Facillitant

Skoro se mi to líbí víc než původní literární předloha. Jsem nadšená ze Švankmajerovy práce s materiálem (ve filmu) - v konzumním světě jsme jím sice obklopeni, ale neumíme jej využívat. Líbí se mi tento něžný "starosvětský" styl. Na filmu si mimo jiné cením jeho realističnosti a nádherného propojování světů.

Mezi moje oblíbené filmy patří rozhodně i tento. I když napoprvé mě až tak nezaujal... Musela jsem se na něj podívat podruhé. I teď si ale říkám, že se mi na tom možná více líbí prostředí než samotný děj. W minulých dnech jsem přečetla mangu, kterou se film inspiroval. O té se ale nedá říct, že by mě nějak zaujala. S filmem se předloha vůbec nemůže srovnávat. U čtení jsem se sice bavila, to jo, bylo to napnuté jak Pinďovy kšandy... Moje hodnocení předlohy tady by ale bylo... Asi tak půl hvězdičky. Stejně si říkám, že tahle verze je nejlepší. Eh, příliš dlouhý komentář... Bude mě vůbec někdy nebavit o tom psát? Asi...

V roce 2013 komentuji slovy "Naprosto nejlepší film od Miyazakiho. Nádherné prostředí, hudba a příběh především. Je to krásné zhmotnění snů. Kéž by někde na světě existovalo tak pěkné místo, jako je Howlův zámek." O pět let později mi při pohledu na Howlův zámek v mysli vyvstává obraz lodě Musashi.

Koralína je neskutečný dechberoucí zážitek po všech stránkách. Značnou mírou ovlivnila moji uměleckou tvorbu i mě samotnou. Film jsem viděla více než desetkrát a knihu jsem dočetla před chvílí. Motiv příběhu je nadčasový, snad i proto je film tak úspěšný. Není to smyšlený příběh, ale krásná a propracovaná metafora skutečného života.

Nebýt tohoto skvělého filmu, nebylo by o čem napsat maturitní práci... Mimo jiné se zde objevuje důkaz podobnosti japonštiny a finštiny: "haku" ve finštině znamená "hledání". Ale "Haku" pro mě znamená "löydetty".

K tomu snad nelze říct nic jiného, než že je to pořádně potrhlé! Patrasová za mlada je skvělá (a Jíra Korn jakbysmet). "Dádinka" mi málem připomíná Ayu Matsuuru, zřejmě i oblečením. Ani jsem nevěděla, že tričko s flitry bylo k sehnání už v 80. letech, tehdy to určitě byla pecka. Písničky s absurdními texty jsou fajn - když je to prvoplánovitá fraška.

V dětském věku mi to mělo co říct, a to kouzlo vnímám doposud. Je to mj. první film, který jsem viděla, nepočítajíc pohádky. Dokážu ale pochopit, že dospělý, přesycený dnešními propracovanými filmy, v Kruhu nenajde zalíbení. Opravdu to není kdovíjak kvalitní film, je v něm plno pitomostí a technických nedostatků, ale nejen perfektním provedením lze vytvořit pěkné. A co se týče hudební složky, ta je bezpochyby skvělá.