Renesco

Renesco

Tomáš Gruntorád

okres Praha
Bochnislav Faldini

homepage

12 bodů

Moje komentáře

<< předchozí 1 2 3 4 5 6
    • 15.6.2018  17:57
    120 BPM (2017)
    *****

    Viz kritika na webu Cinepuru

    • 20.12.2008  19:16
    1977 (2007)
    ****

    Svět v "1977" je staromilský, konzervativní a přesycený průměrností. Silnice, po níž pánové střední generace se svými partnerkami jezdí, jsou nesmyslně klikaté, krkolomné serpentiny obtáčejí jen prázdné travnaté plochy. Za dodržení dopravních předpisů a nevybočení z absurdní trati, pokryté nereflektovatelnými texty kdo ví pro koho, si může pán za zvuků videoherní elektronické fanfáry připočítat na konto 10 000 kreditů. Jednu dívku, která se o hodině zahledí na svou učitelku, a která si místo doma s panenkou hraje na hřišti fotbal, v tomto světě však namísto kreditů zavalují jen agresivní černá písmena, seskupující se do různých společensky deterministických klišé: „mužatka“, „lesba“, apod. Předměty v její blízkosti i kontury jejího těla - a především tváře - jsou neposedné, těkají a blikají jako porouchaná zářivka, deformují tvary a linie jejího ženství. Zaměňují dívčinu femininitu za maskulinitu, a naopak, aniž by ta s tím mohla něco dělat – jen sleduje své tělo a netuší, co se s ní děje. V této efektní animaci se neodehrává nic jiného, než ono známé překvapivé sebeuvědomění, onen coming-out, kdy hlavní hrdinka skopne stěnu z černých písmen do prachu země.

    • 22.9.2006  09:38

    Narozdíl od spáčů a těch, co film po chvíli vypnuli, jsem "Vesmírnou odyseu" viděl a přiznávám, že se stala jedním z mých nejoblíbenějších filmů. Pomalý rytmus připomínající nekonečnost a variabilitu prostoru, v němž žijeme (a který bychom stále chtěli celý prozkoumat), obraz vítězící nad slovem. A hlavně celková nejasnost (interpretační bohatost), díky níž nemůže být filmově pozitivní člověk s takovým dílem hned hotov.

    • 30.11.2010  01:28
    3 sirky ozáří noc (studentský film) (2010)
    *

    Bez toho rádoby hravého aristokratického oparu, obestírajícího žebráky dvacet let po restituci (anebo čtyřicet let po Jakubiskovi, kdy byly tyhle hry nové a ještě dobré) i s jejich bezvýznamnými problémy, to už v našem filmu asi nejde. Největší inovací stříbrného plátna a zároveň postmoderního umění je pak do očí bijící motiv tajemné truhly, kolem níž se stále přešlapuje a mlží, aby se jejím obsahem mohlo stát cokoliv, co chceme:)

    • 18.6.2011  13:50
    3-iron (2004)
    *****

    I v mysteriózním dramatu '3-iron' je doménou Ki-duk Kima vizuální vyjádření myšlenek a citů s vytěsněním mluveného slova. Hlavní hrdina Tae-suk prochází ve třech stylisticky odlišených aktech filmu procesem postupného odpoutávání se od světa a negativních emocí - ze stavu plného sepjetí jeho života s reálným časoprostorem velkoměsta se v izolaci vězeňské cely ponořuje hlouběji do svého nitra v hledání vnitřní energie, aby se stal nehmotnou substancí, plovoucí za svou láskou, přesně dle buddhistického ideálu postupného odosobnění těla a ducha formou tiché meditace. I v tomto meditaci připomínajícím filmu fungují Kimovy tematické motivy touhy po svobodě, fyzické odplaty a vykupování viny k dobru nezainteresovaných. Ač se jedná o film s dominantními prvky umělecké narace, je v něm patrné rozčlenění vyprávění do tří aktů (typické pro vyprávění klasického filmu), první dvě třetiny filmu zároveň pracují s parametrickou formou, kdy Tae-suk opakovaně vyhledává, obývá, renovuje a opouští různé dočasně opuštěné příbytky, anebo se opakovaně skrývá pohledům dozorce v klaustrofobické cele. Magické číslo 3 tak prostupuje nejen názvem filmu a zároveň gramáží titulního nástroje agrese, ale i jeho stylovou variabilitou.

