Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (1 321)

plakát

Mrazivá past (2021) odpad!

Libovolný díl Walker Texas Rangera (včetně morálních apelů skrze válečné veterány a původní americké obyvatelstvo či simpatií pro dělnickou třídu oproti inherentně zkorumpovaným kravaťákům) na velkém plátně. Že Netflix pomalu zase vrací televizi její úlohu distributora rezignované braindead zábavy víme, ale jak je možný, že se takováhle bída dostane do kin? Co se to kurva děje?

plakát

Cirkus (1928) 

Chaplin se zde zbytečně zdržuje nezajímavým dějem a dlouhými prology k atrakcím. Ty pak nejsou třeba ve srovnáním se sebevražednými eskapádami Bustera Keatona nijak zvlášť dechberoucí, zato jsou až zbytečně roztahané. Bravuru scény s likvidací kouzelnického výstupu pak překryje třeba fakt, že závěrečné kousky na laně působí dost uměle, přetaženě a staticky. Navíc jsem si uvědomil, že postava Tuláka mi tak nějak leze na nervy a mám tendence jí přát doživotí za potulku i když jí jde o život. Pokud zmačkání a odhození hvězdy v závěru byl skutečně akt protikomunistického odporu, tak je to super vidět ve filmu, jehož tématem je jak majitel cirkusu vykořisťuje všechno kolem, včetně své dcery, kterou pravidelně tříská a jediným způsobem, jak se ho podaří pokořit, je rozbít mu držku a dceru provdat jinýmu chlapovi.

plakát

Stuff (1992) (TV film) 

Mansonovo sAint, akorát real shit. Depp s Haynesem a Learym se šli na pozvání sesmažit k Frusciantemu, ten se na to i slušně oblík, ale když dorazily na místo, tak jim ztěžkly nohy, natočili hostitelův bejvák a poslali do éteru jako vlastní art. Samozřejmě krom Learyho, kterej si prostě přišel dát papír a taky, že si ho dá, kurva. Lol, kámoše si nevybíráš. Fascinující náhled do 90s crackhousu se zbytečnými postprodukčními efekty v první půlce. Ten barák mluví za sebe. Důkaz toho, že ať vypadá život a barák skutečného hudebního nadšence jakkoli, kytary jsou vždy na stojanech a desky seřazený v poličkách.

plakát

Zabijákova žena & bodyguard (2021) 

Dvojka Bodyguarda je víceméně takovou kompilací toho, co na současném mainstreamu nesnáším, tedy přehršel postav, CGI z lenosti, popkulturní pohihňávání, Ryan Reynolds a upínání k nostalgii po starých ksichtech. Ale nějak jsem se na něj nedokázal zlobit, protože se na mě podařila asi přenést ta nálada z placu, kdy naprosto zjevně je každýmu všechno úplně buřt a dělá si co chce. Je to napsaný na drogách, zahraný na drogách a honorář za cameo Richarda E. Granta musel zaměstnat chorvatské dealery na několik týdnů. Výhoda je, že tenhle vlak nebrzdí a i když neprobíhá zrovna akční scéna, tak se děje dialog, který je zahraný s tak nesmyslnou intenzitou a napsaný tak přepískle, že jako akční scéna působí. Druhá míza Salmy Hayek je každopádně naprosto k nevydržení a sošku zlaté Anny Nicole Smith si bezpochyby zaslouží.

plakát

Tajemství mumie (2010) 

Když to vidíte v rámci období největšího Bessonova kreativního útlumu, přijde vám to jako nejlepší film na světě, ačkoli to, stejně jak Arthurovská trilogie, vzniklo především za účelem propagace Bessonovy CGI produkční divize Digital Factory. Naštěstí se zde ale vrátil ke svému pojetí světa, ve kterém jsou všichni lidé opilé děti a jediný, kdo je v něm jakž takž schopný nějakých výsledků jsou jankovité ženy, které, jak známo, oproti chlapcům dospívají dříve. A Bourgoin je v roli Adele úžasná. Ostatním Adélám (Adéla ještě nevečeřela, Život Adele, Adelheid) nedělá tahle ztřeštěná ženština vůbec žádnou ostudu.

plakát

Úniková hra: Turnaj šampiónů (2021) 

Takový to když sedíte před obrazovkou, s nostalgií vzpomínáte na třeba takový Saw IV a je vám mizerně. Vezmete-li ale v potaz tu chronologii, kdy ze série Saw vznikl právě onen trend skutečných escape roomů (jedna z nejpekelnějších výzev měšťáckého lifestylu), který se následně vrátil zpátky do kin, akorát zredukovaný o makabrózní násilí a tu legrační moralistickou slupku, zjistíte, že jste se jako diváci vlastně taky ocitli v únikové místnosti, která před vás postavila úkol nepouštět se nutně do každé zjevně jen na profit orientované píčoviny jen proto, abyste si udrželi aktuální filmový přehled. To ale kristepane je fakt takovej problém sehnat herce, kteří když už neumí hrát, tak umí třeba alespoň běhat? Nebo scénáristy, kteří někdy byli u toho jak to vypadá když se baví dva lidé?

plakát

Arthur a Maltazardova pomsta (2009) 

Je to úplně strašný takovým tím Hallmark způsobem, ale já to nějak beru jako lacinou alternativu k těm obřím Pixar/Dreamworks produkcím, oproti kterým to není tak schopný maskovat, jak strašná je to pedařina. Pokud v prvním díle mluvil Malthazara David Bowie a v druhém pak Lou Reed, očekávám, že ve třetím by ho mohl dabovat třeba Lešek Semelka.

plakát

Na palubu! (2020) 

Není to komedie. Jen citlivá obhajoba všednosti, věrná svému tématu svým guerillovým přístupem, kdy neherci či debutanti jsou snímáni mezi skutečnými lidmi na dovolené, kteří občas zvědavě čučí do kamery. Nejsilnější devizou filmu je rozhodně povědomé vykreslení mikroživota rodinných autokempů v sezóně se všemi těmi traumatickými detaily včetně všudypřítomných Holanďanů. Při každém zvuku rozepínajícího se zipu u stanu se mi zvedají vlasy na zátylku.

plakát

Satanico Pandemonium: La Sexorcista (1975) 

Byla by to příjemně meditativní kompilace heretických výjevů, kdyby ta scénografie nevypadala jak z loutkového divadla. Ostré vícenásobné stíny na polystyrenových skalách a rohové místnosti snímané jen z jednoho úhlu bohužel neutáhnou dlouhé, pomalé scény, protože v nich působí čím dál více srandovně. Srandovní je, že když sundá Cecilia Pezet z hlavy ten jeptišský čepeček, vypadá úplně stejně jak protagonistka anime Paprika.

plakát

Psi (1992) 

Polská French Connection, která příkladně prolíná dobové lokální specifikum (revaluace agentů komunistické státní bezpečnosti v novém státním režimu se hladce propojuje s rozmachem zahraničních mafiánský struktur v oslabeném novém státě) s jasnými žánrovými pravidly. Psy byli jedním z řady filmů, kterými se polská kinematografie snažila čelit přívalu západních fláků, které lákaly tehdejší publikum více než porevoluční ublížená tvorba. Když si tak uvědomíme, že vznikala tedy ze stejných pohnutek jako třeba Nahota na prodej, musí nám dojít, jak jsme my Češi úplně retardovaný i vůči takovým Polákům.

Reklama

Reklama