Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Sci-Fi

Recenze (1 015)

plakát

Shangri-La Frontier: Kusogee Hunter, Kamige ni Idoman to Su - Season 1 (2023) (série) 

Vypůjčím si obvyklou hlášku ze SAO - není nic nudnější než sledovat jiného, jak hraje hry. Z tohoto prostého důvodu tomu nemůžu dát moc velké skóre, obzvláště když existuje něco jako "SAO", "Log Horizon" nebo "Tensei shitara slime..." a pak hlavně současně běžící "Solo Leveling". Tohle je slabší odvar, kdy hlavní hrdina, který obvkyle paří zabugované a neoblíbené VR hry, začne hrát opravdu populární a "vyladěnou" VR hru. Díky svým různým zkušenostem a využíváním různých mezer, tak začne stavět normální rozum ohledně hraní této hry na hlavu. Ano - je tohle anime svým způsobem poutavé, ale vzhledem k jeho fantasy zasazení, kdy se jim povedlo celkem vyladit prostředí a fantasy postavy (postavy v realitě stojí za prd - obzvláště ta holčina, která se snaží sblížit s hlavním hrdinou), a pak dále díky dobrodružnému prvku. Běžnému publiku místa s herníma mechanikama se mohou zdát nudné a brzdí tak trochu požitek z příběhu a pro hráče pak slouží pouze jako občasný obdiv toho, co se dá využít/zneužít. Po akční stránce to má také zajímavé grády, kdy animační stránka je dobře propracovaná a krásně to tak dokresluje. Bohužel otravným prvkem je snaha o komedii - tím nechci říct, že tu nejsou vtipná místa, kde se člověk opravdu pobaví, ale problém jsou ty parodická místa, který snižují určitou noblesu (především pak ono potitulkové mini). Celkem otravný je pak také neustále se opakují intro úvod, což jeden takový patvar, kteří někteří autoři anime nebo dokonce i mangy využívají a opravdu to není záživné to už po několikáté sledovat či číst. Po hudební stránce je to ucházející.

plakát

Synduality: Noir (2023) (seriál) 

***První půlka anime*** Zpočátku to začne zajímavě, kdy tu máme apokalyptické prostředí a několik uzamčených měst, které se brání proti nepřátelům nazývaným Endeři. Mezi lidmi je speciální skupina Drifterů, kteří pomocí svých bojových mechů a nepostradatelných androidů snaží venku těžit speciální krystaly, aby si vydělali na své živobytí. Jedním z těchto drifterů je i hlavní hrdina nebo se alespoň pokouší o to, být jedním, ale bohužel krom svého mecha nemá potřebnou kvalifikaci a také svého androida. To se však všechno postupně změní. Bohužel hlavní hrdina je v tomto příběhu otravný - i když má občas světlejší momenty - a člověk nad ním vzdychá přesně stejně jako jistá postava z 12. dílu. Do toho tu máme také onu otravnou romantickou stránku, kdy se jistá osoba nedokáže vyžveknout a důležité momenty (jak už je to zvykem) jsou useknuty vnějším vlivem. Dalším celkem velkým mínusem je snaha o komediálnost na nevhodných místech a pak také určitá nedomyšlenost některých prvků (kajuty, kokpity, chování Enderů atd.). Tohle anime by udělalo dobře, kdyby se drželo v odhlečeném a přihlouplém dobrodružném stylu, než aby se pouštělo do mysteriózna a pletich. Po animační stránce to celkem jde, až na onu 3D grafiku a po hudební to taktéž není špatné. ***Druhá půlka anime*** Druhá část se nese už trochu v jiném duchu, kdy tu máme už určité poodhalování některých otázek, kdy se to zaměřuje více na dramatickou stránku. Přesto ale úplně základní otázku ohledně Enderů to nezodpoví a ani nijak nevyřeší. Obecně to bohužel vše trochu vyzní slabě, kdy je to zase jako obvykle předhazování jednoho ideálu přes druhý a chození do všeho po hlavě, než že by tam prim hrála akce a strategie. Určitě ale trochu zajímavější je zde onen vztah mezi jednotlivci a jejich androidy (především pak situace kolem Ciel). Bohužel to ale v závěru vyzní chabě, kdy to nemá originalitu a veškeré prvky se nemohou rovnat úrovni jiných anime. Animace pokračuje pak na stejné úrovni a po hudební stránce to je něco lepší.

plakát

Mahó šódžo ni akogarete (2024) (seriál) 

Upřímně od tohohle znám původně mangu a tak jsem byl velice překvapen, že se rozhodli tohle zanimovat. Důvodem mého překvapení bylo to, že se jedná o docela velkou úchylárnu a jak už tomu u anime bývá, tak tam většinou jednotlivé události upraví (zjemní), aby to mohlo sledovat širší publikum. V tomto případě ale bylo milé překvapení, že si to tady neupravili a hodili to autoři anime tak jak to je a ještě k tomu bez cenzury. Tohle anime je zaměřeno především na dva prvky - fanservis, kdy je tu spousta nahých scén s SM tématikou, která pomalu hraničí s hentaiem (každopádně je to pro dospělejší publikum), a zadruhé komedie ve formě parodie, kdy si to dělá záměrně srandu z tématu magických dívek. Tohle anime je navíc trochu unikátnější, kdy to není ani typické anime o magických dívkách a ani úplný hentai, ale něco mezi - bez těch otravných klišé obou stylů. Tohle anime tak není úplně pro všechny a to teď nemluvím o věkové kategorii, ale také jak komu to sedne. Pokud se člověk pohybuje v tomto prostředí dlouho (manga, anime, novely atd.), tak pozná, jak moc dokáže být bujná představivost asijských tvůrců. Tím pádem dokáže možná i trochu ocenit tohle anime z určitého hlediska. Tohle anime asi pro širší obecenstvo nedoporučuji, ale některým jedincům by se tohle mohlo zalíbit. Má to celkem dobře a vtipně sepsané postavy a příběh tak nějak odpovídá 24 kapitolám mangy a samozřejmě to není u konce. Po animační stránce je to solidní a po hudební to odpovídá té atmosféře, ale není to nic na samostatné poslouchání.

plakát

Džaku-chara Tomozaki-kun - 2nd Stage (2024) (série) 

Upřímně mě druhá série úplně nenadchla. To, co jsem psal u první - že ona předvídatelnost je tu trochu držena na uzdě, kdy si člověk není úplně jistý, ale má určitou představu - se tu vyplnila a závěr přinesl určité překvapení. Na jednu stránku jsem rád, že autoři tomu dali určitou originalitu a neudělali to očividným způsobem, ale na stránku druhou na určité úrovni ten konec nemohu přijmout - nevím jestli je to kvůli preferenci, kterou má každý jiný, nebo jestli to je kvůli  tomu zvláštnímu závěrečnému vývoji, který mi nepřijde úplně přirozený. O konci by se dalo napsat mnohé, ale bohužel by se to neobešlo bez spoileru. Každopádně ale můžu napsat, že konec mi přijde možná trochu odfláklý - tím mám na mysli dramatickou a emocionální rovinu. Je to takové mdlé, kdy se do toho člověk nevžije a je to takové odtažité ve flegmatickém stylu "No, tak to uděláme takhle a je to". Tak trochu to sice přeháním, kdy nějaké ty emoce a drama tam jsou, ale vyzní strašně slabě. Nevím jak je to příběhově (v předloze) - zda bude další pokračování, kdy pokud by tohle byla jen přechodná fáze a pak by se hodně změnilo v další sérii, tak bych to bral, ale takhle samostatně to bohužel nepůsobí úplně nejlépe. Upřímně bych to možná i tipoval na pokračování vzhledem k tomu, co tam v závěru Aoi nakousne a také proto, že její tajemství tam není úplně objasněno, i když člověk může trochu tušit o čem asi bude na základě té scény v té restauraci, kdy se hlavní hrdina sejde s jejíma původníma spolužákama. Abych nemluvil jen o konci, tak v průběhu se to tak nějak drží té své psycho-sociologické úrovně, kdy jsou vidět neduhy jistých jedinců, jejich strasti a slasti a pak také jejich každodenní životy. Po animační i hudební stránce se to drží svého.

plakát

Džaku-chara Tomozaki-kun - Season 1 (2021) (série) 

Po prvním dílu jsem čekal trapárnu a tak sem tohle anime hodil na vedlejší kolej a shédl to až po hodně dlouhém časem a přemlouvání se. Nakonec jsem byl rád, že jsem se kousnul a pustil se do toho, kdy od druhého dílu to začalo mít celkem příjemný spád a moje očekávání bylo roztříštěno něčím naprosto nečekaným. Je to takové psychologicko-sociální, kdy hlavní hrdina má velmi nízké sebevědomí a je uzavřen do sebe, kdy díky jednomu nečekanému setkání a určité motivaci se to pokusí změnit. Je to trochu na styl toho, udělat z nudného zakřiknutého človíčka sebevědomého společníka (trochu něco na styl filmu Hitch s Willem Smithem). Člověk si časem uvědomí, že i přes ty všechny úžasné rady a celkem dobře plynoucí příběh tu něco nesedí. Pomalu si začne uvědomovat, že každý - ať už sebedokonalý společenský jedinec - má své chyby a starosti. Je jen lepší v jejich skrývání. Zároveň je tu určitá nejistota ve vývoji příběhu, kdy divák tak nějak dokáže odhadnout jakým směrem se bude příběh vyvíjet, ale celou dobu je tu veden v nejistotě - stejně jako pochyby hlavního hrdiny, co opravdu udělat - co se bude dít dál, kdy má divák určitou představu, ale vývoj událostí ho nahlodá v tom, že by to mohlo být jinak a pak si není jistý, jaká odpověď je opravdu ta správná. Tím se divák dostane tak trochu do kůže hlavního hrdiny a dokáže se s ním lépe sžít. Naštěstí jsou tu odbourány rušící prvky typu harémová romantická pa-komedie, zaměření se na ecchi prvky nebo naopak to brát příliš vážně a dramaticky (typu šikana, neštěstí apod.). Je to vedeno ve vážnějším duchu s trochu odlehčenou atmosférou ze života a sem tam vhodně zvolenými vtipnými prvky. Obecně bych to trochu atmosférou zařadil do podobné kategorie jako anime "Yahari ore no seishun Love Come wa machigatteiru". Po hudební a animační stránce mi to trochu připomínalo anime Gamers (ohledně toho intra), ale jinak bych hudební stránku bral jako ne moc vyčnívající, což bych tentokrát možná v rámci atmosféry anime bral jako dobrou věc a po animační stránce to bylo celkem zajímavé. Každopádně jsem zvědav, co nám autoři přinesou v druhé sérii.

plakát

Jókoso džicurjoku šidžó šugi no kjóšicu e - Season 3 (2024) (série) 

Tak jako v předchozích sériích, tak i v této se nám zodpoví některé otázky, ale zase se to nahodí několik dalších nových. Tahle série je už více zaměřená na hlavního hrdinu, kdy se tu poodkrývá něco z jeho minulosti, která ho zároveň začne dohánět v podobě určité nepříjemnosti, která se tam objeví. Proto aby si hrdina mohl zachovat svůj současný životní styl, tak bude muset vyvinout více snahy než doposud a brát jednotlivé výzvy o trochu něco vážněji. Postupně tak začne zasívat všude možně různá semínka, která bude moct později sklidit. Divák se za tuto sérii tak dozví trochu více o hlavním hrdinovi, který byl doteď docela mysteriózní a nikdy člověk nevěděl, co se mu odehrává v hlavě. Jenže to se právě mění a divák postupně začíná odhalovat jeho logiku smýšlení. Myslím si, že šachy jsou asi nejlepším příměrem, jak pochopit hlavního hrdinu - z jakého důvodu bude muset každý posoudit sám po shlédnutí (obzvláště závěrečného dílu a jeho závěrečně scény). Krom hlavního hrdiny se tu objeví i nové postavy a samozřejmě se tu člověk jako obvykle dozví něco více i už známých postavách, které prozatím nedostaly prostor. Po animační a hudební stránce se to drží svého.

plakát

Jókoso džicurjoku šidžó šugi no kjóšicu e - Season 1 (2017) (série) 

Tyhle netypická anime s hlubší zápletkou (pletichy) je pomálu a v mém případě jsou vítány. Drama si tu člověk celkem užije dost - sice ne jako v jiných, kdy jde o život nebo o docela hodně privátní záležitosti, ale spíše o mysteriózní prvek, kdy člověk čeká, co za všema těma plánama je a jakej bude konečnej obrázek věcí po sečtení všech těch na první pohled nesouvisejících záležitostí. V tom mě právě i překvapil konec, který je opravdu unikátní, nechává člověka přehodnotit všechno a dá ho v očekávání, co bude dál. Dalším velkým plusem je to, že i když se jedná o celkem prestižní školu a říkáte si, že všichni jsou úplně normální, tak naopak má každej svojí vlastní temnou stránku a okolnosti, které nechce dát najevo a snaží se je skrývat, ale bohužel se postupně dostávají na světlo. Jen je škoda, že za těch 12 dílů se tam toho nakousne tolik, ale není možné všechno pořádně vysvětlit. Celkem mě překvapilo to, že se tu obešli autoři bez romance, komedie a naprosto nesnesitelných postav (obzvláště, že tu není ten hlavní hrdina šťastný ňouma spojen se šťastným úchylákem v jedné osobě, ale naopak je tu spíše chladný, vypočítavý a odměřený šedý človíček - trochu mi připomínal Hikigayu z "Yahari Ore no Seishun Lovecome wa Machigatte Iru", ale jen trochu, protože je Ayanokouji unikátní kategorií). Animace je velice dobrá a celkem dobře vystihuje postoje a emoce jednotlivých postav + správně zvolené barvy, odstíny, ostrost ad. Po hudební stránce je to zajímavé, ale jen v rámci sledování tohoto anime, kdy to podkresluje danou atmosféru, ale na samostatný poslech to není.

plakát

Šin no nakama dža nai to júša no Party wo oidasareta node, henkjó de Slow Life suru koto ni šimašita - Season 2 (2024) (série) 

Tak druhá série je za námi a nevidím bohužel nikde zlepšení a asi už i neuvidím, protože mi to přišlo jako konečná bez dalšího pokračování (nevím jestli to má ještě další pokračování nebo je to věrné předloze, protože jsem se tak daleko nedostal). Tentokrát se to více zaměřuje na poklidnější život, kdy malá sestřička hlavní postavy se snaží tak nějak začlenit do každodenního života vedle svého brášky. Do toho se pak přidá dramatičtější stránka v podobě nového hrdiny, který je naprostý náboženský fanatik a nedokáže tak přehlédnout sebemenší odklonění od jeho hodnot. První část má tak pohodovější průběh a druhá už je dramatičtější. Trochu se dočkáme také prohlubování vztahu mezi hlavní postavou a jeho vyvolené a tím je to tak nějak všechno. Obecně to nepotěší, protože jakýkoliv zajímavější potenciál, který je tu naznačen, tu vůbec není rozveden a dal by tomu příběhu úplně jiný nádech - především mám na mysli nedokončený boj s démony, ony starověké ruiny a hlavně pak tajemství ohledně jednotlivých požehnání. Po animační a hudební stránce se to drží svého.

plakát

Šin no nakama dža nai to júša no Party wo oidasareta node, henkjó de Slow Life suru koto ni šimašita - Season 1 (2021) (série) 

Tentokrát tu nemáme isekai, ale čistokrevný fantasy o jedinci, který byl vyhnán z hrdinské party a tak začal žít běžný pohodový život. I když se snaží žít pohodlně, tak přesto se tu objevují určité výzvy, dobrodružství a nečekané události. Bohužel si to ale podle mě nedrží tu samou napínavost, co jsem viděl v manze, která mi přišla o kousek lepší, kdy v některých místech se určité části liší. Obecně bych tohle bral jako takovou pohodovku na jedno shlédnutí, když člověk nemá co sledovat, u které si může odpočinout a nemusí u toho složitě přemýšlet. Na druhou stránku, pro náročnější je to silně nedostatkové po mnoha stránkách. Po animační stránce je to průměrné, kdy tam není moc smysl pro detail (navíc mně osobně se více líbí design z mangy) a po hudební stránce je to stejně jako atmosféra oddychové, vesnické.

plakát

Dosanko Gal wa Namara Menkoi (2024) (seriál) 

Tomuhle anime musím především uznat to, že se odehrává ve větší části v zasněžené krajině. Tenhle malý detail tomu dává hnedka jinou kouzelnější atmosféru, která je navíc vzácná, protože všechny anime pořád zmiňují jaro nebo léto a zimy si tam člověk moc neužije. Navíc se to odehrává v oblasti Hokkaida a ne Tokia, takže další takový plus, který vyjíždí ze zašlých kolejí. To tomu pak dává určitý požitek z poznávání místních zvyků a lokací. Dalším a pak možná poslední plusem jsou celkem příjemné hrdinky. Tím to pak končí, kdy zbytek už není tak dobře zpracován, kdy romantika dostala slušně na zadek, kdy hlavně potitulková scéna ve třídě v úplném závěru byla kompletně nahodilá a očekával bych od tohohle něco jiného. Na jednu stránku jsem si říkal, že si dovolili něco opravdu nevídaného a pro nás ne-asity asi něco normálního, ale na jejich poměry celkem odvážného. Hlavní hrdina je ten typický uťáplý ňouma, který má opravdu bujnou fantazii a je ze všeho hned červenej až na zadku. Komedie naštěstí není parodická, ale očividně tu nehraje prim a je tu tak jako menší vsuvka. Obecně tohle anime neurazí, ale má bohužel nějaké klišovité neduhy a tak ami moc nepotěší, krom té poznávací stránky místních lokací. Po animační stránce je to průměrné, kdy ta animace by mohla mít trochu lepší provedení v některých detailech a po hudební stránce je to celkem slušné.