Bernhardiner

Dřevorubce Okinu v japonské verzi nadaboval Takeo Čii. Ten po dokončení nahrávání svých textů dostal infarkt, kterému 29. června 2012 podlehl. Během postprodukce se zjistilo, že je třeba nahrát ještě jeden dialog s Okinou. Okinu v tomto dialogu nakonec namluvil Yuji Miyake.

Složením soundtracku byl původně pověřen Shin'ichirō Ikebe, nakonec však byl nahrazen Džóem Hisaišim.

Původně měl být film uveden do kin zároveň se snímkem Zvedá se vítr v létě 2013. Nakonec však premiéru odložili až 23. listopad kvůli obavám, že obrázkové scénáře ještě nejsou zcela připravené.

Každé okénko filmu bylo nakresleno tužkou na papír, okénka byla poté digitalizovány. Jednotlivé postavy animátoři vybarvili pomocí počítače a pozadí namalovali vodovými barvami.

Isao Takahata pracoval na tomto filmovém projektu 8 let.

Scénu, kdy se hlavní hrdinka oběsí, její představitelka Na-yeong Lee málem nepřežila. Režisér si až na poslední chvíli všiml, že herečka visí na krku, a zachránil ji. Herečka však byla v tu chvíli v bezvědomí a všichni si mysleli, že je již mrtvá. Ki-duk Kima tento moment natolik poznamenal, že další tři roky žádný film nenatočil.

Film je remakem snímku Dotěrný chlap (1973), což byla adaptace divadelní hry napsané Francisem Veberem. Tato hra se od roku 2005 hrála v pařížském divadle Théâtre de la Porte Saint-Martin s Richardem Berrym a Patrickem Timsitem v hlavních rolích. Režisérské aktovky se zde ujal sám Francis Veber. Hra měla takový úspěch, že to Francise Vebera přimělo k natočení filmu.

Během natáčení skočil ze střechy paláce Chaillot sebevrah. Nikomu jinému se naštěstí nic nestalo, nicméně některé herce a členy štábu dělilo od padajícího těla jen několik metrů. Někteří diváci, kteří netušili, že se nejedná o kaskadéra, začali tleskat. (Zdroj: Francis Veber: Ať to zůstane mezi námi)

Terasa restaurace u paláce Chaillot, vedle které se nacházelo stanoviště parkovačů aut, byla falešná. Přesto se u ní zastavovali japonští turisté, kteří si tam chtěli rezervovat stůl. (Zdroj: Francis Veber: Ať to zůstane mezi námi)

Vesnice jménem Dongmakgol skutečně existuje. Nachází se poblíž města Čečchon v jihokorejské provincii Severní Čchungčchong.

Zeď, kterou Ruby (Jean Reno) a Quentin (Gérard Depardieu) překonávají pomocí jeřábu, patří k centru pro duševně nemocné, kam přijímají pacienty s nařízenou psychiatrickou léčbou. Zatímco většina herců a členů štábu se těchto osob bála, Gérard Depardieu s nimi otevřeně komunikoval. Dokonce dokázal navázat rozhovor s trojnásobným vrahem, který dva roky nepromluvil.

Režisér Jean-Marie Poiré se za tento film natolik styděl, že na dlouhou dobu přerušil spolupráci s Christianem Clavierem (Andre). Film natočil pod pseudonymem Jean-Marie Glaubert.

Natáčení muselo být na pět týdnů pozastaveno, protože Gerard Depardieu musel podstoupit čtyřnásobný bypass.

V době natáčení ve Francii žádná továrna na kondomy neexistovala. Filmová továrna byla postavena podle japonského vzoru.

Opici, která unese Francoise Perrina (Pierre Richard), hrál americký kaskadér. Měl však problém unést jak Pierra Richarda, tak i mnohem lehčího namaskovaného dvojníka. Z toho důvodu byl vyroben model vážící několik set gramů. Když se poprvé natáčela scéna, ve které se opice s Perrinem zhoupne po liáně, kaskadér manévr nezvládl a spadl na zem. Všichni na místě si mysleli, že je ten člověk mrtvý. Naštěstí si ale z incidentu odnesl jen drobné pohmožděniny.

Původně se měli v hlavních rolích představit Lino Ventura a Jacques Villeret.

Scénu, ve které se Francois Perrin (Pierre Richard) připlazí zmlácený do hotelu a Campana (Gerard Depardieu) volá nosiče zavazadel, se musela točit dvaadvacetkrát, neboť byl Depardieu v té době natolik opilý, že nebyl schopen slova. Francis Veber poté raději natáčení přerušil a následující den Deperdieumu pohrozil, že pokud ještě jednou bude na scéně opilý, natáčení filmu skončí. Gerard Depardieu to vzal na vědomí a od té doby hrál v každém filmu Francise Vebera naprosto střízlivý.

FIlm je považován za ztracený.

Film je považován za ztracený.

Film je považován za ztracený.