Bernie82

Velice kvalitní záznam nejen koncertu, díky kterému jsem měla možnost se vrátit zpátky do mládí. Doporučuji všem, kterým se hudba Zuzany Michnové a Marsyas líbí

Když jdete do kina na dokument o zpěvačce a skupině, o které jste, s výjimkou jedné písně, nikdy neslyšeli, automaticky očekáváte, že to bude propadák. Paní režisérka, která ne nadarmo patří ke špičkám ve své profesi, mě ale přesvědčila o opaku. Velice vtipně pojatý příběh, popisující doby, které zas tak veselé nebyly. Především scéna se stádem ovcí, které "pronásleduje" Zuzanu Michnovou po Vinohradech, stojí za to. Nenásilný dokument, který má všechno, co potřebuje k tomu, aby dokázal zaujmout: dobré zpracování, zajímavé téma, vtipné dialogy a spontánní akce.

V první řadě si myslím, že to je poprvé, kdy někdo otevřel takovéto téma. I za to patří autorům dík. Já jsem třeba až do zhlédnutí filmu netušila, že něco takového jako larpy existuje, a zaujalo mě to. Film ukazuje, že pro některé lidi je hra na totalitu zážitkem, což je ze sociologického hlediska přinejmenším zajímavé. Kdyby měl film vysvětlující formu – s komentáři hráčů, autorů a odborníků, jednalo by se o publicistiku a ne umělecké ztvárnění situace, tak jako v tomto případě. A to by podle mě do kina naopak nepatřilo, ale spíše do televize. Proč taky vysvětlovat všechno ve filmu? Kdo není líný, najde si po zhlédnutí filmu informace k dané materii sám. Když jsem viděla v kině film o Lincolnovi, taky jsem neočekávala, že tam budou sáhodlouhé popisy o tom, kdo byl Lincoln, co obnáší funkce prezidenta, kdy byla občanská válka apod. Popisovaná hra na totalitu je očividně daleko propracovanější, než se zdá. Pro autory muselo být obtížné rozhodnout, kterou linii pro film vybrat a kterou ne, když jich ve skutečnosti běželo nejméně deset najednou. Je každopádně vidět, že vzhledem k debatě na internetu - jak zde tak na fffilm - film nutí lidi přemýšlet, což s největší pravděpodobností autoři zamýšleli. A paní Spáčilová – se vší úctou – opravdu nepochopila, co v dnešní době lidi prožívají a co hrají. Tak odfláknutou recenzi jsem od ní už dlouho nečetla. Jsem přesvědčená o tom, že rozhodně stojí za to jít na tento dokument do kina a udělat si svůj vlastní úsudek.

Jeden z prvních „novodobých“ českých mysteriózních thrillerů a jasný důkaz toho, že když dva dělají totéž, není to vždycky totéž. Myšleno, že když velký hollywoodský režisér dostane velký rozpočet a kvalitní scénář, dá se z podobné zápletky a nádherných obrázků krajiny natočit velká věc. V rámci českých bariér to z pochopitelných důvodů nevyšlo. Celou dobu při sledování jsem se nemohla zbavit dojmu, že scénárista na začátku psaní ještě zdaleka nevěděl, jak to celé skončí. Palec nahoru za Miroslava Krobota a Jiřího Langmajera. Nebýt jich, tak nevím...

Další v řadě výborných kriminálních thrillerů. Děj se sice knižní předlohy tak úplně nedrží, ale fanoušky si najdou obě verze. Zápletky v knize jsou natolik komplexní, že by se z ní dal natočit poměrně dlouhý seriál, proto klobouk dolů před scénáristou, použil všechno, co mohl. Celou dobu jsem musela myslet na první z desatera Pátera Knoxe, že „Zločinec musí být někdo, o němž je zmínka brzo na začátku příběhu“. K ničemu mi to nebylo, konec opravdu překvapil. Na někoho možná mohl působit jako ušitý horkou jehlou respektive useknutě, ale fanoušci Jefferyho Deavera vědí, že to je standart.

Temný, temnější, nejtemnější! Jeden z nejlepších filmů Davida Finchera (a že jsem jich viděla hodně) a jeden z nejlepších filmů tohoto druhu vůbec. Natolik poutavý, že je člověk připoután do křesla a dokonce v obzvlášť vypjatých situacích zapomene, že si chtěl zacpat uši a zakrýt oči. Z části je ale tohle napětí filmu i na škodu, zejména poté, když se divák konečně na prstech dopočítal šesti smrtelných hříchů a ten sedmý se ztratil ve velkém očekávání, jak to všechno vlastně dopadne.

Dokonalá duševní hygiena! Coby naprostý nefanoušek animovaných filmů smekám, nejvíc před českým dabingem, který film katapultoval do výšin. Málokdy se stává, aby průměrný film tolik získal vhodně použitým brněnským přízvukem. Rodinný film, kdy děti ocení roztomilou čtveřici hlavních hrdinů, a dospělé dostanou do kolen seky krále Jelimána a jeho družiny.

Barevný nástupce Karlíka a továrny na čokoládu. Na první pohled roztomilá psychedelická pohádka pro děti, kde dobro zvítězí nad zlem a zlobiváci jsou po zásluze potrestáni. Ale běda, když odkryjete horní vrstvu a podíváte se hlouběji. Jasné barvy pomalu blednou a člověk může nahlédnout do komplikované spleti šedých mezilidských vztahů. Sázka na jistotu – Helenu Bonham Carter a Johnyho Deppa režisérovi opět vyšla. A co se kočky Šklíby týče, jsem jejím nejvěrnějším fanouškem.

Přestože se nejedná o typ příběhu, který by mě normálně do kina přilákal, klobouk dolů. Film možná není dalším aspirantem na Oskary, ale má velice silný a strhující příběh, který nás nenechává zapomenout na to, že i my máme v naší historii pár temných skvrn, na které rádi zapomínáme. Při některých scénách, kdy RG plení okolní samoty, mě mrazilo. Klobouk dolů za odvahu autora, pustit se do popsání skutečné události, kterého se zhostil se ctí. Když se někdo snaží popisovat realitu, nedá se na ni prostě donekonečna roubovat dokonalá story s happyendem. Film má, pravda, pár slabších míst, třeba dvě mladé německé slečny ve frontě na chleba, které víc dostává pohled na Ondřeje Vetchého něž to, že týden nejedly, ale který film je nemá? A nečekané zvraty na konci, kdy divák konečně vše vidí Agnesinyma očima? Pro mě důvod vidět film znova a ujistit se, že jsem motivace hlavních aktérů rozklíčovala správně. Chválím Igora Bareše a Jiřího Schmitzera za jejich Pokerface, sebrali mi přímo pod rukama celý bank. Doporučuju fanouškům Habermannova mlýna, ale i těm, kteří mu nepřišli na chuť. Je zde velká šance, že na filmy tohohle typu zlepšíte názor. Doufám, že tvůrci vyprodukují něco jako soundtrack, i když tam hudby moc nebylo.. ta co tam byla, ta mi hrála do noty...