Othello

Othello

Hewlett Packard

Česko
kavárenský pseudointelektuál

26 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 8 16 23 30
    • 17.11.2017  19:52
    Megan Leavey (2017)
    **

    Na konci jsem čekal, že by se třeba mohl objevit ještě Nicolas Winton. Jinak i přes snahu a poměrně schopnou režii a dramaturgii, byla Megan předem prohranou válkou, protože problém je v samotném námětu. Samotná hrdinka nemá za sebou tolik filmově nosných situací, vztahů a samotná není nijak zvlášť zajímavá. Tématem je zde akorát role armádních psovodů a vynášení jejich schopností. Na to ale nestačí jednoduchá hrdinsko-životopisná metoda, postavená na jedné osobě a film to líp neumí.

    • 17.11.2017  19:44
    Temná věž (2017)
    **

    Ten film má neuvěřitelnou schopnost nedokoukatelnosti. Vše v něm je natolik bezbarvé a suché, že napojit se na něj je nadlidský úkol i pro shaolinské mistry empatie, kteří si k snídani dávají maratony Lasse Hallströma. Až do poslední akční plískanice tam není jediný zajímavěji postavený záběr, uvedená postava či řečená informace. Ani případná demence není natolik monumentální, aby vytrhla z nepříjemné apatie, srovnatelné tak leda s tím být někde spoutaný, zatímco se vás někdo snaží hodiny umlátit plastovým kladívkem ze sady Malý stavitel. V závěru to maličko vystrčí růžky videoherní akcí, kde zejména fight s Mužem v černém připomíná souboje s bossy ve videohrách, k čemuž napomáhá zejména časté snímání zpoza ramene a malý operační prostor, kde se může hrdina skrývat jen za sloupy a uhýbat tak gradujícím atakům protivníka, přičemž klíčem k jeho poražení je využití interaktivního okolí. Nicméně já se ptám: není to málo? Pche. Málo je jen slovo.

    • 7.11.2017  09:24

    Už si ani nepamatuju, kdy jsem si takhle užil čtyři hvězdy. Sice ten buddy element tam kdovíjak nefunguje, protože Reynolds na Jacksona, který si zde očividně mohl dělat co chtěl, nedohlédne ani z jeřábu a navíc to má příšerný výběr a užití hudby, nicméně kde to dominuje, tak to je pole bezelstné akce, které je ve filmu dostatek a skvěle se na ní dívá. On totiž problém většiny akčních komedií je v tom, že má spíše režiséry kované v komediálním žánru než akčním a musí pracovat s herci, se kterými je sice sranda, ale donutit je nakopnout otřískanýho stodvacetikilovýho kaskadéra, tak aby to nebudilo shovívavost, prostě většinou nejde. Hughes je naštěstí především akční režisér, který má s výbušnou choreografií zkušenosti a proto se můžu těšit z toho, jak veškeré peckovačky, honičky a přestřelky se odehrávají v plných, živých ulicích za denního světla a navíc jsou víceplánové. Bravurní eskalací je potom pronásledování v Amsterdamu, kde se nahání pět elementů (gauneři, policie, interpol, bodyguard a zabiják) za pomocí lodí, motorek, aut, samopalů i bazuk a to nikoli postupně, ale všechno najednou. Ulice jsou členité, plné uskakujících civilistů, aut, venkovních restaurací a mostků a vše je zde maximálně využito v prvotřídní choreografii. A na konci filmu, snad jakoby z povinnosti, ještě spadne tak nějak mimochodem na barák helikoptéra, aby se jako neřeklo. Hughes dokázal výborně přetavit každý dolar z 30 milionového rozpočtu a ačkoli nemá pořád v ruce novou Lethal Weapon, na jeden z nejzábavnějších filmů 2017 to stačí.

    • 1.11.2017  09:54

    Koho nepřestane bavit podvanácté stále opakovaná metoda "hrozivá hudba a nájezd kamery - najednou hudba utichne - chvíli nic - lekáme se!", má k dispozici moji závist kombinovanou s pohrdáním.

    • 31.10.2017  18:30

    Stejná komedie asi jako nestihnout pohřeb svýho fotra.

    • 31.10.2017  09:44

    Ačkoli Piussi respektuji jakožto odvážnou a neúnavnou novinářku, není pro mě dobrou dokumentaristkou. Selský rozum je jen ošklivá, rámcově roztříštěná obžaloba jednoho zločince, která skáče sem tam, je jednoduše napadnutelná, ukvapená a celkově působí, jakoby celé natáčení i se sestříháním trvalo týden. Je to přeteklé nenávistí a nedokáže se to proto soustředit. Působí to tedy jen jako panický výkřik, jakkoli je panika v současné době tak trochu na místě.

