Cardas

Vzhledem k tomu, že jsem se před filmem podíval na jeho hodnocení na CSFD a některé příspěvky, tak jsem asi čekal víc. Proto jsem nebyl nakonec až tak okouzlen. Pravda je, že ta všichni hrají skvěle, že to je zajímavý intimní příběh, a že je dobře natočený. Ano, prožíval jsem při jeho sledování pochopení a identifikaci s těmi prožitky a pocity. Ale nakonec přesto všechno nemám úplně pocit, že by se mne nějak hluboce dotkl. Možná bude doznívat, nevím.

Mně je Jakub Štáfek sympatický a sympatický je mi i jeho aktivní vztah k životu a tvorbě, odvaha a energie. Seriál o Lavim se mi líbil moc. U filmu jsem rozpačitý, protože nejsem stoupencem fekálního humoru, ale neřekl bych, že je je jen tím. Mám dojem, že některé vtipy jsou takové signalizované a asi by potřebovaly jiný timing (podle mne mohl pomoci kratší čas záběru na hořící slipy a rychlejší přechod k následnému ohňostroji) nebo třeba flashbackové  nebo jinak pojaté vyjasnění pointy namísto lineárního přímočarého (tchánovo zjištění, že mu zeťák ženu, mohlo být preciznější). Pointa s bombou se mi zdála zvládnutá naopak jako zdařilá, sice avizovaná, ale v tomto případě seděla perfektně. Některé vtipy mi přišly takové naivní. V druhé půlce filmu je ta brutalita či fekálnost humoru (váhám se slovem "primitivní", protože zde je primitivnost vlastně záměrem, jde o primitivnost zobrazovanou, nikoli primitivnost tvůrců, takže ji vlastně akceptuji) už méně rušivé, možná jsem více uvykl tomu stylu, ale především druhá půlka více přibližuje tu postavu a odkrývá docela dovedně i citovou stránku osobnosti Laviho a jeho hodnotové hledání. V tomto ohledu musím říct, že tohle mne příjemně překvapilo tím, jak se podařilo tu hodnotu citu vyjádřit a přitom neuklouznout k lacinému kýči, zkrátka i při vzrůstající sympatii vůči Lavimu jako člověku nějak falešně nemoralizovat, a přitom dopřát divákovi, aby toho Laviho vnímal jako živou bytost, která rozhodně není ideální a nemůže být vzorem, ale přece jen nám to umožní vidět svět trochu víc jeho očima, zatímco první poločas ho vnímáme jen svýma očima, které pozorují exota. Nemyslím, že to je úplně povedený film, a do noty mi nekápl, dávám dvě hvězdičky. Nicméně je podle mne docela ojedinělý, styl toho filmu vlastně není v naší kinematografii obvyklý. Možná, že časem ten film začnu vnímat líp, než si teď myslím.

Tohle je fakt dobrej film. Před chvílí jsem dokoukal a pořád vydejchávám. Zvláštní tvar, v němž se imaginace nevylučuje s bezprostředností. Silné okamžiky, při nichž běží mráz po zádech. Skvělé herecké výkony. Tvůrčí svoboda vedoucí k umělecké pravdivosti. Lidské pochopení složitých projevů životní nespravedlnosti, kořenů krutosti a zaplašované touhy po lásce a blízkosti.  Surovost zklamané touhy. Drtivé zoufalství z opakovaného poznání, že naděje se opírá o iluzi, ... a přece v dálce a hlubině jakýsi odlesk skutečné a pravdivé cesty ke šťastnějšímu neznámu... Šílená touha po tom, aby se láska stala pravdou. Fakt to v člověku rozvibruje spoustu strun. Síla. Tohle je podle mne výjimečný film. Dávám pět hvězd, ač to obvykle nedělám. Vymyká se. Skvělé.