tím více vezmete film na milost. Není to jednoduchý, když Joel Ergerton zkrátka moc hereckého výrazu nemá a Jennifer Lawrence se (opět) tváří celou dobu jako by před ní někdo řekl nepatřičný vtip. Nicméně několik poměrně unikátních scén, občasné exploze neočekávaného násilí v jinak dost vycizelovaném prostoru před kamerou a hlavně jedna brutální symfonie o několika ostrých předmětech a škrabce na brambory alespoň zajišťují, že úplně na ten film třeba nezapomenete. 3-4, ale čisté žánrovky si musíme hýčkat, takže nahoru.

    • 25.5.2018  09:59

    Pokud nemáte ponětí, co se odehrávalo v 60. a 70. letech ve vyšších patrech americké politiky a jména jaky Lyndon Johnson nebo Bob MacNamarra vám nic neříkají, budete vás dost bolet hlava. Post počítá se znalým divákem a i u takto komplikované historické etapy neplýtvá časem na vysvětlování kdo je kdo a hned se solí jména a situace v tak mohutné kadenci, že jsem například v jedné scéně (kdy jsem si musel fyzicky rozepsat její aktéry na papír) zjistil, že film počítá s tím, že pokud se postava A baví s postavou B o nějakém Henrym, mělo by mi jako dojít, že mluví o Henrym Kissingerovi. Týjo. Jenomže já to takhle mám rád, film se dokáže lépe soustředit na pohnutky a dilemata bouřící v jednotlivých postavách namísto toho, aby z nich dělal figurky na historické šachovnici. Z této strany není mnoho co vytknout (počítám, že výkon Meryl Streep mi lezl na nervy schválně) a to i přes to, že 80% herců vypadá stejně, respektive jako Clark Kent. Půlku celé práce navíc dělá Kaminskyho kamera už jen díky tomu, že Spielberg pořád trvá na natáčení na filmový pás, takže si můžeme vychutnat ten čím dál vzácnější feeling z filmového zrna a lehké, přesto ostré zamlženosti. Navíc ačkoli se většinu času pohybujeme v menších či větších místnostech, tak je obraz většinu času v plynulém pohybu, sleduje kam postavy míří a nejednou z nich například překvapivě přeskočí na postavy jiné. Skoro každý záběr by se zde dal využít jako výukový materiál pro to jak pracovat s pohybem, světlem a kompozicí pro dosažení kýženého efektu. Post ale není bezchybný. Jako největší selhání počítám začátek ve Vietnamu, kde máme pochopit motivace whistleblowera, ale kvůli zachování nízké přístupnosti a celkové odfláknutosti té scény to nemá kýženého efektu. Stejně tak jako trendová emancipační póza, která působí ve filmu nepatřičně naroubovaně a přijde mi, že celému hnutí za žensko-mužskou rovnoprávnost dělají tahle překotná gesta jenom medvědí službu.

    • 22.5.2018  10:29
    Darkland (2017)
    ***

    Chvályhodný pokus o sociální žánrovku s několika nápady a záběry, za které by se nemusela stydět žádná produkce (poprava, počáteční by-the-way bouračka před bankou, pár bojových chvatů či oddělání hlavního záporáka). Zároveň však, ačkoli pracuje s těmi správnými akčními klišé, které upomenou hlavně hrdinou-maskovaným mstitelem či uvedením mocného bojového kopu protagonisty, kterým nakonec vyřídí největšího parchanta, tak nechce spadnout do úplné karikatury a snaží se být společensky relevantní. A to se mu spíš nedaří (film má problém najít ten správný okamžik, kdy hrdina má začít konat a první půlka je hrozný plácání se) než daří (krátký monolog záporáka o tom, že on alespoň své peníze a aktivity směřuje do komunity a svého okolí na rozdíl od bohatého hrdiny, trávícího svůj život v izolaci své slonovinové věže). Pomyslný jazíček na vahách jsou pak špatně sestříhané bitky ve tmě a nesympatický protagonista, připomínající kombinaci mladého Vina Diesela a Martina Veselovského, kterému se nedaří dopolknout nudli.