    • 28.10.2017  13:58

    I když máte k dispozici jednu z nejlepších akčních scén (a zahrávám si s tím, že možná úplně nejlepší), co kdy byla natočená, musíte k ní mít i nějaký zbytek a ten Atomová bloncka naplňuje dostatečně. Minimálně pro ty, jež estetika rozbitého těla v drahých šatech, se sklenkou vodky a cigaretou v koutku pořád bezelstně naplňuje.

    • 26.10.2017  10:11

    Vážený občan disponuje jedním z nejlepších scénářů, který jsem za dlouhou dobu viděl, dokáže unikátně balancovat mezi komedií a dramatem (přičemž oba žánry zde ze sebe vycházejí, humor vychází ze zápletky a dobře napsaného protagonisty a drama zase často z toho, kdy se stal obětí onoho humoru), má skvělé oko na různé charakterové, scénické i prostorové detaily, je obecně aplikovatelný na více prostředí a na závěr ještě předvede svou podvratnost. Pětihvězda by byla naprosto zasloužená, kdyby... kdyby ten film nebyl tak formálně odpornej. Nenavazující, nenačasovaný střih, hrůzná práce se světly, ohavný TV look kamery, zkrátka vizuální trest na takové úrovni, že to smrdí tvůrčím záměrem, který se tak snaží vymanit ze smyčky svého tématu, tedy uložením se do sarkofágu akademické akceptovatelnosti, což je jedním z témat filmu. V tom však není konzistentní, protože si sem tam využije formálních zkratek, dovysvětlovaček a hudby. Je to strašná škoda, protože nic jinak zábavnějšího a trefnějšího jsem nepotkal už dlouho.

    • 10.10.2017  10:10

    Jako sranda musí bejt i kdyby fotra věšeli a matka zdrhla s muzikantama, ale u toho filmu, tam je ještě důležitý, že se to musí umět natočit. Neříká se taky jen tak z plezíru, že komedie je jeden z nejtěžších žánrů. FAGATT není pitomina a věřím, že ti, kdo za tím stojí jsou jinak docela vtipní, takže jednoduché dialogy tady relativně fungují. Fóry jsou dotažený, mají nápad, ale jakmile se má dělat jakákoli sranda či posun děje vizuálem, tak je to na pranýři. A tím nejsou jenom myšleny děsivě tristní triky, které vlastně k takové bezelstné blbůstce tak trochu patří, ale zkrátka stačí srovnat s nukleární explozí Wrightovy kamerové a střihové kreativity ve World's End, která pracuje s velmi podobným zasazením (sci-fi problémy ve světě tradiční britské hospodské kultury) a víme, kde jsme. No a pak taky ten už unavený syžet "nerd, co ke štěstí (dívce) přišel" je už trochu unavený.

    • 6.10.2017  09:35

    Gangnam Style CZ a velkolepá paradokumentární exploatace Česka, na níž stejnou silou, ruku v ruce, tahá za řetěz "pražská" intelektuální elita a ten nejspodnější schod eskalátoru společnosti. Eskalátoru směrem dolů. Přiznám se však, že být to na mně, film se jmenuje "Nejsmutnější člověk na světě". Klusák, stejně jako Ulrich Seidl, popisuje neexistující hranici dokumentu, kdy dává prostor a prostředky lidem ze dna společenského žebříčku, aby sami inscenovali etapy svého života a oni tak poslušně vytvoří tu nejbizarnější noční můru městského liberála, aniž by jim cokoli docházelo. Tato metoda, hádám si tvrdit, je naprosté unikum, jehož výsledek právem rozděluje publikum trpící tím, že jim někdy někdo oznámil, že dokument má být pouze voyeristické snímání reality s mluvícíma hlavama či overvoicem. Závěr, který dostává do držky zleva i zprava, je naopak na místě, protože i sám Klusák, vyběhnuvší před kameru se stane součástí vlastního cirkusu, ve kterém donutil konfrontovat páně Daliborka s devadesátiletou přeživší holokaustu, což je opravdu odvážný sociopatický přešlap, který si on sám dle mě v té situaci uvědomil. Neočekávaný vývoj scény, kde zleva nasraně vyvádí režisér, stoicky stojí Daliborek v davu nevěřících turistů a v pozadí v troskách baráků koncentračního tábora si utírá oči oběť nemohoucí oběť holokaustu... to je dokument. Víta Klusáka pořád považuji za jednoho z našich nejodvážnějších intelektuálů. Ale taky na mě možná zabírají ty jeho nevinné velké oči laně.

