Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Krátkometrážní
  • Akční

Recenze (429)

plakát

Koyangireul butaghae (2001) 

Kapitalismus se záludností sobě vlastní ukázal Korejcům svojí odvrácenou tvář, která se zubí od ucha k uchu a sleduje, jak se s tím tamní lidé vyrovnávají. Zatím někteří jsou velice agilní a snaží se obětovat své přátele a rodinu, aby se mohli pokorně hrbit před svými nadřízenými, předstírat důležitost a osvojovat si firemní kulturu, zatímco jsou sami vnímáni jako nadbyteční, druzí už se ani příliš nesnaží nějak vynikat a toužebně vyhlížejí útulné místečko pod mostem, kam se nastěhují, až konečně o všechno přijdou. Já chápu, proč se některým zdejším uživatelům tenhle film nelíbí. Není totiž příliš "hezký", aby svým kýčem a sentimentem upoutal pozornost. Jenže on je svým způsobem výjimečný - ukazuje obyčejné lidi v obyčejném prostředí s jejich každodenními starostmi. Neobsahuje sice příliš mnoho děje, ale lidem se přece běžně nestává, aby každý den nastala nějaká přelomová situace. Prostě to je film o pěti normálních holkách, jejichž postavy jsou velmi dobře herecky ztvárněny. Každá z dívek má něco do sebe a divák si může vybrat, které bude fandit. U mě to byla jednoznačně Ji-young, doufám, že to nic nevypovídá o mé budoucnosti. Abych nezapomněl, snímek mě velmi příjemně překvapil i svou podařenou hudební stránkou. 100%

plakát

Věčný žid (1940) 

Pravdivých 20 procent, zbytek polopravdy a lži, přičemž i ta pravda je řečena tak, aby byla vnímána vyloženě negativně - například ta o tom, jak jsou Židé skvělí obchodníci. Upřímně řečeno, Židi jsou úspěšní snad ve všech oborech lidské činnosti, ať se nám to líbí nebo ne. Nutno ovšem dodat, že Židé jsou úspěšní i v oborech, které neslouží lidské cti. Možná až moc úspěšní, proto vzbuzovali u ostatních lidí závist, Tento propagandistický dokument nám vlastně neřekl vůbec nic, jací Židé vlastně jsou, nýbrž nám sděloval, jak na ně má být nahlíženo. Z historického hlediska jde však o velmi zajímavý artefakt, který si zaslouží podrobnější rozbor. 40%

plakát

V hodině rysa (2013) 

No jo, globální oteplování je mrcha, někteří uživatelé díky tomu ještě neměli možnost vidět souvislou sněhovou pokrývku. Jedině tak si dokážu vysvětlit některá vysoká hodnocení mých kolegů. Tohle je totiž snímek, ve kterém nedává smysl téměř nic. Motivace postav je až do konce neodkrytá. Proč ten chlapec jedná jako náboženský fanatik, proč vraždil, proč šel za hustého sněžení nalehko? Nevíme, na tyto a mnoho dalších otázek snímek neodpovídá. Vlastně nám neříká vůbec nic, vysvětluje snad pouze to, proč náš hoch vraždil tam, kde vraždil (to bude asi ta pointa, kterou zmiňuje Marigold). A to je zatraceně málo. Režisér se horko těžko snaží vykouzlit nějakou atmosféru, jenže když není z čeho ji vytvořit, zbyde jen jakési předstírání temnoty. A pak samozřejmě ty herecké výkony, co k nim můžu říct? Já snad můžu hercům jen popřát, ať k nim dorazí nějaké mnohem lepší role. Ale Frederik Johansen by si za svůj výkon nějaké ocenění zasloužil, co myslíte, milí kritici? Oceňování herců, kteří se odvážili vzít role fyzicky či psychicky nemocných lidí, je přece dneska populární, ne? 30%

plakát

Dak teol (2012) 

Jižní Korea je zemí, kde si mnoho lidí musí vyměňovat občanky a cestovní pasy z toho důvodu, že na průkazových fotografiích nejsou díky chrurgickým zákrokům již k poznání. Po plastických chirurzích je tam obrovská poptávka, a proto jeden psychouš se mezi nimi lehko ztratí. Musím uznat, že feny hrající v tomhle snímku jsou skutečně krásné, nehledě na to, zda jsou či nejsou přešité. Upřímně řečeno, samotný příběh určitě není bůhvíjak originální. Filmů o lidech s psychickou poruchou, která naplno vytryskne například při nevěře partnera, bylo již natočeno mnoho. Tady jde spíše o provedení, které je velmi dobré - z Kim Chang-wana v roli doktora jde opravdu strach. Atmosféra celého snímku je velmi temná, jen mi trochu vadilo, že to celé bylo natočeno sterilně a bez emocí, když se řezničilo, nic jsem necítil. Myslel jsem si, že na ten snímek prostě do rána zapomenu, ale nestalo se tak. Možná za to může i pochmurný závěr, ale od rána mě z toho trochu bolí hlava. 85%

plakát

Nejlepší ženská mého života (1968) 

Po zhlédnutí Přísně tajných premiér jsem od posledního Fričova filmu příliš neočekával, byl jsem pak ale velmi příjemně překvapen, tenhle snímek si totiž v ničem nezadá s nejlepšími kousky tohoto režiséra. Skvělý scénář a výborné herecké výkony jsou dobrým základem tohoto filmu, ze všeho nejvtipnější jsou ale Sovákovy sarkastické poznámky, při kterých jsem mohl smíchy vypadnout z křesla. 100%

plakát

Gajok (2004) 

Pokud bych měl brát korejské filmy naprosto vážně, myslel bych si, že většina korejských rodin je dysfunkčních, že minimálně polovina populace má pletky s mafií a že téměř všichni si v sobě nosí nějaké temné tajemství. Celkem mě překvapovalo, že malý bráška vlastně žádné problémy nemá, mohl by být přece vesele znásilňován, mohl by mít nějakou nevyléčitelnou nemoc a ono nic. Škoda. Vím, že to může znít ironicky, ale já si už bez toho korejského citového vydírání nedokážu představit život, čas od času prostě musím nějaký korejský snímek zhlédnout. Na druhou stranu ale chápu, že korejské filmové pochutiny vařené ze stále stejných surovin se mohou leckomu zajídat. 90%

plakát

Léto s Marnie (2014) 

Jsem rád, že se Jonebajaši dokázal odpoutat od Mijazakiho a natočit toto snové anime sám. Popravdě řečeno, Mijazakiho absence je na tomhle filmu trochu znát, stejně jako předchozí Jonebajašiho počin (ke kterému napsal Mijazaki scénář) postrádá snímek větší množství hravosti a invence. Na druhou stranu by bylo dobře, kdyby si Jonebajaši vytvořil svůj styl, inspirace jeho učitelem, především co se námětu týče, tu je přeci jen dost patrná. Nu což, snad se mu a jeho kolegům podaří studio Ghibli udržet, byla by škoda, kdyby byl filmový svět o takovéto krásné animované snímky přišel. Vzhledem k tomu, že jsem Ariettě lehce přihoršil, u Marnie přivřu oko. 90%

plakát

Rodinu si nevybíráš (2011) 

Tato nenáročná letní komedie má jednu zásadní vadu - má blbý scénář, na který sám Clavier doplácí, když musí odříkat všechny ty debilní repliky. Navíc to obsahuje většinu nejrůznějších klišé, které se týkají cesty do Thajska. Snad jen potíže s drogami tam chybí. Když však jde do tuhého, Clavierova postava přestává kecat a dívak si přestane zacpávat uši, protože teď ten film konečně za něco stojí. Upřímně, na místě Claviera bych asi taky nebyl zrovna nejřečnější. Muriel Robin, která si do té doby rovněž provětrává pusu víc, než je nutné, se taky zklidní a mužský divák se může bez starostí věnovat půvabům Hélény Noguerry. Škoda, že asijské feny nedostaly víc prostoru - třeba ta thajská prostitutka mohla klidně vyskytovat déle. A co se Jeana Rena týče, ten starý všivák nikdy nezklame. Na závěr si tu jen zadoufám, že při psaní scénáře pro třetí Návštěvníky byl snad Christian Clavier v lepší formě. 55%

plakát

Hoge hakken, echte liefde (1981) 

Nemůžu říct, že by tohle byla nějaká zapamatováníhodná komedie, ale na zabití času je docela dobrá. Šéf loděnic (hraje ho nějaký Rijk de Gooyer) se nudí se svou přiblblou ženou, dvěma postpubertálními potomky a prostitutkou. Jednoho krásného dne se ze své kanceláře přesune dolů ke svým dělníkům. V jejich baru potká svou vyvolenou Jenny v podání krasavice Monique de Ven. Aby ji získal pro sebe, rozhodne se přestrojit za dělníka a sám sebe přime do společnosti. Dopadne to tak, jak to asi dopadnout má, jediná ozvláštňující věc na tom celém je, že ten chlápek vyzve sám sebe na souboj. Je to celkem zábavné, pozitivní, milé, ničím neurážející, ale to je asi tak všechno, co k tu tomu lze napsat. 60%

plakát

Kōfuku no kane (2002) 

Že experimentální snímky jsou jen masturbační fantazie úchylných režisérů? Pche, to neznáte Sabua! Tanaka alias Sabu je režisér, jehož tvorbu je třeba brát zcela vážně. Sice tu není mezi žánry uvedeno "Experimentální", přesto tento film za experimentální klidně označím - Sabu si totiž (zvlášť na konci filmu) vydatně pohrává s vnímáním času a prostoru. Sabu si taky dokázal do hlavní role vybrat kvalitního herce - Teradžima je jako nemluvný Igurači skvělý. Tenhle Igurači ráno jde do práce, aby následně zjistil, že továrna je zavřená. Dva dny se toulá po městě, s nikým nemuví a zaživá spoustu věcí - například je zavřen do vězení, srazí ho auto, promlouvá k němu duch, vyhraje v loterii, aby třetí den... neprozradím. Jeden z nejlepších japonských počinů, které jsem kdy viděl. 100%