Othello

Othello

Hewlett Packard

Česko
kavárenský pseudointelektuál

26 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 8 15 22 29
    • 1.6.2017  10:03

    Bez aktivace Besson módu vůbec nezkoušet, jinak vám odletí hlava. Zbytek je láskyplným béčkem s natolik nulovou sebereflexí v rámci jakékoli jeho složky, že vám nejednou zaskočí hranolka. Jak se zbavit jedné z postav, které film už nepotřebuje? Émm hmmm tak třebaa... mám to, necháme do vesmírné věznice nabourat orbitální stanici! To však nastane až ve chvíli, kdy je divák již v naprostém zenu protože se ocitl v dlouhém post-coitálním vytržení z patrně nejhorší digitální honičky ever, srovnatelné s renderovanými intry devadesátkových videoher. Tímto směrem zkrátka mé béčkově akční srdéčko bije.

    • 31.5.2017  19:57
    Lion (2016)
    ****

    Mandl na dojetí dle skutečné události je chtě nechtě taky svá kategorie a v jejím rámci Lion nepřináší nic vyloženě nevkusného či hloupého. Může za to zejména zaměření na neveselé poměry v Indii, zejména pokud jste dítě, které nebaví permanentní znásilňování, a hlavně až dokumentární snímání této kouzelně chaotické krajiny. Pomáhá mimo jiné kamera, která první třetinu zručně snímá okolí často z pozice pětiletého protagonisty či téměř neorealisticky ho sleduje v chumlu města zdáli. Samotné pátračky a vizuálně znázorňované citové pouto už trochu zívá, ale myslím si, že je to zejména z důvodu náročnějšího empatického napojení bílého spokojeného parchanta ze středu Evropy (tedy mě), který nemá příliš společného s indickým adoptovaným sirotou. To hlazení zdí a melancholické máčení ve vodě tomu nemám vůbec za zlé a kdyby jo, tak každých pět minut Rooney Mary je pro mě lunapark.

    • 31.5.2017  16:44
    The Love Witch (2016)
    odpad!

    Přímý přenos z filmového pekla, který se nebojí postavit celou svoji existenci na dvouhodinovém opakování jednoho vtipu, který ani není však nijak zvlášť dobrý, natož originální. S ohledem na uznáním se kývající hlavy zámořských blogerů, nadšených z feministických přesahů jsem rád, že nemám vagínu, protože jinak bych si to šel okamžitě hodit.

    • 23.5.2017  10:11
    Zlato (2016)
    ****

    Po Syrianě bylo pro mě těžké představit si lépe naservírovanou tabuli než tu, ke které mě opět zve s úsměvem Robert Elswit se Stephenem Gaghanem, navíc ještě s v pozadí pokuřujícím McConaugheym, jehož herecká metoda sundavání triček během filmu je zde obzvláště drastickou zkušeností. Leč právě tento přetlak eg způsobil, že Gold je sice prvotřídně nasnímaná, dynamická a zábavná podívaná, leč na rozdíl od Trafficu, Syriany či třeba There Will Be Blood postrádá na jakémkoli sociálně-ekonomickém přesahu a nedokáže překlenout postavu slizkého malého človíčka, který sice není zlý, ale ve výsledku ani kdovíjak zajímavý. Jediné, co z něj dělá výraznou postavu je právě McConaughey svou metodou "Slizkej hnusec ve třech bodech; kapitola Zuby, pleš a panděro". Elswitovo bravurní snímání i prostých dialogových scén, ve kterých se nikdy nespokojí s třemi přestřihy na mluvící busty, postavy vcházející do záběru z netypické blízkosti či kamera svým pohybem postupně odhalující stavbu scény, po tom se mi, přiznám se, stýskalo. Ale zasadit to do většího celku než je oskarové blbnutí herce v příběhu na motivy skutečné události, usínalo by se mi lépe.