    • 4.10.2017  10:01
    Wind River (2017)
    ****

    První polovina, sypající staletá klišé, v hlavní roli drsný zálesák s minulostí, milující svého syna a mladá, hezká a nezkušená agentka FBI na zapomenutém hostilním místě, celkem dává pocítit limity sedaček v malém sále Lucerny. Na čertíka z krabičky, jež vyletí zlomem druhé půlky filmu, se však vyplatí vyčkat. Sheridan zde totiž vysolí své scénaristické i režijní trumfy. Výborně využitý flashback je pak sekvence, která nejenže sama o sobě je intenzivním výbuchem bolestivého, zlého násilí, ale zároveň prostředek k vytažení napětí scény, kterou rozdělil. Její monumentální krvavé vyvrcholení (s výborným zvukem) pak násobí svojí sílu dopadu tím, jak už svůj vývoj diváka zaháčkovaného. Samozřejmě by to také nefungovalo bez vynikající stavby oné scény, kde se Sheridan ukáže jako opravdu schopný, profesionální režisér. To chytré rozestavování postav po prostoru, jeho snímání a práce s herci právě dokáže vytvořit nepříjemné napětí, aniž by bylo třeba si pomáhat například hudbou. Za odměnu za tuto scénu jsem to celý pak Sheridanovi spolknul tak, jak si přál a ocenil tu práci s tím vykořeněným prostorem na okraji všeho a prázdnými dušemi jeho původních obyvatel, nemající na co navázat. Ačkoli po první sérii True Detective jsou všechny takové snahy trochu polorodé.

    • 2.10.2017  09:48

    Den po shlédnutí minimálně musím uznat, že takovou kaši v hlavě jsem už po nějakém filmu neměl dlouho. To, že je to po filmu za 217 mega mi přijde jako zábavný příznak úplně zmatené doby, kde už nikdo vlastně neví, co ten druhý chce. Pojmenovat film perexem, tak mi asi nejvýstižnější přijde "Nejameričtější čínská sexuální fantazie". Subjektivně se mi těžko dává průměrné hodnocení filmu, kde u několika scén mi nad jejich neuvěřitelně megalomanskou odpoutaností padala čelist. Přičemž na rozdíl například od Marvelu tuto odpoutanost umí Bay zvýraznit svými režijními trademarky. Kamera, věnující se lidem, je často výborně posazená, je z ruky, ale stabilizovaná, takže vlastně pluje za postavami z mírného podhledu a stojí velmi blízko nich. Na tváře a postavy lidí není "zoomovaná", ale pohybuje se reálně těsně před/za nimi. Těží z toho potom ten pocit ohromnosti při konfrontaci s obřími roboty a k Zemi se přibližující parazitickou planetou. Ano, můžeme se smát tomu, že například dobrá polovina záběrů je proti slunci, ale když už je tento díl série natolik odtržen ode všeho, tak onen přebarvený vizuál již začíná naopak prolamovat hranici snových zážitků a vlastně ten chaos v hlavě, který po filmu zůstane je srovnatelný s dlouhou prospanou nocí plnou prazvláštních snů, z nichž si po ránu člověk vybaví jen nesouvisející úseky a chvíli trvá než všechny ty podněty ze sebe setřepe a vrátí se do reality. Napadat potom film z důvodu jeho jalovosti (a on jalový je, postava Optima Prima je asi nejhorší bytostí od Morphea v pokračováních Matrixu(zase na druhou stranu, doprdele u pátýho dílu Transformers už tak trochu alespoň víte, do čeho jdete)) mi přijde jako rezignace na určitý typ zážitku, které nám film může přinést. Proč tedy vlastně ty tři hvězdy? Ééé no nebudete mi to věřit, ale ono je to krátký. Mělo to trvat čtyři hodiny. Jasně, člověk by už potom definitivně odcházel z kina jako jiná bytost a patrně by ho po cestě z IMAXu srazila tramvaj, ale těch motivů, postav, scén odbytých jedním záběrem, nedořečených scén a nahozených detailů, kterým bych se rád věnoval, tam je strašně moc. Dejte mi director's cut, ve kterém ta úžasná honička v Londýně bude trvat třeba půl hodiny a scéna mezi vědcem z NASA a arogantním zástupcem vlády třeba deset minut a já u toho exploduju infantilně vizuální rozkoší, za kterou se nehodlám omlouvat. A Bay je stále na vrcholu potravního řetězce, když se bavíme o akčních scénách. Dejte mu víc akčních scén. Dejte mu všechny.

