Kaferano

Příběh celkem o ničem, pár herců na ozdobu to nevytrhlo a není to ani moc vtipné. Ale nakonec je to film o vaření a v tom byl dobrý, bylo na co koukat a sliny se sbíhaly o sto šest

Nevěřím tomu, že top kulinářské delikatesy můžou být dílem vystresovaného kuchařského týmu a do kterých na závěr naprská cholerický šéfkuchař. Děkuju nechci, jako tajemství kuchyně by mi to stačilo. Co se týká zpracování filmu a námětu, tak je to podobné. Když nasypete hromadu koření na fádní jídlo, neuděláte z něj lahůdku. Tady byl nášup vyhrocených emocí na fádním námětu. Ale sem tam se oko potěšilo při přípravě jídel, toho mohlo být klidně víc...

Docela povedená recyklace. Byl zachován duch původních dílů, což mě potěšilo. Nebylo to přeplácané a přetechnizované, na druhou stranu některé scény ve mně nevyvolaly skoro žádné emoce. Například hypnotické vytahování informací pomocí ruky bylo spíš úsměvné. Snad se v té dramatické rovině povede časem vymyslet něco nového, protože rovina vtipu a nadsázky na mě stále působila. Dík Chew a BB8 :-)

Pomalu plynoucí sofistikovaná imprese. Tak by se dal popsat dojem z filmu Jima Jarmusche, který vtiskl novou podobu tak zprofanovanému tématu jako jsou upíři. Ne každý u filmu vydrží, protože jde v podstatě o obraz, kde plynutí času je pozastavené a my můžem pocítit každodenní rutinu dvou zamilovaných upířích bytostí. Tato rutina je zároveň velmi vytříbená a zároveň otřepaná staletími a působí jako tichá bilance skutečných hodnot existence... Celou tuto záležitost velmi podpořila volba herečky Tildy Swinton do role upírky Evy. Tilda Swinton jako žena typu ,, jolie-laide " působila unikátně v roli kultivované milující bytosti, nadané psychometrickými schopnostmi, která po svém chápe esenci života a smrti...

Na začátku filmu jsem byla v rozpacích z kýčovitě patetického úvodu, ale ve chvíli, kdy do Popelčina domu vstoupila macecha v podání Cate Blanchett se svými dcerami, pohádka dostala spád a na povrch vypluly všechny emoce, které k pohádkám patří. Přes velmi bombastické vizuální pojetí, zůstává samotný příběh prostý a Popelka s princem myslím dokáží splnit očekávání dětí i dospělých jako správně zamilovaná pohádková dvojice... Co bych chtěla vyzdvihnout je práce módní návrhářky Sandy Powell, která dodala všem kostýmům neskutečný šmrnc, až jsem měla dojem, že se dívám na luxusní módní přehlídku. Ples k tomu samozřejmě vyzývá, ale i mimo ples byly kreace dokonalé. O Sandy Powell se zmiňuji v deníčku...

Základem a stěžejní linkou filmu jsou akustické útoky, které jsou vtipné i originální. Dvě hvězdy za zvukovou i vizuální podívanou. Vzhledem k tomu, že mi všichni muzikanti také lezli na nervy, jsem měla jasné komu fandím. Policajt, který nenáviděl hudbu byl můj favorit a pro mě důvod k další hvězdičce. Škoda, že romantická a kriminální linie byla jen výplní a nedošlo ani k žádné katarzi, která byla v očekávání. Ale i tak film držel pohromadě a pobavil netuctovým způsobem.

Co se vlastně stalo s Baby Jane? To jsem pochopila až na konci a dobře mi tak, jinak by mě film tolik nebavil. Chtěla jsem vidět nějaký film s Bette Davis a udělala jsem dobře, že jsem vybrala tenhle, kde už herečka není idolem krásy, ale naopak ztvárňuje roli, kdy se tyto aspekty jako sláva a hvězdnost dostávají do silné karikatury. Ale líbily se mi všechny herecké výkony a práce kamery. Ještě se pro srovnání podívám na tv film z roku 1991

Nafukovací panna je film, který jsem zrovna potřebovala a budu muset víc prozkoumat asijskou tvorbu.. Doo-na Bae nádherně ztvárnila nafukovací pannu, která vždy po použití, kdy je ponechána sama, ožije a vydává se poznávat svět. Poznává i samu sebe a svou podstatu. Jako každé poznání je radostné i bolestné, tak i tenhle příběh se dostává do fáze prozření. V téhle fázi jsem měla malinko pocit, že příběh neví kudy kam, ale i tak mě zasáhl. Nevím, proč někteří zmiňují v komentářích japonskou zvrácenost, mě film přišel spíš citlivý až poetický. Krásný...

Mám ráda pohádky, ale tahle mě příliš neoslovila. Důvodem je porušení základního prvku, kterým je samotný archetyp Sněhurky. Každý archetyp má v pohádce vystihnout specifický duševní obsah a má vnitřní logiku. Tady se v polovině příběhu mění Sněhurka na Johanku z Arku, což je úplně protichůdný typ. Nevím proč je dnešní pojetí klasických pohádek tak hybridní. Plešaté víly, opilecký polibek a trpaslíci také nebyli podle mého gusta, ale největší nedostatek bylo pro mě obsazení Kristen Stewart, která má do Sněhurky hodně daleko. Líbila se mi Charlize Theron a její masivní koruna, nějaké triky a houbičky s očičkem.

"Tento film vznikl za cenu, která mi dnes připadá vlastně až příliš vysoká" ... Vlastní režisérova slova nezní moc přesvědčivě. Chlapská posedlost tohoto typu mi jde proti srsti. Když se při natáčení vydrancuje kus pralesa, indiáni při natáčení zaplatí životem a místní kmeny zapálí filmový štáb, tak něco neni vpořádku. Tenhle film je dobrej snad jen v tom, že v celé své kráse ukazuje umanutost lidského ega, které jde doslova přes mrtvoly.