klukluka

Tohle je životnej film o disentu. A vzhledem k tomu, že to měla scénáristka Tereza Boučková z první ruky, tak je asi nesmysl kárat ji za překrucování historie. Disidenty z mnoha lidí udělala touha po svobodným, ale taky naplněným životě. Takže mě nepřekvapuje, ani nepohoršuje, že se ho snažili žít naplno. Moc se mi líbilo, že ty postavy nebyly černobílý, že měly svoje klady i zápory, protože přesně takoví my lidi jsme, jen filmaři na to rádi zapomínají. Což v tomto případě rozhodně neplatí o Ireně Pavláskové a já ji za to velebím.

Dělat srandu je ta nejtěžší disciplína. Su z Brna, ale dycky Most!

Já to úplně nezatracuju, jen mi to přijde laciný, no… Mám dojem, že je to kalkul- naprosto spolehlivej způsob, jak si získat (vynutit) diváckou přízeň.

Proč nechali tu závěrečnou nemocniční scénu točit Petra Čtvrtníčka? A vlastně proč ne…

To bylo mrazivý. A tak akorát dlouhý. A užitečný. Hodnocení (51%) nerozumím. Děsí mě na tom jediná věc: kdyby neudělal chybu- vlastní tvář v záběru před anonymním livestreamem a neměl potřebu odhalovat svým cílům svoji identitu, nebylo by proti němu obrany.

Je to namíchaný z ingrediencí, který zaručují pozitivní přijetí: humor, láska, přátelství, tolerance, spravedlnost, odvaha, chytrost, pracovitost, poctivost, velkorysost, vzájemná úcta a respekt… To se to utíká- do dokonalýho světa.

Obecně platí, že filmy a seroše o cestování napříč časem zbožňuju. Někdy je z toho láska jako trám (Návrat do budoucnosti, Zítra vstanu a opařím se čajem, Lea má 7 životů), jindy to nezanechá hlubší stopu, ale je mi s tím fajn. Leč Ruská panenka 2. série nespadá ani do jedné z těchto dvou kategorií. Ruská panenka mě srala a můj rezervovaný postoj k Rusku s tím tentokrát nemá co dělat. Sralo mě to ze tří hlavních důvodů: 1. Cestovat časem, převtělovat se do mámy a ještě ji tam mít po boku, to už je za mě too much, to už hraničí s psychickou poruchou. 2. Heterák Joel se coby jeho babička zamiluje v NDR do nějakýho chlapa a svým časoprostorem pak prochází se zamilovaným úsměvem idiota. Z toho už mi bylo lehce šoufl. 3. Vadilo mi taky to hulení té těhotné mámy. Jo, asi budu trochu přepičatělej, ale prostě to tak mám. A za 4. mi nebylo jedno, že se tady tolik nahrálo chudák to mimino. Z toho je jasný, že mi to prostě nesedlo. Můj oblíbenej žánr dál zůstává mým oblíbeným žánrem, ale po dnešku už se toho budu trochu bát. Případný zklamání jsou bolestivější, než u čehokoliv jinýho, před chvílí jsem se o tom přesvědčil.

Beru to jako studijní materiál. Když v jednom seriálu otevřete 99 různých témat, tak to neurazí 99 postupných kroků k vyšší kvalitě. Je jich už tolik, že můžou diváka (mě) vychýlit z přímého směru k pointě. Můžou způsobit (a způsobily), že jsem zapomněl, o čem to má vlastně celý být. Byl jsem z toho už tak dezorientovanej a nesoustředěnej, že bych se bez té pointy klidně obešel. Přišla až v momentě, kdy už jsem o ni ani nestál, kdy už mi to bylo celý putna. Čeho jsem si ale ve všem tom balastu stihl všimnout, že si vůbec nevybavím Annie, kolem které se to nakonec mělo všechno točit. Že se v tom seriálu snad vůbec neobjevila, maximálně možná na nějaké fotce..? To, co považuju za jednu z mnoha chyb této série Temného případu, je jistě chloubou, protože uměleckým záměrem paní režisérky. Mě o svých kvalitách nepřesvědčila a v budoucnu se rozhodně nehodlám soustředit na její tvorbu. Tohle patlámo, který splácala, všechny ty vedlejší linky, úchylky, divnosti, podivnosti, šílenosti, ústřely mi evokují káču, která se různě motala a motala, aby se nakonec zastavila na pětatřicítce. Chvilkama zabrousila mnohem výš, chvilkama to vypadalo, že se snad zarazí o úplné dno, ale nakonec na té mojí pomyslné dráze doklopýtala ke dvěma upocenejm hvězdám. Už jenom za tu jeskyni by to chtělo víc - těch prachů, co to muselo Woodyho s Matthewem stát… Jejich první série zůstává tou jedinou, kvůli níž jsem si tenhle seroš oblíbil. A stejně jako tenkrát Matthew, i já bych si přál, aby nakonec světlo porazilo temnotu. Tak že by ta pátá série, co už ji tady ČSFD avizuje..? Po pravdě tomu už nevěřím.

Bohužel aspirant na nejslabší díl (a že už by bylo z čeho vybírat). Prušinovského sinusoida si to dnes namířila střemhlav kamsi do p…ekla.

Je to silný, to nepopírám, ale mám dojem, že mě citově vydírají. Onemocněl, plač, uzdravil se, raduj se, ne tak sorry- nemoc je zpátky, měl by ses trápit, ale pozor- našel se dárce kostní dřeně, takže chill, ne prosím tě, tak pardon, dárce si to rozmyslel…mám málo svých vlastních problémů? Proč se mám stresovat ještě kvůli nějaké seriálové postavě? Do pytle, na co jsem se to dal..? Ještě že to už končí.