    • 12.9.2017  10:14
    Mumie (2017)
    **

    Tento rok vypadly do kin dva filmy, u nichž se dá říct, že je natočily peníze, a to Velká čínská zeď a tohle. Má to drahé triky, drahé herce, obvyklou dějovou strukturu, zaměnitelné hrdiny (nezodopovědný vtipálek, jeho sidekick, racionální ženský protějšek, šílený vědec, jež za vším stojí) a hromady referencí. Co to však nemá je byť jen sekundu tvůrčího vkladu. Neskutečně neinspirativní a ubíjející CGI-fest, kde je všechno úplně jedno, protože to postrádá byť jen gram charismatu. Lepší dialogy jsem zažil na kase v Bille, lepší humor na TV Barrandov, lepší příběh během sepisování tohoto komentáře. Katastrofa na tržbách plně zasloužená. Vzhledem k zasazení a zdrojích universalovských hororů mě těší že takhle ten jejich slavnej Dark Universe nespasej ani ti číňani.

    • 8.9.2017  08:58
    Wonder Woman (2017)
    ***

    Jestli je něco ironie, tak to, že genderový odpustek superhrdinského žánru, jakým Wonder Woman je, je natočen jak z padesátkové produkce Rogera Cormana. Nikoli však prostředky (ačkoli spousta triků, jimiž film nešetří, je poměrně tristních), ale tou bezelstnou naivitou, rezignací na detaily a podružnosti k hlavnímu motivu. Kdykoli se vám na jazyk vydere otázka "Jak?" či "Proč?", začínají pro vás velmi krušné časy, věřte mi. Otázkou je, kdo proboha předpokládal, že v takto nahodilém světě bez souvislostí, bude někoho zajímat cokoli, co se jej týká a zahrnuje více než jalové vtipkování či přestřelenou akci. Samotné akční scény naštěstí fungují, minimálně dokud se WW nepokouší házet tankem a velmi tomu pomáhá božská Gadot, jejíž fyzické atributy určitou posvátnost budují samy od sebe a nějaké ty kopance jí uvěříte. Obvyklý superhrdinský problém však nastává potom ve zblázněném finále, jehož jediný zajímavý detail je finální oddělání záporáka, která proběhne tak, že náhle naprosto zbělá pod přívalem triků a efektů plátno a my nevidíme vůbec nic. Tím hezky kulminuje obvyklá bezradnost komiksových scénáristů v tom, jak finální střet proti zloduchovi ještě více vytunit, čímž vznikne přeplácané peklo. Zde ono dosavadní přeplácaní peklo vygraduje climaxem, který již je tolik za hranou, že není určen pro lidské oči. A tak vidíme jenom bělobu. Jo a mimochodem, ten film je téměř ve všem zoufale neinvenční a nesnaží se jít dál než udělat věci, které již tu byly, ale třikrát tak velký. Plusy: Chris Pine, Gal Gadot, akční scény, cringe effect.

    • 1.9.2017  10:07
    Morgan (2016)
    ***

    Luke Scott natočil film stejně jako já balim stan do obalu. Asi existuje nějaká metodika, jak to zabalit jednodušeji, smysluplněji, bez nebezpečí poškození, ale v rámci zachování časových rezerv to tam vždycky stejně našlapu kolenem, dupu na to nohou a nakonec se mi vždycky ten přístřešek pro čtyři lidi podaří narvat do malého příručního zavazadla a já s posledním dopnutím zipu hrdě oddechuji a připadá mi, že jsem zvládnul všechno, co se po mně chtělo. No a Morgan je výsledek toho samého uvažování, akorát na poli filmu. Tenhle systém se vyplatit může, pokud dávám dohromady dynamický thriller s jasným bodem A a B (Gamer, Running Scared), ale nikoli, pokud se snažím budovat neustálou atmosféru morálně-etické ambivalence s velkým ba-dum-tss na konci, které ještě před polovinou filmu docvakne i tomu největšímu Jindrovi Hojerovi. Náhle tedy veškeré vedlejší postavy jsou redukovány na dvě až tři jednoduché expoziční scény než vybuchne zápletka, takže druhá polovina se zvrhne v jednoduchý slasher (ježuch v mém posledním komentáři jsem psal úplně to samý o Alien Covenant mi došlo, tomu se říká výchova řemenem Ridley Scotte) zakončený povinnou béčkovou peckovačkou, jak za zlatých časů Rennyho Harlina. Je asi jasný, že pokud mám tenzi natočit sci-fi o identitě, uměle vytvořeného nového evolučního článku, cesta by měla být delší a blátivější.

