Hashirama

Nevím, jestli už jsme si zvykli na dobu plnou předlouhých filmů, ale při sledování Hypnoticu se mi dělalo až nevolno z toho, jak to se mnou do všech stran háže. Expozice neexistuje, od první minuty se jede na 120 a divák se nemá čeho chytit, takže jediné, co mu zbývá, je mít to fpiči jako hlavní hrdina. Už na začátku je však jasně stanoveno, že půjde o vyjetou smaženici v Rodriguezově brakovém duchu, čili mít to fpiči jako hlavní hrdina je i nejrozumnější způsob, jak to celé strávit. Béčkový noir se mísí s polodementní sci-fi, dialogy skřípou a slouží hlavně jako vysvětlivky, a zvraty jsou tak roztomile mimo záchodovou mísu, až se z toho člověk docela zabáva. Affleckův antiherecký rejstřík nevědomky dokresluje celou mimózní atmosféru a u ostatních prověřuje jejich herecké skills, protože prodat takto debilně napsané scény vyžaduje skutečný fištrón. V kontextu filmů, co se prodávají v trafikách jako příloha k časopisu, se tedy jedná o vynikající záležitost. 5/10

Krásná výprava a lokace, krásná kamera, krásná hudba. Guy Ritchie je prostě šikula a ten autorský dodatek k názvu si zaslouží, protože The Covenant je ryze jeho. Ačkoliv jde o přímočarý a poměrně procedurální thriller o kosení Tálibánu a tahání trakařů, jedná se v jádru o neskutečně příjemný film, který uhrane svou vycizelovaností, filmařskou suverenitou, přesným hereckým podáním (Gyllenhaal je možná místy nesvůj, ale jeho vous to utáhne i tak) a minimalismem, díky kterému však Ritchie destiluje ty pravé myšlenky i emoce a krásně čistě je otiskuje na plátno. Jako by tu nebyl jediný záběr či mrknutí oka navíc, ale přitom tu zůstalo vše podstatné. Škoda jen toho krátkého intermezza mezi dvěma hlavními částmi, které trochu vytrhává z tónu celého filmu. Ale až se budou vybírat nejhezčí záběry za rok 2023, odsud se bude brát jedna radost. 8,5/10

Honák, obvoďák, imunolog, šaman, vzorný otec, ninja, mistr světa omeleta, kopač hrobů, kovboj, střelec z winchesterovky, zaříkávač koní i lidí, kořenář a šampion v suchých deklamacích Steven Seagal contra místní konfederační pojídač hotdogů. S nulovou akcí, večerníčkovým dějem, nesmyslnými postavami a hrůzostrašnými dialogy, zato s nesoudně a úsměvně podanou ekologickou agitací. Ve výsledku tedy poměrně standardní seagalovka, nicméně myšlenka “já to nechápu” se v mé hlavě objevovala až příliš často…jsem na to už asi moc mladej. 2/10