    • 7.1.2008  22:33

    Nejpozoruhodnější filmové zúčtování se socialismem, jaké jsme dosud neviděli - konečně někdo ten moloch připodobnil k nechtěnému parazitovi, kterého je třeba "potratit" a vyhodit někam do smetí, aby se mohlo dýchat a žít volněji.

    • 20.6.2011  23:52

    Hraný, až teatrální propagační film má za cíl informovat občany o smyslu přídělových lístků na potraviny ve státem řízeném hospodářství, a zároveň bojovat proti šmelině. Paralelně konstruuje dvě dějové linie - příběh holčičky, bojující v nemocnici ve vysokých horečkách o život, se prolíná se soudním procesem se dvěma šmelináři, kteří její stav způsobili nezákonným prodejem zkaženého masa, jež ani neprošlo povinnou hygienickou kontrolou. Soudní místnost slouží jako konfrontační pole potenciálních názorů, vztahujících se k této problematice. Obhájce šmelinářů evidentně nechápe význam přídělů a kritický tón vůči občanům, kteří zprostředkovávají svým bližním potraviny „jinak“ než nařizuje stát. Přizvaný soudní expert nad obhájcovými argumenty místy otcovsky zakroutí hlavou („ale pane doktore…“), s přehledem však celou problematiku vysvětlí a zasadí ji do rámce aktuálního stavu zemědělství. Zatímco se děvče v nemocnici uzdravuje přispěním dramatické krevní transfuze, soudce vynáší šmelinářům nepříznivý verdikt. Jedná se o propagandu podanou narativními postupy, tedy stravitelnou a zábavnou formou.

    • 5.8.2008  16:16

    Viz Renescovy záchvaty

    • 8.6.2011  22:28

    Pro toto road movie Wima Wenderse jsou od počátku až do konce typická nenaplněná očekávání a od nich se odvíjející divácká očekávání nenaplnění. Postavy nedokáží dostát svým vytyčeným cílům: smluvené schůzky se neuskutečňují, deadliny se nedodržují, vtipy se nedoříkávají do konce a na dětské hádanky nikdo nehledá odpověď. Neschopnost v jednání je však vyvážena posedlostí (nejen televizní) kontemplace během křižování venkovskými i městskými oblastmi. Klíčovým formálním prostředkem filmu je snímání, mezi jehož specifika lze krom vysoce zrnitého černobílého obrazu zařadit četné užívání hlediskových záběrů, často kombinovaných s pohybem kamery. Postavy fotografují, panoramují pohledem, anebo jen - usazeni v jedoucích automobilech, vlacích, nadzemkách, lodích či letadlech - nechávají krajinu ubíhat před svýma očima ve stylu fenoménu „phantom rides“ z počátků kinematografie.

    • 20.12.2008  19:19
    Alpha (2007)
    ****

    Alpha nahlíží na první, a zároveň nejspíše i na poslední setkání dvou žen. Paranoidní dívka se snaží majetnicky si k sobě připoutat starší ženu, s níž hned na první schůzce strávila noc. Když ta začne naznačovat potřebu samoty a odpočinku, nějakého intervalu mezi tímto a příštím shledáním, urážlivá hysterka na odchodu projeví svou nesnesitelnou despotickou povahu. Film uplatňuje estetizující styl skrze černobílou kameru, sílu ticha a především ženskou nahotu – dívka je po většinu času tohoto „postkoitálního“ dialogu nahá, což symbolizuje její přilnutí k o dvacet let starší milence, která je naopak již od počátku zahalená a toužící po chvíli samoty. Název filmu má snad spojitost s výjimečností zobrazené události – prvního rande, které může počít nový vztah. V tomto smyslu je však více než zřejmé, že název "Omega" by vyzněl nejinak.