    • 22.8.2017  09:59

    Chudák Scott, chce natočit filozofickou, tíživou a ironickou trilogii o otázkách bytí, všeho a vůbec, no a namísto toho z něj vypadne prvotřídní camp za áčkové prostředky. A to camp se vším všudy, ať už se jedná o retardované počínání postav typu "jé, houba, já do ní kopnu" až po nehlídanou nabubřelost, kulminující jedinečnou scénou, kde si dva androidi pískaj na píšťaly za asistence hlášek jako "Gently blow into the hole. Let me do the fingering. Oh bravo!" Díky tomu Covenant alespoň minimálně dokáže bavit a pomáhá tomu i výborná triková stránka a design monster, kterými film nešetří, ač v naprostém protipólu původního Vetřelce. Jenomže, když chcete dělat velké umčo a jediné, co vám z toho zbude je pak relativně zábavný silvestrovský slasher, tak už není od věci se začít drbat na hlavě, kdo jsem vlastně zač. A tuhle otázku si neradno zodpovídat skrze vyjeté androidy, kteří si dělají pacy-pac s čerstvě vylíhlými vetřelci, kór když jste kvůli tomu vykopli z režisérský sesle vizionářského mladého kreativce, jakým Blomkamp je.

    • 16.8.2017  09:47
    Klient (2016)
    ***

    Jakkoli Farhadi zdánlivě jmenuje svou lásku k divadlu skrze prolínání filmového příběhu s obsaženou divadelní hrou Smrt obchodního cestujícího, nezamaskuje tím, že film Forushande je divadelní hrou samotný. Maskuje to praskajícím začátkem, leč ihned poté se kvapně přesune do módu 'lidé spolu mluví v nějaké místnosti', přičemž i ono prostředí se stává součástí nálady dané scény, viz závěrečný, nekonečně dlouhý climax v prázdném bytě plným trhlin. Vlastně se dost divím, že v sobě režisér potlačil ambici napsat spíše divadelní hru, ve které je ještě obsažena jiná divadelní hra. Ale chápu, že jakožto uznávaný oskarový režisér jezdit s filmem po festivalech je prostě pokušení. Mimochodem když se dívám na poslední nadšené reakce festivalových porot na filmy z rumunské nové vlny, současné Dardenny či třeba právě onoho Farhadiho, tak se mě už pomalu začíná dotýkat zjevné stárnutí akademiků, kteří je zastupují. Já chci filmy, které vyprávějí obrazem, formálně experimentují, provokují a užívají si nekonečných možností post-moderny. Ne jen silné teze, nudně nasnímané tak, aby se v nich byl schopný orientovat i osmdesátiletý zasloužilec.

    • 8.8.2017  20:17
    The Circle (2017)
    **

    Asi to bude těmi čtyřměsíčními dotáčkami a horečnatým přestříháváním po katastrofálních zkušebních projekcích, ale nebýt občas vynalézavého oka kameramana Libatequa, tak se jedná o naprosto neuvěřitelný selhání skoro všech faktorů, které se podílejí na tvorbě filmu. Přičemž bláznivé chování postav, škytající motivace či epická absence charismatu (opět) Emmy Watson jsou jen špičkou hromady zkroucených mrtvol. Hlavní úlet je zejména koncentrace veškerých zlomů v příběhu do tří korporátních přednášek, kde protagonisté říkají věci a hyperaktivní dav v sedadlech na ně reaguje dle toho, v jaké fázi zrovna film je. Jenomže vzhledem k tomu, že film neposkytne divákovi jakoukoli informaci navíc než má kdokoli jiný v něm, tak se vlastně ocitáme v situaci, kdy všechny elementy filmu jednají tak, že nás to má děsit a pohoršovat, přičemž ale vidí to samé co my. A film, kde všichni vědí všechno, co víme my a my se u něj máme hrozit z toho co se v něm děje, zatímco jeho aktéři to nechápou, nevytvoří nic jiného než pocit, že se díváme na totální bandu zmanipulovaných idiotů a není důvod si přát jiný výsledek než pád asteroidu velikosti Texasu, který celý tento fiktivní svět ukončí i se všemi těmi pitomci v něm.

    • 2.8.2017  10:06

    Tohle neni film, tohle je teze. Postavy jsou odfláknuté, dialogy na první dobrou, kamera pracuje celou dobu jenom s jedním plánem, pohodlně vždy usazeném ve středu záběru a ta proklamovaná sociální civilnost nejspíš funguje na canneské buržousty, kteří nikdy neměli potřebu navštívit maloměstskou kliniku či se setkat s jejími problémy a pacienty.

    • 1.8.2017  10:04
    Nocturama (2016)
    ***

    Na úvod je třeba říct, že v Cannes jsou pěkný moče a nyní můžeme k filmu. Dlouhé kamerové jízdy, mlčenlivé postavy, nevyřčené motivace a jen nárazově definované postavy napovídají, že Bonello pracuje se záměrnou odtažitostí, aby vytvořil neuchopitelnou a obecněji aplikovatelnou, bezútěšnou společenskou reflexi. A v určitých aspektech mu to vychází, protože ono odhadování motivací, nemilosrdné chování postav, hermetická klaustrofobie figurínového obchodního centra i problematický policejní zákrok v závěru nepříjemně provokuje a vzbuzuje otázky. Problém však není primárně v tom, že na ně není ochotný odpovídat, a to ani mimo rámec filmu, ale to, že nepochopil, že natáčí čistý thriller a ten, chtě nechtě, má svá pravidla, aby dokázal mít patřičný náraz. Zatímco v mnoha úsecích Nocturama může připomínat Van Santova Elephanta (který je však ve své kategorii "film prostor" někde jinde), tak spíše dojíždí na to samé, co loňská jednozáběrová manýra Victoria, a tedy to, že není schopný nebo ochotný využívat formálních zkratek. Victoria měla ten problém, že prostě musela být jednozáběrová, takže se s tím nedalo moc co dělat, Nocturama se takto rozhodla dobrovolně a proto jakkoli film má veškeré thrillerové propozice (film se odehrává během několika hodin, postavy jsou vytrženy ze svého světa, jednají extrémně a zejména lidsky chybují a nechovají se racionálně, což je vzhledem k situaci ale pochopitelné), odmítá tento žánr přijmout, asi, aby se ve svých očích nedevalvoval. Tím se z něj však často stává nabubřelá nuda s iritujícími protagonisty, kde se není koho a čeho zachytit.

    • 28.7.2017  10:10

    Vzpomněl jsem si na dialog se sitcomu Black Books: "Pamatuješ si, kdo na té večeři všechno byl?" "Nevím. On a nějací jeho známí. Takovej ten typ lidí, co se dokáže šest hodin bavit o salátu." Čímž nepřímo vystihl problém Naprostých cizinců. Ty postavy mi byly naprosto ukradené. Krom jediné světlé výjimky jde jen o nezáživný sraz pokrytců z italské vyšší střední třídy, jejichž standardními tématy je jídlo, pití, dovolená, zdraví a vztahy ostatních. Co se pak těmto dvounohým katalogům ELLE přihodí jako důsledek jejich vlastní znuděnosti a rozežranosti je srdečně jedno. Co taky s nimi. Navíc je to celé naprostá divadelní hra, kde filmový formát nepřináší naprosto nic navíc. Za opravdovou trpkou tragikomedií, která umí formálně pracovat s omezeným prostorem jednoho bytu, bych vás spíš rád pozval na párty k Hajduovým v Rodinném štěstí.

    • 24.7.2017  09:58

    Já se přiznám, že mám sadistickou slabost pro tyhle nízkorozpočtová béčka, které se snaží být hrozně závažná a snaživý režisér se v nich snaží vehementně uplést z hovna bič, ale ty sračky se mu rozpatlávaj po prstech, padaj na zem a když už držej u sebe, tak vůbec nemrskaj jak by měly. Vengeance: Never Go Fully Retard Name má pár efektních, nekompromisních scén a záběrů, které dávají najevo, že na rozdíl od zbytku štábu alespoň režisér bral celý projekt alespoň trochu vážně. Takže například úvodní (a jinak úplně zbytečné) chytání padoucha či odpravení posledního zloducha donutí uznale pokývat hlavou. Zbytek je strašnej maglajz s příšerným vedením herců nevalných kvalit (kdo obsadil matku násilnických bratří zaslouží odevzdat castingovou průkazku), podivuhodným řazením scén a bez jakékoli gradace. Vidět ale po delší době zase Nicolase Cage v něčem takovym je paráda srovnatelná s návštěvou muzea mučících nástrojů, takže jsem smířlivý.

    • 20.7.2017  09:55

    Nějak se s tou rumunskou novou vlnou nemůžeme domluvit. Vadí mi, že se opět film stává filmem v poslední třetině, kdy předtím je jenom expozicí bezútěšných vztahů a poměrů v současném Rumunsku. A to navíc nasnímaných syrovou, civilní metodou s pramálem záchytných bodů, kdy zaujetí udržuje v zásadě akorát příslib závěru, kde se vše zaonačí. Tato metoda sice má své perky, zde se zúročující zejména ve scénách hrůzného vztahu mezi protagonistou a jeho manželkou, nicméně díky ní postrádá každá scéna cokoli více, než jen onen první plán, kdy si dva pindižvíci předávají informace, které se nám budou hodit v závěrečném rozhřešení (které naštěstí v zásadě ani nepřijde, což je naopak docela fajn). Navíc mi přijde, že se současná rumunská kinematografie plácá v neustále tom samém marasmu "zoufalí, pitomí lidé v zoufalé, pitomé zemi" a vlastně se nikam nevyvíjí. Čímž vlastně ten film obloukem tematizuje sám sebe. No není to sranda? No právě, že moc není.

    • 30.6.2017  10:16

    Terapie Německa. Slavoj Žižek říká, že jedním z hlavních důvodů masové obliby Rammstein je právě jejich übermenchovská stylizace, silná gesta, pevný krok a to v kombinaci s neustálým podrýváním právě těchto elementů. Umožňují tak opět po dlouhé době propadnout formě vyjádření, která kdykoli dříve měla ve spojitosti s nástupem a stylizací nacismu dost problémové konotace, nicméně vášeň k tomu podléhat jí je tak nějak podvědomou součástí každého člověka. Rammstein dali lidem opět možnost jí propadat, ale bez oněch problematických souvislostí, ačkoli se kapela nikdy žádné kontroverzi nebránila, naopak z ní těží po celou dobu své existence. Koncerty Rammstein jsou tak možná jediné, které v současné době dokáží využít monumentálního potenciálu stadionových desetitisícihlavých arén, ve kterých vystupují, protože masa fanoušků je zde součástí celého konceptu. Záznam koncertu se tak povětšinou rozumně vyhýbá záběrům na jednotlivé návštěvníky, ale snímá je jako hlučící amorfní masu, poslušně opakující gesta, jež po ní kapela chce. Stejně tak dobře se pracuje s prostorem arény, který se velmi dlouho vzpírá nějaké představě o jeho velikosti, výšce, orientaci či zdali je hala uzavřená či otevřená. Vznikne tak bravurní iluze světa Rammstein, plná ohně, krve, pohnutosti a dystopie, ze které není nic, co by bylo schopno vyvést. Rammstein není jenom kapela - je to celý umělecký audiovizuální koncept, který nelze nahradit a nelze do něj nikdy úplně plně vidět. Tuhle kombinaci nazi-queer-trans-technofilní-autokratické-macho-sado-maso-burleskní šarády je škoda si nechat ujít.

    • 28.6.2017  10:02
    Život (2017)
    ***

    U Life by nevadilo, že je to vlastně jenom nabubřelejší slasher, že herci hrají sebe sami z jiných rolí, že mimozemská entita se probudí k životu automaticky s blueprinty orbitální stanice v hlavě, že chování hypertrénovaných astronautů je už od začátku hodně 'Welcome to Jackass', ani snad, že je to vlastně jen koláž desítek motivů z jiných filmů. Jmenovitě snad všech. Problémem Life je, že nemá charisma. Nemá prostor, čas ani charakter. Vesmírná stanice je generická, nezajímavá, prostorově nevyužitá. Posádka poskládaná z panáků, kde každý má svou jasnou úlohu, ze které nikdy nevystoupí. Mimozemská potvora sice používá celé své tělo jako receptory, ale přesto musí mít bleble mimozemskou hlavu a desítky dalších úmorných mikrodetailů, které dohromady mohou za to, že ten film je vám zkrátka úplně jedno. Espinosa se aproboval v režiséra, který rozumí technologiím a formě, nicméně nesahá do scénářů a jen je realizuje, což se zde hrubě nevyplácí, protože napsaný je to fakt levačkou (naprosto příšerný rozhovor mezi Gyllenhaalem, Bakarem a Ferguson o ničem, kde po každé větě je pětisekundová dramatická pauza jej odhalí v plné nahotě). Škoda to je zejména proto, že oldschoolových vesmírných hororů, které nemají ambice ufilosofovat se k smrti, je jako šafránu a zde bylo zaděláno na ten pravý orbitální strach z něčeho neznámého tam venku. Komu stačí, že ta holka je jen hezká, ten si asi stěžovat nemůže, ale já bych prostě radši, kdyby se s ní dalo mluvit a byla s ní trochu sranda.

    • 25.6.2017  22:57
    Rocco (2016)
    *****

    "Třiadvacátýho budeš mít double penetration s Mikem. Asi tam budou nějaký dialogy. Čtyřiadvacátýho casting s Roccem. Takže na pětadvacátýho jsem ti naplánoval pohřeb." Koho zajímá další "Když jsem byl malý, říkali mi naši 'Hodně se uč a jez vtipnou kaši'" dokument, když může nahlédnout do zákulisí současného komerčního pornobyznysu? Až na pár zbytečných flashbacků do dětství určených proto, aby Italský hřebec uronil chlapskou slzu se naštěstí dokument pramálo věnuje obvyklému popisnému moru o tom, jak se protagonista stal čím se stal. Naopak unikátně mapuje zvláštní mikrosvět porno agentů, tvůrců, herců a studií, tvůrčí procesy i vztahy mezi aktéry. Sám Rocco není žádná myslivna (Yeeah, You are beautiful. Sexy, sexy, sexy.), o jeho dvorním režisérovi Gabovi to platí dvojnásob a určitou myšlenkovou iniciativu odpálí až v poslední třetině temperamentní dračice Kelly Stafford, nicméně z toho, co jsem zatím měl možnost vidět, tak Rocco je zatím na nejzažší hranicí trendu kombinace narativního a dokumentárního filmu (tu ostatně často pokouší Ulrich Seidl). Jen s pár úpravami by z toho mohl být klasický dějový film, třeba i s fiktivními postavami a fungovalo by to takřka stejně. Zcela záměrně nefunguje kamera jako objektivní pozorovatel, ale je čistě subjektivní, ambientní, mnohdy takřka lyrická. Rocco se nesnaží tolik informovat, jako dávat pocítit. Což je v případě tohoto tématu odvážná cesta zasluhující uznání. Tenhle 'dokument' je tak například více dějový než Sodenberghovo Girlfriend Experience, která ač je narativní fikcí, využívá více dokumentárních postupů.