    • 18.5.2018  10:06
    Narcos (TV seriál) (2015)
    ***

    Pro mě v pořadí asi páté selhání na poli všeobecně uznávaného seriozního seriálu. Jeden má až potřebu se ptát, zdali je chyba skutečně na straně těch děl, ale kdo mě zná, tak ví, že zkrátka jinak to ani není možné. Narcos mě minimálně překvapil v tom, jak všech deset epizod dokáže neustále vypadat jako prolog k něčemu, co nikdy nepřijde. Skoky v čase, odtržené scény, neustálé uvádění nových postav, s nimiž se nejednou seznámíme i rozloučíme v rámci deseti minut jedné epizody, úsporně jednozáběrové sekvence a příšerný, neskutečně strašlivý overvoice jednoho z protagonistů. Ten je samotný součástí jednoznačně nejnesnesitelnějšího aspektu série a to dějové linie s americkými policisty (přičemž jejich reálné předobrazy se jinak na tvorbě seriálu aktivně podílely - áha). Tahle dvojice hard-boiled fízlů s ironickými úšklebky, dvoudeckou americký whiskey v hrníčku, pornokníry a tvrďáckými komenty ve srandovně badass americkým přízvuku působí jak připsaná osmiletym fanouškem Clinta Eastwooda a spolehlivě pohřbívají jakoukoli scénu, obzvláště ve srovnání se soustředěným a charismatickým výkonem Wagnera Moury v roli jejich protivníka. Mimo to jsem ještě nedokázal se převalit přes formu, která ze všeho nejvíc připomíná hraný dokument, některé scény jsou vyloženě odfláklé (městské exteriéry často působí jak nepřiznaný důsledek guerillové filmařiny) a k podobně dobře sestavené sekvenci jako je úvodní vystřílení baru se již během první série nikdy seriál nepřiblíží. Pokud je tohle 3. nejlépe hodnocený seriál zde, tak mi to bere dost vítr z plachet.

    • 17.5.2018  10:19

    Když dáme všechno to černošení stranou, tak je to vlastně úplně typický Marvelovský origin se vším tím pomalu se táhnoucím voskem nudy a lenošením nad generickými vizuály a patetickými proslovy. Asi je to pochopitelný, když dospívající černoši by taky již rádi měli hrdinu s nímž se mohou identifikovat v univerzu Marvel, tak vlastně stačí udělat jen to samý co předtím, akorát v invertovaných barvách. Cajk, ale je to pořád opruz a já nedokážu přestat obdivovat, jak některým stačí málo k satisfakci. Jmenovitě, protagonista nemá charakter, funguje jako hrdina v FPS videohrách, aby se do něj dokázalo promítnout co nejvíce lidí. Tváří se to jako humanistický příběh, ale celé je to elitářská výprava, kde si členové šlechty řeší své problémy kdesi v zemi o které nevíme vůbec nic, protože film nemá zájem o ní vypravovat. Tahle odstřiženost od reality již nejspíše je jenom promítnutím skutečného odstřižení tvůrců, kteří okolní svět znají akorát z facebooku, takže se můžeme alespoň bavit tím, že kdykoli se kamera rozhodne sejít někam mezi dělný lid, tak jsou vždycky v tý ulici farmářský trhy, ať už jsme v USA, Jižní Koreji či Wakandě. Je skvělé, jak se tím vybuduje následně iluze toho, že zatímco ústřední postavy, které nikdy nejedí a pořád se tváří ustaraně, musí řešit velké problémy nás všech, zatímco ti všední lidé dole vlastně nedělají nic jiného než že nakupujou a dlabou. A to jsou věci, o kterých bych třeba neměl potřebu přemýšlet, kdyby byla alespoň v mých očích naplněna očekávání od komiksového blockbusteru a nebylo na 134 minut stopáže jenom 2 a půl akční scény (ze kterých je zábavná navíc ještě jenom jedna). Zato pět bílých labutí v panoramatických scénách mezi baráky létá spolehlivě vždycky. Takže dobře vám radím: pusťte si první dva díly Blade a místo třetího, kterej je mrdka, si střihněte Django Unchained a pochopíte, jak má vypadat patřičně neohroženej afroameričan. A to vám radím z osvědčené pozice evropskýho bělouše s mixlou židovskou krví a ne zas tak špatným platem, takže nemůžete šáhnout vedle. Pokud s tím máte problém, můžu si najmout nějakého černocha, aby vám to řekl za mě. Notch notch wink wink.

    • 1.5.2018  10:54

    Mučení filmem a zároveň učební blockbuster v té nejpejorativnější formě. Těžko najít něco tak líného a neinspirativního. Příběh se posouvá pouze skrze deus ex machiny, postavy nemají charaktery, všechny jsou stejné, svět budoucnosti se nevytáhne jedinou technologickou inovací, futurismus je daný uhlazeným designem budov a hromadou modrých monitorů, ve filmu se mluví prakticky jenom v holých větách a bez jakéhokoli emočního projevu. Naprostým rekordmanem je Dylan O'Brien, u kterého mám podezření, že se již na plac po úrazu již nevrátil a byl nahrazen svojí špatnou digitální kopií, u které neměli peníze na face motion capturing. Obvykle je zábavné u filmu vypichovat nepravděpodobné náhody a scénáristické berličky. Death Cure je sestaven jenom z nich. Jen první scéna s přepadením vlaku, která se odehrává za jízdy, skončí tím, že se odpojí vagóny a vlak se pozvolně zastaví na metr přesně na místě, kde jej očekávají schovaní rebelové. Když ujíždí nějaká borka s autobusem plných imunních v divoké honičce městem, zastaví ji až policejní zátaras na přesně tom místě, kde ji očekává jeřáb, který autobus odtáhne neskutečně debilně do bezpečí. Do únavy se opakuje metoda "hrdinové jsou již téměř lapeni, ale najednou se objeví postava, co tam nemá nic dělat a ta je zachrání" Na konci vypukne válka v ulicích města, ve které padají k zemi celé mrakodrapy, ale film nám jí neukáže, vidíme jenom z dálky její důsledky. Je to strašná, hrozná, doutnající, mechem porostlá nuda. Dokonce jsem si vytřeštěně musel na chvíli pustit komentář režiséra se scénáristou, protože jsem nemohl uvěřit, že by o tomhle byli schopni poreferovat jinak než v omluvách. Nakonec ten komentář docela dal smysl "Yeah, we shoot this scene in Kalahari desert. It's looks kinda cool. You know like they're attacking a train, but not on horses but in cars. I don't know, it's cool." Bod jde alespoň českému distributorovi, který odhadl potenciál celého díla a přisoudil mu přiléhavý název Smrtící léčba, který upomíná na devadesátkové překlady titulů, které vždy byly bud "Smrtící něco" nebo "Něco smrti".

    • 30.4.2018  20:13

    Jestli ono se to pak nedělá trochu samo, poskládat dokument ze 108 milovaných krátkých filmů a nadšeně si okomentovat jejich bravuru a pionýrství. Co ale na tom, když to úžasně nasnímané svědectví doby vám bezpečně vezme dech téměř každým záběrem. Chválím rozdělení do smysluplných kapitol i komentář, který často jednoduše a názorně ozřejmí, jak se má pracovat s obrazem, prostorem a náladou scény. Luimérové měli pravdu - máte-li kameru, vydejte se s ní do ulic.

    • 28.4.2018  14:26

    Je fascinující, jak spousta lidí nedokáže najít vynikající příběh, pokud jim film výslovně neříká, že ho vypráví. V Jupiterově měsíci jsou desítky podnětů a nápadů prakticky v každém z jeho dlouhých neuvěřitelně komponovaných záběrů. Nic přitom v něm neškemrá o vaše sympatie, postavy jsou zmatené, utahané, zkorumpované a sobecké, uprchlickou tematiku nevnímá čistě jednostranně (dočkáme se i teroristického útoku) a nepodává odpovědi. Pouze vizi strhaného, zmáčeného kontinentu, prostého zázraků, jehož slabost odhalil příliv přesvědčených, hlavu nesklonivších uprchlíků, utíkajících před zkázou. Něco takhle divokého a radikálního bych čekal od pětadvacetiletho režiséra. Minulý rok polská Poslední rodina, tenhle rok maďarský Jupiter, Česko by fakt mělo odevzdat filmařskou průkazku na dalších deset let.

<< předchozí 1 2 3 4 9 17 24 32
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace