Květula

Nemůžu říct, že bych souhlasila s tím, jak Amélie zasahovala do životů lidí kolem sebe, ale přesto mě její touha udělat ze světa aspoň trošku lepší místo dojala k slzám. Svůj podíl na tom určitě má i neuvěřitelně krásný hudební doprovod.

Přídavné jméno "americká" se většinou spojuje se slovy "hovadina, slaďárna, patos....", ale tohle je vážně KRÁSA!

Další se série příběhů o tom, jak se z absolutní nuly stane absolutní frajer a ještě se mu během toho povede okouzlit největší kočku v okolí. Ale když je to dobře udělaný a navíc vtipný, proč ne.

Tomuhle filmu něco velmi výrazně chybí. Je to to NĚCO, co způsobuje, že vám běhá mráz po zádech, když na plátně někomu vyřezávají srdce z těla, to NĚCO kvůli kterému se vám oči plní slzami, když vidíte, jak zbytečně umírají nevinní... Zkrátka to NĚCO, co vás nutí nad filmem přemýšlet ještě dlouho po tom, co jste ho viděli.. Jenže toho jsem se tady bohužel nedočkala.

Co napsat k takovému filmu? Díváte se, po zádech vám běhá mráz, hrdlo se vám svírá úzkostí a nejraději byste na celý svět křičeli: "PROČ?!" V mysli se vám střídá záplava naděje s šílenou beznadějí a pak film skončí a vy nevíte, který z těch pocitů převládl a napadá vás, jestli vůbec ještě může existovat dobro, když se lidé mohli dopustit něčeho tak odporného. I za 1000 let se budou lidé dívat zpátky a pokládat si ty samé otázky. Ale ani za 1000 let na ně nebudou znát odpověď. Nejvýstižnějším komentářem jsou slova Rachel: "Nezapomeneme. Nikdy."

Na první pohled naprosto šílený a nesmyslný film. Ukrývá v sobě ale obrovskou moudrost a krásu. Život je sen, tak proč se probouzet?

Pravděpodobně skončím na hranici, ale Avatar mi rozhodně nepřipadá jako to nejlepší, co jsem kdy viděla. Pandora je překrásná, to jistě, ale to je filmová Středozem taky a dovolím si říct, že Středozem je hezčí, protože je v ní zastoupeno hned několik světů, zatímco na Pandoře se "jen" opakují variace na modrozelenou mnohaokou faunu a fialovou svítivou flóru. To nemyslím zle, kdyby mi někdo nabídl měsíční pobyt v tomhle modrozeleném světě, tak ani chvíli neváhám. Dost už ale o prostředí, které je sice důležité, ale v příběhu tvoří jenom kulisu, byť sebehezčí. Problém, který s Avatarem mám, je příběh. Příběh, ve kterém je asi 10% originálního, zbytek mi jen připomíná jiné filmy a celou dobu jsem přemýšlela, kde už jsem to všechno viděla. Pocahontas, Tanec s vlky, Matrix,....už to tu bylo zopakováno tisíckrát a netřeba to opakovat znovu. Chápu, proč je Avatar tak úspěšný, chápu, proč ho většina lidí miluje, ale mně v něm bohužel něco chybělo. Něco, co by mě rozplakalo, něco, co by ve mně zůstalo. Škoda, mohl to být skvělý film, kdyby se Cameron nezabýval jen tím, jak co komu vyrazí dech, až to uvidí ve 3D.

"Je to turista." "Aha... A co to znamená?" "Něco jako idiot."

Tvůrci tohohle filmu zřejmě rádi listují v Blesku a podobné odborné literatuře, protože z reakcí dětí i učitelů v Bastardech je zřejmé, že dítě s poruchou chování neviděli ani z dálky, natož aby měli sebemenší představu, jak s takovými dětmi pracovat. No, tak je zabili... protože to je skutečně Řešení s velkým Ř. V tomhle filmu je postavené na hlavu snad úplně všechno, ale co mě děsí nejvíc je, že to ma další dva díly!

Film je rozdělen na tři části. První dvě byly místy dost nudné, nepochopitelné a zbytečné. Rozhodně bych vyškrtla ty prazvláštní snové sekvence a "bitevní" scény, při jejichž sledování jsem si připadala jako v krumlovském parku na Slavnostech pětilisté růže. Třetí část byla skvělá (když pomineme mnišské vynálezy, které se do příběhu hodily jak tučňák do Amazonie). Anna Friel je nádherná a ačkoli jsem zastáncem klasické krvavé Čachtické paní, jí jsem nevinnost uvěřila okamžitě. Karel Roden se snaží, ale zázraky nepředvádí, Mádl s Polívkou jsou trapní a zbytek postav zcela nevýrazný a už dvě hodiny po zhlédnutí filmu těžko vybavitelný. Ale čekala jsem to horší.