    • 16.5.2017  23:22

    Hrej si, tu máš 175 mega! A Guy Ritchie si hrál. Ráj audiovizuálního hédonika. Před pětatřiceti lety sral Boorman bájeznalé konzervy Orffem, dvoubřitými sekerami a mocnou píchačkou v brnění. Dneska sere jejich další generaci Ritchie svým pojetím post-moderní fantasy (už jen ty kostýmy či způsob mluvy) za asistence vražedného editingu, bezskurpulozního a megalomanského CGI, naprosté rezignace na formální standardy "velké slavné báje" a předkládá zkoksovanou jízdu, kde anything goes a až na vzácné okamžiky nedává moc času přemýšlet nad tím, proč se vlastně děje, co se děje. Chytře například prostřihává prology k jednotlivým scénám s oněmi scénami ("We'll take him to the Dark Land." "No way!" - "Welcome to the Dark Land."), takže se povětšinou nehoupeme na obvyklé loďce relax-akce-relax-akce, ale neustále jedeme shikanzenem až do Gods of War cíle. Perfektně přihrává soundtrack, největší jízda od Mad Maxe, který občas vezme plně otěže nad celým zážitkem a nejeden jogger, který si jej namydlí do sluchátek, si roztrhá vazy. A do toho se nám zde Artuš prohání ve zrychlených záběrech, ze kterých jsou vystříhávány frejmy, postavy mají na tělech Aronofského first-person steadycam, zpomaluje se, zastavuje, najíždí se s kamerou jak o život, panoramata, makra, mikra, malá fatra, velká fatra, zkrátka to chceš. Škoda, že to na sebe nevydělá, protože tohle není film, u kterého si odpočinete. PS: Montáž dospívání protagonisty prosím nominovat na Nobelovu cenu za střih.

    • 11.5.2017  10:12
    Učitelka (2016)
    ****

    Největším problémem Učitelky je vlastně její existence. Ani ne z důvodu již trochu unaveného dlení na kritice normalizace dua Hřebejk/Jarchovský, ale tím, jak v době, kdy je spíš problémem vyklepaný učitel, který ví že za každou nadělenou kuli má přibližně tři minuty na obdržení MMSky s kulkou od rodičů vyhlášeného lempla, je syžet o tyranii rodičů a dětí ze strany pedagoga tak nějak nepotřebný. Hřebejk si umí pohlídat herce, zasazení, rekvizity a dobovou dusnost normalizační bezvýhodnosti. V dialozích znepřátelených stran často používá polodetaily a detaily, čímž buduje dobrou iluzi malého-velkého problému. Výbava interiérů nevypadá jako nanošené čisté rekvizity ze skladu na plac, ale budují dobře iluzi panelákového pekla stuchlých rodin. Bohužel sem tam se některá z postav promění na list scénáře a začne kašlat papír tak vehementně, že není těžký vytéct z celého kontextu a začít trendovat hejt na Jarchovskýho, nicméně celá perverzní variace na 12 rozhněvaných mužů, kde místo o černošského chlapce se charakterní muži přou o to, zdali 5.A bude mít místo tý starý komunistky Drazdechový supl, mi přijde vypovídající o nachcípanosti předrevoluční společnosti, jejíž kříž stále neseme. A pointa anonymní podpisové fronty po tom, co jsem si oddržhubil celý rozhodovací proces, mi přijde dost trefná a zábavná.

    • 29.4.2017  12:22
    Uteč (2017)
    ****

    Trochu nervózní režisérský pařát v hororových scénách tam je a finále díky tomu netrhá na kusy tak, jak by mělo, nicméně do té doby je to natolik trefné a sžíravé vyhrocení problematiky "černých masek", že se u toho prostě nedá nebavit. Komerční úspěch přeju do posledního loku. Jak praví klišé: tne to do živého. Tarantino u tohohle musel chrochtat blahem.

    • 26.4.2017  10:08
    Rozpolcený (2016)
    ***

    Asi není úplně košer u filmu, který se snaží plácat ve rybníku vyhloubeném 17 let starým Unbreakable a označuje se jako thriller a horror, když nejlepší mi na něm přišel nápad se závěrečnými titulky a hláška o tom, že Hooters jsou fast food, který by založil Jindřich VI. (imho omylem je ve filmu označený jako Jindřich V.). Nepomáhá mi, že McAvoye jsem vždycky považoval za přehrávající hysterku a tohle je, jakoby někdo na prázdniny půjčil nesnesitelnýmu dítěti kameru. Díky tomu jsem se nemohl zbavit dojmu přetažené scénky ze Saturday Night Live, která má parodovat Hitchcockovi kánony v moderním duchu teen hororů od Blumhouse (kteří to produkovali). A mě to mrzí, protože s trochou péče by to mohlo hrát na ty správné struny, kdy napětí by bylo budováno příslibem příchodu abstraktní Bestie a závěrečná gradace, vycházející z originální premisy nadčlověka v důsledku kooperujících schizofrenních identit by mohla být správně a zábavně vychýlená, kdežto takto trochu vymizí do prázdna, repektive spin-ofu mezi pětasemdesátimilionovým intimním dramatem z roku 2000 a devítimilionovým hororem z roku 2016. Ach jak se ty osudy kroutí a nepředvídatelně ohýbají. Člověka to nutí zamýšlet se nad malicherností života a veškerého snažení.