    • 1.6.2017  10:03

    Bez aktivace Besson módu vůbec nezkoušet, jinak vám odletí hlava. Zbytek je láskyplným béčkem s natolik nulovou sebereflexí v rámci jakékoli jeho složky, že vám nejednou zaskočí hranolka. Jak se zbavit jedné z postav, které film už nepotřebuje? Émm hmmm tak třebaa... mám to, necháme do vesmírné věznice nabourat orbitální stanici! To však nastane až ve chvíli, kdy je divák již v naprostém zenu protože se ocitl v dlouhém post-coitálním vytržení z patrně nejhorší digitální honičky ever, srovnatelné s renderovanými intry devadesátkových videoher. Tímto směrem zkrátka mé béčkově akční srdéčko bije.

    • 31.5.2017  19:57
    Lion (2016)
    ****

    Mandl na dojetí dle skutečné události je chtě nechtě taky svá kategorie a v jejím rámci Lion nepřináší nic vyloženě nevkusného či hloupého. Může za to zejména zaměření na neveselé poměry v Indii, zejména pokud jste dítě, které nebaví permanentní znásilňování, a hlavně až dokumentární snímání této kouzelně chaotické krajiny. Pomáhá mimo jiné kamera, která první třetinu zručně snímá okolí často z pozice pětiletého protagonisty či téměř neorealisticky ho sleduje v chumlu města zdáli. Samotné pátračky a vizuálně znázorňované citové pouto už trochu zívá, ale myslím si, že je to zejména z důvodu náročnějšího empatického napojení bílého spokojeného parchanta ze středu Evropy (tedy mě), který nemá příliš společného s indickým adoptovaným sirotou. To hlazení zdí a melancholické máčení ve vodě tomu nemám vůbec za zlé a kdyby jo, tak každých pět minut Rooney Mary je pro mě lunapark.

    • 31.5.2017  16:44
    The Love Witch (2016)
    odpad!

    Přímý přenos z filmového pekla, který se nebojí postavit celou svoji existenci na dvouhodinovém opakování jednoho vtipu, který ani není však nijak zvlášť dobrý, natož originální. S ohledem na uznáním se kývající hlavy zámořských blogerů, nadšených z feministických přesahů jsem rád, že nemám vagínu, protože jinak bych si to šel okamžitě hodit.

    • 23.5.2017  10:11
    Zlato (2016)
    ****

    Po Syrianě bylo pro mě těžké představit si lépe naservírovanou tabuli než tu, ke které mě opět zve s úsměvem Robert Elswit se Stephenem Gaghanem, navíc ještě s v pozadí pokuřujícím McConaugheym, jehož herecká metoda sundavání triček během filmu je zde obzvláště drastickou zkušeností. Leč právě tento přetlak eg způsobil, že Gold je sice prvotřídně nasnímaná, dynamická a zábavná podívaná, leč na rozdíl od Trafficu, Syriany či třeba There Will Be Blood postrádá na jakémkoli sociálně-ekonomickém přesahu a nedokáže překlenout postavu slizkého malého človíčka, který sice není zlý, ale ve výsledku ani kdovíjak zajímavý. Jediné, co z něj dělá výraznou postavu je právě McConaughey svou metodou "Slizkej hnusec ve třech bodech; kapitola Zuby, pleš a panděro". Elswitovo bravurní snímání i prostých dialogových scén, ve kterých se nikdy nespokojí s třemi přestřihy na mluvící busty, postavy vcházející do záběru z netypické blízkosti či kamera svým pohybem postupně odhalující stavbu scény, po tom se mi, přiznám se, stýskalo. Ale zasadit to do většího celku než je oskarové blbnutí herce v příběhu na motivy skutečné události, usínalo by se mi lépe.

<< předchozí 1 2 3 4 8 16 23 30
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace