Facillitant

Tento seriál jen dokazuje, že maďarština je světový jazyk - lze se s ní domluvit opravdu v celém vesmíru :)

Stejně nepochopím, jak takové děvčátko může hrát na dechový nástroj o hmotnosti 1/8 toho děvčete. Vždyť takové děvčátko by odnesl vítr! (Zvlášť, pokud by to byla manga...)

​Zachyceno velmi přesně, ale je třeba brát v potaz, že jde o filmové zpracování. Přestože nepředpokládám, že se ve skutečnosti odehrálo všechno (např. scéna s horníky a ministrem uhelného průmyslu), dramatizace je velmi vydařená. Závěrečné scény mi silně připomínají​ 1984 (a není divu - tohle je 1986), kdy Winston říká "pravda vás zdolá". Z černobylských událostí plyne ponaučení, že není radno podceňovat bezpečnostní opatření, na kterých se šetřívá právě proto, že když ke kolapsu nedojde, lidé si myslí, že jsou zbytečná (což ilustruje i aktuální epidemiologická situace - "Flegr nás strašil, no a kde sou ty mražáky, kde sou ty mrtvoly!"). Smrt, pohroma či nemoc jsou skutečná hrůza, ne romantika, jak ukazují mnohé filmy či blázni, kterým Černobyl přijde cool - k černobylské tragédii patří pieta, ne postoj "hurá do Zóny". Film jako takový je dosti kvalitně zpracovaný a výrazně naturalistický, čímž primárně nemám na mysli záběry na zraněné a umírající, ale celkový přístup - ve filmu se ukazuje např. jak obtížné je pracovat s všemi těmi ochrannými pomůckami nebo jak měli tehdy lidé přistupovali k počítačům, že k nim neměli citový vztah jako my dneska, ale brali je jenom jako stroje. A kovové mřížky (ve tvaru jakýchsi sluníček) na oknech, které jsou ve filmu vidět, se používaly i u nás (např. na zpevnění skla v prosklených dveřích: https://rb.gy/6bt4ps), vzbuzují náležité zhnusení a děs. Na závěr ještě dvě ponaučení: člověka nejvíce ohrožují lidé a nebezpečí nepřichází vždycky/jen zvenku.