    • 20.4.2017  10:08

    To zas muselo ve writer's roomu protéci krve a potu. Koncept: James Franco se bude chovat jako psychopatickej debil, zatímco Bryan Cranston se bude tvářit, jakoby se James Franco choval jak psychopatickej debil. Uvěřit se nedá ani jednomu, protože všichni přehrávaj jak děti na prvním castingu. Forma: Franco vyžvejkne jakousi volovinu, zatváří se na ránu a následuje jeden až pět tichých přestřihů na zmatenou rodinu jeho nastávající. Do toho samozřejmě mrda povinných popkulturních narážek pro i toho nejpomalejšího ňoumu a to vše zaobalené do nesmrtelného konfliktu starých pořádků s expresivní vyhroceností nového světa. A samozřejmě povinný dramatický oblouk k závěru, který odpočítáváte od úvodních titulků. I tak by má nízká, plebejská duše mohla hodit sem tam koutkem v náznaku veselení, leč většina vtipů neumí skončit i přesto, že negradují, jen opakují svou základní premisu stále dokola, asi aby i to nejretardovanější dítě na testovací projekci se stihlo dosmát když Cranston použije ve špatném kontextu slovo bukkake. Ne.

    • 4.4.2017  23:11
    V pasti (2016)
    *

    Nejnudnější nuda ze všech nudných nud na tomhle nudném světě.

    • 28.3.2017  10:05

    A ono je zase hezký, že si nechali udělat plakát od aktéra Tomáše, tč. s downovým syndromem. Také mě těší, že osobě s největším handicapem, tedy té nesnesitelné esoterické pizetce, film nevěnoval zase tolik prostoru, aby mi honila žilku na skráni. Jinak obvyklý soc náhled dokument pro lidi, kterým doteď nedocházelo, že i postižení to chtěj taky. Je to poměrně citlivé, zajímavé, hodně osobní a chvalitebně krátké. A také filmařsky naprosto neinvenční s vizuálem jak z mobilu. Televizní dokument, který by v kinech neměl co dělat, kdyby se alespoň po projekcích nedaly dělat přednášky. "To není nemoc. Bejt tetraplegik je životní styl."

    • 26.3.2017  14:04

    S Československou novou vlnou se vydaly kamery z potemnělých studií do světa a začaly se těšit z lidské tragikomické malosti, jež byla tehdejší post-svazácká společnost proteklá. Zdánlivě o ničem, ale bravurní zeitgeist, který i o současné české povaze vysvětluje více než bylo pohodlné.

    • 26.3.2017  13:45

    Opulentně nasnímaná báchorka, která svou vlastní existenci obhájí hned v jedné z úvodních scén, kdy postava (jež jinak v příběhu nemá žádnou roli a již se neobjeví) vysvětlí Susan, že v absurdní době nezbývá než se tou absurditou bavit, protože nic víc již život nenabídne. A v tu dobu si to Ford přede mnou vysvětlil a mohl si dělat co chtěl. A on dělal. Temný průnik ztracené upřímné lásky do nihilistické vyhořelé dekadence vyšší smetánky (jakkoli ta je zde zobrazena až parodicky) je ošemetné téma, které zavání moralizující didaktičností. Tomu se však Ford dokázal bravurně vyhnout a naopak celé téma zpracoval intimně a osobně, aniž by slevil ze své vizuální magnificence. Celá tato kombinace a výstavba se pak zručně zcelí v devastujícím finále. Zkrátka krásný příklad toho, jak kouzlo filmového média dokáže oprášit i poněkud odrbaný scénář, spoléhající na náhody a důvěru v to, že by někdo byl ochotný vydat takto nicneříkající knihu. No a taky jsem pohonil u úvodních titulků a to se počítá.