    • 20.6.2011  18:13

    Líbí se mi, jak se autorka filmu evidentně dobře orientuje ve feministické a feministické filmové teorii, jejichž známé teze do svého filmu zakomponovala funkčním způsobem a dodala mu tak smysl, závislý však na specifické strategii diváckého čtení. Dle Laury Mulveyové je žena na plátně obecně submisivním objektem, existujícím jen pro mužský pohled, než aby plnila v příběhu významnější funkce. Podobně jako v německém filmu ‚Portrét alkoholičky‘ od Ulrike Ottingerové, je i v ‚Anatomii pekla‘ výslednou emocí diváka frustrace z pohledu na ženské tělo, které není nijak estetizováno, naopak je podvratně „démonizováno“ přirozenými tělesnými a dermatologickými funkcemi. Známá věta Helke Sanderové, že dokud žena neochutná svoji menstruační krev, „nebude nikdy svobodná“ (čili nepozná sama sebe), dochází v ‚Anatomii pekla‘ naplnění, jelikož o sebepoznání v celém filmu jde (ona si najme gaye, aby jí k němu dopomohl formou sledování jejího těla a diskusí, ale to evidentně nestačí). Film má zároveň chladně promyšlenou parametrickou formu, v níž se odehrají čtyři schůzky pokaždé se stejným řazením několika prvních záběrů, upozorňujícím na penetrační povahu procházení jejím domem ještě před samotnými penetracemi sexuálními. Rovněž mnoho jiných různorodých aktivit připomíná penetrace – od zmiňované cesty do útrob domu přes explicitní scény sexu a přetínání žil až po takové detaily jako krmení ptáčete housenkou. Jde o velmi tělesný film, v němž příznačně nejvíc škodí ty typicky francouzské banální kecy, které se snaží vzletně opisovat sledovanou realitu a celek balí do pseudointelektuálního oparu.

    • 24.2.2012  14:42

    Na nadšeného klarinetistu Arthéma upustí stěhováci skříň, která zarazí Arthémovi nástroj do krku tak, že mu kus čouhá z huby a kus ze zátylku. To plodí fyzicky-komické situace (např. kolemjdoucí považuje klarinet i Arthéma za jeden organický nástroj a začne na něj hrát).

    • 24.2.2012  21:33
    Aveugle, L' (1899)
    ***

    (rok vzniku 1898). Žebrák je vyhnán policistou z lavičky, na které se po chvíli uvelebí čistě oblečený pán a usne. Žebrák nasadí pánovi svou somrovací cedulku. Následně policista vyžene z lavičky i nic netušícího pána.

    • 24.6.2009  14:47

    Další geniální potvrzení toho, že detailní historické rekonstrukce ve filmu jsou doménou Němců, jejichž kapitoly zárověň patří mezi ty nejčernější.

    • 25.8.2011  19:03
    Babicovy dobroty (TV pořad) (2008)
    odpad!

    Když se něco připálilo v "Ano, šéfe!", Pohlreich si rýpl: "Zpívá Petr Spálený...", nebo "Tady je to trochu připálený, ale prdel si to přebere". Když vytáhne nějaký Babicův host z trouby zuhelnatělou pečeni, Babica drží hubu, protože tak je to správně.

    • 28.7.2008  00:07
    Bathory (2008)
    **

    Viz Renescovy záchvaty

    • 18.6.2011  13:48

    'Battle Royale' vrací úder nablblým diskusím o škodlivosti násilí v médiích a jeho negativních dopadech na mládež: v alternativní dystopické realitě současného Japonska se stává zpustlá mládež největší hrozbou celé společnosti i bez přičinění médií a stát se ji rozhodne „očistit“ řízenou selekcí. Krvavý akční film, simulující podmínky občansko-válečného stavu, v němž umírají rozhodnutím vlády teenageři coby konkurenti v boji o přežití, představuje podobenství k faktu, že „život je boj“ a obžalovává především totalitní systém. Na mládež nemá špatný vliv ono stále propírané násilí v médiích, nýbrž násilí odhlasované představiteli státu. Ve stínu radikální 'Battle Royale' vyznívají filmy o socializaci a kultivaci mládeže (např. 'Mezi zdmi') paradoxně jako pouhé referáty o beznadějném stavu bez řešení. Podobné fašistické návody nelze brát samozřejmě vážně, čemuž odpovídá patřičný happy end a psychologické vykreslení teenagerů, z nichž je skutečným psychopatem pouze jeden student, jemuž nečiní adaptace na bojové podmínky žádné potíže, zatímco zbytek třídy se potýká se specifickými problémy a otřesy, spojenými s náhlým přerušením mezilidských vazeb, či ztrátou civilizační slupky.

    • 10.4.2011  19:39

    Snad jediný film pro děti, kde se hodnotí prsa spolužaček a kde zazní věta, že dobrý hospodář zpracuje "i to hovno". Navíc je sympatické, že sport je propagován nenásilně a v osobě otce hlavního hrdiny nachází i pádně argumentujícího odpůrce-pivaře, který přirozeným neherectvím a humorem získává diváky na svou stranu. Názorů na svět je zde více, ale zádný není nějak ostře potírán. Každý si vlastně přijde na své, nejvíce však bohužel příznivci Dalibora Jandy a jeho "hitů".

    • 10.3.2007  19:00
    Blíženci (1999)
    ***

    Počáteční sekvence jako by (především ve zvukové složce) poukazovaly na přítomnost jakéhosi démona, který má moc pobíjet lidi pouhým svým vzhledem; neustále se vrstvící reminiscence však děj stále více osvětlují a uvrhávají do pozemského "normálu". Nadpřirozeno začíná vyprchávat, a to je u filmu mysteriózního vzezření ta největší skoda.

    • 30.7.2006  09:13

    Úžasně pomalý film o únavě životem. Spalující letní vedra, McQueenův mrtvolný minimalismus a chlad, strohé promluvy odrážející jakoukoliv pozornost okolí. Služba bez parťáka, bezejmenní mafiáni, dlouho nepřehledná kriminální rovina, o níž ani tak moc nejde. Jde spíš o ty bariéry ze skla, které nikdo neprostřelí a policistu "nezraní", o absolutní ztrátu cítění, kterou zavinila léta služby tváří v tvář nebezpečí a smrti. Případem je tu sám Bullitt, ne ti neznámí pánové, kteří se většinou objevují jen aby byli po chvíli rozstříleni na cucky, anebo usmaženi na troud.

    • 6.8.2006  09:09

    Život a duše ženy nemají pro africké muže takovou cenu, jako pro ty evropské. Proto nás asi udiví, že smíšený vztah keňského domorodce a Švýcarky může pohřbít a v nenávist obrátit série jejích jednání, která mohou být pro evropské diváky pochopitelná (nesouloží v šestinedělí, je příjemná na své okolí, snaží se narozdíl od ostatních pomoci rodící ženě, přestože je prý "očarovaná", oplatí muži facku, seřve ho za chybu místo aby raději mlčela), ale která narušují masajské "zvyky". Takový vztah je odsouzen k disharmonii a je jen škoda, že tak dobré téma uvozuje nesmysl s náhlým opuštěním letitého přítele a nádech červené knihovny, kterého se film už nezbaví.

    • 2.3.2007  14:30

    Cením si hlavně té stále se navracející myšlenky: když ortodoxní dogmatik, uvažující v mantinelech spletence pevně daných zákonů, stane tváří v tvář "nevyléčitelné" výjimce a dozvídá se skrze ní něco konkrétního o životě, o světě.

    • 15.12.2017  16:26

    Viz kritika na webu Cinepuru

    • 18.2.2009  21:37

    Postmoderní drama s muzikálovými prvky představuje souboj dvou světů: tvrdou tělesnost pornoherce, jehož zaměstnání je plné „lásky“, která možná uživí, ale nenaplní, narušují pochyby o smyslu tohoto zaměstnání v okamžicích křehkého a němého spolubytí v partnerském vztahu, jehož důležitým momentem se stává romantická chvilka mezi regály s pornografií, jíž natočil někdo jiný. Příběh tvoří dramaticky nezatížené črty, variace na různé formy trávení společného času, v nichž je zakonzervován vztah muže a ženy v ideální formě nikam nesměřující pohody. Poetický minimalismus dlouhých statických záběrů na líné proměny prostoru v čase střídají v okamžicích pozměněného vnímání postav (po usnutí, během orgasmů) extravagantní barvité muzikálové vložky, odrážející jejich fantazie a sebereflexe. Období sucha bez kapky deště, jež právě sužuje Tchaj-pej a spouští sérii mikropříběhů hlavních i vedlejších postav, shánějících rozličné alternativní zdroje vody, představuje paralelu k suchu v citových životech, jež dojdou v obou světech náležitého zavlažení i bez přispění „umíněných mraků“. Je to film o protikladech: tělesnost vs. senzitivita, stáze vs. dynamický pohyb, stísněné prostory vs. otevřený přírodní prostor.

    • 2.12.2010  12:36

    Vyšetřování vraždy, spáchané v temném tunelu, je zde jen motivací pro rozehrání žánrových her s konvencemi drsné osmdesátkové kriminálky, či místy i se čtyřicítkovým filmem-noir, kdy se mísí drsná dynamická televizní estetika s pozvolným budováním atmosféry v přítmí nočního "doupěte neřesti". To vše je obohaceno o lesbicky orientovanou síť vztahů mezi hlavními postavami, které jsou čistě typově ztvárněny (vyšetřovatelka - vyšetřovaná femme fatale - vražedkyně). Film se nezajímá o jejich minulost, soukromí, plasticky vykreslený charakter. Jde jen o přítomné jednání a vášně postav, kderé dokonale pasují do formátu středometrážního filmu tak, aby vyzněly jedinečně.

    • 8.6.2011  22:30

    Road movie o hledání inspirace k tvorbě svede náhodně dohromady šest postav, vyprávějících si na cestách Německem své sny, pocity a zážitky, a předčítajících ostatním ze své básnické tvorby. Za jednotlivými fragmenty, dávanými postavami k dobru, lze vidět jen drobné životní postřehy či žánrové pointy, které samy o sobě, bez „protažení“ do nějaké souvislé a jednotící formy, nic neznamenají. Wenders se vyjadřuje k důležitosti vyprávění, které dle něho tvoří kostru umělecké tvorby - ve filmu, který přímo demonstruje, jak je logika volně řazených point, myšlenek a pocitů, narušující logiku vývoje příběhu, matoucí a frustrující.

    • 24.2.2012  13:44

    Nápad který jsme mohli vidět v Méliésově 'Spiritisme abracadabrant' (1900), v 'Undressing Extraordinary' (1901) R. W. Paula a kdoví u koho dalšího ještě. Tady Alice Guy zapojuje pestřejší škálu oblečení, které se na pána nabaluje, zatímco on se zoufale snaží vysvléct.

    • 22.7.2011  21:52
    Crash Road (2007)
    odpad!

    Kdyby neměla Hanychová scénářem předepsané to věčné odmítání sexuálních návrhů, mohlo vzniknout alespoň průměrné porno (a že ten crazy děj postavený na „hledání dobrých lidí“ se hodí tak akorát do porna). Ale protože vše, včetně nevinnosti hlavní postavy za každou cenu, je myšleno vážně, tak je to jen shit.

    • 26.8.2012  13:42
    Critic, The (1963)
    ***

    Trefnější název by byl 'The Folk Critic'

    • 8.6.2011  22:42

    Tento frauenfilm zobrazuje životy postav s podobnou těžkostí, jaké je vystavena hned v úvodu nacistická vlajka pod náporem much, které na ni usedají, jako by byla v dobách své největší slávy již mršinou. Obdobně jako v několika filmech Fassbinderových, i zde je stín nacismu po letech či dekádách stále přítomný. Sanders-Brahmsová je však mnohem dekadentnější v zobrazování jeho dopadu na postavy. Nespatříme kontexty a příčiny - vraždy, popravy, transporty smrti. Sledujeme jen zruinované, zdeformované, paralyzované postavy, páchající ve svobodné době po válce bez explicitně vyjádřených motivací srovnatelné zlo a podstupující srovnatelnou bolest. Film může svou strategií svěření režisérčina autobiografického vyprávění doposud nenarozenému, v jistých fázích děje dokonce dosud nepočatému dítěti, připomenout Plechový bubínek. Podobně může dovršením totálního rozkladu rodiny i psychiky hlavních postav v okamžiku, kdy ze sdělovacích prostředků promlouvá Adenauer o ekonomickém zázraku, odkazovat ke smrti v nejlepším z Manželství Marie Braunové.

<< předchozí 1 2 3 4 5 6
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace