klukluka

To téma má potenciál, proto se o něm tak často někde píše. Lidi přijdou k velkejm penězům a můžou s nimi naložit na milión způsobů. Ten, který si zvolil Čenda, mi přišel mimořádně nešťastnej. Iritovalo mě to a hnětlo a přebilo to všechny ostatní hrůzy, který se tu odehrávaly. Pořád věřím, že to mohlo být i dobrý. Ale nebylo.

Tak tohle bylo jiný kafe! Jenom bych ty emoce raději prožíval s Českem, ale holt nemůžu mít všechno. Jarda potěšil moc, místo Míry Bosáka si to mohl střihnout Robert Záruba, ale pořád platí, že tenhle díl se vážně poved’. Lajna 3 by se díky němu mohla probojovat až do semifinále. Přitom po posledním dílu to nevypadalo ani na postup ze skupiny. P.S.: Fanoušků má tenhle seroš dost na to, aby se ta “kovidem vyprázdněná hala” zaplnila do posledního místa. Stačilo říct. Tak třeba příště…

Vtipe, vylez.

Druhá řada? Prosím si. Ďakujem. Jediný, co mě mate: průběžně pročítám komentáře a říkám si- viděl to vůbec nějakej učitel?? Možná to komentují jen na diskusním fóru portálu Učitelských novin, ale tady fakt snad ani ťuk..?

Hodnotím po necelých dvou řadách, všech devět jich asi nikdy neuvidím, ubavili by mě jimi patrně k smrti. Občas ve svých komentářích používám slovo žasnu a patří i sem: ŽASNU! Žasnu nad tou dramaturgickou čistotou. Nad čistotou charakterů a slovníku jednotlivých postav. Nad nepřeberným množstvím nápadů, vtipů, štulců, glos, výrazů… Nad drobnokresbou situací, do kterých se člověk může dostat na ploše tisíce metrů čtverečních (z nichž tři čtvrtiny tvoří sklad, kam kamera zabloudí jen výjimečně). Přitom pocity, které mi to navozuje, nejsou zdaleka jen příjemné. Občas z toho na mě padá lehká depka, místy je mi z toho krapet šoufl. Ještě nevím, jak to dopadne Jimovi s Pam, ale považuju až za zázrak, jak moc můžou lidi zkrásnět v kontrastu k tomu okolnímu marasmu. Ale abych to nějak shrnul- je to geniální, nadčasová, všem lidem na světě srozumitelná a většině i osobně blízká věc.///Nakonec jsem to smlsnul jako malinu, nemohl jsem se od toho odtrhnout. Bylo to epesní! Ne všechno bylo na 5 hvězd, v osmé sérii podle mě výrazně zvolnili, jako kdyby jim docházel kyslík, ale devátou mi vynahradili každou vteřinu, které jsem snad do té doby mohl litovat. Americkej Kancl, jak je dobrým zvykem Amíků, postupně lehce vyměkl a stal se divácky stravitelnějším, ale zamýšlený účel stvořit něco krásného a nezapomenutelného posvětil všechny změkčovací prostředky.

Nevím, čím to bylo pro diváky v roce vzniku, tedy zhruba před 40-ti lety, ale teď je to slepenec nějakých více méně tu vtipných, tu uhozených (těch je většina) scén s obstarožně působícím páprdou obklopeným starejma krámama, prošpikovanej špatnejma trikama a rasovejma i genderovejma stereotypama. Jen ta Kim je pořád stejně krásná… Teda pokud neuděláte stejnou chybu jako já a nezačnete zjišťovat, jak vypadá v roce 2021…

Marná sláva- hokejová česká střední je jasná slovenská těžká. Takže někdo bude muset kvůli mladýmu Hrouzkovi z kola ven, to se nedá nic dělat. Ona Deniska taky nebyla na soustředění v Žiaru nad Hronom jen tak náhodou. Do páté lajny dávno dobrá. Slováky jsme vyztužili dokonale, ale náš - českej obligátní krásnej sedmej flek je zjevně v ohrožení.

Recenzenti přede mnou filmu vyčítají, že se v něm nic neděje a považují ho za nudný. Na mě tak nepůsobil. Podle mě má příjemnou atmosféru, a to zejména zásluhou Petry Hřebíčkové, z níž jsem tady nabyl dojmu, že je to neskutečný živel. Ještě nikdy se mi v žádném filmu tak nelíbila ani jako žena, ani jako herečka. Byla vynikající a žasnu nad tím, že něco takového hvězda její velikosti vůbec vzala. Nízkorozpočtovej film s vidinou X dnů na nepohodlné cestě vlakem, bez dětí, bez rodiny…fakt smekám… Jak říkám, mně to rozsvítila, platonicky jsem se do ní zamiloval, filmově odtažitýho Rendu nechápu, ale pan Babinec si ho takhle vymodeloval a já to respektuju. Jediný, čemu fakt nerozumím, proč se čtyřčlenné osazenstvo výpravy smrsklo pouze na tři lidi/ herce..? Proč z toho Martina v podání pana Dedka udělali pouhýho statistu…? Na co tam tedy vůbec byl? Beru to tak, že to rozhodně má svoje mouchy. Ale nezatracuju to, má to i silný momenty. A Zrní zbožňuju, takže celkově dobrý- i navzdory tomu uhozenýmu konci. P.S.: Dodatečně jsem si o tom filmu něco zjišťoval a materiál na něj se 8 let povaloval ani ne ve střižně, ale kdesi ve skříni. Takže do té skálopevné jistoty velkého nepohodlí a třítýdenního (!) odloučení nešla plus mínus čtyřicetiletá velká hvězda českého filmu Petra Hřebíčková, ale její mladší, ještě zdaleka ne tak slavná verze. Přesto má za svůj výkon můj obdiv. P.S.2: Po zralé úvaze tvrdím, že právě aktuální popularitě Petry Hřebíčkové vděčíme za to, že ten film nakonec přece jen spatřil světlo světa. Nevím, jak účastníci zájezdu, ale já bych kvůli tomu byl na někoho extrémně nasranej, že to někde nechal tak dlouho zahnívat.

Jsem z Brna, tak budu hodnej. A po dvou epizodách si říkám, že kdo nic nedělá, ten nic nepokazí. Na druhou stranu můžou i ty pokusy dopadnout výborně, příkladem budiž Skoro na mizině. A byl to právě tento vydařenej seriál, kde se Štěpán Kozub párkrát otřel o Brno. Při sledování Hraj něco! jsem si na to vzpomněl a uvědomil si, že mu rozumím.

Holka ať si pro mě za mě nosí na hlavě, co chce, ale ten bordel v ulicích a fakt, že to po nich uklízíme, to je výraz naší slabosti.