    • 15.3.2017  08:41

    Skandinávské mainstream filmy mají vděčného českého difáka, protože mluví jejich jazykem, nebojí se černého humoru, nepotrpí si na velká gesta a poslední dobou i svými zápletkami s přivřením obou očí mohou budit dojem, že sledujeme konečně produkčně ošetřenou tuzemskou tvorbu. Jinými slovy mám dojem, že za úspěchem filmové Skandinávie v našich humnech je aktivování módu sebelži diváka, kde je nahrazený obvyklý altruismus "na český film slušné" za osobní pýchu "byl jsem na dobrém severském filmu", přičemž ještě přihrají dotyčnému punc filmového fanjšmekra a objevitele. Nicméně cílová skupina je u obou variant stejná. Jasně, oproti malému slizkému dog-eat-dog názorovému rybníčku českého hlavního proudu je filmový sever názorově progresivnější, přičemž se nebojí otřít o veškerá "kontroverzní" témata, jako přistěhovalectví, homosexualita a zkrátka celá proměna světa očima starého konzervativního pragmatika, každopádně stále akorát zpracovává do úmoru těženou empatii k postavě na čisté úctě ke staří. Jinak totiž není u protagonisty jediný důvod napojit se na jeho vlnu, protože je to skutečně nesnesitelný hajzl, který nemá jediný charakterový rys, který je schopný zaujmout. Právě proto je budována empatie na základě neskutečně parareálných flashbacků o jeho lásce ke své ženě, která zřejmě musí trpět něčím jako hypertrofovaným altruismem, protože jinak fakt nedává smysl, jak se může sympatická, vzdělaná, mladá žena zahodit s autistickým morousem, který se permanentně tváří jak Albert Fish. Dojetí je pak mačkáno z diváka kontrastem současné starcovy osamělosti ve srovnání s oněmi flashbacky, které jsou tak přepjaté, že například hrdinova žena se v každé scéně, při každé situaci směje, div se mi neprokousala skrze monitor. Čte si a směje se, jde na autobus, směje se, jí polívku a směje se. Uff. Dohozené řešení celého příběhu, které apeluje na silnou sousedskou soudržnost v satelitních předměstských domcích mě též dohání k sebevraždě a jasně naznačuje, pro koho je tohle dobrodružství určeno.

    • 8.3.2017  10:11

    Oproti předchozí Rosiho příšerné nudě Sacro GRA má tahle příšerná nuda výhodu aktuálnosti a zejména pasáže se záchranou a následným procesem s připlavenými uprchlíky poskytuje syrový, nepříjemný pohled na humanitární katastrofu, se kterou valná většina z nás má zkušenosti až z několika druho- či vícerukých zdrojů, fungujících na základě tiché pošty. Kontrast malebného života evropských starousedlíků s bojem uprchlíků o základní existenci je celkem silným konceptem i přes poněkud iritující formu (pomalé, civilní a poněkud nevěrohodné snímání každodenní činnosti ostrovanů nadává příliš důvěry v to, že sledujeme filmově nekolonizovanou realitu). Problémem pro mě jsou ale zejména ty strašný metafory (má osobní alergie, sry). Chlapec dobře vidí okem, kterým zaměřuje s praku při střelbě do kaktusů vyřezaných do tvaru lidských hlav, ale kvůli neustálému přivírání oka druhého, mu toto zleniví a musí ho násilně opět přivést k původní funkci. I mean, come on!

    • 4.3.2017  11:25

    Já, stará naiva, si vždycky myslím, jak mě nedokáže nic překvapit a najednou rána zprava. Smrt ikonické legendy X-Menů v čím dál pomaleji se hojících ranách na hromadě zmasakrovaných mrtvol je až násilně zbavena veškeré velkoleposti. První ze tří (vynikajících a bolestivých) akčních scén přijde až po čtyřiceti minutách tichého omluvného šepotu. Rko tentokrát není až toliko atrakcí, jako inherentní součástí děje a sem tam překvapí neviděnou nekompromisností (harpuna prorážející tělíčko desetiletého děvčete, jakkoli nesmrtelného, je řádnou satisfakcí za dosavadní marvelovskou bezpohlavnost). Neuvěřitelná prognóza osudu superhrdinských filmů v roce 2029, limitovaných na vyšeptalé ubožáky, kteří již nikoho nezajímají a přes veškerou svou někdejší slávu jsou redukováni na okraj společnosti. Drobné náznaky podoby světa budoucnosti, postavené na konzumu, stahování se do měst a hysterické dekadence vyplývající z porážky nového potenciálního vývojového stupně člověka, aniž by proto onen člověk musel cokoli dělat, jsou nejsilnějšími částmi a je trochu škoda, že film s nimi pracuje natolik střídmě. Na plnou nálož to není, protože občas to dusí snad až trochu komicky, závěrečná pasáž je již konvenčnější a jakkoli Beltrami jede bomby, tak v tom vidím víc profesionální pochopení zadání než něco, co by šlo přímo z něj. Jinak ale v kontextu současných komiksových blockbusterů totální respekt.

    • 4.3.2017  11:04

    Jo, přijde mi tak nějak skvělý, když se na bázi tohoto, řekněme filmu, mohl mister Tofei vypravit z Rumunského Raduti po celém světě a dělat tiskovky se soškami v ruce, ale z hlediska toho, čím mě film stimuluje, stojím bohužel na úplně jinym pódiu.

    • 4.3.2017  10:59

    Filmspoitation. Takhle vypadaly moje filmy, které jsem dělal s lego stavebnicemi, když mi bylo osm. A koukám, že jsem byl nějakej vizionář kurva! ______"Má ten příběh dobrý konec?" "Má. Pokud máš ráda špatné konce." _________Mám.

    • 4.3.2017  10:54

    Existenciální bloumání mezi odlidštěnými betonovými monumenty s desertním nožem v kalhotách. Právě ona nepřístupnost a chlad nového Japonska, obrozeného studenými metabolistickými stavbami, vytváří kulisy pro jednoduchý příběh muže, který zkrátka není schopný najít v novém světě potřebnou satisfakci ani v základní existenci. Stejně jako stěžejní architektonické stavby tohoto období, i v protagonistovi se zde zrcadlí nejistota jeho účelu v nové společnosti, strach z transformace a pocit, že zestárl dříve než objevil své místo v prostoru. Naplnění tak dosahuje animálními extrémy na troskách starého světa, ať už se jedná o smrtící nehodu na vrakovišti, tak třeba vraždu ve zdemolované bowlingové aréně či gastro-soulož na hrobech vojáků. Panická odpověď na strach ze příliš rychle se proměňujícího Japonska 60. a 70. let.

    • 21.2.2017  10:09
    Mlčení (2016)
    ***

    Já tři hvězdy dávám často šíleným volovinám, ale Silence volovina není. Akorát dojíždí na to, že Scorsese, zejména ve svých pozdějších letech, nedokáže pracovat příliš dobře s vizuálem a obrazem. Pokorné, pomalé, intimní, duchovní téma dle mě není ideální stimulovat tolika slovy, tolika názornými záběry, které nám jasně vysvětlují, o co v této scéně má jít. Díky tomu se film láme na čtyři části, kde první hodina je jak vystřižená z produkce TV Noe (polopatičnost v kombu s tichou citlivostí a pokorou), ta se následně zlomí v klasické sekvence tyranie, během kterých scénu po scéně sledujeme lámání protagonisty pod různými vlivy. Tu zakončí část třetí, což je esenciální dialog se svým učitelem a zbytek filmu je špatná adaptace knihy ve stylu overvoice řekne "V přístavu byli holandští obchodníci." a k tomu máme záběr na holandské obchodníky. Naprosto chápu Scorseseho fascinaci tímto tématem a jeho úctu k němu, leč toho tématu je tam více než skutečného filmu a tak to být nemá. Za duchovními filmy budu holt dále klepat na dveře Revenantovi, McQueenovi nebo Tarkovi. Ty filmy třeba nemusejí být natolik chytré, ale mají potenciál přinést divákovi více podnětů než samotní tvůrci zamýšleli, což Silence nemá.

    • 15.2.2017  10:12

    První díl mi připadal jako namachrovaná anachronická, infantilní, pitomoučká nuda, ve které se polovinu času nic nedělo. Důvod, proč druhý díl považuju za vydařené a zábavné sic stále přiblblé dobrodružství, mě samotnýho zaskočil, takže si to zde vypíšu jako terapii. On totiž ten přidaný kvazi-rodinný aspekt je to, co konečně staví Reachera před nějaký problém, díky kterému nemá čas jen velkopansky mrkat do kamery na diváka, který stejně ví, že se mu nemůže nic stát, protože je přesně tím, čím on vždy chtěl být ve svých představách. Zatímco jednička házela hrdinovi do cesty akorát problémy, které on je zvyklý řešit a byl pořád pánem na svém trávníku, zde jeho potřeba řešit situace sám a být zodpovědný jenom sám za sebe naráží na nutnost tlačit káru společně se svou domnělou dcerou a majorkou na útěku, pro kterou má citovou slabost. Najednou tedy není pánem každé scény, ale naopak poněkud nešťastným asociálem, jehož pofňukávání, že takhle to přece nejde, že je zvyklej být osamělým vlkem, je vlastně potřebnou omluvou za machistický první díl, kde dával všem a všemu frajersky na frak. Navzdory tomu je stále oním konzervativním, vysněným hrdinou fotrů, vyrůstajících na bondovkách, jehož nesvázanost a James Deanovská osamělost amerického poutníka, stopujícího v bílém triku u Route 66 je inspirativní natolik vzdáleným způsobem, že patří spíše do područí chlapských snů než aby apeloval na změnu životního stylu. Proto možná film schytal natolik nevlídné recenze po celém světě, když najednou do tohoto čistě chlapáckého eskapistického konceptu vlítly dvě ženy a jakási potřeba odpovědnosti. S tím však, jak stále Reacher zachovává svůj koncept staromilskosti, a tedy oslovuje publikum 40+ více než jakýkoli jiný současný mainstream, je nutno ocenit některé obrazy genderové progresivity. Jmenovitě v zásadě nejintenzivnější zneškodnění protivníka skrze gumovou hadici je zde svěřeno Cobie Smaulders. Nebo scéna v hotelovém pokoji, kde se ti krásní, vypracovaní lidé pohybují kolem sebe ve spodním prádle, aniž by to v nich probudilo jakýkoli zájem, což nikdo ani nepojmenovává, prostě se to bere jako samozřejmost. Šokující situace pro post-bondovské publikum. Hezký kluk a hezký holka mohou být kamarádi či parťáci. Poslední klad, který potřebuji vypíchnout je chytře vystavěný scénář. Je samozřejmě úplně jedno, o co v tom filmu jde, ale například téměř každá scéna většinou nepracuje jenom s jednou informací, skrze kterou posouvá děj, ale většinou přinese dvě či více, které se později zúročí. Například zneškodnění dvou žoldáků před jídelnou nejenže přinese hrdinovi informaci o organizaci pro kterou pracují, ale také pohmožděné klouby z tohoto konfliktu poslouží jako hlavní důkaz později k jeho zatčení. Pouto mezi majorkou a Reacherovou 'dcerou' je také budováno skrze to, jak jedna učí druhou, jak uhnout před bouchačkou, přičemž víme, že oboje bude časem zužitkováno dále v příběhu.

    • 31.1.2017  09:58

    Je to takový chmurný příznak doby, když kdysi svébytný autor adaptuje knihu o kráse odlišnosti a vyprávění osobitých příběhů a vyjde mu z toho naprosto čistokrevný, prvoplánový, současný blockbuster se všemi jeho diagnózami. Opět to má neuvěřitelné množství postav, které rozmělňují jakékoli zaujetí, opět to dvě třetiny filmu začíná a pak teprve naváže jakýms takýms dějem, opět to celé působí jak procházka obludáriem, kde se na chviličku zastavíme u každého exempláře, abychom pokračovali nevzrušeně k dalším. Nejlepší okamžiky zde tahá z rukávu předloha (sic je to zase Harry Potter jak prase) některými roztomilými nápady, samotný film naopak postrádá rukopis úplně. Problém je zejména v tom, že celý imaginární svět nefunguje sám o sobě, ale pouze pro diváka. Neexistuje zde druhý plán, každému aspektu alternativní reality musí být věnováno několik vlastních záběrů, patřičně okomentovaných, zřejmě proto, aby mohly být využity v závěrečném climaxu. Ten však trpí marvelovskou přeplácaností, kdy zkrátka třicet (pa)lidí dělá věci a divák se tak ocitne v roli rozmazlovaného dítěte rozvedených rodičů, které je zaházeno takovým množstvím hraček, že ztratilo jakoukoli náladu si s nimi hrát. Jediné, co nakonec působí trochu vytrženě z celého konceptu jsou strašlivé hororové scény slendermanů požírajících dětská očka, které působí sice v celé té povrchní rozjásanosti poněkud nepatřičně, nicméně cokoli v těchto vypočítavých filmech působí nepatřičně je zkrátka vítáno již ze zásady.

