Květula

No to je hnusný!! Myslim, že v závěru si všechny moje vnitřnosti vyměnily místo.

První půlka je perfektní ztřeštěnou komedií. Nad "slepým" dědečkem, hiphoperským překladatelem, podivným sběratelem čehokoli a kousky dementní vůdčí čubky jsem se svíjela smíchy tak, že moje kočka rychle pustila z hlavy možnost poklidného odpočinku na mém klíně. Druhá půlka pak překvapí svou dojemností. Bláznivou ukrajinskou hudbu vystřídá tichý klavír, smích se promění v slzy. Tohle je opravdu hodně zvláštní film, který rozhodně nesedne každému, ale má v sobě něco nepojmenovatelného, co vám na tváři na nějakou dobu vykouzlí přiblblý úsměv a zanechá něco moc hezkého tam uvnitř.

Divák zhýčkaný moderními speciálními efekty se občas nedokáže ubránit smíchu nad šourajícími se zombíky, ale časem si zvyknete a film na vás začne působit tak, jak asi působil kdysi... Pokud hrdinům odpustíte tu neskutečnou zabedněnost. Proč se snaží ubránit celý první patro, když by se v pohodě mohli zabarikádovat v jedný místnosti nahoře? Proč ty zombíky prostě nepolejou benzínem a nezapálí??? Na druhou stranu, kdyby to udělali, tak o čem by pak ten film byl:) Chtěla jsem dát 3*, ale závěr to vytáhl na čtvrtou.

Kdyby kocour zůstal kocourem a osel oslem bylo by to o dost lepší.

Film sleduje osudy několika zamilovaných šťastných párů, do jejichž životů zasáhne druhá světová válka. Nejde tady ale o líčení hrůz koncentračních táborů a bojů na frontě, jak by se dalo očekávat. Zazní jedna teskná píseň na housle, tiše pronesená báseň ruského vojáka, zabouchnou se dveře plynové komory. Nemusíte vidět víc, stačí letmý náznak, aby se vám oči naplnily slzami. Ale na plátně dlouho smutek nepřevládá a tak chvíli pozorujete umírající vojáky a o vteřinu později rozesmátí tančíte po pařížských ulicích. Tím víc na vás ale válka zapůsobí, tím víc je vám líto těch, kteří tam v pestrém oblečení nemůžou mávat vlaječkami. Válkou ale tento příběh nekončí, pokračuje dál, vypráví o těch, co přežili, o jejich dětech a také vnoučatech a přestože počáteční dvojice pocházeli z nejrůznějších koutů světa, v závěru filmu se jejich osudy překrásně spojí. Když se dívám, jak málo lidí tento film hodnotilo, nejraději bych sepsala petici, aby byl uveden do kin, protože je opravdu vynikající po všech stránkách.

Nádherný, přenádherný Nový Zéland a zatraceně hodně zmatený boj o něj. Občas jsem opravdu nechápala, kdo je na čí straně a koho že to Sára vlastně miluje nebo chce nebo nechce nebo co vlastně... Hezky se na to kouká, ale hlavně nezačít přemýšlet.

Jestli budete chtít někdy cestovat časem, tak rozhodně ne s timhle chlapem.

Tak tohle je opravdu dobré. Všechno krásně odsejpá, nikdo se nezdržuje zbytečnýma proslovama a půlhodinovýma rvačkama. Konec konců, proč se unavovat bitkou, když zlomit vaz je tak jednoduché, že... A ten závěrečný pohled, prostě...nemám slov.

Naštěstí nevynikám zvlášť dobrým hudebním sluchem, takže si nemůžu stěžovat na to, jak ten či onen herec zpíval falešně a po téhle stránce jsem si Sweeneyho užila. Čekala jsem ale víc děje a mnohem víc burtonského humoru. Ale přes lehké zklamání, to pořád bylo dost dobré.

Tak tohle dobrodružství mě smíchy z křesla opravdu nesrolovalo a rozhodně to nebylo proto, že jsem seděla na židli. Ne, neee...bylo to proto, že jsem prostě holka a některym věcem fakt nerozumim...kvok, gagaga (promiň, pshimi, jinak to nešlo:-D:-D)