    • 30.1.2017  09:56
    Bílá nemoc (1937)
    ****

    Dramaturg wanted! aneb velkolepý diskuzní souboj mezi "Mě to opravdu strašně mrzí, ale..." a "Je mi líto, ale...". Přesto se vší úctou pochybuji, že Čapek s Haasem tím naschvál perfektně vystihli nekonečný a únavný kruh mírových jednání, čekající na první milion mrtvých, aby se někam alespoň naoko pohnuly. Zejména druhá polovina už jede jak křeček v kolečku a jeden by si přál, aby samotná bílá nemoc měla o něco rychlejší průběh, který by rozhodovacímu procesu maršála dodal trochu toho časového presu. Nicméně kolem a kolem, když se člověk rozhlédne, smutně mu dojde, nakolik je ono, byť jednoduché, podobenství o zfanatizovaných davech a potřebě národní sebeidentifikace skrze útlak jiných, aktuální i po těch osmdesáti posraných letech. Takže si nechám ty tři hvězdy na později, ideálně do doby, kdy již poselství bude neaktuální a ten film bude vypadat patřičně směšně.

    • 19.1.2017  09:30
    Anthropoid (2016)
    ***

    Ellis tak dlouho přemýšlel, jak vlastně film pojme, když tu náhle začalo natáčení. Výsledkem je zubatý mutant, který je rozkročen mezi klasickou válečnou romantikou za časů nacistické cholery a odtažitou historickou rekonstrukcí s občasnými průduchy hollywoodských narativních berliček (vracející se motivy vkládání náboje do zásobníku, Shakespeare, Geislerka pod hadicí). Výsledkem jest unylá šeď, kde je vám všechno totálně jedno. Romantická linie nezajímá, protože postavy jsou naprosto cizí a neproniknutelné a vztahové pletky zase ubírají pozornost oné rekonstrukci. V dílčích elementech, ve kterých se může zejména v druhé polovině Ellis vyřádit, to má svá silná místa, a proto samotný atentát i akční climax v kostele dokáže patřičně zaháčkovat svoji nesmlouvavostí, intenzitou a zmatenou subjektivní kamerou. Nabízí se pak tedy otázka, kde se vzaly scény ve kterých máme detailní záběr na knihu Julius Caesar od Shakespeara v rukou jedné z postav, která postavě jiné přečte asi nejznámější větu z této hry, načež dramaticky zaklapne svazek a řekne "To byl Shakespeare." Jediné, co tak spojuje celý celek je fekálně nahnědlý filtr, kterým je to celé potřeno. Kdo mimochodem opět prohrál celou operaci Anthropoid jsou zde Němci, kteří zase naplňují své role z desítek počítačových stříleček, kde je jejich role buď řvát německy a šikanovat civilisty na ulici, nebo řvát německy a lézt hrdinům do rány. Takhle dobýt dvě třetiny Evropy, to chce fakt fištróna.

    • 9.1.2017  11:20

    Naprostá antiteze současného akčního filmu, jejíž bezbřehá jalovost mě upřímně bavila každým záběrem. Katastrofální zápletka, strašným způsobem se pohánějící kupředu pomocí dialogů, které málokdy překlenou pragmatickou hranici "Are you OK?" "They hit me." "Shit.", neuvěřitelně mizerné digitální triky a nahoněné tvrďáctví Jasona Stathama, jehož hlas zanechává na kůži zhmožděniny, vytváří dohromady líbezně brakovou podívanou, na kterou ihned zapomenete. Po zjištění, že to stálo 40 mega jsem byl ještě víc štěstím bez sebe, protože takhle nezvládnutou práci s rozpočtem je třeba si hýčkat. Rozmlžené Rio už nikdy ze snů nedostanu. U ostatních destinací jsem se bavil už jen tím, že jsem odpočítával na jakej rank by danou misi odehrál Stathamův Mechanik v Hitmanovi. Úplně jsem cítil, jak mi měkne mozek. Víc!

    • 26.12.2016  12:20

    Teenageři si zaslouží své filmy a Nerve to dělá dobře, jakkoli jeho zaměření na současný stav sociální interakce jej dělá aktuálním asi tak na čtyři minuty. Výborně však vizuálně pracuje s pohledem na svět přes displej, a to zejména neonovými světly, které jsou nesmyslně poházeny po scéně, akcentováním barev, častými podhledy či celkovým pojetím velkoměstské mládeže jako extravagantní módní přehlídky. Reálný svět se zde tak volně prolíná s tím virtuálním a reflektuje tak koncept vidění reality přes barevný obraz, kde si vždy mohu navolit, jak ona realita bude vypadat. Samotnej soc-přesah se na konci očekávatelně brutálně vymkne z rukou a z filmu se stane úplná debilita, nicméně do té doby celkem příjemně sype, neustále dohazuje do kotle a hlavně vizuálně připoutá.

    • 26.12.2016  12:07

    Nejsem cílovka, nicméně pro děti ideální znovuoživení velkých chlapeckých příběhů z dob, kdy jakýkoli pohled za humna byl pozváním k velikánskému dobrodružství. Tentokrát, jak si doba žádá, s dívčí hrdinkou, která se zdatně pere se svojí pozicí v mužském světě. Sic její charakterové kvality, které nejsou ničím moc podepřené, jsou možná až moc papírové, ale pro děti asi fajn. Potěší, že strasti výpravy za polární kruh reprezentuje zejména Sartre se svým "Peklo jsou ti druzí." i přijetí smrti jako součásti života. Minimalistická animace a zhulená hudba na druhou stranu budí podezření, že nepostradatelným členem tvůrčího týmu byla kila xanaxu a zejména jednoduchá animace tváří celý vývoj postav dost zplošťuje. Ale jak řikám, pro haranty super. PS: is it just me, nebo scéna krájení brambor je důmyslně ukrytá soulož pod plentou animovaného filmu? Zavřené dveře, šplouchání brambor do hrnce s vodou, tlukoucí a skřípající nádobí v důsledku vlnobití, determinace v očích a pozdější bilancování i s dárkem na rozloučenou... Já fakt nevim...

    • 26.12.2016  11:55
    Alice Cooper (2014)
    ***

    Oproti naprosto k ničemu dokumentu God Bless Ozzy Osbourne má Alice Cooper jednu zásadní přidanou hodnotu a to mapování hudebního undergroundu konce šedesátých a začátku sedmdesátých let, ve kterém jsem byl až překvapen, jak nekonvenčně onoho času Alice Cooper zněli, jakkoli se posléze posunuli do primitivního osmdesátkovýho hejá hejá rocku (ale uznávám, že Eighteen je pecka jak hrom). Jenom však ten náhled do období, kdy nejošklivější muži na světě od sebe znuděně odtrhávali ty nejkrásnější děvčata na západ od Mississipi je vlastně dostatečnou satisfakcí za tím sledovat nesvéprávné a nijak zvlášť zajímavé alkoholiky, vykrádající svým matkám šatníky. Samotnej dokument si sám podkopává jakoukoli hodnověrnost strašlivými montážemi fotografií jak, kdyby tvůrci zrovna objevili nějaký nový editovací program a my můžeme jen bádat, jestli se při pořizování fotografie děly ty věci, které vidíme v takovém zmanipulovaném výsledku, nicméně potěší seznání tvůrců, že od '83 roku již přestala být postava Alice Coopera jakkoli zajímavá, ač s úspěchem koncertuje dodnes. Nenápadně tím poodkrývají, že celá osmdesátková hudební bouře byla nejen vizuálně, ale i hudebně totální faleš. Ještě aby už došlo na ty prašivý Queeny.

    • 26.12.2016  11:36
    Psí srdce (2015)
    *

    Internet je film! Kastrace východoevropské filosofie do jednovětých pouček, záběry na děti a přírodu přes všemožné primitivní filtry, volné asociace, bez jakéhokoli kontextu diktované trivias vyčtené odněkud z "20 věcí, které jste nevěděli o světě kolem nás", dokonce tam jsou i mobilní videa psa hrajícího na klavír. Přesně takhle si představuju FB zeď zbohatlické ženy v domácnosti kdesi na předměstí poté, co jí odešly dospělé děti z domu. Ještě je celý ten monolog vyprávěný ve strašidelně afektovaném módu Štěpánky Haničincový. Jsem dost přesvědčen, že kdyby mě někdo posadil do kavárny naproti Laurie Anderson, do pěti minut si přehryžu zápěstí nudou.

    • 26.12.2016  11:28
    Smrt ve tmě (2016)
    ****

    Bravurní žánrové cviko, které vyniká přesně v tom, co daná škatule potřebuje, totiž že přes všechny ty drobné nápady, napínavé scény, nečekané proměny situací a celkovou intenzitu úplně opomenete vnímat nejednu logickou barikádu. Detroit se navíc začíná po It Follows či Only Lovers Left Alive stávat mojí oblíbenou hororovou destinací. Prázdné domy, prázdné ulice, prázdní lidé a pocit, že když tam zabloudíte, již nikdy vás nikdo neobjeví, to celé v pozadí trudné čerstvé soc-ekonomické historie celého toho místa. Suck it Blumhouse, takhle to má vypadat.

<< předchozí 1 2 3 4 8 15 22 29
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace